Zapomenutý, nepříliš významný politik hovoří o Havlovi
Kateřina DejmalováZveřejňujeme otevřený dopis Kateřiny Dejmalové Václavu Klausovi. Bývalý prezident poskytl sobotní MF DNES rozhovor, ve kterém zaútočil na osobu Václava Havla. Václav Klaus si je vědom toho, že Havlovy myšlenky budou citovány mnohem déle než ty jeho.
Vážený pane exprezidente,
v sobotní Mladé frontě DNES s datem 1. 11. 2014 vyšel naprosto neuvěřitelný rozhovor, v němž nevybíravě napadáte prezidenta Václava Havla, označujete ho za reformního komunistu, který zničil stranický systém fungování demokracie a kterému to nikdy neodpustíte. Autoři interview citují pasáž z Vaší avizované knihy, v níž se proti prezidentovi Václavu Havlovi ostře vymezujete: „Havlismus … chtěl kázat, poučovat, nechat se oslavovat, byl schopen bourat, nikoli tvořit.“
V interview napadáte další politiky, kteří jsou synonymem politické slušnosti, poctivosti a mravnosti — zmíním především ing. Luxe a dr. Pitharta. V útocích na pana prezidenta pokračujete i v pondělních Lidových novinách, kde ho pro změnu označujete „za bohaté princátko“.
Ano, Václav Havel skutečně dokázal bořit — byl jedním z těch, kdo bourali Československou socialistickou republiku, ale ve spolupráci s řadou jiných vytvořili demokratickou Československou republiku.
Vy jste naopak ve spolupráci s panem Vladimírem Mečiarem zbořili k lítosti velké části Čechů a Slováků tuto demokratickou Československou republiku a vytvořili jste dva nové státy Česko a Slovensko. Politická demokracie standardního typu, na kterou se odvoláváte, by si nic takového nedovolila — vypsala by referendum, aby se demokraticky opřela o skutečný názor občanů.
Pan prezident Václav Havel s dalšími vytvořil svobodný stát, Vy, pane exprezidente, jste svým vnímáním mocné ruky trhu, kuponovou privatizací a výrokem, že neznáte špinavé peníze, pomohl vytvořit z našeho státu nejméně na deset let Divoký východ.
Vy, který označujete pana prezidenta Václava Havla za reformního komunistu, jste pravděpodobně zapomněl, co se pod termínem reformní komunista skrývá, zato jste hbitě přijal slovník nejtvrdších normalizátorů 70. let.
Pro Vás je pan prezident Václav Havel bohaté princátko, pro Rudé právo z 12. 1. 1977 v článku Ztroskotanci a samozvanci je Václav Havel „člověk z milionářské rodiny“. V tomtéž článku jsou signatáři Charty 77 označování za ztroskotance, kteří jsou „z důvodů ješitnosti či slavomamství, svolni propůjčit svá jména třeba čertu“. I Vy, pane exprezidente, si stejně jako citovaný článek myslíte, že hlavním motivem jednání Václava Havla byla touha „kázat, poučovat, nechat se oslavovat“.
Na začátku interview říkáte, že jste v roce 1989 „víceméně věděli, že se něco zásadního stane“. Ale byl jste dost opatrný na to, abyste si počkal, a tak jste raději v červnu 1989 nepodepsal ani Několik vět.
Do počátku listopadových dní r. 1989 o Vás nikdo neslyšel. Ale když vznikalo Občanské fórum, dokázal jste do něj proniknout. Ivan Dejmal, rovněž signatář Charty 77, mi koncem listopadu 1989 vyprávěl: „Přišel jsem jednou do na jednání OF, ale ve dveřích stál nějaký člověk a se slovy ‚A vy jste kdo?‘ mne nechtěl pustit dál. Představil jsem se mu a řekl mu, že mne tu na rozdíl od něj každý zná. A pak jsem zopakoval jeho otázku já: ‚A vy jste kdo?‘ Představil se jako nějaký Václav Klaus.“
Vaše tehdejší jednání je pro Vás charakteristické. Ještě Vás nikdo neznal, ale už jste se tvářil, jako byste byl nejdůležitějším člověkem Občanského fóra (které jste ostatně po dvou letech také rozbil). To je zřejmě Vaší největší předností — přidat se k vítězné straně těsně před vítězstvím a tvářit se, že k vítězství došlo především Vaší zásluhou.
Pane exprezidente, z celého Vašeho článku vyplývá jediná věc: Jste si velmi dobře vědom, že Vaše ekonomické vize do dvaceti let nebudou nikoho zajímat, že Vaše knihy už nebude nikdo číst a že Vaše ekologické názory jsou směšné už dnes. Víte velice dobře, že do českých dějin vejdete několika slovy typu: premiér ČSFR, později prezident ČR. V tom lepším případě. V tom horším bude zhodnocena Vaše účast na vzrůstu korupce, podvodů při kuponové privatizaci a zničení československého státu.
Stejně dobře víte, že Havlovy myšlenky budou citovány mnohem déle než ty Vaše, Havlovy knihy esejů i Havlova dramata Vaši produkci o mnoho let přežijí. Václav Havel zůstane po dobu existence českého státu symbolem nové české státnosti, stejně jako jím je T. G. Masaryk, a Vy zapomenutým, nepříliš významným politikem.
Ať už se tváříte a chováte jakkoli, za Vašimi útoky na prezidenta Václava Havla se skrývá docela obyčejná závist, docela obyčejný komplex méněcennosti vůči člověku, který vyrostl v kultivovaném a kulturně bohatém zázemí, člověku, který by byl slavný, i kdyby se nikdy nestal prezidentem, člověku, který bezpochyby chyboval a s kterým lze v mnoha věcech nesouhlasit, který ale vstupoval do politiky s představou, že jí dá pravdivější ráz. Bohužel, ne všechny představy se podaří naplnit.
Ostatně v citovaném interview svou zášť nepřímo přiznáváte, když mluvíte o Havlově vystoupení v americkém Kongresu v r. 1990: „… ten projev se mi zdál naprosto absurdní. Byl naprosto zvláštní v dikci stylu dlouhých vět, filozofující, antiamerický.“ Nedokážete přijmout skutečnost, že členové Kongresu mu na rozdíl od Vás mohli porozumět. Ze zdvořilosti se tleská vsedě a krátce. Problém je ten, že Vám v Kongresu netleskali ani ze zdvořilosti. Nemýlí-li mne paměť, nedali Vám k tomu ani příležitost.
Jinak si ale myslím, že Václav Havel je natolik výrazná osobnost, že není třeba ji glorifikovat a to ani ve srovnání s Klausem a Zemanem, ale kriticky se vztáhnout také k jeho chybám.
Nevím jak vy, ale já bych do takového výzkumu své peníze neinvestoval.
(aha, to je dobrý, ty titulky tam)
Zbytek národa, který to štěstí na takové rodinné prostředí nemá, se pak hloupě domnívá, že rozdíl mezi oběma Václavy spočívá v tom, že jeden je za 18 a druhý bez dvou za 20. A že srovnání VH a Masaryka je výsměchem Masarykovi, neboť ten, už ze své podstaty, bojoval za český národ. VH jim pohrdal.
Jako by Havel zrovna nebyl jednou osob - která kromě mnoha jiných věcí - velice účinně rozbíjela po roce 1990 Československo.
Nezapomenu na to, jak v létě 1992, aby nemusel řešit politické problémy, práskl do bot a rezignoval na funkci prezidenta. A ten samý den se přišli dojatí havlofilové se se svým panem presidentem loučit na Hrad. Čekali, že president je pozdraví a promluví k nim. A pronese útěšná slova v téžké chvíli. A Vašek nikde. Protože právě popíjel v Lánech se svými kamarády z mokré čtvrti. A ve večerních zprávách jsme viděli neuvěřitelnou reportáž, jak v Lánech před 18. hodinou s lahví sektu tato rozveselená skupina odpočítává - asi tak, jako na Silvestra - sekundy, které je dělí od ukonční presidentkého mandátu. A když hodina odbila, s hurónským řevem si připíjeli. To však tomuto povedenému pánovi nevadilo, aby v roce 1992, když se situace uklidnila, se zase funkci prezidenta neomaleně cpal.
Charakter k pohledání. Někdo tomu ovšem říká "morálka", stejně tak jako obcování s milenkou v době, kdy mu na smrtelném loži ležela věrná žena. Prostě, někdo tomu řekne morálka.
U nás na vůdce aspirovali či ještě aspirují: Václav Klaus, Miloš Zeman a Andrej Babiš. V Rusku na post vůdce jistě aspiruje Putin.
Na tyto tendence je nejlépe reagovat ironií, kritikou, vtipem a satirou. Tendence tu jsou, ale dlouhodobě neprojdou!
Ono to ale zase tak zvláštní není. Mnoho zdejších karatelů břevno v oku svém nevidí, ale smítko u druhého na dálavu „zpozoruje“
Je sice skutečností, že určitá skupina "havlofilů" si z něj nakonec stejně udělala svého maskota a svou ikonu, kterou nekriticky adorují, ale ani to z něj nemůže ani dodatečně udělat nějakého "silného vůdce".
Jeho knižní tvorba je srovnatelná s tvorbou Brežněva. Prostě - kdyby nebyl disident a pak prezident, nikdo by jeho knížky nečetl.
Co se týká jeho disidentsví - měl velkou motivaci. O pár set milionů větší, než ti, kteří byli disidenti pro svůj odpor vůči nedemokratickému systému. Taky to tak po revoluci dopadlo. Svůj k svému.
Za Zemana se přece nestydíte pane Šimso. Volil jste knížátko a tak je váš stud jen průhlednou hrou proti Zemanovi. Ukazujte lidem okolo sebe, že přes to, že jste nevolil s lůzou čtvrté cenové, musíte za ní trpět.
Ve skutečnosti všichni trpíte jen tím, že volby vyhrál někdo, kým jste nepřátelsky posedlí, což jste zdokumentovali nekonečným množstvím výpadů vůči jeho osobě. Pochopte, že když jste se už takto odkopali, nemůže vaši kritiku brát nikdo vážně. Zní stejně pravděpodobně jako od Kalouska. A je s jeho až neuvěřitelně totožná. Jakpak je to u nezávislých levičáků možné?
A hlavně, oba zcela obešli poznatek, že sebekratší právní vakuum je ireversibilní vybídkou bezohledným ke zištnosti na úkor společného.
Klaus se šarmem Thatcherové celebrací brutality,
Havel se šarmem poety celebrací morálky ...........bych řekl.
Jak dnes v Právu píše Keller : ve veřejném prostoru vybičovala pravicová média situaci tak, že kdokoli řekne, že situace na Ukrajině není černobílá, hned je oběť ruské propagandy, neĺi Putinův agent. A já tuhle myšlenku rozšířím: kdokoli nepřistoupí na obraz MZ, takového, jak jej neoliberální média vykreslují, je hloupý zemanovec, primitivní hlupák čtvrté cenové skupiny, zde doplněno navíc jako fašizující příznivec silného vůdce.
Mě je MZ šumák. Ale když tu bude někdo bez zjevné důkazu účelově tvrdit, že Kalousek je pedofil, tak proti němu vystoupím stejně, jako proti "kritikům" MZ. Myslel jsem, že DR není bulvár a není placen Bakalou, či Terazkym, pro to, aby prosazoval něčí zájmy na úkor pravdy, na úkor serioznosti. Že se zde budeme pokoušet vidět svět jinou, než neoliberální optikou. Zatím ale ubohá forma kritiky MZ je jak vystřižená z MF a kdyby se autoři nepodepisovali, mohl bych věřit, že autorem je přímo Kalousek.
Já modly nestavím. Raději je bourám. Dospělým lidem a národům nejsou třeba.
I když jsem Miloše Zemana za prezidenta nevolil, můžu se za něj stydět, stejně tak jako jsem se styděl za Václava Klause. Za Václava Havla jsem se nestyděl, ale v řadě věcí jsem s ním nesouhlasil.
Musím ale říci, že jsem ocenil, že Miloš Zeman vcelku věcně odpovídal na otázky a to i kritické otázky autorů dokumentu o Expremiérech. Tedy, zachoval se lépe a profesionálněji než Václav Klaus a Tošovský, kteří se nenamáhali s žádnou odpovědí.
Vaše srovnání Stalina a Dostojevského je, na rozdíl od srovnání Brežněva a Havla, neskutečně absurdní. Dostojevský nebyl politik, jehož vydávali jen pro jeho politickou činnost. Havel a Brežněv ano. Chápete?
VH byl větším nebezpečím demokracie, než VK a MZ. Ti alespoň přistupují k národu s určitými předvídatelnými politickými názory, stojí na viditelných místech stran barikád. VH rozehrával své dramatické hry, při nichž národ vědomě táhl naprosto jinam, než tvrdil. Jestli výsledek jeho her není dodnes jeho příznivcům jasný, těžko co dodat.
Vy jste se za Havla nestyděl, já ano. Ale váš stud, ani stud můj, nejsou relevantními hodnoceními skutečných kvalit prezidentů. Jen ten můj stud se nekryje se "studem" neoliberálů, jako ten váš. O tom by jste měl přemýšlet.
To Právo v 70. letech mělo zřejmě pravdu. Stačí se podívat, jak si dnes vedou díla VH. Král byl nahý, pane Šimso.
Mohl bych zde oponovat vaší nekritickou naivitou, s níž se snažíte dílo VH adorovat a budu pravdě blíž. Jenže tato debata je zbytečná, protože nás stejně nemůže nikdo rozsoudit. Prosím ale, aby jste nepoužíval výroky mistra Jana Husa v souvislosti s VH. Mohlo by to nabudit dojem, že mají něco společného, což není naprosto pravda.
S panem Ševčíkem vcelku souhlasím ...
... ovšem s výjimkou hodnocení Havlova díla. Srovnání Havla s Brežněvem je vskutku absurdní. To, že není Havel nějaký genius nic nemění na tom, že zájem o jeho díle nebyl závislý na politice (v opačném gardu než u Brežněva tedy ne jako od vládce ale naopak od disidenta) přinejmenším v 60. letech nemohl ještě být ... ale ani později nelze tvrdit, že jeho dílo závisí na tom, že je napsal disident - a že jinak by to bylo na úrovni té "Malé země" od Brežněva ...
Politik Havel kolem roku 1965?
Ostatně např. Audience nepatří k mým oblíbeným hrám - i když pasáž, jak sládek přemlouvá Ferdinanda Vaňka, aby psal zprávy estébákům sám na sebe a dával je sládkovi, který je slíbil tajnejm dodávat ... to jsem se smál dlouho, protože tak krásně český nápad může vyprodukovat jen někdo, kdo tu v době normalizace žije ...
Havel jistě ledacos vykrádal, ale jeho mechanicko-opakovací dějový proces je původní a hru od Havla - jak si dovoluju tvrdit - v zásadě poznám s tím, že vím, že existují i jiné přístupy od něj jako od autora (Žebrácká opera, Zítra to spustíme).
Libreto "Pokoušeni" i film "Odcházení" se mi skutečně líbily ...
Havla jako politika jsem silně nemusel dokonce i v první polovině 90. let - a na svém vyjádření v Britských listech ani po dvou či tří letech nemám co měnit.
Tohle tu prostě nerozlouskneme, tak zůstaňme každý na svém a tuto debatu ukončeme. Rozsoudí nás dějiny a ty se přiklánějí ke mě. Dílo VH trčí bez zájmu v knihovnách a kinosály při jeho filmech jsou téměř prázdné.
Možná, že v některé vesnické knihovně jsou jeho knihy ve stejně zaprášných a pavučinami zatáhlých policích jako Břežněvova Malá zem.
Zůstává směšné neprofesionální posouzení literárního a dramatického díla Václava Havla na základě jediného díla - Audience. O srovnání s Brežněvem ani nemluvě.
Odůvodnění ignorace projevu spadlo Havlovi do klína a zůstalo dodnes skryto.
I neoliberálnímu smýšlení upsaný politik je povinen se vyvarovat cenzuře, nemluvě o umělci upsanému kritickému duchu .....bych tvrdil.
Jsou příznačná gesta, která nelze obejít....bych dodal.
Jestli je moje neprofesionální posouzení díla VH směšné, je vašim osobním názorem. Stejně jako je mým osobním názorem, že je směšné, když se snažite dělat z VH dobrého spisovatele a dramatika. Stejně jako je směšné, když těm, kteří nepodlehnou pravicové hystérii proti MZ, vyčítáte jejich posedlost vůdcem, přičemž na svého vůdce nedáte dopustit. I když to je už spíše tragikomické.
Napřed tedy k Havlovu působení jakožto dramatika, autora divadelních her (případně filmů): s tou výhradou, že neznám jeho díla z šedesátých let, nemohu bohužel jinak nežli konstatovat spolu s panem Ševčíkem, že divadelní hry tohoto autora jsou - mírně řečeno - výtvory z uměleckého hlediska neobyčejně slabé.
Budiž to řečeno jasně: V. Havel prostě neměl (na rozdíl třeba od takového Kohouta) fundamentální schopnost dramatizace.
Havlovy hry jsou typickým příkladem "umění z hlavy": to jest, autor má nějakou myšlenku, nějaké společensky či politicky závažné sdělení, a tuto svou myšlenku chce mezi publikum rozšířit uměleckou formou. Zásadní problém takovéhoto způsobu sdělování je ten: jakmile se začne tvořit umění doslova podle plánu - tak v tom okamžiku je s uměním jako takovým prostě konec.
Nic proti tomu aby za uměleckým dílem stála nějaká idea, nějaká závažná myšlenka (naopak, teprve tohle dělá umění skutečně vysokým uměním) - ale musí se jednat o spontánní záležitost, divák/posluchač nesmí být s touto myšlenkou seznamován jako při výkladu učitele, nýbrž musí dostat příležitost si tuto ideu z předkládaného příběhu sám objevit, sám vyčíst.
Krátce řečeno: Havel jako autor se nakonec dostal do té samé pozice, jako to umění "reálného socialismu", které natolik kritizoval: jeho vlastní tvorba byla zoufale tézovitá. Jeho hry byly obsahově prvoplánové, průhledné, bez jakéhokoli překvapení, dramatického zvratu. Těch několik málo originálních nápadů beznadějně utonulo v oné tristní omáčce fádních dialogů.
Jmenovitě třeba ten moment, kdy disident Vaněk v pivovaru je požádán - očividně nepříliš intelektuálně zdatným - nadřízeným, aby na sebe sám psal zprávy tajné policii: ano, to by samo o sobě skutečně mohl být velice originální nápad, ale opakuji znovu, Havel prostě vůbec neměl schopnost dramatika, dramatické zápletky a zvratu, takže i tato opravdu originální myšlenka se nakonec utopí v celkově mdlém textu.
A Havlovo "Odcházení" - to už nebylo vůbec ničím jiným nežli trapným souborem otřepaných politických klišé, je sice hezké a chvályhodné že Havel, který se jak známo sám jakýmsi podivným zvratem osudu dostal do vysoké politiky, ačkoli pro ni měl ještě méně předpokladů a schopností nežli pro psaní divadelních her - je tedy záslužné že tento Havel se dokázal kritickým a satirickým pohledem podívat na tento svět politiky s celou její nemorálností, ale to celé je podáno v podobě natolik průhledného klišé, že na vytvoření takovéto "zápletky" by stačil i průměrný žák při své slohové práci na téma "politika a korupce".
A co se samotné "umělecké kvality" tohoto díla týče, pak asi nejlépe to vystihla umělecká recenzentka "Práva" J. Hrdinová, že to působí jako "zamrzlé v absurdním divadle šedesátých let minulého století".
Zkrátka, ještě jednou: V. Havel měl bezpochyby vlohy k lecčemu, ale k psaní dramatických textů docela rozhodně ne. A nelze nežli dát za pravdu panu Ševčíkovi i v tom, že jeho hry se uvádějí jenom díky jeho statutu politického prominenta. Nebýt toho, pak by po jeho hrách s největší pravděpodobností skutečně - s odpuštěním - neštěkl ani pes.
-------------------------------------------------------
Na straně druhé ovšem - a to je ta zmíněná výhrada z úvodu - pokud hodnotíme Havla jako autora, nesmíme zapomenout na jeho dílo jiné, totiž na jeho úvahy na společenskopolitická témata. A tady - a to se zase také nedá popírat - tady jako by psal a působil najednou nějaký zcela jiný Havel, nikoli tézovitý a nikoli schématický, nýbrž uvážlivý, rozmýšlivý, s hlubokým citem pro vystižení mnohdy i velmi skrytých závad a nectností tohoto světa. A - budiž mu obzvláště toto připsáno k dobru - alespoň v době kdy byl ještě "jenom" disidentem a ne ještě politikem, dokázal vidět i hluboké existenciální deficity nejen politické totality, ale i světa Západu - tedy toho světa, který mu vlastně byl přirozeným spojencem.
Takže, závěrem: Havlovy přednosti tkvěly skutečně v tom, čemu se říká "kritický intelektuál". Dokud ještě dokázal zůstat kritickým glosátorem tohoto světa, a pokud nepodlehl pokušení své myšlenky násilně a křečovitě vtlačovat do rádobyuměleckých forem, potud by bylo skutečně nespravedlivé neuznávat jeho autorské kvality.
Co mi však vadí za všeho nejvíce, že je o knihy V.H. takový zájem. Kupříkladu se již drahně let pokouším si z knihovny půjčit Moc bezmocných a mrně - vždycky je to v půjčené a často i rezervované.