Hned dva články ve čtvrtečním Právu (11. 7.) mě zaujaly originálním pojetím společenské morálky. Jiří Weigl („Nehoráznosti Václava Žáka“) nazývá „spontánní privatizací“ to, co je podle mého sprostou krádeží státního majetku v Mostecké uhelné společnosti. A asi nejen podle mého, když věc se dostala až před švýcarský trestní senát (české soudy už rezignovaly?). A dodává: „Podstatné však je, že mostecké doly jsou dnes jako firma dlouhodobě úspěšné, ziskové, prosperující.“ Rozumím tomu dobře, že když ukradené prosperuje, je vše odpuštěno, nebo že je to aspoň polehčující okolnost?
V druhém článku hájí advokát pachatele rasového útoku na Romy v Nýrsku („Romové chtějí za rasový útok odškodnit“) tím, že „jeho klienti řádně pracují, což Romové o sobě rozhodně tvrdit nemohou…Svou prací se aktivně podílejí na vytváření národního důchodu, zatímco žalující z toho pouze čerpají.“
Fajn, máme v zemi přes půl milionu nezaměstnaných. Většina z nich také „čerpá“. Co jim zbývá? Mají umřít hlady? Musí se tedy nyní kromě bídy bát i toho, že je může kdejaký zpovykanec ztřískat, a vinni že budou vlastně oni? A že jim budou upírána běžná práva jen proto, že nemohou sehnat zaměstnání? A nebo se mají bát jen ti, kdo kromě bídy mají navíc i nesprávnou barvu pleti?
Je-li tohle obraz morálky dnešní české společnosti, pak jsme na tom hůře, než si vůbec dokážeme představit. A kde je morálka vepsí, tam je vepsí všechno. Včetně ekonomiky, které se oba články tak či onak také dotýkají. Naději na brzké zlepšení si tedy snad ani nedělejme.
Obraz společenské morálky
V českém tisku se začíná objevovat nové pojetí společenské morálky založené na tom, že kdo je úspěšný a prosperující, může občas i krást, ale naopak ten, kdo od státu čerpá dávky, může být někdy zbit.
- Vytisknout článek
- Sdílet
- Velikost textu + -
