Senátorské anticiganisty nevolit, nevolit, nevolit
František KostlánFrantišek Kostlán upozorňuje na řadu výroků o Romech, kterých se dopustili někteři senátoři. Většinou v nich bývají vydávány za pravdu různé nesmysly a výmysly. Ve výsledku tyto výroky zvyšují negativní emoce vůči této skupině obyvatel.
Prý jsou nějaké volby, víte o tom někdo něco? Tento dotaz adresovaný na Facebooku známým, byl samozřejmě míněn ironicky. Zajímavé totiž je, že na internetu senátní a komunální volby vyvolávají pramalý zájem. Tedy alespoň ve srovnání s volbami poslaneckými či dokonce a prezidentskými, při nichž se příznivci kandidátů pohybovali po internetu rozpálení doběla.
Místní politiky místní znají
U komunálních voleb je nižší zájem voličů o předvolební kampaň na internetu ještě pochopitelný: místní politiky znají, mohou je sledovat tak říkajíc v přímém přenosu po celé volební období, pokud se o politiku zajímají.
Předvolební programy a hesla jim nic nového většinou neřeknou, protože si dokáží představit, jak bude většina kandidátů po volbách působit.
Antiosobnosti v Senátu
Senát je, jak víme, dlouhodobě předmětem nezájmu naprosté většiny voličů. Kvůli tomuto pohrdání horní komorou však vedle skutečných osobností či alespoň politiků přijatelných do jejích křesel usedají i primitivové, kterým by slušný člověk ruku nepodal.
Odborníci nás přitom krmí hesly, že většinový volební systém upřednostňuje volbu osobností, jelikož voliči v menších senátních obvodech své kandidáty znají. Připomeňme si před senátními volbami pár takových antiosobností, které jejich voliči buď neznají, nebo se mentálně pohybují na stejné úrovni.
„Extrapitomci“
Na internetu jsem našel velmi málo diskusí na toto téma. V jedné z nich se mi líbil výraz „extrapitomci,“ kterým pisatel označil pár takových senátorských výlupků. S radostí jsem v jiné diskusi tento libozvučný výraz převzal. A musím říci, že měl docela úspěch. (Citlivějším duším se za takové ostřejší, leč upřímně míněné výrazy omlouvám, neodolal jsem kouzlu češtiny.)
Konkrétně mám na mysli skupinku senátorů, jejíž počet tu nabobtná, tu se umenší. Její jádro tvoří Tomio Okamura (dnes už bývalý senátor), Jaroslav Doubrava, Pavel Lebeda, Vladimír Dryml, Jaroslav Zeman, Miroslav Krejča, Jaroslav Kubera. Na ně se občas nabalí ad hoc kdosi další, kdo také rád hovoří o věcech, kterým nerozumí, aby se na naší nejpočetnější menšině zviditelnil a vylezl po jejích zádech do horní či dolní komory.
Vyjadřování těchto a dalších zákonodárců má několik společných znaků, které z nich dělají skupinu. Podle mého názoru jim nejde o skutečnost (pravdu), ale o dehonestování Romů za jakoukoli cenu. Svědčí o tom fakt, že jim nedělá problém hovořit o věcech, o nichž evidentně nevědí naprosto nic. S tím souvisí i to, že jsou schopni argumentovat dezinformacemi o Romech, které kolují po internetu, respektive, že tyto lži, výmysly a polopravdy vydávají za pravdu.
Bezpochyby tak porušují zákon, který zapovídá šíření nenávisti vůči menšinám a pomluvy, jsou si však stoprocentně jisti svou beztrestností. Arogance moci… se takovému počínání odjakživa říká.
Nejčerstvější je další z kauz Pavla Lebedy, který nyní znovu kandiduje, ovšem ne již za ČSSD, ale za stranu Republika, kterou si založil další takový extra výtečník Otto Chaloupka, bývalý poslanec za Věci veřejné.
Všichni označili Lebedu za lháře
Hned z několika lží usvědčil Lebedu server Romea.cz v souvislosti s jeho rozhovorem pro novinářskou žumpu s názvem Parlamentní listy.cz. Lebeda například v rozhovoru tvrdil, že romské rodiny, které dají své dítě na střední školu, dostávají od Ministerstva školství tisíc korun měsíčně a ROMEA jim ještě přidá 21 tisíc korun ročně.
Lebeda rovněž uvedl, že z Úřadu vlády získal statistiky o romské kriminalitě. Instituce se však proti takovým tvrzením ohradily.
„Pamatuji si, že do mé senátní kanceláře přišla paní a spílala nám politikům, že jsme protilidoví a zaprodaní. Já jsem se jí zeptal, o co jde. Ta paní prokázala, že tisíce romských rodin (já jsem zvyklý říkat cikánský, protože většinu mého života tu byli Cikáni a dnes se to považuje téměř za rasistickou urážku, přitom nejde o jméno, ale jak se to etnikum chová) dostávají tisíc korun měsíčně za kapitoly Ministerstva školství jenom proto, že dají dítě na střední školu. Tatáž cikánská rodina, která dá dítě na střední školu, dostane na požádání od organizace Romea 21 tisíc korun ročně,“ uvedl Lebeda.
„Pravda to není. Pokud ministerstvo školství finančně podporuje romské žáky, pak je to přes rozvojový dotační program… s tím, že v uvedeném programu jsou poskytovány dotace školám přes jejich zřizovatele, nikoliv tedy rodičům,“ uvedla mluvčí MŠMT Klára Bílá.
Jako lež označil ředitel společnosti ROMEA Zdeněk Ryšavý Lebedovo tvrzení, že jeho organizace dává romským rodinám 21 tisíc ročně za to, že pošlou své dítě na střední školu.
„Je to naprostý nesmysl a lež. ROMEA žádnou takovou podporu neposkytuje. My v České republice administrujeme pouze stipendijní program pro romské vysokoškoláky, ale finanční prostředky poskytuje Romský vzdělávací fond a je podpořeno vždy kolem čtyřiceti vysokoškoláků ročně. Žádní středoškoláci, natož jejich rodiny,“ uvedl Ryšavý.
Lebeda vytáhl i několik let po internetu kolující falešné statistiky o romské kriminalitě. Zašel až tak daleko, že tvrdil, že mu tato statistická čísla poskytl Úřad vlády.