Orgie materialistického náboženství

Ivan Štampach

Náboženský materialismus může mít různé podoby. Některé mohou působit domácky, přirozeně a obyčejně lidsky, jiné triumfalisticky. Ty, které můžeme pozorovat u české katolické církve v případě staroboleslavské pouti, spadají spíše do druhé kategorie.

Před nějakými osmi lety doputovala na své cestě po ruských komunitách žijících v západním světě myrotočivá ikona Bohorodičky. Západní náboženské obrazy buď roní slzy, nebo krvácejí. Někdy dojde k tak morbidnímu úkazu, že se na misce při mši místo hostie objeví živé krvácející maso.

Z východních ikon odkapává myro, odtud jejich název. Myro je směs oleje a vonných bylinných látek, již jsou pomazávání lidé po křtu (na znamení duchovního pomazání, tedy vylití Ducha), biskupové, kněží a jáhni při uvedení do služby nebo při svěcení chrámu a oltářního stolu v něm.

Ikona byla vystavena v Praze v ruském pravoslavném chrámu na Olšanských hřbitovech, který v kombinaci novgorodského stylu se soudobou doznívající secesí postavili s přispěním prvního československého premiéra Karla Kramáře ruští exulanti, kteří nalezli útočiště v Praze po útěku před bolševickým převratem v listopadu 1917.

Na ikonu se stála fronta a každý měl několik vteřin na to, aby ji uctil na svůj způsob. Pravoslavní (Rusové a Ukrajinci tehdy ještě ruku v ruce) se křižovali, líbali tlusté sklo, kterým byla ikona chráněna, a někteří si ji fotografovali pomocí mobilních telefonů, aby třeba i tímto způsobem vstřebali něco z mana, z posvátné síly, jíž je ikona nabita. Pod ikonou byla nádobka zachycující zázračně odkapávající myro.

×
Diskuse
PM
October 7, 2014 v 11.12
Ano pane Štampachu,
náboženství přirozené, obyčejně lidských lidí se neodehrává v oblasti vznosné filosofické a etické spekulace.
Ale odvíjí se ve světě vulgárního konzumismu, ve kterém představitelé církví konkurující o popularitu jsou nuceni být pouťovými vyvolávači - apoštoly machiavellismu.
Takový bezbřehý pragmatismus svádí k zamyšlení nad znovuoživením a dobovou aktualizací víry v trest boží...........bych opět připomněl.
PM
October 7, 2014 v 18.32
nanu, nuna
DR dnes nabízí střety obdobné počátkům sekularizace křesťanské společnosti.
October 7, 2014 v 18.44
Já se raději zeptám, zda myro znamená totéž, co myrha. Ta se ale rusky řekne ми́рра, tak nevím. Že by myro bylo ukrajinsky?
October 7, 2014 v 21.30
Myrha není olej, ale pryskyřice. Není tekutá. Sakrální vonný olej používaný v pravoslavné církvi má strašně složité složení, kromě olivového oleje a myrhy je v něm například i růžová esence (prý výlučně z Bulharska) a laudanum (opiová tinktura) a mnoho jiných vzácných a drahých ingrediencí.
JV
October 7, 2014 v 22.52
Poněkud nespravedlivé
Já bych také čekal od naší katolické církve něco jiného než rozšíření posvátné úcty vůči palladiu, jímž bylo jeho korunování. Čekal bych například něco na způsob obeznámení veřejnosti s tím, jak církev naloží s restituovaným majetkem, aby tím naplňovala poslání vlastního sociálního učení.

Takto to vypadá, jako by církev byla bezradná v tom, čím má oslovit širokou veřejnost a tak se raději držela toho, čím nemůže nikoho urazit a co také nikomu nic nového neřekne.

Sám jsem nezaznamenal - ačkoliv se v katolické církvi dost pohybuji – nějakou vnitřní potřebu věřících po dalším stupni posvátné úcty k palladiu. Nezaslechl jsem ani, že by se o aktu korunování palladia vůbec někdo zmínil.

V širším měřítku se domnívám, že naše katolická církev v posledním dvacetiletí dost zaspala, že se ukolébala uspokojením z pádu komunistického režimu, který ji těžce pronásledoval. Nedokázala si vychovat generaci duchovních a zejména biskupů, kteří by viděli dál, než k uspokojení z konce komunismu. Výjimky samozřejmě existují.

Nezapomeňme však na vinu polistopadové politické reprezentace – jak té vedené ODS, tak té vedené ČSSD, včetně Václava Havla – která nedokázala ocenit význam církve, křesťanství a duchovních hodnot vůbec pro alespoň trochu zdravý vývoj společnosti. Jelikož se nenamáhala s církvemi podle toho jednat, probudila v nich síly autoritativního ražení.

Mluvit o legendě sv. Václava jako o lži je nespravedlivé. Mýty a legendy si obvykle nedělají nárok na sdělování nezkreslených faktů, ale vyjadřují dobový ideál, který bývá s přibývajícím časem všelijak aktualizován. Jako na takové je třeba se na ně dívat.

S posledním odstavcem autora bych docela souhlasil, avšak s tou výjimkou, že katolická církev jako organizace určitě není zaměřena k materiálním a politickým cílům. To prostě pravda není. (Pochopitelně, že jednotlivci tohoto ražení by se v ní našli.) Ze zmarnění české katolické církve bych žádný strach neměl. Po letech přešlapování na místě přijdou nepochybně roky úrodné, plné tvůrčího snažení.

Jiří Vyleťal
October 7, 2014 v 23.46
Marek Franěk - odpověď
Marek Franěk si opět a poněkolikáté řeší své mindráky. Potřebuje si kopnout. Štampach se hodí jako terč. Franěk zuří, když někde nastane svobodná diskuse. Rád by nás všechny viděl pokorně klečet a líbat nohy kléru.
October 7, 2014 v 23.50
Kubička a další - odpověď
Myro je olej s různými příměsemi a v tomto čláínku nešlo o výklad, co je myro. Mysrha je neco jiného. Myro je umělá směs přírodních produktů, myrho je přirodní produkt. Článek není o tom.
October 8, 2014 v 7.33
K věci
Církev je prostě beznadějně zastaralá. A není to tím, že používá zastaralé rekvizity.
PM
October 8, 2014 v 15.05
Všechno pane Vyleťale jen ne finanční bilance koncernu Duka sro
Žádná se zdejších církví zatažených katolíky na tenký led investiční činnosti do méně i více jedovatých papírů, si nezaslouží takového příkladu.
Duchovní mají na planetě globálních hráčů, kteří chápou pojem bohatý život jako honbu za ziskem, zcela jiná zadání.
Příkladně nám důrazně napomáhat z úskalí kapitalismu jakým je právě doktrína růstu zisků........bych nejen já řekl.
October 8, 2014 v 19.22
Jiří Vyleťal - odpověď
Děkuji panu Vyleťalovi za sebekritický pohled na vlastmní společenství. Pokud jde o zaměření k politickým a materiálním cílům, domnívám se, že mluvíme o církvi ve dvou významech, pan Vyleťal ve smyslu normativním a já ve smyslu empirickém. Přeju panu Vyleťalovi a jeho církvi, aby přišly "roky úrodné, plné tvůrčího snažení".