Příčiny trendu nesnášenlivosti, agresivity a hlouposti

Společenská atmosféra se vyznačuje hledáním a označováním „viníků odpovědných za zhoršení situace,“ a to mezi těmi nejslabšími. V rámci tohoto způsobu uvažování probíhá verbální napadání Romů a protiromské demonstrace.

Jak potvrdily i letošní volby do Evropského parlamentu, posilování pravicového extremismu a populismu není náhodné. Je součástí trendu, který můžeme pozorovat v celé Evropě již něco mezi pěti až deseti roky.

Probíhá odklon od humanistických idejí a sílí tažení namířené proti Romům a migrantům, které je v rozporu s lidskými právy a často má i násilný charakter. Postupně nabývají na síle nesnášenlivost, agresivita a upřednostňování primitivních receptů na „řešení“ složitých jevů, k nimž vzájemné soužití a integrace části Romů žijících v České republice nepochybně patří.

Společenská atmosféra se vyznačuje hledáním a označováním „viníků odpovědných za zhoršení situace,“ a to mezi těmi nejslabšími: mezi těmi, kteří se odlišují, vymykají, a kteří se kvůli vlastní slabosti nemohou nařčením účinně bránit. Z viníka se stává vnitřní nepřítel, proti němuž je možno bojovat a porazit jej, a tím problém „vyřešit“.

V rámci tohoto způsobu uvažování probíhá verbální napadání Romů a protiromské demonstrace spojené téměř vždy s pokusem o pogrom či lynč, a vždy se snahou o jejich zastrašení a tím i o jejich vytěsnění „někam pryč“. To se ostatně i děje, prostřednictvím sestěhovávání Romů do ghett, jejichž počet v ČR rapidně narůstá.

Kdyby rasisté „neměli Romy“, byli by dnes vnitřními nepřáteli, mnohem silněji než dosud, migranti, Židé či lidé ze sexuálních menšin, političtí protivníci nebo kdokoli další s odlišným pohledem na svět. Extremistům nejde o zlepšení života lidí a o řešení problémů, ale o to, dostat se k moci. A jak s touto mocí poté nakládají, jsme mohli sledovat na chování německých nacistů před druhou světovou válkou i během ní, či koncem 40. let a v padesátých letech během stalinistického období u nás.

Příčiny trendu: globalizace, předsudky, nacionalismus
Jak jsem nejednou upozorňoval, příčin takového stavu je více. Změna doby („paradigmatu“), jakou prožíváme, sebou vždy nesla nejistotu z budoucího, měnil se žebříček hodnot i pohled na význam či smyl etiky, měnily se mezilidské vztahy. To vše je dnes umocněno projevy globalizace, které většinou nejsou přijímány vstřícně, často oprávněně.

S rostoucí globalizací a všudypřítomností postmoderního mravního relativismu ve veřejném prostoru vrůstají i obavy lidí z nadnárodních finančních a politických institucí, které se příliš neohlížejí na potřeby a názory normálních lidí. Jejich fungování leckdy vyvolává dojem konce demokracie, respektive rovnosti šancí, a počátku oligarchie.

Útěk od tradičních evropských hodnot a humanistických idejí představuje mj. i rozplizlost rozhodování Evropské unie, které spočívá v evidentním nedostatku demokracie a v upřednostňování technologie moci. (Což je ovšem důvod k větší integraci EU, nikoli k jejímu rozvolnění, cesta zpět, na „místo činu“, ničemu nepomůže.)


Kdyby rasisté „neměli Romy“, byli by dnes vnitřními nepřáteli, mnohem silněji než dosud, migranti, Židé či lidé ze sexuálních menšin, političtí protivníci nebo kdokoli další s odlišným pohledem na svět. Foto Saša Uhlová, DR

Mechanismus rozhodování EU spočívá především v zákulisních politických obchodech mezi vládami jednotlivých členských zemí. Parlament hraje stále podřadnou roli. Vyšší pravomoci než zákonodárci mají ve vztahu k tvorbě směrnic EU úředníci, kteří navrhují znění návrhů a interpretují výsledky politických rozprav a hlasování. I kvůli tomu mnozí lidé dopřávají sluchu eurofobním hlasům přicházejícím hlavně z krajní pravice i levice.

Součástí globalizace je i šíření amerických zvyků, životního stylu a zdejší pop kultury (především stupidních hollywoodských prefabrikátů několika málo akčních scénářů), které mnohým lidem jde proti srsti - opět zcela pochopitelně.

Místní zvyky, mravy, lidovým uměním počínaje a specifickými svátky konče, tak dostávají na frak. Dříve nám sovětologové vnucovali Dědu Mráze, dnes nám globalizace vnucuje Santa Clause, - takto, velmi zjednodušeně vzato, by se dal shrnout pocit mnohých lidí. Tento jev je navíc spojen s mnohem vyšší dávkou konzumního vnímání světa, a tudíž i s odvrhováním hodnotového a duchovního rozměru.

Tato situace vede k opětovnému posílení podpory „národních států“. Někteří politici na nejvyšší úrovni, podporováni částí obyvatelstva, opakují staré omyly, spočívající v domněnce, že demokracie může fungovat jen v národních státech, zatímco ve větších územních celcích nikoli (u nás Václav Klaus a spol.).

Vracejí tak do hry nacionalismus, který se v souvislosti s dalším děním proměňuje v šovinismus, xenofobii, rasismus a souznění stoupajícího počtu obyvatel s extremistickým viděním světa. To vše ostatně bylo vždy součástí nacionalismu (nikoli však součástí ryzího vlastenectví či patriotismu).

Z mých zkušeností člověka, který se dlouhodobě zabývá romskou tématikou a životem lidí v ghettech, přitom plyne, že příčinou stoupající nenávisti k romské menšině není chování a způsob života Romů, ale latentní rasismus, který se sílící frustrací lidí vyplouvá na povrch.

Svědčí o tom i fakt, že k protiromským demonstracím pořádaných extremisty se přidávají ve větším počtu i běžní lidé, kterým rasistická hesla a násilný charakter pochodů přestaly vadit. Problémy v soužití existují dlouhodobě, avšak začaly náhle vadit až v posledních letech.

K bezprostředním příčinám patří také zhoršená ekonomicko-sociální situace lidí a špatná perspektiva kvality života a životní úrovně do budoucna (či alespoň pocity lidí, že perspektiva je špatná). A také zažité vzorce jejich uvažování a chování. Tedy stereotypy a předsudky, které se pomocí internetu čím dál více stávají součástí veřejného diskursu a vzájemného utvrzování o „své pravdě“, a tím i součástí kolektivního vědomí.

Politici a média - manipulace veřejností
Na dlouhodobém zhoršování společenské atmosféry se podílejí mnozí politici, nejen ti extremističtí a populističtí. Ale také mainstreamová média (většina z nich) a, jak již bylo řečeno, nová média. Politici sbírají populistickými a nenávistnými hesly politické body. (Například mj. i na denikreferendum.cz/.) A média se zříkají své společenské role, profesionality a žurnalistické etiky ve jménu vyšší sledovanosti a čtenosti. (Podrobnosti například ve Zprávě sdružení ROMEA o stavu romské menšiny za rok 2012.)

Rukou nedílnou pak tento politický a mediální establishment manipuluje informacemi: kvůli odvedení pozornosti od nezvládnutých problémů vydává informace nepodstatné za důležité a uměle tak vytváří náhradní problémy. O podstatných věcech informuje velmi povrchně, pokud vůbec, a namísto faktů nabízí konzumentům jako alternativu negativní emoce.

Tímto způsobem se politická i mediální sféra propracovala až k vyvolávání nesnášenlivosti vůči Romům, což je dnes recept, který vždy spolehlivě zabírá. A protože rostoucímu počtu politiků jde o moc, nikoli o snahu řešit problémy, tak jej hojně využívají.

Politici i média vydávají za problém romskou menšinu jako celek, přestože se stížnosti (oprávněné, či nikoli) týkají jen malé části z těch lidí, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách.

Projevy kultury chudoby, které život v ghettech ovládají a které jsou příčinou neblahého stavu, přitom nikdo nezkoumá. Namísto toho média zhusta informují o následcích, které mají: drobná kriminalita, dlouhodobá nezaměstnanost a nízká vzdělanost (a s tím spojená ztráta sociálních návyků), neschopnost udržovat dobré sousedské vztahy apod.

A jaké jsou důsledky, dopadající na hlavy těch nejslabších, kteří se jen stěží mohou bránit? Vedle protiromských demonstrací dochází i ke konkrétním případům násilí páchaného kvůli etnicitě obětí, kterému se odborně říká násilí z nenávisti (zločiny z nenávisti). A také k dnes již neskrývané, otevřené diskriminaci na základě etnicity, především ve školství, bydlení, a zaměstnávání.

ČSSD má našlápnuto k řešení problémů
První českou vládou, která má našlápnuto ke komplexnímu řešení těchto problémů, je až dnešní kabinet premiéra Bohumila Sobotky. Vedle předsedy vlády jsou to především ministryně Michaela Marksová Tominová a ministr Jiří Dienstbiera, kteří jsou si této velmi nebezpečné situace vědomi.

Doufejme, že se jim podaří své návrhy prosadit u koaličních partnerů a že vláda poté bude mít dostatek času uvést své nápady uvést v život. A doufejme též, že dřímající občanská společnost konečně zvedne hlavu a těm několika málo politikům, kterým jde o věc, nikoli o sebe sama, pomůže, co bude v jejích silách.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.