Stížnost na volby, s nadějí na úspěch
Mikuláš FerjenčíkČeská pirátská strana a Strana zelených podaly stížnost proti výsledku evropských voleb. Pro volební klauzuli u voleb do Evropského parlamentu podle nich není legitimní důvod. Volební klauzule nevede k menší roztříštěnosti parlamentu.
Přiznejme si to hned, stížnosti na volby obecně mají minimální naději na úspěch, byť by se děly sebevětší prasárny (jako třeba rozkouskování Prahy na devět obvodů v roce 2010). Uznání oprávněnosti stížnosti vyvolává zmatek, je vysoká pravděpodobnost, že povede k masivnímu nárůstu počtu stížností do budoucna a odhaluje slabiny v legitimitě demokratického systému.
Kdykoli Ústavní soud konstatuje, že politici si schválili pravidla, která jim protiústavně hrají do karet, říká tím současně, že naše zřízení negarantuje, že budou zákonodárci Ústavu respektovat.
V případě stížností na volby do Evropského parlamentu, které podala Česká pirátská strana a Strana zelených, ovšem vidím dobrou šanci na úspěch.
Ten hlavní důvod pro můj optimismus je to, že fakticky je oprávněnost stížnosti jednoznačná. Pro volební klauzuli u voleb do Evropského parlamentu prostě není legitimní důvod a věřím, že ho nikdo z klobouku nevyčaruje. Volební klauzule nevede k menší roztříštěnosti parlamentu, vede pouze k tomu, že v europarlamentní skupině Greens/EFA je o dva zástupce méně a u socialistů a křesťanských demokratů je o jednoho zástupce více. Ne, to, že tu „vždycky byla“, skutečně není legitimní důvod pro její existenci.
Když ovšem odhlédneme od samotného jádra věci, je dalších důvodů k optimismu celá řada.
Stížnosti podané piráty a zelenými pokrývají celou škálu oprávněných subjektů, počínaje poškozenými stranami, přes zákonodárce, který nedostal svůj mandát, až po voliče, jejichž práva byla krácena.
Neudělali jsme žádnou procesní chybu (tu například udělali zelení v roce 2006, když zpochybňovali příliš malé volební obvody, které posouvají hranici u volebních krajů i nad 10 % hlasů). Právě na procesní pochybení se často Ústavní soud odvolává, když se mu nechce rozhodovat na základě obsahu stížnosti.
Vyčerpali jsme všechny možnosti, které jsme měli. Představa, že bychom dva roky zpátky sehnali dost poslanců či senátorů pro podání stížnosti parlamentní cestou, je naprosto iluzorní. Ostatně dokládají to i reakce stávajících poslanců velkých stran, kteří jednohlasně obhajují volební klauzuli, i když pro ni u evropských voleb nemají žádné argumenty s výjimkou „vždycky tu byla“.
Překonali jsme i hranici 1/21 hlasů ve volbách. To je silný psychologický argument, který je veřejnosti velmi srozumitelný. Každý zvládne vydělit sto počtem mandátů a potom vidí, že si mandát zasloužíme, nezávisle na zvolené přepočítávací metodě.
„Propadlo“ víc hlasů, než kolik získal vítěz voleb. To má být ta reprezentativní demokracie?
V neposlední řadě má Ústavní soud celou řadu možností, jak se se stížností vypořádat bez nutnosti opakování voleb. Může nechat znovu přepočítat hlasy na mandáty, tentokrát bez klauzule, může nařídit Sněmovně, aby klauzuli snížila, nebo ji může zrušit s účinností do budoucna.
Všechna tato rozhodnutí bych považoval za úspěch, který by byl v dlouhodobé perspektivě srovnatelný se ziskem křesla europoslance. Rozdrolit pětiprocentní bariéru vstupu do zastupitelské politiky je dlouhodobý cíl pirátů a na její zrušení či snížení pro eurovolby může snadno navázat zrušení či snížení pro komunální a krajské volby.
Na závěr ještě poznámka, proč si myslím, že je zcela na místě zrušit klauzuli i se zpětnou účinností a přiznat mandát Ivanu Bartošovi a Ondřeji Liškovi. Jsou to právě strany, které protiústavní pětiprocentní klauzuli pro evropské volby zavedly, které z ní nyní profitují. ČSSD a KDU-ČSL schvalovaly zákon o evropských volbách, roky seděly ve Sněmovně a nesou přímou odpovědnost za to, že pětiprocentní bariéra v evropských volbách existuje.
Přijde mi naprosto správné, aby Ústavní soud zabránil tomu, že se protiústavní jednání stranám vyplácí. Proto jsme navrhli předběžné opatření, kterým by Nejvyšší správní soud zamezil tomu, aby Miroslav Poche a Tomáš Zdechovský obsadili pirátský a zelený mandát a navrhujeme výsledek voleb přepočítat zpětně.
Plné znění stížnosti pirátů naleznete na pirati.cz.
Plné znění stížnosti zelených naleznete na zeleni.cz.
2) Snížení klausule má podle mě ještě jeden efekt, který by "pomohl" malým stranám, nebo lépe odstranil jejich podrážení. Jde o to, že kdyby nehrozilo to propadení hlasů, nakonec by pro ty strany asi i volilo víc lidí. Takže nakonec by třeba i Piráti i Zelení měli víc procent. Tak tímto by mohli argumentovat ti Zelení, ikdyž z toho už horko těžko upletou mandát, když ty procenta prostě už nemají a stím nikdo nic už nenadělá.
3) Přirozená hranice do Sněmovny by byla jen 0.5% !!!
4)ALE!!!, ta pravidla tu byla, všichni je známe a k dobré politické činosti by mělo patřit umění taktitky. Nikdo nebránil Pirátům a Zeleným obejít tu klausuli volební aliancí. Kdyby jste to jasně deklarovali před volbami, dali to i do programu a ventilovali v něm nespokojenst s tou klausulí a deklarovali že s ní budete potom bojovat; a těmi volebními pravidli obhajovali svoji alianci, tak tam dnes mohl být jak ten Bartoš tak Liška, jak vám to spočítal Jakub Patočka těsně po volbách. Navíc by se dle mě přidal efekt té "volitelnosti" a mohli jste těch procent mít ještě víc.
5) Teď brečíte nad rozlitým mlékem. Tuším, že jste se s nimi nespojili spíš jejich vinou (Zelených), o to víc mě teď zaráží se s nima spojovat teď ex post v tom oplakávání. Zvednite hlavu, přestaňte fňukat a neresuscitujte Zelené. Ať se jdou klouzat.
4) Ano, proto jsme dopředu počítali s variantou, že tu hranici napadneme. Náš politický cíl, je zrušit ji (u všech typů voleb) a tohle je nejsnadnější způsob, jak toho dosáhnout.
Nejít do koalice se Zelenými bylo naše strategické rozhodnutí. Chtěli jsme se nejprve etablovat jako zavedená strana a až potom se pouštět do koalic. Například pro komunální volby teď máme mnohem lepší pozici, než bychom měli při společné kandidatuře. Navíc Piráti nejsou Zelení a programové rozdíly nebyly úplně zanedbatelné.