Hlavně ta morálka

Z církví se v naší převážně sekulární společnosti stávají instance na podporu takové morálky, která vyhovuje bohatým a mocným. Probíhající zatýkání lidí z premiérova okolí s tím také souvisí.

Náboženství se v naší stále ještě sekulární společnosti jeví jako překonané. To, že fakticky existuje a že se k jeho různým organizovaným a neorganizovaným podobám hlásí nějakých osmnáct procent obyvatel, je třeba nějak vysvětlit. Hledá se, co by na náboženství bylo ještě aktuální. A má to být morálka. Vlastní obsah náboženství je jakousi přízdobou morálních norem.

Pro ty, kdo snad ještě věří na náboženské představy, má platit, že Bůh je instancí, která může morální jednání vynutit. Kdo se chová podle mravních norem předepsaných církví, je v tomto životě odměněn tím, že Bůh žehná jeho počínání a poskytuje mu zdraví a úspěch. Pro posmrtnou existenci je připravena odměna v podobě věčné blaženosti v nebi. Kdo nejedná podle těchto pokynů, je v tomto i budoucím životě trestán prokletím a všemožnými formami utrpení. Morálka tu degenerovala v pouhé právo. Člověk nekoná dobře z etických důvodů, protože poznal mravní hodnotu zamýšlených činů a svobodně se pro ně rozhodl, nýbrž jen následkem touhy po odměně nebo v hrůze před sadistickými tresty.

Když se podíváme na sociální funkci náboženské morálky, vidíme silně převažující morální podporu různých forem represivních režimů. Autoritativní režimy i současná demokracie degenerující v oligarchii má vlastní nástroje, jak přimět obyvatelstvo k poslušnosti. Dokud se daří obyvatele přesvědčit, že spolupráce se systémem je v jejich vlastním zájmu, spokojí se systém s dobrovolnou podporou. Umožní volit, pokud je zajištěno, že volební výsledek na systému nic nezmění. Komunisté to dělali hloupě tím, že ti, kdo byli ochotni sehrát nedůstojný volební tyjátr, si „vybírali“ mezi jednou kandidátkou. Současní papaláši nabízejí kandidátních listin libovolné množství, s tím, že programy jsou ovšem stejné. Přesně řečeno je to stejný program ozdobený pokaždé jinou rétorikou.

Když už se vzduje vztek obyvatelstva nad přijatelnou míru a hrozilo by, že by si občané zvolili reprezentanty podle svého vitálního zájmu, jsou demokratické procedury suspendovány. Nastoluje se autoritativní režim. Hněv obyvatelstva se usměrní k etnickým, rasovým, náboženským, sexuálním a dalším menšinám. Za společenskou zkázu mohou dříve spíš Židé, dnes (i) muslimové, pokaždé svědkové Jehovovi, Romové, bezdomovci, nezaměstnaní, zednáři či homosexuálové. Pro nepřizpůsobivé, tedy pro ty, kdo se nepřizpůsobí autoritářským požadavkům kolektivu, se tvoří lágry, kam se uklidí, aby je tam práce osvobodila, a jeví-li se to systému jako nutné, jsou tam fyzicky likvidováni.

Represe však není vítaná. Režim raději získá podporu dobrovolně. A tady nastupuje role náboženství. Přitom není nutné, aby ti, kdo využívají náboženství pro zajištění poslušnosti, byli sami nábožensky orientovaní. Historickým příkladem využití náboženství je Action française v prvních čtyřech desetiletích minulého století. Její ideolog Charles Maurras byl konzervativní nacionalista, monarchista a antisemita, a podporoval římskou církev jako instituci, která je spjata s francouzskou tradicí. Zamlouvala se mu svými politickými postoji a svým hierarchickým autoritativním uspořádáním. Celkem logicky mu bylo cizí křesťanství. Jeho vysoké hodnocení katolicismu si v jeho mysli nijak nepřekáželo s jeho ateismem. Od svých současných pokračovatelů se lišil tím, že byl sociálnější.

Autoritativní klerikální konzervativismus u nás je reprezentován lidmi, kteří se hlásí k nějaké náboženské příslušnosti: Roman Joch, Michal Semín, Ladislav Bátora, Dan Drápal, Petr Hájek, Mojmír Kallus, Benjamin Kuras, Jiří Karas, Josef Dobeš. Ale jako nástroj pro pacifikaci občanského odporu je využíván i ateisty. Těsná většina poslanců 8. listopadu loňského roku oslavila 392. výročí porážky českých stavů na Bílé hoře tím, že se rozhodla věnovat římské církví desítky miliard korun a další miliardy církvím, které byly podle čiré libovůle shledány hodnými této štědrosti. Možná bychom mezi poslanci našli někoho nábožensky orientovaného. Ale jistě je vítězná většina převážně nábožensky indiferentní. Cítí však potřebu nábožensky umravnit tu část občanů, která na náboženské argumenty slyší. Bohatá církev bude mít mocnější prostředky k ovlivňování obyvatel. Poslanci si možná také chtěli zavděčit vedení církví a zajistit si hlasy v (asi mylné) představě, že členové církví budou hlasovat podle pokynů vedení.

Církve a jiné náboženské společnosti, které na dance macabre nad miliardami nepřistoupily, jako baptisté, jsou zpochybňovány. O víkendu jsme se dověděli, že vrchní ředitelka sekce kabinetu předsedy vlády dala sledovat manželku premiéra vojenskou kontrarozvědkou, protože se domnívala, že je v kontaktu s jednou z nich, a sice se svědky Jehovovými. Ti o miliardy či stamiliony od státu nestojí. Jejich právní pozice (a tím i ústavní ochrana práv) v Česku je však naprosto stejná jako pozice římskokatolické či jakékoli jiné církve. Jsou registrovanou náboženskou společností s přiznanými zvláštními právy. Pokud tento systém slídí po legálních náboženských skupinách, které neplní jeho politické zadání, nejsme opravdu daleko od minulého diktátorského režimu.

Morálka byla přijetím zákona č. 428/2012, jak se iniciátorům zdá, zajištěna. Jak bylo většiny pro něj dosaženo, je třeba připomenout. Tři poslanci resignovali na poslanecký mandát a byli nahrazeni zákonodárci poslušnějšími. A právě v těchto dnech je operace výměny poslanců předmětem trestního stíhání. Hlavní organizátor zločinu premiér Petr Nečas se vzteká na policii, i když ta je k němu zatím shovívavá a chce postavit před soud jen jeho nejbližší spolupracovníky. Jenže hněv na policii vyslovený premiérem dvakrát rok po sobě (před rokem šlo o „partu policejních plukovníků a podplukovníků, kteří chtějí rozhodovat, kdo bude ve vládě“) je marný, když stíhání řídí justice, konkrétně státní zastupitelství a vazbu na obviněné uvalil na vládě i opozici nezávislý soud.

Uvidíme, kam vyšetřování dojde. Ale podle zatímního stavu věci lze říct, že naděje na účinnější pacifikaci části populace bylo dosaženo pomocí trestného činu, za který jsou stíhání donedávna vysocí představitelé státní moci. Tím se ozřejmuje morální funkce církví ve společnosti. Prokazuje se tím, že sociální role institučního náboženství nemá mnoho společného s křesťanstvím nebo s humanistickou etikou. Tuto etiku v současnosti přesvědčivěji předkládají etické instance sekulární společnosti, například filosofové a občanské iniciativy, než církve zaměřené hlavně na náboženskou podporu mocných a bohatých.

A co si myslíte vy? Diskuse (57 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petr Hlávka - učitel, Rokycany

Vážený pane Štampachu Pondělí, 17.Června 2013, 22:31:16

mluvíte mi ze srdce. Momentálně jsou trochu potichu, asi čekají, až se bouře přežene, pak zase budou mluvit o lůze, která jim chce majetky vzít. Tím míním ty nejvyšší církevní papaláše, obyčejní faráři jsou ovšem ve vleku oné nedemokratické instituce.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 18.Června 2013, 05:35:26

Chovat se morálně pouhou výměnou za nějakou posmrtnou odměnu či trest - to už by nemělo být hodno člověka 21.století, zejména ne Evropana. Mnoho lidí ostatně soudí, že věřící v průměru nejsou mravnější než ateisté. Nevím, zda by to mohl posoudit sociologický výzkum, protože něco takového asi vůbec není snadné podchytit a vyhodnotit.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Úterý, 18.Června 2013, 07:23:0

Analýza Ivana Štampacha předkládá jiný než obvyklý úhel pohledu na nedávná a současná skandální politická dění. Je to doplňující úhel pohledu, osvětlení, jež upozorňuje na takové vazby a souvislosti, .kterým byla věnována pozornost menší, než malá. Štampachův úhel pohledu by měl být prezentován v mediích v rámci kroků, zmiňovaných Jakubem Patočkou (http://www.denikreferendum.cz/clanek/15758-necasuv-konec-jake-moznosti-ci-prospech-co-s-medii).
Patočkova SPRAVEDLIVÁ DISTRIBUCE SVOBODY SLOVA by k tomu měla otevřít mediální prostor, jenže jaksi chybí širší praktická opatření, jež by šíření tohoto poněkud odlišného, leč objektivního úhlu pohledu zajistila.

Takže řada/většina mediálních činitelů bude nadále ochotně vytrubovat do světa různá prohlášení, jak oškliví Čecháčci nechtějí vracet, co nakradli a podrážejí nohy svým ušlechtilým politikům, již se o to navrácení nakradeného zasloužili.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Panu Kolaříkovi: Úterý, 18.Června 2013, 09:52:42

K pochopení jeho třetí poznámky z příspěvku 18.Června 2013, 08:54:25 by mi pomohlo osvětlení, co rozumí českým militantním ateismem.
Zejména:
1) charakteristika skupiny, která český militantní ateismus tvoří ,
2) jaké ideje tato skupina hlásá,
3) které podmínky daly této skupině vznik.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Přejte Čechům taky nějaké prvenství, Úterý, 18.Června 2013, 09:59:53

pane Kolaříku! Jak známo, podíl ateistů v populaci států má negativně koreluje s GDP na hlavu (byť rozptyl je značný), tak třeba Češi zkouší, zda v tom není příčinná souvislost.
Ostatně "militantní" je dneska kdekdo, asi je to v módě. Třeba Němečtí Turci, z nichž čtvrtina v jakési anketě vyjádřila názor, že ateisté jsou méněcenní lidé. No není to militantní?
http://www.welt.de/politik/deutschland/article108659406/Tuerkische-Migranten-hoffen-auf-muslimische-Mehrheit.html

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Tak nevím, pane Kolaříku, Úterý, 18.Června 2013, 16:53:48

kterého z vašich cítění jsem se dotkla víc - zda toho křesťanského nebo toho multikulturalistického. O nadřazenosti Evropy nepadlo v mém příspěvku ani slovo. Já si vážím dědictví, které evropské dějiny zanechaly světu, ať už to je dědictví jakkoli ambivalentní; i když bychom se při jeho hodnocení možná neshodli. O Evropanech jsem napsala spíš to, jací by měli být, než to, jací opravdu jsou. Za nadřazené je - vlastně nás, abych se vyjádřila přesněji - v žádném případě nepovažuji. Naopak, my potomci evropského proletariátu (západního i východního) jsme hlupáci, kteří se nechali opít rohlíkem a vzdali se své dějinné šance dotáhnout do konce to, co začali - šance vytvořit lepší svět. Místo toho, abychom osvobodili celé lidstvo od kapitálu a vykořisťování, promarnili jsme tu možnost. Vyměnili jsme ji za trochu toho kapitalistického konzumu, který stejně brzy skončí, což nám patří. Doufám, že aspoň tu štafetu za nás převezmou jiní.
Jinak mě těší, že mě patrně nepočítáte mezi největší militantní ateisty, když jste za něj označil někoho jiného (a já vím koho).

Petrasek Milan - penzista

A teď pane Kolaříku ke komletaci relace militantnost a religiozita Úterý, 18.Června 2013, 17:13:59

nabídněte prosím jeden snímek militantního katolicismu z Bavorska.

Petrasek Milan - penzista

Pan Štampach se dotýká jedné centrální otázky: Úterý, 18.Června 2013, 17:49:16

Co vlastně drží pospolu, co spojuje dnešní vysoce individualizovanou společnost ?
Které normy by měly platit.v současné multikulturelní - multireligiózní společnosti?
Odpověď české oligarchie " investicemi" do religiozity není originelní. Je odkoukaná, ale i ten ruský "originál" originalitou nehýří.
Je nešťastná a setsakra málo nápomocná všem, kteří usilují o demokratický režim založený na kontrole rovnováhy mezi osobní svobodou a nároky vyžadované společností ........tvrdím..

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Kolaříku, Úterý, 18.Června 2013, 22:22:46

já přece vůbec nemůžu vědět, zda vy věřící něčemu takovému skutečně věříte, natož vám cokoli vyvracet, ať už v to věříte či nevěříte. Psala jsem o tom jen z toho důvodu, že mě zaujal ten úryvek z článku pana Štampacha: "Člověk nekoná dobře z etických důvodů, protože poznal mravní hodnotu zamýšlených činů a svobodně se pro ně rozhodl, nýbrž jen následkem touhy po odměně nebo v hrůze před sadistickými tresty." Možná, že většina věřících ani nevěří v posmrtnou odměnu či trest, ale v něco úplně jiného. Já se o to nehodlám přít. Jen soudím, že to tak kdysi bylo a patrně u některých silně věřících ještě je. Vzpomínám si třeba na ten známý Voltairův výrok o krejčím, který ho neošidí, protože věří v peklo. Takové jsou mé představy o věřících. Vy zase máte jiné představy o ateistech. Já ty své představy o věřících klidně kdykoliv opustím, když poznám, že jsou nepravdivé. Když mně řeknete, v co věříte vy, nemám důvod o tom pochybovat.
Víte, já pořád ještě věřím v pokrok, který mám v mysli (možná chybně) s tím ateismem (a konec konců i s tím evropanstvím) tak nějak spojený. Možná se vám to taky bude zdát obskurní - věřit v pokrok.
Pokud jde o ty zákony, pro mě by vůbec nemusely být. Necítím se jimi nijak zvlášť omezená ve své činnosti. Proč si myslíte, že nebýt zákonů a sankcí za jejich nedodržování, tak by všichni tropili nějaké špatnosti? Někteří jistě ano. Proto taky zákony jsou.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Doplnění Středa, 19.Června 2013, 04:54:7

S tím pokrokem je to ovšem trochu složitější, než jsem si původně myslela. On nemíří vždycky přímo kupředu (nebo vzhůru?), ale někdy jde také oklikami. A občas se doplňuje i nějakým (dočasným) regresem. Takže se nedá jen tak snadno prokouknout. Prostě jsem musela uznat, že cesty pokroku jsou nevyzpytatelné. :-)

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Kolaříku, Středa, 19.Června 2013, 08:53:50

jistě, že řadu ateistů je třeba umravňovat strachem z postihu světskou mocí. Ale primárně platí, že: "Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně."

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

dogmata víry a nevíry v dějinné perspektivě Středa, 19.Června 2013, 10:32:45

Předpokládám že si tu nemyslíte že by mělo náboženství na etiku patent. Etické systémy jsou různé, tedy i nenáboženské, a jejích funkcí je regulovat (cukr a bič) společnost podobně jako systém práva atp..
A s vývojem společnosti se vyvíjejí i ony etické systémy. Etické systémy i když jsou jistou hodnotovou kotvou tudíž mohou také zastarat či být zneužívány ke konzervaci poměrů. Nemluvě o rozdílu slov a činů.

P.S. milltantní ateismus je agresivní ideologie popírání náboženství (viz citát o opiu lidstva), na rozdíl od prostého bezvěrectví, které víru ostatních toleruje jako přirozenou alternativu subjektivního přístupu ke světu, samozřejmě pokud není vnucovaným dogmatem.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Kolaříku, Středa, 19.Června 2013, 11:17:59

na stvoření Světa mám jiný pohled. I na to, jak se mravní zákon vepsává, ne tedy do srdce, ale do vědomí člověka. Mravní zákon každého člověka nebývá vepsán někým, ale člověk k němu dospěje výchovou. Samozřejmě mimo deprivantů. ale to jsou vyjímky. Problém, o kterém pan Štampach píše, pak spočívá v tom, zda je výchova strachem - trest Boží, či strach ze světské spravedlnosti horší, než výchova k poznání mravní hodnoty, pro kterou se člověk sám svobodně rozhodne.
K panu Dolejšovi - souhlasím, ale doplnil bych o militantní náboženství. Netolerance ateismu, prostě obrácené znaménko militantního ateismu. Jen projevy bývají v některých zemích značně nebezpečnější, než u militantního ateismu.

Petrasek Milan - penzista

Začínají se rýsovat odpověďi na otázku: Středa, 19.Června 2013, 13:46:5

Které normy by měly platit.v současné multikulturelní - multireligiózní společnosti?
Zřejmou nutností se jeví opustit dogmatické smýšlení v jeho jakémkoliv hávu. A nabídnout určující části populace demokracii usilující o maximálně možnou objektivitu při koncipování společenských projektů.
Praktickým krokem by znamenalo vnutit ČSSD etiku Dienstbiera za jeho vedení.
To by byl krok k pokusu o přiblížení se demokracii ve které se u směrodatné většiny stanou spory o víru v politickospolečenské rovině vyřešenou druhotnou záležitostí.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

"milltantní ateismus je agresivní ideologie popírání náboženství " Středa, 19.Června 2013, 14:38:39

tomu, pane Dolejší, nerozumím. Popírání náboženství? Jeho existence, nebo čeho? Můžete to nějak rozvést?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ateismus militatní Středa, 19.Června 2013, 15:00:1

možná jste na tom jiném konci světa militantní ateisty nezažil, ale jsou to prostě lidé, kteří agresivně zatlačují náboženství do kouta jako falešnou ideologii s animozitou nejen na reakční klérus ale na aktivně věřící vůbec. Tedy ne že by se tvářili že náboženství neexistují, to samozřejmě nikoliv.
Nejspíš vlastně také věří, věří na nezbytnost konečného popření náboženského idealismu a mnohdy si nevšimnou že jen Bohorodičku, Jehovu či jiné náboženské ikony vymění za ty své. Lenin, Einstein... co já vím kdo ještě.
Prostě zarputile věří v ultimativnost vytěsnění podvržené ideje Boha (bohů) a jeho zvěstovatele, místo aby unesli hoře z rozumu, tedy pochybnosti z nehotového obrazu světa a jeho neustálého vývoje provázené neustále se reprodukujícím idealismem.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Středa, 19.Června 2013, 16:00:17

Pane Dolejši, Marx neříká, že náboženství je opium lidstva. Používá formulku "opium lidu", ale to je součást rozvětveného odstavce, který celý charakterizuje náboženství, a není podle mého přesvědčení (na rozdíl třeba od Dawkinse) militantní. Naopak vyjadřuje docela hluboké porozumění pro náboženství.

Celý Marxův text zní: "Náboženství je všeobecná teorie tohoto světa, jeho encyklopedické kompendium, jeho logika v populární formě, jeho nadšení, jeho morální sankce, jeho slavnostní dovršení, jeho povšechný zdroj útěchy a ospravedlnění. Náboženství je fantastickým uskutečněním lidské podstaty, protože lidská podstata nemá opravdovou skutečnost. Boj proti náboženství je tedy nepřímo bojem proti onomu světu, jehož je náboženství duchovním aromatem. Náboženská bída je jednak výrazem skutečné bídy a jednak protestem proti skutečné bídě. Náboženství je povzdech utiskovaných tvorů, cit bezcitného světa, duch bezduchých poměrů. Je to opium lidu. Zrušit náboženství jako iluzorní štěstí lidu znamená žádat jeho skutečné štěstí. Požadujeme-li, aby si nedělal iluze o svém stavu, požadujeme zrušení stavu, který iluze potřebuje. Kritika náboženství je tedy počátek kritiky slzavého údolí, jehož svatozáří náboženství je."

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 19.Června 2013, 17:23:10

Já myslím, že M+E nevadilo ani tak samotné náboženství, jako právě ta církevní morálka, která dle jejich názoru posvěcovala třídní společnost. Podle klasiků měl totiž proletariát mít svoji vlastní morálku, která by ho neodváděla od poslání, jež mu připisovali.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Kolaříku, Středa, 19.Června 2013, 18:33:58

bylo mi jasné, že nemyslíte srdce jako sval. Ale jde mi o to, že mravní zákon není produktem nějakého nevědomí. Nevědomí jsou spíše zděděné instinkty, které mají k mravnímu zákonu dost daleko.
Člověk je spíše nábožensky vyléčitelný. I když pak volí těžší cestu života. Nemá zastání prakticky v nikom nadpozemském a smrt je pro něj konečná. Na druhou stranu by z něj toto uvědomění mělo dělat /vyjímky nepočítám/ tvora více samostatného. Možná pak nechce čekat ráj v nebi a tak, jak píše pan Štampach, by si jej chtěl udělat na Zemi, neboť ví, že pokud ne tady, tak už nikdy nikde. Tady bych viděl roli církví jako negativní, neboť se často starala o to, aby její špičky a ti, kteří z jejího konání měli prospěch, si ráj na Zemi užívali a zbytek odkazovali na ráj v nebi.
Uznávám však, že tohle může být paušalizováním a nemálo lidí / ve svých počátcích převážnou většinu/ učinila víra lepšími ku prospěchu lidstva. I když na druhou stranu řecká forma demokracie byla starší, než katolické náboženství a byla rozhodně vyšším stupněm mravního zákona.
Vcelku se dá o náboženství prohlásit to, co o každé ideologii - dobrá myšlenka, kterou ti, kteří si jí uzurpovali, přetvořili ve svůj prospěch a zbavili ji tak původního poslání. Oni se ti deprivanti vecpou všude.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 19.Června 2013, 20:31:28

Pan Ševčík mi připomněl Nebe na zemi od V+W:

Na Nirvánu na Olymp na nebe nevěřím
když někdo svět pomlouvá
vždycky láteřím.
Nestojím o nekonečno s hvězdami všemi
stačí mi pár krásných let
někde na zemi.

Když já vám povídám
že je nebe na zemi
pravdu mám věřte mi.
Za život život dám
i když nerad umírám
nejsem sám věřte mi.

Pro toho kdo chce žít
je na světě plno krás
a z těch krás nebe mít
záleží jenom na vás.
Jen na vás věřte mi
záleží kdy přijde čas
kdy pro nás začne nebe na zemi.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Chápu-li vás správně, pane Dolejší, Středa, 19.Června 2013, 20:43:51

máte na mysli lidi, kteří nejen že popírají existenci Boha (a jiných nadpřirozených entit), ale jsou toho názoru, že náboženství je třeba potlačovat (nikoli nezbytně fyzickým násilím). Nejsem si jist, zda se na takový postoj ještě hodí pojem "ateismus".

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Kolaříku, Čtvrtek, 20.Června 2013, 08:25:58

to, že ateista volí těžší cestu, nemá nic společného s brožůrkami, tak to prostě je. Věřící se může utěšovat jednak tím, že po smrti není konec, jednak tím, že je někde nahoře někdo, kdo vše řídí a pokud bude žít dle přikázání, bude tím nahoře odměněn a nespravedlnost bude potrestána. Ateista o tuhle utěchu a naději přichází. To v životě není rozhodně málo.
Matku Terezu jste sem neměl tahat. Je to mé bolestivé místo. Roky jsem jí dával všem za vzor, na jejím příkladě jsem všem dokumentoval, jak se správně aplikuje víra. Později jsem zjistil, že se jednalo jen o mediální obraz, simulákrum, že tato dáma svoji pomoc nevěnovala nikomu nezištně, což dnes není problém zjistit na netu.
I když řecká demokracie nebyla pro všechny, byla rozhodně více vyšším stupněm mravního zákona. Jednak tím, že byla demokracií, i když nedokonalou ale vyvíjejíci se, kdežto církev byla vše jiné, než demokratickou institucí. Církev ještě dnes není schopna měřit všem stejně, takže tohle srovnání jste spíše neměl použít.
Víra není ideologií, ale součástí náboženství je vždy nějaká ideologie. Věřících, stojících mimo náboženství, je přehlédnutelné minimum.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Pro pana Kolaříka… Čtvrtek, 20.Června 2013, 10:26:6

Máte pravdu, že se dialog a diskuze přeceňují. Obzvlášť diskuse mezi věřícími a ateisty (nebo agnostiky). Je věčná, neřešitelná a nikam nevedoucí. Úspěchem je když neskončí vzájemnými urážkami.
Nicméně vaše diskuse s panem Ševčíkem je zajímavá. Já si nemyslím, že víra v boha či ateismus je věcí volby, resp. věcí rozumového rozhodnutí. Rozum v tom samozřejmě také hraje roli, ale konečné rozhodnutí je vedeno něčím jiným. Věřící by snad řekl, že určitým „duchovním“ prožitkem. Ale úplně stejně se dá vysvětlit „rozhodnutí“ pro nevíru u ateisty. Jako absence takového „duchovního“ prožitku.
Těžko se vžít do druhého. Já se považuji za agnostika, a jak to cítí věřící můžu jenom tušit. Nicméně s panem Ševčíkem bych souhlasil s tím, že život s představou, že svět je stvořen bohem, který člověka miluje, může být snazší.

Přeji všem hezký den

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Čtvrtek, 20.Června 2013, 11:50:11

Sloupku Ivana Štampacha jsem rozuměla tak, že poukazuje na (zne)užívání individuální víry členů největší náboženské instituce - organizace, která má u nás náboženství v popisu práce ( včetně výkladu, co jest a co není hodno víry), k mocenským záměrům této organizace. Velmi zjednodušeně řečeno poukazuje na provázanost politiky a náboženství. Soudím ostatně, že stejný postup jako u naší největší náboženské organizace můžeme zjistit u všech velkých náboženských institucí.

Diskuse ke sloupku si ale provázanosti politiky a náboženství příliš nevšímá a věnuje se téměř výlučně problematice individuální víry jakožto zdroji mravnosti. Naštěstí patrně skončí dřív, než by zmutovala ve „věčnou, neřešitelnou a nikam nevedoucí“ variantu debaty „zda jsou mravnější v Boha či bohy věřící (katolíci protestanté, svědci Jehovovi, muslimové atd.) či naopak jsou mravnější nevěřící v Boha či bohy (ateisté, agnostici a další). To by byl „konec všemu“, jak se praví v jedné písni, nebo spíše by to byl konec svatých válek na zemi mezi věřícími v Boha jedné církve a věřícími v Boha církví jiných a nástup „svaté války“ mezi všemi věřícími a všemi těmi, kteří se označují za nevěřící.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 22.Června 2013, 19:55:6

Pan Šťastný to asi vidí správně - totiž, že člověk si nemůže vybrat, zda bude ateistou nebo věřícím. Může si ale vybrat, jak v tomto ohledu sám sebe nazve. Toto pojmenování (ateista/věřící) je určeno spíš druhým lidem - člověk tak sděluje jiným, jak sám sebe vidí. Toto subjektivní sdělení může odpovídat skutečnosti více nebo méně a člověk jím může sledovat různé cíle.
Paní Šprynarová má pravdu, že v článku šlo spíš o morálku církevní (nebo církvemi proklamovanou) než o osobní morálku jednotlivých věřících. Být věřícím ostatně není totéž jako být členem některé církve. Osobně si myslím, že církve jako celek nemají s morálkou mnoho společného. Rozhodně ne víc, než jiné organizace. Být morálními arbitry společnosti - to je pouze jejich zbožné přání. Proto mi vadí, pokud jim stát něco takového vůbec přisuzuje.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Nedá mi to, Neděle, 23.Června 2013, 07:24:52

abych se nesvěřila zde ke sloupku Ivana Štampacha diskutujícím s tím, co mi občas vrtá hlavou.

Všechna veliká náboženství obsahují principiálně totožné účinné návody ke vstupu na duchovní cestu a k životu v ní. Zároveň všechny instituce těchto světových náboženství věnují stejnou - ne-li větší - péči rozvoji svého vlastního mocenského postavení.

Při zjednodušeném pohledu docházím k závěru, že žádné duchovní nauky, sebeohnivěji hlásané, obecně lidskému blahu nepřinášejí nic pozitivního, pokud se lid nedokáže odstřihnout od mocenských ambicí pastýřů, již tyto nauky hlásají. Jak přitom zároveň žít živé duchovno, je záležitost ryze osobního přístupu každého adepta duchovní cesty, a může to být i ateista či agnostik.

Chtělo by se zvolat „Běda těm, kteří se cítí a o sobě tvrdí, že jsou povoláni duchovní cestu lidu zprostředkovat, avšak v zájmu své instituce nebo své pýchy vedou tento lid k vzájemnému útisku a k vzájemné nenávisti - když ne přímo k vzájemnému vraždění“.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Paní Šprynarové Neděle, 23.Června 2013, 10:41:20

Ano, jednání "v zájmu instituce" sice vypadá na první pohled nesobecky, ale vůbec nemusí být správné. Zvláště ne tehdy, když se už ta instituce rozešla s původním smyslem. Žádná instituce by neměla svůj smysl nahradit svou existencí.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 23.Června 2013, 11:01:53

Sice naprosto chápu, že když se člověk do takové instituce už narodil a je na ni zvyklý, tak v ní ten smysl může vidět pořád. Vidí prostě jenom to pozitivní, zatímco negativní aspekty nevnímá, i když o nich, dejme tomu, ví. Na druhé straně se nemůže divit lidem, kteří se narodili mimo tu instituci a dívají se na ni tedy zvenčí, že ji vidí tak, jak se jeví jim.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Nedivím se, pane Kolaříku. Neděle, 23.Června 2013, 11:12:35

Já rozhodně na instituci nelpím víc, než na jejím původním smyslu. Už jen z tohoto důvodu si myslím, že jsem svůj stín překročila.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Kolaříku, Neděle, 23.Června 2013, 11:35:37

jste opravdu hodný, že na mě chcete didakticky působit. Můžete mi jen prosím vás vysvětlit, proč mi chybí respekt k lidem jiné světonázorové orientace? Zdá se vám zřejmě, že jsem netolerantní, když nechci uznat mravní nadřazenost církví. Pokud tohle je znakem netolerance, pak tedy netolerantní jsem. S tím už se v mém věku patrně nedá nic dělat. Budete mě muset zatratit.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

K zaručeným jistotám…. Neděle, 23.Června 2013, 11:52:35

Dojde-li někdo k žití živého duchovna tím, že realizuje kteroukoli pravou cestu, neznamená to, že se zneschopní užívat svého rozumu. Stejně nemá nejpřirozenější členství v církvích ať mimo českou kotlinu nebo v ní vliv na schopnost člověka užívat svého rozumu při jednání a chování.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 23.Června 2013, 12:05:0

Pan Kolařík si zjevně myslí, že mimo církve není spásy.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

A pane Kolaříku, Neděle, 23.Června 2013, 12:12:51

ještě mi řekněte, které všechny církve uznáváte, ať vidím, nakolik jste tolerantní vy. Aneb, co musí nějaká organizace splňovat, abyste ji uznal jako církev.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Pan Kolařík má pravdu, Neděle, 23.Června 2013, 14:29:10

členství v církvích je mimo českou kotlinu ta nejpřirozenější věc na světě. *Nebýt* členem žádné církve je ovšem rovněž mimo českou kotlinu nejpřirozenější věcí na světě, takových lidí jsou odhadem jedna až dvě miliardy. Pro zajímavost uvádím ještě řadu dalších věcí, které jsou mimo českou kotlinu nejpřirozenější na světě:

* používat mobil
* zpívat si
* být homosexuál
* nesnášet Michaela Jacksona
* používat antikoncepci
* nedávat pozor ve škole
* nesnášet kromě Michaela Jacksona ještě jiné lidi
* chodit do kina
* chodit do Mekky


Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Teď už jenom Neděle, 23.Června 2013, 17:10:42

zahájit tu svatou válku proti nevěřícím všech odstínů - rozuměj proti všem, co si troufají nenáležet k nějaké církvi – a nedejbóže by si troufli ještě mít navíc nevhodné politické ideály.

Nejlépe začít nenásilnou formou mravného svatého tažení v české kotlině, aby nám ta zdejší světová rarita nepřerostla přes hlavu, žeáno, to bychom pak s nenásilím nevystačili..… z Mnichova možno vše snadno zahájit i ukočírovat.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Kolaříku, Neděle, 23.Června 2013, 17:42:46

Lekce vědeckého ateismu u mě opravdu udělaly své. Stejně jako u vás lekce náboženství. Já v tom zas tak velký rozdíl nevidím. Nikdy jsem o nikom neřekla, že je nemyslící ovce. Zdá se mi dokonce, že ani o církvích jsem neřekla, že jsou nemravné. Řekla jsem pouze to, že se už rozešly se svým původním smyslem, což si mimochodem myslím i o komunistické straně. Ovšem zároveň nikomu nevytýkám, že je v nějaké církvi. Ani to, že je v komunistické straně. Snažím se naopak všechny pochopit, což je patrně má největší chyba. Vy v tom totiž vidíte nadřazenost. Co mám tedy udělat proto, abyste se mnou měl korektní vztahy a šel se mnou eventuálně na barikády proti nějaké špatnosti? Musím opravdu být v nějaké církvi, případně je aspoň obdivovat? Co bychom my ateisté vlastně měli dělat, aby to bylo podle vašich představ?
Mimochodem, na mou poslední otázku jste mi neodpověděl: Které církve uznáváte a co musí nějaká organizace splňovat, abyste ji uznal za církev. Připouštíte vznik nových církví? Anebo uznáváte jen tu římskokatolickou?

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Mimo církev není spásy? Neděle, 23.Června 2013, 20:23:40

Já měl za to, že zrovna katolická církev je v tomto směru "sympatická", a připouští spásu i nekatolíků.

"(possibility of salvation) applies not only to Christians but to all people of good will in whose hearts grace is secretly at work. Since Christ died for everyone, and since the ultimate calling of each of us comes from God and is therefore a universal one, we are obliged to hold that the Holy Spirit offers everyone the possibility of sharing in this Paschal Mystery in a manner known to God."

http://www.vatican.va/edocs/ENG0219/__P3.HTM

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 23.Června 2013, 21:34:9

No, já musím dát k dobru jednu historku, která se snad, jak doufám, pana Kolaříka zase nějak nedotkne. Má katolická babička se šla někdy v sedmdesátých letech zeptat faráře, jestli komunisti (kteří ovšem vystoupili z církve nebo tam vůbec nikdy nebyli) mohou také přijít do nebe. Farář jí na to odpověděl: "Všichni dobří lidé přijdou do nebe. Nezáleží na tom, kde jsou organizovaní."
Nabízí se několik vysvětlení:
1. Farář odpověděl takto šalamounsky, protože si myslel, že komunista stejně nemůže být dobrý člověk.
2. Farář neřekl celou pravdu (o tom, že mimo církev není spásy, a pro komunisty zvlášť) ze strachu, aby se nevystavil pronásledování.
3. Farář zalhal, aby nezarmoutil babičku, která si evidentně přála mít všechny příbuzné v nebi.
4. Farář řekl, co si opravdu myslel, protože dogmatu o tom, že mimo církev není spásy, nevěřil.
5. Farář vůbec nevěřil, že někdo může přijít do nebe, ale stejně nechtěl zarmoutit babičku, která tomu věřila.

Filip Outrata - Praha

Možnost č. 6 Neděle, 23.Června 2013, 22:10:8

Paní Hájková, nabízím ještě jednu možnost:
6. Farář se vnitřně ztotožňoval s hlubokou teologickou tradicí v křesťanství, která nechápe "mimo církev není spásy" v rigidním smyslu, protože cítí, že se neshoduje s tím, jaký skutečně je Bůh - milosrdný a nanejvýš shovívavý. Nemusel zrovna znát do hloubky órigenovské učení o všeobecné spáse nebo Rahnerovo o "anonymních křesťanech", prostě to tak cítil.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Zajímavá teologická debata Neděle, 23.Června 2013, 23:03:14

K možnosti č. 6 se také přiklonil Sváťa Karásek v písni "Že už mám po smrti, měl jsem sen, to v nebi nebo v pekle jsem", kde zpívá, že když Kristus sestoupil do pekla po svém ukřižování, tak vyhlásil v pekle "všeobecnou aminu". Bylo mi to vždy sympatické, ale na druhou stranu jsem si kladl otázku, jak se zachová ono rozlišování mezi tím, zda se člověk snaží, či je "šmejd", jak taky zpívá Karásek a to zvláště tehdy, když toho člověk nelituje a nečiní pokání. Asi bych to interpretoval tak, že na našem životě záleží, bude posuzován, hodnocen a vážen a můžeme dostat milost, i když jsme dělali chyby a hřešili, aniž by se tím relativizovaly naše činy.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ad O. Štampach Pondělí, 24.Června 2013, 07:55:41

reagujet ne můj v stup před týdnem - mně v něm nešlo o to hanět náoženství (chápu a zcela respektuji takovou potřebu některých lidí a myslím, že je svým způsobem věčná), ani vést marxologické disputace co a jak myslel K.M. (jeho otec Mordochaj myslím konvertoval od judaismu k lutheránům)l.
Jen jsem upozornil, že ono proslulé přirovnání funkce náboženství k opiátům (což asi není jen útěcha ale také droga) je často citované a jde o zkratku materiálistů zejm.marxistického ražení kritizující náboženství jako falešené vědomí.
Pokud je ale náboženství chronický atribut naší existence, tak z toho co doplňujete vyplývá že je neméně chronický i materielní základ proč vzniká. Logicky tak nelze vymýtit a tudíž je takový požadavek produktem militantního ateismu.
Já se osobně řadím k bezvěrcům tolerantním, usliujícím o spolupráci se slušnými a sociálně uvažujícími věřícími (ať již sine eclesia nebo s ní). To jsem měl na mysli, nic víc. Agrese myslím není dobrá cesta ani u těch ani u těch.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 24.Června 2013, 19:38:24

Zjistila jsem, že v poslední době je směsice toho, več lidé věří, velmi pestrá. Dost katolíků, kteří jinak normálně chodí na bohoslužby, věří na minulé i budoucí životy. A nejen na to. Jako důvod uvádějí, že přece musí existovat nějaká spravedlnost. Patrně se jim tradiční křesťanská spravedlnost jeví jako nedostatečná. Zajímalo by mě, jak se s tím církev vyrovnává. Snaží se je v tom směru nějak ovlivňovat?

Miroslav Kelnar - ekonom, Praha 10 Záběhlice

Co tenkrát úředníci z Úřadu vlády asi netušili Pondělí, 24.Června 2013, 20:20:28

Když jsem se zúčastnil blokování úřadu vlády společně s Holešovskou výzvou cca 2 měsíce zpátky, vzpomínám si na ty útrpné pohledy vycházejících a odcházejících z této vládní budovy. Skandovali jsme tenkrát směrem k budově „DEMISE, DEMISE …“, a ejhle, dva měsíce jsou pryč a demise je tady. Tušili to tenkrát ti úkosem se na nás dívající úředníci z vlády? Asi ne, kdyby to tušili, bývali by využili této poslední šance odejít s poloctí. Slávku Popelko, díky, byli jsme o kousek napřed.
Při pohledu zpět na případ Melčák a Pohanka, napadá mě, že kdyby tenkrát policie měla stejnou odvahu jako ted´, byli jsme svědky odhalení tohoto Super Gentleman´s Dealu již tenkrát, ale v té době tu snad ještě vládnul Íčko.

Petrasek Milan - penzista

Volně bych navázal domněnkou, že pravda je tajemství Pondělí, 24.Června 2013, 21:13:18

Talentovaní, kteří nejen vědí že pravda je tajemství, ale jsou to schopni i ztvárnit se nachází jak mezi státní administrativou, tak mezi politiky, jak tak mezi gnostiky tak mezi agnostiky.
Když se ale netalentovaný gnostik bezelstně opře o pravdu otce boha všehomohoucího, nebo netalentovaný agnostik o pravdu exaktního zkoumání, tak se tajemství vypaří a obnaží holý antropocentrický defekt křesťanského smýšlení ........připomenul bych.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 25.Června 2013, 05:52:48

To já znám nejméně tři takové katolíky, kteří věří na převtělování, ale myslím si, že je jich víc. Kdysi jsem chodila do jógy a tam byli různí lidé. Ono je takové to míchání různých prvků víry rozšířené spíš mezi lidem než mezi intelektuály a všude o tom možná nemluví. Třeba farářovi to jistě nevykládají.
Že na převtělování věří leckdo, včetně vědecky orientovaných osob, to já vím. Četla jsem kdysi o spiritismu, který byl u nás velmi rozšířen v první polovině dvacátého století. Spiritisté se také domnívali, že jejich víra je přísně vědecká a byli to ti největší bojovníci proti katolické církvi. Snažili se ostře odlišovat.
Dnešní chaotická doba se vyznačuje tím, že je možná kombinace čehokoliv s čímkoliv a žádná autorita tomu nezabrání. Každý si myslí, že mu do toho, čemu věří, nikdo nemá co mluvit. Před deseti lety jsem poznala dokonce jednu paní, která byla ve dvou církvích najednou (v nějakých těch menších), protože se neuměla pro jednu z nich definitivně rozhodnout.
Taky mě takové věci velmi zajímají, pane Kolaříku. Nejen vás. :-)

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Věřící theistických a věřící a-theistických náboženství Úterý, 25.Června 2013, 08:10:26

charakterizoval 14. dalajláma tak, že v teistických náboženstvích věří v boha stvořitele, který jim poskytuje naději. V náboženstvích
a-theistických jako buddhismus a jainismus, věří v příčinnost, v ideu, že věci a události jsou výsledkem příčin a podmínek.

Důležitější než tato definice je podle mě následující konstatování, že přes rozdílné filosofické přístupy všechna náboženství přiznávají, že láska a soucítění přinášejí štěstí (úplná citace zmíněné pasáže: “Followers of theistic religions believe in a creator god, who gives them hope. Followers of non-theistic religions, such as Buddhists and Jains, believe in causality, the idea that things and events come about as a result of causes and conditions. These different religions present different philosophical views, yet they all acknowledge that love and compassion bring happiness. They also concur that making others happy gives you happiness and that harming others is a source of sorrow. The goal is to become a better person through the cultivation of love and compassion”. http://www.dalailama.com/news/post/929-lamp-for-the-path-teachings-in-fribourg).

K učení o reinkarnaci zmínil názor a-theistických náboženství, prezentovaný na setkání představitelů různých náboženství. Tento názor vychází z toho, že jáství nemá počátek a nemá konec, tudíž buddhismus hovoří o minulých a budoucích životech (úplná citace: „As to whether the self has a beginning, theists say self comes into being during god’s creation, so it has a beginning. Non-theists like Buddhists say there is no creator god and that if we examine the aggregates we need to establish whether mind of consciousness has a beginning. Since Buddhism asserts that for something to arise requires an immediately preceding condition that is a congruent cause, consciousness has no beginning. Therefore the self designated on the basis of it has no beginning either. The question, ‘Has self an end?’ relates to past and future lives. We talk about past lives because mind has no beginning. As to the future, theists talk about heaven and hell, but present no detailed analysis of the matter. As human beings we have a consciousness dependent on our brains, but closer examination reveals subtler levels of consciousness not so dependent”. http://www.dalailama.com/news/post/930-lamp-for-the-path-white-tara-empowerment-and-secular-ethics-in-fribourg) .

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

pí Hájková Úterý, 25.Června 2013, 09:27:4

na téma věřících vědců a a-teistických katolíků : dokonce je myslím . zřetelný určitý funkční průběh vývoje iracionality v dějinách civlizace.
Viditelně totiž narůstá v přelomových, mimořádných a zchaotizovaných dobách podobné dnešní (aťt již v časech historické progrese či regrese).
Prostě stupeň poznání nestíhá výklad světa a tak se lidé opírají o mimo(ne)rozumovou složku své mysli (jak by řekl .pan Petrasek, k tajemství)

Petrasek Milan - penzista

Tajemství doprovází lidskou historii furt. Úterý, 25.Června 2013, 10:14:12

Po křesťansku extra v čase společenské progrese či regrese, a mezi tím je odsunuto na vedlejší kolej.
Po atheisticku nelimitovaně............ řekl spolu s budhou, pane Dolejši.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

inu ano, ale co s tím ? Úterý, 25.Června 2013, 10:28:48

pokud oba říkáme že iracionalita je věčná, že s tím je třeba počítat ale prostě někdy rostě a někdy klesá, tak ano. Souhlas. otázka co z toho vyvodím.zejména v dobách dekadentích...ne náhodou fašisté byli fascinováni mystikou.
V okamžicích kdy ono neuchopené rozumem, to co je dosud stajené před poznáním nabývá charakteru mystické svátosti, tak už žije vlastním životem a víra ve zvláštní význam tajemství slouží už ideologickým účelům a k nahrazování rozumu nerozumem..
Už to není dočasný most (jakési kognitivní ženijní opatření), které nás může převést přes propast nejistot, už slouží spíš k manipulaci a k odvrácení od světla rozumu a ono goethovské "Mehr Licht" nenachází své adresáty, protože středověk se vrací.

Petrasek Milan - penzista

Marxův romantismus Úterý, 25.Června 2013, 10:35:19

Marxova věta vytržená z textu pana Štampacha ......Kritika náboženství je tedy počátek kritiky slzavého údolí, jehož svatozáří náboženství je."...... doličuje na křesťanství zúžené vnímání společenské role náboženství.
Zcela v intencích vzepětí německého romantismu.
Západoeurocentrismus má kořeny........ povzdechl bych si.

Petrasek Milan - penzista

Co s tím? Úterý, 25.Června 2013, 10:47:38

Zrelativizovat své a relativizovat okolní exesy iracionality. Postmoderna masově otevřela vrata jak bezbřehé iracionalitě tak pokusům o zpevńování břehů skeptickou racionalitou.
Nabídku řešení kondition humana přeci neočekáváme....... tvrdím.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Úterý, 25.Června 2013, 10:50:27

Ostatně soudím, že existuje jistý rozdíl mezi mysticismem a mystikou, což nejen obecnému člověku z ulice, ale i většině těch, kteří se o „iracionálno“ zajímají, uniká.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

pro ŠŠ (ne ve zlém) Úterý, 25.Června 2013, 12:29:13

mohl bych se obratem zeptat zda vždy existuje mezi mystikou a mysticismem ostrá dělící čára, ale dovedu si představti, že ten kdo vyhledává spirituální zážitky, tak myslí že dokáže rozlišit kdy k onomu mystickému zážitku získá obsedantní přístup který už vede k zfalšované "cestě".
Jako ve věci spirtuality nezaagažovaný skeptik vnímám že je to do té míry interní, subjektivní záležitost že snažit se o apriorní demarkaci mezi mystikou a mysticismem je asi problém.
Mysím, že - pomoci to objektivozovat může spíš posteriorní plřístup, tedy když si uvědomím, že mne to táhne jaksi "jinam". Ale možná s mou snahou ojektivizovat subjektivní nebudete souhlasit.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Panu Jiřímu Dolejšovi Úterý, 25.Června 2013, 16:07:58

S Vaší snahou naprosto souhlasím.

V souvislosti s problémem objektivizovat subjektivní si dovolím bez komentáře upozornit na existenci The Mind & Life Institut – MLI (http://www.mindandlife.org/), organizace, jež realizuje interdisciplinární spolupráci výzkumných pracovníků a mistrů meditace. Svůj vznik, který iniciovali Adam Engle, Francisco Varela a 14. dalajlama, datuje organizace rokem 1987 a jako cíl si vytyčuje výzkum mozku integrovaným postupem, na kterém se podílí jak metodologie moderní vědy tak využití živé kontemplativní tradice.
Ve skupině vědců, zabývajících se řízením MLI, lze nalézt osobnosti jako Bennett M. Shapiro, M.D., Daniel Goleman, Ph.D., Tania Singer, PhD - Max-Planck-Instituts für Kognitions- und Neurowissenschaften, Germany, Jon Kabat-Zinn, Ph.D. - University of Massachusetts Medical School, Richard J. Davidson, Ph.D. - University of Wisconsin, Madison, Director of the Center for Investigating Healthy Minds and Director of the Laboratory for Affective Neuroscience.

Některé výsledky této spolupráce byly publikovány v časopisech:
Current Directions in Psychological Science, April 2005; vol. 14, 2: 59-63,
Proceedings of the National Academy of Sciences, November 16, 2004; vol. 101,46: 16369–16373

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 25.Června 2013, 17:53:52

Některé výkladové slovníky nerozlišují mezi mystikou a mysticismem. Otázkou spíš je, co všechno se k mystice počítá. Lidé jsou velice rozdílní a jejich mystické zážitky jistě také.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Středa, 26.Června 2013, 06:53:18

To, co nazýváme mravností a podobně i to, co se nazývá mystika, náleží podle mého názoru do oblasti duchovna. Duchovno přísluší lidskému rodu, je součástí psychiky člověka, takže mravnost a podobně též mystika by neměly být v rozporu s poznatky psychologické vědy .

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Středa, 26.Června 2013, 09:54:46

U jednoho z českých mystiků lze nalézt formulaci, která je podle mě zcela v souladu s vírou
a-theistických náboženství v příčinnost, v ideu, že věci a události jsou výsledkem příčin a podmínek. Květoslav Minařík formuloval své stanovisko ve druhé polovině minulého století takto: „Je nutno uvážit, že se lidstvo krok za kokem blíží kritickému bodu, kde ho bude moci zachránit jenom poznání zákona o příčině a následku, který je tak snadno srozumitelný: nemůže být zlých činů bez zlého psychologického zaměření. A nemůže být dobra, jestliže se jeho zrna, skutky, nezasévají do psychologické oblasti člověka“. (Květoslav Minařík: Beseda bohů - psychologie skutečnosti, vyd. Canopus, nakl. Horizont, Praha 1990, s.233).

Stanovisko Květoslava Minaříka je v jistém smyslu paralelou varování současného českého neuropatologa, MUDr. Františka Koukolíka, DrSc.: „Poznání činnosti lidského mozku ve všech souvislostech…..je jedna z cest pochopení sama sebe. Neboť mám za to, že nepochopí-li druh Homo sapiens stupidus sám sebe, zanikne. Má totiž jediného, zato smrtelného nepřítele – sama sebe“.(František Koukolík: Já - o vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování, Karolinum, Praha 2005, s.9).

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.