Věší se lustry a instalují pevné telefonní linky. Kde? V Institutu Václava Klause, který ožije s koncem funkčního období dosluhujícího prezidenta. Pracoviště se prý bude věnovat veřejné politice, vydávat knihy, časopisy, stanoviska, pořádat konference, semináře. To je poměrně široký rejstřík. Přinejmenším dost na to, aby se Institut stal ohniskem pravicové politiky po blížícím se kolapsu ODS.

Den za dnem můžeme lépe odhadnout, co nás bude Institut učit. Za „téměř povinnou četbu pro každého“ Klaus již dříve označil poslední knihu svého vicekancléře Petra Hájka, v níž je Václav Havel líčen jako nástroj lži a nenávisti v satanových službách. Havel ležel v žaludku i samotnému Klausovi. Polskému týdeníku Do Rzeczy Václav Klaus počátkem února řekl, že Havel „místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví.“ Naopak nositelem národní hrdosti a tradic je podle Klause Miloš Zeman. Jeho zvolení kvituje s potěšením: „Lidé svůj rozum neztratili. Je to nadějí do budoucna.“

Zatímco Lež a Nenávist byly přiděleny Havlovi, Pravda a Láska nově patří Klausovi. „Mým celoživotním úsilím je prosazování skutečně svobodné společnosti,“ pochlubil se Polákům známý český disident Klaus. O chvíli později pak naznačil, že svobodu chce zejména pro trh: „Trh je stále více a více oslabován tisíci stále narůstajícími etatistickými opatřeními.“ V roce 1996 v Davosu po setkání s „tváří“ české kuponové privatizace pronesl legendární větu: „Více takových Kožených!“. Hle, smysl svobody…