Debata o dobré společnosti

V západní Evropě se již několik let vede debata o dobré společnosti, která se snaží najít cestu z krize, v níž se nacházejí levicové politické subjekty. Friedrich-Ebert-Stiftung na toto téma uspořádala v Praze kulatý stůl.

Od konce druhé světové války docházelo ve všech zemích kontinentální Evropy ke zmenšování propasti mezi bohatými a chudými. Napříč politickým spektrem panovala shoda na tom, že stát má být aktivní, zasahovat do fungování trhu, chránit své občany před jeho výstřelky a garantovat jim fungující systém sociálního zabezpečení a veřejných služeb.

Nicméně s obratem, který reprezentují jména Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana, došlo k zásadnímu přehodnocení role, kterou má stát hrát. Oživily se myšlenky do té doby zapomenutých rakouských ekonomů, kteří volali po neregulovaném trhu, a jakákoliv státní intervence se jim zdála být krůčkem k nástupu fašismu. Pracně budovaný poválečný konsensus vzal za své. Každý se měl postarat sám o sebe. Společnost byla odepsána.


Zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice uspořádalo 22. 4. 2014 kulatý stůl na téma „Debata o dobré společnosti“. Foto FES

Levicové strany nebyly s to čelit nástupu neoliberalismu. Avšak místo práce na vlastních programech a jejich reformulování pro potřeby jiné doby se rozhodly participovat na rozbíjení své poválečného projektu. Německá sociální demokracie společně s britskou Labour Party vytyčily v devadesátých letech nový směr: vyšly vstříc globálnímu kapitálu, zřekly se svých původních hodnot a pod levicovým pláštíkem pokračovaly v demontáži sociálního státu. Výsledkem byla jejich diskreditace jako reálné alternativy.

Konec třetí cesty
V západní Evropě se již pět let intenzivně diskutuje o budoucnosti sociálně-demokratických stran a jejich politikách. Debata o dobré společnosti, iniciovaná textem Jona Cruddase a Andrey Nahlesové, reaguje na selhání levice v minulých letech, se snaží najít cestu z krize, v níž se levicové politické subjekty po celé Evropě utápějí. Nicméně v českém prostoru bychom o ní jen těžko hledali nějaké zmínky. Přínos české sociální demokracie pro evropský dialog byl v minulých letech, které strávila v opozici, prakticky zanedbatelný. Většinu energie ji sebraly vnitřní spory a jejich následné zastírání.

Debata o dobré společnosti chce přinést nový program pro sociálně-demokratické strany. Novost však nemá spočívat v odmítnutí starých hodnot, ale naopak v jejich důsledném prosazování. Nejde o pouhé uchovávání reliktů sociálního státu – případně nové budování starého modelu.

Snaha o obnovení poválečného kompromisu mezi prací a kapitálem v jeho původní formě je nedostatečná a předem odsouzena k nezdaru. Neboť tenkrát byl onen kompromis vystavěn jako reakce na hrůzy války a nesen generací, která s nimi měla přímou zkušenost, ale její následníci byli již utvářeni v jiných podmínkách a na důvody vzniku sociálního státu pozapomněli.

Vize dobré společnosti
Základním předpokladem fungující demokratické společnosti je rovnost jejích členů, proto je třeba dbát na rovné zastoupení žen a mužů ve veřejném životě. Neboť těžko bychom mohli hovořit o svobodné demokratické společnosti, když bychom přehlíželi skutečnost, že jsou ženy stále odsouvány do pozadí. Nemluvě o tom, že jsou za svou práci placeni mnohem hůř než muži.

Rovné zastoupení žen ve veřejném životě nevychází pouze z přesvědčení, že rovné podmínky jsou zcela zásadní pro další rozvoj člověka, že nikdo nesmí být znevýhodňován – ať už se jedná o barvu kůže, náboženské vyznání nebo gender, ale jsou otázkou prosperity společnosti jako celku.

Dalším z prioritních cílů je zvrácení nerovné distribuce bohatství ve společnosti. Sociální demokracie se nesmí smířit s tím, že neustále přibývá chudých a bohatí se stávají ještě bohatšími. Evropa by proto měla zavést společnou minimální mzdu, která by nejen vyrovnávala rozdíly životní úrovně v jednotlivých evropských regionech, ale zároveň by zvýšila koupěschopnost obyvatelstva a nastartovala oživení hospodářství.

Současně by v rámci Evropy mělo dojít k sjednocení daňové politiky, omezení daňového dumpingu, zrušení daňových rájů, v nichž se velké korporace a zámožní jednotlivci vyhýbají povinnosti platit řádně daně. Zdaří-li se tento cíl naplnit, nebudou se muset jednotlivé státy vedené strachem z úprku firem za hranice, kde se na daních platí méně, předhánět ve snižování daňové zátěže.

Cesta k dobré společnosti vede skrze sjednocenou a silnou Evropu, která stojí na sociálně-demokratických základech. Rovnost, sociální a poltická spravedlnost musejí být napříště nadřazeny kapitálu, poněvadž idea společnosti držené pohromadě jen vztahy a pocity založenými na finančních zájmech je ze své podstaty odporná.

Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice, které uspořádalo 22. 4. 2014 kulatý stůl na téma „Debata o dobré společnosti“.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Andreas Papadopulos - student

Úspěch levice závisí především Pátek, 25.Dubna 2014, 19:01:21

Takže podle vás je neúspěch současné moderní levice zapříčiněn "úspěchem" pravicové politiky 80. let-90.let.Zajímavé, ale..
Podle mne se často nepočítá s aspektem, který ničí levici napříč Evropou, vždy podle akutnosti problému v daném státě, a to je EU.
EU je největším historickým úspěchem levicové politiky napříč kontinentem a tedy snadným cílem pravice a studnou jejich voličských hlasů. Úspěch levice v nedávné minulosti- (od roku 93 až dodnes) vždy závisel a závisí z velké části také na tom, jak svému elektoriátu vysvětlí svůj kladný postoj k Evropským společenstvím.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.