Evropská politika České republiky je deset let po našem vstupu do Unie v troskách. Nejsme schopni prosazovat náš zájem, máme pověst škodolibého mravokárce a většina občanů se domnívá, že Evropu nepotřebujeme.

Česká státní správa nezvládá nárůst evropské agendy, politická elita evropské záležitosti ignoruje či utvrzuje obyvatelstvo, že jsme obětí Bruselu nikoliv jedním z aktérů. Polsko i Slovensko nás mezitím předhání ve vytváření strategického evropského dialogu a tím posilování svého postavení.

A to vše v situaci, kdy se pět let po ratifikaci Lisabonské smlouvy připravuje další změna Smluv. Rozdíl mezi dneškem a vyjednáváním posledním spočívá v tom, že motorem evropské integrace již není geopolitické uspořádání Evropy 20. století. Je jím příslušnost k eurozóně, která je nucena řešit své problémy. ČR tedy dnes automaticky stojí mimo „hlavní proud“ integrace. 

Vědí Češi, proč jsou v EU?

Česká republika potřebuje fungující a inteligentní koordinaci evropské agendy spadající přímo pod premiéra. Šéfové vlád či hlavy států na summitech Evropské rady jsou totiž hlavními hybateli dalšího směřování. Před Tomášem Prouzou, nastupujícím státním tajemníkem pro EU, tak stojí výzvy téměř historického rozměru.

Stáhnout Klausovu výjimku

Nikoli nejviditelnějším, ale časově nejurgentnějším krokem, který by Sobotkova vláda měla v evropské agendě učinit, je stáhnutí tzv. Klausovy výjimky. Ta je pro sociální demokraty zásadního významu.

Tento protokol o uplatňování výjimky Listiny základních práv EU — jak zní její oficiální název — vznikl jako podmínka dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy. Přišel s ní tehdejší prezident Klaus na podzim roku 2009 a kladl si za cíl neutralizovat platnost Listiny pro české občany, především v oblasti sociálních práv.

Připomeňme si, že tato výjimka byla vyjednána přechodnou Fischerovou vládou bez jakékoliv demokratické legitimace Sněmovny či Senátu. Také Evropský parlament doporučil v květnu 2013 Evropské radě se touto záležitostí nezabývat. Je nejvyšší čas tento evropský pomník ohýbání ústavnosti ČR zbourat a žádost o ratifikaci Protokolu stáhnout. Zároveň se bude jednat o zásadní symbolickou tečku za érou exprezidenta Václava Klause.

Omezit škody z čerpání fondů EU

Všechny české vlády od roku 2006 razily heslo, že se nám EU musí vyplatit. Nebyly však výhod členství v EU schopny využívat a už vůbec nebyly schopny utratit peníze, které nám byly z evropského rozpočtu přiděleny. Doposud jsme vyčerpali asi polovinu z celkové sumy 800 miliard Kč určené pro léta 2007-2013.

V prosinci jsme vlivem tzv. pravidla n+3 a n+2 přišli o zhruba deset miliard korun. Výrazně vyšší ztráty však hrozí na konci let 2014 a 2015. Ministerstvo pro místní rozvoj za posledních sedm let prokázalo, že není schopno čerpání fondů EU úspěšně koordinovat. Proto by Úřad vlády měl zřídit dohledový orgán, který za pomoci autority premiéra nadcházející škody omezí na minimum.