Současná debata kolem ÚSTR je zasažena emocemi, antikomunistickou hysterií, topornou snahou skomírající ODS učinit z ní volební téma, objevuje se řada polopravd a vyslovených výmyslů. Neustále se vrací snaha celé dění kolem ústavu politizovat a posunovat mimo rámec racionální a seriozní debaty o fungování instituce, která by měla dokumentovat a zkoumat naši moderní historii. A vzhledem k tomu, že je do celé věci neustále vtahována ČSSD, dovolte mi několik konkrétních poznámek.

Je zajímavé, že pravicová většina v Senátu si mohla v minulosti bez problémů navolit zcela pravicovou Radu Ústavu pro studium totalitních režimů a nikomu to nevadilo. Nevyšel jediný komentář, který by hájil právo tehdejší sociálně demokratické menšiny v Senátu mít v radě ÚSTR alespoň jednoho svého zástupce. A tak ho tam neměla. ODS byla ideologicky zcela důsledná a nepřipustila žádnou levicovou výjimku.

Teprve v okamžiku, kdy voliči k nelibosti ODS změnili v demokratických volbách poměr sil v Senátu, má ČSSD možnost ovlivnit personální složení Rady Ústavu. Nechová se tak ideologicky důsledně jako ODS, do Rady podpořila například paní Kavalírovou z Konfederace politických vězňů, která má blízko k ODS, dále člena strany Zelených či kandidátku blízkou TOP 09.

Navzdory této toleranci ČSSD čelí obviňování z normalizace Rady ÚSTR. Možná by bylo dobře, kdyby novináři přestali opakovat argumenty, podsouvané hlavní kanceláří ODS, a podívali se, jak byla složena Rada v minulosti a jak vypadá dnes. Nyní je názorově mnohem pestřejší, více odpovídá složení Senátu, od nějž Rada odvíjí svou legitimitu.

Na rozdíl od pravicově uniformního bloku, který tvořila v minulých letech. Je tohle špatně? Má být názorová pestrost skutečně kritizována, málem jako bolševický převrat? Byla to ODS, která ústav ze zákona podřídila Radě, volené Senátem. To rozhodně nebylo standardní řešení pro historický ústav.

Personální nestabilita není v ÚSTR také nic nového. Za pět let existence ústavu (2007-2013) už nastupuje pátý ředitel, v pořadí Žáček, Pernes, Hazdra, Herman, Foglová. To asi také není samo sebou a ukazuje to na latentní odborné a lidské vnitřní problémy fungování instituce, které vůbec nesouvisí s ČSSD.