Nedělat četníka

V regionu Rojava, Kurdy obývané území na severu Sýrie, se na správě podílejí rovnoprávně Kurdové, Arabové, Arméni, muslimové i křesťané. Nyní ale Rojava vzdoruje agresi Islámského státu, který v Iráku reaguje na rozvrat způsobený západní intervencí.

Iniciativa Ne rasismu uspořádala v sobotu 12. října v Praze na Vítězném náměstí demonstraci na podporu Kurdů a proti takzvanému Islámskému státu. Nebyl jsem si jist, mám-li tam jít. Měl jsem dojem, že se po mně chce, abych podpořil národní kurdský stát, a já národní státy, i v Evropě, pokládám za slepou uličku dějin a za příčinu mnoha velkých krveprolití.

Na demonstraci jsem se z materiálu, který se tam četl a rozdával vytištěný, dozvěděl, že v regionu Rojava (Kurdy obývaný region na severu Sýrie, na hranicích s Tureckem) je to trochu jinak.

Strana kurdských pracujících, která je iniciátorem tamních událostí v kooperaci s dalšími iniciativami, opustila stalinisticky pojatý autoritativní model, a rozešla se s hierarchicky a nacionalistickými složkami hnutí. Ve smyslu nového ideového zázemí, demokratického konfederalismu se na tamní správě podílejí rovnoprávně Kurdové, Arabové a Arméni, muslimové i křesťané a dokonce, což v tamním regionu je pozoruhodné, je zajištěno, aby 40 % reprezentantů veřejnosti tvořily ženy.

Označuje se to jako „nestátní model“. Sám nejsem protivníkem státu. Když to probírám se svými přáteli a známými, kteří se pokládají za anarchisty, tak někdy od nich slyším, že stát ne, ale republika ano. Já bych republiku pokládal za formu státu. Možná je rozdíl jen terminologický. Možná to, čemu organizátoři demonstrace říkají nestátní model, bych já nazval stát, v němž nevládne mocenská elita lidu, ale v němž si lid vládne prostřednictvím svých zástupců.

Před dvěma týdny uspořádala iniciativa Evangelium a vzpoura v pražském evangelickém kostele U Martina ve Zdi shromáždění za smíření za aktivní účasti Židů, křesťanů a muslimů, a také sekulárních humanistů. Šlo tam o nalezení inspirace pro občanské postoje k současným konfliktům na území Palestiny, Izraele, Iráku, Sýrie a Ukrajiny.

Ujasnili jsme si tam, že dovolávat se Boha a páchat násilí je odporné a že v posvátných textech všech tří náboženství je humanistický potenciál, že v nich promlouvá Bůh, který je Život sám a který inspiruje k tomu život chránit, podporovat a rozvíjet.

Dva týdny po tomto shromáždění mi nebylo úplně pochuti, když na demonstraci, na kterou jsem se nakonec rozhodl jít, zaznívaly výzvy k dodávkám zbraní do Kobanê, regionálního centra, které zoufale vzdoruje agresi tzv. Islámského státu.

Útočící strukturu slyším věrohodné analytiky hodnotit jako organizovaný zločin, který se pouze zaštiťuje islámem. Proti něčemu takovému je nutno se bránit. Nutno uznat právo na obranu proti těm, kdo fyzicky likvidují jiné muslimy a různé konfesní a etnické komunity. Vyzbrojit obránce Kobanê a celé Rojavy je možná nutné zlo.


V regionu Rojava se na tamní správě podílejí rovnoprávně Kurdové, Arabové a Arméni, muslimové i křesťané a dokonce, což v tamním regionu je pozoruhodné, je zajištěno, aby 40 % reprezentantů veřejnosti tvořily ženy. Foto Repro Internet 

Je však nutné se také podívat na původ těchto konfliktů. A nezbude, než se kriticky podívat na údajný export demokracie do zemí sužovaných diktátorskými režimy. Jako analogie se uvádí Německo a Japonsko, poražené na konci II. světové války Spojenými státy, v nichž pak byly násilím nastoleny demokratické pořádky.

Vypadá to, jako by demokracie nespočívala v tom, že lid se ujme vlády, jak naznačuje sám název našeho systému. Zdá se, že demokracii lze někomu nařídit. Relativní poválečný úspěch poražených zemí by naznačoval, že to je možné. Že válečný akt vytvoří podmínky, porazí diktátory a umožní občanské společnosti, aby si začala sama vládnout.

Situace poloviny čtyřicátých let minulého století však zřejmě byla jiná. Další pokusy vnucovat demokracii jiným zemím skončily tragicky. Někde byl krvavý ideologický diktátor nahrazen mocí špinavých mafiánů vládnoucích s podporou amerických a jiných západních zbraní.

Konkrétně v regionu, který dnes máme na mysli, byl poražen diktátor Saddám Husajn, za nějž Kurdové byli masově hubeni, ale formálně demokratická moc nastolená Západem je fakticky nedemokratická. V zemi, kde žije zhruba 60 % ší’itů a 40 % sunnitů, znamená prostá většinová vláda podmanění sunnitů a to vede k jejich násilnému boji o podíl na moci.

Složitá směs motivů, postav a skupin vedla ke vzniku organizace dnes označované jako Islámský stát (IS), vedla k povstání proti sekulárnímu socialistickému, bohužel však zároveň diktátorskému, syrskému režimu, a v Iráku IS reaguje na rozvrat způsobený západní intervencí útoky na ší’ity a také na Kurdy.

Přitom kurdský demokratický experiment je trnem v oku fanatikům ISu stejně jako Erdoğanovu Turecku (státu NATO v přímém sousedství) a podle všeho i západním politikům (včetně našich), pro něž by Kurdové mohli být demokratickými spojenci, ale vykreslováni jsou spíš jako protivníci.

USA a jako jejich poslušný ocásek Spojené království a s nimi další evropští jestřábi intervenují a stylizují se do role ochránců a podporovatelů demokracie. Ve skutečnosti pro hrubou ignoraci místních poměrů a pro své špatně skrývané ekonomické a obecně strategické zájmy situaci komplikují, násilí spíše rozmnožují, než tlumí, a demokracii nedokáží nastolit, pokud o to mají vůbec skutečný zájem.

Nechci podporovat izolacionismus Západu nebo Evropské unie. Nemůžeme se tvářit, že Evropa, která se územně vejde třikrát do Afriky a která je apendixem euroasijského kontinentu, je pupkem světa a že si sama stačí. Měli bychom s okolím obchodovat.

S tím pak jde ruku v ruce kulturní výměna, aniž by nutně musela být oficiálně organizována. Tím demokratizaci diktátorských režimů pomůžeme spíš, než hudrováním nebo snahou za každou cenu vyprovokovat globální termonukleární apokalypsu. Role četníků světa Američanům a Evropanům nesluší.

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Příliš unáhlené "NE", aneb, co lze sdílet s panem Štampachem Pondělí, 13.Října 2014, 11:27:24

Vážený pane Kolaříku,
snad byste mohl s Vaším “NE” ještě posečkat a neunáhlovat se.

Situaci v oblasti, o níž pojednává článek pana Štampacha, lze opravdu velmi těžko rozumnět. Myslím si, že z lidí, kteří jsou odkázáni pouze na media – a to jsme tu všichni – danou situaci nemá šanci pravdivě posoudit vůbec nikdo. Sám bych k tomu mohl říci jediné: zanechte na všech stranách násilí. Nic objevného, že? A asi by to také nepomohlo.

Co ale posoudit můžeme, protože s tím máme žitou zkušenost, je fakt, že tam, kde se prosadila demokracie západoevropského a amerického střihu, se ještě v daleko větší míře prosadil globalizovaný kapitál. Přesněji řečeno, diktatura kapitálu.

A tento strach či podezření, že za vojenskými zásahy ze Západu bude následovat rozprodej “demokratizovaných” území finančním oligarchům, a diktaturu místních struktur vystřídá diktatura kapitálu, sdílím s panem Štampachem také.

S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Export demokracie? Pondělí, 13.Října 2014, 13:31:53

Tak ta pasáž o poválečném Německu zdemokratizovaném "nařízením" vítěznými mocnostmi, jakožto doklad toho, že je tak možno úspěšně učinit, mi připomněla jednu povídku Ludvíka Aškenázyho.

Už si bohužel nevzpomenu jak se jmenovala a o co se v ní jednalo, ale je zde jedno místo, kde nějaký americký činitel vyžaduje nějaký vstřícný krok od německé strany. A v rozhovoru s nějakým západoněmeckým generálem mu připomíná, za co všechno musí být Němci Američanům vděčni: "My, Američané, jsme k vám přinesli demokracii."
"Jawohl!", odpověděl na to generál.

A toto řízné vojenské "Jawohl!" tu neznamenalo nic jiného, než že tato demokracie importovaná na amerických tancích tu byla skutečně zřízena čistě na rozkaz. A že to podle toho také vypadalo.

Ano, poválečný (západo)německý politický systém byl klasická parlamentární demokracie; ale ta adanauerovská demokracie padesátých a první poloviny šedesátých let byla fakticky demokracií s velmi výraznými autoritativními rysy, kde namísto skutečného dialogu vládnoucích s ovládanými (pardon: s lidem) převládala slepá poslušnost vůči moci. - Asi ne tak příliš nepodobně, jako je tomu v současné době v putinovském Rusku.

A bylo zapotřebí až revolty roku osmašedesátého, aby se tyto zkostnatělé struktury autoritativního řízení nalomily, a aby i "dolní lid" dospěl k poznání, že je jak oprávněn, tak ale i schopen těm vládnoucím alespoň do jisté míry ukázat hranice jejich moci.

-----------------------------------

K té otázce, jestli má či nemá euroamerická civilizace hrát úlohu "světového četníka" - tak tady je ovšem odpověď krajně problematická.

Na straně jedné bezpochyby stojí požadavek nevměšování se do životů jiných národů a jiných civilizací, nevnucování jim násilím svých vlastních politických představ a modelů. Na straně druhé ale, to se nedá nic dělat, v oněch státech a regionech o kterých je zde řeč namnoze skutečně ještě vládnou zcela archaické způsoby existence, s mnohdy vyloženě barbarskými elementy, a velmi pravidelně spojené s utlačováním. S utlačováním jiných náboženství, s utlačováním chudších vrstev obyvatelstva, s utlačováním žen... A to sice v takové míře, že ve srovnání s tím se i ta naše v mnohém opravdu pouze formální a vnějšková demokracie stále ještě jeví historicky i sociálně nesrovnatelně progresivnějším a humánnějším životním modelem.

Takže, jestliže stojíme před dilematem: svými pokusy zamezit alespoň nejhorším excesům se vystavit nebezpečí být označen za "světového četníka", anebo ale z relativně bezpečné vzdálenosti naší vlastní civilizace lhostejně přihlížet, jak se "ti tam dole" navzájem pobíjejí a potírají - jak se rozhodnout podle práva a zásad morálky?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 13.Října 2014, 14:28:56

Kdyby byl Západ schopen sám u sebe doma se konečně vypořádat s kapitalismem a zavést skutečný demokratický socialismus, byl by to neodolatelný příklad pro celý svět. „Barbarské elementy“, které utlačují ženy, chudé a menšiny ve třetím světě, by to dlouho nepřežily.
Zatím Západ není schopen ničeho jiného než vývozu kapitalismu.

Otakar Bureš - student

díky za text Pondělí, 13.Října 2014, 15:47:39

jsem moc rád, že na Kurdy (a bylo by zde vhodné také pohovořit o roli Kurdské strany pracujících, KPK) někdo upozorňuje ve správném světle.

přesná je také poznámka o problému komunikace anarchistů a neanarchistů - problém většinou vězí jen v té terminologii. což vede k náhledu, že anarchismus znamená neorganizaci a naopak u mnoha lidových anarchistů to znamená, že za vše může mlhavá chiméra státu. stát je skutečně strukturovanější pojem než "organizovaný útlak", zvlášť, když jsme poučeni poststrukturalismem, bychom to mohli vnímat.

ostatně soudím, že to bude onen "západ", kdo se bude muset učit o demokracii - v rojavě, chiapasu ale i na mnoha jiných místech o mnoha podobách demokracie a udržitelnosti. je směšné ono europocentrické přání o tom, že snad západ musí být vzorem světu...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 13.Října 2014, 16:18:16

Taky se divím tomu, jak nám ten směšný Západ mohl být v roce 1989 vzorem...

Petr Litschmann - M.Žižkov

Investice mají nejen volební právo Úterý, 14.Října 2014, 01:13:36

Mám velké pochybnosti, jestli autorovo "Měli bychom s okolím obchodovat. S tím pak jde ruku v ruce kulturní výměna.." je promyšlenější než kategorické NE Pavla Kolaříka.

Ona kulturní výměna může v praxi fungovat také tak, že abychom nepopudili čínské, ruské a jiné TRHY, obětujeme (ústy svých vyvolených politických představitelů) byť jen pokusy se zastat i jiných lidských práv než je právo investovat na čínském trhu či vyvážet paštiky a kovy až na východ.

Úplně nerozumím varovnému volání před globalizovaným kapitálem ve spojení s obhajobou "našeho" obchodování se zeměmi, které chceme od globálního kapitalismu, jehož jsme ostatně sami součástí, uchránit...

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

K tomu Aškenázymu Úterý, 14.Října 2014, 10:40:45

Tyhle věci se taky řeší ve výborné komedii Billyho Wildera "Eins, Zwei, Drei": https://www.youtube.com/watch?v=jPqoq582VAA
Je to o to lepší, že tam jsou i Rusové.
Vřele doporučuji.

Vojtěch Klusáček - Brno

Středa, 15.Října 2014, 13:25:26

Pozapomíná se, že to co do Německa (Japonska v bleděmodrém) přineslo fungující demokratickou a zároveň relativně pacifistickou vládu, byla poválečná obnova hospodářství subvencemi ze strany vítěze, jaké nemají v historii obdoby, v podobě Marshallova plánu. To byla ta hlavní odlišnost, jak od vývoje po kapitulaci v roce 18, tak od všech těch západních intervencí v poslední době. Ovšem, na což se zapomíná zas při úvahách o ev. dnešních "Marshallových plánech", za podmínek trhů a ekonomik vyčištěných od přebytečného kapitálu apokalyptickou destrukcí druhé světové války - které jedině jeho realizaci umožnily. A jsme zas u jádra dnešního problému.

Filip Šimeček - Brno

Další info o situaci Středa, 15.Října 2014, 16:21:54

Ženy v kurské revoluci http://csaf.cz/index.php?clanok=1712

Prohlášení internacionály http://csaf.cz/index.php?clanok=1710

Report z pražské demošky http://csaf.cz/index.php?clanok=1713

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.