Debata o dobré společnosti
Jan GruberV západní Evropě se již několik let vede debata o dobré společnosti, která se snaží najít cestu z krize, v níž se nacházejí levicové politické subjekty. Friedrich-Ebert-Stiftung na toto téma uspořádala v Praze kulatý stůl.
Od konce druhé světové války docházelo ve všech zemích kontinentální Evropy ke zmenšování propasti mezi bohatými a chudými. Napříč politickým spektrem panovala shoda na tom, že stát má být aktivní, zasahovat do fungování trhu, chránit své občany před jeho výstřelky a garantovat jim fungující systém sociálního zabezpečení a veřejných služeb.
Nicméně s obratem, který reprezentují jména Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana, došlo k zásadnímu přehodnocení role, kterou má stát hrát. Oživily se myšlenky do té doby zapomenutých rakouských ekonomů, kteří volali po neregulovaném trhu, a jakákoliv státní intervence se jim zdála být krůčkem k nástupu fašismu. Pracně budovaný poválečný konsensus vzal za své. Každý se měl postarat sám o sebe. Společnost byla odepsána.
Levicové strany nebyly s to čelit nástupu neoliberalismu. Avšak místo práce na vlastních programech a jejich reformulování pro potřeby jiné doby se rozhodly participovat na rozbíjení své poválečného projektu. Německá sociální demokracie společně s britskou Labour Party vytyčily v devadesátých letech nový směr: vyšly vstříc globálnímu kapitálu, zřekly se svých původních hodnot a pod levicovým pláštíkem pokračovaly v demontáži sociálního státu. Výsledkem byla jejich diskreditace jako reálné alternativy.
Podle mne se často nepočítá s aspektem, který ničí levici napříč Evropou, vždy podle akutnosti problému v daném státě, a to je EU.
EU je největším historickým úspěchem levicové politiky napříč kontinentem a tedy snadným cílem pravice a studnou jejich voličských hlasů. Úspěch levice v nedávné minulosti- (od roku 93 až dodnes) vždy závisel a závisí z velké části také na tom, jak svému elektoriátu vysvětlí svůj kladný postoj k Evropským společenstvím.