Svazačka Jiřina Šiklová
Jan ČernýIdeologická zaslepenost a agitační horlivost není jen výsadou mládí. Působení Jiřiny Šiklové v české politice ukazuje, že svazáctví kvete v každém věku.
Fenomén pravicového svazáctví, který tu pěkně analyzoval Adam Borzič, si našinec spojuje s lidmi mladými, jak už slovo „svazák“ samo napovídá. Rej komentářů a reakcí, jenž odstartoval Zelenkův fašizoidní klip o natvrdlých a sobeckých důchodcích a odpovědném mládí, nám dal nahlédnout, že svazáctví může přebývat též v myšlení starší dámy. Jiřina Šiklová v televizním pořadu Události, komentáře Zelenkův počin nejenže neodsoudila, ale s jeho politickým spádem souhlasila, a navíc veškerou vinu za konfliktní vztah mladších k starším bez váhání hodila na ČSSD — nebýt hrubého socanského pytle, nebylo by hrubé Zelenkovy záplaty.
Stejně tak bez zaváhání přistoupila na legitimizační strategii, kterou Zelenka a spol. vyvinuli — klip prý primárně chce mladé politicky aktivizovat, přivést je k zájmu o veřejné dění, až kdesi daleko na druhém místě je ponoukání k volbě pravicových stran: takže je to vlastně taková chvályhodná a téměř neutrální občanská výchova. Ve svém vstupu Šiklová nejdříve opakuje tento Zelenkův výmysl, aby poté omluvila „averzi“, kterou klip vyvolává, tím, že za obsah klipu přeci může politika ČSSD.
Šiklová si o seniorech volících levici myslí totéž, co Zelenka, Issová a Mádl: jsou to ubožáci koupení Paroubkovým populismem. Její mise v České televizi spočívala v tom ukázat, že my senioři (alespoň někteří) nejsme takhle ubozí, my se takhle koupit nenecháme — neboli, musí si správně domyslet divák, volíme pravici, v to počítaje Stranu zelených. Naopak ti, kteří volí levici, chtějí „tuto zemi zplundrovat“ — i když přesněji řečeno zemi chtějí zplundrovat (levicoví) politici, protože Šiklová na tomto místě volně proměňuje podmět téže věty: vždycky je lepší hodit to špatné na politiky (velkých stran), s tím lidé rádi souhlasí. V závěru pořadu opakuje Šiklová propagandistické žvanění klipu, že „ty věci“ (tedy rozhazovačná politika levice) nepostihnou dnešní seniory, ale v budoucnosti ty, kterým je dnes pětadvacet, třicet let.
Jediná kritika klipu ze strany Šiklové se snáší na to, že klip je „nešikovně udělaný“ proto, že přehlíží nelevicové voliče mezi seniory a pravicové voliče žijící na venkově. Jsouc redaktorem Železným přímo dotázána na tvrdý generační konflikt, který Zelenkův klip ohlašuje, pokračuje dále ve své antisocanské tirádě jako by smysl otázky nechápala. Jsouc tedy dotázána podruhé, označí generační konflikt za přirozený a po obecné proklamaci o potřebě kultivovat vztahy znovu přejde k útoku na socialisty...
S takovouto „empatií“ veřejně vystupuje politička strany, která má ve štítě vepsána lidská práva a alternativní politický styl. Lídryně kandidátky Strany zelených v Královehradeckém kraji v letošních parlamentních volbách tak nečiní jen v rámci své předvolební kampaně. Při velké antisocanské vajíčkiádě před evropskými volbami 2009, v nichž nekandidovala, obhajovala vejcometaře slovy „protože je tady svoboda, hází holt mladí vajíčka“ a s potěšením kvitovala fakt, „že se mladí lidé vůbec angažují“. Politickou aktivitu mladých, zdá se, Jiřina Šiklová miluje nadevše. Namísto toho, aby bývalá disidentka a obhájkyně lidských práv vystoupila proti antidemokratickému jednání hysterické mládeže na pražském Andělu, pohodlně se svezla na antiparoubkovské vlně. Svazáci nemilují demokracii, nýbrž ideál - asi nejokřídlenější větou vzešlou z veřejného působení Jiřiny Šiklové je její svérázná obrana brdského radaru: „Raději se budu mýlit s Amerikou, než mít pravdu s Ruskem.“
Demokracie je protivná, věci relativizuje a znejasňuje, někdy dokonce dává za pravdu Rusku; dále pak vede ke vzniku velkých stran, pragmatické politiky hájící reálné zájmy voličů a podobných nesnesitelných jevů. Kam se má čistý, nezkažený člověk vrtnout? Naštěstí je tu Strana zelených, těleso vznášející se mimo kal české politické kotliny, připravené ovšem nejenom poučovat všechny ostatní, ale i reálně vládnout. Naposledy to vedlo k prosazení rovné daně a přípravě na vydání školství, zdravotnictví a sociálních služeb volnému trhu. To už se jaksi nepovedlo dovést až do konce, ale snad ještě není všechno ztraceno, budou zase volby a nenecháme přeci tuto zemi zplundrovat levicí.
Michael Hauser tu psal o strategiích, jimiž české pravicové strany před voliči zastírají fakt, že jejich vláda je pro většinu z nich nevýhodná — hitem této volební kampaně se stal apel na hrozící státní „bankrot“, kvůli kterému je třeba se obětovat a volit úsporný program pravice. Jiřina Šiklová hbitě přijímá tuto strategii a volně jí obohacuje bulík, který zelení už léta věší voličům na nos: není už levice a pravice, toto anachronické dělení bylo progresivní Stranou zelených dávno překonáno; rozhodujete se mezi čistotou a špínou, tedy mezi námi a jimi, v podstatě všemi ostatními. Strana zelených maskuje svou pravicovou politiku za tezi o překonání konceptu pravice a levice.
Tuto tezi ráda okuřuje všelijakými obláčky alternativnosti, ekologičnosti a dušínské pravdomluvnosti. Jenže ty obláčky se při bližším zkoumání rozplynou jako ranní červánky ve slunečném dni. Zelení budou nadále pod nálepkou „alternativy“ k technokratickým dinosaurům politické scény udržovat při životě manichejský diskurs dobra a zla, a v důsledku toho i pravicovou politiku a neoliberální ekonomické recepty, protože pól „dobra“ je v české diskusi obsazen skutečně jednoznačným obsahem.
Přestože jsem si dříve po jistém vnitřním přemáhání z pragmatických důvodů přál, aby se Strana zelených v letošních volbách do Sněmovny probojovala, po zhlédnutí vystoupení Šiklové v Událostech, komentářích si to už nepřeji. Nedovedu si představit, čím by Sněmovnu obohatily takovéhle Šiklové, naopak se jejich působení děsím. SZ není nástrojem ekologické politiky nebo aspoň ekologické mluvy, nýbrž na prvním místě nástrojem přežívání nižších poloh havlismu, manichejského politického rozvrhu a svazácké horlivosti.
Není tomu proto, že jen sami zelení by byli takto formováni, ale protože mají společenskou základnu v části havlovské inteligence stále hledající únik do nepolitické politiky. Dokud bude havlovská inteligence snít svůj sen o neposkvrněné politické čistotě a mravnosti, budou tu pravicoví zelení; teprve až se zelení od tohoto dědictví (a tím pádem také od Jiřiny Šiklové, Jana Rumla a podobných) oddělí, stanou se stranou skutečně ekologickou.
Havlovské dědictví politiky dobro-zlo je příliš těžké a příliš autoritativní, a spolehlivě navádí loď zelených do vod antilevicové hysterie českého veřejného diskursu. Ondřej Liška se na vlnách tohoto diskursu veze hned od prvních okamžiků svého zvolení předsedou Strany zelených na zářijovém sjezdu. Jenomže teprve až se zelení manichejské postrevoluční zátěže zbaví, může se jejich plavidlo vrátit do proudu autentické zelené politiky.
Jiřina Šiklová vysvětluje, že nikdy fanaticky neobhajovala ani Bushe, ani radar. Pouze v diskusi Václava Moravce o radaru řekla, že ona nikdy nestřílela ani na pouti, že přesto ví, že radar není zbraň a že umístění radaru v Brdech, je nové vymezení hranic mezi bývalým sovětským blokem a Západem. Je to jakási nová Jaltská dohoda. Navíc, radar se má uskutečnit až v roce 2013 a to již bude v USA jiný prezident."
Na závěr, jako prohlášení řekla "Budu parafrázovat ženevského theologa Karl Bartha: raději se budu mýlit s Amerikou, než mít pravdu s Putinem".- toto prohlášení bylo zkresleno mnoha novináři, kteří to nepochopili. Ale Právo, jako snad jediný deník, to otisklo správně."
(podotýkám, že zde reaguju na dva články současně, na tenhle a pak taky na Tvůj dřívější sloupek „Iluze o Straně zelených a havlovská inteligence). Především je mi líto, že Tvoje články o politice postrádají jazykovou bravuru Tvých ostatních textů. Působí na mě, jako by je psal někdo jiný, někdo bez špetky jazykového citu, někdo z reklamní agentury, která vyrábí předvolební kampaně komukoli: prefabrikované věty, omletá klišé, hysterické výpady (i urážka totiž musí „sedět“). V tom všem pak člověk těžko hledá nějaké racionální jádro. Já jsem si tentokrát tu práci dala. Jednomu argumentu musím dát za pravdu, že havlovské dělení na říši pravdy a říši lži je politováníhodný omyl člověka, který prožil většinu života v polarizovaném světě. Ale stejně nechápu ten absolutní nedostatek nadhledu, to dštění síry proti SZ. Ano, v minulém volebním období se do hry „dobro vs. zlo“ nechala vtáhnout a přinejmenším v případě radaru a rovné daně se nechala převálcovat koaličními partnery. Byla to velká chyba nováčka v parlamentu a SZ za ni dodnes platí ztrátou části příznivců (a dobře jí tak). Když dnes nahlédnu do jejího programu, vidím, že tam došlo k názorovému posunu, takže jí buď budu věřit, nebo ne. (Jako každé jiné straně, která dělá chyby a zrazuje svůj program.) Buď ji budu volit, nebo ne. Ale když ne, tak proč se do ni neustále strefovat? Když mě někdo štve, tak ho prostě nevyhledávám. Když mi vadí nějaký politik, tak ho nevolím. Proč dělat opak? Myslím, že SZ rozhodně neubírá hlasy ČSSD. Spolu s KDU-ČSL je stranou středovou, nikoli pravicovou. Takové strany ze své podstaty uzavírají legitimní koalice jednou s pravicí, podruhé s levicí. Mimochodem nechápu, proč na stránkách DR funguje slovo „pravice“ rovnou jako nadávka. Do politického spektra přece pravice patří, nebo ne?
různé žánry užívají různých jazyků: pro tento v podstatě pamflet nemůžu použít jazyk, kterým píšu o jarních květinách nebo Kristově vzkříšení; to by bylo buď směšné nebo kontraproduktivní (nepřípadný jazyk by odváděl od sdělení). Sloupek o Šiklové je vyjádřením mého zděšení z jejího veřejného působení v poslední době, tomu odpovídá styl. Do nějakého ideálního "výběru" ze svých sloupků bych jej asi nezařadil, je spíše na jedno použití - cílem je vyjádřit ono zděšení a varovat. Tobě to připadá jako z reklamní agentury, jiným to připadalo adekvátní, máte na to zkrátka různý názor. Uznávám, že je to publicistika spíše revolverová, proto bych ji nechtěl pěstovat příliš často.
Nesouhlasím s tím, že tam není racionální jádro - jiní čtenáři jej tam nacházejí; ty jej nenacházíš třeba kvůli tomu pro tebe nepřijatelnému jazyku, nebo třeba proto, že s mými myšlenkami nesouhlasíš - ale díky za upozornění, je dobré znát také jiné reakce. Jinak hlavní myšlenka mé kritiky V. Hávla a potažmo i SZ je snad nepamfletickým způsobem rozvinuta ve sloupku "Václav Havel a pravda", ale možná jsi ho četla. A s hlavní myšlenkou ty vlastně souhlasíš.
Jádrem tvé výtky snad je podivení nad tím, že se někdo (opakovaně) strefuje do něčeho, co mu není milé. Do havlovského diskursu a SZ se strefuji proto, že jej pokládám za nejhorší a u českých elit zároveň nejzabydlenější příklad nenormálnosti české politiky a českého politického diskursu, za důvod, proč tradiční enklávy kritiky systému, jako jsou studenti, rockeři, humanitární organizace či právě politické formace zeleného hnutí jsou u nás nejenže jasně prosystémové (což v praxi znamená liberálně pravicové), ale dokonce proválečné. Pokračování ve studené válce, podporu zbrojení a horkých válek považuji za nejostudnější a nejnebezpečnější politický výkon polistopadové doby. Je pravda, že síla těchto diskursů u nás v současnosti slábne – proto mě o to více překvapilo, že SZ učiní svým krajským volebním lídrem a do jisté míry „maskotem“ své kampaně zastánce tohoto diskursu, a to ještě jeho agresivní formy.
SZ neudělala žádné „chyby nováčka“ – Bursík nebyl v žádném případě politickým nováčkem (je už ve třetí straně a byl dříve ministrem) a věděl přesně, co dělá, podepsal koaliční smlouvu s jasně neoliberálním programem (naštěstí se nepodařilo většinu z toho uskutečnit) v ekonomické oblasti a s neokonzervativním programem v oblasti zahraniční politiky. Právě to, že předseda strany „zelených“ může něco takového podepsat a ještě pro to nalézt ve straně podporu, je dokladem nenormálnosti českých poměrů a velké síly havlovského diskursu, jehož politickým výrazem je v tomto volebním období právě SZ. Proto považuji za nutné moc tohoto diskursu omezovat a právě proto si nepřeji, aby se SZ znovu dostala do Sněmovny, protože se z absurdnosti svého působení v tomto volebním období zjevně nepoučila – a „poučit“ se nemůže zase proto, že havlovský diskurs je pro její vedení přirozeným modem myšlení, je to jakýsi bludný kruh. Domnívám se (jiní jistě mají jiný názor), že tento kruh je třeba rozetnout, že je zapotřebí, aby se SZ nedostala do Sněmovny, odešlo její liškovské vedení a prošla proměnou. Někteří řeknou, že tím ale bude chybět zelená korekce v parlamentní rozpravě (např. chování ČSSD v ekologických otázkách je většinou příšerné), ale já jsem došel k názoru, že by toho SZ stejně moc nezkorigovala, mj. proto, že onen havlovský diskurs vytváří její identitu silněji než diskurs skutečně zelený. Možná nebudeš věřit mým patetickým slovům, ale domnívám se, že propadnutí SZ ve volbách a její budoucí proměna ji vrátí k autentické zelené politice.
Slovo „pravice“ myslím na stránkách DR nefunguje rovnou jako nadávka - je třeba vzít do úvahy, že jsou to noviny levicové a že pravice je v ČR opravdu ve velmi špatném stavu (v horším než levice, a to je co říct...), viz např. komentář Jana Šíchy zde: http://www.denikreferendum.cz/clanek/3289-pornohvezda-a-krize-ceske-pravice . Já osobně bych si přál, aby u nás fungovala normální politická pravice západoevropského typu, jenže k té má u nás asi nejblíže KDU-ČSL, u nás „středová“ (s voličstvem často dokonce levostředovým). Čeští lidovci jsou členy hlavní pravicové frakce v evropském parlamentu, ODS vstoupila do frakce euroskeptické a extremistické... A jsme zpět u popletenosti českých politických diskursů.
(Omlouvám se za tu - obecně vzato - zbytečnou hrubost. Leč ta "nálepka" je autentická. - Dá se to samozřejmě říci i slušněji: celoživotní profesionální bojovnice.)