Motto: Jsme svobodné bytosti, které v nekonečnu nekonečna samy sebe tvoří. (J. A. Komenský)

Z dávných časů mého nedokončeného studia pedagogické fakulty mi leccos utkvělo v hlavě. Například to, že veškerá lidská činnost sahající nad rámec biologických funkcí se dělí na práci, učení a hru. Nevím sice, zda je tato jednoduchá klasifikace dostačující, ale předpokládejme, že ano.

Kdybychom si všechny tři pojmy chtěli definovat, pak by práce byla cílevědomá lidská činnost, jež vede k uspokojování lidských potřeb, k vytváření statků a služeb pro druhé. Tedy činnost sloužící především k udržení lidské existence, která ovšem může mít různě vysoký standard. Učení bychom mohli charakterizovat jako získávání informací, zkušeností, návyků, dovedností a znalostí. Je spojeno s výchovou a jeho účelem je především reprodukce kultury.

Hra je činnost člověka nebo více lidí, která může i nemusí mít konkrétní smysl nebo cíl, zato je (až na výjimky) jejím cílem vždy radost či relaxace. Hra jakožto hledání sebe sama bývá považována za doménu dětí, ale hry provozují s oblibou i dospělí. Zejména sportovní hry, společenské hry a aktivní zábavu vůbec. Možná sem patří i oddechová četba a další činnosti.

Už naši dávní předkové přišli na to, že je možné všechny tři druhy činností úspěšně kombinovat. Lidé mohou pracovat a zároveň se tím učit, případně lze z učení či práce udělat zároveň hru. To může mít veliký význam a veliký přínos pro zdárný výsledek obou činností, pokud připustíme, že obojí má smysl a cíl.

Voláním po spojení učení s hrou proslul už Jan Ámos Komenský. On totiž dobře věděl, že učení bývá spjato s nepříjemným pocitem povinnosti, námahy, lopoty, dřiny, nudy a únavy. A bývá s nimi spjata také nedobrovolná práce.

Nedobrovolná nebo nesvobodná práce není sice totéž jako práce otrocká, ale je to práce z povinnosti, práce „z musu“, jak se říká. Práce, která člověka nebaví. Nedobrovolná fyzická práce je navíc spojena s fyzickou dřinou. Práce, k níž je člověk donucován, případně se donucuje sám (z čistě materiálních důvodů), je podle Komenského oním „kvaltováním“ (z německého Gewalt=násilí), které je dobré „toliko pro hovado“, tedy nikoli pro člověka. Kéž bychom se jí zbavili!