Evropské volby v České republice: vítězové a poražení

Jakub Patočka

Vítězem evropských voleb v České republice je ČSSD, její lídr Jan Keller a její předseda Bohuslav Sobotka. Úspěch slaví TOP 09. Hlavním poraženým je Andrej Babiš. Na okraji Piráti vystřídali v postavení dominantní alternativy zelené.

Po volbách to vždy bývá tak, že se nehodnotí pouze skutečný výsledek, ale základ celkové atmosféry utváří srovnání s očekáváním. Proto se například v roce 2010 jevilo, že největším poraženým voleb je Jiří Paroubek, i když ve skutečnosti jeho ČSSD volby vyhrála. Dnes je to naopak. ČSSD nijak nezazářila, ale přesto se může blaženě uculovat: očekávání překonala.

Hlavním zklamaným musí být Babišovo ANO. Prognózy mu ještě krátce před volbami předvídaly vítězství až s dvojnásobným počtem mandátů oproti prvním pronásledovatelům. ANO utrpělo hořké vítězství, které ztrpčuje okolnost, že není ozdobeno ani jediným mandátem navíc. Co ale přesně relativní nezdar ANO v eurovolbách znamená, ukáží až podzimní senátní volby.

Nedokázal Babiš vysvětlit, proč by lidé měli vyslat jeho „politickou firmu“ i do Bruselu? Prokoukli voliči nedůvěryhodnost lídra Teličky? Dochází Babišovu projektu dech? Dostává česká politická veřejnost strach z extrémní kumulace moci v jeho rukou? Anebo že bychom snad dokonce, my Češi, přece jen nebyli takoví ťuhýci, jak se to při pohledu na výsledky loňských sněmovních voleb jevilo? Každopádně určitý nezdar ANO je pro českou demokracii výtečnou zprávou.

ČSSD a TOP 09 uspěly s jasně proevropskými kampaněmi

Nakonec je to tak, že vedle sebe stojí v první řadě vyrovnány ANO, ČSSD a TOP 09. To je především zcela nesporný úspěch předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky a lídra kandidátky Jana Kellera. ČSSD se ještě nikdy v evropských volbách v počtu mandátů nedělila o první místo, pro stranu byl zatím pokaždé mimořádný problém k nim své voliče přivést.

Pokud někdo uvnitř ČSSD doufal, že výsledek voleb do EP půjde interpretovat jako nezdar, musí být vyloženě zklamán. Výsledek sice neoslňuje, ale záminku ke kritizování vedení strany neskýtá. Kampaň nepochybně měla své rezervy; a kdyby ČSSD udržela své voliče z před pěti let, zvítězila by letos přímo ohromujícím způsobem.

Přijatelný výsledek by neměl zakrýt, že své kampaně ČSSD může — a snad by opravdu i měla — vést o mnoho lépe. A nesporným zklamáním je fakt, že nikomu ze současných vesměs znamenitých europoslanců nepodařilo získat dostatečnou podporu voličů, aby se posunuli na kandidátní listině vzhůru. Faktem ale je, že to měli těžké, protože každý čtvrtý volič jeden ze dvou svých preferenčních hlasů dal lídrovi kandidátky.

A mimořádný osobní úspěch Jana Kellera — jeho bez desetinky 27 % preferenčních hlasů — se pro budoucnost ČSSD může ukázat jako velmi podstatný. Ještě nikdy žádný český sociální demokrat v eurovolbách tolik preferenčních hlasů nedostal. Ukazuje se tak jasně, že takovýto typ kandidátů může sociální demokracii přinést úspěch.

Raduje se i TOP 09. Znovu na hlavu porazila ODS a odrazila Babišův nástup, který ji mohl existenčně ohrozit. Miroslav Kalousek je sice právem neoblíben vinou svých nestředoevropsky extrémních neoliberálních a neokonzervativních sklonů či kvůli řadě machinací, jichž se během své dráhy dopustil.

Jedna věc je ale nesporná. Cit pro personálie, který jako by ho vždy opustil po volbách, se v něm vždy před volbami obdivuhodně probudí: kandidátka byla personálně silná, nevyskytovalo se na ní žádné z es, jež vysypal z rukávu do Nečasovy vlády — typu Hanáková, Besser či Drábek. A především: byla jasně proevropská.

V tom je snad vůbec nejlepší posun českých výsledků: až na ODS a bizarního svobodného Macha jsme do Evropského parlamentu vyslali pouze zástupce stran, kteří se budou účastnit práce principiálně proevropských klubů. A jak lze posuzovat například podle hlasování českých komunistů v Evropském parlamentu, má tato instituce ve svých proevropských klubech až zázračný civilizační účinek.

Je zde tudíž naděje, že se i někteří z Babišových poslanců pod Verhofstadovým pedagogickým dozorem změní tak, že je pak ani vlastní Mafra nepozná.

Komunisté a lidovci: šťastní druzí

Dvě tradiční, byť s různými obtížemi zápolící, součástky české politické krajiny, komunisté a lidovci skončili společně v těsném závěsu za vítěznou trojicí, mají po třech mandátech; komunisté jeden ztratili, lidovci jeden získali, ti i ti budou spokojeni, lidovci snad dokonce nadmíru.

Otázkou je, nakolik se lidovcům dařilo lovit i mimo svůj běžný elektorát do úmoru opakovanou floskulí o „českých zájmech“, které údajně hodlají v Bruselu hájit. V každém případě nic takového se v praxi nemá moc jak dít. Všichni tři lidovečtí europoslanci usednou společně se čtyřmi poslanci TOP 09 v nejpočetnějším klubu Evropské strany lidové a budou prostě provádět konformní unijní politiku.

Pro budoucnost strany lidové u nás je jistě zajímavé, že do Bruselu ze třetího místa kandidátky proklouzl mladý talentovaný sociolog Tomáš Zdechovský, který v minulosti mimo jiné úzce spolupracoval s Petrem Pithartem. Pokud se z Bruselu vrátí zpět s tím, že bude chtít hájit evropské zájmy v České republice, raději nežli české tam, mohla by v něm strana lidová za čas snad nalézt osobnost navazující na její lepší tradice.

Jistý, relativní ústup komunistů je pro jejich stranu nepochybně užitečný. Kandidátku vedla lobistka severomoravského těžkého průmyslu Kateřina Konečná, která se od Alexise Tsiprase liší zhruba tak jako Pavel Telička od Guye Verhofstadta.

Po vzoru mnoha svých evropských soudruhů by komunisté především už konečně měli provést dlouho přenošený koperníkovský obrat ve vztahu k Evropské unii. A pak — to je to kouzlo! — se musejí daleko více otevřít proudům moderní radikální evropské levice; jinak budou zanedlouho sami ohrožováni někým zleva.

Něco jako komunisté nebo raději Syryza je tu zkrátka čím dál tím více reálně potřeba, ale instituce jménem KSČM vinou své vlastní zkostnatělosti není schopna roli, jejíž plnění hlavně už jen předstírá, reálně sehrávat. Ztráta KSČM na její evropské protějšky je tu nesouměřitelně větší nežli v případě lidovců nebo sociálních demokratů. Je vcelku evidentní, že komunisty tentokrát od horšího výsledku zachránila nízká volební účast, což se příště už nemusí, a zřejmě ani nebude, opakovat.

ODS propadá, výsledek Svobodných není důvod přeceňovat

Mimořádně, až ostudně, nízká volební účast, druhá nejnižší v celé Evropské unii, byla zřejmě posledním velkým výkonem ODS v české politice. ODS jako dominantní síla v celém transformačním období nebyla k zavile protievropským postojům předurčena ničím kromě vrtochů svého smrtelně ješitného zakladatele.

Zdá se tak, že se jí sice podařilo notně poškodit dobrou pověst Evropské unie u české veřejnosti, ale současně během tohoto tažení — a nepochybně právě i jeho vinou — o své dominantní postavení přišla. Dnes se nepokrytě raduje z toho, že z devíti mandátů spadla pouze na dva. Tu radost jí přejme: ještě na pět let.

Výsledek Strany svobodných občanů, která se dlouhodobě profiluje jako eurofóbní tlampač Klausových názorů, není důvod přeceňovat. Lidí k volbám přišlo opravdu extrémně málo, a voliči Svobodných byli v tomto ohledu zvláště motivováni, neboť deklamace protievropských tirád patří k hlavním koníčkům členstva tohoto pitoreskního podniku. A ledaskde po Evropě zaznamenaly podobně obskurní strany ještě mnohem větší úspěchy.

Pokud by nakrásně Svobodní měli v české politice zaujmout místo Okamurova Úsvitu, přece jen by to byl určitý civilizační posun: asi jako od Jobbiku k UKIP. Pravděpodobnější ale je, že předseda Svobodných svou historickou příležitost se znemožnit využije se stejným gustem jako jeho předchůdci z podobného těsta: Vít Bárta, Tomio Okamura či Jana Bobošíková. Dejme mu čas nás rozesmát.

Piráti porazili zelené, Liška by měl jít

Smutná úloha nejlepšího z poražených připadla české Pirátské straně. Je to hořká prohra proto, že úspěch byl opravdu blízko: Piráti získali dost hlasů na mandát a nebýt diskriminační pětiprocentní uzavírací klauzule Ivan Bartoš by byl europoslancem: na úkor třetího mandátu pro KDU-ČSL.

Porážku Pirátům může poněkud osladit snad jen fakt, že poprvé porazili Stranu zelených a v příštích jednáních už s ní budou jednat přinejhorším jako rovný s rovným.

Jenomže je tu i druhá stránka, jak se lze na celou věc dívat. Už před sněmovními volbami jsme předpověděli, že zelení a piráti v společném součtu překonají pět procent, což se pak i stalo.

Před těmito volbami jsem v Deníku Referendum psal: „Tato roztříštěnost bude voliči opět po zásluze odměněna šesti až sedmi zhruba rovnoměrně rozdělenými procenty. Přitom je jasné, že společná kandidátka Pirátů a zelených mohla zřejmě europoslance udělat z obou lídrů: Bartoše i Lišky.“

Přesně toto by se dozajista stalo. Namítá se sice, že některé voliče by spojení obou proudů odradilo, jenomže to je nepodložená spekulace, mnohem méně pravděpodobná nežli scénář, že spojení obou stran by přilákalo nepoměrně větší množství voličů, kteří nyní nechtějí riskovat propad hlasu podporou kandidátky pod pěti procenty.

Zvládnutí předvolební alianční politiky zohledňující volební pravidla je elementárním předpokladem správného řešení mnohem obtížnějších politických úkolů, které pak čekají po vstupu na parlamentní půdu. Jediný přijatelný argument pro odmítnutí takové aliance by byl principiálně programový.

Bylo by srozumitelné, pokud by se Piráti odmítali spojit se zelenými proto, že v jejich čele stojí zdiskreditovaný ministr Topolánkovy vlády. Jenže pak to měli jasně říct, udělat mnohem více pro to, aby přitáhli více zelených osobností než jen Tomáše Tožičku, a zvýraznit jejich přítomnost na své kandidátce.

Každopádně Strana zelených, pokud chce, aby ji bral ještě někdo v české politice vážně, se musí definitivně rozloučit se svým současným předsedou, který ji přivedl už k nepočítaně porážkám. Politické strany se od náboženských organizací liší tím, že po nezdarech, zejména po opakovaných nezdarech, mění své vedení, byť by bylo hezké a milé jako svatý obrázek.

V případě Strany zelených ale dnes už nejde jen o osoby. Nejde tu pouze o to zbavit se Lišky, je třeba rozloučit se s programem či přesněji s programovou rozmlžeností, který byla s jeho postavou spjata.

Má-li Strana zelených uspět, nutné jsou nejméně tři kroky: za prvé je třeba se s katastrofickou érou v Topolánkově vládě úplně personálně rozžehnat; za druhé: je třeba se čitelně a směle programově postavit tam, kde stojí zelení v Evropě, to jest nalevo od sociální demokracie; a konečně za třetí: je třeba zcela skončit s „genocidní“ politikou likvidace názorových protivníků.

To znamená, že před hypotetickým příštím vedením zelených stojí úkol snažit se integrovat vše, co bude integrovat možno: domluvit se s Piráty, se Změnou Jana Korytáře, s lidmi kolem Tomáše Tožičky, ale také lidem, jako je Bursík, ba i Liška, nabídnout, že se s nimi při daných programových východiscích dále počítá, byť už jen v nějakých doplňkových okrajových rolích.

Jenomže je mezi dnešními zelenými někdo, kdo by na to stačil? A má na to sama ta strana? České politice by rozhodně principiální programová alternativa stojící v evropských pozicích a jasně nalevo od současné vlády prospěla jako nic jiného. A prostor tu pro ni nepochybně je. V evropských volbách získala více než ODS, osm a půl procenta. Ale žádný mandát.

    Diskuse
    TT
    May 26, 2014 v 10.14
    Vítězem je kapitál
    a na tom žádné intelektuální rozbory ani Keller nic nezmění. Komisi povedou pravicoví lidovci a parlament pravicoví socialisté. To je základní poselství eurovoleb a ostatní je jen planý naivismus.

    Levice je v Čechách mrtvá (hloupá) a naprosto neschopná jakékoli akce. Takové články, jako tenhle, to ukazují naprosto jasně. Přání otcem myšlenky a naprostá ztráta soudnosti...
    May 26, 2014 v 13.48
    Tak, tak
    „Vítězem evropských voleb v České republice je ČSSD, její lídr Jan Keller a její předseda Bohuslav Sobotka“

    A Země je placatá …

    May 26, 2014 v 19.03
    Ano, levice v Čechách je mrtvá, pane Tožičko,
    ještě že jí nějaká podpora zbyla na Moravě a ve Slezsku, když jste mluvil pouze o Čechách...

    Souhlasím s Vámi i s panem Molnárem, taky mi přijde, že konstatování pana Patočky o vítězství levice v čele se Sobotkou je jen dětinským přáním otcem myšlenky. V psychologii tomu říkáme Panglos-Kassandřina projekce, kdy filozof Panglos z Voltairova Candida prohlašuje v každé sebehorší situaci, že náš svět je nejlepším ze všech možných světů.

    Pokud se podíváme na volební mapu, i přes zkreslující sníženou volební účast vidíme tradičně markantní rozdíl mezi voličskou podporou v Čechách a na Moravě se Slezskem. Čechy: TOP a ANO, Morava-Slezsko: ČSSD a KDU. Vzpomeňme volby v roce 2006 nebo ty v roce 1946...
    May 26, 2014 v 19.51
    Jedním z velkých evropských vítězů voleb do EP jsoui neonácci. Ne překvapivě. Jako záchranný kruh je vidí ušlápnutí, které zpanštělá/zparchantělá levice hodila přes palubu. U nás to jen má, jako vždy, nepatrné zpoždění.

    JV
    May 26, 2014 v 21.19
    Nic horšího než hanba
    Vzhledem k tomu, že alespoň jakási základní sounáležitost většiny našich občanů s EU, jakož i informovanost o dobrých možnostech, které evropské sjednocení nabízí, je mizivá, jsou eurovolby u nás jednoznačně objektivním obrazem o stavu naší politické scény. A také – jak jinak při osmnáctiprocentní volební účasti, že? – o stavu občanstva.

    Oboje neslibuje nic dobrého do budoucna. Třetí příčka ČSSD a viditelným odstupem za vítězným duem ANO – TOP09 jistě již napověděla politickým manažerům z ANO kam mají směřovat své budoucí koaliční sympatie.

    Pro dokreslení vážnosti situace dodejme, že z předvolebního hesla ČSSD „funkční stát“ z parlamentních voleb 2013 dosud občan neochutnal ani sousto, přestože nezbývá mnoho a čtvrtina volebního období Sobotkovy vlády už bude vyčerpána. Netřeba snad zdůrazňovat, že za nezdary Sobotkova kabinetu bude pykat jen a jen ČSSD, nikoliv ANO.

    Ostudná osmnáctiprocentní volební účast nemluví jen o zhoubné pasivitě značné části občanů, ale především o známém faktu, že ti, kteří koukají pro sebe něco udělat (nikoliv pro ty druhé!!!), to také udělají, tak ti k těm volbám šli. To je těch poctivých 32% ANO + TOP.

    Zatímco ti, kteří na tom budou dobře až tehdy, když nám o sebe samé půjde méně než o ty druhé, tak ti se na to z ohromné většiny vykašlali. To je těch usmolených 14% pro ČSSD.

    (Nepoužitelní komunisté se svými jedenácti procenty nemají žádný význam, stejně jako jej nemá 10% pro KDU, která je naopak použitelná pro cokoli. Ostatní jsou bezvýznamné drobné. Proto ten pravdivý obraz utváří jenom první tři.)

    Takže hanba před Evropou a ještě větší před sebou samými. Naděje je, ale nehledejme ji tam, kde není a ani být nemůže.

    Jiří Vyleťal
    MP
    May 26, 2014 v 22.13
    P. Tožičko,
    a copak si myslíte, že Piráti by se snad mohli stát hrází proti nadnárodnímu kapitálu? Proč jste kandidoval za straničku, která je plná spíše středových, či nanejvýš levostředových liberálů?
    MP
    May 26, 2014 v 22.19
    J. Patočka se bohužel tragicky mýlí
    Česko opanoval euroskepticismus, či snad až jakási nenávist vůči EU, a to v míře, která je až šokující.
    Lidé, kteří jsou proti EU, svůj odpor ovšem (na rozdíl od některých jiných zemí) nevyjádřili tím, že by masověji volili euroskeptiky nebo nacionalisty a extremisty, nýbrž tím, že k volbám nepřišli. Důkazem jsou internetové diskuse nebo i reakce občanů v Hyde Parku.
    May 26, 2014 v 22.53
    Kromě Jiřího Paroubka a Petra Hanniga
    všechny strany neskutečně ztratili voličskou podporu v absolutních číslech proti poslaneckým volbám. To podporuje hypotézu pana Plevy, že euroskeptici ze všech stran prostě volit nešli. Tradiční česká pasivita v bouřlivé Evropě, ve válce se předávají plné sklady zbraní nepříteli a čeští dělníci vyrábějí pro nepřítele zbraně ve svých bývalých továrnách. Nyní v soukromí kverulují, ale voličsky pasivně podporují zatuchlé a zakonzervované lidovecko-socialistické neoliberální evropské struktury. Zkrátka se to v české kotlině asi nějak osvědčilo.
    May 26, 2014 v 23.30
    Pozice zelených
    nalevo od ČSSD nyní (!) znamená - zelení bez voličů.
    TT
    May 27, 2014 v 0.37
    Pane Plevo,
    označil jste Piráty jako: "straničku, která je plná spíše středových, či nanejvýš levostředových liberálů." To je pravda. A přesto už nalevo od ní neexistuje žádná relevantní strana. To považuji za tristní.

    Nicméně to pro mě jako komunitaristu není rozhodující, ale to, že právě Piráti zastávají nejvíce komunitaristických principů, pro mě rozhodující je - např. participativní demokracie, základní příjem, participativní rozpočet, sdílení tvorby a omezovaní patentů velkých korporací.
    PL
    May 27, 2014 v 1.33
    Samé otázky
    Jenomže je mezi dnešními nejen zelenými voliči někdo, kdo by o načrtnuté organizačně-programové změny stál?

    Je mezi před-před-předvčerejšími voliči alespoň 5% těch, kteří si zapamatují důvody, pro které volili ty a ne ony a především argumenty kandidátů?

    Kolik z nás voličů i kandidátů výsledek zásadně překvapil a nešel "do toho" právě pro takový výsledek (jakoby něco jako sám výsledek vůbec existovalo..)?

    May 27, 2014 v 3.02
    Pro TT (nejen)
    I ty příští (jakékoliv) volby vyhraje kapitál a komunitarismus na tom nic nezmění

    Co však komunitarismus může, je připravovat podmínky pro společnost mimo a později i bez nadvlády kapitálu

    Snad právě v tomto smyslu je dnes komunitarismus levicový

    Ale tu zásadní změnu nedokáže

    Nebo ?

    MN
    May 27, 2014 v 11.16
    Zelení se od počátku nechali nachytat na Pravdu a lásku, což se dá pochopit, nevšimli si ale, že Pravda a láska u nás znamená podporu kapitalismu a zahraničních intervencí NATO. To se ale k Zeleným asi moc nehodí...
    MN
    May 27, 2014 v 11.47
    Jen jsem to dopsal, vidím v televizi tiskovku TOP09, která haraší zbraněmi (samozřejmě nezapomene zmínit Havla, NATO, Obamu atd) a vyžaduje zvýšení vojenských výdajů na dvě procenta HDP. Kdyby byl ministrem financí Kalousek, bezpochyby by to spravedlivě vyřešil úsporou ve formě zvýšení DPH na potraviny...
    May 27, 2014 v 19.00
    Vítězové?
    Mně posuzování voleb jako sportovního zápasu připadá dost komické. Vítěz voleb získal 16% z 18% procentní účasti tedy asi 2,9% oprávněných voličů. Co je to za vítězství? Jako argument pro Teličku (protože jeho strana získala o pár tisích hlasů víc) jako eurokomisaře je to taky dost mimo.
    + Další komentáře