Když jsem chodil do základní školy v malém slovenském městě, byly vzácným pokladem letáky Svobodné Evropy. Ta tehdy kromě rozhlasového vysílání posílala nad naše území balóny s nákladem lehkých tiskovin, které se rozptýlily po krajině. Některé exempláře se zřejmě dostaly do rukou režimních úřadů, ale aspoň část splnila své poslání mimo jiné poskytnout alternativní informace o událostech v zahraničí.

Tajně jsme si letáky ukazovali po cestě ze školy. Byla to druhá polovina padesátých let a mohlo být nebezpečné vytahovat je přímo ve škole. I když by to možná nebylo tak tragické, protože naše soudružka třídní brzy poté, co nás dovedla na konec povinné školní docházky, emigrovala do Izraele. A naše učitelka dějepisu okázale ignorovala učebnice, a nejnovější dějiny nám vyprávěla podle vlastních vzpomínek, prostě tak, jak se to odehrálo.

Živě si pamatuji, že letáky nám nevysvětlovaly, jak skvělý je kapitalismus. Daleko spíše v nich šlo o to, že zdejší režim je karikaturou socialismu. Utkvělo mi přes propast více než půlstoletí, jak se tam na příkladech ukazovalo, že majitelé podniků a pracovníci se ve vyspělých zemích Západu berou jako partneři. Jak je zaměstnavatel spíše prvním z pracovníků podniku a jak mu přirozeně záleží na souhlasu kolegů a na jejich spolupráci. Jak se jich ptá na rady a doporučení.

Při jiné příležitosti byla řeč o podnikových radách, v nichž jsou paritně zastoupeni zaměstnavatelé a zaměstnanci. Pamatuji si také na různé vtipy z té doby, které ilustrovaly, jak málo záleželo na práci soudruhům, kteří se zdravili Práci čest. Například na ten, že diktatura proletariátu není koho, ale komu. Vysvětleno těm, kdo si to nepamatují: že v režimu, který se vydává za socialistický, proletáři nikomu nediktují, ale je diktováno jim. Byla to, jak se tehdy také říkalo, spíš diktatura sekretariátu.

Od doby, kdy se na českých kolejích objevily vlaky konkurující Českým drahám, hlásí na nádražích a ve vlacích, kdo vlak provozuje. A tak se dovím, že akciová společnost České dráhy mne vítá na palubě toho a onoho vlaku a přeje mi příjemnou jízdu. Pak se dovím, která bude příští stanice a případně i plánovaný dojezd a dosud získané zpoždění.