Dovolím si polemizovat s článkem Tomáše Zdechovského „I prohrávat se musí umět“. Stížnost Pirátů i zelených je opodstatněná a rozhodně v ní nejde o neschopnost prohrávat.

Tomáš Zdechovský má pravdu, že pravděpodobnost, že NSS nebo Ústavní soud změní výsledek evropských voleb zpětně, je nízká, v řadě dalších věcí se ovšem plete.

1) Výsledek voleb může přepočítat už NSS, existuje ústavně konformní výklad volebního zákona, který umožňuje Piráty a zelené do skrutinia zařadit. V tom případě by se nemuselo čekat na verdikt Ústavního soudu a vše by proběhlo ještě před první schůzí Evropského parlamentu.

2) Piráti argumentují, že pro roztříštěnost Evropského parlamentu je rozhodující počet frakcí, rozhodně ne počet stran. Argument s NPD je pouze argumentem proti demokracii, určitě ne proti klauzuli samotné. V Británii se v roce 2009 například do europarlamentu dostala fašistická BNP, volebnímu prahu navzdory.

3) Francie a Polsko, které Tomáš Zdechovský uvádí jako příklady zemí s klauzulí, jsou pro eurovolby rozdělené na obvody. To sice zvyšuje přirozený volební práh, ale současně to i umožňuje soustředit zdroje pouze na oblast, kde má strana největší šanci. Navíc je dost možné, že by tamní ústavní soud klauzuli zrušil i v těchto zemích, pokud by ji nějaká strana s aktivní legitimací napadla.

4) Na otázku, proč jsme nebojovali proti volební klauzuli mnohem dříve, existuje prostá odpověď. Bojovali. Napadli jsme volební klauzuli u sněmovních voleb a dlouhodobě existenci klauzule kritizujeme. Zrušení této bariéry je i v našich programových dokumentech. Co se samotné klauzule pro eurovolby týče, nemohli jsme ji napadnout bez aktivní legitimace. Tu jsme získali až díky výsledku evropských voleb. Tomáši Zdechovskému doporučuji poslechnout si vyjádření zástupců stran, které ve Sněmovně sedí a mají dost hlasů pro podání ústavní stížnosti. Mezi poslanci a senátory skutečně není dost takových, kteří by stížnost podali parlamentní cestou.

5) Musím se vymezit proti pojetí politiky, které volby zjednodušuje na jakousi soutěž krásy, ve které se strany předhánějí v tom, která omámí více voličů. Cílem voleb přeci není voliče přesvědčit, ale voliče zastupovat. Piráti se proto naprosto legitimně snaží zastupovat onu jedenadvacetinu voličů, kteří jim dali hlas. Využít všechny zákonné prostředky je naše morální povinnost. Přenechat mandát, který odpovídá hlasu pirátských voličů, Miroslavu Pochemu bez boje, by byla ostuda.

Na závěr bych doplnil, že i v případě, že Ústavní soud zruší klauzuli jen dopředu, to bude pro Piráty velký úspěch.