Proč perverze není subverze?
Michael HauserSlast dnes spočívá v nadbytku, který se projevuje i v bujení perverze navozující zdání pocitu slasti. Je ovšem třeba vrátit se k původnímu smyslu tohoto životního cíle.
V čem vlastně tkví odpor, kultura odporu v dnešní době? Herbert Marcuse psal ve své knize „Erós a civilizace“ na konci šedesátých let o tom, že žijeme v represivní civilizaci, která už nepotřebuje vnější násilí, neboť represe působí na úrovni psychiky. Do lidí je vtištěn princip výkonu, který potlačuje všechny ostatní stránky lidské bytosti, zvláště ty, které Marcuse spojuje s principem slasti a Erótem. Je to pojem pozdního Freuda, který vyjadřuje přitakání životu v jeho spontaneitě, slastné prožívání lidského bytí, neustále se obnovující stav štěstí, míru a pokoje.
V represivní civilizaci existuje pouze jediný pokrok, ten, který se prosazuje jako nekonečně se zvyšující produktivita. Takový jednorozměrný pokrok nás nutí k tomu, abychom zapomněli na štěstí spojené s Erótem a viděli v sobě funkční/nefunkční součástku společenského systému. Lidé však nekladou odpor, protože, jak to zdůvodňuje Marcuse, žijí ve společnosti nadbytku, v níž je Erós nahrazen konzumem. Místo osvobození spontánních životních sil přichází život podřízený heslu: „Produkuj, konzumuj!“ Pokud působí tato náhražka slasti, autority nemusejí ospravedlňovat svou vládu. Stačí, když je dostatek zboží, které mohou konzumovat téměř všichni. Marcuse mluví o represivním nadbytku.