Islamistický fanatismus je odporný. A co ten evropský?

Velmi často se mluví o islamistickém fanatismu. Nejedná se ale o jediný jeho druhu, se kterým se můžeme setkat. Fanatismus umí kráčet napříč náboženstvími, kontinenty a civilizacemi, je mu jedno, jakým fundamentalismem se živí.

Jsme zhrozeni ze zaslepeného násilí Al-kajdy, Talibanu a nově i tzv. Islámského státu. Jsme z toho zhrozeni právem, nelítostná bezohlednost spojená s fanatismem a přesvědčením o vlastnictví té jediné správně pravdy, je odporná. Píšeme o tom, diskutujeme, polemizujeme, vypořádáváme se s tím.

Vlna fanatismu
O trendu násilí, primitivity a nesnášenlivosti, který putuje Evropou prostřednictvím neislamistických majitelů „té správné pravdy“, se sice také občas kdosi tu a tam zmíní, ale vcelku jej nepokládáme za natolik nebezpečný. Evropský fanatismus zatím není tak bezohledný, zatím se až na výjimky nedopouští teroristických činů, zatím nemučí a nevraždí druhé kvůli odlišnému pohledu na svět ve větším měřítku, zatím neukazuje veřejné popravy nepřátel na internetu…

… Zatím.

Breivik však nepostupoval odtrženě od okolního dění. Jeho teroristický atentát nebyl ojedinělým činem, ale přímou součástí vlny fanatismu, která prochází napříč zeměkoulí.

V muslimském světě roste nenávist vůči jinověrcům (včetně druhých muslimů), v Evropě stoupá nenávist vůči migrantům, Romům, Židům atd. Začínají se zde objevovat návrhy na násilné řešení problémů a čím dál více lidí tyto návrhy přijímá za své.

Tolerantní muslimský svět
Islamistický fanatismus spojený s násilím si ke své bezohlednosti a nelidskosti došel postupně, drobnými krůčky. I muslimové měli někde na počátku svého Breivika, kterého za jeho počínání odsuzovali až na výjimky všichni ostatní (i dnes terorismus odsuzuje velké množství muslimů, ale vzedmutí fanatismu jejich počet přeci jen oproti počátku umenšilo).

Ještě před několika desítkami let (a dlouho před tím) byl muslimský svět nefanatický a k menšinám tolerantní, leckdy tolerantnější než předrenesanční svět křesťanský. Mezi muslimy žily miliony Židů, kupříkladu.

V Iráku ještě v první polovině 20. století žilo podle některých odhadů okolo 200 000 Židů. A někteří muslimové proti nim začali brojit až ve 30. letech 20. století, ve shodě s nástupem nacismu v Evropě.

Breivikův teroristický atentát nebyl ojedinělým činem, ale přímou součástí vlny fanatismu, která prochází napříč zeměkoulí.

Tento poznatek je pro posuzování dnešního trendu násilí důležitý, protože ukazuje, že fanatismus umí kráčet napříč náboženstvími, kontinenty a civilizacemi, je mu jedno, jakým fundamentalismem se živí. Je natolik silný, že dokáže zasáhnout celý svět naráz, čehož je svědkem Evropa 20. století, která rozdmýchala dvě celosvětové válečné hrůzy.

Křesťané naopak Židy, ve vlnách, vyvražďovali a vyháněli (např. Španělsko v 15. století, či pogromy v Haliči, Rusku i jinde ve střední a východní Evropě). Se vznikem národních států namísto křesťanského antisemitismu nastoupil na trůn antisemitismus nacionalistický.

Kde začíná fanatismus
Fanatismus začíná tam, kde rozum jako prostředek k získávání poznání nahrazuje fundamentalisticky pojatá víra či ideologie. Společenská atmosféra a konání lidí se postupně proměňuje, napřed pochopitelně v malém – na místní úrovni, později může expandovat dál. A, řečeno s Henri Bergsonem, nástroje naší mysli se stávají přítěží, když prostředí, pro které byly nezbytné, již neexistuje. S touto proměnou přichází jiný způsob uvažování, dřívější žebříček hodnot se mění, v tomto případě radikálně.

Čím se tedy živí dnešní fundamentalismus evropský, aby zdatně vyzrál do fanatismu, který používá násilí k sebeprosazování? Ta strava bude nejspíš velmi pestrá, avšak tři hlavní chody máme přímo na očích:

• nacionalismus, respektive jeho resentimenty vedoucí k nesnášenlivosti vůči druhým, odlišným,
• mravní relativismus, který smazává hranice mezi dobrem a zlem,
• ideologií poznamenané uvažování, respektive nadvláda ideologií nad rozumem, která se našemu civilizačnímu okruhu zadřela pod kůži. (A mám na mysli jakékoli ideologie, včetně těch demokratických, protože i ty mrzačí myšlení svým primitivním, zjednodušeným pohledem na složitého dění.)

Breivik a jeho následovníci
Breivik ve svém rozsáhlém manifestu všechny tři body potvrzuje, krom jiného i těmito slovy:

„Protože chceme proniknout do marxistických médií propagujících multikulturalismus, jsme nuceni přistoupit k brutálnější a dech beroucí operaci, která povede k obětem. Pokud se už rozhodnete udeřit, je lepší zabít co nejvíce lidí, jinak riskujete, že ideologický dopad činu nebude dostatečný… Většina lidí nás nyní odsuzuje jako teroristy. Ale za sto let budeme oslavováni jako předvoj, jako hrdinové, kteří položili životy v boji proti tyranům.“

Ovšem Breivikovo odhodlání položit vlastní život opadlo ihned po příchodu policistů na místo, kde cíleně vyvražďoval mladé lidi, které si sám zvolil za nepřátele. Byl tedy ochoten za „svou pravdu“ položit životy druhých, nikoli ten svůj…

… Zatím.

Další Breivikové budou odhodlanější i v tomto ohledu a jejich počínání bude proto ještě krutější.

Život a nenávist jako hodnoty
Izraelský spisovatel Amos Oz v eseji Jak vyléčit fanatika (nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka, 2006) popisuje prastarý konflikt mezi fanatismem na jedné straně, a tolerancí, pluralismem a pragmatismem na straně druhé ve vztahu k současnému dění ve světě, následovně:

„To, čeho jsme svědky, je ovšem boj mezi fanatiky, to znamená lidmi, kteří jsou přesvědčeni, že účel – jakýkoli účel – světí prostředky, a zbytkem světa, jenž věří, že život je hodnotou sám o sobě, a nikoli pouhým prostředkem. Je to boj mezi těmi, kdo se domnívají, že spravedlnost, ať už tím slovem myslí cokoli, má přednost před životem, a námi, kteří si myslíme, že život stojí výš než jiné hodnoty, přesvědčení či vyznání.“

Vidíme ovšem, že onen zbytek světa vyznávající život jako nejvyšší hodnotu se rapidně zmenšuje. Zatímco v první polovině 20. století ovlivnil nástup nacismu a fašismu muslimský svět, dnes naopak Evropané čerpají nenávist u islamistů. A jej jich čím dál víc. Nenávist plynoucí z fanatismu se stává pro stoupající počet lidí vyšší hodnotou než lidský život.

Klaďme si otázky. Hned
Asi bychom si měli začít klást i ty otázky, o nichž víme předem, že odpovědi nabídnou až v momentě, kdy s jejich obsah začne naplňovat. A to proto, abychom měli možnost přemýšlet o něčem podstatném: o způsobu uvažování, z něhož vyvěrá násilí, což se týká nespíše již nás samých, určitě pak života našich potomků.

• Jak dlouho bude evropský fanatismus méně nebezpečný než ten současný islamistický?
• A až nastoupí naplno, dokážeme ho rozpoznat, bránit se mu a vystoupit proti němu?
• Nebo mu velká část Evropanů podlehne, stejně jako po většinu 20. století vzhlížela k Hitlerismu, Stalinismu a různým formám fašismu?

Přemýšlejme o tom hned, teď. Zatím na to máme čas, zatím onen trend hlouposti, nesnášenlivosti a krutosti přijali jen někteří Evropané…

… Zatím.

A co si myslíte vy? Diskuse (86 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Slepota p. Kostlana v primem prenosu. Středa, 15.Října 2014, 16:41:45

"Zatím na to máme čas, zatím onen trend hlouposti, nesnášenlivosti a krutosti přijali jen někteří Evropané…"

Onen trend prijali mnozi a stale se siri. Jmenuje se nenavist k Rusku. Pokud by vas neplatilo vyslanectvi USA, patrne by jste si toho vsiml. Takze po valce v sest vecer U kalicha.

Alena Zemančíková - Brno

Středa, 15.Října 2014, 22:07:26

Pane Kuchejdo, proč ta silná slova. Rusko a jeho inklinace k autoritativnímu vedení státu je hodno opatrnosti a notné míry podezíravosti. Ale že by nenávist? Toho jsem si v relevantních kruzích opravdu nevšimla.
POkud jde o kulturu, ruští autoři se u nás v divadle hrají, knížky vycházejí, s filmy je to slabší, ale nějaké jsou také k vidění, na kulturních festivalech jsou představována ruská díla, řekla bych, že pokud jde o humanitní hodnoty a kulturní výkon Ruska, nikdo o něm u nás nepochybuje. Sport mě tolik nazajímá, ale zdálky viděno, řekla bych, že i ruských sportovců si u nás celkem vážíme, považujeme je za regulérní soupeře a utkáváme se s nimi se ctí ( třeba v hokeji). Ruské firmy u nás podnikají, též banky.
JIná věc je mocenská velmoc zvaná Sovětský svaz, vůči němuž jsou současné Rusko a jeho prezident evidentně vztaženi. Možná namítnete, že Sovětský svaz nebyl horší než USA ( já si to nemyslím, ale budiž), vůči nám však byl přinejmenším blíž a 45 let nás bezskrupulózně ovládal způsobem, který byl nepřijatelný - a nechtějte, abych vyjmenovávala, jak a proč, k tomu je spousta literatury odborné i beletristické.
Nenávist k Rusku, k Německu, k USA, k Izraeli - co to je za - s prominutím - pitomé kategorie? To je přece stejně blbé jako někdejší povinná láska k SSSR!
Závěrem myslím, že žádná nenávist k Rusku u nás není, historicky ani kulturně to není dáno a kritičnost a obezřetnost je jenom na místě. Co je aktuálně přítomno je nedůvěra v současný Putinův sovětský resentiment a jeho znovuoživení osvědčených propagandistických metod. Upřímně řečeno - bylo naivní si myslet, že Rusko přijme roli poraženého ( do které jsme ho obsadili po pádu železné opony). Teď se vrací do role zásadního hráče, zato je netřeba nenávidět, ale mít se na pozoru je určitě na místě. To ale neznamená nenávist, tohle slovo skutečně patří do slovníku fanatismu..

Petr Litschmann - M.Žižkov

A i B Čtvrtek, 16.Října 2014, 14:59:53

"Demokratické ideologie" jsou pro mě asi novinkou a těžko si pod tím něco konkrétního představit.
---
Pan Kuchejda má asi pravdu v tom, že autor ve svém článku o potenciálně všeprostupujícím fanatismu jaksi úplně pominul Rusko. Možná, že je to opravdu chyba. Na druhou stranu je ale jen na svobodném rozhodnutí autora, o čem ne/bude psát.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Čtvrtek, 16.Října 2014, 17:42:57

Možná se nám, pane Kolaříku (že jsem tak rychlý), ta naše civilizace modernizuje (opakem) o překot, takže ne všichni stíhají převlékat svrchníky, následkem čehož se necítí příliš komformě... Zvláštěpak, když už i poslední básníci přestali plnit oslavné role..

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Ad Islamistický fanatismus: Pátek, 17.Října 2014, 10:41:41

Opravdová nenávist k civilizaci jako k čemukoli jinému neosobnímu- k náboženství, ideologii, teorii atd. nabírá sílu ze zdrojů individuálních osobních nenávistí. Individuální osobní nenávist, nekontrolovaná uvědomělým myšlením pak pod zástěrkou neosobního (údajně vznešeného) zájmu může generovat hrůzné individuální činy, jež se stávají zrcadlovým návodem k činům stejného druhu. Bez ohledu na svrchník.

Mirza Hadžič - Praha 5

Pátek, 17.Října 2014, 14:46:47

Pokud jde o "evropské fanatiky", pan Kostlán toho vynechal opravdu moc.

Co si člověk původem z Balkánu má myslet o větě: "Evropský fanatismus zatím není tak bezohledný, ..., zatím nemučí a nevraždí druhé kvůli odlišnému pohledu na svět ve větším měřítku, zatím neukazuje veřejné popravy nepřátel na internetu". YouTube je plný bestiálních zločinů z nedávných dějin Balkánu, zcela srovnatelných s aktuální video-produkcí ISIS.

Jiny pohled p. Zemancikova. Pátek, 17.Října 2014, 22:20:52


Pani Zemancikova vas pohled je patrne trochu zkresleny tim, ze okruh lidi ve kterem se pohybujete je ponekud jiny nez bezny prumer. Jiste to poznavate " potkavam vice hrdinu a ja tech zranenych, to dela profese clovece". Pokud zhlednete porady CT a CRo nejde si nevsimnout neustale silici tendence rozdelovat svet na ten dobry zapad vedeny Amerikou a zle Rusko. Coz je zjevna snaha o rozdeleni na svet dobra a zla. Uz to tu bylo. Samozrejme si nedelam iluzi, ze druha strana nepostupuje obdobne. Rika se tomu reciprocita. Jako vyvojovy trend je to ovsem spatne. Co se tyce nenavisti, ta nepochybne existuje, nahlednete do internetovych diskuzi. Ja osobne znam dva lidi, kteri by ochotne delali kapa v koncentraku aby mohli hubit "tu ruskou svoloc". Takovi lide byli jsou a budou. Samozrejme jsou i ve vsech narodech. Nejen Nemci ale i Cesi a spousta jinych narodu maji sve dejiny zla. Za urcite spolecenske a politicke situace se tito potencialni vrazi a mucitele vydeluji z masy a pachaji zlo. A v nasem zajmu musi byt tuhle sitaci nevytvaret. Doplatime na to vsichni.

" Možná namítnete, že Sovětský svaz nebyl horší než USA ( já si to nemyslím, ale budiž), vůči nám však byl přinejmenším blíž a 45 let nás bezskrupulózně ovládal způsobem, který byl nepřijatelný - a nechtějte, abych vyjmenovávala, jak a proč, k tomu je spousta literatury odborné i beletristické. "

Nemusite nic vyjmenovavat. Z politickych duvodu jsem nesmel studovat, muj otec skoncil jako skladnik . Melo to i komiku. Moje maminka byla vyhozenba z funkce vedouci obchodu, kde byly dve prodavacky (tedy vedouci a ta prodavacka). Presto, nebo prave proto, odmitam ted prijmout demagogii s opacnym znamenkem. Zvlast, kdyz mi tento pohled vnucuje byvaly bolsevik Stetina. Odmitam ricet nadsenim nad "noblesou knizete", ktery se po snemovne prochazi s plackou "Putine k noze". To neni noblesa, to politicka idiocie Jako katolikovi (vlaznemu) se mi dela nevolno kdyz duchovni guru pravice Halik prohlasi, ze na Rusko plati pouze sila. A jako obcan jsem znechucen, kdyz Stropnicky prohlasi v televiznim poradu, ze doufa ze Rusko nepouzije jaderne zbrane jako prvni jak se zavazalo. Nejak se tomu komediantovi nedoneslo, ze v r. 2010 podepsal Medvedev zmenu vojenske doktriny, ktera nyni umoznuje Rusku pouzit jaderne zbrane jako prvni, pokud jsou ohrozeny jeho zivotni zajmy. A takovy sasek dela min. obrany.

"kritičnost a obezřetnost je jenom na místě. "

Nesporne. Pokud pri soucasne urovni techniky nazyvate kriticnosti a obezretnost zdvojnasobeni vojenskych rozpoctu a vybudovani nastupni infrastruktury NATO na Ruskych hranicich, pak si vas dovolim upozornit na jeden aspekt, ktery humanisticky vzdelani lide radi a patrne i nevedomky prehlizeji. Vysvetlim nazorne. Strcite do elektricke zasuvky dva draty a odizolujete jejich konce. Pokud budou dostatecne daleko od sebe nic se nedeje. Pokud je priblizime, staci neopatrny pohyb, zatreseni rukou a mame zkrat a cely byt po tme. Tohle plati i pro dva nejmohutnejsi vojenske komplexy na svete. Pokud nechceme riskovat tmu na zemi, meli bychom je udrzovat co nejdal od sebe. Bohuzel nase politicke elity (v cim zajmu ?) provadeji pokus s co nejvetsim priblizenim. Opravdu se vam to libi ?


p.s. Kolik procent naroda tvori lide, kteri ctou (literaturu a ne brak) a chodi do divadla na Tri sestry ?








Luděk Ševčík - OSVČ

Sobota, 18.Října 2014, 10:40:0

Vyprovokování konfliktu v Evropě, za to by se mělo věšet. Někdo ve své chamtivosti rozpoutal Hnědou revoluci a nedomyslel následky. Blbnutí našich politiků v této kauze je předvídatelné, ti, co byli poraženi nezapomínají a naši poskokové na "Hop" slyší.
Horší je to, že už teď můžeme dávat do souvislosti podporu Hnědých na UK s autorovým varováním před evropským fanatismem, což pan Kuchejda přesně vystihl. Když mohou po Kyjevě pochodovat nácci s SS symboly na uniformách, když se po Lotyšsku promenádují veteráni SS, těžko hledat zdroj nenávisti u islamistů.
Nějak to do sebe začíná zapadávat. Banderovi pomník, odsunutým památný den, německé šlechtě vrácení majetků. Jistě, kdo nechce vidět, nevidí.
Výsostně trapná je pak v této době role levice. Místo toho, aby řvala proti vzestupu nacismu a fašismu, je schopna toto bagatelizovat. Místo podstatných věcí ji trápí, že všude nevisí vlajky Tibetu, či že školy nechtějí dovolit žákům nosit do tříd motlitební mlýnky. Konec konců, co ji tak jiného zbývá, když se nechala zahnat do kouta a ztratila iniciativu. Teď už ztrácí i vliv. Je to divné. Lidé dole se od ní odklánějí, i když dělá vše, co pánům nahoře na očích vidí. Náčelníku /Sobotko, Filipe/, proč nás lidé nemají rádi?

Petr Litschmann - M.Žižkov

Sobota, 18.Října 2014, 11:25:15

Bohužel nebo bohudík, to nevím, bývá fanatismus reakcí vyprovokovanou nějakou obzvláště silnou nehezkou akcí. A obzvláště silné akce taky obvykle jen reagují....
A pak jsou ti, kteří hází kameny tvrdíc, že jsou bez viny, na ty samé..

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 18.Října 2014, 15:24:34

Jasně, že nekonečné diskuse nic neřeší, pane Ševčíku, ale co bude levici platné, že bude nahlas řvát o nebezpečí fašismu a nacismu, když lidé jsou zvyklí před nebezpečím se tak akorát schovávat doma? A že se těch nebezpečí na ně z médií valí (islamismus, ebola, vraždící šílenci...)
Nacismu by se především měla vzít živná půda, a tou je hospodářská krize, nezaměstnanost atd...
Co takhle podpora družstevnictví?
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/ekonomika/zbynek-fiala-jak-dela-mondragon

Mate pravdu p. Litschmann ale... Sobota, 18.Října 2014, 17:51:18

"Na druhou stranu je ale jen na svobodném rozhodnutí autora, o čem ne/bude psát."

Ale je take povinnost premysliveho ctenare presvedcit se od koho pobira autor sladkou odmenu. Dokud p. Kostlanovi prichazeji penize z Izraele a USA , musim si na zaklade teto informace zkorigovat uroven jeho objektivity.

p.s. Sobota, 18.Října 2014, 17:54:26

Take ja bych privital zakon, ktery by oznacil organizace prijimajici penize ze zahranici. A je samozrejme jedno, jestli z Ruska, Japonska nebo USA.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Sobota, 18.Října 2014, 23:35:6

Islámský stát vznikl v důsledku americké invaze do Iráku v r.2003.Oni zašťourali do islámského vosího hnízda a teď se diví a zase by to chtěli zachraňovat bombardováním.Prý je IS tak barbarský a odporný,když popravují rukojmí a ještě to natáčejí a posílají do světa.A házet na lidi bomby,které je roztrhají,nebo promnění na kaši,není hnusné a odporné?Válka taková je,ale pokud vím,ty popravy začaly až po náletech.

Měli by odtud už odtáhnout a nechat ten region,aby si to uspořádali podle sebe.Je tam dost silných hráčů,kteří si to pohlídají,Turecko,Irán,Egypt.Možná odtud američané nemohou odejít kvůli svému hlavnímu spojenci-Izraeli.

Možná příčina konfliktu mezi námi a islámem je v tom,že když se to hodně zjednodušší,islamisté věří,že jejich životy jsou v rukách božích,my si myslíme,že je máme ve svých rukou.Ani jeden pohled není pravdivý.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 19.Října 2014, 09:59:36

Musím být zase ideologická, jinak to totiž nejde.
Měli bychom vědomě rozlišovat mezi civilizací a kapitalismem. A ne všechno v návalu vášní házet do jednoho pytle.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 19.Října 2014, 11:07:34

Vůbec jsem nemyslela, že pan Havlík dělá nějakou propagandu z nenávisti ke kapitalismu. Pokud vím, on o kapitalismu v diskusích nepíše. Můj příspěvek není třeba vztahovat k nějakému jinému konkrétnímu příspěvku, ale je více méně obecný. Vášně (tedy spíš ty záporné) vnímám všude kolem sebe. Možná, kdyby nebyl internet, televize a podobné věci, vnímala bych jich daleko méně. Vnímala bych jen ty, které by se děly v mé bezprostřední blízkosti. Civilizace umožňuje vnímat i daleké vášně. Daleké možná dokonce víc než blízké.
Nemyslím si, že by nenávist k vlastní civilizaci nebo společnosti byla formou sebenenávisti. Spíš je projevem toho, že se s ní lidé neztotožňují. Podle mého názoru je to tím, že civilizace není schopna přejít od kapitalismu ke spravedlivějšímu společensko-ekonomickému řádu.

Luděk Ševčík - OSVČ

Musíte ten rozdíl mezi civilizací a kapitalismem více Neděle, 19.Října 2014, 11:15:15

rozvést paní Hájková, ono to některým napoprvé nedojde.
Takže definice kapitalismu: Kapitalismus je druh otroctví, ve kterém otrok získal možnost vybrat si, kým se nechá vykořisťovat.
Definice civilizace: Civilizovaná společnost vykazuje pět kvalit - pravdy, krásy, dobrodružství, umění a míru.
I jen elementárně vzdělanému člověku neunikne podstatný rozdíl mezi těmito definicemi.
Takže pozor! Příště nezaměňovat termíny. Systém, který v honbě za ziskem dokáže rozpoutat koflikty, za které platí životem, zkrácenou a zhoršenou kvalitou života miliony lidí, může mít rád jen egoistický sociopat, kterému vynáší. Nezideologizovaný zbytek ji rád nemá. Ten by chtěl žít civilizovaně.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Neděle, 19.Října 2014, 11:25:38

To není nenávist k naší civilizaci p. Kolaříku.Mě nevadí třeba bomby turecké,nebo iránské protože oni jsou v tom regionu a jsou i přímo ohroženi.,vědí proč to dělají a rozumí tomu.

Mě vadí ta bomba americká protože je to čistá ideologie přizpůsobit svět ke svému obrazuJak se mohou cítit ohroženi lidé tisíce km daleko.V současné době to už není ideologie,stali se jen jednou z bojujících frakcí po zpackané invazi a zachraňují svou čest.

Já jsem zaznamenal,že ta vražda američana přišla až po náletech,chtěli,aby to zastavili.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Každý má obecně lidské právo Neděle, 19.Října 2014, 13:13:40

na svůj osobní názor.

Můj názor je, že u konečného výsledku jakéhokoli konání je rozhodujícím činitelem člověk sám.

Mám silný a nevyvratitelný odpor k zabíjení, ať je zdůvodňováno jakoukoli vznešenou pravdou nebo pouhým přízemním ziskem. Nemohu však kvůli sobě samé dovolit, aby se tento odpor proměnil v nenávist - první to fázi vývoje vrahouna z přesvědčení.

Některé pražany snad vedlo v roce 1945 k věšení esesáků na lucernu nad veselý ohníček něco jiného než nenávist?

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Neděle, 19.Října 2014, 18:47:32

Kde se bere fanatismus, to přesně nevím. Ale je pouhý optický informační klam, že největší hrozbou je islámský fanatismus. Co se týká např. ISIS, Tálibánů a jiných strašidel, je třeba říct, že mají jen nejlepší mediální pokrytí. Ale co se krutosti týká, ta je naprosto srovnatelná s praktikami vládnoucích autorit, nezávisle na tom, kdo koho financuje. Jen se o tom tolik nepíše a nemluví. Nebo se o tom nepíše a nemluví vůbec.
Ovšem fanatismus není jen problémem Evropy (popř. Západu) a islámského světa.
Islamofobové se možná zaradují nad tím, že jsou celé muslimské komunity tvrdě perzekvovány. Po tisících. Kým? Například „hodnými a mírumilovnými buddhisty“ (to v Barmě a Thajsku). A ti „hodní a mírumilovní buddhisté“ se nemažou ani s jinými etnickými a náboženskými skupinami jinde. S občany svých zemí. Opět po tisících.
V Rusku, Číně a Indii se s menšinami – etnickými, náboženskými, názorovými - také nikdo příliš nezabývá, tedy nezabývá se jimi v dobrém. Ovšem kdo se kdy u nás dozví z běžných médií o nějakých excesech? Málokdo si u nás dovede i jen představit, jaké fyzické a psychické hrůzy je schopný připravit člověk jinému člověku.
Ovšem náznaky jakéhosi nenávistného sadistického snění už tu u nás máme. Je mi smutno a nevolno ze všech předsudků, generalizování, xenofobie a islamofobie v českém veřejném prostoru. Zejména když jsou pořád dokola vytahováni jen dva - tři strašáci, kteří jsou jaksi – a zejména v Čechách – pouze slamění.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Dejá vu Neděle, 19.Října 2014, 19:25:6

Zvýšené, zintenzivnělé a ano i bezmála fanatické mediální pokrytí projevů barbarství někde za našimi hranicemi bývává signálem toho, že pravděpodobně bude následovat válka, do které by se naši dobří lidé (kteří jinak jen neradi čtou o bezpráví a takových věcech) asi měli nějak zapojit. Ve jménu čeho libo.

Zjednodušením vždy něco vypadne, podstatné, nepodtstatné, nehodící se... Ovšem bez zjednodušení nedojde na akci nebo k ní dojde s křížkem po funuse. Ze stejného důvodu jsem nikdy neměl rád historii...

Petrasek Milan - penzista

Historie lidského plémě Neděle, 19.Října 2014, 22:10:14

je velmi nemilý text.........a hlavně jsou v něm tiskové chyby.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 20.Října 2014, 08:18:2

Člověk by jistě měl rád společnost (civilizaci), kdyby pro něj nebyla něčím naprosto cizím, co vůbec nemůže ovlivnit. „Nemůžeme nemilovat, co je dílem našim“, řekl Karel IV. (nebo aspoň jeho představitel v muzikálu Noc na Karlštejně).
Ale to, co našim dílem naprosto není, je těžké milovat.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Úterý, 21.Října 2014, 00:26:14

P.Kostlán píše "Jsme zhrozeni ze zaslepeného násilí Al-kajdy Talibanu a nově i tzv.Islámského státu.Jsme z toho zhrozeni právem,nelítostná bezohlednost spojená s fanatismem a přesvědčením o vlastnictví té jediné správné pravdy,je odporná."

A když se podíváme na nás.Co byl ten vývoz svobody a demokracie do Iráku?Nelítostná bezohlednost spojená až s fanatismem a ještě s přesvědčením o vlastnictví té jediné správné pravdy.A ještě k tomu můžeme přidat,že to bylo odporné protože při tom přišlo o život statisíce lidí.

Když toto píšu,není to z nenávisti k naší civilizaci,jen bychom se měli dívat na všechny stejně, i na sebe.Jsme stejní jako ten islám,vlastníci jediné pravdy.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Civilizace, to není legrace, to je moc koleček a vůbec žádná ... smrt. Úterý, 21.Října 2014, 01:05:21


Adios, tobě, který jsi na kolejích pozoroval jak slunce zapadá, vedle mě, a usmíval ses -
Adios, Králi.

JK 1969 RIP

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Jsme stejní, pane Havlíku. Úterý, 21.Října 2014, 06:49:29

Pokud se nám to nelíbí a chceme být jiní,, nezbývá, než nedovolit, aby se náš odpor proměňoval v nenávist nebo lhostejnost.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Úterý, 21.Října 2014, 08:00:30

Nahrazovat nenávist a lhostejnost soucítěním a ochotou pomáhat je v moci každého z nás.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Panetta ve svém tažení proti fundamentalismu Úterý, 21.Října 2014, 09:46:44

radí: dejme zbraně Kyjevu.

Doufejme jenom , že jeho zdůvodnění není pouhou zástěrkou, aby Banderovci své nepřátele nemuseli opět napichovat na kůly, jak bylo zvykem jejich předků ještě pře d nějakým tím stoletím.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Souhlasím Úterý, 21.Října 2014, 12:00:7

Ano, jsme stejní; akorát někteří jsou si stejnější... (zkrátil bych, kdybych neměl tolik času na zbytečné úvahy nebo se mi to hodilo).

Martin Profant - Praha 7

Štěpánce Špynarové Úterý, 21.Října 2014, 15:11:15

To myslíte ono století, ve kterém naši předci upalovali v Losinách čarodějníce a předci dnešních hrdě osvobozených obyvatel Krymu likvidovali docela sympaticky kulturně rozvinutý Krymský chanát? Anebo až to století, ve kterém Bandera působil (někdy mezi léty 1919 až 1921 by se nějaké to narážení na kůl na Ukrajině asi našlo) -- a ve kterém jsme v naší kulturní střední Evropě začali dvě světové války, provedli holokaust a jen na malém území někdejšího Československa dokázali tu přihlížet, tu asistovat při likvidaci nějakých osmdesáti tisíc Cikánů s tak čistým svědomím, že to později umožnilo vynést československému soudu osvobozující výrok nad velitelem tábora, ve kterém sice tu a tam ubili nějakého toho cikána k smrti, ale pan velitel přesto "zůstal dobrým českým vlastencem" (to byl tuším rok 1947, možná 1946 - tábor byl Kunštátě)?
Prostě vyčítat někomu barbarství předků, to je v této zemi jako mluvit o provaze v domě oběšencově.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Pana Martina Profanta Úterý, 21.Října 2014, 15:44:17

si k výtce, že někomu vyčítám barbarství předků dovoluji upozornit na svůj příspěvek v této diskusi z Neděle, 19.Října 2014, 13:13:40.

V této souvislosti možná není nezajímavé, že můj otec coby jedenáctileté desáté dítě (pohrobek) ukrajinského sedláka z rakouskouherské Haliče byl do rodiny (českého?) řemeslníka v Moravské Ostravě odvezen v roce 1906.

Petr Litschmann - M.Žižkov

V souvislosti s častou rozlobenou kritikou do vlastních řad Úterý, 21.Října 2014, 16:45:31

vzpomněl jsem si na slova J. Pehe odsud: http://www.pehe.cz/Members/redaktor/o-sebemrskacstvi-zapadu a návdavkem zjistil, že pojem západní sebemrskačství není zdaleka nový.

"Svoboda, kterou v západních společnostech navzdory všem jejich nedostatkům máme, prostě občas lidem rozmazává smysl pro proporce a vede k sebemrskačství. Na snahy Západu postavit se zjevnému porušování mezinárodního práva Ruskem tak reagují výčtem všemožných zločinů spáchaných západní civilizací v minulosti, což nás prý má vést k „vyváženosti“ mezi našim viděním situace a argumenty, které nabízí diktátorský režim, jenž si se zločineckou historií různých předešlých režimů ve vlastní zemi hlavu nedělá. Naopak tuto historii hrdě glorifikuje."

Pro čtenáře (diskusí) DR - pamětníky možná není bez zajímavosti, že názor na demokracii, která zůstává nejlepším ze všech špatných systémů, vyjadřoval i zde kdysi dávno jakýsi Erik Tabery a moc pozitivního ohlasu nesklidil. V názorech Jiřího Pehe však redakce DR nacházela zalíbení častěji, pokud mne paměť neklame. Pokud přijmeme tezi, že se současná obecně společenská atmosféra (a diskuse) pod tlakem událostí či jen z vnitřích nějakých příčin polarizuje, lze asi očekávat, že ...(a tady bych si vypomohl svou oblíbenou -stoletím zaprášenou- černí - nikoli islámskou:)

"U okna stanul jsem. V svítání
spaly neznámé dálky.
Tam život je, bouří povstání
a zuří vražedné války.

Nutno je v životě účast mít,
k některé přidat se straně
a svoje srdce nastavit
dobře mířené ráně. "
(nutno přiznat, že je tam FG má něco před tím i něco po tom)

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Život a hodnoty Pátek, 24.Října 2014, 12:50:42

Autor textu ve svých úvahách o fundamentalismu cituje - zřejmě souhlasně - izraelského spisovatele Amose Oze, že „To, čeho jsme svědky, je ovšem boj mezi fanatiky, to znamená lidmi, kteří jsou přesvědčeni, že účel – jakýkoli účel – světí prostředky, a zbytkem světa, jenž věří, že život je hodnotou sám o sobě, a nikoli pouhým prostředkem. Je to boj mezi těmi, kdo se domnívají, že spravedlnost, ať už tím slovem myslí cokoli, má přednost před životem, a námi, kteří si myslíme, že život stojí výš než jiné hodnoty, přesvědčení či vyznání.“

Tváří v tvář každodenním zprávám o barbarských činech zastánců toho či onoho fundamentalismu (aktuálně především toho islámského) se takováto slova o prioritě humanismu před fundamentalismem mohou dozajista zdát více než oprávněná.

Ovšem - když se nad věcí zamyslíme poněkud hlouběji, vyvstane otázka, jestli právě tady není vlastní kořen celého neštěstí.

Zkraťme si onen Ozův postoj do jejího holého jádra. Je tu tedy dána jasná antinomie: b u ď t o život, a n e b o hodnoty.

Oproti - fundamentalisticky zastávaným - hodnotám je zde vysloven postulát, že prý "život sám je hodnotou"; ovšem, v daném kontextu prostě není možno vyhnout se otázce, j a k o u vlastně má mít hodnotu život, který byl programaticky zbaven jakýchkoli dalších, vyšších hodnot a cílů.

Ne, opravdu to není jenom nějaké žonglování se slovíčky. Fakticky zde proti sobě stojí svět západního hodnotově indiferentního liberalismu, a svět ohnivého zapálení pro ten či onen vyšší cíl.

A vůbec neuškodí si připomenout, že ta liberální západní společnost svého času nevznikla jiným způsobem, nežli prostřednictvím f u n d a m e n t a l i s t i c k é Velké francouzské občanské revoluce!

Takže, nedá se nic dělat, ale ž á d n é velké dílo, žádný velký zvrat v lidských dějinách se neobešel bez ohnivého, niterného zapálení pro věc těch, kteří toto dílo prosazovali - proti netečnosti a konzervatismu světa okolního.

A jestliže se dneska do popředí pozornosti dostává religiózně motivovaný fundamentalismus Orientu - pak není možno vyhnout se otázce, jestli to nakonec není zcela přirozenou a dějinně nevyhnutelnou reakcí právě na hodnotový relativismus, ne-li přímo nihilismus světa Západu.

"Život sám je hodnotou" - to zní napohled velkolepě, ale je přinejmenším velké nebezpečí, že se za tímto vznešeným heslem skrývá naprosto minimalistický postoj, že totiž tou nejvyšší hodnotou je nakonec jenom čistě f y z i c k á existence člověka, bez ohledu na jakékoli hodnoty duchovní či dějinné.

Skrývá se za tím právě ten životní postoj průměrného občánka konzumem zbytnělého světa Západu, že to jediné co je důležité je jeho vlastní individuální existence, s jeho materiálním životem, s jeho osobními materiálními zájmy a potřebami.

Tato hodnotová vyprázdněnost Západu natrvalo nemůže zůstat bez odpovídající reakce. Jakkoli je - mírně řečeno - politováníhodné, že se tak děje ve formě fanatického fundamentalismu, zůstává prostě faktem, že konec konců je tu onomu hodnotově a citově vyprahlému a vyprázdněnému Západu nastavováno zrcadlo jeho vlastní dekadence.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Pátek, 24.Října 2014, 15:28:33

Tou nejvěší hodnotou západu byl asi pokrok,nebo víra v něj.Ale už tomu nějak začíná docházet dech.Soupeření mezi kapitalismem a socialismem bylo o tom,jak toho pokroku dosáhnout.Ale ten střet mezi námi a islámem,který zastupují hlavně američané,tam jde o něco daleko hlubšího.Bomby to vyřešit nemohou.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Něco hlubšího Sobota, 25.Října 2014, 13:41:1

Myslím, pane Havlíku, že jste to těmi posledními dvěma větami zcela přesně trefil.

Otázka teď je, jak to "něco hlubšího" vlastně definovat. O co se tedy vlastně jedná v tomto zápolení mezi naším světem, a světem islámským?

Je možno nazírat to tak, že se jedná o střet náboženství; bude na tom sice samozřejmě část pravdy, ale - možná pro mnohé překvapivě - asi ani ne tak příliš mnoho. Na co se totiž - při pohledu na válku a teror s tímto bojem spojené - často zapomíná je to, že naprostá většina muslimů žijících v západních zemích je integrovaná, nijak se tohoto boje nezúčastní. Opravdu militantní je jenom nepatrná část ze západní muslimské komunity.

Střet civilizací? - Dozajista; ale to je jen povrchní zjištění, které právě nevysvětluje a nepostihuje "to hlubší". Střet moderní, humanistické civilizace s barbarstvím? - Ano, i na tom je bezpochyby mnoho pravdy; ale zase je to jenom taková ta pravda "naše", našeho západního světa, s kterou si namlouváme, že my jsme ti po všech stránkách lepší než všichni ostatní.

A tak bych ze všeho nejspíše soudil, že ve svém jádru se jedná o střet západního racionalismu, a východního (orientálního) extatismu.

Západ je produkční, průmyslový, racionální, věcný, chladně a obchodně kalkulující.

Orient je iracionální, vášnivý, emocionální, nevypočitatelný, jeho duše je přímo, bez jakékoli distance spojena přímo s Bohem.

Napohled se Západ se svým racionalismem, se svou stabilitou a vypočitatelností jeví daleko pokročilejší civilizací, nežli onen iracionální a "zaostalý" Orient. Ale na straně druhé, ten deficit Západu v duševní a duchovní oblasti je natolik hluboký (to jenom m y si ho nedokážeme sami uvědomit), že je jenom přirozené, že nedokážeme nalézt cestu k duši a mysli člověka Orientu. Ten je emocionálně někde úplně jinde; a z jeho hlediska my jsme v podstatě jenom dokonale fungující roboti, ale bez jakékoli schopnosti nějakého hlubší prožitku. Z tohoto hlediska i zabíjení příslušníků toho západního světa se nejeví jako "vražda" ve vlastním slova smyslu, nýbrž svým způsobem jenom jako "rozbíjení nepřátelských robotů".

Petr Litschmann - M.Žižkov

Tak trochu nerozum Sobota, 25.Října 2014, 14:10:30

K příspěvku pana Poláčka bych především dodal, že ta racionalita Západu je obecně spíšejeho sebe stylizací. Konkrétně pak v jeho angažovanosti na Východních bojištích by člověk o racionalitě úspěšně pochybovat. Když si pak našinec poslechne svého vrchního velitele, je po veškeré iluzi o racionalitě.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Skeptický racionální Západ x emoční iracionální Východ? Sobota, 25.Října 2014, 16:49:38

Ony to jsou dvě stránky téže mince. Čeho se na jednom místě nedostává, to jinde naopak přebývá.
Myslím, že dekadence není jenom znak Západu. Na Východě jí bude taky dost. Chce to zkrátka úplně jiný přístup k životu.
Nedávno mi někdo položil otázku: Existuje snad nějaký jiný život než biologický?
A já jsem odpověděla: Samozřejmě.
Podotýkám, že se stále pokládám za materialistku.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Sobota, 25.Října 2014, 20:38:41

To bombardování z 10 km výšky a bezpilotní letadla,která řídí lidé usazeni někde tisíce km daleko,to vypadá,jak píše pan Poláček,jakoby to dělali roboti.Vždyť oni vlastně nic nevidí,ani ty nepřátele,ani to utrpení,bolest a smrt.Jen plní rozkazy a hubí ty dole jako vši,je to jen taková hra.A když to někdy přijde k nám v podobě ojedinělého atentátu a jeden člověk zahyne,jsme šokováni tím strašlivým utrpením a smrtí protože to přímo vidíme.Následky bomb nevidíme,jsme toho asi záměrně ušetřeni.
Sebevražedné atentáty jsou zofalstvím z bezvýchodnosti a fanatismus asi vzniká ze sdíleného utrpení, kdy je jim vnucována nějaká jiná pravda,cítí se tím ohroženi.Vše se to ještě posiluje,když přicházejí o svou rodinu,příbuzné,nebo přátele.Existuje něco jako náboženský fanatismus,když je to společenství pod tlakem,stejně jako sebevražedné atentáty.
Možná ten Západní racionalismus tu byl už dávno před osvícenstvím,možná vzniklo právě proto.My si myslíme,že jsme výš,než všechna náboženská společenství,ale lidské bytosti mají jednu vadu a to je nepevnost lidské povahy.A to je neřešitelné.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Navazuji na příspěvek pana Havlíka Neděle, 26.Října 2014, 07:12:17

o „nepevnosti lidské povahy“.

Je, myslím na místě upozornit, že jistá zvláštnost „nepevnosti lidské povahy“ odlišuje lidi od „nepevnosti zvířecí povahy“. Činím tak proto, že procesy fyziologického a psychologického přizpůsobování (a do jisté míry i přizpůsobování sociálního) jsou lidem i zvířatům společné, jak opakovaně dokládají výsledky současných výzkumů. Často. se takových výsledků používá k ospravedlňování všeho špatného, co člověk činí a podle mnoha příspěvků v diskusích na DR se mi zdá, že se takovéto ospravedlňování mezi lidmi velmi úspěšné šíří.

Jenže do nepevnosti lidské povahy patří – na rozdíl od celé živočišné říše – schopnost člověka manipulovat s obsahem svého vědomí. Od všech ostatních živočichů včetně savců se člověk liší tím, že může obsahy svého vědomí VĚDOMĚ řídit. Domnívám se, že jsou přitom podstatné dvě věci: předně jakou kvalitu mají obsahy kterými člověk své vědomí naplňuje, a dále zda je schopen své vědomí ovládat, tj. naplňovat jej obsahy, jež považuje za vhodné. Pokud náplň svého vědomí nevolí, ale pasivně přejímá z okolí, dostává se na úroveň svých živočišných příbuzných a představuje snadnou kořist pro ty, kteří umějí své vědomí naplňovat obsahy negativní povahy.
Laskavý čtenář může na místo neutrální obecné formulace „obsahy vědomí negativní povahy“ dosadit příslušné kvality účinně působících obsahů vědomí sám.

Petrasek Milan - penzista

Kvalitní manipulace s destruktivními rysy povahy Neděle, 26.Října 2014, 09:57:36

je na rozdíl od možností, které se nabízí v živočišné říši nepříjemně komplikovanější.
Identifikovat destruktivní vliv bezelstného jedince s talentem obdařenou schopností volby kvalitních obsahů za účelem vymýcení destruktivních sil ve společnosti je nad lidské síly .......... bych po náhledu do dějin nejen křesťanského pozitivismu a po každých volbách podotkl.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

To zvířecí a to lidské v nás Neděle, 26.Října 2014, 12:13:26

Ano, paní Šprynarová, ta schopnost člověka "manipulovat s obsahem svého vědomí", jak jste to nazvala, je skutečně tou exkluzivní vlastností, která lidskou bytost odlišuje od zvířete.

Na straně druhé, ať se nám to líbí či nikoli, i ta zvířecí (nebo poněkud neutrálněji: živočišná) stránka v nás i nadále přetrvává, je to prostě biologický základ naší existence, a není možné se od tohoto základu odstřihnout.

A tak nám tu vyvstává hned dvojí problém: za prvé, jak onu "zvířecí" stránku v nás co nejvíce potlačit, ovládnout ve prospěch té autenticky lidské; a za druhé, kde vůbec vzít nějakou nosnou ideovou základnu pro tu lidskou, civilizovanou, kultivovanou stránku naší existence.

Neboť jestliže ta biologická, zvířecí stránka je základem - jak pak vůbec odůvodnit, jako nezbytnou a žádoucí postulovat takovou změnu našeho chování, která by znamenala naše popření tohoto biologického základu?

Samozřejmě, je možno hovořit o morálce a o etice, anebo o čistě pragmatické nutnosti civilizovaných forem vzájemného styku; a to všechno má bezpochyby svou platnost. Nicméně, i tak se stále nedostává nějakého definitivního odůvodnění, proč by se člověk vlastně měl chovat jinak, než jak to vyplývá z jeho biologické přirozenosti. Což v zkratce znamená, proč by se člověk měl chovat jinak nežli egoistické individuum hnané jenom svými bezprostředními, v podstatě animálními potřebami a zájmy.

Tady opravdu není nijak snadné nalézt přesvědčivou odpověď. Nemálo zajímavý pohled na věc, který by se skutečně mohl stát východiskem pro tento definitivní rozchod člověka s jeho animální přirozeností, poskytuje Sigmund Freud.

Ten v jednom ze svých pojednání (které ovšem později sám trochu zlehčil), analyzuje právě ten moment, kdy prvotní člověk přechází ze stavu divošského do stavu kulturního. Kdy tedy vzniká samotná civilizace, se všemi jejími normami "nezvířecího" jednání a chování.

V krátkosti: vše počíná ještě "tradičně" animálně, totiž konfliktem o samice. Patriarcha rodu si nárokuje přednostní právo na všechny ženy. To se časem znelíbí mladým mužům, kteří přicházejí zkrátka ve svých tužbách. A časem se jejich frustrace z nenaplněného pohlavního pudu nahromadí natolik, že onoho "vůdce tlupy" zabijí.

Až potud tedy v podstatě "normální" proces animálně-etologického charakteru.

Ovšem: komplikace je v tom, že tento "vůdce tlupy" byl zároveň jejich vlastním o t c e m. A oni se tedy tím, že prosadili své "přirozené" tělesné tužby, tím se zároveň dopustili o t c o v r a ž d y.

A tady máme právě ten zásadní rozdíl: v říši čistě živočišné něco takového jako "vražda" v podstatě vůbec principiálně neexistuje. Existuje jenom zabití - zabití kořisti, anebo zabití nepřítele, zabití soupeře, zabití soka. Něco takového jako "vražda" nemá v živočišné říši žádný reálný význam.

Ovšem - u lidí ano. Ten zásadní rozdíl mezi člověkem a zvířetem je v tom, že člověk má schopnost r e f l e k t o v a t své vlastní činy; posuzovat a soudit je z hlediska nadindividuální, onen omezený horizont ryze individuálních zájmů překračující spravedlnosti a mravnosti.

A tak i když čin revolty proti dominantnímu vůdci smečky byl úspěšně dokonán, a její původci došli k naplnění svých tužeb - i přesto zde zůstává něco, co jako temný stín zůstává trvale viset nad jejich činem.

Freud z toho dále dovozuje: z otřesu nad pocitem této otcovraždy se konstituuje to evolučně zcela první a prvotní t a b u - absolutní zákaz nějakého jednání.

A - jak dále Freud odvíjí nit svých úvah - právě s tímto prvotním tabu, s tímto prvotním zákazem vznikla lidská kultura vůbec, a s ní i samotná civilizace.

A já jsem toho názoru, že Freud tady skutečně vyslovil jednu velkou pravdu: civilizace, kultura, a tedy člověk sám počínají právě a přesně v tom okamžiku, kdy je něco zakázáno.

Anebo přesněji: když je to člověk s á m, kdo dokáže postavit meze svému vlastnímu jednání. To je přesně ten okamžik, kdy člověk opouští svou čistě animální existenci, a kdy zakládá a konstituuje svou existenci novou, bytostně lidskou.

Takže, zpátky k našemu tématu: ano, ta animální stránka, ta touha podlehnout jenom našim ryze osobním tužbám a našemu vlastnímu prospěchu, ta nás bude doprovázet po celou dobu, po kterou budeme existovat jako přírodní, biologické bytosti.
Ale na straně druhé, právě a jedině tehdy, když tyto své přírodně-animální impulzy a popudy našeho jednání dokážeme ovládnout a poměřovat je na vyšších etických normách, jedině a právě tehdy se stáváme člověkem.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Neděle, 26.Října 2014, 12:31:58

Každý z nás získává a mění své postavení v lidském společenství, stejně jako každý odpovídáme za svůj život, ať si své vědomí umíme nebo neumíme uvědomovat. Umět si své vědomí uvědomovat je součástí lidské (nikoli zvířecí) inteligence. Je na každém lidském jedinci, jenž se nechytá pasivně toho, co mu okolní svět nabízí, a umí své vědomí uvědoměle naplnit zvoleným obsahem, jakou kvalitu obsahu svého vědomí zvolí.

Zopakuji již zde připomenuté verše:
„Nutno je v životě účast mít,
k některé přidat se straně
a svoje srdce nastavit
dobře mířené ráně.“.

Nabídka toho, co může být obsahem lidského vědomí, je nepřeberná. Pokud mohu soudit, nabízí realita, jež nás obklopuje, pozitivní obsahy k naplnění našeho vědomí jen zcela vzácně. Pozitivní obsah vědomí je totiž v mém chápání takový, který prospívá stejně lidskému rodu jako jeho členům. Kterýsi snílek vynalezl dynamit jako údajně odstrašujcí sílu, aby lidstvo už nikdy neválčilo.

V té souvislosti je snad vhodná volná citace jednoho českého mystika: „Není dobrého skutku mimo ten, který nikoho nezarmoutí a jehož konatel neobdrží ani neočekává žádnou odměnu.“

Náboženské organizace a společenské systémy nemají vědomí (co je tzv.kolektivní vědomí jiného než vhodná zástěrka?) – leč to, co po člověku požadují nebo jemu nabízejí je koneckonců formulováno vždy jedinci, kteří jsou vybavení lidským vědomím.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Jiný přístup k životu? Neděle, 26.Října 2014, 12:35:41

Paní Hájková, shodou okolností zrovna v minulých dnech jsme na mém internetovém fóru řešili otázku smyslu života.

V podstatě se zde vykrystalizovaly dvě frakce: jedna ryze spirituální, která vychází z priority nějakého kosmického respektive božského vědomí (a s ním spojeného smyslu existence).

A ta druhá frakce, ta je striktně vědecká: ta neustále veškeré projevy lidského žití (a tedy i jeho smysl) převádí na čistě materiální, biologické, nebo nanejvýš sociologické pochody a procesy.

A ten způsob argumentace respektive vůbec pohled na svět té druhé, té exaktně-vědecké frakce, ten je skutečně nemálo zajímavý: na straně jedné její členové dokáží se skutečně obdivuhodnou precizitou vědeckého mozku hodnotově neutrálními pojmy exaktní vědy analyzovat a popsat veškerá témata z dané oblasti (včetně například existence Boha, přesněji řečeno víry v něj) - ale na straně druhé z těch všech jejich napohled tak precizních analýz a popisů přímo prýští naprostá vnitřní prázdnota.

Jejich způsob výkladu světa je v podstatě takovýto: Co je Michaelangelův David? - Prostě blok mramoru otesaný do určité formy podle určitých estetických norem. Co je láska? - Přirozená potřeba biologického organismu. Co je katedrála Notre Dame? - Určité množství kamenů sestavených do určité architektonické formy.

Myslím, že jako ukázka to stačí. - Ano, ono skutečně je v zásadě možno veškeré - i ty nejsubtilnější - projevy života i lidského ducha vykládat nakonec materialisticky, nebo přímo fyzikálně. Nakonec, všechno má v posledku svůj ryze fyzikální základ.

Otázka ovšem je, jaký to má - a může - mít smysl, vyšší, obsažnější formy existence vykládat formami nižšího řádu, a redukovat je jenom na ně.

Takže, ten "jiný přístup k životu" - já bych snad ani tak neřekl, že je zapotřebí nějak principiálně "nového" přístupu. Skoro bych spíše řekl, že by postačila nějaká nová r e n e s a n c e - tedy pouhé znovuobjevení něčeho, nějakého pravého humánního a kulturního základu, který tu po všechny časy je, jenom my lidé ho stále znovu a znovu zapomínáme a opouštíme.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Animální a lidské Neděle, 26.Října 2014, 12:38:17

Možná existují lidé, kteří by se stali zvířaty nebo živočichy, pokud by byli zbaveni kultury (ono to ovšem ve skutečnosti nejde, uvažujeme čistě teoreticky). Ale živočichové jsou různí. Jedni požírají a druzí jsou požíráni. Takže z některých lidí by se staly například šelmy a z jiných by se stala jejich potrava. Je evidentní a pochopitelné, že ti druzí mají mnohem větší zájem na tom, aby existovala kultura, která něčemu takovému zabrání a že se s takovou kulturou, která zabraňuje tomu, aby oni byli sežráni, daleko více ztotožňují, než ti první.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Otázka racionality Neděle, 26.Října 2014, 12:42:20

Pane Litschmanne, tak trochu jsem tu námitku ohledně západního racionalismu sám očekával.

Já jsem ale v dané souvislosti neměl na mysli to, že Západ by se choval za všech okolností racionálně, ve smyslu "rozumně". Právě naopak, ten západní racionalismus je ze své samotné podstaty deficitní, protože se stal samoúčelem.

V německé společenskovědní literatuře existuje jeden pojem, který se jen velice obtížně nechá přeložit do češtiny; totiž "zweckrationales Handeln".

Jedná se o takový způsob jednání, aktivity, který je zcela podřízen lineární, nereflektované racionalitě ú č e l u.

To jednání je vysoce racionální, ve smyslu jeho efektivity - ale všechno je podřízeno jenom čistě pragmatickému účelu, čili prospěchu. Nějaké etické či humánní úvahy a korektivy se z tohoto hlediska jeví "iracionálními", protože tyto aktéry jenom omezuje v prosazování jejich vlastních zájmů.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

A k tomu vašemu druhému příspěvku: Neděle, 26.Října 2014, 12:45:34

V podstatě souhlasím, že člověk musí CHTÍT VIDĚT to něco navíc, co existuje mimo pouhé součástky, molekuly, atomy z nichž se věci a jevy skládají. Musí toužit po tom, aby viděl to NĚCO NAVÍC, musí to prostě potřebovat.
Jinak bude svět jenom pouhým světem, který ani pořádně nestojí za to, aby tam člověk žil.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Šelmy a ovce Neděle, 26.Října 2014, 12:59:22

Ano, paní Hájková, existuje samozřejmě vždycky určitá část společnosti (nebo obecněji: nějaké komunity, třeba i zvířecí tlupy), která má větší zájem na existenci zákazů, nežli část druhá. Obecně se jedná o část slabší, respektive méně výbojnou, která má zájem na tom, nebýt dominována či jakkoli znevýhodňována ze strany těch výbojnějších jedinců.

Na straně druhé - jestliže Freud prohlásil, že tím prvotním "tabu" p o č í n á lidská kultura, pak to ještě zdaleka nemusí znamenat, že je tím vytvořena lidská kultura ve své úplnosti.

Zkrátka: snažit se vytvářet kulturu, lidskou civilizaci j e n o m prostřednictvím zákazů a omezení, to by bylo asi opravdu velice málo.

K něčemu takovému je zapotřebí daleko více: totiž osobní aktivity, smělosti, odvahy k riziku - a těmito vlastnostmi je znatelně více vybavena ona výbojnější část dané komunity. Tedy právě ta část, která se se všemi těmi zákazy smiřuje jenom velmi nerada, právě protože je pociťuje jako omezení svých nespoutaných tvůrčích energií.

Krátce řečeno: tradičně se v této souvislosti lidské charaktery dělí na "vlky" a "ovce". Je nepochybné, že těm "ovcím" by se zalíbilo, kdyby se prosadila tak přísná omezení, která by donutila všechny vlky stát se vegetariány. Je ovšem otázkou, do jaké by tato "kultura ovčína" měla opravdu potenciál vytvořit autentickou kulturu lidskou.

A tak se zdá, že i do budoucna nám nezbude nic jiného, nežli žít v tom trvalém konfliktu mezi požadavkem spravedlnosti a rovnosti a mezi touhou po nespoutaném vybití vlastních životních a tvůrčích sil a energií. A asi to jediné, o co se můžeme pokusit, je vystavět nějaký most vzájemného porozumění mezi oběma tábory.

Z vlků asi vegetariány neuděláme; ale možná se povede přivést je k tomu, že se spokojí alespoň s průmyslově vyráběnými náhražkami masa. Ale stejně tak na straně druhé, ty ovce musejí dokázat překonat svou pasivitu, a stát se samy tak trochu "vlky".

Ale právě k tomuto tématu chystám v blízké budoucnosti samostatný text, takže blíže až tam.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Vědomí jednotlivce a kolektivu Neděle, 26.Října 2014, 13:09:5

"Náboženské organizace a společenské systémy nemají vědomí" - paní Šprynarová, to je opravdu zajímavá myšlenka; ale jako obvykle nemohu odolat, abych i ji poněkud nezpochybnil. ;-)

No ano, velké činy, velké posuny ve společenském vědomí formulují a vytvářejí vždycky zcela konkrétní jednotlivci, s jejich vlastními, nezaměnitelnými myšlenkami, idejemi, vizemi. Ale na straně druhé, čeho by mohli dosáhnout i tito vynikající jednotlivci, kdyby žili jako Robinsoni někde na pustém ostrově, zcela izolování právě od toho "společenského vědomí"?

Jak nejednoduché je jednoznačně rozhodnout toto dilema, se ukazuje třeba u takového Aristotela, který ve svých politických úvahách na jedné straně tvrdí, že stát mají řídit pokud možno právě takovíto mimořádní (duchovně a především mravně) jedinci - ale na straně druhé na jiném místě zase prohlašuje, že je to právě lid j a k o c e l e k, který má to finální, všeobsahující vědění o ideji státu; stejně tak, jako sehraný orchestr ve svém celku vyprodukuje vyšší umělecké dílo, nežli jeden jediný - byť i jakkoli virtuózní - aktér.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Šelmy a ovce Neděle, 26.Října 2014, 13:39:54

- No dobře pane Poláčku . Dejme tomu, že vždycky budou lidé, kteří budou chtít v něčem vynikat nad ostatní a na druhé straně budou lidé, kteří budou chtít mít hlavně pokoj (což samo o sobě není moc dobré). Ale ona ta chuť vyniknout se může projevovat či ventilovat různým způsobem. Za starých časů (feudalismus) se to projevovalo především vojensky - vyhrával ten, kdo byl silnější a schopnější obsadit nějaké území a držet ho pod kontrolou, vládnout mu.
Později se méně válčilo a touha a schopnost vyniknout se přenášela víc a víc do sféry ekonomické (kapitalismus). Nevyhrával už tolik ten, kdo byl silnější, ale dejme tomu ten, kdo byl mazanější a vyznal se dobře v ekonomii. To, že se soutěží daleko víc na poli hospodářském místo na poli válečném, je samo o sobě pokrok. Jenomže pokud se takováto hospodářská soutěž stane nefér, což už se vlastně děje, hrozí návrat silového řešení - toho, že se znovu začne všechno řešit zbraněmi (třeba v nové revoluci).
Kromě toho si myslím, že se touha a schopnost vyniknout může uplatnit v úplně jiné oblasti. Ani ve válce ani na trhu. Prostě někde úplně jinde.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Panu Poláčkovi Neděle, 26.Října 2014, 14:09:43

Celkem v tom s Vámi souhlasím. Myslím také, že velmi správně píšete o těch aktérech se svými zájmy, nikoli tedy o jednom aktérovi - např. "Západu". Nejinak to bude všude na světě.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Ještě ke kultuře ovcí Neděle, 26.Října 2014, 14:56:11

Pod pojmem "kultura ovcí" si dnes bohužel většina lidí představí něco naprosto nemožného, protože ovce je dnes z hlediska dnešního nazírání prototypem hloupého a tupého zvířete, které jenom žere a o nic se nezajímá.
Kdysi byla ovce (a ještě častěji jehně) naopak symbolem nevinnosti a bezbrannosti. Zkrátka "být ovcí" nebyla až taková hanba, jako dnes. Já si konec konců kulturu vzdělaných, organizovaných a sobě rovných ovcí, které se úplně obejdou bez vlků (i bez pastýřů!) dovedu docela dobře představit.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Ke z-věř-níku Neděle, 26.Října 2014, 17:59:19

"Mám ráda vlaštovky. Nepotřebují odvahu. Žijí podle sebe, jinak nemohou. A přitom jsou na první pohled křehké, ale zároveň houževnaté a kurážné. Jejich moudrost vyrůstá ze silných pochybností a vždy zůstávají své povaze věrné a v hejnu chrání slabší jedince, berou ohled na druhé. To člověku vlastní není. Člověk zdvihne oči a všímá si formací a nebeského baletu a dějinného údivu a čte vzkazy vysoustruhované na nebi. Vlaštovky obletí svět a jen u člověka nalézají masové vrahy. Člověk je jediná bytost, která není přizpůsobená své vlastní společnosti. "
http://echo24.cz/a/wRM3D/sebestredne-mysleni-zemanu-je-rakovina-dneska

Takže bych řekl, že "lidská lidskost X zvířecí nelidskost", je starý monoteistický mýtus, bez kterého se stále nedovedeme obejít, pohříchu. Mimochodem ten prvotní hřích byl o vyčlenění se člověka z řádu přírody?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

A ještě jednou o ovcích Neděle, 26.Října 2014, 18:04:52

O tom, jak se změnila naše mentalita oproti středověku, svědčí podle mého mínění už ten fakt, že slovo "šelma" sloužilo tenkrát jako ta nejhorší nadávka, zatímco dnes už by to tak nikdo nebral. Zato by se určitě každý urazil, pokud by byl označen za ovci.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Pondělí, 27.Října 2014, 11:55:21

Ano, vlci o tom dělení rádi mluví. Vycházejí z něj takový stateční, iniciativní a sexy. Inu, nějak si musí kompenzovat, že žijí ze zabíjení ve smečce, která má naprosto přísnou hierarchii, nedávají vlnu ani mléko, o úrovni sexuálního života psovitých šelem ani nemluvě.
A sousloví "pitomá ovce" má své oprávnění v jediném případě, totiž když taková ovce vlkům na jejich vyprávění skáče. Event. ho iniciativně opakuje a kouká se přitom do zrcadla, jestli se ji trochu neprotáhl čumák do ušlechtilých vlčích rysů.
Abych pravdu řekl, nerad bych byl živočich žijící ve smečce anebo ve stádu. Obojí je dost nuda.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Ovce, vlci a mentalita stáda Pondělí, 27.Října 2014, 12:32:18

Ano, pane Profante, máte naprostou pravdu v tom, že to dělení na "ovce" a "vlky" je v podstatě nepravé; sice do určité míry vystihuje reálný stav věcí, určité rozvrstvení jistých druhů mentality v populaci - ale jak už vlastně už ty samotné pojmy prozrazují, ani v jednom táboře není obsažen a účasten samotný člověk, v plném slova smyslu.

Takže, na jedné straně my s tímto rozdílem lidských povah (a jednání) musíme počítat, je to prostě psychologická, a následně i sociální, a tedy vposledku i politická realita - ale na straně druhé, hledání pravé lidské osobnosti je nutno hledat až právě někde z a tímto víceméně povrchním rozdělením či rozpolcením.

Ostatně, ti "vlci", kteří si natolik zakládají na své údajné nespoutané individualitě, se ve skutečnosti v naprosté většině chovají také jako stádo: vyznávají společnou stádní mentalitu, stejné vzorce chování, stejný způsob myšlení, povětšině i stejný způsob zevnějšku.

Z této dichotomie "ovce" - "vlk" se člověk může dostat v podstatě jediným způsobem: cíleným rozvojem své vlastní osobnosti. A jako první krok na této cestě za sebou zanechat stádní myšlení jakéhokoli druhu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

M. Profantovi Pondělí, 27.Října 2014, 12:36:27

Možná byste byl raději jezevcem... :-)
Mimochodem, v Pohádkách Ovčí babičky byli vlci hloupí, zatímco beránek byl chytrý a vždycky je napálil. A pokud vím, žil sám, jen s ovečkou....

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Zvířata kontra lidé Pondělí, 27.Října 2014, 12:44:36

Ano, pane Litschmanne, máte plnou pravdu v tom, že ten protiklad "lidská lidskost" kontra "zvířecí nelidskost" naprosto ne vždycky odpovídá skutečnému stavu věcí. Byl jsem si toho vědom už při psaní mého textu; ale nedá se nic dělat, na té relativně malé ploše zdejších diskusních příspěvků není prostě možné danou záležitost vždycky rozebrat ze všech možných stran.

V daném případě ta kontrapozice "lidské" - "zvířecí" vystupovala spíše v obecném, metafyzickém smyslu, pro zdůraznění a zviditelnění toho zcela základního, co odlišuje (respektive by odlišovat mělo) sféru humánní od sféry pouze živočišné.

Pokud se podíváme blíže na konkrétní živočichy a jejich jednání, pak to celé samozřejmě není zdaleka tak jednoznačné, je možno nalézt mnoho případů "neegoistického" chování, kdy se příslušníci nějaké zvířecí komunity starají o své slabší členy, ačkoli tito nejsou jejich pokrevními příbuznými (kde je ještě možno uvažovat o holém rodičovském či příbuzenském instinktu).

Ostatně, právě s touto skutečností má velmi zásadní problémy etologie, přinejmenším ten její směr, který všechno dění v přírodní říši chce redukovat právě a pouze na onen proslulý "egoistický gen". Tato prosociální jednání v živočišné říše jim pak ovšem tento jednoduchý výkladový vzorec velice zásadně nabourává.

Takže: ve světě nakonec nic není zcela jednoduché a jednoznačné; vždycky je nutno se vyrovnávat s tím, že věci mohou být a fungovat i zcela jinak.

Já osobně bych tato prosociální jednání v živočišné říši pojímal tím způsobem, že právě ta hranice mezi říší živočišnou a mezi člověkem samotným není zdaleka tak ostrá, jak se dříve myslelo.
A že tedy stejně tak jako člověk v sobě uchovává ještě mnoho ze svých dřívějších čistě animálních pudů a instinktů, tak stejně tak i říše živočišná předjímá mnohé z toho, co se na vědomé úrovni plně vyvine v lidském společenství.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

V čem vyniknout? Pondělí, 27.Října 2014, 12:56:57

Což o to, z obecně kulturního a humánního hlediska by Vám, paní Hájková, samozřejmě většina lidí ochotně přisvědčila, že ta lidská touha vyniknout a uplatnit se by se měla realizovat v jiných oblastech, nežli je válčení a tržní konkurence.

Problém je v tom: jak velmi trefně vlastně sama dokládáte, ten trh je vlastně jenom svým způsobem "pokračování války jinými prostředky".

Jinak řečeno: forma se změnila (a poněkud zmírnila) - ale vlastní jádro zůstalo zachováno. Totiž právě ta touha, vyniknout n a d ostatní, získat nějaký vyšší status nežli ti ostatní, dominovat nad ostatními.

A teď se nám staví zcela zásadní otázka; přesněji řečeno, vlastně otázky dvě:

1. je možno tuto lidskou touhu po vyniknutí, po dominanci nad ostatními zcela principiálně zrušit, odstranit?

2. pokud nikoli, je možno tuto touhu alespoň ventilovat do společensky přijatelných forem?

Jak už nám vyplývá z dosavadního zaobírání se touto tématikou, tuto touhu jako takovou asi principiálně zrušit nelze.
Přičemž: ono by bylo asi velmi nesprávné se domnívat, že touto touhou vyniknout trpí jenom oni "vlci"; to snění něčím vyniknout nad ostatní je asi velmi hluboko uloženo v duši každého jednotlivce, rozdíl je jenom v tom, že ti "vlci" tuto svou touhu uplatňují mnohem aktivněji, mnohdy arogantněji až agresivněji, nežli ony "ovce".

Takže nám zbývá otázka druhá: jestli je tu touhu po osobním vyniknutí možno ventilovat či transformovat tak, aby byla zbavena oněch agresivně-arogantních manýrů, aby nebyla spojena se sociální dominancí nad méně aktivními či méně úspěšnými, aby tedy tedy byla jenom legitimním vyjádřením přirozených rozdílů ve schopnostech různých jedinců.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Pondělí, 27.Října 2014, 16:31:25

Já jsem spokojený s tím, být, co jsem -- živočich žijící v obci. A právě proto nemám rád metafóry, které se snaží prosadit místo obce zvěřinec.
A když už zvíře, tak housenka -- tu alespoň čeká na konci života pár pěkných okamžiků.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Když už jsme u těch zvířat Pondělí, 27.Října 2014, 19:50:25

přidám jednu myšlenku z dnešního dalajlámova twitteru:
"Jsme sociální zvířata a chceme-li žít šťastně, je v našem vlastním zájmu myslet na ostatní lidstvo" (https://twitter.com/DalaiLama).

Snad redakci DR nevzniknou kvůli mé citaci jedné politicky nežádoucí osoby problémy.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Pondělí, 27.Října 2014, 23:23:11

Líbí se mi skepse pana Poláčka k humanismu.Co vlastně znamená? Může to být řada věcí,ale pro nás je to hlavně víra v pokrok.Věřit v pokrok znamená,že se lidé s použitím moci,které nám dávají vědecké znalosti,osvobodí od hranic omezující život ostatních zvířat,že lidé patří k živočišnému druhu,který dokáže řídit svůj vlastní osud.

Co ale o živočišných druzích učí Darwin.Že jsou jen nahromaděním genů,které působí vzájemně a náhodně na sebe a měnící se okolí.Druhy nemohou řídit svůj osud,neexistují.Totéž platí o lidech.Přesto se na to zapomíná,když se mluví o pokroku lidstva.Ve světě,který ukázal Darwin,není nic,co by se dalo nazvat pokrokem.

V USA se výraz humanismus používá v protináboženském významu.Mytologie pokroku proti islámu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 28.Října 2014, 01:49:28

Humanismus neznamená především víru v pokrok, ale hlavně v to, že každý lidský život má hodnotu, a proto není možné s lidmi zacházet jako s věcmi, na nichž nezáleží. Humanista se takto musí vztahovat především k druhým lidem! Ten, kdo si myslí, že jeho vlastní život má hodnotu, kdežto životy jiných lidí ho nezajímají, humanista není.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 28.Října 2014, 06:03:59

V tomto smyslu také říkáme, že "život sám je hodnotou", tedy život druhých lidí. Bez ohledu na to, jaký má ten druhý kulturní rozhled, jak je inteligentní a jestli žije taky duchovně.
No a hodnotu našeho vlastního života - tu vytváříme my sami (i když ty druhé k tomu potřebujeme).

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Úterý, 28.Října 2014, 06:47:42

Jestliže jsme schopni tvrdit, že "život sám je hodnotou" a vztahujeme to na druhé lidi (případně i zvířata), je to záležitost našeho vědomí, nikoli našich genů.

Na rozdíl od našich zvířecích příbuzných.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Geny nebo humanita? Úterý, 28.Října 2014, 14:09:32

Pane Havlíku, tato otázka, co je vlastně člověk a čím je řízen či determinován, to je opět jedna z nejzákladnějších filozofických otázek vůbec. (Shodou okolností i tuhle otázku jsme nedávno probírali na mém internetovém fóru, právě v souvislostí s tou otázkou po smyslu života.)

Velmi krátce řečeno, ten poukaz na roli genů nevysvětluje a neřeší v podstatě nic. A Darwin sám se - alespoň pokud mně je známo - k otázce determinovanosti lidského jednání vůbec nevyjadřuje. Darwin pouze poukazuje na to, že v procesu boje o přežití se nakonec prosadí ty živočišné druhy, které mají lepší schopnost se změněnému životnímu prostředí přizpůsobit.

Člověk sám, lidský druh tuto schopnost bezpochyby má, a to v míře vysoké - jinak by zde nemohl přežít, a nemohl by se stát v určitém smyslu dominantním druhem na této planetě.

Všechny ty "geny" jsou nakonec jenom aparátem, který konzervuje a nadále předává schopnosti generací minulých na generace budoucí; jestli jsou to schopnosti "zvířecí" či "humánní", to je těm genům v podstatě naprosto jedno. ;-)

Ta zásadní otázka leží tedy poněkud jinde: je evoluce člověka (a její specificky lidská forma, totiž lidské dějiny) - je to všechno opravdu jenom výslednicí víceméně slepých sil, nereflektovaných motivů zakódovaných v člověku, jakožto v přírodní bytosti - anebo je možno přece jenom nalézt a odůvodnit něco, co je tady dáno jaksi "předem", vlastně už dávno před vznikem samotného lidského druhu, jako komplex určitých hodnot, které jsou platné a závazné pro j a k o u k o l i inteligentní civilizaci, nejen pro tu pozemskou?

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Evoluce a víra v Boha Středa, 29.Října 2014, 09:39:48

nemusí být jedno druhému na překážku., je stanovisko papeže Františka, jež bylo zveřejněno ve včerejším Salonu: „Bůh není kouzelník s kouzelnou hůlkou“
(http://www.salon.com/2014/10/28/pope_francis_believes_in_evolution_and_big_bang_theory_god_is_not_a_magician_with_a_magic_wand/)

Považuji jeho prohlášení za doklad o úloze individuální uvědomělé mysli v lidských organizacích a společenstvích – tedy i v rozvoji fundamentalismu a fanatismu v těchto organizacích a společenstvích. Osobní odpovědnost člověka vůči zvoleným hodnotám je nepochybně náplní individuální uvědomělé mysli. Rozhodující přitom je, jaké hodnoty člověk pro svou odpovědnost volí a jakou hierarchii jim přidělí. Svět by byl jistě dobrým místem k životu, pokud by alespoň pro většinu z nás byl primární hodnotou život sám.

Petrasek Milan - penzista

K poslednímu odstavci posledního vstupu pana Poláčka Středa, 29.Října 2014, 10:19:25

bych podotkl, že civilizační proces chápu jako následek lidské schopnosti a zaryté touhy některých z nás po schopnosti sebereflexe.
Tedy velmi vleklý proces, který nabízí dějiny rozmanitých pokusů a úsměvných hávů, vycházející z ...... komplexu určitých hodnot, které jsou dosud stejně tak stále tajemné, jako i platné a závazné.
S otázkou zda platné a závazné i pro j a k o u k o l i inteligentní civilizaci všehomíra bych počkal...........chvilinku.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Středa, 29.Října 2014, 23:23:53

Darwin ukázal,že lidé jsou jako ostatní zvířata,humanisté tvrdí,že nejsou.Ten hlavní omyl,že se člověk liší od ostatních tvorů,převzali z křesťanství.



Člověk je ze všech tvorů nejvíce nahodilý,je výsledkem slepého vývojového kroku.Ale je to komplikovaná otázka,spor o to ještě bude pokračovat,jak píše p.Poláček v tom posledním odstavci.

Lidé nemohou zničit Zemi,ale prostředí ke svému životu,až zmizí,život půjde dál,bude pokračovat.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Souhlasím s panem Havlíkem Čtvrtek, 30.Října 2014, 01:45:14

A dodávám, že až lidé své působení na planetě ukončí, život zde nejen, že půjde dál, ale (minimálně v mnohém) bude i mnohem humánnější ...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 30.Října 2014, 06:43:35

Život bez lidí nemůže být v žádném případě humánnější, protože význam slova humánní je lidský (homo-člověk, humanis-lidský). Těžko tedy může být něco lidštějšího než člověk, bylo by to poněkud paradoxní.
Jinak jsem ráda, že jsem marxistka, tedy humanistka a tedy nemám sklon k podobným úvahám o krásném životě planety bez lidí. Stěží bych totiž mohla člověka pokládat za omyl přírody.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Kosmická humanita? Sobota, 1.Listopadu 2014, 14:27:19

A to já zase bych, pane Petrasku, neměl zas až tak velké zábrany zabývat se otázkami meziplanetární humanity už teď. Ono totiž leckdy právě jenom díky takovému širšímu pohledu je možno získat docela zajímavé, dříve netušené náhledy.

V sedmdesátých létech minulého století velmi populární český záhadolog Ludvík Souček ve své trilogii "Tušení stínu" podnikl nemálo zajímavý pokus, "vypočítat mimozemšťana". Což na prvý pohled ovšem vypadá jako zcela nesmyslné počínání - jak my tady jenom na základě zkušeností z té naší malé planety ztracené v nějakém koutku naší galaxie můžeme vědět či dokonce předepisovat, jak mají vypadat obyvatelé zcela vzdálených kosmických světů?

Jenže, Ludvík Souček byl - na rozdíl od jistých švýcarských hoteliérů - skutečně vzdělaný člověk, který se svému oboru věnoval s vědeckou důkladností, a i se základní mírou kritičnosti. A sled jeho úvah je skutečně nemálo přesvědčivý.

Za prvé: jakýkoli život kdekoli ve vesmíru může mít jenom a pouze uhlíkový základ - neboť (vedle křemíku) je uhlík ten jediný prvek, který může tvořit dlouhé molekulární řetězce. Takže: pokud odhlédneme od oné skutečně exotické možnosti křemíkové formy existence, pak i ti nejvzdálenější mimozemšťané jsou bez dalšího našimi pokrevními příbuznými - jejich těla jsou stejně tak jako ta naše tvořena řetězci uhlíkových molekul.

Dále: L. Souček dovozuje, že jakékoli inteligentní bytosti kdekoli ve vesmíru musejí být přibližně stejně tak velké jako my sami. Důvod? Nějaké nadměrně obrovské tělo by spotřebovalo už jenom na své ovládání naprostou většinu mozkové kapacity - podobně jako tomu bylo u pozemských brontosaurů. Krátce řečeno: hloupý obr z českých pohádek má svou docela reálnou základnu.
Na straně druhé by oni inteligentní mimozemšťané nemohly být ani o mnoho menší nežli my - protože pak i jejich mozek by nutně byl menší, a tedy by nemohl mít dostatečnou kapacitu.

Dále. Jakákoli - i ta nejvyspělejší - civilizace nemohla vzniknout jinak nežli v průběhu evoluce. To znamená: přirozený výběr, boj o přežití. Důsledky: oči (i jiné smyslové orgány) musí být stejně jako u nás na hlavě, co možná nejblíže mozku - to aby varovné signály dospěly do centra co nejrychleji. - Takže, nějaké exotické kreatury s ušima na nohou či podobně automaticky odpadají.

Dále: musí se jednat o dvojnožce. Tito inteligentní tvorové museli mít ruce - jedině v procesu opracovávání materiální přírody se mohla rozvíjet jejich inteligence.

A tak dále a tak dále: jak vidíme, veškerá logika skutečně hovoří pro to, že inteligentní bytosti i z těch nejvzdálenějších končin vesmíru by musely být tělesně uspořádány tak, že by se od nás samotných v zásadních morfologických znacích sotva mohly nějak zásadně lišit.

Proč to všechno líčím tak dopodrobna? - Prostě z toho důvodu, že stejně tak je možno považovat za víceméně jisté, že tato vesmírná civilizace by mohla existovat jenom jako společenství, jako společnost - a že by tedy byla konfrontována s těmi samými problémy a konflikty ohledně vzájemného spolunažívání, jako i my tady na Zemi.

Uvědomme si: drtivá většina těchto problémů vzájemného spolužití rezultuje z konfliktů o dominanci - o nadřazenost, o zvýhodnění toho či onoho ve vztahu k těm druhým. A morální a mravní hodnoty je právě ten aparát, s jehož pomocí se snažíme tyto konflikty, tyto snahy o jednostrannou dominanci uvést do přijatelných, pokud možno spravedlivých forem.

K těmto obecným problémům společného spolužití se pak řadí ještě jeden specifický. Byl to pro změnu světoznámý polský autor sci-fi Stanislav Lem, který někdy v padesátých či šedesátých letech - tedy v kontextu převládající marxistické doktríny - nastolil tézi, že jakákoli civilizace kdekoli ve vesmíru bude nevyhnutelně konfrontována s tím základním problémem, že na určitém stupni jejího vývoje začne produkovat nadhodnotu. Vyprodukuje tedy více bohatství nežli bezprostředně spotřebuje pro holé živobytí - ale toho bohatství zase nebude tolik, aby ho bylo pro všechny. Nevyhnutelně se tedy - kdekoli ve vesmíru - konstituuje t ř í d n í společnost, s třídním panstvím privilegované vládnoucí vrstvy nad vrstvou pracující, ale nevlastnící. A jakákoli civilizace bude tedy - stejně tak jako ta naše pozemská - nevyhnutelně konfrontována s nutností, se s tímto faktem třídní nerovnosti nějakým způsobem vyrovnat.

Takže, závěrem: ty všechny "hodnoty", o kterých tu byla řeč, nejsou jenom jakýmsi humanistických sněním intelektuálů vzdálených realitě; přesně naopak, je to objektivní realita jakékoli civilizace v celém vesmíru, že je nevyhnutelně konfrontována se zcela konkrétními problémy a konflikty vlastní společné existence. A že jedním ze způsobů, jak tyto konflikty řešit, že vyhlášení určitého hodnotového systému, jeho přijetí, a jeho důsledné prosazování.

Petrasek Milan - penzista

Já jsem se pokusil rozvinout váš poznatek Sobota, 1.Listopadu 2014, 18:53:14

o komplexu určitých hodnot, které jsou dosud stejně tak stále tajemné.
A doplnil jej o přídomek -, jako i platné a závazné.
Neb chápu civilizační proces jako následek zaryté touhy některých z nás po schopnosti sebereflexe.
A takovýto proces je v iniciálním, nanejvýše v před pubertálním stádiu......tvrdívám.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Sobota, 1.Listopadu 2014, 20:09:47

No ano, z globálního hlediska asi bohužel ano. - Ale na straně druhé, je známa celá řada vynikajících osobností (především z duchovní oblasti), kterým vysokou míru této schopnosti vlastní sebereflexe asi opravdu dost dobře není možno upírat...

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Sobota, 1.Listopadu 2014, 21:29:48

A co když žádná civilizace není v celém tom obrovském vesmíru.Život asi ano,ale mezi civilizací a životem je ohromná propast.Jsme sami,pro lidi je to nesnesitelné a proto mají bohy.Kdysi jsem četl,že vznik civilizace ve vesmíru,je tak pravděpodobný,jako když se nad smetištěm prožene vichřice a po ní zůstane Boeing 747.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Snažím se pochopit civilizační proces Neděle, 2.Listopadu 2014, 06:38:36

jako následek zaryté touhy některých z nás po .schopnosti sebereflexe. Tedy spíše jako jednu složku té zaryté touhy po schopnosti sebereflexe.

Pokud přijmu názor, že civilizace je technickým rozvojem, pak by tato stránka schopnosti sebereflexe neměla mít ve vývoji homo sapiens (stupidus) směrem k homo sapiens sapiens prioritu.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Dodatek k civilizačnímu procesu: Neděle, 2.Listopadu 2014, 07:13:44

„Rozhovor s Godfreyem Reggiem: Lidé se rodí k tomu, aby tvořili“ (http://denikreferendum.cz/clanek/19040-rozhovor-s-godfreyem-reggiem-lide-se-rodi-k-tomu-aby-tvorili) je, jak soudím, dobrou inspirací k pochopení civilizačního procesu.

Pro mě osobně je to velmi potěšující čtení.

Petrasek Milan - penzista

Pokusy o sebereflexi nelze upřít Neděle, 2.Listopadu 2014, 09:48:19

příkladně mnohým starořekům, starořímanům, ..............., až .po novosvětské židokřesťany. Jeden z nich - Freud - viděl na sklonku života své dílo jako pokus o nesmělé zaklepání na uzavřené dveře.
Tvůrčí proces bez znalosti jeho motivace je vystaven (obzvláště tomu, který to dobře a zdravým rozumem myslí) zrádně neznámým úskalím, které civilizaci obklopuje .......bych řekl. A na kterých doposud každá ztroskotala....bych dodal.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Otázka sebereflexe a kosmické civilizace Neděle, 2.Listopadu 2014, 12:11:40

Vidět civilizační proces jako "následek zaryté touhy některých z nás po .schopnosti sebereflexe" - paní Šprynarová, já bych to chtěl vidět ještě trochu jinak, právě proto ten můj obsáhlý poukaz na - potenciální - vesmírné civilizace, pouze takto vzato by to totiž byla jenom velice subjektivní záležitost, závisející jenom na dobré vůli právě jenom těch několika málo "zarytých".

Zatímco můj poukaz na obecné podmínky jakékoli (vesmírné) civilizace měl celou záležitost vést tím směrem, že se naopak jedná (při té sebereflexi) o n e o p o m i n u t e l n ý faktor ve vývoji jakékoli civilizace.
Jestli by - jak naznačujete - byla možná čistě technická civilizace, bez této - mravní, etické, duchovní - sebereflexe? Tak tomu bývá přečasto ve všech těch sci-fi filmech: lidstvo se setká s mimozemskou civilizací, která je technicky na daleko vyšší úrovni - a už jenom tím faktem technické vyspělosti je v podstatě bezezbytku vyčerpán veškerý účel a smysl její existence (v daném filmu, rozumí se).

Je opravdu zajímavé, že sotva kdo z těchto sci-fi autorů si láme hlavu nad otázkou stupně d u š e v n í h o, etického atd. rozvoje oné civilizace.
Ale já poukazuji ještě jednou na onu základní skutečnost: i (převážně) technicky zamezená civilizace se nikdy nemůže vyhnout tomu, řešit základní otázky vzájemného spolužití ve vysoce komplexní komunitě. Nemůže se tedy vyhnout otázce po charakterové kvalitě jednotlivých aktérů, individuí - a tím je bez dalšího otevřen celý prostor jejich niterného, potažmo duševního života. Pokud by se nejednalo čistě o "civilizaci" robotů, pak se těmto ryze existenciálním otázkám prostě není vůbec možno vyhnout. A tedy ani vlastní sebereflexi.

----------------------------------

Pan Havlík: jaká je pravděpodobnost existence nějaké další civilizace ve vesmíru, o tom je ovšem možno pouze spekulovat.

Připomeňme si ale jen tak pro zajímavost: ještě docela nedávno se stejným způsobem ve vědeckém světě spekulovalo o možnosti mimozemského života vůbec. A i tady se odhady pánů vědců pohybovaly od předpokladu krajně vysoké pravděpodobnosti existence života ve vesmíru, až k názoru, že život sám je natolik extrémně komplexní entita, že s největší pravděpodobností v celém vesmíru existuje jenom a právě na matičce Zemi.

- Ovšem, právě v několika poslední letech byla prokázána existence už celé řady planet, které mají podobnou konstelaci jako Země, čili vhodné podmínky pro vznik života. (A navíc, stejně se spíše předpokládá, že i na Zemi se život dostal "importem" z vesmíru.) A cestou extrapolace se došlo k závěru, že v celém univerzu takovýchto míst vhodných ke vzniku života jsou přinejmenším milióny, ne-li přímo miliardy.

Zkrátka: současný stav vědeckého poznání je ten, že život sám je ve vesmíru nejspíše velmi rozšířenou záležitostí.

Máte plnou pravdu v tom, že život ještě automaticky neznamená vznik civilizace; pokud ale je k mání opravdu velké množství planet s přítomností života, pak tím samozřejmě paralelně stoupá i pravděpodobnost výskytu nějaké civilizace.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 2.Listopadu 2014, 12:15:5

"Tvůrčí proces bez znalosti jeho motivace" - no ano, pane Petrasku, to je dozajista velká "díra" v sebepojetí a sebesrozumění lidstva, že my pořád nejsme tak daleko, abychom mohli bezezbytku odhalit tajemství základní motivace našeho jednání (jakož i naší existence vůbec).

Ale na straně druhé: není právě tato nezodpovězená otázka naší setrvalou výzvou? Co bychom dělali poté, kdybychom získali definitivní "vědecký" náhled do všech našich skrytých tužeb a motivací?... ;-)

Petr Litschmann - M.Žižkov

..potom Neděle, 2.Listopadu 2014, 14:33:25

si pujdeme zdřímnout, pak se budem chvíli nudit a pak nás to omrzí, a půjdeme něco dělat - se znalostí motivace.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Drakeova rovnice Neděle, 2.Listopadu 2014, 15:20:13

Upřímně, docela by mne zajímalo, odkud má pan Havlík svůj odhad parametrů Drakeovy rovnice. Ta metafora s Boingem mi silně připomíná argumenty kreacionistů, kde se používá podobné metafory. Ale to nemusí nic znamenat. Každopádně by mne zajímalo, jaká je vlastně pravděpodobnost, že ta vichřice to letadlo složí. A kdo a jak to počítal.
Podle české Wikipedie je odhad civilizací v galaxii mezi 10 na -12 a +9, což je tedy pořádná nejistota.
Protože odhad počtu galaxií ve viditelném vesmíru je 10 na 11, nejpesimističtější odhady umisťují nejbližší sousedy mimo pozorovatelnou oblast. Ale už podle těch mírně optimističtějších by jich někde v Hubbelově hlubokém poli pár bylo. A samozřejmě, v tom nejoptimističtějším by i v Galaxii bylo pěkně živo.
Něco podobného napsal i pan Poláček, ale chtěl jsem to trochu konkretizovat.
A pane Poláčku, kde jste se dozvěděl o popularitě panspermické hypotézy?

Petrasek Milan - penzista

Pan Litschmann trefil ultimativní definici očistce a Neděle, 2.Listopadu 2014, 15:21:18

v každém případě důvěryhodně nastínil stav civilizace na cestě do kýženého a tím i leckterými slibovaného ráje.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Neděle, 2.Listopadu 2014, 15:31:8

Jen bych podotknul, že bych příliš nesázel ani na sliby ráje ani na sliby o absolutní nedosažitelnosti ráje.
(Ať už si pod rájem představujem jakýkoliv nedejbože úspěch...)

Petrasek Milan - penzista

Souhlasím, že ani socialistický ráj, ani kapitalistický ráj, ani........... Neděle, 2.Listopadu 2014, 15:53:31

nemohou neodradit od spásné fikce dosažitelnosti ráje.
Ale pozor tenhle Babiš a jeho rafinované nesliby, jeho zdravý lidský rozum, a vůbec jeho bezelstný neoliberální očistec.
Nehledáte stínového prezidenta ............bych se zeptal.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Je rozdíl mezi tím Neděle, 2.Listopadu 2014, 16:03:32

vyložit nastůl všechna panenská jablka a koblihy a tím, vyložit si na stůl všechny karty přítomných a skrytě přítomných. Ovšem, kdo dnes nosí po kapsách karty, že ano...?

https://www.youtube.com/watch?v=llltzxZT-w4

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Panspermická hypotéza Pondělí, 3.Listopadu 2014, 19:27:3

Tedy, napřed musím ujasnit: nepsal jsem o "popularitě" panspermické hypotézy (to by bylo opravdu příliš přehnané tvrzení), a snad jsem tu záležitost vzniku života v daném kontextu prezentoval až příliš jednostranně.

Celá věc je ovšem velice složitá, tady není možno reprodukovat ani v krátkosti stav aktuálních vědeckých názorů a studií.

Jde ale o to, že nemalý problém pro ten výklad či názor, že život se přirozeným, spontánním, evolučním způsobem vyvinul na samotné Zemi, je řada objevů z poslední doby, že prvotní stopy života na Zemi je možno nalézt už v bezmála "nemožně" krátké době po jejím vzniku jakožto pevného tělesa. Zjednodušeně řečeno: věc se jeví tak, že jakmile se na Zemi objevila voda v tekutém skupenství, v tom okamžiku se tu objevil život. To by samo o sobě mohlo hovořit pro spontaneitu vzniku života samovolným způsobem - jakmile život dostane vhodné podmínky, tak se také vytvoří.

Proti tomu ovšem zase zásadně hovoří fakt, že v laboratorních podmínkách, i když zde byly vytvořeny všechny tyto potřebné podmínky, k takovémuto spontánnímu sebevzniku života nikdy nedošlo.

Což všechno dohromady pak zase posiluje ten náhled, že život nakonec přece jenom nevznikl na samotné Zemi, nýbrž že byl na ni "zavlečen" oním zmíněným importem z vesmíru.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Pondělí, 3.Listopadu 2014, 23:00:21


Vichřice to letadlo nikdy nesloží p.Kolaříku i kdyby se nad tím smetištěm přehnala nekonečněkrát.Je to dobré přirovnání,ukazuje na jedinečnost,nahodilost,ale i nesmyslnost civilizace. Je to slepý vývojový krok,který nikam nevede.Na Zemi žijí i jiní inteligentní tvorové,třeba velryby,své věci si ostarají,ale planety je nezajímají.

Na tom všem je nejzajímavější otázka smyslu.Lidé ho nikdy znát nebudou,ani když obsadí jiné planety nebo i celou galaxii.Žádný smysl v tom nebude.A kdyby se chránili před zánikem,i galaxie může být zničena.
Už jsme se dostali daleko od tématu islámského a evropského fanatismu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.