Zasloužený povyk se strhnul kolem chyby, které se dopustili harvardská profesorka Carmen Reinhart a bývalý vedoucí ekonom MMF Kenneth Rogoff ve svém až příliš citovaném článku z roku 2010. Ve veřejné diskuzi během několika dní padl jejich styčný argument, že jakmile stát překročí úroveň dluhu devadesát procent, perspektiva ekonomického růstu se drasticky snižuje.

Byly tedy škrty zbytečné? Je třeba rehabilitovat fiskální stimuly a změnit přístup k zemím, které zasáhla krize? Musíme zpomalit škrty nebo postavit racionálnější dlouhodobou hospodářskou strategii?¨

V tomto je excelová chybka harvardské dvojky Reinhart-Rogoff úplně irelevantní. Stejně jako byl jejich původní výzkum. Za globální politikou škrtů totiž vůbec nestojí ekonomie.

Věda nevěda

Je toho hodně, v čem ekonomové dělají chyby. Ač se vám k tomu nepřiznají, drtivou většinu výpočtů provádějí ve zmatených excelových tabulkách, kde místo důkladných referencí jednotlivá políčka označují barvičkami, aby se v nich vůbec vyznali.

A nejde jen o špatný statistický software. Ekonomie nemá přístup k laboratorním podmínkám. Je odkázána na studium reality a tedy nereplikovatelnosti experimentu. Vzhledem k omezenému množství pozorování hypotéza často neleží na začátku výzkumu, ale podle dostupnosti a kompletnosti dat uprostřed či dokonce téměř na konci.

Kvůli nereplikovatelnosti musí ekonomové extrahovat z reality závěry, které podporují jednoduchými a převážně lineárními modely, přestože svět je komplexní a striktně nelineární. Spíše než vědce se zkumavkami, kteří postupují pomocí pokusů, připomínají ekonomové řeckého filosofa, který rozjímá a vytváří teorie o světě kolem sebe na základě omezeného pozorování.

Tak i článek Reinhartové a Rogoffa z roku 2010 neoplývá žádnou astronomickou rigorózností. Autoři arbitrárně rozdělili státy v jednotlivých období do skupin po třiceti procentech dluhu k HDP, zprůměrovali — špatně, jak dnes už víme — růst za daná období a zjistili, že průměry jsou ve vysoce zadlužených státech o více jak tři procenta nižší (po nedávné opravě o procento). Co stojí za touto korelací a jak by se na to mělo reagovat politicky, je však úplně jiná otázka.

Chyba nechyba

Někteří se domnívají, že Reinhart-Rogoff udělali chybu záměrně a chtěli výsledek zmanipulovat. Takhle primitivní manipulaci by si nikdo v jejich pozici nedovolil. Mnohem pravděpodobnější je, že ji udělali nedbalostí a po opravě se nepídili. A právě v tom spočívá nebezpečí ekonomů, jestliže se tváří jako neutrální hodnotitelé situace.