O Rusku a levici trochu jinak

Filip Outrata

Podpora ruské opozice by se mohla stát jedním ze silných témat naší demokratické levice, hned vedle kritiky neregulovaného globálního kapitalismu či amerického „vývozu demokracie“.

Dvě z členek ruské polit-punkové skupiny Pussy Riot, Maria Aljochinová a Naděžda Tolokonniková, se na ekvádorském velvyslanectví v Londýně setkaly se zakladatelem WikiLeaks, Australanem Julianem Assangem. Rusky po setkání konstatovaly, že s Assangem mají společného více, než si myslely, a souhlasily s tím, že se stanou členkami dozorčí rady jeho Courage Foundation, nadace pro finanční pomoc whistleblowerům po celém světě.

Bylo to setkání skutečně symbolické. Mediálně asi nejznámější představitelé protiestablishmentové opozice ze Západu a z Východu se sešli ke spolupráci. A to přesto, že mezi nimi nebylo ve všem harmonické souznění. Členkám Pussy Riot vadilo Assangeovo vystupování na moskevské anglickojazyčné stanici Russia Today, kterou považují za hlásnou troubu kremelského režimu. Ačkoli v této věci společnou řeč nenašli, v řadě jiných se shodli.

Například v případu vojína Chelsey Manningové (dříve Bradleyho Manninga), odsouzené ve Spojených státech k třiceti pěti letům vězení za vynášení informací v aféře WikiLeaks. Členky Pussy Riot, jejichž úsilí dnes směřuje mimo jiné k humanizaci ruského vězeňského systému, zjevně nespatřují žádný problém v podpoře jiného vězně, ve zcela jiném systému.

K osobě dalšího známého amerického veřejného nepřítele Edwarda Snowdena se již dříve Naděžda Tolokonniková vyjádřila v tom smyslu, že je v Rusku v jakémsi globálním vězení. Poselství, které tím ruské aktivistky dávají světové veřejnosti, je jasné: nás do ryze mocenské hry mezi dvěma bloky, do světa, který se řídí heslem „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“, nezatáhnete.

×
Diskuse
November 26, 2014 v 14.58
Možná, že nesouhlas silnějšího Ruska
zabránil novému Iráku v Syrii. Podpora bipolarity není podporou vlády silné ruky, nacionalismu, státního kapitalismu a omezování osobních svobod. Ba právě naopak. Tohle autorovi z neznámých? důvodů uniká.
November 26, 2014 v 17.54
Podpora bipolarity
Pokud má podpora bipolarity mít tak pozitivní efekt, jak píše pan Ševčík, určitě jsme ho již prakticky mohli vidět v letech 1945-1989. Řecká občanská válka, Korejská válka, Vietnamská válka, Maďarské povstání 1956, potlačení Pražského jara 1968, berlínské krize, karibská krize a třetí světová válka na spadnutí, to mají být také konkrétní příklady pozitivního efektu bipolárního světa?

Ony dva póly v USA a v Rusku jsou výsledkem obou světových válek. Středoevropské státy na to jednoznačně doplatily, jakž takž se s bipolaritou popralo Finsko, Rakousko a Jugoslávie za Tita. Je někdě psáno, že ten protipól USA má být v Rusku? Je ruská mocenská nomenklatura nějak předem vyvolená? Mužik má být předurčen k zachování světového míru? Nové náboženství?
November 27, 2014 v 14.22
Pane Ungere,
ani nevím proč vám odpovídám. Hrachu je málo, zdi jsou otlučeny. Takže jen krátce - Evropa zažila za té hrozné bipolarity poprvé dlouhé období bez válek, Což skončilo se skončením bipolarity. Je jasné, že byly vedeny i války - tedy mimo Evropu. Obě strany však musely značně omezit své přirozené imperiální ambice.
Vaším hloupým označením Rusů jako mužíků jen pokračujete ve svém nadutém velkoněmectví. Což bude asi důvod, že na vaše příspěvky nebudu reagovat. Rasismus je především příznakem hlouposti a já nechci ztrácet čas.