Po zelené doleva?

Martin Škabraha

Zeleným, pyšnícím se někdy tím, že se na ose levice — pravice nemusí vymezovat, jako by se lámala země pod nohama a oni stáli každou nohou na jiné straně toho zlomu. Takto rozkročeni dlouho nevydrží. Stejně tak ale nemohou stát na jedné noze.

Každá politická strana hodná toho jména se vyznačuje určitou mírou vnitřní plurality, pro jejíž popis se používají slova jako „křídla“ nebo „frakce“. V české politice, zdá se mi, panuje vůči tomuto jevu spíše nedůvěra. Já jej vnímám naopak pozitivně.

Strana, která má dobře rozpoznatelné frakce a hlásí se k nim, je pro mne čitelnější a důvěryhodnější než strana, která neustále zdůrazňuje svoji jednotu, ačkoliv je jasné, že i v ní probíhá boj mezi různými skupinami, prosazujícími odlišné ideové varianty rámcového programu strany.

Vím-li, že ve straně zrovna převládá frakce A, protože přehlasovala frakci B, je pro mne strana jednak čitelnější, jednak vím, že když se cesta prosazovaná frakcí A neosvědčí, je ve straně připravená programová alternativa, případně i více alternativ.

Důležité ovšem je, aby rozepře mezi frakcemi vždy končily tím, že přehlasovaná menšina přijme svou momentální porážku a zůstane straně loajální (což neznamená, že její členové nemohou navenek říkat, co si myslí). Má-li strana takovouto kulturu kompromisu, je naděje, že se dohodne například i na úrovni vládní koalice a svoji dohodu dodrží.

Tolik spíše obecný komentář k vnitrostranické pluralitě, dále se věnuji konkrétně problému Strany zelených.

Když se země pod nohama láme

Současná česká Strana zelených musí ve vztahu ke své vnitřní pluralitě řešit jednu specifickou potíž. Zatímco nové „podnikatelské“ nebo populistické strany s ad hoc namixovanými programy nemusí problém ideově definovaných frakcí příliš řešit a zatímco tradiční strany bývají ukotvené na pravolevé ose, vázané historicky silně na třídní příslušnost (práce versus kapitál), zelení mají celosvětově jasně rozpoznatelný a už poměrně tradiční rámcový program, který však na zmiňované ose tak jednoznačně ukotven není.

Přesněji řečeno, zelení tíhnou přirozeně spíš doleva, toto vymezení lze však v jejich případě učinit na ose stát versus trh, aniž by se zohledňovaly historické třídní souvislosti.

Mezi rámcové programové teze zelených patří tzv. energetický obrat, tj. přechod na obnovitelné zdroje energie, který nelze učinit bez státního usměrňování ekonomiky. Státní zásahy přitom může připustit i umírněně pravicový politik, ale jen aby korigoval politicky neúnosné sociální, někdy i ekologické dopady trhu.

S pravicovým pohledem na svět je ale neslučitelná představa, že by vývoj ekonomiky měl směřovat k určitému žádoucímu stavu definovanému nějakým politickým projektem (třeba právě převaha OZE) a že když k němu nesměřuje, žádá si to státní zásahy; autentická pravice prostě odmítá jakoukoli ekonomickou „teleologii“ (směřování k určitému účelu), správný je jakýkoliv stav, který nastolí trh. Tato nevyhnutelná ne-pravicovost zelených je nicméně sama o sobě nenutí hlásit se k levici v tradičním slova smyslu.

V českém prostředí je distance od takovéhoto vymezení se podtržena ještě tím, že část ekologického hnutí, s nímž pojí SZ přirozené pouto, se rodila již před Listopadem jako součást protirežimní opozice, jak to s uměleckou licencí zachycuje třeba film Tomáše Vorla Kouř (1990).

Pro část zelených je pak typický naprosto odmítavý vztah k ostalgické KSČM, díky kterému je ztížena spolupráce s levicí jako takovou. Ačkoliv odpor ke KSČM není nutně namířen proti levicovému myšlení samotnému, v praxi tak často funguje, když například na kritiku kapitalismu automaticky reaguje slovy: „To jsme tady slýchávali čtyřicet let!

Jenže dějiny neskončily v roce 1989. Zatímco v době vzniku celosvětového ekologického hnutí vládl v zemích globálního Severu třídní kompromis, od konce 70. let se ve spojitosti s ekonomickou globalizací a tzv. neoliberalismem projevují pohyby, které onen kompromis, vyjádřený sociálním státem, trhají ve prospěch kapitálu; to oživuje rétoriku třídního zápasu.

Když se vloni na Václavském náměstí sešlo na sto tisíc lidí protestujících proti neoliberální vládě, byl to projev téže vlny, která v USA nesla hnutí Occupy Wall Street, známé krom jiného kvazitřídní rétorikou My jsme 99 %! Jde o objektivní společenský proces, který zelení nezpůsobili, jeho důsledky však na ně dopadají.

Českým zeleným, pyšnícím se někdy tím, že se na ose levice — pravice nemusí vymezovat, jako by se lámala země pod nohama a oni stáli každou nohou na jiné straně toho zlomu, stále se prohlubujícího. Takto rozkročeni dlouho nevydrží. Stejně tak ale nemohou stát na jedné noze.

Zelení antikapitalističtí?

Když se na počátku tohoto tisicíletí institucionalizovalo hnutí Globálních zelených, bylo poměrně blízké čerstvému hnutí proti ekonomické globalizaci, což se odrazilo i v jeho chartě. Cituji z její poslední verze (Dakar 2012): „2.7 (Světoví zelení) přezkoumají vztah mezi výlučným vlastnictvím a výlučným užíváním zdrojů, aby zabraňovali poškozování životního prostředí a rozšiřovali přístup k základním životním prostředkům pro všechny, zejména domorodé komunity. (...)

2.9 Budou usilovat o rovnoměrnější rozdělení blahobytu a tvorbu rovných příležitostí uvnitř všech společností, uznávajíce že zároveň existuje rostoucí množství chudých a marginalizovaných lidí v rozvojových zemích. 2.10 Chápou, že současná forma financializovaného neo-liberálního kapitalismu prospívá bohatým a je náchylná ke krizím. Přispívá k rostoucí nerovnosti a vyvlastnění chudých lidí. (…)

5.1 Uznávají, že základní prostředky k životu jako voda musí zůstat ve veřejném vlastnictví a pod veřejnou kontrolou; a že kultura, základní přístup k potravinám, sociální a veřejné zdravotnictví, vzdělání a svobodná média nejsou „komodity“, jež by měly být vydány mezinárodním dohodám o trhu. (…)

5.8 Budou usilovat o zavedení Tobin-Hendersonovy daně nebo daně z finančních transakcí a o další nástroje, které omezí spekulativní mezinárodní měnové transakce a podpoří investice do reálné ekonomiky; dále pak budou usilovat o vytvoření fondů podporujících spravedlnost v globálním rozvoji.

Tematizace vlastnických vztahů či samotného kapitalismu je sice v českém prostředí stále spjatá s antikomunistickým reflexem a tedy poněkud tabuizovaná, jinak ale program českých zelených pro volby 2013 není zase tak vzdálen duchu citovaných tezí. Jdou zelení doleva? Ve srovnání s programem vlády, jejíž členy se stali v roce 2006, jednoznačně ano.

Tento posun v programové oblasti však není totéž jako přiblížení se tradičním levicovým stranám v reálné politice. Zde stále možnost spolupráce naráží na otázky jako prolomení limitů těžby v severních Čechách a dostavba Temelína, stejně jako na personální politiku KSČM (Semelová jako volební lídryně v Praze a podobně).

V sociální demokracii sice existuje proud, který by se zelenými mohl spolupracovat bez potíží, mám ale pochybnosti, zda je v současné době dostatečně silný (možná i proto, že nemá odvahu otevřeně se definovat jako frakce).

Nechci spekulovat o povolebním uspořádání. Zajímá mne jiná otázka. Daly by se teze citované z Charty světových zelených označit za antikapitalistické? Je pak antikapitalistické i potenciální směřování českých zelených? Odpověď závisí na tom, co přesně myslíme termínem kapitalismus. Obhájci kapitalismu se často zároveň prohlašují za obhájce tržní ekonomiky.

Pro mne ale termíny kapitalismus a tržní ekonomika vůbec neznamenají totéž. Zatímco to poslední označuje prostě ekonomiku fungující na bázi svobodně projevované poptávky a nabídky, kapitalismus je označením ne toliko ekonomiky, ale určitého typu společnosti, charakteristického podřízením veškerého života požadavkům soukromých vlastníků kapitálu (především finančního), prosazujících maximalizaci (svého) zisku jako dominantní morální normu.

Jestliže pak například trváme na tom, že zdravotnictví nebo umění jsou statky, které této normě podléhat nemohou, zastáváme, alespoň v tomto konkrétním bodě, antikapitalistický postoj. Kapitalismus je monoteistický a nesnese pluralitu principů (jakou předpokládají kupříkladu Walzerovy „sféry spravedlnosti“, podle nichž by se každá oblast života měla řídit svým příslušným principem a zásluhy jedné, třeba v ekonomice, by se neměly přenášet do výhod v nějaké jiné, například politice).

Slovo trh je v kapitalistickém systému používáno velmi neprůhledně, když se pod ním nejednou skrývají toliko zájmy bank a korporací, řídících tržní „soutěž“ podle své vůle. Je to velmi dobře vidět třeba na rétorice zdůrazňující nutnost nezasahování do trhu, aby se nenarušilo jeho samovolné směřování k údajně přirozené rovnováze.

Tržní ekvilibrium (rovnováha mezi nabídkou a poptávkou dosažená s pomocí cenového mechanismu) je přitom abstraktní matematický model, který v reálu může nabýt bezpočet konkrétních podob v závislosti na společenských vztazích.

Hezky to ilustruje scéna z jednoho dílu seriálu Jack Holborn. Když se trosečníci po útrpném putování divokým vnitrozemím dostanou do jistého koloniálního přístavu a chtějí si zde za diamanty z pirátského pokladu koupit nové šaty, místní obchodník je vezme brutálně na hůl, protože nemají, kam jinam se obrátit.

Když před ním ale vzápětí stojí v nových luxusních šatech a rozhodnou se, že ještě potřebují nějakou hotovost, dá jim šejdíř za další várku diamantů mnohem větší částku, ačkoliv se zdaleka nejedná o tak vzácné kameny jako předtím.

Když se hrdinové diví, co jej k tomu vede, s úsměvem odpoví, že nyní už vypadají jako gentlemani, mohou se vydat mezi lidi a tam udělat dobrý obchod podle svých podmínek; předtím by se s nimi nikdo nemazlil. Která cena diamantů byla ta správná? Obě. Ekvilibrium je prostě v praxi relativní.

Zpátky na dvou nohách

Zelení nemohou být pro kapitalismus, protože nemohou věřit, že maximalizace soukromého finančního zisku má být dominantním kritériem ekonomické racionality a správy společnosti. Přitom ale zelení nepotřebují být „proti trhu“.

Zásahy do ekonomiky motivované snahou o energetický obrat nejsou protitržní, jestliže trhem prostě chápeme neosobní mechanismus, který poté, co nějak nastavíme podmínky, začne produkovat nějaké výsledky (jež se nám budou líbit nebo nelíbit, a podle toho pak ty podmínky upravíme).

Za protitržní lze ale takové zásahy označit v případě, že používáme slovo trh ideologicky a normativně jako jakýsi rétorický štít, chránící rentiérské zisky těch, kteří si slovo trh, označující původně zvláštní typ veřejného prostoru, zprivatizovali.

Jestliže ale zelení při geologickém zlomu z výše načrtnuté metafory musí upřednostnit levou nohu před pravou, co s tou druhou nohou? Je nesporné, že Strana zelených musí být založená na spolupráci dvou pomyslných křídel, protože i napravo od nynějšího středu jsou lidé, kteří podporují environmentální témata a bez jejichž účasti bude celá kauza slabší.

Někteří z nich by možná ocenili, kdyby zelení zůstali úzkoprofilovou stranou, soustřeďující se právě jen na témata tradičního ekologického hnutí a nevěnující se nad rámec nutný pro ekologická opatření tématům, na nichž hrozí pravo-levý spor. Toto řešení je ale nemožné, zelení jsou politická strana, ne ekologická nevládka; musí nabízet komplexní program, řešící celkový stav společnosti.

Odpovědí je podle mého názoru pojmenování oné druhé nohy slovem „liberální“. Jedná se o vymezení, které jde napříč pravo-levou osou, zároveň ale nese řadu hodnot, k nimž se tolik hlásí lidé pravicové politické orientace — liberálové všeho druhu vyzvedávají individuální svobodu, toleranci a pluralitu.

Pro levicovou „nohu“ zelených by liberální pilíř znamenal užitečný korektiv v pragmatickém, jakoby odkouzlujícím přístupu k fenoménům, jež má levice někdy tendenci vnímat příliš ideologickými brýlemi — například družstevní forma vlastnictví, dělnická samospráva nebo přímá demokracie mohou být levičáky často prosazovány z důvodu jakéhosi politického romantismu, pro rudé chvění vzduchu, jež kolem sebe vyvolávají.

Liberál by v tomto měl být „post-metafyzický“, měl by ta řešení hodnotit z hlediska jejich věcné relevance a nesdílet automatickou nedůvěru třeba k námezdní práci coby ztělesnění údajného odcizení. Neměl by věřit v Práci a Lid jako hybatele dějin; pochybuje totiž o pojmu dějin samotném.

Zároveň však jeho pragmatický pohled znamená, že zmiňovaná levicová řešení klidně přijme, jestliže se budou ukazovat jako dobrá, nebude je automaticky zavrhovat jako něco „komunistického“ a podobně; nechá zmizet jejich historickou velikost, ale zároveň jim pomůže klestit cestu do normální veřejné diskuse v rámci „biodiverzity“ politických životních forem.

Protože zelení rádi hovoří o tom, že jdou kupředu a myslí více než jiní na budoucnost, je pak třeba připsat jen pomocnou, ale přesto potřebnou roli i konzervativním inspiracím. Ne tedy další noha, ale řekněme berlička.

Z konzervativného spektra přispívá k zelenému pohledu na svět třeba vztah ke krajině. Koneckonců, v ochraně přírody, neoddělitelné součásti environmentalismu, jde o uchovávání, tj. konzervování toho, co nás na Zemi předchází a co sami neumíme jen tak vytvořit; umíme to ovšem snadno a nenávratně zničit.

    Diskuse
    Trošku mi ten text redakce DR rozkouskovala do více odstavců, než to mělo. Ale třeba se to tak někomu líp čte.
    RU
    October 1, 2013 v 11.38
    Výborný text, to rozlišení mezi „kapitalismem“ a „tržní ekonomikou“ je zásadní (jen různí autoři tomu říkají různě), jinak se levicová kritika kapitalismu snadno vyprázdní a paušalizuje – jde o to, jestli trh chápeme jako jeden dílčí mechanismus (fungující v širším společenském kontextu a v řadě ohledů prospěšný), nebo jestli to má být poslední cíl a kritérium, jemuž se má společnost a politika podřizovat.
    October 1, 2013 v 22.37
    Odstavce
    Martine, odstavce opravdu slouží k tomu, aby se to v počítači lépe četlo. "Kouskujeme" všem, kdo je mají příliš dlouhé. Rozhodně se nejedná o útok redakce DR na SZ ;-)
    MP
    October 1, 2013 v 23.54
    Pokud zelené volí bývalí pravičáci, je to jen dobře
    Ale zároveň jsou konkurenty ČSSD, zejména jejího sobotkovského křídla, což je samozřejmě problém: hrozí totiž, že sníží volební výsledek socdem o důležitá dvě tři procenta, ale SZ se do sněmovny nakonec stejně nedostane. Což by ve výsledku znamenalo posílení "antiekologa" Zemana (možno mu dát i mnoho jiných nelichotivých přízvisek). Ó, jak paradoxní...
    RU
    October 2, 2013 v 20.41
    Ad Martin Pleva CSSD-SZ
    Pane Plevo, ja tam tu souvislost mezi hlasy SZ a posilovanim Zemana nejak nevidim, myslim ze spis rozhodne a) interni vyvoj v CSSD, b) vule Zemana samotneho, c) vysledek SPOZ... jiny vliv volice a vysledku chapu jako marginalni (zvlast na urovni par procent) - Zeman vyuzije kazde skulinky a zaminky pro prosazeni Haskova (a tedy sveho) kridla, signaly vysila jasne... Bavime-li se o prislibu pro moderni levici, SZ se mi zda rozumnejsi volba, i kdyby to mela byt investice do budoucna (statni prispevek při zisku nad 3%), v CSSD je obavam se zataženo na leta dopredu - ta strana je evidentne rozpolcena a Zeman do toho bude šít, co to jen půjde.
    TT
    October 5, 2013 v 1.58
    Omyly v článku
    Nechci se Martine pouštět do sporu o Zelené, to si můžeme nechat po volbách, ale v článku je několik rozporů.

    Tvé pojetí trhu je ještě podivnější, než jak to popisuješ u kapitalistů. Především ta scéna z filmu, kterou celý rozpor dokládáš, vůbec nemluví o trhu. Trh totiž předpokládá existenci konkurujících si subjektů. Ta v dané scéně evidentně neexistovala, proto nemohlo dojít k žádnému tržnímu ekvilibriu. Jednalo se totiž o netržní vztah, který je v obchodě běžný.

    Nemohlo dojít ani k Nashovo ekvilibriu, protože k tomu dochází jen tehdy, jestli jakákoli změna strategie nemůže nikomu přinést žádný užitek. Tady si ale dokážeme představit strategii, která by to dokázala. I aktéři scény vypadali, že si to uvědomili. Ale neměli dostatek informací, což je v těchto hrách rozhodující. Jinak by si koupili jen jedno slušné oblečení a zbytek prodali za vyšší cenu.

    Zrovna tak mi není jasné, kde jsi vzal tu představu, že: "družstevní forma vlastnictví, dělnická samospráva nebo přímá demokracie mohou být levičáky často prosazovány z důvodu jakéhosi politického romantismu, pro rudé chvění vzduchu, jež kolem sebe vyvolávají." To si z nás děláš legraci, ne?

    Kdo na levici tohle prosazuje? Od Rosy Luxemburgové už asi nikdo. V rovině praktické reflexe to dělá tým nedávno zesnulé Elinor Ostrom v Dílně politických studií a analýz. Ale tihle lidé se hlásí spíše ke komunitarismu. (to je nadsázka, samozřejmě takových je mnoho, ale v hlavních levicových proudech jsou opravdu marginální)

    Nebo se hlásí k sociálnímu libaralismu, který je ovšem ve značném rozporu s tím, co jsi napsal: "lidé pravicové politické orientace – liberálové všeho druhu." Sociální liberalismus je jedním z nejsilnějších proudů a rozhodně se nejedná o pravicový proud... Takže žádné "liberálové všeho druhu".

    Navíc liberalismus je od Francouzské revoluce postaven jako sociální - Svoboda, rovnost, solidarita. To, co ty popisuješ a co u nás převažuje a je vydáváno za liberalismus, je prostě jen neokonzervativismus. Kterému se tak v Tvém textu dostává obhajoby.

    Domnívám se, že ani v předvolební kampani bychom se neměli takových zkratkovitostí dopouštět.
    Tomáši, tohle je nedorozumění: "lidé pravicové politické orientace – liberálové všeho druhu." Ta pomlčka neznamená rovnítko, je tam místo tečky. Mohlo by to tam být třeba i takhle: "Jedná se o vymezení, které jde napříč pravo-levou osou, zároveň ale nese hodnoty jako individuální svoboda, tolerance a pluralita. Tedy hodnoty, k nimž se tolik hlásí i..."

    S tím rudým chvěním vzduchu si legraci nedělám :-)

    Příklad z Jacka Holborna je pravda trochu omezují. Nicméně, oni nemusí tu transakci podstoupit, nikdo je přímo nenutí. Jen časová tíseň, jinak by mohli jít hledat jiné kupce. Jenže kdy máš na trhu reálně ideální podmínky, v nichž jednotlivci nejednají v nějaké formě donucení či nejsou systematicky diskriminováni nějakým skleněným stropem, apod.? Když Rom nabízí svou práci na trhu 10 subjektům a všichni ho odmítnou, protože mají předsudky, jen jedenáctý zaměstnavetel ho vezme, ovšem za daleko nižší mzdu, než jakou by dal bílému, tak to není tržní vztah? Kdyby tomu jedenáctému zaměstnavateli přinesl ten Rom nějakou obrovskou konkurenční výhodu, tak by pak toho Roma možná chtěli zaměstnávat i ostatní, čímž by trh možná časem odstranil tu diskriminaci. Jenže ona konkureční výhoda vůbec tak velká být nemusí, aby něco takového způsobila, takže se ten systém může udržovat a v tomto smyslu je rovnovážný.
    Tomáši, tohle je nedorozumění: "lidé pravicové politické orientace – liberálové všeho druhu." Ta pomlčka neznamená rovnítko, je tam místo tečky. Mohlo by to tam být třeba i takhle: "Jedná se o vymezení, které jde napříč pravo-levou osou, zároveň ale nese hodnoty jako individuální svoboda, tolerance a pluralita. Tedy hodnoty, k nimž se tolik hlásí i..."

    S tím rudým chvěním vzduchu si legraci nedělám :-)

    Příklad z Jacka Holborna je pravda trochu omezující. Nicméně, oni nemusí tu transakci podstoupit, nikdo je přímo nenutí. Jen časová tíseň, jinak by mohli jít hledat jiné kupce. Jenže kdy máš na trhu reálně ideální podmínky, v nichž jednotlivci nejednají v nějaké formě donucení či nejsou systematicky diskriminováni nějakým skleněným stropem, apod.? Když Rom nabízí svou práci na trhu 10 subjektům a všichni ho odmítnou, protože mají předsudky, jen jedenáctý zaměstnavetel ho vezme, ovšem za daleko nižší mzdu, než jakou by dal bílému, tak to není tržní vztah? Kdyby tomu jedenáctému zaměstnavateli přinesl ten Rom nějakou obrovskou konkurenční výhodu, tak by pak toho Roma možná chtěli zaměstnávat i ostatní, čímž by trh možná časem odstranil tu diskriminaci. Jenže ona konkureční výhoda vůbec tak velká být nemusí, aby něco takového způsobila, takže se ten systém může udržovat a v tomto smyslu je rovnovážný.
    MP
    October 6, 2013 v 10.59
    P. Ujfaluši,
    vládu nebude sestavovat Strana zelených. Pro tu bude kolosálním úspěchem, pokud se vůbec do sněmovny dostane (v současnosti je na 3%).
    Vládu bude v každém případě sestavovat ČSSD. Jde však o to, jak bude silná. Čím bude silnější Sobotka (tj. čím lepší volební skóre "udělá"), tím slabší bude Zeman - a naopak. Proto každý, kdo chce oslabit Zemana a zároveň nesouhlasí s politikou minulé vlády, by měl volit ČSSD. Jenom pokud někdo socdem z nepřekonatelného odporu volit nemůže, pak je lepší, když "to hodí" SZ než TOP09 nebo Babišovi.

    Čímž vyzývám M. Škabrahu a další intelektuály píšící do DR o zelených, aby vzdor svým úvahám volili ČSSD.
    TT
    October 7, 2013 v 12.41
    Martine Škabraho
    Díky za ten doplněk, je to srozumitelnější. V mém příspěvku šlo hlavně o to, nenechat si vykrádat standardní pojmy a termíny. Liberalismus je dnes ve své většině vnímám od středu doleva.

    I onen důraz na individuální svobodu pro všechny je pro pravici (tedy konzervativce) spíše problematický. To vidíme i na konzervativních stranách u nás, mezi něž samozřejmě musíme zařadit i ČSSD s jejím omezováním svobodné volby ve školství a zdravotnictví, v malé podpoře inkluzivity a multikulturalismu i v posledních zákonodárných krocích, jakými byla podpora ústavní péče o děti.

    A pokud jde o ten trh, tak s tím Romem to ještě více zamotáváme, ale to je problém příkladů :-) Hlavně jsem chctěl poukázat na to, že trh není většinové hřiště, na němž by se odehrával obchod. Z velké části se odehrává mimo trh.

    To je zase věc, kterou jsme si nechali nabulíkovat, že trh je dominantní sféra ekonomických a dokonce i společenských vztahů. Ale kapitál i spotřebitelé ve své většině preferují netržní vztahy. Na straně kapitálu jsou to kartelové dohody a rozdělení trhů, na straně spotřebitele snaha najít jeden vhodný produkt či poskytovatele služeb a u něj zůstat, jak nejdéle to jde.

    Podílet se na strategické hře zvané trh jen tak z libůstky je i podle výzkumů záliba jen pro několik notorických hráčů.
    TT
    October 7, 2013 v 14.22
    Martine Plevo
    ČSSD není levicová strana, i když má nepochybně levicovou frakci - menšinovou. Zatím jsem nepochopil, odkud se bere přesvědčení, že ČSSD by mohla dělat po volbách levicovou politiku. Program je sice hezký, ale z velké části psaný experty mimo ČSSD.

    Progresivní lidé z ČSSD se nepodařilo dostat na kandidátky a spolupráce s občanskými iniciativami je v tomto směru také chabá.

    Volby socdem dává jasný signál: dělejte si co chcete, voličům stejně nezbývá nic jiného, než ČSSD volit. A to by mělo skončit. Pokud se ČSSD nevzpamatuje, čeká ji osud ODS.
    PM
    October 7, 2013 v 20.49
    Tedy již teď potrestat nejsilnější opozici pane Tožičko?
    protože nesplňuje dostatečně maxima, které na socdem klademe.
    Před německými volbami vyzval Die Zeite značnou porci inteligence doporučit čtenářstvu koho volit. Většina levicových vyzvala k rezignativnámu postoji - k nevolit. Důvod - žádný opoziční program neni k mání.

    + Další komentáře