Za boha, cara a vlast

Vojtěch Srnka napsal pro DR komentář Rusko proti české levici. Petr Uhl ve své reakci popisuje situaci na Ukrajině a v Rusku. Autorovi vytýká i nesprávné chápání české levice.

Vojtěch Srnka ve svém komentáři v DR vytýká české levici, že podporuje Kreml: „Je s podivem sledovat vychvalování Ruska ze strany české levice.“ Je tak „nekritické, že by se k němu odhodlal jen málokterý Rus“, napsal Vojtěch Srnka. Vychvalování Ruska jsem příliš v českých médiích nezaznamenal, ale k levici řadí Vojtěch Srnka zřejmě i poslance Úsvitu Milana Šarapatku a hlavně provokatéra z pražského Hradu Miloše Zemana.

Miloš Zeman se zapsal do mé paměti výrokem z roku 1999, že skinheady musíme postavit mimo zákon. Z literatury o divokém západě jsem pochopil, že je buď chce střílet jako psy, případně aspoň bez soudu zavírat, bez ohledu na zákon, nebo neví, co říká.

Základní potíž při hodnocení ukrajinské krize respektive tamní občanské války je v neprávním, sportovním pohledu na svět a život: Kdo má pravdu? Kyjev, nebo separatisti? Fašisti, nebo teroristi? Proevropští Ukrajinci, nebo lidé z východu a jihu Ukrajiny? Z toho se dát vybruslit novinářským návodem – „pět minut pro pana Žida a pět minut pro pana Hitlera“. Tak se nám ten „třídní boj“ táhne od dob husitské revoluce, přes české národní obrození, poválečné vyhnání německého civilního obyvatelstva, Únor 1948 a přes boj o zrno a boj proti americkému broukovi – mandelince bramborové až k boji proti „Putinovu Rusku“ a „komunismu“ všeho druhu. Ani ukrajinská občanská válka není svárem dobra a zla, nebo, jak se dnes říká pravdy a lásky se lží a nenávistí.

Lidé v ČR – a kvůli relativní geografické blízkosti českých zemí k Ukrajině a kvůli naší společné historii je jich tu procentuálně více než v západní Evropě, o Americe nemluvě – ale odmítají čím dál tím častěji prozápadní ukrajinskou propagandu, a hlavně ukrajinskou krajní pravici, která má na tamní poměry mnohonásobně větší vliv než mezi občany a voliči. Odmítají i „protiteroristickou“ kampaň a válečné operace, které proti civilnímu obyvatelstvu vede Jaceňukova vláda a prezident Porošenko pomocí Národní (v originále „nacionální“) gardy a zvláštních praporů, jejichž příslušníci, nejen z Pravého sektoru, se hlásí ke krajní pravici, ke Stěpanu Banderovi a někdy přímo k nacistickým symbolům. I Porošenko, který je považován ve vnitroukrajinském konfliktu za umírněného, stále mluví o „teroristech“. Vládnoucí činitelé v Kyjevě prostě staví „teroristy“ mimo zákon. Občas to odnesou nějací školáci, kteří v Doněcku hrajou fotbal.

Lidé se v ČR nesmiřují s tím, jak zůstaly nevyšetřeny zvlášť závažné zločiny, jako bylo únorové ostřelování a házení Molotovových koktejlů a v poslední dny i střílení z Majdanu na vládní elitní jednotky Berkut, který tam prokazatelně střelné zbraně neměl. Podle generálního prokurátora Ukrajiny 90 procent důkazů „zmizelo“. Nevyšetřena zůstala i oděská tragédie, kdy nejméně 46 osob, odpůrců kyjevské vlády, letos 2. května uhořelo v Domě odborů a kdy na 70 proruských aktivistů vysvobodil druhý den dav zhruba 2000 lidí z vězení. Neobjasněno zůstalo i sestřelení malajsijského dopravního letadla, i když by zjevně pro bezpečností služby USA nebyl problém vnést do tohoto zločinu světlo.

To občany, nejen levicové, dost štve, proto také ony emoce. Že na straně separatistů bojují také vrazi z čečenských válek, kteří chtějí pod praporem islámu řezat protivníkům hlavy? To jistě, ale oni bojují, stejně jako Srbové, Češi a další „dobrovoľci“, za vládní síly i za povstalce. Vždycky se dají uvést příklady, na obou stranách, barbarství a zločinů.

Kritika z úst amerického občanského spolku Human Rights Watch, který sponzoruje českou organizaci Člověk v tísni, hájící lidská práva ve světě velmi selektivně, je hodnověrná tou měrou, jak HRW vystupuje proti mnohaletému věznění stovek osob (aktuálně asi 140) na americké základně Guantánamo na Kubě pro neurčité, právně nepodložené podezření z „terorismu“, a to nejen bez obvinění, ale od roku 2008 i v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu USA. To třeba už Amnesty International kritizuje toto věznění častěji a silněji.

Protiputinovská politická pravice nyní často volá po propuštění ruských politických vězňů na svobodu, aniž je jmenuje. Vězni na Guantánamu jsou však skuteční vězni svědomí, léta žalářovaní bez soudní či policejní procedury.

V ČR byl v posledních letech případ „tykadlového“ řidiče olomouckých autobusů Romana Smetany, který byl klasickým případem politického vězně. Jak se tu přesně podle zákona „vyrábějí“ vězni svědomí, předvádění na policejní služebnu poté, kdy jim policie nařídila sundat při demonstraci kukly a oni poslechli, ukázal komentář Martina Marka v DR.

To, že v USA, ČR i jinde na západě jsou vězni svědomí a nespravedlivě stíhané osoby, ovšem neznamená, že se zřekneme solidarity s ruskými vězni svědomí, žalářovanými, obvykle v souladu s ruskými zákony, ale často jen proto, že jsou státní moci nepříjemní.

Vina je na straně „Putinova“ Ruska
Jistě, za vznik „novoruských“ republik, Luhanské a Doněcké, mohou podle kritiků Putina Rusové, může za to „Putinovo“ Rusko. Vojtěch Srnka jde dokonce tak daleko, že přítomnost ruských vojáků na východní Ukrajině přirovnává k izraelské správě východního břehu v Palestině, který v rozporu s mezinárodním právem okupuje – podle OSN a celého světa – izraelská armáda. Byl jsem v době operace „Lité olovo“ před osmi lety v Palestině na západním břehu, a vím, že okupační správa vypadá hodně jinak než ruská přítomnost na východní Ukrajině.

Nechci se přít o to, zda vojenská náborová střediska v Rostově na Donu, ve Voroněži a jinde organizují dostatečný počet ruských vojáků (mimo aktivní službu v armádě) pro posílení jednotek ukrajinských povstalců. Také nemohu diskutovat o podílu zbraní (včetně tanků) vyvezených z Ruska pro jejich boj, podílu zbraní ukradených ukrajinské armádě, ukořistěných nebo protiprávně nakoupených, třeba i v Rusku. Vlastně všechny tyto informace o ruském podílu na bojích na Ukrajině a na vyzbrojování povstalců pocházejí od zpravodajských služeb západních zemí, zvláště USA.

Jsou to tytéž služby, které dodaly vládám – hlavně americké a britské, ale též české – „přesvědčující“ informace o tom, že režim Saddáma Husajna disponuje zbraněmi hromadného ničení, a to těsně před protiprávní americko-britskou vojenskou invazí do Iráku v roce 2003. „Kde jsou ty zbraně hromadného ničení?,“ volali pak Britové na masových demonstracích na Tonyho Blaira, čímž ho donutili k odchodu z funkce ministerského předsedy. To v ČR nikdo ani nepřipomněl ministru zahraničí Cyrilu Svobodovi (KDU-ČSL), že se před invazí v Iráku veřejně dušoval, že Irák má nejen biologické, ale dokonce i bakteriologické zbraně. I on to měl od tajných služeb.

Zdá se, že v ČR, za stavu rozhořčení nad politikou kyjevské vlády, která se dostala k moci letos v únoru v důsledku několikanásobného porušení ukrajinské ústavy, tedy protiústavním převratem, dokážou lidé Putinovi a ruské vládě mnohé odpustit. Pokud jsou ale mezi kritiky Jaceňuka a Pravého sektoru lidé hlásící se k levici, měli by si dát pozor, a zároveň a hodně nahlas kritizovat i poměry v Ruské federaci, aby neupadli v podezření Vojtěcha Srnky, že se Putina zastávají a nadržují mu.

Tendence ke státnímu nacionalismu, xenofobii, oslavování šlechty a církve, šíření panslavismu a k autoritářství (vládě pevné ruky) existovaly v Rusku i za Borise Jelcina, ale příchodem Vladimíra Putina v roce 2000 se všechny tyto negativní rysy ruské společnosti posílily. Západní Evropu už méně zajímá, že za Putinovy vlády se Rusko vymanilo z 15 let trvající hospodářské krize, a to na rozdíl od Ukrajiny. I proto váhám označit Putina za diktátora, stejně jako mnohé latinskoamerické prezidenty nebo jestřábí prezidenty USA.

Ruský hospodářský vzestup ovšem úzce souvisí se stoupajícími cenami plynu a ropy. Putinova vláda je zároveň svázána omezováním svobody tisku a médií, mocensky motivovaným bojem proti oligarchům, kteří se k bohatství a vlivu dostali v 90. letech, a dědictvím dvou válek v Čečensku.

Občanské sdružení Memorial, založené za perestrojky hlavně potomky vězňů svědomí, jehož jsem byl od roku 1988 členem (byli jsme v ČSSR nejméně tři, ještě Jan Urban a Jaroslav Šabata), které vykonalo ohromnou práci při odhalování zločinů stalinismu a státního socialismu a při rehabilitaci obětí perzekucí, je už léta omezováno a přímo ohroženo ve své existenci, jak jsem se přesvědčil v Moskvě při návštěvě Memorialu koncem roku 2012.

Ctěni jsou naopak kozáci, střeží dnes Kreml a Putin je jejich vrchním velitelem. Sentimentální nacionalismus má zelenou, lidé kavkazského a někdy i židovského vzezření se necítí na ulicích ruských měst bezpečně. Kozácká homofobie, mužská nadřazenost (v ČR známé chlapáctví) a sepjatost s náboženstvím, ba dokonce latentní antisemitismus pomalu nikomu nevadí. Ruská společnost jako celek je, ve srovnání se západní Evropou, dost zaostalá. Kozáci – to je kus ruské historie a historie Ruska na Ukrajině. Kozákem, jak známo, může být každý, kdo je muž, mluví rusky a je pravoslavný.

Objektivně je třeba uznat, že ukrajinská ústava je jedna z nejdemokratičtějších na světě, avšak nikdo ji nedodržuje. Rovněž svoboda slova byla na Ukrajině podstatně větší než v Rusku, v nových poměrech je však drasticky omezována. Celkově i v mnohých jednotlivostech jsou ukrajinské poměry výrazně horší než ruské – poměry sociální, hospodářské i politické. Výrazně nižší je na Ukrajině životní úroveň, a to byl mocný důvod, proč lidé na Krymu masově přijali odtržení od Ukrajiny.

Před rokem 1990 žila československá a česká společnost hodně izolovaně, přičemž nepropustnost informací a lidí směrem východním byla, málokdo si to uvědomuje, ještě vyšší než západním, tedy s výjimkou černomořských pláží v Bulharsku. To se v posledních 25 letech ještě prohloubilo, a tak se při hodnocení ukrajinské krize uplatňuje neznalost reálií života lidí na Ukrajině a v Ruské federaci.

Pohled na „vinu“ Putinova Ruska z druhé strany
Společnosti v západní Evropě, které se tam po léta postupně propojovaly, jsou od východní Evropy stále oddělovány nedostatkem společné historie a odlišnými tradicemi. S neznalostmi, pokud jde o Ukrajinu a Rusko, musíme počítat více než dosud.

Na Ukrajině i v Rusku všude převládá nostalgie po sovětských dobách, ne ovšem po nesvobodách, zákazech a příkazech a po autoritářství a bezzákonnosti, které v SSSR v posledních desetiletích ve všech oblastech společenského života stále převládaly, ale po sociálních jistotách a sociálním systému vůbec. Stejně jako v Rusku se i na Ukrajině ze ztráty někdejších životních podmínek viní – podle mne neprávem – Gorbačovova perestrojka.

Viní se ale i Jelcin i pozdější politické vedení země, tedy Putin. Oni nás prodali – zradili nás, to je všeobecné mínění. Jenže Budapešťským memorandem z roku 1994 se Ukrajina vzdala jaderných zbraní (což letos snížilo riziko vypuknutí jaderné války), a Rusko získalo většinu černomořské flotily a jako exklávu – federální město – i Sevastopol a navíc dohodu o přítomnosti ruských vojsk v počtu 24 tisíc vojáků na Krymu.

Jsou lidé, v Rusku i jinde, kteří Putinovi vyčítají, že začátkem srpna 2008 čekal celé dva dny, než dal příkaz ruské armádě, aby obsadila Jižní Osetii. Za ty dva dny podle ruských zdrojů pobili gruzínští vojáci, kteří v rozporu s mezinárodní smlouvou o vojenské přítomnosti ruských a gruzínských vojsk v Jižní Osetii, jež se už za sovětských dob od Gruzie odtrhla, na dva tisíce civilistů v hlavním městě jižní Osetie Cchinvali. Podle osobního svědectví z Cchivali chodili jeho ulicemi, osetínsky volali na lidi, ukryté ve sklepích, aby vylezli, a pak je na ulici stříleli. Čekání na to, aby svět pochopil, že agresorem byla Gruzie, a ne Rusko, stálo stovky lidských životů. A stejně to nepomohlo, v dnešní Wikipedii se dočteme, že konflikt vyvolalo Rusko.

Mnoho Ukrajinců z východu a jihu země, odmítajících kyjevskou vládu (vidí v ní banderovce a fašisty, a ti tam opravdu také jsou), vyčítá vládě Ruské federace, že nevyhověla žádosti dvou novoruských lidových republik o přijetí do Ruské federace. Považují to přímo za zradu.

Český a západoevropský odpor vůči Putinovi a „jeho“ Rusku, čerpající z antikomunismu a xenofobie, přitom částečně zastírá nedemokratické a autoritářské rysy společnosti v Ruské federaci. Emancipační, liberální a pacifistická povaha ruských revolucí v roce 1917 málokoho v Rusku i na Ukrajině zajímá, už od Jelcina se v Rusku oslavuje šlechta, carská rodina a feudální poměry.

Kdo je Ukrajincem
Politickým hendikepem ukrajinských politiků je neznalost ukrajinštiny, případně pouze její chatrná znalost. Dnešní starosta Kyjeva Vitalij Kličko, jenž vyrůstal jako důstojnický synek v sovětské vojenské posádce v českých Milovicích, ukrajinsky neumí, ani Julie Tymošenková z rusky mluvícího Dněpropetrovsku. Stojí zato pozorovat v přímém přenosu poslance kyjevského parlamentu, jak se trápí a před kamerami se usilovně snaží mluvit ukrajinsky. Jinak se tam v parlamentu mluví většinou rusky, stejně jako na kyjevských ulicích. Jaceňuk je z Černovic a mluví slušně ukrajinsky (a navíc i anglicky a pochopitelně rusky), což je jeho velká výhoda.

Nejsilnější „ruský“ zážitek jsem měl, když jsem poslouchal mnohým západním a českým (protiputinovským) politikům tak drahou Julii Tymošenkovou poté, co ji majdanský státní převrat vysvobodil z charkovského vězení, kde byla jako odsouzená za hospodářskou trestnou činnost – podle mého názoru právem a oprávněně. Na Majdanu po převozu z letiště rusky hystericky křičela, ještě z invalidního vozíku, že na Rusy se mají házet atomové bomby. Sláva Ukrajině!

V ten okamžik jsem musel v duchu přece jenom trochu rehabilitovat Jelcina, že nepřipustil, aby Ukrajina disponovala atomovými zbraněmi, i když místo pokračování v demokratizaci perestrojkového typu nastolil nebo si nechal vnutit prezidentský a gubernátorský systém korupčního a autoritářského typu. Až Putinovi se podařilo omezit moc oligarchů. V ČR a na Západě se přitom našlo dost lidí, kteří vydávali Chodorkovského, jenž rozkradl Rusko, za politického vězně, stejně jako Tymošenkovou. A velmi křičeli, když Putinova vláda znemožnila přímou volbu gubernátorů bez možnosti zásahu z Kremlu.

Často se zapomíná, že Ukrajina nebyla před rokem 1991 nikdy samostatná, a s částečnou výjimkou kozáků ani polozávislá, ani v době Zlaté hordy, chanátů či později polských pánů. Ukrajinské národní obrození bylo slabé. Zapomíná se, že za cara bylo zakázáno tisknout ukrajinské knihy a noviny a že ukrajinština nebyla ve škole ani jako předmět, natož pak jako vyučovací jazyk. S výjimkou území v rakouském mocnářství, tedy v Haliči a Bukovině, a pak částečně i v čs. Zakarpatí, už téměř neexistovala.

To až bolševici ve 20. letech uměle a neumětelsky pěstovali ukrajinštinu, úředníci ji měli nařízenou, a přitom ji neuměli. Od konce 20. let, a hlavně koncem 30. let Stalin cílevědomě likvidoval obě „rizika“, která ohrožovala jeho moc, ukrajinštinu i bolševiky. S těmi bolševiky se mu to pomocí kulek do týlu a gulagu povedlo, s ukrajinštinou skoro taky.

Na rozdíl od ruštiny, která odlišuje slova rossiskij a Rossjaně tedy ruský a Rusové v zemském či státoobčanském smyslu od slov russkij a Russkije ve smyslu etnickém a jazykovém, ukrajinština po právní stránce podobně jako čeština žádnou národnost (nacionaľnosť) nezná. I na Ukrajině je jen občanství, ve smyslu státní příslušnosti. Ani tam, stejně jako v ČR, nelze národnost (etnickou příslušnost) na rozdíl od státní příslušnosti u nikoho evidovat či uvádět, tedy podle práva chránícího citlivé osobní údaje.

Ukrajincem je ten, kdo se na Ukrajině narodil, pokud výslovně nepřijal jiné státní občanství. Čtvrt století úřady Ruské federace a její politická moc ukrajinské Rusy přehlížely, Ruská federace o ně neprojevovala žádný zájem. Na Ukrajině není nijak výhodné mít ruské státní občanství nebo o ně usilovat. Lidé se přizpůsobili. Ruskojazyční, a dokonce etničtí Rusové, kteří přišli z Ruska, chtějí být úspěšnými, a snaží se splynout. „Všichni“ jsou Ukrajinci. Srovnání vztahu Ukrajinců a Rusů s napětím česko-německým před druhou světovou válkou kulhá na všechny čtyři.

Za 22 let odešlo z Ukrajiny natrvalo nebo za prací mnoho lidí, ještě v roce 1993 měla Ukrajina 52 milionů obyvatel, dnes se uvádí něco přes 45 milionů, ale přesnější evidence neexistuje. Miliony Ukrajinců žijí nebo pracují v Ruské federaci bez jazykové bariéry. Statisíce lidí pracují (často nelegálně) v Polsku, České republice, v Portugalsku a jinde. Vykonávají nejčastěji nekvalifikovanou práci a posílají domů na ukrajinské poměry velké objemy peněz. Zejména na západní Ukrajině je počet rodin, jejichž otec pracuje v zahraničí, velmi vysoký. I v ČR vykonávají podřadné práce často i vysokoškolsky vzdělaní Ukrajinci, někdy i ilegálně.

Výše úmrtnosti na Ukrajině se pohybuje na úrovni afrických zemí a je vůbec nejvyšší v Evropě. Ukrajina patří mezi státy s nejvyšším počtem sebevražd v poměru k počtu obyvatel. Rychle roste počet lidí s pozitivním HIV, jichž je více než v Rusku a dokonce nejvíce v Evropě (zjištěných 15,5 promile, tedy sedmkrát více než v ČR!).

Korupce je v zemi podle Transparency International rozšířena nejvíce ze všech evropských zemí, více než v Rusku, kde je však také silná. I v takových ukazatelích jako kriminalita, alkoholismus, narkomanie, hazardní hry nebo šikanování v armádě a ve školách zaujímá Ukrajina podle dostupných statistik vždy jedno z předních míst.

O hospodářském úpadku svědčí i inflace. Za sovětský rubl zavedla Ukrajina novou dočasnou měnu, karbovanec, jehož devalvace byla taková, že při měnové reformě v roce 1996 se jedna hřivna měnila za sto tisíc karbovanců. Kurs dnešní hřivny k euru stále klesá.

Ukrajina do nedávna neměla funkční armádu, čímž se také odlišuje od Ruska. I v Rusku vedli Čečenci dvě války převážně ukradenými či ukořistěnými zbraněmi, často i koupenými „pod rukou“ od ruských vojáků či důstojníků.

Za posledních 22 let přestal stát na Ukrajině existovat. Lidé to vidí, emigrují, prodávají své hlasy ve volbách, snaží se podporovat menší zlo, své naděje upínají k osobnostem, ne k demokracii, neb to je v kraji zvykem. Vojtěch Srnka přesto píše: „Hlavním motorem nespokojenosti Ukrajinců se svou životní situací přitom byl především nedostatek levicových myšlenek, které by v tamním parlamentu byly uváděny v praxi.“

Ne až Krym, už Majdan všechno změnil
Krym se totiž odtrhl až po lednovém převratu na Majdanu. Pro mne jakož i pro mnoho lidí v Evropě, včetně Ukrajiny a Ruska, je klíčovou otázkou pro jejich postoj v dnešní ukrajinské krizi připojení Krymu k Rusku. Porušení mezinárodního práva je vždy závažné. Podle prohlášení českého ministra zahraničí Luboše Zaorálka anexí Krymu porušila Ruská federace vedle ukrajinské ústavy i tři mezinárodní smlouvy – evropskou Úmluvu o ochraně základních práv a lidských svobod z roku 1950 (založení Rady Evropy), dále závěrečný akt z helsinské konference z roku 1976 a konečně budapešťské memorandum z roku 1994.

Jenže jen první z těchto textů je mezinárodní smlouvou, ratifikovanou členskými státy, v případě Ukrajiny až v 90. letech. Na právní rozbor tohoto porušení evropské Úmluvy stále čekám. Závěrečný akt byl pouhým protokolem, ne smlouvou, a po rozpadu tří federací, ovládaných Slovany (tak to vážně napsala AFP) a jugoslávských válkách 90. let je komické se jeho „platnosti“ dovolávat. Z budapešťského memoranda sice některé dvoustranné smlouvy vzešly, opět čekám na výklad, kdo a v čem jakou smlouvu porušil.

Obecně se však soudí, že pět dnů, jež uplynuly od letošního 16. března, kdy bylo na Krymu referendum, dost přesvědčivě potvrzující vůli krymského obyvatelstva nechat ostrov připojit k Ruské federaci, do 21. března, kdy Ruská duma žádosti krymského parlamentu o připojení vyhověla, byla doba příliš krátká, než aby se na proces připojení Krymu k Rusku dalo pohlížet jako na důvěryhodný ve smyslu Charty OSN.

Anexe Krymu je asi právně neobhajitelná, obhajitelná je však z hlediska takzvané reálpolitiky, protože (podle analytika Jana Petránka) měla ruská tajná služba důkazy o tom, že si na poloostrově chtějí udělat základnu Američané, kteří by tak získali nástupiště proti Rusku z jihu.

Zapomíná se, že podle platné smlouvy bylo na Krymu na 25 tisíc ruských vojáků, žádná invaze nebyla zapotřebí. Neměli se jistě zbavit ruských označení na uniformách, ale pokud vím, nepadl jediný výstřel. I ti, kteří se na Krymu považovali za Ukrajince, ruský zábor Krymu většinou uvítali. Historicky byl Krym vždy ruský (součástí Ruska), Chruščovův „dar“ Ukrajině v podobě Krymu lze dnes považovat za žert. Potvrdilo ho ale právě to budapešťské memorandum a následné smlouvy.

Porušení Charty OSN je ovšem pravděpodobné. Tuto Chartu ratifikoval i Sovětský svaz a poté i Ruská federace. Rozhodnout o tom, zda ji anexí Krymu Ruská federace porušila, by mohl na návrh některého státu Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (OSN). Proč vlastně Ukrajina u tohoto soudu Rusko nežaluje?

Česká pravice, pomalu se sunoucí k pravici krajní, volá po nových majdanech, všude v Evropě, tedy v její východní části. Chce za každou cenu, pochopitelně i za cenu nové studené války, Rusko definitivně zničit, nyní už i pomocí EU a NATO. Rozklad SSSR k ovládnutí světa jedinou legitimní supervelmocí – USA – nestačí. To je asi největší poučení z ukrajinské občanské války.

A pokud jde o příspěvek Vojtěcha Srnky, myslím, že Rusko nepotřebuje kritiku české levice, která tu ostatně ani moc neexistuje, ovšem, říkám žertem, kromě Miloše Zemana a Milana Šarapatky, nýbrž demokratickou pomoc. I z České republiky.

Rusko především potřebuje mít jistotu, že nebude mocensky (vojensky, hospodářsky) ohrožováno ze zahraničí. K tomu, aby se vyvíjelo demokraticky, je třeba s ním vést nepředpojatý dialog, nikoliv jej obkličovat, sankcionovat a vylučovat, protože to vede k vzájemné izolaci, prohlubování vzájemných obav a fatálnímu nepřátelství.

A co si myslíte vy? Diskuse (121 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Neděle, 23.Listopadu 2014, 11:41:5

Pane Uhle, dobrý den, díky za polemiku, v řadě bodů je podnětná i pro mne, ale s několika si dovolím polemizovat zase já, resp. je kriticky glosovat:

1) Neřekl bych, že pád malajského letadla zůstává neobjasněn záměrně. Joint Investigation Team složený ze zástůpců Ukrajiny, Nizozemí, Austrálie a Belgie vydává soustavné zprávy z vyšetřovacího procesu, ze kterých je zřejmé, že proces věrohodného objasnění pádu potrvá nejméně do srpna 2015 a také proč. Můžeme jim věřit a nemusíme, ale přeci jen – je to dost velká mezinárodní komise na to, aby ji někdo ovládl celou.

Možná, že by bezpečností služby USA skutečně mohly vnést do případu světlo už před tím, ale je otázkou – na níž je odpověď zřejmá –, zda by to bylo pro všechny aktéry důvěryhodné.

2) Human Rights Watch je vskutku obviňována ze selektivního pohledu na dodržování lidských práv v zemích s napjatými vztahy s USA, například ve Venezuele, velice málo však v souvislosti s Guantánamem. Tomuto tématu se věnuje soustavně a je ke své vládě mimořádně kritická (http://www.hrw.org/topic/counterterrorism/guantanamo). Pravda, Amnesty International kritizuje vládu v této věci ještě intenzivněji, ale to souvisí s její specializací na téma vězňů svědomí.

3) všechny informace o ruském podílu na bojích na východní ukrajině dnes už nepocházejí od USA, to je velký omyl. Vedle špionážních a známých satelitních snímků řady ruských houfnic překročivších ukrajinskou hranici jsou tu ještě: A) desítky až stovky amatérských fotografií a záběrů těžké vojenské techniky ruské výroby na ukrajinském území, a to těch typů, jež Ruská federace dosud neexportovala; B) informace od organizace sdružující ruské matky, jejichž synové sloužili v armádě a v posledních měsících prostě „někde“ padli, přičemž se nesmí říkat kde; C) jinak než ruskou intervencí nevysvětlitelný fakt razantního obratu v situaci na frontě na konci srpna; D) ta slavná zajatá skupinka ruských vojáků 30 kilometrů od hranice na ukrajinském území, jíž bylo údajně řečeno, že jde na výcvik

Jinak ve věci těch snímků přirovnání k Iráku samozřejmě sedí, vedle Cyrila Svobody tehdy o existenci Saddámových zbraní veřejně ujišťoval mimochodem i Karel Kühnl. Oba tvrdili, že viděli nezvratné důkazy

4) podle platné smlouvy nebylo na 25 tisíc ruských vojáků „na Krymu“, ale na ruské základně na Krymu. To je přeci rozdíl – právě z toho hledika invaze zapotřebí byla. Kdyby USA teď obsadily Kubu, jednalo by se rovněž o invazi, i když v základně na Guantánamu jsou jejich jednotky v souladu se smlouvou

5) s tou touhou pravice po majdanech všude v Evropě nevím. Mi přijde, že západním směrem si spíše žádný pohyb nepřeje a na východě to dnes vypadá dost nerealisticky. Tento argument spíše dnes nalézám v textech zastánců tvrdé ruky

6) mimochodem, zatímco na Ukrajině přerostla majdanová revoluce do katastrofy, v Gruzii ve všech ohledem prospěla. Kyrgystánu tak napůl... a jinde k ní dosud nedošlo

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Právní, sportovní a reálně politický pohled. Neděle, 23.Listopadu 2014, 12:59:58

Je otázka, zda se lze opravdu vyhnout "sportovnímu" pohledu, tedy otázce, na čí jsme straně. To by šlo jedině u analytického nehodnotícího komentáře, tedy komentáře, který zabývá jen hodnocením informací z hlediska jejich ověřenosti,souvislostmi mezi událostmi, odhady cílů a motivací aktérů atd.

V hodnotícím komentáři, jako je tento, je možno pouze dospět jedině k neutrálnímu postoji, tedy nepřiklonit se k žádné straně, to je ovšem něco jiného. Neutrální pozice ale často znamená de facto podpoření jedné strany.

Soustředím se na otázku Krymu, která je pro Petra Uhla klíčovou pro jeho postoj. Pan Uhl nepopírá, že anexe Krymu je "asi právně neobhajitelná", proti tomu staví historické a reálně politické argumenty. To, že Krym patřil historicky k Rusku stejně jako to, že je pro Rusko strategicky významný, skoro nikdo nezpochybňuje. Pohoršení vzbudil způsob, jak byl Krym k Rusku připojen.

Na obhajobu způsobu připojení uvádí Petr Uhl jednak okolnosti vojenské anexe, jednak následující referendum. Krym byl obsazen ruskými vojáky, kteří již na Krymu byli, tedy nešlo o invazi, při záboru nedošlo k boji. To, že vojáci přišli z vojenské základny na území Krymu a že se ukrajinská armáda nebránila nic nemění na tom, že šlo o akt násilí: ukrajinská armáda se nebránila, protože Rusko je v naprosté přesile. V roce 1939 také k rozsáhlým bojům s Wehrmachtem při obsazování Československa nedošlo.

Regulérnost referenda uspořádaného až po anexi bez delších příprav a s výsledkem 96% procent pro odtržení lze obhajovat jen těžko. Už jen to číslo je krajně podezřelé, údaje o průběhu referenda lze snadno dohledat. Bylo to referendum, které mělo potvrdit fait accompli, nikoliv zjišťovat, co si obyvatelé Krymu přejí. Nebylo to referendum jako to skotské.

Na Krymu ostatně už jedno referendum proběhlo: Ukrajina vyhlásila samostatnost po referendu v roce 1991, tehdy byla pro samostatnost Ukrajiny i většina obyvatel Krymu, i když menší, než v jiných oblastech země. Regulérní referendum v nedávné době by možná či dokonce pravděpodobně podpořilo připojení k Rusku, ale nedošlo k němu.

Anexe Krymu je pro postoj Evropy opravdu klíčová kvůli své protiprávnosti. Zvrátit se nedá, ale je otázka, zda ji lze jen tak akceptovat na základě uváděných argumentů. Pokud dojde ke změně hranic ozbrojenou akcí, musí se cítit ohroženy i další státy, nejen Ukrajina, ale i pobaltské státy.

V posledním odstavci Petr Uhl mluví o potřebě Ruska „mít jistotu, že nebude mocensky (vojensky, hospodářsky) ohrožováno ze zahraničí.“ Nepotřebuje ale Evropa také jistotu, že nebude ohrožována Ruskem? Na tuto otázku nedává Petr Uhl ani náznak odpovědi.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Několik poznámek Neděle, 23.Listopadu 2014, 13:14:53

Ke kritickým poznámkám P. Jedličky bych ještě - namátkou - připojil několik bodů:

1. Takzvané "lidové hlasování" o připojení Krymu k Rusku bylo zcela jednoznačně zmanipulované; dokonce i samotné Rusko později přiznalo, že pro anexi hlasovalo jenom nějakých třicet(!) procent oprávněných voličů.

2. Majdanská revoluce jakožto ("trojnásobné") porušení ústavy: je skutečně nemálo zábavné sledovat, jak se (bývalý?) vyznavač trockismu odvolává na paragrafy psané ústavy. Takže, pane Uhle: celý ten Majdan byl s k u t e č n ě revolucí, kdy přinejmenším značná část ukrajinského lidu už nechtěla dále snášet korupcí prolezlý, autoritativní režim užívající metod policejního útlaku. Revoluce se neptá na články staré ústavy; revoluce chce právě tuto ústavu odstranit a svrhnout, spolu s tím "ancien regime", který si tuto ústavu ve svůj prospěch sám vytvořil.

3. Východní Ukrajina: zrovna v minulých dnech známý činitel onoho "lidového povstání" na východě Ukrajiny, známý pod jménem "Strelkov", neobyčejně otevřeně v interview pro jednu ruskou televizní stanici vylíčil, jak to ve skutečnosti bylo. Tento agent ruské tajné služby doslova konstatoval, že nežli oni (tj. ruští agenti) do oné oblasti vstoupili, nebylo tam prakticky nic: žádné relevantní skupiny, které by povstání proti ukrajinské centrální vládě prováděly. To všechno zorganizovali a vyprovokovali - budiž to řečeno ještě jednou - až jenom pouze a výhradně agenti ruské tajné služby!!

4. Případ Timošenková: je skutečně velmi pravděpodobné, že i vláda Timošenkové byla zasažena korupcí. Ovšem, ten způsob, jakým se Janukovyčův režim prostřednictvím soudních procesů vypořádával s jeho politickou odpůrkyní, byl po všech stránkách výsměchem jakémukoli právu na spravedlivý proces - a právě tohle vedlo k mezinárodní solidaritě s ní, a k tomu, že se nakonec (ať třeba jakkoli nezaslouženě) stala ikonou revoluce.

A závěrem jen tak mimochodem: je skutečně až komické sledovat, jak bývalý příslušník československého disentu, který svou legitimitu do podstatné míry založil na závěrech Helsinské konference, najednou její ujednání zcela principiálně zpochybňuje, s tvrzením, že se jednalo o "pouhý protokol, ale o žádnou závaznou smlouvu"!! Lépe by proti Helsinským úmluvám nemohl argumentovat ani svého času Husák, takto čelný představitel totalitního režimu.

P.S. Internovaní na Guanátámu jako "vězni svědomí"??? - Ale to snad doopravdy ne. Jakkoli je možno legitimitu jejich internace právem zpochybňovat, o jakém "svědomí" je tady řeč? Je sotva pochybné, že naprostá většina z nich jsou militantními islamisty - co má jejich fanatický boj proti Západu společného s nějakým "svědomím"?

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Petru Jedličkovi Neděle, 23.Listopadu 2014, 13:35:0

svůj komentář jsem psal v textovém procesoru v době, kdy tam ten Váš ještě nebyl. Proto v něm neodkazuji na Váš bod 4) a může to vypadat, že jsem ho opsal, aniž bych Vám dal kredit.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Poláčkovi Neděle, 23.Listopadu 2014, 14:10:15

Nepoužíval bych ten argument s údajným trockismem Petra Uhla. Svůj vztah k Trotskému a trockismu Petr Uhl podrobně vysvětlil ve své autobiografické knize: hlásil se dříve k revolučnímu marxismu, ne k trockismu. Nálepka trockismu se u nás používá k diskreditaci oponenta, ne s věcným obsahem, k diskreditaci například u Petrušky Šustrové zcela absurdně.

S mnohým z Vašeho příspěvku souhlasím.

Luděk Ševčík - OSVČ

Neděle, 23.Listopadu 2014, 15:29:40

Jakmile se objeví někdo, kdo má jiný pohled na problémy, než předepisuje mainstream, začne tu být rušno. Kdopak nám to tu bourá zase náš klid? Všechno to bylo v pohodě, média nám ukázaly kdo je lump a kdo je hrdina a najednou nám někdo chce dokázat, že to, čemu jsme věřili, je jinak? To tedy ne, holenku!
Co se vlastně stalo? Někdo přišel s jiným pohledem na věc. Vidí věci v jiných souvislostech. No a co? To je běžné, logické. Proč se nad jeho názory nezamyslet? Nejedná se matematickou disputaci, kde je možné tvrzení výpočtem ověřit, zde je vlastně každé tvrzení téměř reálné. Diskutujeme o problému, v němž obě strany lžou, až se hory zelenají. Přistoupit na mainstream znamená vzít za svůj pohled jedné strany. Proč by takto měli konat levičáci, je mi záhadou. I když na druhé straně při frekvenci toho, jak často se někteří z nich shodují s výstupy neoliberálních PR agentůr, to tak velká záhada nebude. Vlastní myšlení bolí.
Petr Uhl nabídl něco jiného, než zde tvořili snaživí studenti. Jako člověk, který ví, že nic není černobílé, jako člověk, který se setkával s vrcholnými politiky a zřejmě dobře poznal, jaké morální vlastnosti mají, nepřejal oficiální propagandu, ale šel svou cestou.
Místo poděkování za to, že rozšířil množství variant, nad kterými bychom měli přemýšlet, se zde, na prý levicovém serveru, dočkal až osobních ataků.
Nedávno jsem v diskusi upozornil na článek Jana Petránka.V Parlamentních listech je více jeho článků o tomto tématu. Další zkušený zahraniční analytik, jehož těžko někdo rozumný může označit za agenta Putina. Jeho názory se od názorů Petra Uhla v tomto směru příliš neliší.
Můžeme srovnávat. Na jedné straně mladí lidé, bez zkušeností s větší politikou, kteří kopírují mainstreamový názor, na druhé straně lidé, kteří mají zkušenosti, mají informace, které druhá strana nepublikuje.
Nikoho nenutím, koho názor si má vybrat. Ideální by bylo vytvořit si ze všech těch pohledů názor svůj. To by ovšem diskutující museli nad názorem Petra Uhla přemýšlet, ne s ním od počátku bojovat. Vypichovat z textu jen to, co by se dalo napadnout.
Chápu, že je to záhul. Oficiální propaganda to na nás valí ve velkém. Důvěřivější občané už nakupují kulomety a čekají, kdy kozáčtí koně budou pít z Vltavy. V této atmosféře strachu fungují pudy více než zdravý rozum. Ale pokud si nejsme schopni vytvořit ochranu proti oficiální propagandě, jsme ztraceni.

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 23.Listopadu 2014, 16:08:27

Navzdory účasti ruských tajných služeb a ozbrojených složek, se nedá popírat, že asociační dohoda tak jak ji EU navrhla, Janukovyč odmítl a pomajdanská vláda přijala, byla zejména pro východ Ukrajiny ekonomicky likvidační. Pro vzbouření bylo zaseto a pohnojeno.

Rovněž tak nelze popírat, že jakkoli byl Majdan veden snahou odstranit vládu oligarchů, jejich moc ve svém výsledku - posílil. Jeden z nich byl zvolen prezidentem, zástupci dalších tvoří drtivou většinu v současném parlamentu.

Nemohu s klidným svědomím odsoudit ruskou intervenci, trvá-li zároveň vnitroukrajinská agrese - byť většinové - západní Ukrajiny proti východu země. Ekonomická, zahraničně politická (zmíněná asociační dohoda s EU spolu s podmínkami MMF), teprv v posledku vojenská. Ekonomická agrese je rovněž agrese, likvidace průmyslu a živobytí většiny obyvatel dokáže být ve svém důsledku ničivější, než granáty a bomby.

Dejme tomu, že Rusko nyní stáhne svou vojenskou - materiální i personální - pomoc vzbouřeneckým regionům, že ukončí intervenci. Kdo Kyjevu zabrání zmasakrovat nejprve prokazatelné vzbouřence, potom podezřelé ze spolupráce s nimi, posléze sympatizanty a konečně kohokoli nepohodlného? Kdo zabrání ožebračení z už tak zoufalé životní úrovně, v důsledku zpřetrhání ekonomických, zejména exportně-importních vztahů s Ruskem, na kterých stojí většina východoukrajinského hospodářství?

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Trockismus, marxismus, legalita a revoluce Neděle, 23.Listopadu 2014, 20:04:33

Pane Kubičko, označení "trockista" v mých očích opravdu není apriori dehonestující (ostatně, právě Trockého "Zrazená revoluce" byla pro mě jedna z klíčových analýz odhalující pravý charakter bolševicko-stalinistického režimu). Jestli se v dané souvislosti používá označení "trockista" nebo "radikální revolucionář", je opravdu irelevantní.

Každý, kdo vůbec v zásadní míře zastává nějaká marxistická stanoviska, musí nutně vědět, že jsou hodnoty vyšší nežli jenom psaná ústava; a žádné revoluce tohoto světa se nikdy legitimitou ústav starého režimu nikdy nenechaly zdržovat.

Tohle je ovšem fenomén, který lze u určité části levice pozorovat mnohem častěji: jedná se právě o tu radikální levici, která chce revoluční cestou svrhnout kapitalismus, tedy odhodit a zničit všechny dosavadní právní normy a nahradit je kompletně novými, revolučními - ale když pak dojde k událostem o kterých se domnívají že směřují proti nějaké "socialistické" zemi, pak se náhle ohánějí právě touto formální legalitou, jako nejvyšším argumentem. To prostě nepasuje dohromady.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Ekonická likvidace Donbasu Západem? Neděle, 23.Listopadu 2014, 20:10:40

Pane Klusáčku, můžete nějakým způsobem doložit to opravdu podivuhodné tvrzení, že přiblížení se Ukrajiny k Západu by vedlo ke - zlovolnému - ekonomickému devastování východní Ukrajiny, jmenovitě Donbasu? Jaký by na tom měl mít Západ vlastně zájem? - Jisté bylo od samotného počátku jedno: ať Ukrajinu "získá" Rusko nebo Západ, bude ho to stát obrovské prostředky, kterými bude muset sanovat chronicky zaostalou ukrajinskou ekonomiku. Jaký pak by měl mít Západ zájem si tyto své finanční výdaje ještě zmnohonásobovat tím, že bude cíleně torpédovat ukrajinskou ekonomiku? - To je naprosto zcestná představa.

- Ovšem, jedno zcela reálné nebezpečí pro ekonomiku Donbasu tu skutečně existuje, a sám jste to v podstatě zcela přesně trefil: že totiž Rusko, rozzuřené "ztrátou" Ukrajiny, s v é v o l n ě přetrhá své ekonomické vztahy s touto oblastí, která je s ruskou ekonomikou skutečně velice úzce svázaná.

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 23.Listopadu 2014, 22:41:15

Je to asi tak zcestné, jako že západ, resp. jádrové země EU, torpéduje ekonomiky vlastního jihu, zejm. Řecka, Portugalska, Španělska. Přesto je to tvrdá skutečnost a děje se tak koneckonců velmi podobnými mechanismy. Neděje se jen to co je logické, rozumné, nezcestné. Historie je plná vynucených rozhodnutí a nezamýšlených důsledků. A na druhé straně tu stále existují zvláštní zájmy. Minimálně (pro západ) užitečný vedlejší efekt překotné liberalizace obchodu v transformujících se ekonomikách východního bloku po revoluci, zároveň rozpadem odbytových cest na východ, bylo vyčištění trhu od podstatné části konkurence v těchto ekonomikách, kdy podniky, ze dne na den pozbyvše celní ochranu na jedné straně, odbytiště na straně druhé, logicky hromadně zavíraly. Překotná a úplná liberalizace podle Washingtonského konsensu, byla ostatně velmi tvrdě ze západu tlačena, jak dokládal Miloš Pick a Ilona Švihlíková.

Asociační dohoda s EU byla psána podle téhož mustru, další kolo tohotéž. Na jedné straně pád celních bariér na západ - což gró zejména východoukrajinského průmyslu těžce poškodí. Toto odbourání celních bariér v navržené asociační dohodě nebylo mimochodem nijak kompenzováno ani žádným uvolněním vízového režimu, ve směru volného pohybu osob, aby náhodou Ukrajinci pozbyvší zaměstnání doma nezaplavovali evropský domácí trh práce. Dohoda v navržené podobě byla výrazně asymetrická.

Následná cla z ruské strany - jakkoli se často prezentují jakožto nátlakový argument - jsou daleko více vynucený, než svévolný krok, plynoucí z existence cel mezi EU a Ruskem. Zrušení cel Ukrajiny vůči EU a zároveň nezavedení cel Ruska vůči Ukrajině znamená díru v celní ochraně Rusko-EU pomocí tranzitu evropského zboží přes Ukrajinu, kterou si nemůže Rusko dovolit, ani kdyby vůbec žádné odvetné kroky vůči Ukrajině nemělo v úmyslu. Dokud existují cla mezi EU a Ruskem, nemůže být Ukrajina v bezcelním režimu s oběma celky. Přičemž odbourání cel směrem na západ příliš nepomůže, zavedení cel na východ výrazně poškodí. A to zejména východní regiony.

Pro malý příklad, konstrukční kancelář a letecká výroba Antonov má hlavní odbytiště v Rusku, podstatnou částí v ruské armádě. I kdyby se nakrásně Ukrajina orientovala západně, nelze se domnívat, že by Antonov na západním trhu dávno obsazeném a přesyceném evropskými a americkými výrobci letounů, nějak výrazně uspěl. Odstřižení od Ruska bude znamenat jeho konec - a jisté potíže ruské armádě. Ostatně i výrazně protiruský Karel Dolejší na Britských listech už někdy zjara psal, že zaznívá z evropské strany důrazné doporučení ukrajinské vládě, Antonova utlumit.

K bližšímu čtení třeba Ilona Švihlíková

http://www.blisty.cz/art/72707.html

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Rozdíly v pohledu na Ukrajinu mezi DR a hlavním proudem, jak je vidím já Neděle, 23.Listopadu 2014, 23:26:16

Nemohu mluvit za čtenářstvo a diskutující, ale snad za redakci a většinu stálých přispěvatelů DR ano – a tak pro pana Ševčíka a další s názorem, že jsme se v pohledu na Ukrajinu až příliš přichýlili k hlavnímu proudu, zde jsou souhrnně hlavní a myslím dlouhodobě platné rozdíly:

1) to, co se děje na Donbase, vnímáme z větší části jako občanskou válku, z menší jako průvodní jev ruské politiky (tajné služby, dobrovolníci/žoldáci, prostupnost hranice, dodávky zbraní, přímé intervence atd.). V hlavním proudu je ruský faktor dominantní

2) za majdanovské vyhrocení neodmítáme odpovědnost Západu (finanční podpora, přivírání očí nad fašismem, přímá politická podpora, zastřešní poslední dohody s Janukovičem). Máme však za to, že Ukrajina nebyla k podpisu asociační smlouvy dotlačena a že míra ruského zasahování do ukrajinských záležitostí v postmajdanovské době drtivě převýšila míru zasahování ze Západu. Hlavní proud k otázce odpovědnosti Západu prostě mlčí

3) i přes nevalné výsledky fašistických stran v posledních volbách vnímáme fašismus na Ukrajině stále jako významný problém (dva fašistické až neonacistické pluky, styky fašistů s oligarchy, fašisté ve funkcích v bezpečnostním aparátu). Ještě významnější problém je ovšem nacionalistický militaristmus části prozápadních stran, jež budou tvořit novou vládu. Ani o tomto se v hlavním proudu nemluví

4) všechny ukrajinské vlády od 90. let do současnosti – i ta Tymošenkové – byly zkorumpované a pod určujícím vlivem různých skupin oligarchů. Rozhodující vliv oligarchů přitom trvá i dnes, třebaže z hlavního proudu se jeví současný režim být čistější než předchozí

5) odpor východní části Ukrajiny považujeme za z části legitimní. Na zájmy, názory a obavy tamních obyvatel měly být od počátku brány ohlady. Za prioritu v současnosti však pokládáme mír, ne otázku, komu má co po právu připadnout. A klíč k míru dnes bezesporu drží Rusko, určitě ne USA. Hlavní proud pokládá za prioritu obnovení celistvosti ukrajinského území, tedy dobytí východu země

6) máme za to, že Ukrajinci mají právo sami si vybrat, zda chtějí do EU a NATO – bez ohledu na zájmy Západu i obavy Ruska. Připouštíme, že procest přistupování do EU – pokud se pro něj Ukrajinci rozhodnout – bude předlouhý a sociálně nesmírně bolestivý

7) narozdíl od hlavního proudu chápeme, že a proč se ruský režim cítí majdany ohrožen i že a proč může mít Rusko daleko horší režim než Putinův, jenom to není pro nás argument, reps. faktor, jímž lze vysvětlit, natož omluvit, všechno

8) narozdíl od hlavního proudu vidíme, že Ukrajinu čeká pod novým režimem řada neoliberálních reforem a v jejich důsledku několik značně hladových let

Možná, že správně-levicově bychom měli vidět některé věci jinak, ale takto to vnímáme jako realitě-víc-odpovídající

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Nejsem politický analytik, ale Pondělí, 24.Listopadu 2014, 11:40:38

domnívám se, ad 5), že klíč k míru dnes nedrží Rusko, ale USA, potažmo jí politiku diktující oligarchové. Nebo přinejmenším obě velmoci, jak Rusko tak USA (USA dnes více ovládané oligarchy).
ad 6) a 7) Souhlasím, že si Ukrajinci mají právo vybrat zda chtějí do EU a NATO - jenže, nakolik jsou dnes Ukrajinci zmanipulovaní a vystaveni nátlaku propagandy? Nakolik rozumí své vlastní pozici? A nakolik jí rozumíme my?
Přejeme si snad obětovat Rusko, aby ho znovu převálcoval americký neoliberalismus a nás taky? A nesáhne Rusko v panice k jaderným zbraním?
V tomto se mi jeví odklon pozice DR od hlavního proudu málo radikální.
Má snad chamtivost oligarchů diktující politiku škrtů, destabilizaci zemí a válečných rozvratů na mnoha místech světa převálcovat svět celý? Kdy pak dojde i na nás?

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

ten bod 5) Pondělí, 24.Listopadu 2014, 14:23:42

mluví o Ukrajině a tedy míru na Ukrajině. Jak drží USA klíč k míru na Ukrajině?

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Pondělí, 24.Listopadu 2014, 15:32:7

Velmi mě potěšila dosavadní diskuse nad mým textem, a doufám jen, že bude pokračovat. Skoro jsem už uznal, že levice v ČR přece jen existuje , i když argumenty vedoucího rubriky DR Petra Jedličky, že mezi DR a hlavním proudem českých sdělovacích prostředků existují, pokud jde o Ukrajinu, značné rozdíly, mě nepřesvědčily. Ano, souhlasím s Blaženou Švandovou, že odklon DR od hlavního proudu je zatím málo radikální. A to hlavně proto, že se DR se situaci na Ukrajině dosud věnoval jen málo.

Josef Poláček mi vytkl, že „je až komické sledovat, jak bývalý příslušník československého disentu, který svou legitimitu do podstatné míry založil na závěrech Helsinské konference, najednou její ujednání zcela principiálně zpochybňuje, s tvrzením, že se jednalo o ´pouhý protokol, ale o žádnou závaznou smlouvu´! Lépe by proti Helsinským úmluvám nemohl argumentovat ani svého času Husák, takto čelný představitel totalitního režimu.“

Je to opět sportovní pohled na nějaký spor či rozpor, nepřítel prostě nesmí mít pravdu nikdy, i když je venku mráz a on taky tvrdí, že mrzne. (Husák a státněsoacialistická propaganda se k Helsinkám raději nevyjadřovaly, jen jich nedbaly.) „Disentem“ přitom myslí Josef Poláček zřejmě Chartu 77, která se skutečně odvolávala i na to, že se tehdejší Konference bezpečnosti a spolupráce v Evropě (KBSE) na schůzce v Bělehradě z přelomu let 1977 dohodla na tom, že členské státy budou nejen tolerovat, ale přímo podporovat občanské iniciativy usilující o větší ochranu lidských práv. Závěrečný akt helsinské konference z července 1975, který i Charta 77 později vítala, však nebyl zdrojem pro její založení, i když se to často traduje. Tím byly Mezinárodní pak o občanských a politických práv a částečně (právo na stávku, na svobodné zakládání odborů a svobodné sdružování v nich) i Mezinárodní pak o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Bylo tomu tak proto, že oba pakty byly pro Československo závazné od jejich čs. ratifikace (v březnu 1976), zatímco závěrečný akt opravdu nebyl mezinárodní smlouvou. Bylo možno se na něj odvolávat, ale závazný nebyl. Zejména pro exkomunistickou část Charty 77 a pro ústavního právníka Jiřího Hájka byly ale Helsinky mocným povzbuzením a zdrojem analýz demokratického manka státu. Od začátku Charty se oba pakty jako její zdroj zaměňovaly za helsinský závěrečný akt. Pakt jako akt, asi.

Já jsem svým poukazem na to, že prý Ruská federace třikrát porušila mezinárodní právo (evropskou Úmluvu o ochraně základních práv a lidských svobod z roku 1950 při založení Rady Evropy, dále závěrečný akt z helsinské konference z roku 1976 a konečně budapešťské memorandum z roku 1994) spíše kritizoval českého ministra zahraničí Luboše Zaorálka, který to řekl v televizi. Prostě se hledal klacek, jímž by se dal bít Putin, a vymysleli toto, věrni tradičnímu (českému) právnímu nihilismu a neumětelství. Zaorálkův příklad helsinského závěrečného aktu, k němuž se tehdy připojilo 35 tehdejších států (včetně USA a Kanady), je přitom nejvíce absurdní. Začátkem 90. Let totiž zmizela NDR a tři federace, které nahradilo 23 nových států. V nástupnické Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě je nyní 57 států, samozřejmě včetně Ukrajiny, Ruska, Běloruska a zakavkazských a středoasijských států, ba i Mongolska.

Jiřímu Kubičkovi pak děkuji to, že se mě zastal, i když pro lidi s černobílým a případně sportovním pohledem na svět a život jsem „trockistou“. A také zato, že poukázal na mé paměti „Dělal jsem, co jsem považoval za správné“ (Zdenko Pavelka a Petr Uhl, Torst 2013), kde svůj vztah k marxismu a trockismu rozebírám.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pondělí, 24.Listopadu 2014, 16:24:53

Mně je pane Uhle především sympatické, že víte, kdo byli skuteční bolševici, že Stalin bolševikem nebyl, ačkoliv se za něj vydával, ale že naopak on skutečné bolševiky likvidoval. Kvůli tomu vám odpustím všechno ostatní.

Poznamka k nekolika bodum p. Jedlicky z Neděle, 23.Listopadu 2014, 11:41:5 Pondělí, 24.Listopadu 2014, 19:28:38

ad1) Pad MH17 neni zamerne neobjasnen. To objasneni je zamerne protahovano. Okamzite a bez dukazu bylo obvineno Rusko a na zaklade tohoto obvineni byly zostreny sankce proti Rusku. Do jake situace to posunuje vztahy Rusko Evropa si netroufam posoudit, ale ze to hospodarsky poskozuje obe strany je jasne. Jediny kdo z toho profituje jsou USA. Dari se jim poskodit hospodarskeho konkurenta (EU) a zaroven vojenskeho protivnika (Rusko) dve mouchy jednou ranou. Posilovani vazby EU-Rusko ohrozuje postaveni USA, to je snad jasne. Pokud se USA podarilo "ovladnou" chovani cele evropske osmadvacitky, pak zaukolovani ctyrclenne vysetrovaci komise subalternich uredniku je brnkacka. A jeste k tomu casovemu faktoru. Za rok uz se nikdo nebude ptat, jestli ty sankce byly tenkrat opodstatnene nebo ne. Dulezity je vysledek. Tedy nektere nezvratne hospodarske a vztahove zmeny. To se pocita. Pokud bude po valce, uz nebude nikdo, kdo by se ptal.

ad3) Vzhledem k tomu, kolik uz bylo napsano o tom jak jsou tzv. satelitni snimky upravovany a zneuzivany, jevi se orakulum z Delfske vestirny duveryhodnejsi. O overovani amaterskych snimku, radsi nemluvit. Jo jiste Rusko se ucastni konfliktu. Byla by hloupost tomu neverit. Stejne jako by byl projev hlouposti myslet si o zemich NATO, ze jsou bile holubice s olivovou ratolesti v zobacku a ze Ukrajinske oligarchy podporuji dodavkami krajkovych kapesnicku. Mimochodem, ac to vsichni "pratele Ukrajiny " vehementne popirali, nova ukrajinska vlada vyhlasila vstup do NATO jako svou prioritu. Ze je vytvorena situace, kdy pro vstup Ukrajiny do NATO by ruku zvedl jen naprosty silenec je jasne. Pokud toto bylo jednim z cilu Ruska, pak maji splneno. A skutecne si nekdo mysli, ze se stahnou z Krymu jako zpraskany pes a predaji ho USA v darkovem baleni. Pro ty co si nemohou pamatovat (vek) pripominam jednu starou historku. V1969 doslo k pohranicnimu sporu o ricni ostrov Damanskij na Ussuri. SSSR tento spor (vojensky) vyhralo. Pak se vsak udala vec, o ktere se mnoho nevi. SSSR pomoci techniky tento ostruvek promenilo v holou skalu a pak jej predalo Cine. Snad to stoji za zamysleni.

ad4) Ponekud falesna argumentace. Pokud by Kuba spadala pod Mexiko (napriklad) a na jejim uzemi zilo 80% americanu, kterym by se Mexicane chystali vnutit spanelstinu, jiste by "hochy z Guantanama" vitali a my bychom museli pripustit, ze opravnene. Ale takhle to na Kube nevypada, ze ne? To pro srovnani postaveni a ulohy obou zakladen.

ad5) Ona si pravice ten "mejdan" preje jen tam, kde ji nevyhovuje vysledek demokraticke volby. Viz. momentalni hysterie a lhani okolo Zemana.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Úterý, 25.Listopadu 2014, 01:44:57

Nechci tu navazovat další polemikou se vším řečným, padla tu ostatně řada věcí, o kterých bych rád napřed spíše jen přemýšlel. Obecně ale musím říci, že sklon nahlížet na dění v Rusku, na Ukrajině i kolem Ruska celkově jako na především důsledek tlaku ze Západu, či přímo z USA, mi přijde omezený. Jsem přesvědčený, že věci jsou vždycky složitější. A taky mi nepřijde, že je na zásadě "za vším hledej vždy především USA" něco levicového jen proto, že dominantní část pravice má sklon vysvětlovat vše tlakem z Ruska.

Nicméně ještě k poznámkám pana Kuchejdy:

ad 1)a ta vyšetřovací komise není prostě čtyřčlenná, zástupce každé z účastnících se zemí má pod sebou značný aparát. Jen holandský zástupce například zastřešujě práci dvanácti státních zástupců a dvou set (!) vyšetřovatelů.

ad 1)b Rusko nebylo prostě odbviněno ze sestřelení letadla, ale z odpovědnosti za sestřelení letadla, a to jen některými západními politiky. Ruští politikové naopak obvinili z odpovědnosti zase Západ

ad 3) ano, vidím to z poněkud jiného hlediska, ale podobně

ad 4) psal jsem o adekvátnosti užití pojmu invaze. Kontext situace na Krymu je s Kubou nesrovnatelný, o tom žádná

ad 5) téma Zeman bych s anylýzou situace na Ukrajině raději nyní vůbec nespojoval, přijde mi, že tyto linky dnes pouze nahrávají konspiračním výkladům, že za vším stojí americké ambasády

Jen tak na okraj. Úterý, 25.Listopadu 2014, 07:05:30

"sklon nahlížet na dění v Rusku, na Ukrajině i kolem Ruska celkově jako na především důsledek tlaku ze Západu, či přímo z USA, mi přijde omezený"

Je to stejne omezene, jako prohlasovat ze veskera zodpovednost je na Moskve (viz. postoje USA a EU,referovani o deni na G 20) nezda se vam ?

add1) Nepodcenujte mocne. Zapomnel jste na Katyn a jak dopadla Carla del Ponte z vysetrovanim zlocinu v Kosovu ? Az nam za dvacet let nekdo zverejni v memoarech jak ho donutili mlcet, bude to zajimat uz jen historiky.


add5) Jiste to ze za vsim stoji americka ambasada je "konspiracni teorie". A vubec ji nepotvrzuji vyroky Mc Caina a ohlasy z americkeho tisku.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Občanská válka? Úterý, 25.Listopadu 2014, 12:32:31

K bodu 1) P. Jedličky z 23.11.: "to, co se děje na Donbase, vnímáme z větší části jako občanskou válku, z menší jako průvodní jev ruské politiky"

Nerad se opakuji, ale musím znovu poukázat na roli ruských agentů v dané oblasti, jmenovitě plukovníka ruské vojenské výzvědné služby Igora Vsevolodoviče Girkina, který v dané akci vystupoval (ve funkci "ministra obrany") pod pseudonymem "Strelkov".
Musím se jenom poněkud korigovat: jeho přiznání o roli ruských složek při vzniku onoho "lidového povstání" nebylo zveřejněno v televizním interview, nýbrž bylo otištěno v moskevských nacionalistických novinách "Zavtra" (Zítra).

Opakuji znovu: Girkin/Strelkin zcela jednoznačně a nedvojsmyslně doznává, že nepokoje v donbaské oblasti byly vyvolány ruskými agenty, kteří měli nemalé potíže s tím nalézt vůbec někoho, kdo by byl ochoten se tohoto povstání zúčastnit: "Nikdy bych nevěřil, že se v celém regionu nenajde ani tisíc mužů, kteří by byli ochotni riskovat svůj život." (!!)

A dále: "Spoušť k válce jsem stiskl já. Kdyby naše jednotka nepřekročila hranice, všechno by dopadlo jako v Charkově a Oděse." (Místa, kde lokální nepokoje proti centrální ukrajinské vládě byly velmi rychle potlačeny.)

Takže, ještě jednou: centrální účastník onoho "lidového povstání" v donbaské oblasti doznává zcela jednoznačně, že toto povstání bylo iniciováno Moskvou, bez této ruské účasti by nikdy nevzniklo, a i kdyby došlo k nějakým lokálním nepokojům, bez masivní podpory z Ruska by se nikdy nemohly udržet.

Je sice fakt, že proruské separatistické síly dnes mají k dispozici podstatně více nežli onen "tisíc mužů" - je ovšem velká otázka, kde se k nim dostaly, a jaké je jejich složení. Do značné míry se jedná zřejmě o vojenské dobrodruhy z ruského teritoria, veterány minulých sovětských válečných dobrodružství a expanzí (veteráni z Afghánistánu apod.), kteří si tam prostě jako žoldnéři vydělávají své peníze. Pokud se jedná o bojovníky z "domácích" zdrojů, pak podle zpráv které jsou k dispozici se především jedná o n á s i l n ě r e k r u t o v a n é muže, kteří se svému "dobrovolnému boji za svobodu" nemohou bránit, nechtějí-li být zastřeleni.

Tento "svobodný stát" separatistů totiž není podle všeho ničím jiným nežli v podstatě anarchistickou diktaturou, prolezlou korupcí, kde únosy, mučení a vraždění politických odpůrců (anebo právě jenom těch kteří nechtějí sloužit v "osvobozeneckých" jednotkách) jsou zřejmě na denním pořádku. Bez velkého přehánění by se dalo prohlásit, že tento "stát" se charakterem a strukturováním své moci nemálo podobá "Islámskému státu" IS, kde základní zákonnou normou je čirá svévole těch, kteří vojensky ovládají dané teritorium.

Za daných okolností hovořit o nějaké "občanské válce" je skutečně krajně nepřiměřené, a jenom to odvrací pozornost od zcela zásadního faktu: jedná se o akt čiré agrese sousední velmoci, smrtelně uražené tím, že její dřívější vazal se od ní definitivně odpoutal, a přidal se na stranu geopolitického konkurenta. Kdyby Rusko nebylo stále ještě vojenskou velmocí s odstrašujícím jaderným potenciálem, musel by jeho vrcholný představitel Putin vlatně být obžalován Mezinárodním soudním dvorem v Haagu pro válečné zločiny, s důsledkem - bis dato - 4 000 mrtvých.

Je skutečně neuvěřitelné, že část české levice stále ještě dokáže nacházet důvody pro to, tuto zjevnou a naprosto protiprávní agresi popírat či obhajovat.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Helsinská konference, disent a současnost Úterý, 25.Listopadu 2014, 12:49:39

Pane Uhle, je sice skutečně možné že Helsinská konference nebyla impulsem ke vzniku "Charty 77" (to jsem také žádným způsobem explicitně netvrdil) - nicméně pokud ještě má paměť sahá, všechny základní "disidentské" texty z oné doby se právě na onu konferenci a její závěry (a to právě v lidskoprávní oblasti) odvolávaly.

V tomto smyslu trvám na tom, že působí nemálo podivně, když závěry Helsinské konference jednou mají mít svou platnost (byť třeba i jen morální), zatímco když se to nehodí, tak mají být zase jenom nezávazným cárem papíru.

- Ostatně, vrátím se ještě jednou k tomu Husákovi, t.j. k jeho režimu: právě tímto argumentem se oháněl tento nesporně utlačovatelský režim, že závěry Helsinské konference v lidskoprávní oblasti měly "pouze politický, nikoli právně závazný charakter".
A tak si nemohu pomoci, pane Uhle, ale Vy opravdu používáte v podstatě tu samou rétoriku, jako ten režim, proti kterému jste svého času - bezpochyby velice statečně - bojoval.

--------------------------------

Co se týče toho, že v mezičase byly v Evropě mnohonásobně změněny hranice: ano, byly; ale doposud se tak nikdy nestalo v důsledku p ř í m é a g r e s e a anexe nějaké mocnosti toužící rozšířit své impérium. V tomto ohledu putinovské Rusko vytvořilo zcela nový precedent; anebo snad přesněji řečeno, restaurovalo tímto běžné způsoby mezinárodního jednání z dob Stalina a Hitlera. Můžeme jenom doufat, že se tento - v tuto chvíli stále ještě jenom ojedinělý - precedent nestane novou, běžně užívanou normou v mezinárodních vztazích.

----------------------------

"Prostě se hledal klacek, jímž by se dal bít Putin" - pane Uhle, mohl byste nějakým přesvědčivým způsobem doložit, jaké důvody by měl český ministr zahraničí (tedy představitel státu, který - přes velmi problematickou minulost - v posledních letech pěstoval standardní obchodní i politické vztahy s Ruskou federací) k tomu, aby najednou a z ničeho nic vytahoval nějaký klacek na vrcholného představitele tohoto velkého státu? Opravdu tu nebyly žádné události, které by k takovémuto distancování se české diplomacie od ruské expanzivní politiky zadávaly dostatečný podnět?

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Poláčku, Úterý, 25.Listopadu 2014, 15:12:57

že vás to ještě baví. Stále více skutečných osobností se veřejně vyjadřuje kriticky k černobílému výkladu médií v problému Ukrajiny. Zůstáva již jen pár "nekritických konzumentů americké mytologie". Ti jimž nevadí "jediná politická šablona, jediná politická pravda, jediný velký protektor" /autor obého Petr Schnur/.
Pojal jste vše "sportovně", jak říká Petr Uhl. Chcete prostě vyhrát. Jen by jste se měl pak podívat, koho máte v týmu. Za chvíli už s vámi bude hrát jen Kalousek a jeho suita a zleva Rouček. Na střídačce pospávající KS vás nevytrhne. Za tohle vám ten boj nemůže stát.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Odkud se bere české rusofilství je stále tajemné, Úterý, 25.Listopadu 2014, 16:21:2

ale musím vyjádřit jasnou podporu panu Poláčkovi a panu Jedličkovi. Jejich diskusní příspěvky jsou velice věcné a seriózní. To se, bohužel, zejména dle posledního příspěvku nedá tvrdit o panu Ševčíkovi. Je plný ad hominem argumentace vůči údajné "nekritické konzumaci americké mytologie", aniž by byl schopen reflektovat tu svou konzumaci mytologie ruské.

Já považuji to, že a priori někdo stále označuje za viníka USA a skrz tuto zbraň omlouvá vše, co dělá putinovské Rusko, za určitý symptom, který je někde v konstrukci moderního českého národa. Více souvisí s panslavismem než s levicovým přesvědčením už proto, že se objevuje jak u krajní pravice, populistické i komunisticky-konzervativní levice. Své zástupce,l jak je vidno z článku Petra Uhla, má i u liberální levice. Mám obavy, že to není kvůli revolučnímu marxismu ani levicovosti obecně. Putina lze těžko označit za marxistu. Je také velkou otázkou, proč své rusofilství nepotřebuje demonstrovat levice (ani liberální i konzervativní pravice) v sousedním Polsku. Vsadil bych se, že to jsou zkušenosti z dvacátého století. Že však rusofilské jádro velké části českého národa nezlomí ani Srpen 1968, to je opravdu na zamyšlení.

Luděk Ševčík - OSVČ

Jen bych chtěl rozšířit myšlenku Petra Schnura, Úterý, 25.Listopadu 2014, 17:07:22

že se dělí společnost na nekritické konzumenty americké mytologie a ty, kteří 17.listopad přijali jako výzvu je kritické reflexi světa bez svěrací kazajky velmocenských zájmů a to tak, že k těm prvním je třeba přičíst i nekritické konzumenty německé mytologie. Obzvláště milovníky mýtu pracovitých a chytrých Germánů, jimž budou Čechové vytvářet folklorní představení.
Milovníci obou mytologii mají oblíbený společný mýtus spočívající v představě, že kdo nemiluje jejich mýty, oddává se mýtům ruským. Bohužel je jím cizí představa, že někteří lidé místo mýtu používají vlastní názor a tak nevidí věci černobíle. To je ovšem už mimo jejich chápání světa.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

O rusofilství Středa, 26.Listopadu 2014, 05:46:39

České rusofilství má své kořeny v tzv. českém národním obrození. Tamtéž spadá i panslavismus. Je v něm přítomna také idea ctnostného chudáka jakož i idea spásy skrze mocné dubisko na východě.
Je to všechno jeden blud nad druhý. Podporovali jej u nás Havlíček, Palacký, a v míře až směšné první předseda vlády Československa Kramář. Těžil z něj Masaryk a samozřejmě komunisté.

Existuje rovněž české frankofilství, které má v něčem podobné kořeny jako rusofilství. U obou hraje podstatnou roli české protikatolictví.

Že to je v Polsku jiné, je dáno tím, že s Ruskem sousedí, dlouho do Ruska patřilo a má s Ruskem více špatných zkušeností.

Kritický a objektivní náhled na USA i na putinovské Rusko nemusí být ovšem vůbec dílem rusofilství a často ani není. Dnes dokonce existuje české amerikanofilství. Všechna ta "filství" brání pravdivému poznání.

Jiří Vyleťal

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Vyleťale, Středa, 26.Listopadu 2014, 08:58:5

Polsko má s Ruskem špatné zkušenosti. A jaké má Rusko zkušenosti s Polskem?
Já bych nepsal o nějakém bludu za strany našich buditelů, či předešlých prezidentů. Vztah k Rusům se, stejně jako vztah k dalším Slovanům /Srbům snad ještě více než Rusům/, rozvíjel na základě slovanské vzájemnosti, která byla nadmíru živena německou nadřazeností. Prostě untermensch se sdružovali, cítili se mezi sebou rovni.
Bulat Okudžava byl arménsko-abchazsko-gruzínec.

Luděk Ševčík - OSVČ

Středa, 26.Listopadu 2014, 11:01:52

Pokud bychom chtěli pochopit postup Rusů po ukrajinském převratu, měli bychom se trochu snažit vcítit do jejich postavení. Tady je odkaz, jak oni vidí dnes sebe, jak vidí své sousedy. Není špatné to shlédnout. Už jen pro vyvážení propagandy, které jsme vystaveni. https://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=z6IuT1N3Xww

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 26.Listopadu 2014, 11:58:40

Ano pane Klusáčku, pokud by nyní došlo na vojenské vítězství ukrajinců, čistka na "teroristických" územích by jistě probíhala zcela bez rukaviček, netřeba si dělat iluze.

Vojtěch Klusáček - Brno

Středa, 26.Listopadu 2014, 12:39:5

Mohu tedy s klidným svědomím odsoudit ruskou intervenci a požadovat její bezpodmínečné ukončení?

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Sportovní pohled? Středa, 26.Listopadu 2014, 13:31:28

Pan Uhl mi vytýká, že při hodnocení konfliktu Rusko-Ukrajina používám "sportovní pohled" (asi by bylo výstižnější tradiční označení "černobílé vidění světa").
A jako opačný koncept prosazuje názor, že vždy je nutno respektovat i legitimní nároky strany druhé.

No dobře. Tak zkusme se tedy takovýmto vyváženým, nezaujatým způsobem, s plným pochopením pro legitimní nároky protistrany, podívat třeba na Hitlerovu anexi Sudet.
Zcela objektivně nahlíženo: sudetští Němci měli pro své touhy "Heim ins Reich", zpět do Říše, celou řadu naprosto pochopitelných důvodů.

Český živel odůvodnil své rozbití rakousko-uherského soustátí právem národů na sebeurčení - aby pak vzápětí přesně to samé právo upřel sudetským Němcům, chtějícím - celkem přirozeně - připojit se k sousednímu Německu, se kterým byli spřízněni národnostně, jazykově i kulturně.
V nově vzniklém Československu německý živel sice nebyl vysloveně utlačován, měl mnohá - demokratická - práva; ale fakticky byl nový stát dominován živlem českým. Jak ostatně konstatovala anglická mise vedená lordem Runcimanem, tento (česky dominovaný) stát se k německému elementu "nechoval vždy zcela korektně".

Takže, zcela objektivně nahlíženo, pokud bychom projevili pochopení i pro "oprávněné nároky" sudetských Němců, pak bychom - podle dané logiky - museli mít pochopení jak pro řádění militantních henleinovských bojůvek, tak nakonec i pro násilnou anexi Sudet Hitlerovou Říší.

Ještě jednou: je nepochybné, že své - legitimní - nároky má ruskojazyčné obyvatelstvo na Ukrajině, stejně jako je mělo i německojazyčné obyvatelstvo prvorepublikánských Sudet.

Ovšem: veškeré pochopení nějakých nároků končí tam, kde se pro jejich prosazení začne používat násilí, válka a teror. Veškeré pochopení končí - a končit musí - tam, kde přirozené touhy národnostní menšiny začne zneužívat diktátor (respektive vůdce s autoritářskými manýry) pro své vlastní velmocenské, imperiální zájmy.

Ze strany obhájců Putinova agresivního vystupování vůči Ukrajině je jeho kritikům předhazováno, že zavírají oči před - údajnou - spoluvinou Západu na ukrajinské krizi.

Zkusme si tedy představit, jak by se asi věci vyvíjely, kdyby aktuální krizi na východě Ukrajiny nepředcházela ruská anexe Krymu, ani žádné jiné vměšování ze strany Ruska. Že by zde pouze tamní ruskojazyčné obyvatelstvo masově a jednoznačně vyjadřovalo svou touhu spojit se s bratrským (či mateřským) Ruskem.

Dá se právem předpokládat, že za daných okolností by Západ na tento konflikt pohlížel víceméně nezúčastněně z dálky, podobně jako třeba na stávající konflikt mezi Katalánci a Španěly. Prostě jako na interní záležitost dané země, kterou si tato musí už nějak vyřešit sama, a pro kterou si nikdo zvnějšku nebude pálit prsty.

A pokud by za dané situace ještě centrální ukrajinská vláda udělala tu chybu, že by na tyto spontánní projevy vůle ruskojazyčného obyvatelstva odpověděla násilím, mimosoudními a mimoprávními opatřeními - pak je dokonce velmi pravděpodobné, že sympatie západní veřejnosti by se velice rychle přehnuly na stranu - oněch ukrajinských Rusů!

Jestliže se tedy naprosto převažující sympatie Západu (a to zdaleka ne pouze západních politiků, ale i západní veřejnosti!) ocitly na straně ukrajinské centrální vlády, pak je to jenom z toho důvodu, že onen předchozí scénář je čistě fiktivní, ale realita je taková, že této stávající krizi právě p ř e d c h á z e l a ruská anexe Krymu, a že víceméně všem - s výjimkou fundamentalistických přívrženců Putina a jeho ruské říše - platí za prokázané, že za tímto "lidovým povstáním" ve skutečnosti stojí Rusko a jeho imperiální zájmy.

Přesně stejně tak, jako svého času za Henleinovými Sudeťáky stál Hitler a jeho "Grossdeutsches Reich".

Takže, pane Uhle, nedá se nic dělat, ale v dané záležitosti si přece jenom uchovám svůj "sportovní" pohled: v tomto zápase opravdu není možno hrát si na nezaujatého neutrála. Tuhle roli si svého času vyzkoušeli Anglie s Francií; s těmi známými důsledky, že pak to konečné vítězství nad agresorem musely vybojovat nikoli na poli sportovním, nýbrž na poli válečném, s hekatombami lidských obětí.

A tak na Vaši sportovní rétoriku odpovím jednou hlubokou biblickou moudrostí: "Zabraňte počátkům!" Nebude-li touha Putina po obnovení Velkoruského impéria zastavena hned na počátku - kdo může vědět, nezastaví-li se jednou zase až v samotné Praze?

David Unger - psycholog, Kroměříž

Zavádějící tvrzení pana Uhla Středa, 26.Listopadu 2014, 18:42:2

Pan Vyleťal píše správně, že české rusofilství má kořeny v českém národním obrození. U obou hraje roli nejen české protikatolictví, jak píše, ale především česká antiněmecká koncepce moderního národa. Proto i to frankofilství...

Pan Uhl v článku píše, že "historicky byl Krym vždy ruský". Ve skutečnosti byl připojen k Rusku až v roce 1783 a za Stalina byli odtud vysídleni Tataři.

Dále tvrdí, že "Ukrajina nebyla před rokem 1991 nikdy samostatná". Ve skutečnosti byla Ukrajina samostatná v letech 1917-1920, v roce 1918 její samostatnost uznalo již Sovětské Rusko než ji v roce 1920 Sověti napadli. Východní hranice Ukrajiny v roce 1920 byla více na východ než je dnes. Na Kubáni půlka obyvatelstva mluvila ukrajinsky a kalkulovalo se s připojením k Ukrajině. Navíc Ukrajina má historickou kontinuitu s Litvou a polsko-litevskou unií. Patřila tam většina ukrajinského území, ukrajinská šlechta byla součástí litevského a potom polského politického národa minimálně do krymské války v polovině 19. století. Spousta Ukrajinců považuje polsko-litevskou unii historicky za svůj stát.

Jinak nechápu tvrzení o zahraničně-politickém utlačování Ruska. Rusko má vyšší mezinárodněpolitický status než si zaslouží, např. v Radě bezpečnosti OSN. Nehledě na potlačování práv národů a regionů v samotné tzv. Ruské federaci.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Díky, pane Ševčíku, za odkaz, Středa, 26.Listopadu 2014, 18:56:26

pohled z druhé strany není nikdy k zahození. Například jsme na DR spolu svého času podrobně sledovali vyprovokování konfliktu v Libyi ze strany západu. Můj názor je podobný názoru v odkazovaném dokumentu. Tím pro mne věrohodnost dokumentu vzrostla.

Pane Kubičko, zkuste se podívat na ten odkaz, na který upozornil pan Ševčík. Snad Vám usnadní pochopit, proč klíč k řešení konfliktu na Ukrajině nedrží jen Rusko.
Je totiž třeba se ptát, kdo může mít ze zničené Ukrajiny největší prospěch? Komu prodlužování konfliktu nejvíc poslouží? Rusko to zřejmě není.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Paní Švandová, Středa, 26.Listopadu 2014, 20:03:56

dovedla byste v jednom odstavci shrnout, jak konktrétně by podle toho 68 minutového videa USA mohly nastolit mír na Ukrajině?

Děkuji

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 26.Listopadu 2014, 20:41:39

No, "zabránit počátkům" už asi nepůjde pane Poláčku.
Před pár dny se definitivně vyjasnil ruský postoj k dění na východní Ukrajině = Krym je uzavřená kapitola a součást Ruské federace + Rusko nenechá vojensky padnout vzbouřenecké oblasti.
První, z první ruky a na tvrdo, to přímo ústy Vladimira Putina dostala Angela Merkelová a pěkně to s ní otřáslo.
Neexistuje síla, která by toto rozhodnutí dokázala zvrátit.

Tolik k počátkům - jsou už za náma.

A tady má Petr Uhl pravdu - to, jak se postavíme ke Krymu, bude určující pro mnohé budoucí. A následky mohou být skutečně masivní.

A za sebe bych doporučil uvažovat velice pečlivě.

Třeba chápání vojenské tradice v Rusku je pro většinu čechů nepřenosné.
V prvé řadě -- i když je tato tradice celebrována hlavně samotnou armádou, je hluboko uvnitř každého rusa. Nebylo rodiny za Velké vlastenecké války, která by nebyla postižena ztrátou. A rozumějte - nechci zpochybnit, že SSSR byl krutou diktaturou a že pakt Molotov-Ribbentrop byl špinavá záležitost nebo něco podobného. Ale většiny rusů se třeba rusko-finská válka nijak nedotkla.
Na rozdíl od nacistického totálního útoku, kdy německá artilerie trhala tlakovými vlnami po výbuších ruská města doslova na kusy. Zabíjeli po milionech...................
Často se říká, že jsou rusové paranoidní, ale faktem je, že tak devastujícímu a nelítostně smrtonosnému útoku byl v dějinách vystaven málokdo.
V. vlast. válka je nesmírně hluboký zářez v ruské duši.
A proto tak stoupla po anexi Krymu Putinova popularita -- ne že by 85% rusů byli velkoruští váleční štváči.

Velice pečlivě bych zvažoval informace, že chtěl Kyjev výhledově změnit pronájemce Sevastopolu z RF na NATO. Protože to by Rusku, jestli ho vnitřně chápeme, skutečně nedávalo alternativu.

Pokud jde o nedotknutelnost státních hranic, v uznaném Kosovu stojí největší americká vojenská základna v Evropě a dvě další o něco menší, tohle je už stejně jako "počátky" pasé.

Skutečně je Putin šílenec, který zanedlouho zhltne pobaltské státy a pak vyrazí na Prahu?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Správně jste pane Kubičko poznal, že návod v tom videu není, Středa, 26.Listopadu 2014, 21:07:53

ale je to video návodné, které může pomoci sundat klapky mainstemové propagandy a použít vlastní mozek.

Ale bez ironie, já vnímám to, co se děje na Ukrajině, jako boj dvou mocností o přírodní či jiné zdroje Ukrajiny. Větším agresorem je USA, zatímco Rusku jde taky o to, aby Ukrajina zůstala neutrálním mostem mezi ním a západem. Už jsem napsala výše: v současné době je oligarchy ovládané víc USA než Rusko a tím jsou dány i větší zájmy USA na rozebrání zdrojů na Ukrajině.
Jistě, mohu se mýlit, ale já si nijak nezakládám na tom mít pravdu. Jen nechci přehlédnout něco podstatného, co ale často uniká lidem, kteří lapidárně řečeno pro stromy nevidí les.
Qui bono? Tuhle starou zásadu se nevyplatí ignorovat.

Vy ale chcete ode mne slyšet co tedy má USA v tuhle chvíli udělat? No a co má podle Vás udělat v tuhle chvíli Rusko?

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Co může udělat Rusko dvěma slovy: Středa, 26.Listopadu 2014, 22:07:2

Nepodporovat separatisty.

Kolik slov budete potřebovat Vy, abyste vyjádřila, co může udělat USA?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Co může udělat USA: Středa, 26.Listopadu 2014, 23:19:17

Iniciovat mírová jednání.

Vojtěch Klusáček - Brno

Středa, 26.Listopadu 2014, 23:43:18

Tak se vás do Prahy zeptám, jak pak zabránit Kyjevu, aby po stažení ruské podpory separatistům, na zpět dobytých územích neuplatňoval právo vítěze se vším co k tomu patří. Na hřbitově koneckonců rovněž vládne mír.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Čtvrtek, 27.Listopadu 2014, 14:40:52

V diskusi o Ukrajině se pro vztah ruštiny a ukrajinštiny a také Rusů a Ukrajinců stále uplatňuje analogie národnostních poměrů z Československa do roku 1938, tedy vtahy mezi Čechy a Němci.

ČR přistoupila na rozdíl od Francie, a to už v roce 1997, k Rámcové úmluvě Rady Evropy o ochraně práv národních menšin (do češtiny záměrně špatně přeloženo jako „národnostních menšin“). Smlouva upravuje kolektivní práva národních menšin a individuální práva příslušníků menšin, ovšem jen tam, kde podle práva dané země národní menšiny existují. Jak známo, ve Francii ani v Turecku neexistují, tedy podle tamní ústavy. ČR tuto mezinárodní smlouvu ratifikovala a vyhlásila, a od dubna 1998 je proto pro ni závazná. Nekompromisně se proto domáhaly orgány Rady Evropy při přijímání ČR do Evropské unie údajů, kolik že to žije na Moravě (etnických) Moravanů, kolik je tam moravských, a naopak kolik českých škol.

Orgány Rady Evropy asi trápily představy Karla Schwarzenberka, jenž si z dětství v Čimelicích pamatuje, že tu byly české a německé rodiny, jen u nich doma se halt mluvilo oběma jazyky. Představou tohoto jazykového oddělení má Schwarzenberk i při pohledu na Ukrajinu. Wikipedie přece jasně uvádí, že tam žije 8,5 milionu Rusů a 37 milionů Ukrajinců. Zřejmě pěkně odděleně.

Jenže to tak není. Už jsem psal o tom, že národnost ve smyslu národnostní, etnické či jazykové příslušnosti nelze na Ukrajině, stejně jako ve Francii či v ČR, v úředním styku nikde ani uvádět a na rozdíl od ČR se nezjišťuje ani při sčítání lidu a nevedou se o tom statistiky, jen odhady. Tvrdím, že více Ukrajinců, a to jak v zemském či státoobčanském smyslu slova, tak dokonce chápáno etnicky mluví lépe rusky než ukrajinsky. Oba východoslovanské jazyky si jsou blízké asi jako čeština a polština. Ukrajinců, nemluvících rusky, či dokonce nerozumějících rusky, je velmi málo, a naopak Ukrajinců s chatrnou, ba mizivou znalostí ukrajinštiny, je často většina, nejen na východě a jihu země, ale i ve městech vůbec.

Že je Ukrajina rozdělena etnicky či jazykově na (menší) východní a jižní část, sahající až po Oděsu a Podněstří, kde převládá ruština a na ukrajinsky mluvící většinu, je „švarcnberský“ omyl, který se ale v české společnosti, nemluvě o západní Evropě nebo USA, a také médiích, houževnatě udržuje. Rozdíly jsou na Ukraině spíše politické. Ani na západní čtvrtině Ukrajiny – na Volyni, v Haliči, v Zakarpatsku a v Severní Bukovině – nepřevažuje nacionalismus xenofobního typu či nostalgie po banderovcích ani vůči proti těm, jimž se říká „Moskali“. Jdeme-li od západu a na východ, ubývá sympatizantů Stěpana Bandery, stoupenců jednotek SS Galizien a také religiozity. Na východě žijí i kozácké tradice, z nichž část je i bolševická nebo i stalinská.

Poprvé jsem byl na Ukrajině v létě 1959. Když jsem vyšel v Kyjevě na ulici ze studentské koleje, kdy jsme byli jako účastníci mládežnického zájezdu ubytováni, odpověděl mi náhodný občan na moji ruskou otázku, zda mluví rusky, dost pobaveně: „Ja hovorju toľko po-russki.“ A to hned další mladý muž se mi svěřil, že je „studěntom heolohíčesko-heohrafíčeskovo fakultěta“. Učilo se tam rusky. Na Ukrajině se v ruštině často vyslovuje ruské „g“ jako „h“. A když jsme před pár lety trávili část dovolené v Oděse, posteskl jsem si večer ženě, že tam není větší cizinecký ruch, že za celý den jsem jen dvakrát zaslechl cizí jazyk. A jaký?, ptala se žena se zájmem. Ukrajinský, řekl jsem žertem. Před 15 let jsem byl několik dnů v Černovicích v bývalé Severní Bukovině. Většina lidí tam hovoří ukrajinsky (místním nářečím) a s početnou menšinou, která je jen ruskojazyčná, se domlouvají tak, že každý mluví „svým“ jazykem. Cizinec jako já, jemuž dělá rozumění ukrajinštiny potíže, se zdvořile, s poukazem na cizí původ, domáhá ruštiny.

Sovětská Ukrajina 20. let byla větší než dnes a zahrnovala i oblasti, které jsou dne v Ruské federaci. Miliony lidí na Ukrajině, ale i na ruské straně chabě vytyčené a často vůbec nevyznačené, možná někde i nevytyčené rusko-ukrajinské hranice hovoří – vedle ruštiny – takzvaným suržykem, směsí obou jazyků. Suržyk má mluvnici a výslovnost převážně ukrajinské, ve slovní zásobě ale převažuje ruština. Suržyků je více typů. Přechodem mezi ruštinou a běloruštinou je zase trasjanka, jíž hovoří i běloruský prezident Lukašenko, i když se na veřejnosti snaží mluvit čistě rusky. Svou běloruštinu raději ani nedává na veřejnosti na odiv.

Český nebo středoevropský metr nelze přikládat k jazykovým poměrům třeba na Ukrajině nebo i v Rusku. Ještě jiné je to třeba ve Švýcarsku nebo v Irsku. Na Ukrajině žádní „Rusové“ nežijí. Ruskojazyční jsou téměř všichni Ukrajinci, přičemž někteří – menšina – vládnou i ukrajinštinou na pracovní úrovni, a ti ostatní se ukrajinsky za těch 25 let dost rozumějí.

Z nesprávných analogií plynou potíže. Jinak výborný článek Jaroslava Šonky k výstavě v armádním muzeu na pražském Vítkově, věnované vyhnání německého civilního obyvatelstva z Československa po skončení druhé světové války,– viz http://www.novinky.cz/komentare/354137-komentar-co-umi-nacionalismus-jaroslav-sonka.html – kazí autorova obava, aby to na Ukrajině neskončilo nápisy: „Zde se mluví pouze rusky/ukrajinsky“ podle toho, v které části Ukrajiny budeme. Takové nápisy totiž zdobily k hanbě tehdejších občanů, jichž jsme většinou potomci, veřejné prostory v sudetských oblastech Československa, připomíná Jaroslav Šonka. Na Ukrajině či v Rusku jsou ale nemyslitelné. To ovšem neznamená, že nacionalismus zemského a politického typu (málokdy jazykového) je na Ukrajině a v Rusku na ústupu, Putin ho dokonce podporuje a na Ukrajině teď vezmou Porošenko s Jaceňukem do vlády stranu Julie Tymošenkové – batkivščinu. To slovo znamená „otčinu“ nebo „vlast“, odvozeno od slova „tatíček“. Říkalo se tak carovi, slunéčku to jasnému.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 28.Listopadu 2014, 10:25:22

Vrátím se ke slovům pana Poláčka:
„Nebude-li touha Putina po obnovení Velkoruského impéria zastavena hned na počátku - kdo může vědět, nezastaví-li se jednou zase až v samotné Praze?“
To se mi zdá poněkud přehnané. Putin nebude zas takový blázen, aby chtěl zabrat území, kde převážná část obyvatelstva bude proti němu. Nebo si snad někdo myslí, že větší část obyvatel České republiky je proputinovská či proruská?

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Bránit počátkům Pátek, 28.Listopadu 2014, 13:05:30

No ano, pane Morbicere, ZAbránit počátkům, v absolutním smyslu, samozřejmě už nepůjde; přinejmenším Krym zůstane zřejmě už natrvalo Putinovou kořistí.

Jde ale především o to, b r á n i t počátkům, to jest postavit se jim, dokud se jedná opravdu ještě jenom o počátky.

Snad by opravdu nebylo nijak od věci uvědomit si, o co všechno se tu hraje: původně si Putin dělal zálusk na celou Ukrajinu, v tom okamžiku kdy už měla podepsal asociační smlouvu s Evropskou unií, se mu podařilo ji Západu "vyfouknout", celým arzenálem ekonomických výhod i hrozeb.

Tím větší byl pak pochopitelně jeho otřes (a jeho vztek), když nakonec všechno dopadlo zase úplně jinak, a Ukrajina se mu vysmekla v tu chvíli, kdy už se domníval mít ji plně v hrsti, a zase se přiklonila k Západu. Jeho reakcí byly jak známo metody čiré agrese - vojenská anexe Krymu, a snaha urvat si z těla Ukrajiny tolik, kolik je jen možno. A čistě teoreticky nelze vyloučit, že by se mu bývalo mohlo podařit k Rusku připojit opravdu velkou část východní Ukrajiny; kdyby se mu podařilo dostatečně vybudit militantně proruské nálady v daném teritoriu, mohlo by se jednat až o třetinu celé Ukrajiny. To by ovšem nebylo možné bez toho, aby se ukrajinská centrální vláda nepustila do otevřeného boje - i když bez sebemenších vyhlídek na to, že by mohla vyhrát.

A v tom okamžiku, kdy Rusko by svou masivní vojenskou převahou rozdrtilo veškerý ukrajinský vojenský odpor - opravdu by Putin nepodlehl pokušení, dotáhnout svou vojenskou akci až k západním hranicím Ukrajiny?

Poté by v Ukrajině zorganizoval stejné "lidové hlasování" jako předtím na Krymu, takže by anexi celé Ukrajiny k Rusku následně "legalizoval".

Pokud by Rusko učinilo tento zásadní krok na obnovení svého původního impéria: je to opravdu tak nepředstavitelná a nepravděpodobná varianta, že by své kroky následně zaměřil jak na Bělorusko, tak i na pobaltské státy? Vždyť se nedávno v tomto smyslu vyjádřil zcela veřejně ruský zástupce ministra zahraničí, že v těchto státech žije velmi početná (zčásti téměř poloviční) ruská menšina, a že Rusko je kdykoli připraveno zasáhnout na "obranu práv" této ruské menšiny.

Takže, obnovení ruského respektive sovětského impéria v původních hranicích není naprosto nějakým pouze fiktivním scénářem; a v každém případě je možno považovat za jisté, že Rusové sami by využili všechny příležitosti toto impérium obnovit.

Samozřejmě, ten příměr s tím "zastavením se až v Praze" byl poněkud nadnesený; ale vzpomeňme si jenom na heslo z dřívějších dob: "Padne-li Madrid, padne i Praha". I tehdy se mnohým toto heslo zdálo být dozajista velmi přehnané; a přece, nakonec se právě ono v reálných dějinách naplnilo.

Takže, pane Morbicere, zůstaňme přece jenom raději u toho, že zlu jakéhokoli druhu se má bránit už v samotných počátcích, a ne až tehdy kdy se rozroste a nabude na síle. Ty západní sankce Putinovu snahu po obnovení impéria přes všechnu jeho rétoriku přiškrtily nakonec přece jenom docela účinně; takže jeho kořistí nakonec zůstane jenom ten Krym, a - možná - relativně malá území na východě Ukrajiny. A obojí ho bude stát velké množství peněz - a to je přesně to, čemu se mu teď v důsledku západních sankcí (a propadu cen ropy) velmi nedostává.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Jaká mírová jednání jsou sankce? Pátek, 28.Listopadu 2014, 15:04:1

Pane Kolaříku,
Petr Uhl odpověděl za mne (viz závěr jeho článku):
"Rusko především potřebuje mít jistotu, že nebude mocensky (vojensky, hospodářsky) ohrožováno ze zahraničí. K tomu, aby se vyvíjelo demokraticky, je třeba s ním vést nepředpojatý dialog, nikoliv jej obkličovat, sankcionovat a vylučovat, protože to vede k vzájemné izolaci, prohlubování vzájemných obav a fatálnímu nepřátelství."

Jaká mírová jednání jsou sankce? Je to jako kdyby Vám kolega postavil na stůl šanon a Vy byste mu dal hned herdu do zad místo, abyste se ho zeptal, proč ho tam dal, a začal s ním o tom jednat.
Dík za připomenutí jednání v Minsku, ale ono je potřeba to nevzdávat a jednat znovu a znovu, mír za to stojí.

A taky je potřeba číst články, pod kterými diskutujeme!
Ale nic ve zlém, pane Kolaříku, jsem ráda, že jste tu vždy na stráži, abych náhodou nenapsal něco, co bych pak sama považovala za hloupost.

Pane Poláčku, s tím podpisem asociační smlouvy EU, který se nekonal, to bylo myslím naopak, než líčíte. Právě proto, že byl podpis z ukrajinské strany odmítnut, došlo pak k Majdanu. Chtělo by to ale dohledat fakta, omlouvám se, pokud si to špatně pamatuji.

Vzdávám se další diskuse pro nedostatek faktických vědomostí o Ukrajině. Co tu píše Petr Uhl je pro mne objevné a krajně zajímavé, díky, a také ovšem reakce redaktorů DR i ostatních.

Jaroslav Navrátil - Praha

Třeba to bude někoho zajímat Pátek, 28.Listopadu 2014, 15:25:26

Do mozaiky diskuse přidám jen několik – asi jen okrajových - kamínků:

1) Když jsem před několika lety navštívil Lvov, vítala mne na hlavní ulici do centra socha Stepana Bandery v nadživotní velikosti. Navštívil jsem tam i museum a bojový nacionalismus, který vyzařoval z musejních panelů s fotografiemi a texty, mne nepříjemně překvapil.

2) V září tohoto roku jsme s jedním vídeňským cestovním klubem v rámci cesty kolem Černého moře navštívili i Krym. Asi 10 lidí jsem se ptal na to, zda a jak hlasovali v referendu a zda po zkušenostech po půl roce svou volbu nepřehodnocují. Z těch, se kterými jsem hovořil, jeden Tatar a dvě Tatarky k referendu nešli, jedna starší žena se prohlásila za Ukrajinku s tím, že hlasovala pro připojení k Rusku („mám se ted´ lépe“ - asi má vyšší důchod) , ostatní Rusky a Rusové hlasovali za připojení. Jedna z nich ve Fedosii si zpětně viděno nebyla jistá, zda to bude pro ni dobré, protože její manžel pracuje na Ukrajině. Má oba pasy (podobně jako většina) a zatím to není problém, ale do konce roku 2015 (nebo 2016, nejsem si už jist) se musí rozhodnout a ponechat si jen jeden. Pokud si ponechá ukrajinský, bude sice moci na Krymu zůstat, ale jako cizinec.

3) V Sevastopolu si důchodce přivydělával službou u dveří hotelu. Narodil se rusky mluvícím rodičům v Kazachstanu, jako stavař pracoval na mnoha místech Sovětského svazu, profesní dráhu skončil na Krymu. Vracel se k tomu, že ti „ze Lvova“ je (zřejmě ty na východě) nemají rádi a že předělávají historii. Bál se jich a proto je rád, že ted´už se bát nemusí.

4) Po návratu jsem četl varovné články o ruské propagandě. Abych si získal vlastní názor na její efektivnost, podíval jsem se občas na 1. kanál ruské televize. Značná část zpravodajství je věnována situaci v Doněcku a Luhansku, zpravidla jde o záběry dopadů granátů a (samozřejmě emotivní) reportáže s postiženými obyvateli. Jsou tam ale také zprávy a reportáže z Ukrajiny. Např. 26.11. :
-Ukrajinský Institut národní paměti doporučil ministerstvu vzdělání přepracovat učebnice dějepisu s cílem m.j.odstranit z nich termín Velká vlastenecká válka, protože nic takového neexistovalo, existoval jen boj dvou totalitních států a Ukrajina byla jejich obětí. Novinářům se doporučuje nepsat v souvislosti s koncem války o „osvobození od fašismu“, ale o „vyhnání okupantů“. Také se připomíná, že president Porošenko ustanovil nový svátek, t.zv Den Obránce Ukrajiny. Má se slavit 14. října. Váže se na 14. říjen 1943, kdy Stepan Bandera vytvořil Ukrajinskou osvobozeneckou armádu.
- Z ukrajinské televize byly převzaty záběry, při kterých ukrajinský reportér se patrioticky na letišti dotazuje biatlonistky Semerenkové po jejím návratu z treninku na trati v Tjumeni, proč byla se svým týmem trenovat v Rusku. (Údajně tomuto „zlatému“ týmu ze Soči je vytýkáno i to, že ze Soči neodletěl a závodil.) Tentýž reportér návazně klade ministru sportu tuto otázku: Náš tým biatlonistek trénoval v Rusku. Za to jim platíme. Daně z této platby jdou do státního rozpočtu. Z rozpočtu jsou peníze na zbraně, kterými jsou zabíjeni naši lidé. Je to správně? Ministr Bulatov mu odpovídá: Je správné, že ukrajinský novinář je tady, místo aby bojoval na Východě?
-Drobná mladá reportérka ruské televize je večer na ulici obstoupena mladými muži. Jeden na ni neustále křičí: Odejdi z Ukrajiny. Ona mu něco říká, co v hluku zaniká. Zezadu jí někdo na kapuci, kterou má na hlavě, rozplácne syrové vajíčko. Než stačí zvednout ruku, někdo jí vstříkne pepř do očí. Další záběr je na již osamělou zaslzenou reportérku, která si utírá oči a říká, že takoví nikdy nechodí jednotlivě, vždy v tlupě.

Pochopil jsem lépe, z čeho mohl mít vrátný v Sevastopolu strach. A také si myslím, že by bylo prospěšné, kdyby se v českých mediích objevovaly z Ukrajiny i zprávy tohoto druhu.

Luděk Ševčík - OSVČ

Díky, pane Navrátile. Pátek, 28.Listopadu 2014, 17:43:9

Takovéto texty by se měly objevovat na opozičním serveru. Vládní propagandistické si můžeme přečíst všude jinde. Váš text pomůže udělat si jiný obrázek. Tedy tomu, kdo chce vidět a vědět víc. Komu stačí Kalouskův pohled, s tím nehne nic.
Já jsem ve skrytu duše doufal, že časté zprávy o nacizaci Ukrajiny, o adoraci Bendery, jsou jen ruskou propagandou. Teď mi to ale tak nepřipadá. To není povzbudivé.
EU hraje tedy nějakou divnou hru. Na jednu stranu se zápasy evropských fotbalových pohárů začínají výzvou Ne rasismu a na druhou stranu se špičky EU přátelíčkují s nácky. S naší podporou. Brrr.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 28.Listopadu 2014, 21:04:7

Ano pane Poláčku, Putin se snažil Ukrajinu "vyfouknout celým arzenálem ekonomických výhod i hrozeb" a nepovedlo se mu to.
Janukovyč soudil, že nabídka EU je krajně nevýhodná a lepší bude přijmout tu ruskou (slevy na suroviny, stomiliardové půjčky atd.) - taky neuspěl.

Jak si UA stojí teď?
Jde hospodářsky dolů volným pádem a Evropa od ní dává ruce pryč. Částka jen na pouhé přežití se šplhá do výšin, které nikdo není schopen dát. A mluvíme o dávání, ne o investicích s návratností, že ano.
Oligarchická podstata moci, zkorumpovanost a mizerná státní správa se nezměnily ani o píď, řešení v nedohlednu, neboť všechny síly poutá válka -- mimochodem, všiml jste si, jak po ruské bleskové srpnové intervenci, kdy bylo zničeno 75% ukrajinské těžké bojové techniky, výrazně klesl počet civilních obětí? Říct, že je to špatně, je dost těžké...
Do bezpečnostních složek pronikají skuteční náckové, v parlamentu poslancují velitelé dobrovolnických praporů, o jejichž činech jdou na východní Ukrajině hrůzostrašné pověsti....
- - - - - - - - - - - -

O Rusku se taky říká, že se hroutí a že se může propadnout do úplného chaosu, třeba tady ----- http://blog.ihned.cz/c3-63174560-06b000_d-63174560-06b000_d-63174560-rusky-chleb-a-ukrajinske-hry -----
Opravdu půjde Rusko takhle tvrdě do kolen, jak fantazíruje pan Lídl z AMO?
Někde jsem teď četl, bohužel už nevím kde, vyjádření někoho od Sorose, a ten si naopak pochvaloval, jak rusové málo ochránili rubl před devalvací, ten že se už brzy stabilizuje na tžní úrovni, a pak se Rusko opět stane vynikajícím místem pro investice.
Navíc oni pořád mají v rezervních fondech obrovské prachy a za pár let mají jistotu přísunu těžkých miliard z Číny........... - kdepak, Rusko jen srovná krok, nabere dech a pak se zase začne zvedat.
V čínském oficiálním tisku teď vyšekl článek, že je nutno v zájmu Číny Rusko pomoci ochránit před dopady západních sankcí.

Takže co vlastně bude???

Vojtěch Klusáček - Brno

Pátek, 28.Listopadu 2014, 22:57:13

K asociační dohodě od Martina Hekrdly

http://a2larm.cz/2014/11/kanclerka-na-krizovatce/

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Kam kráčí Ukrajina? Sobota, 29.Listopadu 2014, 13:43:54

Paní Švandová, Vy opravdu považujete uchvácení cizího území s nasazením tanků a jiné bojové techniky za "položení šanonu na stůl"?!... Kdyby Ukrajina byla součástí NATO (jako že o to už v roce 2008 usilovala, ale byla odmítnuta) - pak by jedinou možnou reakcí na tuto agresi byl okamžitý protiútok spojených sil všech států spojených v NATO. To že Západ se doposud spokojil jenom s v podstatě velice mírnými ekonomickými sankcemi, a že se - přes všechnu očividnou zatvrzelost ruských představitelů - stále ještě snaží o dialog, svědčí jenom o až nekonečné trpělivosti Západu s ruským "medvědem".

Ta asociační dohoda s EU: no ano, ta měla být podepsána, ale v poslední chvíli ji Janukovyč odřekl a přiklonil se k Rusku, jak už jsem napsal v důsledku celého komplexu ekonomických slibů a zároveň hrozeb ze strany Ruska, ovšem tohle byla jeho zásadní chyba, on podcenil ten náboj nespokojenosti vlastního lidu (především jeho západní části) se svým režimem, tohle byla poslední kapka, a pak přišel Majdan.

Pan Morciber: ano, není sebemenších pochyb o tom, že Ukrajina je do značné míry devastovaný stát, to jest prolezlý korupcí a vládou oligarchů. Jenže: pokud by se Ukrajina nadále orientovala na Rusko, s jeho obvyklými metodami vládnutí, pak by si sotva bylo možno dělat nějaké naděje na to, že kdy vůbec bude vůle tento stav změnit.

Zatímco přiklonění se k liberálnímu Západu, s jeho vyspělým právním státem, znamená přinejmenším výraz úsilí tento Augiášův chlév vymést.

Připomeňme si třeba příklady takového Rumunska nebo Bulharska, které ohledně míry korupce jsou na tom sotva podstatně lépe nežli současná Ukrajina: Evropská unie samozřejmě nemůže aktivně zasahovat do tamějších způsobů potírání či nepotírání korupce - nicméně může vykonávat nemalý tlak prostřednictvím svých diplomatických, ale především ekonomických nástrojů, a přesně tohle také činí.

Takže, ještě jednou: příklonem Ukrajiny k Západu se z ní samozřejmě nestane přes noc fungující právní stát jako dejme tomu v Anglii nebo v Německu (stejně jako se tak nestalo ve státě českém) - ale je to alespoň první krok na této cestě.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Asociační dohoda podle M. Hekrdly Sobota, 29.Listopadu 2014, 13:55:22

Ten Hekrdlův text na dané téma je typická hekrdlovská demagogie, kterou v podstatě vůbec není možno brát vážně.

Z pouhého faktu, že německá kancléřka zmínila, že uzavření asociační dohody s Ukrajinou provázely určité potíže (k tomu později) Hekrdla dokáže fabulovat jakési fantasmagorické vize o tom, jak EU touto dohodou zřejmě hodlala ekonomicky Ukrajinu znevolnit a vysát; a nakonec za tím vším ještě spatřuje Hitlerův "Drang nach Osten". To už je skutečná ubohost, s nějakou seriózní argumentací to nemá naprosto nic společného.

K těm "potížím" ohledně asociační dohody s Ukrajinou: nejednalo se náhodou o tom (co nedávno zmínil pan Klusáček), že přijetím Ukrajiny do bezcelní unie by byly negativně postiženy i určité ruské zájmy? - Jenže, Západ (tj. Evropská unie) vyšel právě v tomto ohledu Rusku natolik vstříc, že s ohledem na tyto jeho zájmy pro Ukrajinu povolil v ý j i m k u z jinak zcela standardního a vlastně závazného pravidla bezcelního transferu zboží!

A Hekrdla - aniž by jediným slovem konkrétně vyložil co se pod tou zmínkou o "určitých potížích" vlastně jedná, z toho fabuluje jakési fašistoidní expanzní touhy Německa směrem na Východ!!

David Unger - psycholog, Kroměříž

Podstata obhajoby ruských zájmů u nás Sobota, 29.Listopadu 2014, 15:09:49

Obhájci Ruska v českých zemích tvoří neuvěřitelné spektrum od pana Šocha na krajní pravici, přes zastánce bývalého a současného prezidenta (něco o agentech KGB tu trefně poznamenal pan Kolařík), nyní i přes levicové intelektuály typu pana Uhla až po komunisty. Souhlasím s tím, že není rusofilie jako rusofilie. Tady ta není jen kulturní (pro tu mám plné pochopení), ale především zahraničně politická. Zajímavé je, že je kořeněna tradičním českým antiněmectvím. Ale podstatné je to, že proruský panslavismus nezakořenil v žádné (tzv.) slovanské zemi kromě Čech a Moravy a potom také Srbska. Ne náhodou jsou to země, které nikdy s Ruskem nesousedily.

V posledním příspěvku Petr Uhl dlouze vysvětluje to, že nelze Ukrajince a Rusy etnicko-jazykově rozdělit. Souhlasím a nejsem si jistý, zda ti (česky provinciálně krásně řečeno) Schwarzenberci (proč ne Švancnberci?) si opravdu myslí, že Ukrajinci a Rusové tvoří na Ukrajině dvě jasně jazykově oddělené entity. Jazykové pojetí národa, kterému Petr Uhl věnuje několik odstavců, je přitom dnes dávno překonanou historickou záležitostí. Podle jazykového principu bychom tu neměli Rakušany, Švýcary, Iry, Skoty ba ani Nizozemce. Pokud ale tyto národy uznáváme, měli bychom uznat i to, že je nějaká Ukrajina, ke které se hlásí nějací Ukrajinci, ať už mluví rusky, ukrajinsky, polsky, maďarsky, tatarsky nebo čínsky.

Chápu, že celá argumentace Petra Uhla směřuje k obavnému vyvrácení jakýchkoli možných srovnávání dnešní situace na Ukrajině k Československu konce třicátých let. Proč vlastně ta snaha? Slouží to nejen skryté obhajobě Ruska, ale navíc se má potvrdit, že stálým a odvěkým nepřítelem je pro nás Německá říše a její expanze "Drang nach Osten". Někdy to živí Hekrdla, jindy Schnur, on se vždycky nějaký takový "vlastenec" najde. Hlavně jim jde především o zahraničně-politické bezpečí Ruska - tato starost je u představitelů provinčního středoevropského národa dílem směšná a dílem dojemná. Ne náhodou ale Čechy a Morava a ještě k tomu Srbsko jsou jedinými zeměmi, kde se proruský panslavismus v historii nějak ujal. Je to hlavně proto, že tyto země s Ruskem nikdy nesousedily a nemají s ním historické zkušenosti. Když se všude nadšeně uvažuje o tom, jak protiruskou kampaň u nás živí americká rozvědka, pozapomíná se také na to, že na našem území působív současnosti i ruské mocenské skupiny...

Každé historické přirovnání kulhá a bude kulhat. Co ale napsal pan Poláček, když srovnal imperiální zájmy hitlerovského Německa a putinovského Ruska opravdu stojí za hluboké zamyšlení. Raději v něm ale nepokračujme, mohli bychom totiž dojít k tomu, že argumentace německé menšiny v ČSR třicátých let měla více spravedlivé opodstatnění než současné požadavky proruských separatistů. A můžeme srovnávat používané metody i časové posloupnosti. Například henleinovci až do Mnichovské dohody neusilovali o připojení německojazyčných oblastí Československa k Říši, žádali jen autonomii dle Wilsonovy doktríny. Naši "bojovníci s německým nacismem 80 let po té" si také neuvědomují onu nekorektnost ČSR k německé menšině, kterou zde připomíná pan Poláček. Např. podle čs. jazykového zákona nesměl průvodčí ve vlaku v čistě německém sídelním území (např. Liberec-Děčín) rozumět dotazu cestujícího, nebyl-li položen ve státním jazyku československém. Odpovídat musel výhradně ve stejném jazyku. Taktéž vám nesměli prodat na nádraží jízdenku např. v Chebu, požádal-li jste o ni německy. Nemluvím o rozsáhlém ekonomickém znevýhodňování německých podniků ze strany republiky v oblasti daňové nebo dotační... Ale uvědomuji si píchnutí do vosího hnízda. Jen chci odhalit pro mnohé možná neuvěřitelnou a iracionální podstatu české obhajoby ruské velmocenské politiky dnes. Hlavně aby zájmy Ruska byly garantovány, aby se cítilo bezpečně a k tomu mnoho vysvětlujících vět a argumentů, proč je to potřeba...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Ohrožené Rusko? Neděle, 30.Listopadu 2014, 11:45:11

"Hlavně jim jde především o zahraničně-politické bezpečí Ruska - tato starost je u představitelů provinčního středoevropského národa dílem směšná a dílem dojemná."

Myslím, že pan Unger tímto konstatováním skutečně dokonale vystihl, jak na hlavu postavená je celá argumentace současných "obránců Ruska".

Jako by reálný stav věcí byl skutečně takový, že nebohé Rusko je obklopené ze všech stran nepřáteli, kteří jako hladoví žraloci jenom číhají na to, trhat z jeho zesláblého těla další a další kusy.

A tak si připomeňme ještě jednou pár realit z nedávné historie: poté, co Sovětský svaz se rozpadl nejen ideologicky, jakožto vůdčí země socialistického tábora, rozpadl se tím okamžikem i teritoriálně, jako pohrobek onoho Marxova "žaláře národů". Zkrátka, jakmile zmizela centrální moc schopná své impérium udržovat čistě vojenskou silou, celá řada národů doposud držená v tomto impériu využila příležitosti, a získala respektive obnovila svou samostatnost.

Že samotní Rusové (bez ohledu na politickou příslušnost) tento rozpad svého dosavadního impéria strávili jenom s velkými "bolestmi břicha", je svým způsobem pochopitelné a srozumitelné - avšak to ještě zdaleka není důvod pro to, podporovat je v jejich snahách to své dřívější impérium obnovit, a ty cizí národy či cizí teritoria si zase podrobit.

V čem vlastně vůbec spatřovat tu údajnou "hrozbu Západu" vůči Rusku? - No ano, Evropská unie se bezpochyby rozšířila směrem na východ - což je dosti pochopitelné, jinam nežli východním směrem se už rozšířit nemohla, prakticky celý zbytek Evropy už pochopil výhody, které pro něj v členství v této nadstátní organizaci plynou. Nějaké "nebezpečí" pro Rusko je z tohoto v podstatě ryze ekonomického faktu možno fabulovat jenom právě v tom smyslu, že každá země která přistoupí do EU tím zároveň přijímá i její hodnoty - liberalismus, právní stát, potlačování korupce a vlády oligarchů. Jestli jsou tyto hodnoty nějakým nebezpečím pro Rusko - to je ovšem věc výkladu, pro současnou ruskou vládní garnituru dozajista. Ruskému lidu by bylo ovšem nutno jenom přát, aby se mu konečně dostalo a l e s p o ň takovýchto hodnot a životních jistot, které s sebou přináší současný Západ.

Rozšíření NATO směrem na východ? Především platí totéž co v bodě prvním: tato obranná organizace se rozšiřuje o další členy proto, že další a další státy si uvědomují výhody, které j i m s a m ý m z této příslušnosti plynou. Tento svět je stále plný nebezpečí (jak nejlépe dokládá právě ruská agrese vůči svému sousedu); a tak je velice záhodno zabezpečit svou bezpečnost smlouvou o kolektivní obraně.

Je NATO hrozba pro Rusko? - A jak pak vlastně? Chce snad opravdu někdo závažně tvrdit, že jednoho krásného dne spojené armády NATO vtrhnou do Ruska? Proboha, a co by tam vlastně měly dělat? Čeho by tam měly docílit? Pokud pomineme to, že jakákoli ú t o č n á aktivita je v rámci NATO naprosto vyloučena, jedná se o striktně obranné společenství. Takže, co by NATO mělo v Rusku vlastně docílit? Dosadit si tam nějakou novou, sobě nakloněnou vládu? Jak asi? NATO je výhradně organizací demokratických států; a ať si o pravém charakteru této demokracie můžeme myslet cokoli, jejím nezrušitelným základem jsou svobodné volby. Současní Rusové volí Putina, s tím se nedá nic dělat; a tím více by ho volili po nějakém vojenském zásahu zvenčí.

Nehledě k tomu, že toto všechno jsou jenom zcela fiktivní spekulace; nikdo by nebyl takovým šílencem, aby přepadával velmoc vybavenou atomovými zbraněmi.

Takže, jaký vlastně ještě zbývá argument těch, kteří tvrdí, že Západ prý "ohrožuje Rusko"?

Západ "ohrožuje" Rusko v jednom jediném směru: že mu ukazuje jeho omezenost, jeho politickou zaostalost, jeho vnitřní nesvobodu; a že mu brání v tom, ty samé obhroublé manýry moci které pěstuje u sebe doma, aby je beztrestně přenášel i do svých expanzivních choutek vůči jiným národům a státům.

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 30.Listopadu 2014, 13:58:27

Netuším tedy, odkud jste došel k té zvláštní myšlence, že by EU ve svých členských zemích potlačovala korupci a moc místních oligarchů. Nemá na to ani páky, ani se nic takového neděje v žádné členských zemích. V Řecku dokonce vládu oligarchů z obou partají, které zemi svou činností do současných potíží rukou společnou a nerozdílnou,střídajíce se pravidelně u moci, přivedly - nekrytě podporuje, výměnou za poslušné plnění toutéž Evropou diktované škrtací austerity politiky. Nevidět podporu ukrajinským oligarchům - z nichž jednoho v roli prezidenta - podle více méně stejného mustru, může snad jen slepý.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 30.Listopadu 2014, 18:04:58

Západ na Ukrajině nepodporuje tamější oligarchy, nýbrž tamější politické představitele, kteří v daných podmínkách dávají relativně největší naději na vývoj k jakž takž civilizovaným formám a normám správy země. Že někteří z těchto politiků jsou zároveň i oligarchy - s tím se za daných okolností nedá nic dělat; a jak je možno vidět i podle zkušeností českých, přítomnost nějakého toho miliardáře v politice nemusí být zas až tak velkým neštěstím. Bylo už daleko hůře - za vlády těch, kteří se prostřednictvím politiky teprve těmi novozbohatlíky stát chtěli.

------------------------------------

Co se EU týče, tak ta může například přijetí protikorupčních zákonů v daných zemích podmínit poskytováním své další ekonomické pomoci - což je ovšem páka neobyčejně účinná. V každém případě se tímto způsobem přece jenom alespoň do jisté míry podařilo omezit autokratické až vysloveně totalitní choutky maďarského "silného muže" Orbána, a pokud je mi známo tak EU obdobným způsobem "tlačila" právě i na vlády v Rumunsku a Bulharsku, aby podnikly alespoň některá základní opatření v boji proti korupci.

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 30.Listopadu 2014, 22:09:45

Jako vtip ten první odstavec nebyl úplně špatný.

EU může, avšak reálně ve všech státech podmiňuje svou pomoc na prvním místě přijetím neoliberální doktríny škrtů, liberalizace, privatizace, ukončení státních podpor národnímu hospodářství a seškrtání sociálních programů. Provádějí-li tuto doktrínu místní oligarchové, podporuje i je - což je případ zrovna Řecka - a Ukrajiny dvojnásob. Zejména na Ukrajině se jedná o podmínky jediné, proti oligarchům setrvává u toho "může". Naopak Orbán dostal přes prsty zejména u opatření odchylujících se od politiky Washingtonského konsensu; obecně se za totalitární choutky označují na prvním místě snahy o státní zásahy do hospodářství, nikoli třeba omezování svobody slova a plíživá fašizace, tím méně vláda oligarchů a korupce. To ponechává EU i u vlastních zemích v rovině maximálně rétorického odmítnutí, pro Ukrajinu ani to ne, tam proti oligarchům a korupci nezní ani ta rétorika.

V podmínkách pomoci EU a MMF pro Ukrajinu jsou rozsáhlé pasáže a do podrobností je vyjmenováváno, které sociální programy a jak výrazně se musí redukovat (důchody, vdovské důchody které už beztak zajišťují jen nuzné přežívání, dorovnávání cen plynu pro domácnosti - výslovně a podrobně zmíněno), o čem naopak mezi podmínkami pomoci není ani zmínka, je korupce a oligarchie. Zdroje dohledatelné v článcích Ilony Švihlíkové, anebo v zjara publikovaných článcích na Project Syndicate.

Následné podstatné zchudnutí zemí v důsledku deregulace, škrtů, privatizace zbytku hospodářství, zemí které už před tím na tom nebyly nijak zvlášť dobře - je živnou půdou pro korupci, vládu oligarchů a fašizaci víc, než cokoli jiného.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Názor redakce Pondělí, 1.Prosince 2014, 02:53:51

Jakkoliv rozhodně nelze Petra Jedličku házet do jednoho pytle s Pavlem Kolaříkem Mnichovským, Davidem Ungrem a Josefem Poláčkem, pohled redakce Deníku Referendum na ukrajinskou občanskou válku, jak ho Petr Jedlička popsal, mi připadá přece jen příliš poplatný pravicové propagandě. Domnívám se, že redakce DR především podceňuje západoevropské, a především americké, zájmy na Ukrajině, míru vměšování do ukrajinské politiky zejména ze strany USA a význam toho, že evropská politika je příliš, dokonce v rozporu s vlastními zajmy, poplatná americké.

Mám na paměti slavný výrok Victorie Nulandové, že USA musí vzít ukrajinskou revoluci do rukou a nasrat na Evropskou unii, a považuji za velmi nápadné, že o pár dnů později vyprovokovali záhadní, dodnes neodhalení, ostřelovači násilný převrat. Vidím rozdíl mezi proevropským Petrem Porošenkem, který upřednostňuje mírová jednání, a proamerickým Arsenijem Jaceňjukem, který tlačí na vojenské podrobení východní Ukrajiny. Považuji za zásadní chybu, ba až zločin předních evropských politiků, že vojenskou operaci proti separatistům schvalují a Jaceňjuka podporují. Ruskou vojenskou pomoc separatistům považuji za velmi zdrženlivou vzhledem k tomu, že kdyby Donbas byl Kosovo, už bychom dávno „humanitárně‟ bombardovali Kyjev. Soudím, že ruské imperiální ambice mají na ukrajinské občanské válce menší díl viny než americké úsilí posílit a zabezpečit si světovou hegemonii, jehož součástí jsou jak neustálé rozšiřování NATO na východ, tak navrhované smlouvy TPP a TTIP. Mám zato, že Rusko se dlouho opravdu poctivě snažilo dohodnout s každým po dobrém a opakovaně hledalo a nabízelo, narozdíl od USA i EU, možnosti spolupráce výhodné pro všechny zúčastněné strany. Naději pro Ukrajinu vidím v jednání o hospodářské spolupráci mezi EU a Ruskem, naopak za nežádoucí považuji jednání s USA o TTIP a ztotožňuji se s myšlenkou Ilony Švihlíkové, že co potřebujeme, není vazalství ani vůči USA ani vůči Rusku (a už vůbec ne vůči Číně), ale mnohostranná spolupráce a pěstování přátelských vztahů se zeměmi celého světa, například Jižní Ameriky. Obávám se, že současná nepřátelská politika Západu vůči Rusku může vést k jeho fašizaci, zatímco hospodářská spolupráce by naopak podpořila demokratické síly, stejně jako ponížení a zbídačení Německa po 1. světové válce vedlo k nástupu nacismu a 2. světové válce, zatímco postupné budování Evropské unie po té 2. válce snad konečně opravdu zabránilo válkám mezi Německem a Francií.

Bližší než komentáře v Deníku Referendum, s výjimkou tohoto od Petra Uhla, jsou mi komentáře a analýzy v A2larmu, z nichž některé napsali Ukrajinci. Pravda, v Britských listech má naopak oproti Deníku Referendum Karel Dolejší ke knížeti blíže a Ilona Švihlíková tam představuje hlas disentující vůči názoru redakce, podobně jako Petr Uhl tady. Kupodivu se však s pravicovou propagandou více než Deník Referendum rozchází i Český rozhlas, nebo aspoň významný počet jeho hostů v mém oblíbeném pořadu Jak to vidí... Kromě toho, že asociační dohodu Ukrajiny s EU dlouhodobě kritizuje Ilona Švihlíková, podobně jako ona se přinejmenším o sankcích vůči Rusku vyjádřil i Richard Hindls. Z politického hlediska kritizoval sankce také Erik Best. Jan Petránek se k mikrofonu vrátil po delších zdravotních problémech teprve nedávno, ale už se stačil vymezit proti bludům protiruské propagandy i na svém blogu na webu České televize. Možná se hodí připomenout, že tento „agent KGB‟ pracoval z vůle strany a vlády v kotelně jakožto protistátní živel a nepřítel socialistického zřízení v době, kdy Miroslav Kalousek dělal politickou kariéru v Národní frontě. A dlouhodobě kritický vůči tomu, jaký obraz o Ukrajině nám vnucují naši volení zástupci společně s americkým kapitálem, je Ivan Hoffman, veterán Velké listopadové sametové revoluce. Ten ještě před nástupem Victorie Nulandové a ostřelovačů, dokonce už na samém počátku vzestupu Pravého sektoru, upozorňoval, že příliš vyčítáme brutalitu kyjevským policistům, kteří se ve skutečnosti chovají daleko mírněji, než by v podobné situaci jednali policisté pražští, kdyby na Václavském náměstí tábořili demonstranti, kteří před policisty zapalují pneumatiky, dorážejí na ně a občas nějakého policistu i zapálí Molotovovým koktejlem.

Možná se v řadách levice špatně orientuji a nemám dostatečný přehled o tom, kolik z nás se stalo zaslepenými přívrženci Vladimira Putina, ale selhání české levice ve vztahu k Ukrajině vidím spíše v redakcích Britských listů a Deníku Referendum.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 1.Prosince 2014, 11:28:2

Děkuji za ideové proškolení pane Poláčku -- ale já proti západnímu směřování Ukrajiny přece nic nemám.
Jen nevidím šanci namačkat to, co vidím, do zploštělého světa vašich floskulí.
Hlavně pokud jde o Rusko.
Když třeba napíšete: "Jako by reálný stav věcí byl skutečně takový, že nebohé Rusko je obklopené ze všech stran nepřáteli, kteří jako hladoví žraloci jenom číhají na to, trhat z jeho zesláblého těla další a další kusy.", tak jste přesvědčen, že nic takového se nedělo a neděje. Jenže v Rusku transformace neprobíhala jako u nás, kde ne ža by vedle vítězů nebyli poražení, ale celospolečensky to bylo přece jen viditelné zlepšení ve všech podstatných směrech... --- v Rusku za Jelcina panoval chaos, sociálně-solidární funkce státu kolabovaly, oligarchicko-kriminální živly v regionech řádily jako černá ruka atd. -- pro velkou spoustu Rusů byl příchod demokracie a svobody spojen s pocitem úpadku a rozvratu...............

.......................Rovněž mír pro vás není příliš podstatná hodnota....................

Nebo třeba věta: "To že Západ se doposud spokojil jenom s v podstatě velice mírnými ekonomickými sankcemi, a že se - přes všechnu očividnou zatvrzelost ruských představitelů - stále ještě snaží o dialog, svědčí jenom o až nekonečné trpělivosti Západu s ruským "medvědem"." ------- opravdu "nekonečná trpělivost"?

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 1.Prosince 2014, 13:51:54

Já jsem pane Poláčku dokonce i pro to, aby NATO pomohlo s výzbrojí a výcvikem ukrajinské armády. Armády mimo vojenské pakty. A pro vstup Ukrajiny do EU.

Nejde ovšem pominout základní vztahy -- pokud chce Evropa zachránit Ukrajinu před pádem do chaosu, nemůže zároveň hospodářsky bojovat s Ruskem.

Ukrajina by se měla vzdát Krymu a asi i Donbasu.
A to proto, že prohrála válku.
A prohrála ji v tom smyslu, že těžkou vojenskou technikou zaútočila na část vlastního obyvatelstva.
A je úplně jedno, že to bylo krajně rebelské obyvatelstvo, navíc zhusta podporované cizinou.

To "vzdání se" Krymu by samozřejmě muselo proběhnout v duchu smiřlivosti - něco na bázi o vlastní volbě obyvatelstva autonomní republiky Krym. Tím by se samozřejmě pročistila mezinárodně-právní situace. Sankce proti Rusku by byly zrušeny výměnou za speciální rusko-ukrajinské smlouvy. O přechodných slevách např. na plyn.
Protože ukrajinský průmysl je v něčem tomu ruskému velmi podobný - je energeticky velice náročný (až 7x ve srovnání s evropským). Rusko to řeší tak, že vnitřní cena plynu je v přepočtu 70 USD/1000m3, oproti 300 až 400 pro všechny ostatní.
Rovněž si představme typickou ukrajinskou teplárnu a její rozvody - nejen že v bytech nejsou žádné měřiče spotřeby, radiátory dokonce nemají ani pitomé regulační ventily. Prostě radiátor přivařený k trubkám. Teplota v bytě se reguluje i v tuhém mrazu otevíráním oken. Je nezbytně nutná modernizace. Je třeba, aby domácnosti platily jen a pouze za svou přímou spotřebu - pak si člověk samozřejmě rozmyslí, že se mu třeba vyplatí vakuová okna místo starých děravých dřevěnek.... najdou se výrobci, obchod udělají i stavebníci atd.

Podporu EU při začleňování berme jako loženou.

Tím by byl definitivně vyřešen problém, kam až sahá Rusko směrem na západ.
A snad by to Ukrajina přežila.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Jistě, Ukrajina prohrála válku, Pondělí, 1.Prosince 2014, 22:07:26

protože ve válce většinou prohrává ten slabší. A ten, kdo má slabšího spojence. Kdyby ukrajinská vláda nenasadila těžké zbraně, prohrála by ještě dřív.

NATO resp. EU + USA je tady ten slabší spojenec, protože mu na Ukrajině záleží daleko méně než Rusku. Představa, že někomu na Ukrajině záleží kvůli ovládnutí jakéhosi trhu či surovinových zdrojů je neoddůvodněná. Ukrajina je pro Západ důležitá asi jako Československo pro Francii a Velkou Británii v roce 1938.

Ukrajina Krym zpátky nezíská, to si ani nikdo doopravdy nemyslí. Co Rusko zamýšlí na Donbasu, ale pořád ještě jasné není. Zatím to vypadá, že ten konflikt udržuje na pomalém ohni - nedovolí, aby ukrajinská armáda separatisty porazila, ale také tam nevtrhne plnou silou. Ten konflikt ale stejně dopadne tak, jak Rusko bude chtít.

Luděk Ševčík - OSVČ

Dnes v Právu je výborná analýza Václava Žáka: Úterý, 2.Prosince 2014, 09:35:54

Byzanstké útroby aneb Co je oddanost Západu.
Popisuje katastrofu Bushovy doktríny, katastrofu koncepce unilateralismu. Ukazuje, jak nebezpečné je, když se k moci dostanou omezenci, kteří se domnívají, že vše je nutno řešit silou a vše je nutno poměřovat na vítězství a porážky. Logicky, neboť tito nejsou schopni domyslet důsledků svých jednání a proto uvádějí svět do katastrof, v které se promění jejich "vítězství".
Jejich zastánci, postiženi stejnou omezeností, nejsou schopni logicky vyhodnotit důsledky činnosti těchto neokonzervativců. Nestačí jím zhroucení řady států, nestačí jim, že neokonzervativci dříve financované skupiny zakládají již přímo státy, založené na otevřeném teroru. Přes stovky tisíc mrtvých, přes zničení tehdejšího právní řádu světa, přes tedy tyto všechny už maximálně varovné signály, přes to vše plnou silou podporují další dobrodružství těchto kazisvětů. A to už zase přímo v Evropě, na Ukrajině. Nestačilo jim bombardování Srbska. Ve své pomatenosti by chtěli zničit Rusko. Bombardovat jej jadernými zbraněmi. A kdo varuje před jejich hloupostí, ten se ze zlou potáže. Zeman by mohl vyprávět.
Václav Žák jasně píše : Zásadní rozdíl spočívá v názoru, jestli se chování Ruska má interpretovat jako pokus o obnovu Sovětského svazu, popřípadě celého východního bloku, nebo jako reajce na ohrožení, které neokonzervativci lehkomyslným pohrdáním mezinárodní bezpečnostním uspořádáním vytvořili".
Odpověď si každý rozumný člověk najde sám.

Vojtěch Klusáček - Brno

Úterý, 2.Prosince 2014, 10:08:43

Víte jak, kdo má pořádné kladivo, tomu se dříve či později bude jevit každý problém jako hřebík.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Ekonomický recept pro Ukrajinu? Úterý, 2.Prosince 2014, 12:55:5

A jaký pak ekonomický plán, pane Klusáčku, byste pro současnou Ukrajinu Vy považoval za optimální, jestliže ten od Evropské unie považujete za likvidační?

Evropská unie - jaké to překvapení! - dává druhým ty samé ekonomické recepty, které z ní samé udělaly jeden z nejbohatších regionů na celé planetě. Tedy: zavést tržní hospodářství, odbourat přebujelé dotace které deformují tržní prostředí, povzbuzovat soukromou iniciativu.

Co byste jako spásné řešení navrhl Vy? Zvýšit sociální dávky, aby se už tak vysoce deficitní státní rozpočet definitivně zhroutil?...

Není sebemenšího sporu o tom, že velké části ukrajinského obyvatelstva se nevede finančně dobře. A jestliže budou zavedena opatření k liberalizaci tamější ekonomiky, bude to samozřejmě nějakou dobu bolet ještě víc. Ale - to se nedá nic dělat - je to v podstatě jediná cesta k tomu, ze zaostalého (ještě z dob socialistické ekonomiky) hospodářství vytvořit výkonnou tržní ekonomiku.

Je to ta samá cesta, kterou si musely projít všechny postsovětské země; a je sotva možné k této cestě nalézt nějakou funkční alternativu.

Vojtěch Klusáček - Brno

Úterý, 2.Prosince 2014, 14:08:50

Tak oblečte si dresy,
keď sme takto v kope,
aby bolo jasné,
kto za koho kope...

...zpívá Elán. Co v příspěvku výše píšete, je pravicová neoliberální ekonomie v kostce. Když už k ničemu jinému by to nemělo být dobré, alespoň jsou konečně karty na stole, jaká stanoviska zastáváte, z jakých pozic píšete. Pravicová a neoliberální. Se vším všudy, dokonce i s tou - pro tento směr ekonomického myšlení typickou - moralizací, napřed se musí zatnout zuby, odříkat si, škrtat, sekat do živého - pak přijde odměna v podobě výkonného tržního hospodářství, které si může dokonce i to sociálno dovolit.

Ekonomické dějiny jak Evropy, tak veškerých transformací ve směru liberalizace, dokládají, že to prostě a jednoduše není pravda.

Ekonomický úspěch Evropy stojí na vyčistění trhů druhou světovou válkou, Marshallově plánu, souběžném budování sociálního státu a rozsáhlých státních ochran ekonomiky, souběžně, nikoli až na to budeme mít. Německo, evropský hospodářský tahoun, zliberalizovalo obchodní vztahy teprv tehdy, až byly podniky národního hospodářství subvencemi obnoveny a dotaženy do stavu, v němž se mohly směle postavit zahraniční konkurenci. Teprv tehdy.

Příběh všech tzv. asijských tygrů, zejm. Japonska a Jižní Koreje, je ten samý. Budování národního hospodářství státními subvencemi, ochranou a jinými zásahy, liberalizace až na konkurenceschopné úrovni. Žádná země s vyspělou tržní ekonomikou, není vyspělá a úspěšná díky liberalizaci a její zásluhou, každá z úspěšných (podtrhuji, úspěšných) liberalizovala až poté, co mohla obstát a poté co to bylo pro ni výhodné. Příčinná souvislost je přesně opačná. Liberalizace nezpůsobuje hospodářský rozkvět, není mu předřazena, liberalizace posiluje postavení už předtím silnějších hráčů, proto je jimi prosazována.

Příklady intervencí MMF a Světové banky - nejprve v Africe, poté v jižní Americe, konečně v jižní Asii při předposlední finanční krizi, které nutily chudé anebo přímo rozvojové země ke všem těm ekonomiky liberalizačním krokům, ukazují, že nikde nevedly k úspěchu, alespoň ne v podobě zlepšení k výkonnější a bohatší ekonomice. Vždy nastala první část té morality - pád už tak bídné životní úrovně, včetně pádu veřejných služeb, včetně pádu podstatné části do té doby fungujících vnitřních podniků. Ta druhá část morality, ta odměna za odříkání a utrpení -. nepřišla niky, v žádném z případů. Ve všech případech došlo k následné fixaci ekonomik v podřízeném postavení, v lepším případě subdodavatelů nízké úrovně přidané hodnoty, v horším jenom surovin, zabetonování v ekonomice konkurující lácí prvotních vstupů a pracovní síly. Ekonomická transformace východního bloku - nakonec obdobné procesy proběhly i v bývalé DDR - proběhla stejně, pouze ve slabší podobě.

Moralita v ekonomii nefunguje, (neo)liberalizace nepomáhá stát se výkonnou tržní ekonomikou a rozhodně nestojí za evropským úspěchem. Je to jen oblíbená ideologická výzbroj pravice a pravicových ekonomů.

Zdroje a k podrobnějšímu čtení

P. Krugman - trilogie Svědomí liberála, Návrat ekonomické krize, Skoncovat s krizí

J. Cassidy - Proč selhávají trhy

I. Švihlíková - Globalizace a krize; souhrnně články z Blistů

M. Pick - Stát blahobytu, nebo kapitalismus?

Ha-Joon Chang - 23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 2.Prosince 2014, 17:24:38

Raketomety, kazetová munice a pravděpodobně opravdu i bílý fosfor.......... - je to těžké pane Kubičko, tohle znamená plošnou destrukci..................................
Jednou jsem v reálu viděl, co dokáže blbý kulomet, a stačilo mi. Náboje mají neskutečnou razanci. Prostřelí zeď, stromek s kmenem tlustým jako lešenářská trubka přeseknou jako nic, z běžného automobilu udělají cedník s krvavou fašírkou uvnitř............... co když začnou pršet rakety s 20 kg hlavicemi???

Je to tam celé na hovno.
Těžko říct, jestli by separatisté táhli na Kyjev. Spíš by se někde zastavili. Možná měli kyjevští politici nejdřív burcovat svět a s jeho podporou v zádech pak jezdit do jámy lvové a pořádat mítinky a mluvit a naslouchat, vyjednávat................ já moc nevěřím, že to mohl celé spískat Strelkov se svými dvaapadesáti pistolníky. Jen si v novinách honí peří.
Jenže sami po převzetí moci vymýšleli jazykové zákony a podobně (ač sami ukrajinštinou většinou nevládnoucí, jak poznamenává Uhl), rozdělovali si pašalíky.......... a podobné vylomeniny.
Ostatně teď ty druhé volby na separatistických územích byly mnohem líp zdokumentované než ty první - viděl jsem videa z několika měst a četl pár vyjádření od lidí, kteří tam byli a kterým nemám důvod nevěřit - a ano, byli při nich přítomni ozbrojenci, vůbec by neměly platit.........., ale lidé k nim chodili opravdu hojně a ta vůle volit jak volili tam byla. Jejich výsledky známe. Možná byly ovlivněné, ale ne falešné.
Teď už stát na východ ani neposílá sociální platby a platy státním zaměstnancům ................. asi je konec.

Těžko říct, co bude.
Ten můj scénář se jistě nenaplní.
Jen doufejme, že se nedostaneme do stavu, kdy všichni budou všechno dělat správně, vše bude (z daného úhlu) rozumem plně ospraveditelné a taky morálně uspokojující .............. ale všechno půjde do háje.....................

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pane Morbicere, Váš scénář Úterý, 2.Prosince 2014, 22:38:34

se pravděpodobně naplní, Krym zůstane Rusku a v Donbasu Rusko dosáhne toho, čeho chce. Jen není zatím jasné, co to je. Nebude to žádné ušlechtilé vyjednávání, pouze smíření s realitou.

Na tom území se prostě nejdřív jedná a pak vyjednává. Dnešní Ukrajina vznikla strašně překotně během několika měsíců roku 1991 jako značně nesourodý stát. Stát, o který tehdy Západ nestál. Teď ta politika využít okamžité výhody a pak teprve jednat na základě vytvořených faktů pokračuje. Dělá to samozřejmě jak Rusko, tak síly, které svrhly Janukovyče, tak separatisté.

Nevidím ale smysl v tom strašit tím, že se Rusko někdo chystá bombardovat. Nechystá. Světová válka nehrozí, leda nedopatřením. Rusko se prosadí v míře dané jeho ochotou zaplatit za to cenu v podobě sankcí atp. Očekávat něco jiného je nerealistické.

Dějiny neskončily a neskončí ani tím, že NATO řekne Rusku: "Chcete Krym a kus Ukrajiny? Máte ho mít, ale slíbíte, že pak už dáte pokoj." Takle velmocenská politika nefunguje.

Je ten klíč, který údajně USA mají k míru na Ukrajině, v tom, že by měly ukrajinské vládě domluvit, aby ustoupila?

Na mou otázku "Nepotřebuje také Evropa jistotu, že nebude ohrožována Ruskem?" nikdo neodpověděl.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 3.Prosince 2014, 09:08:8

Existuje silný názorový proud, jehož politicky nejvýznamnějším představitelem je momentálně asi Frank-Walter Steinmeier - a kam patří i český prezident Miloš Zeman -, který na vaši otázku odpovídá takto --- obchodujme s Ruskem, rozvíjejme s Ruskem kulturní a vědecké kontakty, tím nejlépe zabezpečíme mír v Evropě.
((( A nad některými věcmi přimhuřme oči - nic jiného nám stejně nezbývá, demokracie je vnitřní pocit společnosti, nejde vyvážet, vzájemné kontakty a spoluprace snad postupně povedou k větší demokratizaci Ruska; izolacionalismus nikam nevede )))
Požadavek - okamžité zrušení sankcí.

Je to uspokojující odpověď?

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Středa, 3.Prosince 2014, 13:10:43

Skutečně nevím nic o tom, že by německý ministr zahraničí požadoval "okamžité zrušení sankcí" vůči Rusku, bez jakéhokoli protiplnění z ruské strany, jenom za jakousi neurčitou naději, že v důsledku hospodářských kontaktů se Rusko časem zdemokratizuje.

Jsou samozřejmě i na Západě různé názory na řešení současné krize, některé názory jsou radikálnější a některé umírněnější, tomu už tak bývá pravidelně ve všech případech politiky. Ale základní konsens západní politiky (snad s jedinou výjimkou M. Zemana) je ten: agrese Ruska vůči Ukrajině je nepřijatelná a netolerovatelná, a je nutno jí postavit hráz.

Ty "volby" v separatisty ovládaných oblastech: ano, opticky stály před volebními místnostmi dlouhé řady voličů - jenže fakt je ten, že separatisté zredukovali počet volebních místností tuším snad na celou desetinu původního počtu, to pak není divu že se před nimi tvoří dlouhé fronty.

A za podmínek všeobecného teroru v dané oblasti proti všem opozičním (tj. proukrajinským) "úchylkářům" není nijak překvapující, že v těchto "volbách" zvítězili představitelé separatistů. Československý komunistický režim ve svých "volbách" dosahoval pravidelně téměř stoprocentního souhlasu svých "voličů" - a to i v dobách, kdy už dávno neměl zapotřebí používat otevřeného teroru.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Středa, 3.Prosince 2014, 13:16:23

Pane Klusáčku, díky za ekonomické prokádrování; teď tedy alespoň konečně vím, co jsem zač.

Ta metoda: napřed sanovat podniky, a teprve potom odbourat subvence, má samozřejmě svou logiku; jenže, kdopak má v podmínkách současné Ukrajiny vlastně ty podniky držet uměle nad vodou, když státní rozpočet je hluboce deficitní? A čím dál tím více je vyčerpáván nutností vojenských výdajů pro boje na obranu vlastního území? (Je ostatně nemálo pravděpodobné, že přinejmenším jedním z cílů trvající ruské podpory východoukrajinským separatistům je právě to, nechat Ukrajinu ekonomicky vykrvácet, tak aby se zhroutila její ekonomika, a aby se pro Rusko snad přece jenom otevřela ještě nějaká nová možnost přijít tam na "bratrskou pomoc"...)

Vojtěch Klusáček - Brno

Středa, 3.Prosince 2014, 18:27:19

Nechcete vážně, než se pustíte do psaní dalších stohů textu, napřed něco nastudovat od autorů, kteří problematice rozumí? Příklady jsem dával.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Omyly a naivita p. Poláčka Středa, 3.Prosince 2014, 18:59:19

- obojí je takřka bezmezné.
P. Poláček slupnul západní propagandu i s navijákem. A své omyly stále stupňuje. Tak popořadě:

1. Zaměňuje dvojí typ prozápadní orientace: geopoliticko-mocenskou a skutečně hodnotovou. Že současné ukrajinské vedení je prozápadní (a to zcela nekriticky a bezmezně) ve smyslu geopolitickém, je jasné. O skutečně prozápadní orientaci hodnotové, tedy o demokratičnosti dnešních ukrajinských vůdců, lze mít velmi vážné pochybnosti. Se západními, liberálními hodnotami se neslučuje adorování Bandery, trestná výprava vůči východu země, jíž velmi trpí civilní obyvatelstvo a při níž byly podle nejnovějších západních (!) zpráv použity zakázané zbraně, stejně jako se s ní nesrovnává cenzura (opět zpráva z dneška). A nebylo by to nic nového: vždyť všechny ty "prozápadní" politické síly v postsovětském (a často také postjugoslávském) prostoru se od svých "provýchodních" rivalů odlišují jen tím, že zpívají západní písničku, ale jinak jsou to politici stejně zkorumpovaní a stejně autoritářští jako jejich protivníci (viz Saakašvili v Gruzii, současná kyjevská vláda nebo velmi znepokojivý poslední vývoj v Moldávii). O tom, že USA rády a vesele podporovaly jakoukoli diktaturu, která ovšem prospívala jejich geopolitickým zájmům, nemůže snad být nejmenších pochyb. EU nemá síly ani možnosti na to, aby Ukrajinu vychovávala a kultivovala, jak si p. Poláček představuje. Proto měl postoj EU sledovat obrácenou logiku: nejdřív se zcivilizujte a pak se možná budeme o něčem bavit...

2. Ano, ruský postup je nepřijatelný. Ale při jen trošku obecnějším pohledu je zřejmé, že z dlouhodobějšího hlediska je agresorem Západ. Jsou, p. Poláčku, snad ruští vojáci v Pobaltí, Rumunsku nebo Drážďanech? Nejsou tam náhodou vojáci NATO a zejm. USA? A jsou snad ruští vojáci v Kodani nebo Paříži? Tak kdo se posouvá kam - Rusko na západ, nebo USA a NATO na východ? A proč už minimálně od r. 2008 hovoří Západ o členství Ukrajiny, Moldávie nebo Gruzie v NATO? Proč USA podporovaly Saakašviliho převrat v Gruzii, když Ševarnadze (podle samotného Jefima Fištejna!) navázal se Západem a USA velmi přátelské vztahy? A nevíte snad, že Američané jsou vojensky přítomni ve středoasijských postsovětských republikách a nevadí jim, že jde o brutální diktatury (klasicky)?

Že NATO je obranná aliance, vykládejte prosím srbským pozůstalým po humanitárním bombardování. USA nedělají nic jiného než porušování suverenity a integrity cizích států (Libye - s tak katastrofálními důsledky, že tam dnes nemůžou mít západní země ani ambasády; Irák na základě lži; Afghánistán; nejnověji Sýrie a boj proti Islámskému státu, který je jistě potřebný, ale proč Američané nemají schválení RB OSN, no protože se kvůli Ukrajině rozkmotřily s Ruskem...

3. Vychvalovat ekonomickou politiku současné EU může jenom naprostý zaslepenec. Jak tady p. Poláčka už správně upozornili, EU ruinuje své vlastní jižní státy a není žádný důvod se domnívat, že v tandemu s MMF nezačne ruinovat i Ukrajinu - všude, kam "mezinárodní odborníci" vstoupili, po sobě zanechali asociální škrty a rozvrat veřejných služeb. Co to vyvolá na Ukrajině a jak moc to posílí fašistické tendence, no, raději nedomýšlet.

4. Nejpůvabnějším je tvrzení p. Poláčka, že kdyby Rusko nezasahovalo do situace na východě Ukrajiny a nechalo kyjevské nacionalisty, aby začali (pro)ruské obyvatelstvo utlačovat, že by pak sympatie Západu byly na straně oněch (pro)ruských Ukrajinců. EU (a tím méně USA) se bohužel vůbec nezajímá o Rusy v Lotyšsku a Estonsku, kteří tam jsou doslova a do písmene lidmi druhé kategorie, bez občanských práv, včetně volebního (!), a dali by nevím co za to, aby mohli být tak utiskováni jako Němci za první ČSR... (Že vás klávsnice nepálí, p. Ungere...). V Pobaltí doutná sud se zápalným prachem a modleme se všichni, aby Putin nebyl natolik zahnán do úzkých, že by tuto kartu použil...
Ale, ano, p. Poláček má vlastně pravdu v tom, že sympatie všech těch, kteří západní HODNOTY, nikoli geopolitické zájmy, berou vážně, by měly být na straně utiskovaných, byť jsou to třeba i Rusové. My jsme součástí toho Západu, a proto máme svou odpovědnost. Češi naštěstí nejsou stiženi tak velkou hysterickou protiruskou slepotou jako třeba Poláci. Zbavme se tedy Denkverbotu a začněme protestovat proti pošlapávání evropských demokratických hodnot, jak je provádějí západní politické elity...

Martin Pleva - pedagog, Brno

Aha, p. Kolaříku, Středa, 3.Prosince 2014, 20:23:35

takže Rusko nesmí nic a NATO, resp. USA můžou všechno?
A s tím chcete zajistit mír a stabilitu?

Jak můžete obviňovat z imperialismu Rusko, když je to Západ, kdo se rozšiřuje k jeho hranicím? Aspoň elementární logiku by to chtělo...

Luděk Ševčík - OSVČ

Já se vám pane Plevo divím. Čtvrtek, 4.Prosince 2014, 10:56:44

O jakou diskusi se zde pokoušíte? Sebelepší a průkaznější logické argumenty nejsou k ničemu, protože nejsou podle mainstreamu. Jo, kdyby jste napsal, že Putin je čert, kterého je třeby do pekla svrhnout a že NATO a USA jsou anděly, kteří na tom pracují, slyšel by jste potlesk až z Mnichova. To jsou ty správné argumenty. Neberte lidem jednoduché pravdy. Jaká kulatá Země, když nikde nevidím zaoblení, jen všude samou rovinu? Jaké špatné konání NATO, USA a EU, když v televizi říkají, že za všechno může Putin?
V určitých případech je každá argumentace marná. Ničíte si zbytečně zdraví.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Čtvrtek, 4.Prosince 2014, 11:53:1

Rozumím pane Poláčku.
Nicméně jsem mluvil s člověkem, který v Doněcku o volbách a týden před nimi byl jako zcela nezávislý pozorovatel - je to trochu dobrodruh - takže je to spíš zpráva z doněckých ulic a náleven. Podle něj je odpor ke Kyjevu mezi lidmi značný a většinový. Je přesvědčený, že jaceňukovská představa, že tam vlítne armáda a na (původní) ukrajinsko-ruské hranici vyroste čtyřmetrová zeď, je úplně mimo realitu.
Vím, že Václav Klaus je v intelektuální kladbě, že je to také "mimořádně temná postava", jak by vzletně řekl Jakub Patočka, ale připomeňme si, co říkal hned po Majdanu -- říkal, že v pozici předsedy vlády a později prezidenta hovořil s mnoha ukrajinci, a že pokud si Ukrajina bude muset jednoznačně vybrat mezi EU a Ruskem, ta země to nevydrží a rozpadne se.
Lze konstatovat, že to právě sledujeme v přímém přenosu.
* * * * * * *

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Odpověď panu Plevovi Čtvrtek, 4.Prosince 2014, 13:33:4

Pane Plevo, opravdu nevím, do jaké míry mám či mohu Vaše argumenty brát vážně.

Zčásti za mě odpověděl už pan Kolařík, takže jenom dodávám: opravdu mi není znám jeden jediný případ, že by se NATO rozšířilo "východním směrem" tím způsobem, že by v dané zemi vojenskou silou anektovala část jejího území, rozpoutalo v ní národnostní nepokoje, které by pak podporovalo jak svými ozbrojenými "dobrovolníky", tak i dodávkami vojenské techniky (což všechno samozřejmě naprosto odporuje mezinárodnímu právu).

Kdyby Rusko vytvořilo nějakou vlastní obrannou organizaci, nikdo by mu nemohl bránit v tom, získávat na svou stranu další spojence, a to i směrem na Západ. Jenže, jako by v tom samotný čert měl své prsty - s Ruskem a jeho vojenskou silou nikdo nic mít nechce, všichni hledají své bezpečí ve vojenských strukturách NATO. Čím to pak asi bude? Nehrají v tom svou roli jak historické zkušenosti s rozpínavostí Ruska (jmenovitě u Vámi jmenovaných Poláků, které Rusko chtělo uchvátit hned po revoluci), tak i realistický pohled na charakter současného Ruska a jeho politických představitelů?

Co se Vašeho tvrzení o "utlačování" Rusů v pobaltských státech týče, nelze ho bohužel označit jinak nežli jako demagogii.

Tam usídlení Rusové jsou totiž z právního hlediska prostě a jednoduše c i z i n c i - a tak je asi sotva možno očekávat a požadovat, aby měli plné hlasovací právo. Jsou to totiž právě ti Rusové, které tam - po násilné okupaci oněch států - usídlil Sovětský svaz, s jasným cílem dané státy definitivně rusifikovat.

Představme si pro srovnání, jaké by to asi bylo, kdyby po roce 1989 v tehdejším Československu zůstaly sovětské (ruské) okupační armády, i s jejich rodinnými příslušníky - měli by všichni tito Rusové mít také plná občanská práva, včetně práva svými hlasy volit československý/český parlament?

Ostatně: ti Rusové v Pobaltí ta plná občanská a politická práva mohou relativně snadno nabýt - stačí k tomu přijmout tamější občanství. K čemuž je ovšem zapotřebí - jaký to projev útlaku! - složit test z tamější státní řeči...

Co se Vašeho tvrzení týče, že přinejmenším od roku 2008 "Západ hovoří o členství Ukrajiny v NATO", pak faktický stav je takový, že v roce 2008 o členství Ukrajiny v NATO požádal tehdejší u k r a j i n s k ý prezident Kučma - ale tato jeho žádost byla fakticky zamítnuta!!

Konkrétně ta odpověď ze strany NATO zněla, že "ovšem, jistě - ale až někdy v budoucnu". Přeloženo z diplomatické řeči to neznamená nic jiného, nežli jasné odmítnutí. Jakpak se tento fakt snáší s těmi neutuchajícími řečmi o tom, že NATO se zlovolně rozšiřuje směrem na Východ, aby izolovalo Rusko?

Ještě jednou: NATO se rozšiřuje a rozrůstá, protože další a další státy v něm spatřují svou ochranu před nebezpečími tohoto světa - a ve zdaleka neposlední řadě před nebezpečím Ruska toužícího znovu obnovit své ztracené impérium.

Co se té akce NATO v Libyi týče, ta byla legitimovaná Organizací spojených národů (rezoluce č. 1973), jejím cílem byla ochrana civilního obyvatelstva před terorem vládních vojsk diktátora Kaddáfího.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Srovnání hodnot Čtvrtek, 4.Prosince 2014, 13:52:25

Ostatně, když už je tady řeč o tom, jaké hodnoty představuje svět Východu (Ruska) a svět Západu, mám k tomu jednu aktuální zprávu.

V souvislosti se současným charakterem ruského státu a úrovní jeho demokracie byl často diskutován případ s Pussy Riot, kdy účastnice známého punkrockového protestu proti Putinovi a s ním spojeném kléru byly odsouzeny na dlouhá léta vězení. Ze strany chronických obhájců Ruska a jeho současných vládců bylo opakovaně argumentováno, že takovéto "chuligánství" by bylo stejným způsobem trestáno i kdekoli na Západě.

Tak zde tento způsob trestního stíhání takovýchto provokativních protestů na církevní půdě můžeme vysledovat a doložit na zcela konkrétním případě.

Případ s Pussy Riot je dozajista všem znám, nebudu ho tu znovu opakovat. Daleko méně je známý velice podobný případ z Německa; a opravdu stojí za to, ho zde zmínit.

Jedna členka ženské či dívčí protestní skupiny "Femen" (která své protesty "zviditelňuje" vystupováním s obnaženou horní polovinou těla při svých akcích) v minulém roce při celebrování vánoční mše náhle vyskočila na oltář kolínského chrámu. Na své - obnažené - hrudi měla velkými písmeny napsáno "I am God" (jsem Bůh); a do shromáždění zvolala své heslo "Eine selbstbestimmte Frau", "sebevědomá" respektive "autonomní" žena.

Tato protestující, Josephine Markmannová, byla nyní německým soudem skutečně odsouzena - kvůli "rušení výkonu náboženství".

A její trest? - Finanční pokuta 1 200 euro!! Tak tady máme jasné porovnání toho, jak své protestující trestá putinovské Rusko, a jak stát západní liberální demokracie: v Rusku dva roky "natvrdo", v Německu finanční trest ve výši jednoho průměrného čistého měsíčního platu...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Rozpad Ukrajiny? Čtvrtek, 4.Prosince 2014, 14:04:22

No ano, pane Morbicere, je nepochybné, že Ukrajina byla názorově rozpolcena už dávno před současnou krizí, právě to vytvářelo tu patovou situaci ukrajinské politiky, východ inklinoval k Rusku a ke straně oligarchů ("Strana regionů"), zatímco západní polovina inklinovala k liberálnímu Západu.

Objektivní informace o současných náladách u tamějšího obyvatelstva (především v té východní části) je sotva možno obdržet; nicméně se opravdu zdá, že po událostech na Maidanu se i nemalá část původně proruské strany přiklonila na opačnou stranu. Rozhodující byl za prvé brutální zásah vládních sil proti protestujícím; ale nemalou roli asi sehrály i takové momenty, jako odhalení toho, kolik nesmírného majetku si představitel oné proruské Strany regionů, prezident Janukovyč, za dobu svého panování nakradl. Ty televizní záběry z jeho rezidence připomínající sídla indických rádžů (spolu s informacemi o tom, že nemalá část prostředků na jeho výstavbu byla původně určena na zřízení dětské kliniky) - to všechno asi i mnohé dřívější příznivce této strany přivedlo k prohlédnutí, koho to vlastně až doposud podporovali.

Krátce řečeno: jaká je v současné době opravdu podpora ruských separatistů v Doněcku mezi ostatním obyvatelstvem východní části Ukrajiny, to není v současné době opravdu vůbec jisté.

Jisté je ale jedno: v posledních ukrajinských volbách (které se nekonaly jenom v separatisty ovládaných regionech) zcela jednoznačně zvítězily strany s prozápadní orientací. Nebylo by asi opravdu zcela od věci, alespoň tento fakt vzít na vědomost.

Luděk Ševčík - OSVČ

Tam kde chybí hodně argumentů, je třeba hodně slov. Čtvrtek, 4.Prosince 2014, 15:13:39

Celkově to pak ale v konečném důsledku připomíná jednu Shakespearovu komedii - Much Ado About Nothing. Nothing. Nothing a zase Nothing. Jen je toho Much. Very, Very Much.
Ale jak říkal Švejk Balounovi , když už nemůže nadporučíkovi Lukášovi donést sežrané sardinky, ať mu vezme alespoň prázdné krabičky od nich.
Já bych ale raději ty sardinky.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Čtvrtek, 4.Prosince 2014, 18:50:51

No, mluvíme o území velkém téměř jako Morava, kde žije několik milonů lidí, pane Poláčku. Délka fronty tomu odpovídá. Kdyby tam nebojovali hlavně a především místní, kdyby frontu opravdu měla kontrolovat ruská armáda, byl by mezinárodní prostor zahlcen důkazy o této činnosti.
Všechno svědčí spíš o tom, že tam ruská vojska vlítla akorát v srpnu, roztřískala 3/4 ukrajinské těžké techniky + rozprášila několik jednotek a pak se zase stáhla za hranice.
(o poradcích a dobrovolnících z Ruska netřeba pochybovat)
Svým způsobem by se to dalo interpretovat jako pokus o zastavení krveprolévání.
(a vcelku úspěšný, chtělo by se dodat)

Možná že se lidé na východě odklonili od Janukovyče -- ostatně "přebírání" firem jeho rodinným klanem bez zájmu policie je na Donbase legendární --, ale nejsem si jistý, jestli to místní obyvatele naklonilo na stranu nové vlády v Kyjevě.
Pak přišla válka --- a válka vyhraňuje, nesmiřuje.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

OT Čtvrtek, 4.Prosince 2014, 19:00:28

Teď jsem si pročetl znova příspěvky --- V.K. je samozřejmě v klatbě, ne "kladbě", až mě to rozesmálo, nevím, kam ho klásti...

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Čtvrtek, 4.Prosince 2014, 19:11:22

Ostatně, zastával jsem zprvu postoje jako vy -- vždyť zpočátku na osamostatňovací či proruské demonstrace nechodilo moc lidí, ta největší přilákala tuším jen 25 tisíc lidí, což je na milionový Doněck málo.
Ale příliš tvrdý postup Kyjeva a nasazení těžké vojenské techniky to -- zdá se -- změnilo.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Aleši Morbicerovi Čtvrtek, 4.Prosince 2014, 19:43:25

Ptáte se, zda případná usmiřovací politika Západu včetně odvolání sankcí dává odpověď na mou otázku "Nepotřebuje také Evropa jistotu, že nebude ohrožována Ruskem?". Nedává. Tu by muselo dát Rusko. Dnešní Putinův projev svědčí o tom, že Rusko že rozhodně nemá v úmyslu Evropu o její bezpečnosti ujišťovat.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Čtvrtek, 4.Prosince 2014, 20:19:13

Nevím, jestli je to třeba brát tak dramaticky - politici vedou velkohubé kecy běžně a on moc jinak nemohl.
Hledal bych v té řeči spíše náznaky změny a ty tam myslím byly - vždyť doslova žadonil o investice a návrat kapitálu.
A sliboval za to přátelství.
A zdůrazňoval důležitost úspěšného naplňování Minských jednání --- a vsadil bych se, že nově se Moskva bude mnohem mnohem víc snažit, aby to dopadlo.
Pád cen ropy na světových trzích možná bude znamenat, že Ukrajina přece jen udrží Donbas -- jestli to vůbec ještě jde --, ale bude to vyžadovat trpělivá vyjednávání a čas.
Bohužel Porošenko oslabuje a sám se asi začíná radikalizovat, chystané "ministerstvo pravdy" vypadá dost děsivě.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Pátek, 5.Prosince 2014, 01:21:2

vaše neschopnost vžít se aspoň na chvíli do ruské kůže je tragická. Žádný stát na světě nemůže mlčet k tomu (a žádný to taky v dějinách neudělal), když cizí vojenská aliance, jíž tento stát není členem, jej začne obkličovat a blížit se systematicky k jeho hranicím. Co by řekly USA na to, kdyby se Kanada a Mexiko spojily s Ruskem do jednoho vojenského sdružení? A jak by reagovali pekinští soudruzi, kdyby nějakého šíleného neocona v Pentagonu napadlo (doufám, že se to nestane), že by do NATO byl přijat třeba Tchajwan?

Národnostní nepokoje v Podněstří, na Kavkaze, v Pobaltí atd. nevyvolali Rusové, ty vznikaly již na konci SSSR a tehdy zrovna Rusové opravdu neměli na jejich rozdmýchávání zájem... Vždyť ty nepokoje přece vedly k rozpadu SSSR... Čili ta půda tam horká je objetivně a je třeba se ptát, co politici tamních národů, kteří se právem stavěli proti sovětské a ruské dominanci, udělali pro to, aby oni sami se zase nestali utiskovateli svých menšin... Např. i Abcházci a Osetinci jsou - světe div se - lidé a mají svá občanská a národnostní práva...:)

Ano, Rusko později zmíněných konfliktů využilo (zneužilo) - ale stejně tak zneužilo NATO a USA tragické národnostní rozbroje třeba v Jugoslávii...

O Rusech v Lotyšsku, v ponižujícím postavení "neobčanů", se můžete dočíst třeba zde:http://www.voxeurop.eu/cs/content/article/3775111-rusove-bez-obcanstvi-identity
nebo zde: http://blisty.cz/art/22013.html.

A když jsem u toho: doufám, že teď bude pozorně číst p. Unger - copak byste vy nebo náš statečný zastánce sudetských Němců řekli na to, kdyby první ČSR vázala uznání základních občanských práv na to, aby německý adept občanství musel složit test a správně odpovědět na otázku, že "Němci jsou přivandrovalci a škůdci českého národa"? Analogicky podobně ponižující otázky musejí "správně" odpovídat Rusové v Lotyšsku. A to je jim ještě vyhrožováno, že budou odsunuti (! - nebo vyhnáni, p. Ungere?) do své "etnické vlasti".

Pokud jde o angažmá NATO v Libyii, rezoluce RB byla překročena (a tedy porušena): mělo jít o ochranu civilistů, avšak západní letectvo se přímo zapojilo do bojů na straně povstalců. Rozhodli se svrhnout jistě dosti odporného diktátora, s nímž se ale předtím vesele přátelili a obchodovali...:)

Pokud jde o vaše srovnávání Západu a Ruska z hlediska liberálnosti a demokratičnosti (Pussy versus německý případ), je to zcela bezpředmětné a zbytečné vlamování se do otevřených dveří. Alespoň v polemice se mnou (a myslím, že většinou diskutujících na tomto serveru). Já nejsem žádný zastánce Putina a jeho režimu a samozřejmě ani na chvíli nepohybuji o tom, že Západ je demokratičtější s svobodnější než dnešní Rusko. Ale zároveň mám starost, aby demokratickým zůstal, a bojím se, že protiruská válečná psychóza demokracii neprospěje. A opakuji - považuji právě za výraz demokratického a svobodného kritického myšlení a své přináležitosti k Západu, že západní politiky kritizuji, když dělají špatné věci.

Já nejsem žádný antiliberální konzervativec (jakých je mezi Putinovými přívrženci hodně). Já kritizuji Západ ne za to, že je demokratický, ale za to, že je demokratický málo a nedostatečně a že demokratické hodnoty západní politici často zrazují a diskreditují je, jelikož je zneužívají pro špinavé a čistě velmocenské cíle.

Nemusite do Kanady a Mexika p. Pleva. Pátek, 5.Prosince 2014, 06:47:36

Staci si vzpomenout na hysterickou reakci USA v pripade raket na Kube. Pokud by soucasne Rusko reagovalo odobne na pritomnost zbranovych systemu USA (NATO) u svych hranic, muze se stat, ze tyhle Vanoce jsou nase posledni stastne a vesele. A dokonce nebudeme moci Putinovi zazlivat, ze se nepodelal jako Cesi v r. 1938.
Z jakymi kaspary musi Rusko jednat svedci posledni vyrok p. Junkera. Jizni proud jeste neni mrtev. Clovek si pak neni jisty, jestli je predseda evropske komise takovy grazl (jakesi nejasne politicke hratky), nebo idiot. Ze je grazl jdouci na ruku danovym podvodnikum, to uz vime, ale nevadi nam to. I diky jemu prichazime o jistotu duchodu, kvalitniho vzdelani a zdravotni pece, ale nam vice vadi ze Zeman rekl kunda. A tak v cele s hrdinnym Kocabem a Schwanzerbergem bojujeme bez bazne a hany proti Zemanovi a prehlizime jak nase penize odplouvaji do danovych raju a cerne diry zvane "Demokraticky svaz ukrajinskych oligarchu kmotra Porosenka".

p.s. Pátek, 5.Prosince 2014, 07:28:13

To ze v ukrajinske vlade zasedli cizinci a zejmena Americanka (min. financi) by pro nas melo byt varovanim. To ze se na nas chysta TTIP uz vime. Ze by se Ukrajina mohla stat onim prislovecnym Trojskym konem, jak cpat bez kontroly geneticky modifikovane potraviny do Evropy ? Radi to zkonzumujem pro zachranu zisku ukrajinskych a americkych oligarchu a take pro zachranu demokracie na Ukrajine. Junker, Merkelova a , Zaoralek a spol. to urcite konzumovat nebudou. Nejsou prece blbci ani sebevrazi.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pátek, 5.Prosince 2014, 13:14:35

Vyhrožujete? Fašizace byla ostatně pro pravici vždy neodolatelné lákadlo, když jí teče do bot. Dnešní situace není výjimkou.

Sieg Heil soukmenovce Kolariku. Pátek, 5.Prosince 2014, 15:59:7

Jiste pilne navstevujes Dachau (nemas to z Mnichova ani 30 km) a pilne trenujes jak tu zidobolsevickou svini (tedy moji malickost) prevychovat poradnym obuskem. V tak inspirujicim prostredi to musi byt nadhera.

Ze ti DR poskytuje prostor mne ale prekvapuje. Mozna je to tim, ze Jakub prestoupil z CSSD do DSSS a zatim nas nestihl informovat. No, my zidi jsme na vyhruzky zvykli.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Jak tak čtu některé reakce, Pátek, 5.Prosince 2014, 17:07:41

zejména poslední příspěvek pana Kuchejdy má teda říz a demokratická diskuse z toho opravdu čiší. I diskusní příspěvek pana Plevy "Národnostní nepokoje v Podněstří, na Kavkaze, v Pobaltí atd. nevyvolali Rusové" jede pořád v tom samém. Chudáci Rusové nic nevyvolali, kdyby je jen ostatní nechali v jejich impériu na pokoji... Prostě kdo je v ruské sféře vlivu, má povinnost se podřídit ruskému samoděržaví a nesmí narušit velkoruský pocit bezpečnosti. A hlavně my všichni musíme být proti domnělému mainstreemu (jak píše dokola pan Ševčík), což prý nutně znamená být proti Západu... Někdy se srovnání s národnostní situací v Československu před válkou hodí (p. Pleva - k Lotyšsku), pokud však srovnáme velmocenské praktiky současného Ruska s praktikami Třetí Říše, je to zapovězeno (p. Uhl a další).

Pokud se tady mává fašisty a zároveň se obhajuje právo Ruska zabrat si to, co leží v jejich sféře vlivu a náznakem může uhrozit jejich velkoimperiální pocit bezpečí, pokud se vyplní obavy nejen Lecha Walesy o tancích v Praze, jsem rád, že mám alespoň ten německý pas a rád si potom dám, dá-li Bůh, s panem Kolaříkem v Mnichově kávu.

V pripade realneho konfliktu, vam ten pas bude platny jako mrtvemu zimnik. Pátek, 5.Prosince 2014, 18:11:8

Nevim jaky jste psycholog, ale vase predstavy o konfliktu s Ruskem jsou opravdu ponekud infantilni. Komicke je uz to, ze nepredpokladate, ze by NATO branilo sve cleny, tedy Polsko , Cesko a Slovensko a povazujete za realne ze se ruske tanky zastavi v Rozvadove na prechodu. Pokud budou ruske tanky v Praze, je zcela pravdepodobne, ze misto Mnichova bude jedna velka radioaktivni dira (mozna neradioaktivni-termobaricke bomby). Takze to cafe s Kolarikem si date v nebi nebo v pekle. Jak sleduji Kolarika typnul bych to peklo.

Jeste pro p. Kubicka taky psychologa. Pátek, 5.Prosince 2014, 18:38:56

"Dnešní Putinův projev svědčí o tom, že Rusko že rozhodně nemá v úmyslu Evropu o její bezpečnosti ujišťovat." Rusko k tomu nema velkou motivaci.

Asi to pro vas nebude tak snadne pochopit (religiozita neni vasi silnou strankou, kdyz verite, ze vase maminka nosila v katolickem kostele satek jaksi ilegalne), ale my katolici pouzivame Jezisuv vyrok "Po ovoci poznate je". Jestlize tedy nekdo usiluje o radar v Cechach spojeny s raketovou zakladnou v Polsku a pritom porad mele o miru, tak ty rakety a ten radar jsou to ovoce. A musite byt mizerny psycholog, pokud si myslite ze vsichni Rusove jsou takovi blbci, ze prijmou ty reci a zapomenou na ten radar a rakety. Nebo jste dobry psycholog, ale jen nenavidite Rusaky a to vam umoznuje prijmout tezi taky profesora Putny, ze jsou to opili muzici a ti to od nas Ybrmensu spolknou.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 5.Prosince 2014, 18:39:34

Trochu bych mírnil emoce.
Už je to upečeno.
Světová válka nebude.

John Kerry včera v Basileji na setkání ministrů zahraničí OBSE řekl:
"Není naším záměrem ani přáním vidět Rusko, které je kvůli svým krokům izolované. Jsme přesvědčeni, že Moskva může znovu získat důvěru a obnovit vztahy, jestliže pomůže zklidnit rozbouřené vody, jestliže učiní kroky k realizaci Minského protokolu."

O krymu ani slovo, čímž se nahlas říká, že je ruský a tak to zůstane.

Lavrov Kerrymu přizvukoval: "Upínají se k nim všechny naděje. Dohody z Minsku nesmí přijít vniveč tak, jako se to stalo únorové dohodě z Kyjeva či dubnovým dohodám ze Ženevy o řešení ukrajinské krize."

Dá se tedy čekat zvýšený tlak USA na Kyjev a Ruska na separatisty na ukončení bojů. Páky na to oba mají.
Donbas tedy -- pravděpodobně -- nějakým způsobem bude i do budoucna fungovat v rámci Ukrajiny.

Jsem zvědavý, jak to příjmou místní, je to tam dost rozjeté...

http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/kerry-rusko-muze-vztahy-se-zapadem-znovuvybudovat_326268.html#.VIHo-slK0bZ

Luděk Ševčík - OSVČ

Že vás to baví! Pátek, 5.Prosince 2014, 20:03:0

Tedy ty přemýšlivé. Copak si myslíte, že vaše argumenty dokáží přesvědčit vaše "oponenty"? Ty přece vůbec nezajímá, co píšete, jsou k tomu hluší a slepí, melou si zde svou mantru propagandy a nic jiného je nezajímá. Tady debata, diskuse, dávno ztratily smysl. Neoliberalismus je hlavně víra. A pokud vaši "oponenti" věří ve správnost médií hlásané politiky, je zbytečné jim dokazovat opak. Je nepřesvědčí nic. Vím, že další témata jsou psány spíše pro Květy, než opoziční server, ale než debatovat zde, je lepší nedebatovat vůbec. Hauwg.

Necitite tu aroganci p. Morbicer ? Pátek, 5.Prosince 2014, 20:05:2

"Jsme přesvědčeni, že Moskva může znovu získat důvěru a obnovit vztahy, jestliže pomůže zklidnit rozbouřené vody, jestliže učiní kroky k realizaci Minského protokolu,"

Ziskat duveru koho ? Tech co maji na svedomi valky a utrpeni sveta ? Tim myslim (jak rika Keller) diskretni elity a jejich politicke loutky , tedy obsluzne elity (kam patri i pan Kerry)? Ziska si jejich duveru, pokud necha Rusko drancovat jako opilec Jelcin. Obycejni Rusove to ale neoceni.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pochopení pro Rusy? Sobota, 6.Prosince 2014, 14:00:24

Je mi líto, pane Plevo, ale musím otevřeně přiznat, že nacházím krajně málo pochopení pro pocity a city imperiální velmoci, která nemůže strávit, že se národy dlouhá léta žijící (a trpící) pod její nadvládou osamostatnily, a hledají a nacházejí si své vlastní místo na tomto světě.

I taková Anglie (Velká Británie) a Francie se musely smířit s rozpadem svého impéria, a nakonec se s tímto faktem dokázaly vyrovnat. Byť i po určitých vnitropolitických otřesech (Francie), respektive po jednom válečném dobrodružství (Anglie, boj o Falklandy).

Ten případ s Falklandskými ostrovy (respektive Malvínami, podle argentinského označení) by ovšem do jisté míry snesl srovnání právě s ruskou anexí Krymu - v obou případech se jednalo o boj o území nacházející se mimo vlastního teritoria, a v obou případech si právě panující politik vítězné země dramaticky posílil svou popularitu (Putin, Thatcherová).
Na druhé straně zásadní rozdíl je ale v tom, že Anglie byla na Falklandech (ke kterým přece jenom měla určitá historická práva) sama n a p a d e n a, zatímco v případě Krymu je to naopak Rusko, kdo se dopustilo vojenské agrese. Byla to tedy Argentina a Rusko, kdo porušily centrální zásadu moderních mezinárodních vztahů, že vzájemné spory není přípustné řešit vojenskou silou.

A co se týká nároků Ruska na Krym: ve svém posledním projevu Putin odůvodnil ruský nárok na Krym prohlášením, že ten má prý pro Rusko doslova "posvátný" význam.

Je skutečně nutno se podivit nad tím, kde Putin tuto "posvátnost" vlastně bere (ve svém projevu se nijak nenamáhal toto své tvrzení jakkoli konkrétněji doložit). Krym se stal součástí ruské říše až v roce 1783, a to podle typického vzorce: napřed tehdejším krymským Tatarům Rusko pomohlo v boji o jejich osamostatnění se od Osmanské říše - aby pak hned vzápětí zahájilo intenzivní rusifikaci, až v onom uvedeném roce došlo k přímé anexi (kterou provedl známý kníže Potěmkin). Důsledkem této ruské anexe byl nucený exodus statisíců krymských Tatarů, především do Turecka.

V každém případě zůstává nemalou záhadou, čím chce Putin onu údajnou "posvátnost" Krymu pro Rusko odůvodnit - pokud tím nechce mínit právě to, že pro Rusko je "posvátné" každé území, které kdy vojensky uzurpovalo, a od té doby si na něj činí trvalý nárok.

Ostatně, tato Putinova argumentace "posvátností" určitého území ze všeho nejspíše upomíná na Hitlerovu ideologii "Blut und Boden", "krev a půda" - v obou případech se vznáší teritoriální nároky na cizí území za pomoci vzývání ducha jakési mystické "slavné minulosti" vlastního národa.

--------------------------------------------------------


Dále. Kdyby Rusko uzavřelo vojenskou dohodu s Kanadou a s Mexikem, co by tomu říkaly Spojené státy? - Asi nic; totiž právě z toho jednoduchého důvodu, že takováto smlouva je prostě nemyslitelná. Alespoň do té doby, pokud přinejmenším Kanada zůstává demokratickou zemí západního typu. Pokud by tedy k nějaké vojenské alianci mezi Kanadou a Ruskem mohlo dojít, pak jedině za okolností, že by se Rusko vnitřně proměnilo natolik, že by svým vnitřním politickým i hodnotovým uspořádáním odpovídalo standardům západních liberálních demokracií. Za takovýchto okolností by USA nad takovou vojenskou aliancí mezi Kanadou a Ruskem nejspíše jenom poněkud udiveně pozdvihly obočí (jaký smysl by takový vojenský pakt vlastně ještě měl mít??) - ale z této aliance by pro ně prostě neplynulo žádné nebezpečí.

Stejně tak jako žádné reálné nebezpečí pro Rusko neplyne ze strany NATO - jediné "nebezpečí" pro Rusko plyne právě z toho, že tato vojenská aliance může Rusko účinně klepnout přes prsty při jeho dalších pokusech o teritoriální expanzi.

Dále. To srovnání Rusů v pobaltských státech a sudetských Němců opravdu kulhá na obě nohy - sudetští Němci do českého království přišli na p o z v á n í českých panovníků (a to z dobrých důvodů, měli lepší zemědělskou techniku a vyspělejší pracovní metody) - zatímco ti Rusové v Baltiku (musím to připomenout ještě jednou) se tam dostali v rámci cílené r u s i f i k a c e ze strany ruské/sovětské okupační mocnosti.

Stěžujete si, že prý jazykové testy pro ruské obyvatele jsou diskriminační; vezměme si ještě jednou srovnání s ruskými/sovětskými okupačními vojsky na území Československa (neboť právě tohle nejspíše odpovídá jejich statutu v baltských státech). A tak si představme, že by zde opravdu zůstali, a že by jim byla dokonce nabídnuta možnost nabýt státního občanství. Bylo by to opravdu natolik nepochopitelné, kdyby jim v rámci oněch testů bylo ze strany českého státu připomenuto, že do země přišli nikoli jako "bratrští zachránci", nýbrž jako příslušníci okupační moci?

A ostatně, k těm Němcům kterým bylo dovoleno v Československu zůstat, tak ti (jejich děti) se s naprostou "samozřejmostí" museli ve školách učit o tom, že Němci byli vždycky ti zlí násilníci, zatímco Češi, to byly vždycky jenom ty nevinné holubičky, kterým každý jenom ubližoval...

Dále: Libye. Ano, intervenující vojenské složky západních mocností své akce skutečně rozšířily až na samý limit svého mandátu, a možná i za něj. Je tedy v určitém - čistě formálním - smyslu možno činit jim v tomto smyslu výtky; ale na straně druhé tady mezinárodní společenství konstituovalo v podstatě zcela novou normu, totiž že žádný diktátor tohoto světa nemá právo vést válku proti vlastnímu obyvatelstvu. V každém případě označovat tento zásah států NATO v Libyi jako nějakou "agresi" - tak to je skutečně krajně nepřiměřené.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Otázka hodnot Sobota, 6.Prosince 2014, 14:14:9

A teď se zkusme na celou věc podívat ještě trochu z nadhledu. Pane Plevo, píšete že nejste v žádném případě nějakým nekritickým obhájcem putinovského Ruska; a že dokonce jste si vědom, že státy současného Západu jsou ve srovnání s tímto Ruskem stále ještě podstatně liberálnější a demokratičtější. A že je Vaším úmyslem a cílem jenom kritizovat západní státy tam, kde se skutečně dopouštějí nepřijatelného či jinak závadného chování.

V takovéto obecné rovině: naprostý souhlas. Snad nikdo, kdo jenom trochu soustavněji sleduje diskuse na DR, nebude s vážnou tváří tvrdit, že zrovna já bych byl nějakým apologetem nejen kapitalismu, ale i jeho politického systému, tedy parlamentární demokracie. Jsem to právě já, kdo formální a vyprázdněný charakter takovéto "demokracie" podrobuje neustále soustavné kritice - pravděpodobně více nežli kdokoli jiný.

Jde o to, že právě takových nekritických zastánců putinovského Ruska je zde nemalé množství; a ten případ s Pussy Riot (a jeho srovnání s analogickým případem v Německu) jsem uvedl právě proto, že v nedávné minulosti se tu opakovaně vyskytla tvrzení, že zcela stejně tvrdě jako v Rusku by původkyně takovéhoto protestu byly potrestány kdekoli na Západě. A že tedy toto Rusko prý není o nic horší či nedemokratičtější nežli státy Západu.

Stále a stále se tu totiž projevuje a udržuje ono polární myšlení, ještě z dob studené války: USA jsou stále - částí diskutujících - považovány za ústřední mocnost a především symbol celého světa kapitalismu; a proto se "musí" sympatizovat s každým, kdo je jejich nepřítelem. (Pokud ovšem odhlédneme od ještě daleko horší alternativy, totiž že právě ten autoritativní a pseudodemokratický způsob vládnutí v současném Rusku se leckomu ze zde diskutujících ve skutečnosti nemálo zamlouvá.)

Důsledkem tohoto bipolárního postoje u části levice je, že se veškerá pozornost soustřeďuje v podstatě na boj s větrnými mlýny - totiž na boj proti údajné rozpínavosti Spojených států respektive NATO - namísto toho, aby se seriózně rozebíraly s k u t e č n é deformace a skutečně dehumanizující tendence v systému kapitalismu a jeho formálně demokratického politického uspořádání.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Koho to (ne)baví? Sobota, 6.Prosince 2014, 14:18:14

Pane Ševčíku, je opravdu poněkud úsměvné, když zrovna Vy si stěžujete na to, že ta diskuse zde nemá cenu, protože oponenti Vaší strany jsou "hluší a slepí" k vašim argumentům. Když je to zrovna a právě ta vaše frakce, která "vesele" ignoruje všechny argumenty a skutečnosti, které jí nepasují do jejího ideologického přesvědčení.

Opravdu sotva je možno vyhnout se konstatování že tady zloděj křičí "Chyťte zloděje!"...

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Sobota, 6.Prosince 2014, 18:46:40

Petr Uhl
Po 14 dnech od zveřejnění mé analýzy „Za boha, cara a vlast“ (23.11.) je pod ní více než sto reakcí, často, chvála bohu, i reakcí na reakce. A zdá se mi, že diskuse už končí. Proto dovolte poslední můj příspěvek.
Šlo mi a stále mi jde o to, že o osudu Ukrajiny by měli demokraticky rozhodovat Ukrajinci, tedy ne Majdan s Molotovovými koktejly, oligarchové, vojenští velitelé typu Igora Strelkova, neonacistický Pravý sektor, ale ani Kreml, Bílý dům, Viktorie Nulandová nebo NATO či emisaři jednající „jménem“ Evropské unie. I pro EU a ČR, jimž přeju to nejlepší, by byla jednotná Ukrajina, asi federalizovaná, nejlepším řešením. Žít, tedy žít bez války, se dá ovšem i s rozdělenou Ukrajinou, tak jako bude nutné s odděleným Krymem, zřejmě už trvale součástí federálního Ruska.
Politické a soudní orgány OSN a Rady Evropy, jichž jsou Ukrajina i Ruská federace členy, by měly posoudit právnost odtržení Krymu od Ukrajiny a jeho následného připojení k Ruské federaci. Zatím tak učinila pouze Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva (zvaná Benátská komise). Ta je ale jen poradním orgánem Rady Evropy a zabývala se zejména možným porušeném ústav obou států, nikoliv jejich smluvních závazků.
Diskuse v DR ukázala, že přispěvatelé do DR tvoří přece jen levicové společenství, které evropské a světové dění chápe v historických a příčinný ch souvislostech. Za špičkovou považuju reakci Martina Plevy z 3. 12. „Omyly a naivita p. Poláčka“, nikdo jiný podle mne nevyjádřil podstatu ukrajinského problému lépe. Potěšily mě ale i reakce Vojtěcha Klusáčka, Honzy Macháčka, Aleše Morbicera, Jiřího Vyleťala, Jiřího Kubičky, Luďka Ševčíka a dalších, kteří často reagovali na menšinové postoje několika diskutujících, zejména Josefa Poláčka, Pavla Kolaříka a Davida Ungera. Menšinové jsou ovšem tyto, podle mne rusofobní („protiputinovské“) postoje v Deníku referendum, zatímco v hlavním mediálním proudu, bohužel i veřejnoprávním, naopak převažují.
Je také dobře, že většina diskutujících odmítá černobílé (bipolární, manichejské) vidění světa, rozdělení lidstva na dva tábory a že odmítá zásadu „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Od dětství jsem trpěl poválečnou likvidací (hlavně vyhnáním) německého civilního obyvatelstva, bojem proti keťasům, flanďákům a buržoustům a „vyakčňováním“, pak zase bitvou o zrno, kampaní proti americkému broukovi (mandelince bramborové), potíráním pravicového oportunismu a nakonec diskriminací a často i perzekucí těch, kteří byli po roce 1968 vyloučeni z KSČ.
Moje znepokojení nad situací na Ukrajině vyjádřil nejlépe Honza Macháček (1.12.): „Mám na paměti slavný výrok Victorie Nulandové, že USA musí vzít ukrajinskou revoluci do rukou a nasrat na Evropskou unii, a považuji za velmi nápadné, že o pár dnů později vyprovokovali záhadní, dodnes neodhalení, ostřelovači násilný převrat.“
Na Ukrajině se staly letos tři hrozné zločiny. První bylo únorové ostřelování uniformovaných, ale střelnými zbraněmi nevyzbrojených policistů z jednotek Berkut a zároveň demonstrujících na Majdanu (někteří házeli na Berkut Molotovovy koktejly a nakonec použili i střelné zbraně) – tak bylo zavražděno více než sto osob. Druhý zločin se stal v Oděse, kde začátkem května zahynulo při požáru tamního Domu odborů nebo bylo zastřeleno na 50 osob. Podle převažujícího názoru přímých svědků byli pachateli těchto vražd a žhářství promajdanovští demonstranti, původně ze skupiny fotbalových fanoušků. Třetí zločin se stal v polovině července, kdy v sestřeleném malajsijském letadle zahynulo na tři sta lidí.
Po měsících od těchto zločinů není nic objasněno, část důkazů se prý „ztratila“.
Dokud EU nepřinutí Kyjev k vyšetření, k objasnění a k potrestání těchto tří zločinů, nelze na Ukrajinu pohlížet jako na zemi, jejíž vládní orány usilují o právní stát. To je minimální požadavek, který by měla vznášet občanské veřejnost, včetně na vládách nezávislých médií, a to bez ohledu na názor, který mají jednotlivci, iniciativy či organizace na Putina, Strelkova či Nulandovou.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Sobota, 6.Prosince 2014, 20:56:33

pokuste se méně psát a více si propojit své názory. Jak můžete být proti kapitalismu a zároveň zcela nekriticky věřit, že hlavní vojenská aliance kapitalistických států, v níž největší slovo má ten nejkapitalističtější stát vůbec, je neposkvrněná jako slovo Boží a krotká jako beránek? Aspoň nad tím se zamyslete a snad vás ty nekonzistentnosti ve vašem myšlení konečně trknou...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Konec diskuse Sobota, 6.Prosince 2014, 21:11:20

Pan Uhl má v každém případě zřejmě pravdu v tom ohledu, že tato "diskuse" (pokud je možno o nějaké v autentickém slova smyslu hovořit) se chýlí ke konci.

Vše zásadní už bylo řečeno - a jakákoli domluva evidentně nemožná. V tomto smyslu ani nebudu reagovat na poslední výzvu pana Plevy; bylo by to evidentně marné snažení.

V obecné rovině se touto neschopností (či neochotou) vzájemného porozumění chci zabývat v mém příštím vlastním textu.

David Unger - psycholog, Kroměříž

To, že odmítáme obhajovat zájmy ruského impéria znamená, že myslíme černobíle? Sobota, 6.Prosince 2014, 22:22:55

Na základě poslední reakce pana Uhla se musím zastat pánů Poláčka a Kolaříka, kteří byli panem Uhlem označeni za rusofobní, a tedy že myslí černobíle. Pokud píšu za sebe (taky jsem do té skupiny reakcionářů spadl), tak moje tři ze čtyř příspěvků v diskusi zde byly orientovány především na analýzu toho, jaké historické kořeny má česká obhajoba ruských velmocenských zájmů. Dále jsem se snažil fakty vyvrátit nepravdivá tvrzení v článku pana Uhla o tom, že "Krym byl vždy ruský" a "Ukrajina před r. 1991 nikdy nebyla samostatná."

To, že nemám slov pro obhajobu imperiální politiky Ruska, má znamenat, že vidím svět černobíle. Naopak, pan Ševčík (zkusme analyzovat jeho příspěvky) autora článku Petra Uhla potěšil... Asi proto, že píše černobíle proti USA...

Nepřítel je Západ, ruský medvěd je náš Bratr nehledě na formu zločineckého režimu, která tam zrovna vládne.

Za zmínku stojí také ona hra se slovy, kterou zde vyjádřil levicový liberál Petr Uhl. "I pro EU a ČR, jimž přeju to nejlepší, by byla jednotná Ukrajina, asi federalizovaná, nejlepším řešením. Žít, tedy žít bez války, se dá ovšem i s rozdělenou Ukrajinou, tak jako bude nutné s odděleným Krymem, zřejmě už trvale součástí federálního Ruska." Ukrajina se má teprve federalizovat, zatímco Rusko už prý federální je.

Ale není. Rusko je oficiálně federací, ale nikoli federalizované nebo federální. Stačí se podívat na zcela neautonomní (jen "gubernátorské") postavení mnoha regionů Ruské federace - tichomořského Přímoří, na Sibiři, v Povolží, na Donu, na Kubáni, v Ingrii, v Karélii, v Bělomoří nebo v Kaliningradské enklávě (tedy ve východním Prusku).

Tak si říkám, kdo více trpí černobílým viděním světa než "levicový" český národovec, který ustrnul v národním obrození, tedy v bytostném antiněmectví a rusofilství. Poláci se dokážou z historie poučit. Češi ne. Museli by si totiž přiznat, že jejich podstata je na vodě a dnes vůbec nestačí. Raději zavřou oči nad tím, co většinou sami zažili a neznají jen z vyprávění (mám na mysli rok 1968).

Ještě že ta "progresivní" protiamerická většina diskutujících na DR má ku pomoci ruské peníze v české politice. A já myslel, že náš mainstreem a všechna média jsou proamerická... Kdepak: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/292511-edward-lucas-do-ceske-politiky-smeruje-silna-moc-ruskych-penez/

Cituji pana Plevu: "Aby Putin nebyl natolik zahnán do úzkých" a nemusel obsadit Pobaltí (chudák), dělějme tak!

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Rusofobie? Neděle, 7.Prosince 2014, 12:17:24

Přece jenom ještě něco připojím, a to sice k té rusofobii (neboť jsem byl také zařazen do kategorie údajných "rusofobů").

V každém případě pro nás, kteří jsme ještě zažili okupaci země vojsky Varšavské smlouvy, to jest v praxi především vojsky Sovětského svazu, pro nás nějaké dělní "Rus" nebo "Ukrajinec" v podstatě nehrálo sebemenší roli. Stejně tak jako v obecném povědomí Švýcar je prostě Švýcar, a nehraje roli jestli z německojazyčného nebo francouzskojazyčného kantonu, tak pro nás v podstatě všichni obyvatelé Sovětského svazu byli prostě "Rusové". (V horším případě "rusáci".)

Jestliže je nám teď tedy náhle předhazována rusofobie, jenom proto že se stavíme proti expanzivní politice současného ruského vládce Putina - jak vysvětlit, proč tedy nejsme ve stejné míře také u k r a j i n o fobové?

A jak vysvětlit, proč jsou nám z ruského obyvatelstva velice blízcí ti (ačkoli jich je jenom nepatrná menšina), kteří mají tu odvahu veřejně vystoupit proti expanzivní politice současného ruského vedení?

Zkrátka: ty předhůzky údajné "rusofobie" jsou jenom nejapným pokusem zastřít absenci skutečných argumentů.

A nakonec takovéto v podstatě podpásové ataky slouží jenom k odvedení pozornosti od skutečnosti, která se zde opět jednou v plné nahotě projevila, že totiž levičácká frakce je v zájmu své vlastní ideologie ochotna hodit přes palubu i ten nejelementárnější smysl pro právo a spravedlnost.

Není nic, naprosto nic, co by Putinovu agresi proti Ukrajině, ruskou anexi Krymu mohlo ospravedlnit. Že se přesto stále činí křečovité pokusy tuto agresi nějakým způsobem odůvodnit, je jenom ostudou a diskreditací levice.

Ale jak už jsem napsal ve svém textu "Dvě tváře levice", levicovost není levičáctví, a naopak. Autentická levice, které se skutečně jedná o spravedlnost v tomto světě, by se od takovéhoto levičáctví měla jasně a jednoznačně jednou provždy distancovat.

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 7.Prosince 2014, 20:46:59

Já chci ruské peníze. Přece nebudu dál dělat propagandu imperiálních zájmů Putina (je to tak správně?) zadarmo, kde se o ně mám hlásit?

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Neděle, 7.Prosince 2014, 21:58:39

představte si, že může existovat někdo, kdo kritizuje jak Putina, tak i Západ (přesněji západní politické elity, nikoli západní hodnoty).
Celá ta polemika není i primárně o Rusku, ale o "nás", tedy o Západu. Je o tom, zda uvěříme v propagandu, kterou nás krmí naše vlády, nebo se odvážíme myslet samostatně. K tomu např. vám odvaha evidentně chybí.

Také neustále přecházíte jak Jordán, že za deficit demokracie bychom neměli kritizovat jen Rusko, ale také Ukrajinu - a především ji, protože je to Ukrajina, kdo chce do EU a NATO, nikoli Rusko. Bude-li Západ slepý k varovným symtomům nedemokratických poměrů na Ukrajině, vymstí se to škaredě. Ani to nechcete vidět.

Zkrátka - vybíráte si jen A - ruský postup v případě Krymu a východní Ukrajiny, přičemž např. já se s vámi nijak nepřu, že tento postup je špatný a nepřijatelný, a sveřepě odmítáte vidět chyby Západu a nynějších ukrajinských mocipánů...

S hluchými a slepými diskuse možná není, bohužel.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Unger, Neděle, 7.Prosince 2014, 22:01:12

jak je vidno, má v oblibě nejen Hitlera, ale i Stalina. Za názory, které mu nevoní, vidí spiknutí a cizí agenty - a samozřejmě peníze od diverzních centrál...

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 9.Prosince 2014, 09:40:3

Zajímavý náčrt přinesl Luděk Sekyra na České pozici

----- http://ceskapozice.lidovky.cz/do-politiky-je-treba-vratit-etiku-dq9-/tema.aspx?c=A141204_181824_pozice-tema_lube -----

Pojímá konflikt jako střet politiky hodnot a práv, reprezentovanou Západem a kořenící v liberalismu, a politiky zájmů, staré dobré real-politiky, jejíž představiteli jsou v současnosti Rusko, Turecko a Maďarsko.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Autoritářská a liberální demokracie Úterý, 9.Prosince 2014, 13:19:24

No, díky za link, je to opravdu zajímavý text (který ovšem dost překračuje téma této diskuse, zabývá se především teoretickým rozborem vztahu mezi režimy demokraticky autoritativními a liberálně demokrataickými).

Jak řečeno, zajímavý text, ale jeho autorovi je nutno - přes veškerou fundovanost jeho výkladu - vytknout zjevný eklekticismus. Jedině díky tomu se antičtí myslitelé jako Platón a Aristoteles mohou ocitnout v ideové blízkosti novodobých teoretiků a apologetů liberální demokracie. (Pro připomenutí: jmenovitě Platón byl zásadním a radikálním odpůrcem liberální demokracie, a to z velmi závažných důvodů.)

Centrální téze autora je v podstatě tato: "bych vymezil liberální demokracii jako trvalé úsilí o návrat etiky do politiky"...

K tomu je možno připojit toto: pokud bychom opravdu chtěli přistoupit na tuto definici, že liberální demokracie je "úsilím o návrat etiky do politiky" - pak se jedná o úsilí, které se předem samo odsuzuje k neúspěchu. A to sice právě svou vlastní principiální sebedefinicí.

Jak autor textu sám zmiňuje, základním výchozím principem jakéhokoli liberalismu je i n d i v i d u a l i s m u s; a z individualismu nikdy nelze odvodit jakoukoli vyšší etiku.

Neboť etika, to je soubor z á v a z n ý c h norem chování; zatímco životním krédem individualismu je zcela naopak absolutní autonomie individua, do které mu nikdo nemůže jakýmkoli způsobem zasahovat. A nikdo ho nesmí k ničemu zavazovat.

To jediné co je tedy na půdě liberalismu vytvořit, je určitá vzájemná tolerance - to je ovšem konec konců pouze n e g a t i v n í etika, negativní norma, kde se účastníci určitého společenství zavazují, že nebudou rušivým způsobem vstupovat na autonomní teritorium všech ostatních individuí.
To je všechno; více mravního a etického jednání na půdě liberalismu (a tedy i liberální demokracie) prostě nelze dosáhnout.

I to je samozřejmě stále lepší nežli autoritativní (formálně demokratické) režimy putinovsko-erdoganovsko-orbánovského typu; ale proto ještě není přípustné propadnout sebeklamu (respektive šířit klam) o tom, jako by tato liberální demokracie západního typu mohla být reálným základem pro opravdu pozitivní, vstřícné, v autentickém smyslu humánní vztahy ve společnosti.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Hitlera, pane Plevo? Úterý, 9.Prosince 2014, 21:24:22

Nejsem ani ultrapravicový aktivista, ani příznivec velmocenské politiky Ruska. To mezi nimi to vypadá, že existuje významné spojení. Obě strany mají zájem na tom zničit EU. Viz tady: http://www.blisty.cz/art/75760.html (Rusko financuje evropskou ultrapravici).

Jinak s úsudkem, který jste předvedl
"(1): Vidí spiknutí a cizí agenty
(2): Stalin viděl spiknutí a cizí agenty
Závěr: Má v oblibě Stalina",
byste ani v základech logiky nepochodil...

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 10.Prosince 2014, 01:12:40

Pochybuji, že Sekyra mluví o nějaké "vyšší etice".
Mluví o "nové etice", s jejíž "nejoriginálnější a nejvlivnější koncepcí přišel Immanuel Kant (1724–1804) se svým učením o kategorickém imperativu a morální autonomii.

Kategorický imperativ je nástrojem, jímž si jednotlivec ukládá principy chování, které by měl ctít s vědomím, že tyto maximy jednání by měly mít jak povahu morálního závazku, tak charakter obecného zákona."

Řečeno prostěji, etika v politice jak o ní mluví Sekyra znamená, že dodržujeme pravidla, která jsme si sami (sobě) stanovili a která mají charakter obecného zákona.

Jestliže má něco obecnou platnost, znamená to přece, že to platí vždy a za každých podmínek. Jinak by šlo o omezenou platnost.
A z téhle obecné platnosti, která je zároveň v souladu s naší morální autonomií, odvozuje Sekyra nadřazenost moralistní politiky, politiky hodnot a práv, nad politikou zájmů.

Pokud ovšem tato pravidla porušujeme, nadřazenost a větší síla se ztrácí, ne?

Celý Západ, a USA obzvlášť, přece např. hlasitě vyznává nepřípustnost mučení - a přitom mají USA mučírny po celém světě a v posledních letech brutálně mučily moře lidí. Desítky z nich umučily k smrti.
http://literarky.cz/politika/svet/18870-je-to-oficialni-usa-muily-a-nejspi-muit-i-budou

Nebo kolik je teď křiku kvůli posvátnosti státních hranic a absolutní nepřípustnosti, aby cizí vojska působila na území svrchovaného státu.
Přitom bylo od Srbska odtrženo Kosovo a do svrchovaného Iráku americké vojsko napochodovalo pod smyšlenou záminkou. Po téhle akci zbylo víc něž půl milionů mrtvých.........

Pokud budeme porušovat vlastní principy, politika hodnot a práv, k níž se hlásíme, nejen že není lepší než politika zájmů, ale je ve skutečnosti mnohem horší než ona, protože je navíc pokrytecká a prolhaná.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Kategorický imperativ Středa, 10.Prosince 2014, 13:04:5

Základní slabostí toho Kantova "kategorického imperativu" je to, že má vposledku jenom čistě formalistní charakter.

"Jednej podle té normy (maximy), podle které můžeš chtít, aby se tvé jednání stalo všeobecně platným zákonem" - tady není dáno naprosto žádné objektivní kritérium pro to, jestli jednání dané osoby je opravdu dobré, přínosné, společensky kvalitní v pozitivním a intenzivním slova smyslu.

K a ž d ý je přece o sobě sám přesvědčen, že o n přece vždycky jedná tak, že způsob jeho jednání by mohl kdykoli platit jako všeobecná norma.

Takže, fakticky se tu nestaví nějaká vyšší mravní norma nad člověka (individuum), nýbrž přesně naopak, samotné individuum se stává nejvyšším soudcem mravního charakteru svého vlastního jednání.

Právě proto je Kant v současné éře natolik oblíben: jeho imperativ budí d o j e m mravně bezvadného jednání - a přitom ve skutečnosti nikoho k ničemu nezavazuje, k ničemu nenutí.

A přesně tohle je podstatou povrchního západního liberalismu, v tom smyslu jak jsem ho popsal v minulém vstupu: jedná se pouze o n e g a t i v n í normy, které mohou omezovat jenom nejzjevnější útoky proti právům toho druhého, ale principiálně nemají žádný pozitivní obsah.

-----------------------------

Co se Kosova týče, tak to se ovšem od Srbska (tehdy tuším ještě formálně zbytkové "Jugoslávie") ovšem odtrhlo samo. Ukázalo se, že Albánci a Srbové v jednom společném státě zjevně spolu žít nedokáží; a v dané oblasti ti, kteří toužili po samostatnosti, zjevně tvořili naprostou většinu obyvatelstva.

Co se americké invaze v Iráku týče (která je tu stále zmiňována): ano, je nepochybným faktem, že tehdejší zprávy o zbraních hromadného ničení (a úmyslu je použít proti USA) byly nepravdivé.

Na straně druhé by se ale nemělo zapomínat ani na to, že samotné americké vedení v té době v pravdivost těchto zpravodajských zpráv skutečně s a m o v ě ř i l o. USA se tedy cítily skutečně akutně ohroženy.

Za tento omyl se dodatečně omluvil dokonce i samotný prezident Bush ("nejvíce politováníhodný čin mého prezidentství"); tehdejší ministr zahraničí Powell už rok poté podal rezignaci, a dnes se od celé té válečné akce veřejně distancuje.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 19.Prosince 2014, 09:30:8

Souhlasím pane Poláčku.
Vzhledem k mým příspěvkům mne asi těžko někdo bude podezřívat z ignorování politiky zájmů. Souhlasím, že ten Sekyrův pohled je zcela naivní, dnešním slovníkem: zcela havlistický.
A to rozdělení my, světlonoši hodnot a práv, oni, tmářští vyznavači hrubé síly a přízemních zájmů, to je přece pohádka pro děti.

Ve světě přece působí síly, které nejsou nijak kontrolovatelné.
Před časem se ptali jednoho starého, zkušeného ruského generála, která armáda světa je nejsilnější.
Prý americká.
A proč?
Protože je zvyklá bojovat.
Jestliže někdo chce být velmoc, a USA velmoc být chtějí, dokonce jediná velmoc, tak musí mít bojeschopnou armádu a na tuto armádu navázaný průmysl.
(((třeba v druhé válce v Iráku, když porovnáme všechny dostupné zprávy, američtí vojáci svými zbraněmi zabili 110.000 lidí)))
Mírový nobelista Obama sice přestal používat pěchotu, ale to se s návratem republikánů změní. Nepoužívané orgány zakrňují, proto americký vojensko-průmyslový komplex, jak se říkalo v jednom ze dvou nejvýznamnějších jazykových kódů nedávne minulosti, a pozemní síly budou v blízké budoucnosti opět součástí nějakého ozbrojeného konfliktu. To je prostě jistota.

Asi by bylo dobré, kdyby se politika zájmů Západu co nejvíce kryla s jeho politikou hodnot a práv.
To je maxima možného, bych řekl.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 19.Prosince 2014, 09:51:19

P.S. Přemýšlel jsem o tom celospolečenském přerodu, o kterém tady tak často sníte a hovoříte. Zda by se k němu dal najít nějaký vhodný příměr z reálného světa.
Před pár dny jsem náhodou sledoval jeden přírodovědecký pořad a najednou mě to trklo.
Proměna neboli metamorfóza.
Je to jeden z nejmagičtějších přírodních dějů. Vždyť si to vemte - nejdříve je housenka, která během svého dospívání zhruba 250x zvětší svůj objem (jako by člověk dorůstal do velikosti rodinného domu), živočich klopotně a neohrabaně se pohybující, který veškerý svůj čas věnuje požírání listů, pak příjde fáze kukly, což je fyziologicky zcela odlišná forma, než housenka.
(((kouzelné na tom mj. je, že kukla se v určitém okamžiku začne vyvíjet UVNITŘ housenky, takže těsně před samotným zakuklením už není housenka housenkou, ale pohybující se kuklou v "kabátku" housenky)))
A kukla se pak samovolně "přebuduje" na motýla, tvora s původní housenkou ve všech parametrech zcela a naprosto odlišného.

Metamorfóza ve společenském smyslu je to, co hledáte.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Systémová změna Pátek, 19.Prosince 2014, 12:45:57

No ono ani není tak důležité, jak se to nazývá - systémová změna, metamorfóza, transformace, revoluce.

Z nejobecnějšího, tedy filozofického, hlediska se nakonec vždycky jedná o ten samý proces - suma dílčích kvantitativních změn se v jednu zlomovou chvíli "převalí" v jednu velkou změnu kvalitativní.

To je vždycky ten proces, kdy udržovatelé a mocipáni starého pořádku jsou velmi překvapeni tím, že najednou je tu nějaký úplně jiný, nový svět - protože předtím celou tu dobu zavírali oči před tím, jak v podhoubí toho jejich vlastního pořádku už klíčily elementy pořádku nového.

"Revoluce" v tomto smyslu naprosto neznamená, či přinejmenším nemusí znamenat to, že se stavějí barikády a že se střílí z Aurory. Revoluce je prostě ta kvalitativní změna společnosti, která jenom v určitém dějinném okamžiku setřásla ten krunýř společnosti staré, a sama se stala dominantní silou.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláček se vyznačuje tím, Sobota, 20.Prosince 2014, 10:20:58

že není schopen ani v té nejminimálnější míře propojit své obecné, filozofující mudrování s konkrétními postoji ke zcela konkrétním politickým kauzám a problémům.

Ukrajina a Rusko - to je obzvláště tragický případ.

Ocituji, co říká "nový tajemník ukrajinské bezpečnostní rady" (a bývalý předseda pomajdanského parlamentu) O. Turčynov:
"Je nutné dovést do konce ohlášené procesy - očistit informační prostor Ukrajiny od informačních provokatérů. A to není jen propagandistický kanál Ruska. Je mnoho ukrajinských masmédií, která se nacházejí pod kontrolou Ruska a pracují proti vlastní zemi. Tento problém je nutné řešit. Ve státě, který vede válku, musí být vše zaměřeno na podporu země a ne na její oslabeni. Každý provokatér, hospodářský nebo informační, musí být nalezen.“

Soudruh Ždanov by to neřekl lépe.

Pokud ani toto lidi jako p. Poláček, P. Kolařík nebo Unger neprobudí z jejich iluzí o demokratické Ukrajině, pak jim není ani rady, ani pomoci. A pokud se neprobudí západní veřejné mínění, pak pánbu s námi a zlý pryč...

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Tón a stejně tak atmosféra této diskuse Sobota, 20.Prosince 2014, 20:48:19

mě přiměla zveřejnit jednu úvahu, kterou zajisté mnozí zařadí mezi příspěvky „mimo mísu“. Zde je ona citace:

Naše mysl může být naším nejlepším přítelem stejně jako naším nejhorším nepřítelem. Záleží jen na nás, abychom jí lépe rozuměli a zbavili ji mentálních jedů —nenávisti, chamtivosti, arogance, žárlivosti a nedostatku rozeznávání, jež jsou příčinou našeho utrpení a utrpení, které působíme druhým. http://www.matthieuricard.org/blog/posts/mediter-avec-les-grands-maitres.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Sobota, 20.Prosince 2014, 21:07:59

Hezká předvánoční glosa, Štěpánko Šprynarová!

Všimla jsem si ale ve čtvrtečním Právu , že Obama "otepluje" vztahy s Kubou. Podle mne to svědčí o poziční válce, kterou vede USA s Ruskem. Obama se bojí, aby Rusko nepoužilo Kubu jako základnu pro svoje rakety proti USA. Za chyby se platí. Rozšiřovat NATO na východ Evropy byla chyba, která narušila rovnováhu sil. A komu něco takového může prospět a odpovídám: nadnárodním korporacím a vlastníkům velkého kapitálu, kteří bohatnou z bídy rozbitých zemí.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 22.Prosince 2014, 11:11:24

Zajímavý rozhovor s politologem, nyní ukrajinským vojákem Kucharem.
http://www.lidovky.cz/ruske-rakety-vypadaji-jak-ohnostroje-jenze-zabijeji-rika-ukrajinsky-vojak-1u5-/zpravy-svet.aspx?c=A141221_122632_ln_zahranici_msl

Mimo jiné mluví o náladách v povstaleckých regionech a není třeba pochybovat, že tamní situaci zná. Říká, že část obyvatelstva věří v DLR a LNR, část je lhostejná, vyčkává a připojí se na vítěznou stranu, a část věří v Novorusko. Ty poslední Kuchar charakterizuje takto: "Nicméně pořád je tam tak třetina těch, kteří věří, že Rusko je jejich stát, matka i božstvo. A nikdy věřit nepřestanou."
Matka i božstvo!
Něco podobného mi říkal kamarád, jak jsem psal výše - část jednoznačně pro Rusko, část pro lidové republiky nebo zmatených -- a celkový součet těchto lidí tvoří drtivou většinu. Lidí, kteří se vyjadřují pro Ukrajinu je patnáct dvacet procent.
(((plus připočítejme tisíce dobrovolníků z Ruska, kteří jsou naplno ovládání velkoruským imperiálním idealismem)))

Kuchar je přesvědčen, že je situaci třeba vyřešit vojensky a území dobýt.
Takže mi od Lidovek.cz chybí jedna otázka - jak si to konkrétně představuje a co pak dělat s lidma, kteří teď proti nim bojují a kteří se počítají na desítky tisíc přímo se zbraní a milion či víc obecněji?

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Vším vinen Západ? Pondělí, 22.Prosince 2014, 12:15:4

Proč a z jakých důvodů mezi částí levice stále přetrvává křečovitá snaha, vinu za ruskou agresi proti Ukrajině svalit přinejmenším zčásti na Západ, v sobotním vydání "Práva" velice přehledně a přesvědčivě analyzoval Jiří Pehe. Většinu z jeho argumentů jsem v příslušných diskusích už sám uvedl.
V jediném bodě bych se s ním poněkud rozcházel: jestliže on základní pohnutku těchto obviňovačů Západu vidí v jakémsi sebemrskačství demokratické společnosti, ve skutečnosti bude pravá příčina asi poněkud profánnější, a také logičtější: je to přetrvávající bipolární myšlení, kdy Rusko je - z jakýchsi dosti těžko pochopitelných důvodů - stále pociťováno jako "socialistická" protiváha oproti ultrakapitalistickým USA. A proto jsou sympatie této fundamentalistické části levice na straně ruského agresora.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 22.Prosince 2014, 13:49:11

A další svědectví z Donbasu, tentokrát od spisovatele Czupy, rodáka z Makijivky.
http://www.krytykapolityczna.pl/artykuly/ukraina/20141218/czupa-donbas-bylo-stac-tylko-na-oszustow-i-zlodziei

I podle něj je drtivá většina místních na straně "lidových republik" a návrat Donbasu pod Ukrajinu jen sen. Touha po "ukrajinskosti" je tam nyní podle něj naprosto marginální, bez síly cokoliv ovlivnit. Tenhle chlapík už to ví - Donbas bude v dohledné době součástí Ukrajiny maximálně zcela formalisticky.

Zajímavé je, jak donbasany popisují jak Kuchar, tak Czupa - jako děti, hloupé proletáře, naivní prosťáčky atd.
* * * * * * * * * * *

Z jakýchsi dosti těžko pochopitelných důvodů pane Poláčku?
Mně ty důvody naopak připadají pochopitelné velice lehce.

Pokud jde o Peheho sobotní "přehlednou a přesvědčivou analýzu" --- je plná zbožných přání a lží.
Proč se Rusko odhodlalo k agresi proti Gruzii až v roce 2008, kdy už bylo jasné, že bushovský unilateralismus končí? (opravdu končí???)
No protože válku začala Gruzie, jak potvrdila rada EP.
A proč se odhodlalo k agresi vůči Ukrajině až několik let po velkorysé (sic!) nabídce k resetu vztahů, kterou učinil Obama?
No protože Majdan přišel až letos a zmocnily se ho opravdu dost pochybné síly - většinu mrtvých z Kyjeva má s velkou pravděpodobností na svědomí skutečně Pravý sektor (doporučuji studii ottawské univerzity - podle trajektorií střel určili místa, odkud se střílelo a těm místům přiřadili osádku), politické dohody byly okamžitě porušeny a demokratický zvolený lumpenprezident musel zachránit život útěkem, v parlamentu, kde se přijímaly jazykové a podobné zákony, se pohybovali ozbrojenci, protože se vyložení fašisté dostávají do bezpečnostních složek a do parlamentních lavic atd. atp.
Proč Rusko zustalo jakýmsi ropným emirátem, jehož obrovské příjmy z vývozu surovin rozkradli oligarchové, zatímco další velkou část zkonzumovalo zbrojení?
No ano, velkou část rozkradli oligarchové, ale nebýt Putina, rozkradli by ještě mnohem víc. A ty obrovské příjmy skutečně pouze nezmizely -- znovu se začaly pravidelně vyplácet důchody a jiné sociální dávky a navíc utěšeně rostly, průměrné platy vzrostly 8x, byl založen a dosud funguje nesmírně bohatý Fond stability, který má funkci pojistky (Evropa má akorát dluhy a holý zadek) atd.
(((nechci ale říct, že s diversifikací průmyslu nemohli postoupit mnohem mnohem víc)))
Proč rusové nevybudovali aspoň takovou demokracii jako my? V Rusku NIKDY žádná demokracie nebyla, není to zase tak lehké, jak nám Pehe bohorovně sugeruje.
(((ovšem úroveň a otevřenost současné debaty v ruských médiích je vcelku impozantní - hlavně ovšem o ekonomických otázkách)))

Martin Pleva - pedagog, Brno

Ale ne, p. Poláčku, Úterý, 23.Prosince 2014, 12:03:7

Západ (=západní politici) samozřejmě za nic nemůže, za všechno může Hitler Putin. Je škoda jen, že má tak maličké impérium, jen Krym a Donbas, to by se mu sice baťuškové carové nebo Stalin vysmáli, jaký je břídil, ale přesto mu musíme spílat do Hitlerů - a běda, kdo nebude, s tím už taky hezky demokraticky zatočíme (a do Kyjeva se to chodíme učit...)!

Škoda jen, že ten superdemokratický Západ musí zachraňovat saúdští šejci vládnoucí snad jediné oficiální absolutistické monarchii na světě a zároveň brutální diktatuře, která si s lidskými právy opravdu hlavu neláme... No jo, to jsou paradoxy.

Těžko hluchým a slepým vykládat o tom, že bipolárně uvažuje spíš ten, kdo v Rusku vidí (pouze) agresora a všechny současné problémy nasazuje na staré osvědčené kopyto: sovětské impérium - satelity - rok 1968 atd. a odmítá vidět, že dnes je jiná a nová situace. Myslet si, že "se jenom prostě opakuje rok 1968", je totiž tak pohodlné...

Hodně míru v duši o svátcích a málo hysterie a protiruské nenávisti...

Martin Pleva - pedagog, Brno

Ve srovnání s tím vším, co kdysi patřilo k ruské říši Úterý, 23.Prosince 2014, 21:00:27

a později k SSSR, je Krym a Donbas (a ten ještě s otazníkem) skutečně malá kořist. Putina se začnu bát až tedy, až připojí aspoň polovinu zemí někdejšího SSSR, které jsou dnes samostatné, a pak jej možná opravdu začnu srovnávat se Stalinem nebo Hitlerem.

Toho se ovšem nikdy nedočkáme. Putin má teď tolik problémů, že bude rád, když uhájí, co má:)
O to absurdnější je se Ruska bát a věřit americkému bububu...

Martin Pleva - pedagog, Brno

A zapomněl jste na ty saúdské šejky, p. Kolaříku, Středa, 24.Prosince 2014, 10:53:26

to jsou praví rytíři demokracie a západních hodnot, co?

No, nic pěkné Vánoce a málo novoroční kocoviny, bude vám stačit ta kocovina, až se probudíte ze svých iluzí. Myslím, že se brzy ukáže, jakou veš do kožichu si Západ nasadí, pokud do svých struktur vpustí Jaceňuka a spol...

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 24.Prosince 2014, 11:19:54

Myslím, že Krym Rusko uhájí pane Kolaříku.

Včera ruská Rada federace (v českých poměrech Senát) začala závěrečnou etapu.

Informace ČTK:::::: http://www.ceskenoviny.cz/svet/zpravy/rusko-chce-zrusit-chruscovuv-dekret-o-predani-krymu-ukrajine/1161988

Horní komora parlamentu RF chce zrušit rozhodnutí komunistického politbyra z roku 1954, kterým byl Krym převeden pod správu Ukrajiny.

Jestli jsem to dobře pochopil, podle tehdejších sovětských zákonů nemohlo hranice států měnit politbyro, ale musela by být tato změna schválena referendem - tvrdí předsedkyně Rady Matvijenková.
Zní to trochu komicky, v padesátých letech se v Sovětském svazu přece nevládlo referendy, vládla Strana, když jsem tohle téma nahodil na iDnes, dostal jsem taky co proto...........
Ale na druhou stranu - spoustu zákonů nástupnické státy SSSR převzaly, na Ukrajině třeba taky platí, že o osamostatnění Krymu by muselo být celoukrajinské referendum, možná něco takového v sovětských zákonech bylo, asi těžko Matvijenková mluví z hladu.
Osobně nemám přístup k ověření.
Navíc to není jen její sólo akce, ruští senátoři se (prý) shodují, že ke zrušení převedení správy budou muset přihlížet i mezinárodní soudy, pokud k nějakým dojde.
Oni to nějak zmáknou.
Rozhodovat by se mělo na jaře.

Celkový obraz by se tím projasnil.
Rusko bude tvrdit, že Krym je už 231 let ruský. Že období, kdy pod RFSR a později RF nepatřil, byla období protiprávní - v případě nacistického Německa šlo o vojenskou okupaci, v případě 60-ti leté ukrajinské správy o protizákonné a od počátku neplatné, prottiústavní rozhodnutí sovětského politbyra. Zkrátka o takový sovětský omyl, který je nyní napraven.
...............................Vzhledem k tomu, že si Rusko nenárokuje a ani nikdy nenárokovalo žádné ukrajinské území (např. Donbas), a ani se občanské války na Ukrajině nezúčastňuje, jsou přece všechny ty hysterie a sankce zbytečné a škodlivé.
Nebuďme jako děti, že...

Zkrátka vypadá to, že budou podle Minských protokolů, které Vladimír Putin vymyslel v letadle na svém asijském turné, realizovány i další body pětibodového plánu pro Ukrajinu, který na jaře taktéž vymyslel Vladimír Putin (vojenská neutralita, značná míra samosprávy pro vzbouřenecké regiony atd).

Mezinárodní může být vysmáte a v klidu, Západ na to přistoupí a Ukrajina nebude mít na výběr.................... bych řekl.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 5.Ledna 2015, 16:42:59

Když už tady tak koketujeme s "politikou hodnot a práv" vs. "politikou zájmů", tak zde je (asi) první komplexnější návrh řešení situace viděný právě politikou zájmů.

Originál zde:
http://eurasiangeopolitics.com/2014/12/29/thoughts-on-a-post-ukraine-security-settlement-for-europe/

Minimálně krácený překlad zde:
http://www.blisty.cz/art/75997.html

Že se jedná o pohled právě politikou zájmů jasně dosvědčuje důraz na vyvažování (zájmů, mocí, sil), které se celým textem line jako červená nit.

Sám autor trvdí, že jde spíše o myšlenkový experiment než něco, co by se mohlo realizovat, ale některé názory rozhodně stojí za úvahu.

Třeba ty o revizích evropských bezpečnostních smluv, v prvé řadě asi v textu zmiňované Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách.
Vždyť když to vezmeme do důsledků, v ukrajinské krizi se nejvíc hovoří o ÚZEMÍ, a k němu se vztahují nejpoužívanější slova anexe a separatismus. Všichni mají hrůzu, že Rusko bude zabírat další a další území cizích států.
Jenže území cizích států nejde zabrat propagandou, jadernou bombou nebo kyber-útokem. Nutně je k němu zapotřebí vojáků a jejich zbraní.
A tady se mi Walkerovy teze moc líbí - od těch základních vyvažovacích mechanismů, kdy by státy (či vojenské bloky) garantovaly jistou úroveň svého pozemního vojska v rámci stanovených území, které by početně a výzbrojí bylo schopno zajistit jeho obranu, nikoliv však invazi k sousedům, až po speciální návrhy pro Pobaltí.
V Pobaltí jsou situací kolem Ukrajiny právem znepokojení -- ostatně za posledních 6 měsíců utratili 380 mil EUR za zbraně -- a ten návrh na stálé umístění menších jednotek některých významných států NATO by určitě velmi snížil pravděpodobnost ruské invaze, protože by to reálně a hmatatelně znamenalo napadení přímo Británie, Francie či Holandska..................

Zkrátka některé věci určitě stojí za zamyšlení a není třeba se nechat odradit některými formulačními faux pas.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 5.Ledna 2015, 17:37:20

P.S. A ještě malé zamyšlení Karla Dolejšího o tej ruské cestě k demokracii::
http://www.blisty.cz/art/76025.html

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.