Radostné Vánoce

Vánoce jsou za dveřmi. Platí o nich, že jaké si je člověk zařídí, takové je má. Neexistuje síla, která by nás nutila trávit čas v nákupních centrech, kupovat hromady dárků, péct deset druhů cukroví, uklízet jak posedlí a vyvařovat jak pro armádu.

Každý rok mám stejné předsevzetí: nebudu shánět dárky, stromeček a kapra čtyřiadvacátého prosince. Většinou se mi nepodaří splnit. Mohla bych si dát jiné předsevzetí: nebudu psát o tom, jak se vytrácí vánoční atmosféra a jak komerční řádění a předvánoční stres spolehlivě zabíjejí vánoční atmosféru i samotný smysl Vánoc. Letos jsem to sice už jednou porušila ve fejetonu pro vánoční číslo Romano voďi, ale to bylo opravdu naposledy.

Tentokrát to zkusím naopak. Je řada věcí, o kterých se říká, že si za ně lidé mohou sami, že to mají ve svých rukách, že si nemají stěžovat, když se jim nevedou. Nebývá to tak úplně pravda, ale v případě Vánoc tomu tak je. Nebo snad existuje nějaká síla, která nás nutí trávit čas v nákupních centrech, kupovat hromady dárků, péct deset druhů cukroví, uklízet jak posedlí a vyvařovat jak pro armádu? Neexistuje. Pokud nás do toho nenutí naši bližní. Většinou je to ale jen těžce popsatelná touha, aby bylo všechno perfektní.

Dárků nemusí být mnoho, děti to přežijí, časem si dokonce zvyknou. A že budou zklamané? Taky si každý rok k Vánocům přeju nemovitost, nebo možná raději dvě (vilu se zahradou na Vinohradech a usedlost v Krušných horách) a nikdy je nedostanu. Vždycky se s tím nějak srovnám.

Cukroví se dá péct jeden či dva oblíbené druhy spolu s dětmi a strávit tak příjemně společný čas. Nebo se můžete s někým domluvit, že vám nějaké dá, nebo ho dokonce koupit. Dá se samozřejmě přežít i bez cukroví.

Uklízet a vařit se dá také s mírou. Stačí trochu snížit nároky na to, jak má dokonalý Štědrý večer vypadat. Představa matky a ženy supermanky, která všechno zvládá, se mi také někdy vnucuje. Ale při dlouholetém zúčastněném pozorování jsem zjistila, že moji bližní jsou nakonec nejraději, když nekřičím, neházím talíři a nepropukám v hysterický pláč. A to se mi daří pouze za předpokladu, že nejsem vyčerpaná.

Když si to v sobě všechno pěkně srovnám, vyhodnotím, co je a co není důležité, tak se dostaví i Duch Vánoc. A to za to stojí.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Díky Pátek, 13.Prosince 2013, 05:52:40

Moc kráně jste to napsala, paní Uhlová.
Šťastné a veselé !

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 13.Prosince 2013, 13:28:9

Já jsem kdysi taky ještě na Štědrý den ráno zoufale drhla kachlíčky v koupelně, aby bylo všechno tip-ťop, a nikdo nechápal, proč to vlastně dělám. Bohužel jsem teď propadla úplně opačnému extrému - vánoční úklid téměř ignoruji. A s Duchem Vánoc je to čím dál tím horší. Nevím, jestli on nakonec netrvá na tom úklidu nebo co... Kdysi jsem četla takovou pohádku od Čapka: Jak Vánoce nechtěly být. To by mohla být také inspirace.
Někteří lidé Vánoce naprosto nesnášejí nebo to o sobě aspoň tvrdí. Pokud je to pravda, tak by mě docela zajímalo jaký k tomu mají důvod. A pokud se tak jen tváří, pak by mě taky zajímalo, jaký k tomu mají důvod. A do třetice by mě zajímalo, zda jsou lidé, kteří se naopak tváří, že Vánoce mají rádi, přičemž to vůbec není pravda. Jaký důvod k tomu mají oni?

Pátek, 13.Prosince 2013, 14:27:48

Prohledala jsem své nitro, zda v řetězu příčin, které mne vedou před Vánocemi i během Vánoc k chování a skutkům, které nejsou určeny pro všední období, stojí touha "aby bylo všechno perfektní". Na počátku příčin u mne skutečně stojí obrovská touha. Zjistila jsem, že v mém případě ta mocná síla vychází částečně ze mě a částečně z mých bližních (kteří mě tak k něčemu nutí). Toužím udělat radost sobě i druhým.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 13.Prosince 2013, 14:41:23

Ona ta touha udělat sobě i druhým radost člověka opravdu vede. Jenže bohužel to někdy dopadá tak, že ti druzí předstírají radost, aby jemu udělali radost, protože vědí, že on chce, aby tu radost měli. A když na to tedy člověk přijde (že se vlastně zbytečně snaží), tak se může buď tvářit, jako že nic neví - pak mohou všichni předstírat vesele dál. Nebo to vyleze na světlo a pak se to začne řešit konfliktem. A nebo se všichni smíří s tím, že se nebude předstírat vůbec nic.

Petrasek Milan - penzista

To nejlepší proti vánoční depresi a agresi Pátek, 13.Prosince 2013, 17:56:2

považuji středně intensivní chřipku, hexenšus, či podobný stav psychosomatického původu.
Ikdyž v neoliberálně výkonnostní společnosti tato opatření výrazně ztrácí na akceptaci. Obvzláště jako vymluvenka z kolektivních oslav konzumismu, či iluzorní touhy po čistotě.
Na výmluvu z oslav péče o bohulibé cnosti to nestačí takjakotak .......urychleně bych dodal.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Pondělí, 16.Prosince 2013, 00:58:28

Za studentských let jsme s přítelkyní párkrát slavili vánoce v lednu. To by mě zajímalo kolik lidí v čase adventním konvertuje k pravoslaví. A kolika lidem to jejich blízcí rozmluví až někdy na Štěpána.. :-)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.