Zelená je barva užitečná aneb Proč volím zelené
František KostlánStrana zelených se již před drahnou dobou probrala z vládní kocoviny. Stojí za pozornost, že v letošních volbách za ni kandidutuje devět Romů.
Zelená je barva krásná a užitečná. Nezačnu ovšem opěváním přírody, jelikož se chci seč je v mých silách vyhnout různým klišé a stereotypům na způsob: „Chodím na výlety do přírody, protože si v té zeleni odpočinou mé oči i duše.“ I když je to samozřejmě tak, nemohu to tu říci, protože jde o běžně užívané klišé, nehodné mého pojednání. Tedy k věci.
Kocovina
Spatřiv se v zrcadle sinalý a zelenkavý, mám potvrzen bídný stav svého člověka po noční exkurzi Prahou. Jak totiž pravil dobrý voják Švejk, „za tu noc jsme byli v osmadvaceti místnostech, ale všechna čest, nikde jsme si nedali víc než dvě piva“. Tento soulad stavu žaludku a mysli, spojený s realitou pokrytou zrakem, ve mně vyvolává uspokojení.
Když v té chvíli dorazí má nejmilejší a poctí mne upřímně míněnými citacemi z encyklopedie fauny, není pro mne nic opravdovějšího. Nebýt té barvy, byl bych toho požitku prost, jelikož bych si nepotvrdil, že v zelené je pravda.
Zelení, míněna politická strana, se ovšem již před drahnou dobou probrali z vládní kocoviny. A pohlédnou-li do zrcadla, shledají, že jsou zelení přirozenou cestou, nikoli v souladu se stavem hladiny žaludečních kyselin. Zaplať Bůh za to, řekla by moje babička, a to byla moudrá žena, jak má každá správní babička být.
Úsměv
Zelený může být i úsměv. Ano, uhádli jste. Musí to být úsměv kyselý, jako rychlokvaška, jako zatrnutí dásní po kousnutí do kyselého jablka, nezralého, zeleného. A, ano, rychlokvašky miluji a kyselým plodům luzně zelených jabloní se nevyhýbám. Mám totiž za to, že člověk by se neměl stranit žádné z chutí, žádné poživatiny, žádné barvy, měl by zkusit vše nabízené.
A to vám povím, tihle zelení dokázali vyloudit pěkně kyselý úsměv u leckterého obdivovatele barvy bílé, říkejme jim třeba, pracovně, bělouši. Ten příběh si, prosím, poslechněte, je sice složitý k vysvětlení, jestliže se však autorovi přeci jen povede načrtnout jej alespoň trochu přesvědčivě, má napůl vyhráno.
Zelení tu kyselost přivedli na svět prostřednictvím tmavých odstínů bledé. Totiž když bledou, alébrž béžovou, ztmavíme, vznikne různě hnědá až skoro černá barva, dle míry přimíchané tmavosti. A ta u fundamentalistických běloušů vyvolává zprvu rudou, zbrunátněním, a poté zelenou, ze vzteku pošlou.
Tato zelená je užitečná, protože tvůrcům bílého světa ukazuje na osobní zkušenosti, že jiným barvám se prostě nevyhnou, i kdyby je stokrát mínili vystěhovat do zemí původu.
Kandidováním devíti Romů se zelení zasloužili o zelený úsměv běloušů. Ano, vím, že hlavní důvod kandidatury tolika Romů byl jiný - snaha o to, aby se podíleli na integraci a rozhodování. Ale, a to mi, prosím, nemějte za zlé, když takový bělouš zbledne a úsměv mu zezelená nenávistí a závistí - to je prostě božský pohled.
Dříví
Kdybych teď řekl, že zelení chrání přírodu včetně lesa, aby se z něj nestalo pouhé dříví na vývoz, nosil bych dříví do lesa. A to bych nikdy nedělal, už proto, že dříví je těžké a já nesmím těžké tahat, abych neměl kyselý úsměv trvale.
Je vážně zajímavé, že ti zelení jako jediní chrání všechno, co je zelené, tedy přírodně vzato - o jiných barvách jinde jsme již pohovořili. Třeba taková ta maloměšťácká partaj, která si ráda obléká oranžové tepláky, by ráda prolomila těžební limity na uhlí, lidem domov vzala, a další krajinu proměnila v měsíční.
A to vše namísto toho, aby se starala o zlepšení zaměstnanosti. Oranžoví pokrytci volají, aby se vrátilo předlistopadové plundrování přírody, zatímco zelení v elegantních sportovních botkách (samosebou zelených) přemýšlejí s výhledem delším, než je jedno volební období. Už jen to samo o sobě je volby hodné.
Liška zrzavá
Ale řeknu vám, co mi hlava nebere. Liška je zrzavá, leč Liška je zelený. Mám pro to jediné vysvětlení. Ten Liška je zelený, protože žije v pravdě, tedy v souladu slov a činů, to jiná (politická) barva neumí. A podle činů poznáte je…
Potkal jsem ho, Lišku zeleného, skoro na každé demonstraci proti náckovské tuposti. Na rozdíl od jiných politiků, kteří sice proti extremistům líbivě hovoří, leč prstem nehnou (až na výjimky, jakou je například Michaela Marksová Tominová z ČSSD nebo senátor Jaromír Štětina).
Prý má na svém zeleném triku ten hřích, že byl ve vládě s Topolánkem a Čunkem. Budiž, i já jsem zeleným zazlíval jejich tehdejší alibismus. Nemohu ovšem přehlížet, že Liška sám byl podšitý i na ministerstvu školství a dobré nápady, které rozvedl jeho skvělý tým, spadly pod stůl s příchodem usmolených prďolů typu „Dobeš nášlapný“.
K tomu mám jediný závěr: I kdyby Liška byl zrzavý, je natolik sympatický, že by i tak pro mě byl zelený.
Proč volím zelené
Ale hlavní příčina mé zelené volby tkví v tom, že jsem tajně zamilován do Jiřinky Šiklové, která za politický spolek, jenž je s tou krásnou barvou úzce spjat, kandiduje v královském městě Hradci. Posmívat se mně můžete, leč jen kysele, jinak by to nebylo stylové.
Připomínám článek Jana Černého
http://denikreferendum.cz/clanek/3180-svazacka-jirina-siklova
Ze zelených je mi trochu zeleno. Naprosto nečitelná strana. Že by přetírání třídního boje zeleným fíkovým listem?
Ano, z důvodu tohoto "havlovského" zakotvení se zelení nemohou otevřeně přihlásit k levici, ztratili by část této své základny, tj. členů a voličů. To je prostě politický fact of life, který je třeba respektovat. Jako člověk, který má vůči "pravdoláskařství" jistý distanc, ale zároveň byl havlobijcem Bartošem sám zařazen na seznam pravdoláskařů, musím říct, že ta havlovská linka může sehrávat i pozitivní roli; je spjata s úctou k veřejným statkům a lidským právům, k tomu, co nelze převést do zcela zekonomizovaných kategorií, a proto je to i linka, kterou lze komunikovat některá levicová témata směrem k řekněme pravému středu.
Já si asi myslím, že je možná nebezpečnější apolitický zelený slušňák (je třeba morálka, dobro, neredukovat všechno na ekonomiku a zachránit planetu v rámci "kapitalismu") než otevřený agresivní neoliberál - ten alespoň nenatírá současnost pokrytectvím.
Prostě "morálka, dobro a apolitičnost" znamená nebezpečnější formu neoliberální hegemonie.
Viz. případ Die Grune v Německu. Sociálně - ekologická radikální strana, která vznikla na barikádách, poslušně vrníce zaváděla v 90. letech tvrdé neoliberální reformy pěkně podle diktátu globálního kapitálu (Lisabonská strategie).
Mimochodem tenhle příklad slouží anarchistům jako argument, že každá strana se dřív nebo později stane jenom poslušným vykonavatelem vůle vlastníků.
Ta strategie založená na exportu může krátkodobě fungovat (za zanedbatelnou cenu naprostého hospodářského rozvrácení nejen jižní Evropy - anebo pohádka o tom, kterak Řecko nakupuje německé ponorky za peníze německých bank), ale dlouhodobě se zdá být neudržitelnou.
Nemůžou být všichni win - exportéři. Zbytek budou logicky lose - zadlužené rozvrácené ekonomiky.
Německá ekonomická strategie není nosným univerzálním následováníhodným vzorem.
To, co se změnilo, bylo to, že zatímco před Listopadem stál politicky ve středu a polemizoval s názory Petra Uhla stejně jako s názory Václava Bendy, kritizoval Reaganovu politiku, kterou přirovnával k Rudému právu, vyslovil se pro rozpuštění NATO stejně jako pro rozpuštění Varšavské smlouvy a byla mu blízká sociální stejně jako ekologická témata, tak po revoluci se posunul dosti do prava, orientoval se podle americké zahraniční politiky, atd. Nepolitická politika neznamenala ani pro Masaryka, ani pro Hejdánka či Havla únik před politickou skutečností, ale byla to politika občansky a normativně kritická. Samozřejmě problém byl s Havlovým prezidentským moralizovaním, které často vyznělo jako zaobalená podpora tehdejší pravicové politiky. Podobně správné zdůrazňování lidských práv bylo silně zproblematizováno selektivitou a konformitou vůči americké zahraniční politice.
Proto by si Zelení měli ujasnit, co z dědictví Václava Havla přijmout, na co lze navázat a čeho by se měli zbavit jako problematického polistopadové haraburdí.
Nevím tedy, proč mi to píšete, a koho vlastně chcete dávat na řetěz - zda KSČM nebo mě. Za sebe můžu ovšem říct, že já se už tak snadno nedám. Jinak mě ale těší, že jste to tak hezky vysvětlil. Hned je to o něco jasnější.
A pak, že neexistují třídy... Jak by neexistovaly! Jen jsou možná definovány o něco méně materiálně-ekonomicky, než si původně myslel Marx.
A k druhé otázce: objevuje se občas v reklamě vedle Změny a dalších stran nebo uskupení. Musel byste volební reklamy sledovat častěji a delší dobu, abyste si toho všiml.
Mimochodem, já jsem v jisté době měla taky tendenci podlehnout vašemu kouzlu. Jenže mé nitro není zelené.