Orgie materialistického náboženství

Náboženský materialismus může mít různé podoby. Některé mohou působit domácky, přirozeně a obyčejně lidsky, jiné triumfalisticky. Ty, které můžeme pozorovat u české katolické církve v případě staroboleslavské pouti, spadají spíše do druhé kategorie.

Před nějakými osmi lety doputovala na své cestě po ruských komunitách žijících v západním světě myrotočivá ikona Bohorodičky. Západní náboženské obrazy buď roní slzy, nebo krvácejí. Někdy dojde k tak morbidnímu úkazu, že se na misce při mši místo hostie objeví živé krvácející maso.

Z východních ikon odkapává myro, odtud jejich název. Myro je směs oleje a vonných bylinných látek, již jsou pomazávání lidé po křtu (na znamení duchovního pomazání, tedy vylití Ducha), biskupové, kněží a jáhni při uvedení do služby nebo při svěcení chrámu a oltářního stolu v něm.

Ikona byla vystavena v Praze v ruském pravoslavném chrámu na Olšanských hřbitovech, který v kombinaci novgorodského stylu se soudobou doznívající secesí postavili s přispěním prvního československého premiéra Karla Kramáře ruští exulanti, kteří nalezli útočiště v Praze po útěku před bolševickým převratem v listopadu 1917.

Na ikonu se stála fronta a každý měl několik vteřin na to, aby ji uctil na svůj způsob. Pravoslavní (Rusové a Ukrajinci tehdy ještě ruku v ruce) se křižovali, líbali tlusté sklo, kterým byla ikona chráněna, a někteří si ji fotografovali pomocí mobilních telefonů, aby třeba i tímto způsobem vstřebali něco z mana, z posvátné síly, jíž je ikona nabita. Pod ikonou byla nádobka zachycující zázračně odkapávající myro.

Tento druh náboženského materialismu je mi blízký a neváhal jsem se připojit se ke ctitelům. Vše tam bylo nějak domácké, přirozené, obyčejně lidské. Náboženství těchto lidí se neodehrává v oblasti vznosných filosofických a etických spekulací. Jejich Bůh je ztělesněný, Slovo, které je božské, se stalo tělem a přebývalo mezi námi, plné milosti a pravdy.

Není to Bůh slov, Bůh textů, jejich náboženství není tolik verbalizované, není to náboženství knihy ani náboženství pouček. Žije v čase a prostoru a bezprostředně se dotýká naší tělesné existence, našeho pozemského života a jeho kosmického kontextu.


Svatováclavské kázání kardinála Duky ve Staré Boleslavi v den svátku mělo ráz politického projevu. Znovu zde zazněla lež o Václavovi jako mučedníkovi. Foto Jiří Schott, Mediafax

27. září vyrazil do pražských ulic průvod s měděným reliéfem (s malou příměsí zlata) z konce 14. století zobrazujícím Madonu. Říkají mu palladium podle bohyně řeckého antického náboženství Pallas Athény. Tvrdí o něm, naposledy kardinál Duka v letošním kázání ve Staré Boleslavi, že je (více než čtyři století před jeho vytvořením) nosil kníže Václav. Na této zbožné lži je založeno i tvrzení, že tento objekt chrání Českou zemi. Morava a naše část Slezska se z ochrany zdají být vyjmuty.

Tento typ náboženského materialismu je triumfalistický. Je spojen s oslavou pololegendární postavy knížete Václava. Světec na trůně, opora nejen této dynastie. Pro poznání jeho života chybí dostatek spolehlivých dobových pramenů a tradované příběhy se opírají o legendy sepsané na oslavu světce. Církevní legendaristika činí z možné postavy raného přemyslovského vladaře reálnou postavu, k níž má mnoho podrobných informací o jeho jednotlivých krocích a dokonce i o jeho myšlenkách.

Není vyloučeno, že Boleslav I. zvaný Ukrutný, který měl nechat Václava, svého staršího bratra, zavraždit, je jen jinou variantou jména Václav. Obojí totiž v dobovém slovanském jazyce znamenalo totéž: více slávy. Je to podezřelé, i když nepřijmeme radikální interpretaci této postavy jako mytologické, s níž přišel r. 1947 Záviš Kalandra.

Svatováclavské Dukovo kázání ve Staré Boleslavi (městě pojmenovaném podle Václavova legendárního bratra) v den svátku mělo ráz politického projevu. Znovu zazněla lež o Václavovi jako mučedníkovi. Zůstaneme-li u standardního významu tohoto církevního termínu, sotva jím mohl být. Nevíme, co proběhlo, ale daleko spíše šlo o dynastický konflikt. Jenže to se pro obraz věčného knížete země české zaštiťujícího z nebe pozemské mocnáře tolik nehodí.

Podle evangelií byla Maria prostá žena, manželka řemeslníka Josefa. Hierarchická a monarchická církev z ní činí královnu. Dokonce královnu nebes.

Obrátilo se na mne shodou okolností několik členů římské církve a svěřovali se mi s pocitem trapnosti z aktu korunování palladia papežským nunciem, k němuž rovněž došlo při letošní staroboleslavské pouti. Říkali mi, že si připadali jako přenesení do jiné doby. Jevilo se jim to jako cizí a nepatřičné. Slavnost se nesla v monarchistickém, tradicionalistickém, autoritativním duchu.

Papež František vybízí církev, aby vyšla do ulic. Nemá však na mysli triumfální pochody v blyštivých róbách, s krajkami, s dýmajícím kadidlem a s prapory. Říká, že služebníci církve a ostatní její členové nemají váhat vyjít do ulic. Výslovně se vyjádřil, že se nemají bát se ušpinit.

Českobratrský teolog Josef Lukl Hromádka nazval své závažné dílo Evangelium o cestě za člověkem (1958). Mluví o Boží cestě za člověkem a o tom, že církev v tom má Boha následovat. To platí i pro římskou církev, pokud se chce vrátit do plného společenství Církve Kristovy. Ne sláva, nýbrž skromnost a pokora, ne bohatství, nýbrž prostota, ne vláda, nýbrž služba.

Náboženství koneckonců může být materialistické. Týká se přece našeho hmatatelného světa. Jedna možnost je, že duch je ztělesněn v předmětech, gestech, pohybech, v členění prostoru a času, ale především vtělen v reálné službě potřebným. Může však také jít o velmi pozemské a hmotné, totiž ekonomické a politické zájmy zamaskované za vznešené duchovno. Ta druhá podoba materialismu je cestou církve k totálnímu zmarnění.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petrasek Milan - penzista

Ano pane Štampachu, Úterý, 7.Října 2014, 11:12:31

náboženství přirozené, obyčejně lidských lidí se neodehrává v oblasti vznosné filosofické a etické spekulace.
Ale odvíjí se ve světě vulgárního konzumismu, ve kterém představitelé církví konkurující o popularitu jsou nuceni být pouťovými vyvolávači - apoštoly machiavellismu.
Takový bezbřehý pragmatismus svádí k zamyšlení nad znovuoživením a dobovou aktualizací víry v trest boží...........bych opět připomněl.

Petrasek Milan - penzista

nanu, nuna Úterý, 7.Října 2014, 18:32:15

DR dnes nabízí střety obdobné počátkům sekularizace křesťanské společnosti.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 7.Října 2014, 18:44:39

Já se raději zeptám, zda myro znamená totéž, co myrha. Ta se ale rusky řekne ми́рра, tak nevím. Že by myro bylo ukrajinsky?

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Úterý, 7.Října 2014, 21:30:11

Myrha není olej, ale pryskyřice. Není tekutá. Sakrální vonný olej používaný v pravoslavné církvi má strašně složité složení, kromě olivového oleje a myrhy je v něm například i růžová esence (prý výlučně z Bulharska) a laudanum (opiová tinktura) a mnoho jiných vzácných a drahých ingrediencí.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Poněkud nespravedlivé Úterý, 7.Října 2014, 22:52:50

Já bych také čekal od naší katolické církve něco jiného než rozšíření posvátné úcty vůči palladiu, jímž bylo jeho korunování. Čekal bych například něco na způsob obeznámení veřejnosti s tím, jak církev naloží s restituovaným majetkem, aby tím naplňovala poslání vlastního sociálního učení.

Takto to vypadá, jako by církev byla bezradná v tom, čím má oslovit širokou veřejnost a tak se raději držela toho, čím nemůže nikoho urazit a co také nikomu nic nového neřekne.

Sám jsem nezaznamenal - ačkoliv se v katolické církvi dost pohybuji – nějakou vnitřní potřebu věřících po dalším stupni posvátné úcty k palladiu. Nezaslechl jsem ani, že by se o aktu korunování palladia vůbec někdo zmínil.

V širším měřítku se domnívám, že naše katolická církev v posledním dvacetiletí dost zaspala, že se ukolébala uspokojením z pádu komunistického režimu, který ji těžce pronásledoval. Nedokázala si vychovat generaci duchovních a zejména biskupů, kteří by viděli dál, než k uspokojení z konce komunismu. Výjimky samozřejmě existují.

Nezapomeňme však na vinu polistopadové politické reprezentace – jak té vedené ODS, tak té vedené ČSSD, včetně Václava Havla – která nedokázala ocenit význam církve, křesťanství a duchovních hodnot vůbec pro alespoň trochu zdravý vývoj společnosti. Jelikož se nenamáhala s církvemi podle toho jednat, probudila v nich síly autoritativního ražení.

Mluvit o legendě sv. Václava jako o lži je nespravedlivé. Mýty a legendy si obvykle nedělají nárok na sdělování nezkreslených faktů, ale vyjadřují dobový ideál, který bývá s přibývajícím časem všelijak aktualizován. Jako na takové je třeba se na ně dívat.

S posledním odstavcem autora bych docela souhlasil, avšak s tou výjimkou, že katolická církev jako organizace určitě není zaměřena k materiálním a politickým cílům. To prostě pravda není. (Pochopitelně, že jednotlivci tohoto ražení by se v ní našli.) Ze zmarnění české katolické církve bych žádný strach neměl. Po letech přešlapování na místě přijdou nepochybně roky úrodné, plné tvůrčího snažení.

Jiří Vyleťal

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Marek Franěk - odpověď Úterý, 7.Října 2014, 23:46:43

Marek Franěk si opět a poněkolikáté řeší své mindráky. Potřebuje si kopnout. Štampach se hodí jako terč. Franěk zuří, když někde nastane svobodná diskuse. Rád by nás všechny viděl pokorně klečet a líbat nohy kléru.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Kubička a další - odpověď Úterý, 7.Října 2014, 23:50:52

Myro je olej s různými příměsemi a v tomto čláínku nešlo o výklad, co je myro. Mysrha je neco jiného. Myro je umělá směs přírodních produktů, myrho je přirodní produkt. Článek není o tom.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

K věci Středa, 8.Října 2014, 07:33:2

Církev je prostě beznadějně zastaralá. A není to tím, že používá zastaralé rekvizity.

Petrasek Milan - penzista

Všechno pane Vyleťale jen ne finanční bilance koncernu Duka sro Středa, 8.Října 2014, 15:05:10

Žádná se zdejších církví zatažených katolíky na tenký led investiční činnosti do méně i více jedovatých papírů, si nezaslouží takového příkladu.
Duchovní mají na planetě globálních hráčů, kteří chápou pojem bohatý život jako honbu za ziskem, zcela jiná zadání.
Příkladně nám důrazně napomáhat z úskalí kapitalismu jakým je právě doktrína růstu zisků........bych nejen já řekl.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Jiří Vyleťal - odpověď Středa, 8.Října 2014, 19:22:25

Děkuji panu Vyleťalovi za sebekritický pohled na vlastmní společenství. Pokud jde o zaměření k politickým a materiálním cílům, domnívám se, že mluvíme o církvi ve dvou významech, pan Vyleťal ve smyslu normativním a já ve smyslu empirickém. Přeju panu Vyleťalovi a jeho církvi, aby přišly "roky úrodné, plné tvůrčího snažení".

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.