Jak je to s tím pokrokem?

Jiří Vyleťal se zamýšlí nad fenoménem pokroku, který byl a stále je silou formující společenské poměry. Upozorňuje také na jeho limity a sporné stránky.

Vypadá to jako bláhový sen. Chodit do školy, pak se rozhodnout pro nějaké povolání, vyučit se, dopracovat se k maturitě, získat diplom, dělat třicet čtyřicet let ve svém oboru a pak, když síly slábnou, vyklidit místo mladším a hajdy na zasloužený odpočinek.

Kdo s tím může dnes počítat, komu se to podaří? A přesto je to tak logické, ekonomicky nejpřínosnější, pro společnost nejsmysluplnější a konečně pro člověka a jeho rodinu po všech stránkách žádoucí. Jak samozřejmé, a jak málo pravděpodobné.

Sněme ještě jeden sen. Například ten o rodině. Mladý muž a dívka se potkají, najdou k sobě cestu, slíbí si lásku, věrnost až na věčnost. Radují se z příchodu dětí na svět, v poctivém snažení postaví na nohy vlastní rodinu a dětem dají to nejlepší, co v nich je. Když se čas naplní, doprovodí své rodiče po cestě, jíž se nevyhne nikdo z nás.

Z dětí vyrostou dobří lidé, přijdou vnoučata a naši, mezitím zestárlí chlapec s dívkou, dospějí k zaslouženému odpočinku. Žádný exekutor jim nevezme střechu nad hlavou a žádné reformy je nezbaví naplnění příslibu sociálního státu, na jehož konto po desítky let ukládali zákonem stanovené peníze. Komu se to podaří? Jak to, že to, co se zdá jako přirozené a po všech stránkách žádoucí, má dnes podobu čirého fantazírování? Proč ten rozpor mezi docela skromně chtěným a možným?

Pokrokové pokrokářství
Benedikt XVI. se v řadě svých textů, zejména v encyklikách, věnuje tématu pokroku. Jednou z jeho hlavních myšlenek je tato: „Mravní pokrok člověka nedrží krok s pokrokem člověka na poli vědy a techniky.

Mám stále v paměti okřídlená hesla komunistických proroků, kteří v žádném ze svých projevů neopomněli vyjmenovat úspěchy socialistického hospodářství a celospolečenského počínání vůbec. Oslavnou tirádu dosažených cílů pravidelně končili seznamem všeho, čím do pěti let předhoníme zahnívající Západ. Rekordy dojnic počínaje a dobytím kosmu konče.

Nějak však soudruhům v zápalu samochvály nezbylo místo na nedůvěru, kterou mezi lidi zaseli násilně vnuceným režimem, nedůvěru, již s časem přibývalo jak kaše v „hrnečku vař“. Z jakéhosi bohorovného nadhledu se nenamáhali občany informovat o tisících mrtvých, které při těch úspěších umučili v koncentrácích a policejních vyšetřovnách. S jejich představou pokroku nebylo takové počínání v rozporu.

Byl snad toto pokrok? Může snad elektrifikace nejzapadlejších koutů venkova a zefektivnění zemědělství provázené vraždami sedláků a kněží (jako tomu bylo např. v Babicích - což nebyla výjimka) znamenat nějakou vyšší míru dobra, než tomu bylo dosud? Cožpak je možno technicky sofistikovaný systém ochrany hranic včetně obětí zastřelených při pokusu o jejich překročení považovat za zítřek lepší včerejška?

Také na Západě, jak už dnes dobře víme, byl a stále je fenomén pokroku silou formující společenské poměry. Nelidskost, s jakou se budovala industriální společnost v Rusku, tam sice nenajdeme, ale jenom proto, že byla přesunuta do někdejších kolonií, kde Západ, a nejen on, dodnes levně nakupuje suroviny a práci pro svůj pokrok.

Na Západě se nikdy nevymýšlely pětiletky. Avšak všudypřítomnost reklamy a samozřejmost maximalizace zisku si vidinu pokroku osedlala stejně jako komunistická posedlost zářnými zítřky. Za dokonalejší se nezřídka vydává to, co nese pouze jiný kabát, případně je doplněno o nepotřebnou hračku.


Fenomén pokroku byl a stále je silou formující společenské poměry. Foto de.wikipedia.org

Vážnější pohled na výdobytky pokroku se nabízí ve zdravotnictví, kde dokonalejší technologie dokáží zachránit život, případně zlepšit zdravotní stav. Pokrok tohoto druhu je právem vítaný. Bohužel je však provázen nedostupností jeho výdobytků všem, kteří jej potřebují. Jeden se dokonce nemůže ubránit dojmu, jako by věda ve zdravotnictví měla za prioritní cíl nikoliv uzdravení nemocných, ale vytváření zisků na základě obchodu s těmi, kteří si uzdravení mohou zaplatit.

Tady ovšem nelze o pokroku hovořit bez řádné dávky cynismu. Jakýpak pokrok, když naděje na uzdravení je přímo úměrná výši konta, když pokrok vědecký je zároveň úpadkem mravním?

Zcela nejděsivěji se uplatňuje pokrok ve vojenství a zbrojním průmyslu. Nikoho asi nepřekvapí, že aplikace nejžhavějších technických novinek se nejprve objeví právě tam. Jako by tím úplně prvním cílem lidského snažení mělo být ohrožení, zastrašení nebo dokonce – ani se to nechce domyslet – sprovození ze světa někoho druhého.

Optimista by řekl, že je-li technická převaha v rukou lidí míru, je to tak vlastně dobře. Evidentně však takové tvrzení neplatí. Jednak jsme se o tom přesvědčili v obou světových válkách, jednak se o tom po mnoho let přesvědčujeme na Středním východě a nejnověji na Ukrajině. Tam všude se dostávají zbraně do rukou nezodpovědných lidí. Totožný obrázek se nám naskýtá v Afghánistánu a Iráku, kam vojska NATO vybavená nejnovější technikou vkročila s cílem nastolit mír a pořádek. Po dvanácti letech bojů a umírání vinných i nevinných je mír a pokoj v nedohlednu.

Nemělo by se úsilí, které se vkládá do výzkumu stále dokonalejších zbraní, přičemž i ty méně dokonalé dokáží zničit svět několikanásobně, nasměrovat k pokroku v lásce mezi lidmi? Asi bychom se hodně divili, jaké zázraky by se děly. Na obvyklý strach, že časem nás někdo ubije čepicemi, bychom ani nevzpomněli.

Pokrok, není-li pokrokem mravním, žádným pokrokem není. Jako takový může přinést výhody jenom někomu a jenom po omezený čas, což nás od stavu obecného dobra jen vzdaluje.

Mravní pokrok
Asi se skoro všichni lidé shodneme v tom, že chceme svůj pozemský život prožít šťastně. Musíme ovšem pochopit, že šťastný mohu být jenom tehdy, když i všichni ostatní budou šťastní. Možná se to nestane, aby byli šťastní úplně všichni, i tak nás budou sužovat přírodní neštěstí a nemoci. V našich silách však je, abychom se o to pokoušeli, což znamená, že nesmíme žít jeden na úkor druhého.

Jak takové úsilí má vypadat, nám v našich zeměpisných šířkách předvedl Ježíš Kristus. Není vůbec pravda, jak tvrdí ateisté i mnozí křesťané, že Ježíšův vzor je nedostižný, že je to jakási utopie, kterou lze snad realizovat až kdesi v nebi. Ježíš sám řekl, že to, co od nás žádá, není nemožné. A protože za každým Ježíšovým slovem stál potvrzující čin, lze se na křesťanství spolehnout.

Křesťanství není ani recept, ani kabát, který je třeba navléci, aby věci fungovaly. Je nutné ho znát, a hlavně podle křesťanského učení jednat. V malém i velkém, dole i nahoře. Že se tak neděje, resp. děje se pouze málo a na izolovaných ostrůvcích, je pravou příčinou rozporu mezi tím, co by si člověk přál, a tím, čeho se mu nakonec dostane. Zde jsou kořeny nestability společnosti a jejího mravního zaostávání.

Kdo však dnes stojí o křesťanství, o mravní pokrok, jenž je bez křesťanství nemyslitelný? Stojí o něj demokraté? Ti přece trvají na nezávaznosti a relativnosti každého náboženského učení. Náboženství a vše, co s ním souvisí, odsunují do soukromé sféry. Tím je jaksi vyloučena jakákoliv povinnost občana, která by se odvolávala na jiný zdroj, než je lidská vůle. Její vyjádření prostřednictvím volby má mít vrch nad vším ostatním.

Demokraté po vzoru zakladatelů USA tvrdí, že vládnout mají zákony, nikoliv lidé. Jako by snad lidmi vytvořené zákony nebyly odrazem jejich morálního stavu. Jako by lidé skrze zákony nevládli.

S demokraty lze souhlasit v mnohém, ale v jednom ne: na nejzákladnější rovině se nemůže člověk řídit pravidly, která stanovil pouze on, ale pravidly, jejichž zdrojem je někdo, kdo stojí nad člověkem. Křesťané věří, že tato pravidla jsou známa a byla člověku dána a zjevena Bohem.

Stojí o křesťanství liberálové? Také oni sdílejí s demokraty víru v relativnost všeho. K ní přidávají nadřazení osobního zájmu před zájmem celku. Tam, kde si demokraté absolutizují volbu, si liberálové absolutizují individuální vůli. Svět podle liberálů má být světem, v němž jedněm je dovoleno vše, a druhým jen to, co jim první dovolí.

Jestliže demokraté nepotřebují křesťanství, protože si vystačí s vírou v to lepší, co je v člověku, liberálové je nepotřebují proto, protože věří v sebe sama.

Potřebují křesťanství konzervativci? Na první pohled se zdá, že ano. Konzervativní způsob myšlení i chování rád vychází z vyzkoušeného a dlouhodobě platného. K tomu jistě křesťanství patří. Jenže si z křesťanství ponejvíce berou jeho kultovní stránku, která je nejviditelnější. Konzervativci se rádi ukazují v katedrálách a v blízkosti biskupů, ale o téma sociální spravedlnosti téměř nezavadí. Mluví-li konzervativec o sociálním učení katolické církve, budí dojem, že do konzervativního tábora nepatří.

Potřebují křesťanství socialisté a sociální demokraté? Vzhledem k sociální otázce, která stojí v základu všech socialistických hnutí, by se dalo čekat, že socialistická hnutí budou přirozenými spojenci křesťanstva. Bohužel tomu tak není.

Socialisticky smýšlející lidé jsou většinou přesvědčeni, že sociální nespravedlnost lze odstranit pouhými administrativními opatřeními. Žádný hodnotový řád, který by vycházel odjinud než od člověka, prý k tomu není třeba. Křesťanství je zbytečnost. Církve s jejich hierarchickou strukturou a principem povolání namísto principu volby mají socialisté za přežitek z dob středověku. Jako by i jejich struktury nebyly vystavěny hierarchicky, jako by i oni nenakládali s mocí směrem odshora dolů.

Sami pak bývají překvapeni - což neradi doznávají - jak rychle mnozí z nich na sociální spravedlnost zapomenou a kvapem přebírají moresy nejbohatších elit, octnou-li se v mocenských pozicích.

Nepochopení socialistů a snad i téměř všech levicových hnutí ohledně toho, že veškerý společenský neřád lze odstranit jedině řádem lásky, který do lidských srdcí zasazuje dobro, zdá se být jejich nejpevnější vírou.

Do úplného výčtu nám zbývá myšlení alternativní. Jemu je především cizí každý řád, a proto pokládá křesťanství vzhledem k jeho pevným nárokům na člověka za téměř škodlivé. Alternativci tím, že míří proti všemu, co připomíná hlavní proud, vylučují - někdy i nevědomky - všeobecnou platnost každé normy lidského chování. Alternativci se tu a tam hlásí i k Ježíšovi, jenž je podobně jako oni plavcem proti proudu. Jenže Ježíš nehlásal žádnou okrajovou možnost společenského uspořádání, ale pevný řád, k němuž žádnou alternativu nepřipouštěl.

Závěr
Svatý Augustin kdysi řekl: „Neklidné je lidské srdce, dokud nespočine v tobě, Bože.“ Tak podobně to asi bude i s naším tíhnutím ke šťastnému životu. Spět k němu budeme tehdy, budeme-li usilovat o více křesťanské lásky jeden k druhému. Tehdy, až naši přirozenou touhu po pokroku zaměříme na mravní zdokonalování. Pokrok, jehož plody budou moci užívat všichni, se pak dostaví sám.

A co si myslíte vy? Diskuse (57 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Vyleťale, Čtvrtek, 14.Srpna 2014, 08:57:47

nevím, koho všeho počítáte mezi alternativce, ale myslím si, že alternativci hledají alternativu spíš k tomu, co existuje, nikoli k Ježíšovu řádu. Ten, pokud vím, nevládne nikde. Dokonce si myslím, že ani v samotné římskokatolické církvi ne.
Dále se domnívám, že plout za každou cenu proti proudu je stejná blbost jako plout za každou cenu s proudem. Důležité je především sledovat, KAM ten proud směřuje, nenechat se nikdy jen pasivně unášet, nýbrž se vždycky pohybovat v souladu se svým vědomím a svědomím. Pokud to bude čirou náhodou s hlavním proudem, tak proč ne?

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Vyleťale, Čtvrtek, 14.Srpna 2014, 12:16:33

o křesťanství nelze mluvit tak naivně ahistoricky. Jaké křesťanství nám má být vzorem? To středověké, které považovalo zabíjení odlišně věřících a smýšlejících za správné a bohulibé? Vzpomeňte si, jak Augustin tvrdil, že kacířství je horší než vražda. Nebo ti asketi, kteří se trestali za obyčejnou poluci?

Mluvíte o Ježíšovi. Je třeba si ho za mnohé vážit a patří jistě do galerie velkých postav dějin. Ale i on má řadu nenávistných a fanatických výroků (přišel uvést na zem rozdělení a meč, povstane otec proti synovi atd., vydloubnutí oka, neustálé hrozby pláčem a skřípěním zubů u Matouše, plemeno zmijí jako běžné oslovení farizejů atd.). Jistě, vše se dá nejlépe vysvětlit tím, že Ježíš byl eschatolog. To ale znamená, že očekával konec světa a jeho záměrem tedy v žádném případě nebylo vytvoření nějakého pevného řádu harmonické společnosti. Nezaměňujme historického Ježíše za barvotiskový katolický obrázek...

A co je to pokrok? Třeba to, že dnes už i církev (a naprostá věšina věřícíh) uznává, že za odlišné názory by se nemělo upalovat. A že poluce už není hříchem...:)

Martin Pleva - pedagog, Brno

A pokud jde o mravní pokrok, Čtvrtek, 14.Srpna 2014, 12:25:5

nemůžete ho dosáhnout, pokud nezměníte fungování společensko-ekonomických mechanismů. Lidé se totiž musejí chovat v souladu s nimi, aby vůbec přežili. To je velká pravda marxismu, kterou filozofičtí idealisté naprosto přehlížejí.

Čili v kapitalismu nikdy nebude dostatek lásky, protože si ji lidé, nucení k tvrdé konkurenci s druhými, zkrátka nemůžou dovolit. Sociální stát ale např. přece jen umožňuje trošku více lásky (a sám lásku k bližnímu svými opatřeními do značné míry ztělesňuje). Pokud zmírníme ekonomický tlak na lidi a dáme jim více jistot, vytvoříme podmínky k tomu, aby se k sobě chovali lidštěji a láskyplněji.

Petrasek Milan - penzista

Současný stav demokracie nabízí překlenutí mezi Čtvrtek, 14.Srpna 2014, 13:34:7

dvěmi kauzálně rozlišnými úděly jedince obdarovaného a neobdarovaného vírou, které byly až podobu sekularizace křesťanské společnosti vystaveny nesmiřitelnému konfliktu.
Moderní demokracie umožňuje návaz na antickou tradici úsilí o schopnost soužití mezi zastánci víry nebo nevíry v lidskou existenci jako daru stvořitele.
A umožňuje také necenzurovanou orientaci v historii pokusů o mravní i nemravný pokrok.
Příkladně odpovědnost za nemravně slepou víru v pokrok dnes svorně nesou věřící i nevěřící nedemokraté.......bych řekl coby zarytý demokrat.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Srdečný dík čtenářům za reakce a odpověď na otázky Čtvrtek, 14.Srpna 2014, 21:45:46

Velice děkuji milým čtenářům za reakce. Pokusím se co nejstručněji odpovědět, i když dopředu vím, že mé odpovědi budou nedostatečné.

Alternativní myšlení je takové, které nemá důvěru k systému. Podezřelé je mu vše, co zavání pravidly. Pěkně o tom píše Jan Keller v „Posvícení bezdomovců“ v úvahách o postmodernismu. Kniha je to více než doporučeníhodná.

Ano, Ježíšův řád v naprosté plnosti nevládne nikde. Třeba si uvědomit, že celé stvoření je zasaženo nedokonalostí. Je ovšem velký rozdíl, pokud se k dokonalosti blížíme, anebo se od ní vzdalujeme. Díváme-li se na věc s tímto vědomím, pak vidíme, že Ježíšův řád žije. Setkáme se s ním v nejednom společenství, v řadě rodin, někdy i tam, kde bychom to nečekali. Pokud málo známe křesťanství, utváříme si názor na něj, na církve, na posvátno apod. na základě předsudků, pak si těžko křesťanského chování u druhých lidí všimneme.

Křesťanství dnešní není samozřejmě křesťanstvím středověku. Kdo však křesťanství aktivně žije, ví dobře, co dnes znamená. A dobře také ví, co není a nebylo v křesťanství v pořádku. Jen si poslechněme kritická slova papeže Františka.

Vytrhávat věty ze souvislostí, navíc ze souvislostí starých stovky a tisíce let a na základě toho si dělat obrázek o křesťanství nevede k pravdivému poznání. To je jako bychom si dělali názor na vědu a techniku podle alchymistických experimentů.

Ostatně, chceme-li kritizovat křesťanství z pozic nevěřících, neměli bychom zapomínat na kritiku nevěřících z pozice nevěřících. Jsou snad dvě světové války, sovětské gulagy, komunistické zločiny ve východním bloku a dnešní do nebe volající sociální nespravedlnost dílem věřících? Dílem křesťanstva?

Mravní pokrok dosáhneme jedině tak, že se sami nad sebou zamyslíme a na základě toho začneme měnit své chování. Myšlenka totiž předchází čin, a nikoliv naopak. Z mizerné morálky nám lepší společenský řád určitě nevykvete.

Křesťanství tou cestou dopředu, tedy k dobru pro všechny, určitě je. Tuto cestu v něm poznat ovšem předpokládá zamilovat si Boha. A to zase chce upozadit sám sebe, nespoléhat tolik na své svědomí a vědomí, nežít život sám sobě. To nám zatím chybí.

S přáním všeho dobrého a srdečnými díky za reakce, Jiří Vyleťal

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Poznámka Čtvrtek, 14.Srpna 2014, 22:38:55

Když se mluví o antisystémovosti, myslí se tím obvykle odpor proti kapitalismu, nikoliv odpor proti jakémukoliv systému.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Vyleťale, Pátek, 15.Srpna 2014, 10:45:17

v předchozích vstupech mi šlo o to, abych vám ukázal, že o křesťanství nelze mluvit tak abstraktně, nelze jej oddělovat od reálného světa a dějin. Vy nemluvíte o křesťanství jako o konkrétním fenoménu, který je a byl pochopitelně vysoce komplexní, složitý a rozporuplný, vy jste si vylouhoval jakýsi humanistický a celkem sympaticky vypadající extrakt, ale je třeba upozornit, že to není celá pravda o křesťanství.

Ono má jako všechno své výšiny i propasti, lecčím se může chlubit, lecčím bohužel ne. To nemůžeme přehlížet. Čili křesťanství není pouhým jednoduchým řešením dnešních problémů, ono samo je i problémem. Kdyby se všichni ateističtí (spíše však lhostejní a agnostičtí) Češi nejednou stali katolíky, máme tu okamžitě problémy jako v Polsku, kde nutí ženy, aby riskovaly svůj život a porodily - odpusťte to slovo - zrůdy, kde církev diktuje politikům, homosexuálové jsou pranýřováni (nesmějí působit jako učitelé) a kde se běžně provádí cenzura a autocenzura všech děl, která mohou "urazit náboženství".

Chápu, že jste křesťanem, a máte tedy ke své víře emotivní vztah, ale měl byste o křesťanství přemýšlet mnohem kritičtěji. Ono to bohužel není tak, jak církev často říká (a podobá se v tom paradoxně dnešním komunistům): ano, dělaly se chyby, občas i zločiny, ale myšlenka je správná a bezvadná. Nikoli, i ta samotná myšlenka má řadu problematických míst (když odhlédneme od vysoce problematického modelu hierarchické církve).

Zamyslete se třeba nad tímto: Píšete, že křesťanství nemůže za světové války a jejich hrůzy. Nevíte snad, že slovenské Židy posílal do Osvětimi na smrt katolický kněz a prezident Tiso? Jak to bylo možné? A jak to, že jej církev neexkomunikovala? Nečetl si Tiso náhodou předtím, než podepsal příslušné dokumenty, pasáže v evangeliích, kde se píše o ŽIDECH, kteří křičeli "Ukřižuj" a "Krev jeho na nás a na naše děti"?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sociální pokrok a mravní řád Pátek, 15.Srpna 2014, 18:14:13

Pane Vyleťale, musím přiznat, že Váš článek mě nejen zaujal, ale bezmála až přímo okouzlil svou dokonalou analýzou všech relevantních součástí stávajícího světa, jak se tyto všechny každá svým způsobem dokáží vzdalovat a odcizovat tomu, co by snad bylo možno neutrálně nazvat "pravým bytím".

Obzvláště Vaše vystižení principiální omezenosti demokracie je hodno uznání, neboť sotva kdo se odváží takto zásadní kritiky této v současné době naprosto dominantní politické ideologie. Ano, demokracie se vydává za jakési "nejdokonalejší" a "nejsvobodnější" uspořádání věcí lidských, ale ve skutečnosti všechno utápí ve svém v podstatě až vyloženě bezzásadovém relativismu, a hledání pravdy života nahrazuje slepou vírou v mechanickou mašinérii voleb. Jako by pouze kvantitativní poměr většina-menšina snad mohl kvalifikovaně rozhodovat o tom, co je a co není pravdou našeho žití!

Stejně tak i Vaše zhodnocení faktické role těch "alternativních": ano, i to je naprosto přesné, oni napohled mohou budit dojem pokrokového elementu tím že jsou v opozici k danému systému - jenže oni jsou ve skutečnosti v opozici vůči j a k é m u k o l i vyššímu řádu, který překračuje úzký horizont jejich nevyzrálé touhy po vlastní neomezené autonomii. Oni jsou nakonec elementem destruktivním vůči všemu, co je nějakým způsobem zavazující - bez ohledu na to zda je to samo špatné či nikoli.

Pane Vyleťale, tato Vaše úvaha se ve svém základním vyznění v podstatě plně kryje se základní intencí mého vlastního textu, který shodou okolností právě teď byl zveřejněn, pod názvem "Za všechno může kapitalismus"? I já v něm poukazuji na zcela základní skutečnost, že jakákoli pouze institucionálně-systémově orientovaná snaha zásadně přeměnit společnost nikdy nepovede k cíli, dokud nebude doprovázena (či spíše: p ř e d c h á z e n a) zásadním a niterným přerodem člověka samotného. Bez dobrého člověka není možno provést dobrou revoluci; opačným směrem to prostě nefunguje.


-------------------------------------

Pane Plevo, domnívám se že byste přece jenom měl poněkud více zohlednit skutečnost, že pan Vyleťal se v prvé řadě odvolává nikoli na instituci katolické církve, nýbrž na samotnou osobu Ježíše Krista.

Všechno to, co se v pozdějších dobách dělo ve jménu Ježíše, skutečně nelze bezezbytku uvádět do souvislosti s ním. Stejně tak jako Karel Marx by byl bez jakýchkoli pochyb omráčen a zhrozen tím, co za strašlivosti se v jeho jménu dělo v "socialistických" režimech, stejně tak i Ježíš by se z hrůzou odvrátil od mnohého, co pod znamením kříže páchala pozemská instituce církev.

Ostatně, k tomu je nutno podotknout ještě tolik, že Ježíš sám založení nějaké "instituce církve" nikdy neplánoval a nikdy neměl v úmyslu. Jeho jediným cílem bylo zřízení "Boží říše" - ale tady a hned, na této zemi, mezi těmito lidmi, a těmito lidmi samotnými.
Neboť ten pojem "Boží říše" nakonec není ničím jiným nežli symbolem pro to, že jsou to lidé sami, kteří se mají chovat a mají jednat tak, aby v kterémkoli okamžiku mohli s klidným svědomím předstoupit před soud Boží.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 15.Srpna 2014, 18:52:23

Jenomže, pane Poláčku, pan Vyleťal velice dobře ví, že lidé jsou slabí a že kapitalismus je ovládá aniž by chtěli a že dnes už těžko bude existovat nějaký "hodný" kapitalismus, a proto je jistě také proti kapitalismu.
Na obranu alternativců (pořád nevím, kdo to přesně je), kteří nechtějí plout s proudem, zde uvedu úryvek z jedné velmi křesťanské písně, aby bylo vidět, že neplout s proudem je zcela křesťanské. To se panu Vyleťalovi bude určitě líbit.

"Kdo se ani zlatem koupit nedá,
nemlčí a s proudem nepluje,
spravedlnost kdo ve světě hledá,
v jedné řadě s námi bojuje.
K útěku-li z boje chytrost radí,
holubičí mějte prostotu
Opatrní buďte jako hadi,
neuhněte z cesty k životu.
Bojujte, však pomstu nechte Pánu,
on je soudce a on určí trest.
Prohraje, kdo ranou splácí ránu,
k nenávisti kdo se nechá vést."

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Sobota, 16.Srpna 2014, 13:05:31

psát o morální obrodě a přerodu člověka je morálním kýčem. Už jsem o tom jednou diskutoval a možná zdaleka ne všichni pochopili, co říkám. Čili dovolil bych si teď hodně "didakticky" a omlouvám se za to.
Rozlišujme - pro jednoduchost - tři fáze:

1. Lidé si uvědomují, že žijí v duchovním a morálním marasmu, začnou jej takříkajíc kolem sebe vidět, prozřou z oficiálních řečí o svobodě a demokracii a dokonalosti kapitalismu atd. A začnou požadovat změnu, "nový a lepší svět", nebo alespoň humánnější společnost. V tomto bodě jsme asi všichni na tomto serveru zajedno a tady platí, že k takovému uvědomění musí skutečně nejdříve dojít v hlavách lidí, Marx by řekl, že myšlenka se musí zmocnit mas, aby se stala revoluční silou. Čili pokud se p. Vyleťal nebo vy pohybujete v této rovině, nelze než souhlasit.

2. Problém je ale druhý bod - krok. Jak se touha po lepší a mravnější společnosti, po kvalitnějších vztazích, zkrátka po tom, "aby bylo více lásky", má dále prakticky realizovat. Tady se dělí cesty filozofických idealistů a materialistů. Ti první se v podstatě domnívají, že lékem je lidi přesvědčovat ne už jen o tom, aby byli nespokojení, nýbrž i tom, aby se duchovně a morálně změnili a začali jinak žít, zkrátka kázat jim o lásce atd. - a to snad nakonec povede k tomu, že se výše uvedené lidské touhy (aspoň částečně) naplní, nastane ona kýžená morální obroda.
Materialisté ovšem tohle považují na nesmysl. Argumentují reálnými mocenskými mechanismy ve společnosti a tvrdí, že aby nějaký prostor pro skutečnou změnu v lidském chování a v mezilidských vztazích atd. mohl nastat, musejí se změnit materiálně-ekonomické (ovšem nejenom, i třeba politické) podmínky, ve kterých lidé žijí.

3. Teprve potom může vůbec, byť i jen teoreticky, být vytvořen prostor pro morální změnu. Důležité je ovšem trvat na formulaci "vytvořen prostor", protože jak víme, není nikde automatická záruka, že změny společenských struktur musí nutně vést k humánnější společnosti. Z materialistického pohledu je ale na druhou stranu jisté, že BEZ sociálně-ehonomických změn zcela jistě žádná opravdová změna nenastane a k žádné morální obrodě nemůže dojít. Ony sociálně-ekonomické a další strukturální změny jsou tedy podmínkou nutnou, nikoli dostačující.

Neuralgický je tedy druhý bod - protože tam jde o požadavky konkrétních opatření ve sféře ekonomiky, práva a politiky, a tady idealisté nemají často jasno a rozbíjejí už předem nějaké eventuální společné hnutí svými úvahami, že přece jde na prvním místě o to, aby se lidé obrátili vnitřně, o "revoluci lidských srdcí" a podobné řeči, které my materialisté na pozadí výše řečeného považujeme za tlachy.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Vytvořit prostor, anebo vytvořit člověka? Sobota, 16.Srpna 2014, 14:12:26

Pane Plevo, zrovna teď jsem napsal (jako odpověď panu Petraskovi) příspěvek pod mým textem "Za všechno může kapitalismus?", který se zabývá přesně tím tématem, které jste zde nastolil.

Proto si Vás dovoluji poukázat na onen druhý text; nemá smysl abych ho zde znovu celý opakoval. - Čímž bych se nakonec mohl dopustit přečinu tapetování, a tak riskovat sankce ze strany redakce... ;-)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Prostor revoluce Sobota, 16.Srpna 2014, 19:57:30

Ještě k tomu "otevírání prostoru": ano, revoluce skutečně otevírá nový prostor - jenomže nemá nic, čím by ho zaplnila.

Tady opravdu nelze jednat podle hesla: napřed uděláme nějakou tu revoluci, a p o t o m k tomu přidáme už nějakou příhodnou morálku, respektive nějakého "nového člověka".

Pokud revoluce od samého počátku nemíří na člověka, nakonec se její možnosti vždycky vyčerpají jenom v čistě vnějškových systémových změnách.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Prostor pro co, pane Poláčku? Sobota, 16.Srpna 2014, 20:12:52

Třeba pro to, co píše pan Vyleťal hned zkraje článku:
"Chodit do školy, pak se rozhodnout pro nějaké povolání, vyučit se, dopracovat se k maturitě, získat diplom, dělat třicet čtyřicet let ve svém oboru a pak, když síly slábnou, vyklidit místo mladším a hajdy na zasloužený odpočinek."
Kolika lidem dnes tyhle obyčejné věci nejsou umožněny! A nechcete snad říct, že si za to vždycky mohou sami.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Sobota, 16.Srpna 2014, 20:28:42

Většina obyčejných lidí nechce pro sebe nic zvláštního. Jenom svět, "kde možno ženu, děti a soudruhy mít a pro ně ruce své na chleba proměnit, a jíst tu ze stolu na který slunce svítí", jak by napsal Jiří Wolker.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Sobota, 16.Srpna 2014, 21:09:4

A kdyby to bylo umožněno všem lidem na světě, byl by to zcela určitě sociální pokrok.

Petrasek Milan - penzista

Za prostor ku změně kde se setká materialista a idealista Neděle, 17.Srpna 2014, 11:24:2

považuji moderní demokracii - tedy prostor, který je obsazen občanskou většinou, která je ochotna kooperovat na společenském projektu vyzbrojena schopností dialogu a konsenzu.
Příkladně trivialita vzdát se osobních výhod ku prospěchu celku - nejen zde zdárně zneužívána uzurpátory moci - je ve Skandinávii platným psychopolitickým regulativem, protože je sdílena nadpoloviční většinou voličské obce. A to již po delší dobu - část české emigrace neschopna se s tím vyrovnat, reemigrovala svého času ze socanské skandinávie.
Ideály frrevoluce voní i ve své kolébce po použitých plínkách.
Natož v dnešním Egyptě a ..................nabídl bych coby cumel trpělivosti.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Jaké cíle? Neděle, 17.Srpna 2014, 11:29:1

Paní Hájková, takto minimalistický program nemá v každém případě s Marxovým projektem komunistické revoluce v podstatě už vůbec nic společného. Tímto způsobem by bylo možno popsat v podstatě i základní životní potřeby pivovarského koně: naučit se své řemeslo, dostat dostatek ovsa, teplou stáj, nebýt příliš utlačován, strávit taháním vozů s pivem svůj produktivní život, a pak hajdy na zasloužený odpočinek, vyklidit místo mladším.

Pro dosažení takovéhoto stavu nám postačí v podstatě nějaký zákon na ochranu z v í ř a t; za tím účelem není zapotřebí provádět takové monumentální dějinné dílo, jako je revoluce.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 17.Srpna 2014, 11:45:3

Když se vám tedy zdá, že je na tom něco zvířecího, pak nezbývá, než se hlásit ke zvířatům. Proto mně vcelku vyhovoval ten minulý režim, který tohle všechno lidem nabízel.
Opakuji: kdo je dnes schopen platnost takového zákona na ochranu "zvířat" zaručit? A odpovím si sama: Nikdo.
A revoluce se (aspoň ze strany obyčejných lidí) opravdu prováděly právě kvůli tomuto. Vím to od svých rodičů.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Vyleťale, Neděle, 17.Srpna 2014, 11:47:20

moc hezky se čte, co jste napsal. Život plný lásky k bližním, oddaný službě potřebným, nezavírající oči před lidskou bídou, život žitý srdcem u vědomí lidské pomíjivosti a malosti ve srovnání se slávou a milostí Boží. Pokrokem tu může být jedině, že se uvnitř, ve svém nitru, přibližujeme ideálu Ježíšovu. Ježíš, ne Cézar!

Na rozdíl od vnitřního života, který je nám všem dán a prožíván s různou intenzitou jedním každým, je tu ale ještě život vnější, materiální, všední, v potu tváře, život žitý s jinými lidmi ve společnosti, jejímž jsme jedním kaménkem, tu zrnkem tu kolečkem v soukolí společenského pohybu. Pokrokem tu je, když život jednotlivce probíhá harmonicky, bez katastrof a neštěstí. Když co nejvíce lidí prožívá spokojený, dobrý život. Volnost, bratrství!

A pak je tu ještě život společnosti jako takové, s různým uspořádáním. Řídí se nepsanými zvyky a zákony, které si stanovují lidé. Pokrokem je, když lidstvo směřuje k vyloučení válek a umožní, aby život co nejvíce jejích členů byl dobrý. Ideálem je tu rovnost lidí!

Všechny tři roviny jsou podstatné, když se chceme zabývat otázkou pokroku. Vy se zabýváte tou první a pomíjíte zejména tu třetí. Každý člověk má přece vliv na uspořádání společnosti jako celku! To je princip demokracie. A tady nestačí jen srdce čisté dej mi ó Bože, ale i ducha přímého a rozum k uvažování o smyslu celku.
Milý pane Vyleťale, já jsem zlý kritik! Nic si z toho nedělejte, Váš text je krásný, vnitřní proměna člověka je něco nádherného, co každému není dáno, ale stojí za to.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Upřímný dík čtenářům za reakce a pár slov na vysvětlenou Neděle, 17.Srpna 2014, 13:02:0

Ještě jednou veliký dík čtenářům za reakce a pár slov na vysvětlenou

Na křesťanství a katolictví zejména je třeba hledět jiným pohledem, než jsme běžně zvyklí. Musíme se vždy ptát na dvě věci: 1) Co konkrétní jev, k němuž se křesťanství nějakým způsobem vztahovalo, znamenal v dané době. Nesmíme opomenout dobový kontext. 2) Musíme se ptát, jak by se k témuž konkrétnímu jevu stavělo křesťanství dnes. Také dnes musíme uvažovat současný kontext.

Pokud se budeme snažit takto na křesťanství nahlížet, mnoho sporných a málo srozumitelných věcí se nám vysvětlí. Zmizí řada předsudků.

Na homosexualitě jistě není nic dobrého, nic následováníhodného. Proto není v pořádku, aby lidé, kteří se k homosexualitě otevřeně hlásí, zastávali ve společnosti výchovné úlohy, v nichž musí sehrávat roli vzorů.

Podobně není na potratech, které v drtivé většině jsou zabíjením vlastních dětí a žádným odstraněním shluku buněk, nic dobrého. Vyjímám samozřejmě případy ohrožující život maminky apod. Zastavujeme-li se právem nad zločiny končícími smrtí člověka, měli bychom se rovněž pozastavovat nad potratovou praxí.

Svoboda slova je jistě důležitá, je však důležitá i ochrana slova. Protože slovo – uvědomíme-li si jeho váhu – má také velkou sílu. Divíme se, proč reagují muslimové nepřiměřeně na urážky Mahameda a Koránu ze strany nezodpovědných lidí ze Západu. Nedivíme se náhodou také proto, že nám není svatého vůbec nic? Že naše svoboda slova je lhostejností ke slovu a často i k pravé svobodě vůbec?

A teď ještě k výroku „Ano, dělaly se chyby, občas i zločiny, ale myšlenka je správná a bezvadná.“ Tak přesně tento výrok nikdy křesťané neříkají. Za to jej tu a tam (velmi zřídka) vyslovují oponenti křesťanství.

Tento výrok totiž používají výhradně komunisté, a to jako výmluvu. Ale nikdy ho nepoužívají jejich oponenti! Tedy přesně opačně, než jak by tímto výrokem mělo být přezkušováno křesťanství.

To mluví minimálně o tom, že křesťanstvo si je vlastních chyb velmi dobře vědomo. Papež Jan Pavel II. se několikrát celému světu omluvil a omluvili se i další papežové a běžní křesťané se omlouvají dnes a denně ve svých modlitbách.

Je samozřejmě přijatelné, že se myšlenka křesťanství může jevit jako nedokonalá a obsahující nejednu slabinu.

Pak ovšem je třeba se zamyslet, co do křesťanství patří, a co nikoliv. Zda jsem křesťanství v přijatelné míře pochopil. A hlavně, jestli mám v sobě tolik pokory, abych dokázal rozpoznat vlastní chyby, hledat pro sebe odpuštění a totéž žádat pro druhé za jejich chyby. Podstoupíme-li takovou sebezpytnou kúru, pak možná těch chyb na křesťanství uvidíme podstatně méně.

Přeji všem požehnanou neděli a vše dobré. Mockrát děkuji za všechny diskusní příspěvky, Jiří Vyleťal

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Kolaříku, Neděle, 17.Srpna 2014, 14:39:47

vlamujete se do otevřených dveří.

Mravní obroda je nutná a potřebná. Jenom tvrdím, že nemůže být úspěšně realizována, pokud se nezmění ty materiální podmínky a poměry.

Kýčem je, pokud někdo požadavek na sociálně-ekonomické změny vynechává a přehlíží jej, nebo dokonce potřebnost takových změn popírá, pokud někdo říká, že STAČÍ, když se budeme ve stávajících poměrech všichni chovat slušně a morálně apod., že tím a pouze tím se vyřeší společenské problémy atd. Jak píše ve své knize M. Hauser: "Většina farářů a biskupů končí u moudrosti dnešních neokonzervativců, že každý musí začít u sebe, čímž se myslí, že u toho má také skončit."
Právě proti tomuto reakčnímu rysu této interpetace křesťanství je třeba bojovat.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Vyleťale, Neděle, 17.Srpna 2014, 14:50:19

uvědomujete si, jak zrazujete Ježíšovu lásku k bližnímu, kterou se tak oháníte, svou jedinou větou: "Na homosexualitě jistě není nic dobrého, nic následováníhodného"? Umíte si představit, jak to každého homosexuála uráží?

A není to poprvé. V minulých diskuzích jste ronil slzy nad habsburskou rodinou a už jste zapomněl litovat těch statisíců, které Habsburkové např. v první světové válce poslali na smrt.

Takže vás podezírám, že jste spíš konzervativec než křesťan, že kdybyste žil v Ježíšově době, byl byste spíš na straně židovské velerady než jeho učedníkem. Budu rád, kdy mi to vyvrátíte.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Kolaříku, Neděle, 17.Srpna 2014, 19:13:34

možná byste mohl říct navzdory systému, pokud máte na mysli některé vyspělé evropské státy, ale těžko systémově. Jiný systém než kapitalismus totiž momentálně neexistuje.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 17.Srpna 2014, 19:30:28

Osobně považuji změnu výrobního způsobu za mimořádně důležitou pro další vývoj planety. Ale vím dobře, že je ještě daleko před námi a že se patrně nedá nijak vynutit. Že musíme zkrátka počkat, až k ní svět dospěje. V tom přechodném období, které vůbec nebude lehké, nám ovšem opravdu bude zapotřebí nějaké mravní síly. O tom vůbec nepochybuji.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 17.Srpna 2014, 20:01:54

Jistě, ale také lidé jsou utvářeni systémem, pokud jím myslíte sociální prostředí (já jsem měla na mysli spíš ekonomický systém). Člověk vyrůstající ve společnosti gaunerů se dosti pravděpodobně také stane gaunerem.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Kolaříku, Neděle, 17.Srpna 2014, 20:43:16

to je právě hrubá chyba, které se dopouštíte. Systém není nějaký "mechanický součet" vlastností jednotlivých lidí, systém je něco víc než množina individuí. Systém vytváří především závazné vztahy mezi lidmi, pravidla, jimž se lidé musí podřizovat. Ta pravidla mohou být silnější a mohou mít větší váhu než individuální vůle jednotlivců.

Kdybyste skutečně chtěl žít do důsledků jako Ježíš, rychle by vás vyhodli z práce a zanedlouho byste patrně skončil na psychiatrii. Představte si to konkrétně. Šéf vás pověří prací na novém softwaru, protože klesají tržby, a vy byste na to odpověděl: Proč se starat o zítřek? A není člověk víc než jídlo a oděv? A proč si shromažďovat poklady na zemi?
Jakpak by to s vámi asi dopadlo?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 17.Srpna 2014, 20:54:8

Pan Kolařík to zřejmě myslí tak, že jedinci určitých mravních kvalit spolu solidarizují a jsou tak schopni společně vytvářet tlak na zaměstnavatele a politiky.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 17.Srpna 2014, 20:54:54

Nebo ne?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 17.Srpna 2014, 21:11:20

Chápu to. Ale stejně si myslím, že by se měly vytvářet i ty nové výrobní vztahy - tedy budovat družstva a samosprávnou ekonomiku. Ale je fakt, že na to zase potřebujeme lidi určitých kvalit.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 17.Srpna 2014, 21:26:40

Ono to asi chce, aby pár lidí šlo příkladem, aby ukázali, že to jde. Třeba se nějací blázni najdou.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Odpověď panu Kolaříkovi Neděle, 17.Srpna 2014, 22:27:30

Vážený pane Kolaříku,
děkuji za Váš názor a pokusím se odpovědět na otázku vztahu křesťanství a demokracie.

Myslím, že nekladu demokracii do protikladu vůči křesťanství, když píši, že „křesťané se s demokraty shodnou v mnohém, v jednom však nikoliv…“

Několik zásadních rozdílů mezi demokracií a křesťanstvím však je. Nejlépe to poznáme, když vámi uváděné sousloví „křesťanská demokracie“ otočíme: „demokratické křesťanství“.

Křesťanství demokratické v principu není. Nijak netrvá na vládě lidu, nemyslí si, že většina, je-li dotázána prostřednictvím volby, rozhodne vždy dobře. Křesťanství dá daleko více na princip povolání člověka k nějakému úkolu než na volbu člověka jinými lidmi pro tentýž úkol.

V křesťanství se do funkcí lidé nevolí. Hledají se lidé s povoláním, lidé připravení, o nichž se má důvodně zato, že jsou povoláni také Bohem. Křesťanství nezná volební období a věří na to, že když někdo dělá něco dobře, má to dělat – pokud chce a cítí se na to – do konce svých sil.

Křesťanství má za nejvyšší cíl plnit vůli Boží (která je samozřejmě pro člověka tím nejlepším), zatímco demokracie se po vůli Boží vůbec neptá a sleduje v nejlepším případě vůli většiny lidí.

Demokracie také sama o sobě nepřichází s žádným mravním řádem. Maximálně je schopna mravní řád, jehož zdrojem není, respektovat. Křesťanství je velice přesné co se týče mravních nároků na člověka.

Nechci dále rozvádět, jak se demokracii její přísliby daří plnit, ani nakolik je demokracie vládou lidu či vládou výhodně postavených jedinců, kteří se s principem volby dávno naučili pracovat ve svůj prospěch na úkor obyčejných lidí. Asi bychom nikdy neskončili.

Dobrou noc a vše dobré Vám a všem čtenářům přeje Jiří Vyleťal

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ještě odpověď panu Plevovi Neděle, 17.Srpna 2014, 22:32:45

Vážený pane Plevo,
děkuji za Vaši reakci a pokusím se o vysvětlení.

Víte, ta věta o homosexualitě, kterou citujete, neříká to, co Vy z ní čtete. Kdyby v ní stálo namísto slova homosexualita např. slovo „chronické astma“ (ano, homosexualita, není-li záměrně vypěstovaná, je duševní poruchou, tedy nemocí), jistě by vás nenapadlo, že větou „Na astmatu není nic dobrého, nic následováníhodného“ někoho urážím. Navíc, pane Plevo, neříkám, že na homosexuálech není nic dobrého, ale že "na homosexualitě není nic dobrého". To je poněkud rozdíl.

O zármutku nad násilnou smrtí Františka Ferdinanda a jeho manželky Žofie jsem mluvil proto, protože o nich byla řeč. Kdyby se v dané situaci vedla řeč o obětech 1. světové války, zcela jistě bych s pohnutím mluvil také o nich.

Víte, pane Plevo, mně nedělá dobře smrt žádného člověka, ani toho, který si ji podle světských zákonů třeba zaslouží. František Ferdinand a Žofie nebyli nikým menším než je kdokoliv jiný. Ostatně, František Ferdinand a Žofie byli prvními oběťmi té strašné války. Kdyby jimi nebyli, ta válka by se vůbec nekonala.

Vaše podezření vůči mne, pane Plevo, jež vyjadřujete v posledním odstavci, podezření, jímž mne symbolicky řadíte mezi členy židovské velerady, která nechává Ježíše ukřižovat, Vám, jak asi tušíte, vyvracet nebudu. Bylo by to daleko nad mé síly.

Přeji Vám jen to nejlepší a krásnou dobrou noc, Jiří Vyleťal

PS.: Loučím se z debaty.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 18.Srpna 2014, 01:32:2

Vidíte pane Plevo, jak obtížné je lidi o něčem přesvědčit. Například o příčinách první světové války. Pan Vyleťal bude patrně trvat na tom, že válka byla dílem jednoho atentátníka, pan Poláček možná bude z téhož podezírat zlou lidskou přirozenost, zatímco já musím opakovat, že její příčinou byl imperialismus.

Petrasek Milan - penzista

A já bych řekl že Pondělí, 18.Srpna 2014, 10:39:31

první světoví válka byla jedním z naplnění cyklického projevu sebedestrukce živočišného druhu člověk. Pravé motivy a korektivy zůstávají dosud utajeny. Známe pouze symptomy a způsoby jak individuálních tak skupinových pokusů o racionální odůvodnění/vysvětlení.......bych nás všechny "přesvědčivě" zastřešil.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Jaký imperialismus? Pondělí, 18.Srpna 2014, 12:45:34

A paní Hájková - č e h o je vlastně důsledkem ten imperialismus? Spadl na lidské pokolení tak nějak s nebe? Nebo naopak vystoupil z hlubin pekla, jako ďáblova past na lidskou duši? Anebo si ho jenom vymysleli zlí kapitalisté? A co ti kapitalisté? To snad nejsou lidé? Nejsou také příslušníky jednoho a téhož lidského pokolení? A co pak byl - mimochodem - ten imperialismus sovětský, "socialistický"?

Takže, paní Hájková - nestojí nám za tím vším imperialismem nakonec zase jenom samotný člověk; člověk posedlý touhou po moci, po nadvládě, po neustálém rozšiřování svého vlastního teritoria?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 18.Srpna 2014, 12:55:37

Samozřejmě že nespadl z nebe ani nevystoupil z pekla, ale prostě se historicky vyvinul. A ovšemže to není nic mimo člověka a jeho touhy. Ale uvažujte, pane Poláčku, stane se snad imperialistou nějaký chudák, který nemá žádnou politickou moc?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kam dojdeme s morálkou? Pondělí, 18.Srpna 2014, 13:07:50

Zopakuji zde výrok M. Hausera citovaný panem Plevou: M. Hauser: "Většina farářů a biskupů končí u moudrosti dnešních neokonzervativců, že každý musí začít u sebe, čímž se myslí, že u toho má také skončit."

To jsou - nutno přiznat - zlatá slova, která není možno jen tak pominout. Právě tady se totiž ve vší ostrosti ukazuje dělící linie mezi pouhým moralizováním, a mezi skutečnou mravností.

Anebo také, mezi tím "morálním kýčem" a mezi mravním jednáním bez kýče.

Nedá se nic dělat, ale opravdu je tomu tak: kdykoli se začne - při projednávání problémů tohoto světa - kdykoli se tedy z a č n e s morálními apely, pak tu skutečně okamžitě hrozí velké nebezpečí, že se u těchto morálních apelů také s k o n č í.

Nemusí tomu tak naprosto být nutně; a i sám Hauser používá obratu, že je tomu tak "většinou".

Takovéto prázdné moralizování dozajista nepraktikoval Ježíš; jádrem jeho působení bylo přesně naopak neúhybně a neústupně doslova n u t i t každou lidskou duši k tomu, aby konečně překonala povrchní, nepravé způsoby svého žití, a dala se na cestu pravé a ryzí lidskosti. A jak známo, on sám ve chvíli rozhodující za tímto svým mravním postojem stál až po vlastní oběť nejvyšší.

Na straně druhé ale nelze v žádném případě zavírat oči před tím, že v následných dobách se v reálné praxi církve toto Ježíšovo poselství mravního života mnohdy skutečně zvrhlo a degenerovalo jenom právě v to prázdné moralizování. Či přímo v holé farizejství: funkcionáři církve kázali vodu, a sami si hojně dopřávali vína.

Přes to všechno ale, že pravá mravnost se kdykoli může v lidské praxi změnit ve svůj opak, v to prázdné moralizování či morální kýč, přes to všechno asi nebude ještě dostatečný důvod, zavrhovat tu pravou mravnost samotnou. Neboť, jak v daném případě zcela právem poukazuje pan Kolařík - s mravně pokleslými, ale dokonce ani s mravně a charakterově jenom ne dosti v y s p ě l ý m i lidmi nikdy nevytvoříme nějaký dobrý "systém", to jest dobře a poctivě uspořádaný lidský svět.

Uvědomme si: ať "komunismus" nebo "socialismus", zkrátka jakýkoli společenský systém který se jednou dostane za logiku kapitalismu, každý takovýto systém bude svým způsobem alespoň do jisté míry u m ě l ý - to jest, bude od všech příslušníků společnosti vyžadovat a bude na tom závislý, aby ti dokázali sami překonat svůj přirozený egoismus nebo přinejmenším egocentrismus, aby dokázali vyjít ze svého vlastního já, a začít si sebe samotné uvědomovat jako součást celku, jako součást celé pospolitosti. A také podle toho jednat.

Takovéhoto - principiálně novým způsobem jednajícího, myslícího a cítícího - člověka se nám opravdu nedostane jenom tím, že změníme nějaký "systém". Ano, i ten systém - jakožto reálné životní podmínky člověka - musíme změnit; ale bez ochoty a připravenosti samotného člověka k vnitřní proměně jakákoli pouze systémová změna zase půjde jenom do prázdna.

---------------------------------

Mimochodem: tato zapálená diskuse - a kontroverze - je zase jednou dokonalým příkladem a dokladem toho, jak je lidská mysl neschopna pojmout dva různé principy v jeden jediný celek: zase tu máme proti sobě tábor těch, kteří vidí potřebnost j e n o m systémové změny, a tábor těch, kteří se spokojí j e n o m s mravní obrodou; ale sotva kdo dokáže nahlédnout, že skutečné změny je možno dosáhnout jenom tehdy, když se oba tyto principy navzájem setkají, ve společném dějinném díle.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Chudák a imperialista Pondělí, 18.Srpna 2014, 13:11:46

No ano; jenže právě jakmile se ten "chudák" dostane k politické moci, okamžitě se velice přečasto začne chovat právě jako - imperialista! - Takže, nespoléhejme na chudáky; to je stará iluze nejen komunistické, ale i každé jiné revoluce, že ti kdo jsou právě ti utlačovaní, jako by jenom proto byli také morálně a charakterově lepší.

Bohužel, není tomu tak.

Mimochodem, současný Putinův imperialismus je podporován naprostou většinou ruského obyvatelstva - a tedy i všemi těmi "chudáky"...

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 18.Srpna 2014, 13:22:20

Že by se současní chudáci stali imperialisty, zatím opravdu nehrozí. Po nepovedené revoluci by se teoreticky imperialisty stát mohli, ale suďte je laskavě až potom, ne předem. Zatím imperialisty nejsou.
Je pravda, že i chudáci někdy imperialismus podporují (někdy jej podporují dokonce i sociální demokraté - viz ta 1.světová!). Ovšem chudáci podporují imperialismus zejména proto, že jsou dezorientováni jeho propagandou. A zase: Propaganda je součástí moci.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Vyleťale, Pondělí, 18.Srpna 2014, 16:59:44

no škoda, že se z diskuze loučíte, není mi jasné, proč - a upřímně řečeno, nepovažuji to za fér, když jste dal na stůl argumenty, tak byste neměl utíkat před protiargumenty.

Když vás řadím na stranu velerady proti Ježíšovi, nechápejte to jako lacinou invektivu, nýbrž činím tak proto, že ze všech vašich textů vyplývá, že nade vše milujete ŘÁD. Jenomže Ježíš řád rozbíjel a ničil, proto ostatně musel na kříž.Řád totiž vždy odráží nějaké mocenské vztahy, které prakticky vždy vedou k problémům, proto řád, jenž předstírá nebo hlásá harmonii, je velmi podezřelý. A já si na křesťanství vážím těch jeho prvků, které byly a jsou podvratné vůči kašírované idylce nějakého morálního a společenského řádu. Vy přesně naopak. Já jsem navíc přesvědčen, že svým postojem jsem bližší Ježíšovi než vy (i když na druhé straně Ježíše za leccos kritizuji), ale to by opravdu bylo na možná příliš dlouhou debatu.

Nezbývá mi, než vás poprosit, abyste se ještě jednou zamyslel nad tím, jestli opravdu existoval nějaký zlatý věk kdesi v minulosti, k němuž bychom mohli vzhlížet. Přečtěte si jakoukoli knihu o středověku, raném novověku či 19. století a zjistíte, že vaše iluze o idylce se začnou rozpouštět. Před nástupem moderny (a tedy vámi proskribované demokracie, liberalismu, socialismu atd.) vládlo na světě hlavně pěstní právo, útlak, bída, špína a nepředstavitelné zoufalství a utrpení. A - na rozdíl od moderní doby, nikdo neukazoval cestu ven. Církev vyzývala nanejvýš ke slušnosti v neslušných poměrech (nedokázala a nechtěla přijít s projektem společenských změn) a hlavně slibovala posmrtnou odměnu. Tím veškěré společenské zlo fakticky banalizovala a posvěcovala.

A ještě víc vás prosím, nesměšujte pořád křesťranství a katolickou církev. Že prý představitelé křesťanství nejsou voleni - hloupost, podívejte se na evangelíky! A copak papež není volen? A když je volen "biskup římský", pročpak by nemohli být voleni biskupové ostatní (jak tomu bylo ještě v raně křesťanské době)?

Mám-li si vybrat mezi klřesťanstvím (spíše ovšem církví) a demokracií, volím demokracii - a Ježíš by udělal asi totéž.

P.S. Homosexualita není nemoc, to je hnusná církevní demagogie. Homosexuálové nechtějí být léčeni, nýbrž uznáni ve své sexuální orientaci jako rovnoprávní...

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Kolaříku, Pondělí, 18.Srpna 2014, 19:06:43

ten princip "nejen, ale i" (to máte od toho filuty Halíka, co?) mi je sympatický, možná i proto, že je blízký marxistické dialektice.

Ale - není dobré pro stromy nevidět les. Dnešní honba za bohatstvím a konzumem je neslučitelná s Ježíšovými postoji a jádrem křesťanství. Stejně jako útlak slabých. Jestliže by stačilo, aby se lidé "konečně obrátili" a začali mravně žít, pak nezbývá než se zeptat, proč se to po těch milionech kázáních, která na toto téma byla pronesena, ještě nepodařilo? Je snad Polsko, Irsko nebo i USA (kde je prý 90% věřících) méně konzumní či morálnější společností než ateistická ČR? Takže zakopaný pes bude asi jinde.

My materialisté věříme, že v sociálně-ekonomických poměrech. S čím nesouhlasíte?

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

O příčinách I. světové války a povaze společenského řádu Pondělí, 18.Srpna 2014, 19:07:52

Příčiny I. světové války musíme hledat především v tom, co jí předcházelo. Aneb: "co kdo zaseje, to taky sklidí". Takže kdo po celém svět rozsévá kolonialismus, imperialismus, militarismus [možno dále doplňovat] ... tomu se to, nikoli překvapivě, vrátí jako světová válka.

Otázka, kterou pan Vyleťal naznačil v diskusi, totiž z čeho nám může vykvést lepší společenský řád, mi tedy přijde dobře položená. Souhlasím totiž s tím, že řád nelze jen tak nastolit (protože takovýto řád je pak třeba, leckdy i dost nevybíravými způsoby, udržovat), a tedy že řád vzniká "sám od sebe" ve smyslu Prigoginova "Order out of chaos" - je emergentní (ve smyslu teorie komplexních systémů).

A takovéto chápání řádu se podle mě, možná pro některé dosti paradoxně, blíží pojetí křesťanskému, kdy řád je řádem Božím, nikoli lidským. Nelze ho totiž "vyprojektovat". Musí vzniknout "sám od sebe", čili "z vůle Boží".

Leč i právě proto příliš nechápu ono dogmatické trvání na tom, že konkrétní podoba takovéhoto řádu je již známá či poznatelná. Trvat, a v tom se zřejmě s autorem shoduji, je třeba na principech či normách lidského jednání (tj. na morálce). Jenomže pak tvrdím, opíraje se o poznatky systémové teorie, že nelze trvat na konkrétní podobě společenského řádu.

Jinak řečeno, buď se držíme individuální morálky (vyžadujeme určité způsoby jednání) a přijímáme společenský řád, který z těchto principů vyroste, anebo se držíme společenského řádu, a ten hájíme i za cenu pošlapání individuální morálky. Pokud trváme na obojím, ústí to v potlačení lidské svobody, v důsledku čehož nám ve společnosti vykvetou nejrůznější sociální a psychické patologie.

Logickým důsledkem se mi jeví být to, že mravního pokroku lze dosáhnout jedině trváním na společenském řádu. Leč pokud usilujeme o změnu (vývoj) společenského řádu (což se mi jeví jako sjednocující motiv všech levičáků), musíme trvat na morálce a zbavit se jakýchkoli představ o tom, jak má ten nový řád vypadat.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 18.Srpna 2014, 19:36:29

A co je morální, pane Holubče? Třeba by se na tom všichni neshodli.
Pan Vyleťal by mě nejspíš odkázal na Ježíše. Ale zajímá mě, na co mě odkážete vy?

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Úterý, 19.Srpna 2014, 00:38:4

Paní Hájková, na takto jednoduchou otázku pro mě vůbec není jednoduché odpovědět. Leč když nad tím přemýšlím, pro mě jsou klíčové tyto dva elementy: emancipace člověka a úcta k Zemi.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Odpověď na otázku p. Hájkové včlenil autor již do textu, myslel přitom asi na všechny :) Úterý, 19.Srpna 2014, 02:36:47

"Asi se skoro všichni lidé shodneme v tom, že chceme svůj pozemský život prožít šťastně."

Musí však výjimky pochopit, že nešťastní mohu být jenom tehdy, když i všichni ostatní budou nešťastní? Možná se to nestane, aby byli nešťastní úplně všichni, i tak nás bude sužovat přírodní štěstí a moc. V našich silách však je, abychom se o to pokoušeli, což znamená, že ...

že ďábel je součástí božího konceptu - var. pro ateisty?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Plevo, Úterý, 19.Srpna 2014, 13:46:59

vy jste se nedávno pokusil definovat jakousi národní identitu, která by se snad měla vytvořit, nebo nevím už přesně, jak to bylo. Já si myslím, že identitu není možné nějak uměle vytvořit a není to snad ani potřeba. Každý člověk prošel trochu jiným vývojem, který na něm zanechal své stopy, a proto má každý vlastní identitu. Je zbytečné snažit se o to, aby všichni měli s vámi shodný názor na všechny otázky, jež pokládáte za důležité. Někteří jich budou mít hodně - ti vám budou asi bližší. Někteří budou mít některé věci úplně jiný názor - ti vám budou vzdálenější. Některé názory je lidem úplně zbytečné vyvracet - a sice na základě hesla De gustibus non est disputandum. Myslím, že asi těžko vyvrátíte panu Vyleťalovi například jeho názor na homosexualitu. Pokud by tady ten názor neměl zaznít, musel by ho zapírat, což po něm přece nikdo nemůže chtít.
Nedávno mě napadlo, že lidé k sobě mohou zaujímat v zásadě trojí postoj: sympatii, antipatii a lhostejnost. Myslím, že není v lidských silách, abychom ke všem cítili jen to první, i když by to bylo skvělé. Pokud například Ježíš myslel tím svým „Miluj bližního svého“ jenom to první - tedy že ke všem nutně musíme cítit sympatie, tak to asi nebudeme nikdy schopni naplnit. Jenom mám takový dojem, že on to potom vysvětlil tak, že kdo miluje bližního, nedělá mu nic zlého. A tohle už můžeme naplnit daleko snadněji. Dokonce i u těch, k nimž cítíme antipatie. Mimochodem, doufám, že mezi námi dvěma jsou spíš sympatie. Určitě nás toho spojuje dost.
Kapitalismus asi jen tak lehce neporazíme, to je fakt. Ale možná, když nás bude hodně, kteří opravdu budeme chtít nějaký lepší systém, že nás to k nějakému řešení přivede.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Nutí nás ke konzumu? Středa, 20.Srpna 2014, 11:17:56

Pane Kolaříku, zdá se, že jste se dopustil určité nedůslednosti: na jedné straně tvrdíte, že nás ke konzumnímu způsobu života nikdo nenutí - a zároveň sám vzpomínáte na to, jak německá vláda v časech krize úpěnlivě apelovala na německé spotřebitele právě v tom smyslu, aby klopýtající ekonomiku podpořili pokud možno maximálním konzumem!

A že by nás opravdu - i za standardních okolností - opravdu "nikdo nenutil" ke konzumu? A co všechna ta masivní, sugestivní reklama, jejímž jediným smyslem je zmanipulovat mysli co největšího počtu lidí právě tak, aby v nepřetržitém konzumu spatřovali nejvyšší, či dokonce jediný smysl své existence?

Máte samozřejmě naprostou pravdu v tom, že v k o n k r é t n í m případě je každý z nás odpovědný za to, jestli tomuto konzumnímu vábení propadne, anebo jestli svůj život bude orientovat k vyšším, kulturnějším hodnotám.

Na straně druhé ale není možno zavírat oči před tím, že holá skutečnost je prostě taková, že naprostá většina populace se chová v souladu s tím, jaké jsou vnější podmínky její existence. A jestliže je v kapitalismu dominantní právě kultura konzumu a neustále rostoucí kvantitativní produkce - pak se prostě nedá reálně počítat s tím, že se nějaká opravdu podstatná část obyvatelstva z dosahu a působení této dominantní "kultury" dokáže vymknout, osvobodit.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Křesťanství a mravní pokrok Středa, 20.Srpna 2014, 11:29:36

V každém případě ale musím dát za pravdu panu Kolaříkovi v tom, že civilizační vývoj euroamerické civilizace je prostě nemyslitelný bez tisíciletého vlivu křesťanství.

Vždycky je nutno si znovu připomenout, že křesťanství nastoupilo do regionů v podstatné míře vysloveně barbarských. Jistě, existovala zde - v prvních stoletích existence křesťanství - stále ještě římská říše, se svým vyspělým právním systémem; na straně druhé, i pro tuto o sobě v oné době extrémně vyspělou civilizaci bylo v podstatě zcela legitimním počinem z a b í j e t - i když "jenom" v rámci neustálých imperiálních výbojů.

Ovšem, nejen tehdy; dokonce i v Římě bylo například zcela legitimním - a také hojně praktikovaným - počinem, zabíjet ("přebytečné") novorozence. Právě proti takovýmto praktikám zcela nekompromisně vystupovala křesťanská církev - neboť pro ni je lidský život posvátný.

Stejně tak nekompromisně už raná křesťanská církev vystupovala proti prostopášnému životu Říma, především jeho společenské smetánky. - Ostatně, právě proto byla křesťanská církve v Římě natolik pronásledována - protože v tomto svém rigidním zavrhování pokleslých mravů se nezastavila před nikým, dokonce ani před autoritou samotného císaře.

Zkrátka, všechno dohromady: jestliže dneska žijeme ve světě ve kterém je - alespoň z čistě morálního hlediska - nepřijatelné zabít druhého, a je obecnou normou dodržovat alespoň základní pravidla slušnosti vzájemného zacházení, pak tomu vděčíme do značné míry právě onomu tisíciletému působení křesťanství. A na tom nemění nic ten fakt, že tyto mravní normy jsou v našem nitru zapuštěné natolik hluboce, že si jejich historické kořeny často už ani vůbec neuvědomujeme.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Kolaříku, Středa, 20.Srpna 2014, 11:43:13

nezlobte se, ale ta vaše poslední reakce, zejména body 1-3, na mě dělají dojem polemiky pro polemiku. Co jste těmi poznámkami chtěl říct? Chytal jste se mých slov a konkrétních formulací - a chtěl jste snad tím dokázat, že nemám pravdu, ale v čem?

Ke konzumu např. nuceni jsme, i když to nucení si samozřejmě nemůžeme představit tak, že nám někdo drží u hlavy pistoli. Ale je tu přece celá ta mašinérie reklamy a marketingu, nemluvě o tom, že právě všichni víme nebo aspoň podvědomě tušíme, co by se stalo, kdybychom konzumovat přestali. Vy sám si na to odpovídáte (čímž si odporujete) - politici, ekonomové i média vyzývají ke konzumu, aby krize nebyla ještě horší. Nakonec jsou tedy vlastně všichni fakticky (byť nepřiznaní) filozofičtí materialisté, protože všichni (včetně politiků křesťansko-demokratických) si až moc dobře uvědomují, že pokud se zhroutí konzum, tedy poptávka, pak půjde všechno do kytek a žádné duchovno nás nezachrání. Může být lepší a názornější příklad naší závislosti na ekonomické základně?

A dále je třeba připomenout, abyste nesměšoval pojem filozofický materialista a materialista ve smyslu označení člověka, jehož "bohem je břicho" (řečeno bliblicky). Marx byl a po něm každý levičák by měl být to první - ostatně, proč usilovat o lepší společnost? Důvody jsou přece právě a jenom morální (hodnota spravedlnosti atd.). Marx a tím spíše Engels si přece mohli v klidu užívat pohodlného života daného jejich buržoazním původem a postavením, jenže oni to neudělali... Byli tedy mnohem morálnější a duchovnější (a bližší Ježíšovi) než dnešní manažeři - irští a polští katolíci a američtí křesťané různých denominací, kteří jdou v neděli do kostela a v pondělí zase už pořádně práskají bičem nad svými zaměstnanci...

A tím se dostávám (reaguji tímto i na pí Hájkovou, i když té napíšu ještě i zvlášť) k nějakému závěru. Proč vůbec diskutovat o těchto věcech? Cílem by nemělo být položit partnera v diskusi na lopatky, ale spíše ukázat mu jinou perspektivu, kterou druhý považuje za důležitou a cennou. A především - na něčem se shodnout. A proto se vám ptám, jestli jste pro požadavky socioekonomických změn, nebo ne? Nebo jestli chcete čekat, až budou lidé už dostatečně jiní a morálnější? Do kdy a jak se pozná, že už jsou lidé zralí a vyspělí?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Otázka Řádu Středa, 20.Srpna 2014, 11:47:16

Ta otázka Řádu - totiž nějakého opravdu vyššího, nadřazeného pořádku našeho světa, který by byl neodvislý od mnohdy podivných, či přímo dokonce zcestných názorů a přesvědčení jednotlivců, to je otázka opravdu velice zapeklitá. A velice snadno je možno se tady "utnout".

Na straně jedné, jak už z úvodních vět zaznělo, pokud tento svět přenecháme na libovolném posouzení jenom jednotlivců a jejich ničím nekorigovaného osobního úsudku a osobních předpojatostí, pak v každém případě není možno očekávat, že z toho vzejde něco vyššího, hodnotnějšího, nežli nanejvýš formální pravidla pro to, aby se lidé při neustálých střetech různých zájmů a protichůdných názorů navzájem "nefaulovali". Přesně tohle je jediným účelem současné demokracie.

Jestli bychom tedy pro člověka, pro lidskou bytost přece jenom chtěli dosáhnout nějaké vyšší úrovně existence, pak to není možné bez toho, aniž bychom připustili závaznou roli nějakého takového vyššího "Řádu".

Ale na straně druhé, hned nám tu vzniká zásadní problém: k d o má určovat, jak má tento Řád vypadat? Kdo rozhoduje, který z těch povícero ideových systémů, které jsou aktuálně k dispozici, je ten jedině správný? Co je tu vůbec dobré, a co špatné?

Ta základní potíž spočívá v tom: i když vyjdeme z toho, že nějaký takový "Řád" tu doopravdy objektivně existuje - pro nás je přístupný vždycky jenom prostřednictvím lidí. A tedy jejich výkladu, a to znamená, přinejmenším potenciálně, prostřednictvím jejich ideologické předpojatosti.

Tady není místo, aby se tato otázka "Řádu" řešila dopodrobna; k tomu by byla zapotřebí samostatná diskuse. (Pro nejbližší dobu sám chystám recenzi knihy L. Rychetníka: "Svobodný řád"; tam by spíše pro takovou diskusi mohlo být místo.)

Takže, jenom zcela předběžně a obecně: ano, nějaký takový "vyšší řád" své existence lidstvo zcela evidentně má zapotřebí; ale na straně druhé, vždycky je nutno dávat krajně velký pozor na to, aby nám tento "Řád" nepřerostl přes hlavu. Abychom se nestali jeho otroky; to jest především, abychom se zase nestali jenom pasivními objekty samozvaných "vykladačů Řádu". Tak, jak se to v lidských dějinách opakuje znovu a znovu. Vždycky zde musí být zároveň přítomen prvek demokracie - totiž možnost docela obyčejného člověka dát hlasitě a nepřehlédnutelně znát, když nějaký takový závazný "řád" ustrnul, zkostnatěl ve svých kánonech, a dostal se do rozporu se samotným životem.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Kolaříku Středa, 20.Srpna 2014, 13:22:10

A když to není komerční záležitost, nýbrž dejme tomu vámi nevyžádaná politická tiskovina nebo nějaký leták, tak si taky stěžujete? Abych věděla, na čem jsem.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Středa, 20.Srpna 2014, 13:36:43

Proč to chci vědět?
Třeba proto, abych věděla, jestli byste na ty barikády šel se mnou?

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Kolaříku, Středa, 20.Srpna 2014, 18:40:10

nikdy a nikde jsem nepsal o revoluci a barikádách (nejsem žádný leninista, naopak bolševiky vždy kritizuji). Psal jsem o sociálně-ekonomických změnách. Ty mohou probíhat samovolně (příchod kapitalismu do většiny zemí od konce 18. a v 19. století), nebo mohou být různě naplánovány a řízeny (zavádění sociálního státu po válce na Západě, komunistické režimy na Východě nebo třeba polistopadová ekonomická transformace u nás i jinde). Vždy však mají vliv na myšlení a chování lidí.
Např. člověk v rozvinutém sociálním státě se nebojí svého zaměstnavatele a dovolí si jej kritizovat, zatímco bez sociálního státu je to těžko představitelné. Atd.

A dnes jde o to, zda požadovat určité sociálně-ekonomické změny, zcela jistě (zatím?) v rámci kapitalismu. Musí zde ovšem po nich být "poptávka", tlak od občanské společnosti a veřejnosti směrem k politikům. Např. by mohlo jít o harmonizaci firemních daní, zavedení Tobinovy daně, omezení volného pohybu kapitálu apod. Opravdu by mě zajímalo, zda pro taková opatření jste, nebo ne.

Ale to vaše "Think global, act local" - zvláště má-li zůstat pouze na rovině individuálního jednání, opravdu nestačí.
A ta vaše poznámka o těch barikádách za letní čas - to je buď úlet, nebo známka toho, že jste v naprostém zajetí postmoderního anti-myšlení. Útěk před společenskou odpovědností ke strandičkám. To je nehodné křesťana i levičáka. Pokud tento bezmocný, nic neřešící individualismus nadále bude převládat, lepšího světa se nedočkáme nikdy.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Hájková, Středa, 20.Srpna 2014, 20:16:2

já jsem se nesnažil o vytváření národní identity, spíš jsem bránil její (poslední) zbytky před p. Ungerem a dalšími ataky. Myslím, že je opravdu velmi pozoruhodné, jak se šíří mezi lidmi výklad dějin v tom smyslu, že československý stát byl omyl a že "Rakousko se nemělo rozpadat". Ale jenom u mála lidí je podstatou opravdový konzervatismus (jako u p. Vyleťala), spíše jde o postmoderní estetizaci a lhostejnost k idejím a ideálům - vždyť za toho Rakouska-Uherska se nosily tak pěkné klobouky a ještě mít moře...

A jde o obecnější problém neochoty se vůbec s čímkoli nadosobním identifikovat, což pěkně popisuje ten Hauser. Národní identita ale není a nemůže být tím hlavním. Za důležitější považuji budovat novou identitu lidí usilujících o spravedlivější a humánnější společnost, v čemž se taky my dva shodnem.

Čili ano, v mnohém se shodujeme a já se těším, že si třeba někdy budeme moci popovídat osobně.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Astma, homosexualita a mravní pokrok Středa, 20.Srpna 2014, 20:44:20

Pan Vyleťal píše:

"Kdyby v ní stálo namísto slova homosexualita např. slovo „chronické astma“ (ano, homosexualita, není-li záměrně vypěstovaná, je duševní poruchou, tedy nemocí), jistě by vás nenapadlo, že větou „Na astmatu není nic dobrého, nic následováníhodného“ někoho urážím."

V případě astmatu by to jistě nikoho nenapadlo, protože astmatici nebojují za své právo sípat, dusit se, modrat a předčasně umírat. Ta Vyleťalova věta pochopitelně homosexuály uráží, protože jejich citový život označuje za projev nemoci a tím ho znevažuje.

Panu Vyleťalovi tento postoj jistě nelze vyčítat, protože plyne z jeho víry.

Nicméně je to dobrý příklad k vysvětlení toho, proč mravní pokrok zaostává a vždy bude zaostávat za pokrokem technickým.

Současné mainstreamové pojetí homosexuality jako hodnotově neutrální "sexuální preference" je z hlediska homosexuálů a obhájců jejich práv mravním pokrokem oproti době, kdy byla považována za duševní poruchu. V devatenáctém století byl naopak mravním pokrokem (z tohoto hlediska) názor, že jde o sexuální deviaci, chorobu, za kterou nikdo nemůže, nikoliv za mravní ohavnost zasluhující v křesťanském středověku nejkrutější tresty.

Na tom, co je mravní pokrok, se lidé neshodnou, protože morální hodnoty jsou proměnlivé. Přinejmenším ne všechny jsou universální.

Tolerance k odlišnosti - náboženské, názorové, tolerance k odlišnému životnímu stylu, je hodnotou velmi novodobou, a ani v našem kulturním okruhu se k ní nehlásí všichni, jak vidno na příkladu pana Vyleťala. Není to hodnota univerzální.

Naproti tomu technický pokrok je v jistém smyslu jednoznačný a kumulativní. Kamená sekera na topůrku funguje lépe než pěstní klín, kovová sekera lépe než sekera kamenná. To platí ať už o sekyře uvažujeme jako o nástroji ke stavbě domu nebo jako o zbrani. Četl jsem, že kulturu jistého kmene australských aboriginů zničila snadná dostupnost železných seker: náročná výroba kamenné sekery byla klíčovou součástí inicilizačního rituálu, kterým se chlapec stával mužem. Za vhodným materiálem pro sekeru bylo třeba putovat mnoho dní pouští bez zdrojů vody: to chlapce prověřilo. Faktu, že lépe fungující železnou sekeru si lze celkem jednoduše koupit od bílých, nebylo možno vzdorovat ani ho vyvrátit.

Dosažený technický pokrok nelze vrátit zpátky: lze zničit všechny jaderné zbraně, ale ne znalosti potřebné k jejich vyrobení a zejména vědomí toho, že jsou možné.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Panu Kubičkovi Středa, 20.Srpna 2014, 22:42:55

Myslím, že ani ten technický pokrok není tak nevyhnutelný, nezastavitelný a automatický, jak by se nám pohrobkům futurismu (v umění) mohlo zdát. Ve vašem příkladu se sekyrou vyzdvihujete jen jeden aspekt (a. účinnosti) a dáváte mu rozhodující roli a také neuvažujete případně možné alternativy nástroje. V tom ten příklad není příhodný pro současnost. V čem je naopak dobrý je upozornění, že jiné kultury či společnosti mívají něco, co tam umožňuje vynalezení věci a její prosazení se tam, kdežto v domácí společnosti něco takového nebylo možné či to bylo z různých důvodů zapuzené. Přenos věci jinam pak může způsobit škody, pokud už je možný.

Například na střeše Bílého domu byly slavně instalovány solární panely již v roce 1979, záhy byly ovšem sundány, aby tam jiné za jiných okolností byly po několika zmařených generacích možného vývoje v druhé dekádě následujícího století opět teda instalovány...
http://www.ekobydleni.eu/solarni-energie/bily-dum-se-dockal-solarnich-panelu

Mravní pokrok tedy podle mého názoru vždy nezaostává za pokrokem technickým (či společenským), ale dosti často rozhoduje o tom, kterým směrem bude technický pokrok nakonec (po všech soutěžích a zápasech) nakonec vydán či připuštěn. Jsou to přecejen lidé, kteří (ze svých subjektivních pohnutek) rozhodují a jsou to jen smrtelní lidé, kteří si vědomí něčeho pracně udržují, nebo zapomínají.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 15:55:12

Pane Kolaříku,
seznam lidí, kteří by se mnou šli na barikády, vám bohužel nemohu dát, protože ho nemám. Škoda. Někdy by se mi docela hodil. Samozřejmě nepředpokládám, že se ještě někdy bude bojovat na skutečných barikádách. Když se o tom mluví, myslí se většinou jakási pomyslná barikáda nebo neviditelná fronta, kde se vede nějaký politický boj proti něčemu nebo za něco.

Pane Plevo,
díky za důvěru.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.