Kdo dnes ohrožuje demokracii? Komunisté? A co když my sami?

Demokracii u nás neohrožují komunisté a jejich případná vláda se sociální demokracií, nýbrž spíše hrozba přechodu k prezidentskému systému, polarizace společnosti, nebo růst nezaměstnanosti a sociální nejistoty.

Na jihu Čech pokračují protesty proti koalici ČSSD a KSČM na krajské úrovni. Už od začátku ledna tam drží štafetovou hladovku, v níž každý den uctili památku jednoho vězně popraveného z politických důvodů za minulého režimu. Iniciativa, která protesty organizuje, se jmenuje „Komunisté nepatří ke kormidlu“. Na její facebookové stránce se můžeme dočíst, že se jedná o iniciativu „za demokracii, založené na etické, odpovědné a aktivní občanské společnosti“.

Kdo dnes nejvíce ohrožuje naši svobodu a demokracii? Jsou to opravdu komunisté? Ti na sebe strhávají velkou pozornost, protože každý si je dovede snadno spojit s režimem, který zde byl před rokem 1989. Co když ale ohrožení svobody přichází odjinud, než by člověk čekal? Rostoucí politický význam KSČM má však v každém případě silnou vypovídací hodnotu a není radno ho podceňovat. Jedná se o důležitý signál, že se v české společnosti něco děje. Interpretovat ale celou věc tak, že komunistický volič je spolehlivý a žádné volby nevynechá, kdežto ostatní občané jsou pasivní a nevzdělaní, takže místo aby splnili svoji občanskou povinnost, raději jedou na chalupu, je příliš velké zjednodušení.

Nebezpečí prezidentského systému
To, že stoupá nespokojenost voličů s většinou politických stran, doložily už parlamentní volby v roce 2010. Jednak výrazně ubylo voličů ČSSD a ODS, do Poslanecké sněmovny se dostala už tehdy v mnoha ohledech podezřelá strana Věci veřejné a zároveň propadlo skoro 16 % hlasů. Pro zajímavost dodejme, že v roce 2006 byla jen jedna strana, která se do Poslanecké sněmovny nedostala a zároveň měla více než jedno procento hlasů. V posledních volbách těchto stran bylo celkem pět. Takže tady máme velkou nespokojenost se stávajícími politickými stranami, díky které pak relativní váha voličů KSČM stoupá.

Hlavní nebezpečí však podle mne spočívá v něčem jiném. Neviděl bych ho ani v tom, že bude vládnout ČSSD s podporou KSČM, kterým z Hradu bude sekundovat levicový prezident Miloš Zeman, jenž s pomocí levicového Senátu obsadí Ústavní soud a tím u nás demokracie skončí. Menšinová vláda ČSSD a KSČM by sama o sobě nebyla problém. Horší je posun k poloprezidentskému či dokonce prezidentskému systému, který můžeme sledovat v přímém přenosu už teď, a koncentrace moci s ní spojená.

Zde bychom opět mohli nadávat na to, že to všechno způsobili hloupí a nevzdělaní Češi, kteří hlavou státu zvolili Miloše Zemana. To je hloupost – pes je zakopán v samotné přímé volbě prezidenta. Dalo se čekat, že její zavedení povede k posílení pozice hlavy státu a že pokud se najde někdo, kdo se o to aktivně bude snažit, tak výsledkem bude poloprezidentský a dnes se ukazuje, že možná i prezidentský systém. S tím vším se ale mělo počítat a tento způsob volby se proto raději vůbec neměl zavádět.

Ti méně šťastní z nás

Vedle toho nesmíme zapomenout na zhoršující se ekonomickou situaci a rekordní nezaměstnanost. Vysoké volební výsledky KSČM jsou z tohoto pohledu velkým varováním. Navíc nám s velkou pravděpodobností hrozí, že u nás kromě lidí, kteří nebudou moct dlouhodobě nalézt práci, naroste i počet těch, kteří buď budou závislí na nejistých a krátkodobých částečných úvazcích, nebo dokonce na brigádách. Nemalá část těchto lidí budou mladí vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří budou marně hledat práci, která by odpovídala jejich vzdělání, na tož aby se jednalo o práci stálou a dobře ohodnocenou.

To, že tento scénář může nastat, je patrné nejenom na statistikách nezaměstnanosti, kde můžeme pozorovat stoupající počet nezaměstnaných vysokoškoláků, a na trendu v mnoha evropských státech, ale stačí mít oči na stopkách a poslouchat vyprávění svých známých či spolužáků, kteří pomalu končí školu a začínají hledat práci. Rozhodně to není žádná legrace a nikde není psáno, že u nás za pár let nemůže nastat podobná situace jako ve Španělsku. Brzy tady můžeme mít velkou skupinu nadmíru frustrovaných mladých lidí – resp. to budou ti méně šťastní z nás.

V takové situaci může být svoboda a demokracie ohrožena raz dva. Stačí, když se najde někdo, kdo všechnu tu nespokojenost a frustraci šikovně uchopí. Kdo to bude, těžko říct. V současné době bych rozhodně nepodceňoval vznikající uskupení kolem Holešovské výzvy, senátora Tomia Okamury, Víta Bárty a ekonoma Pavla Kohouta. Není náhoda, že právě oni u nás navrhují zavést prezidentský systém.

Oslabování demokracie v jižních Čechách

Vraťme se k protestům v jižních Čechách a zkusme se na ně podívat trochu jinou optikou, než je zvykem. Co když jsou to právě ony, kdo situaci zhoršují a svým způsobem, přestože s dobrým úmyslem, oslabují společnost a její odolnost vůči tomu, kdo by mohl demokracii a svobodu ohrozit? Zní to absurdně? Čím více je společnost polarizovaná, čím větší pnutí a rozpory v ní existují, tím větší šanci mají různá uskupení a charizmatické osobnosti, které chtějí její jednotlivé části poštvat proti sobě a tím se dostat k moci.

Pokud tady i zásluhou hladovkářů v Českých Budějovicích vzniká situace, v níž vedle sebe máme dvě části společnosti, které jsou velmi vyhraněné a vzájemně se nechápou, tak se společnost vůči podobným útokům stává velmi oslabenou. O jaké dvě skupiny se jedná? Na protikladných postojích k jihočeské hladovce je to vidět velmi dobře. Pro jednu část společnosti dnes komunisté nepředstavují ohrožení svobody a stejně tak jejich vztah k minulému režimu není nikterak negativní, což vůbec nemusí být tím, že tehdy byli mladí a nyní vzpomínají jen na to pěkné a to špatné vytěsnili.

Vzájemné nepochopení
Důležité je, že mnoho lidí režim před rokem 1989 vůbec nemuselo vnímat jako nějakou strašnou dobu nesvobody. A to proto, že jejich každodenní svoboda nijak výrazně narušená nebyla – svobodu shromažďování, tisku či sdružování ve svém životě zkrátka zase tolik nepotřebovali. O to silněji dnes ale třeba prožívají nejistotu na trhu práce. Frustrace s ní spojená může být natolik intenzivní a stálá, že naprosto zastíní ostatní občanské svobody.

A pak tu máme druhou skupinu lidí, které se tato nejistota zatím ještě netýká – buď mají dobré a stálé zaměstnání či studují a trhu práce ještě příliš vystaveni nejsou. Naopak mnohem citlivěji přistupují k občanským svobodám – protože jednak vyrostli v období, kdy jsou právě ony vyzdvihovány a brány jako něco, co je předmětem veřejného zájmu, kdežto práce je pojímána jako něco soukromého, co je na každém, aby si sám nějak zajistil. Navíc velký počet lidí z této skupiny je zvyklý cestovat či jinak tyto občanské svobody ve svém životě běžně využívat.

Ani jedna část společnosti ale nemá patent na to, co je to pravé. Nelze jedněm vyčítat, že jim záleží na sociálních jistotách, a druhým na svobodě slova či cestování. Pokud tyto dvě skupiny nenajdou společnou řeč a atmosféra kolem protestů v jižních Čechách k tomu podle mne nepřispívá, nedivme se tomu, že u nás časem bude čím dál více ohroženo právě to, čeho se dnes hladovkáři bojí. Potom to ale nesvádějme na komunisty, budeme si za to moct sami.

Tento text byl psán pro The Student Times.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 12.Dubna 2013, 18:00:29

Autor má pravdu, že ne všichni se cítili v bývalém režimu nesvobodně. Jsou různé typy lidí. Některým vadí, když je někdo omezuje v činnosti, kterou chtějí dělat. Chtějí si vydělat dost peněz, aby si mohli dopřát to, po čem touží, a zároveň jim nevadí, když si kvůli tomu občas "máknou" trochu navíc. Mají totiž (na rozdíl od těch druhých) energie na rozdávání. Věřím, že jim bývalý režim lezl na nervy, když třeba nemohli cestovat, podnikat a tak. Já to úplně chápu, ale nevím, proč oni nemohou pochopit, že všichni takoví nejsou. Jsou lidé, kteří byli před listopadem v podstatě spokojeni, celkem nic jim nechybělo, protože ani nic zvláštního nechtěli. Mnozí byli vzhledem ke svému povolání v cestování ještě víc omezení, než ti ostatní (například já), aniž jim to jakkoli vadilo. Zato oceňovali jistotu zaměstnání, odkud je nikdo nemohl vyhodit, a sociálního zabezpečení, o které se nemuseli vůbec starat, i když to tak navenek třeba nevypadalo. A ze všeho nejtrapnější je, když něteří rádoby pravičáci, kteří ani žádné zvláštní schopnosti nemají, jen prostě měli kliku, že se dostali kdysi tam, kam se dostali, z čehož dodnes žijou, ve vší vážnosti hází kolem sebe moudrosti typu : "na chudý lid musí být přísnost" a pod.
Osobně se mám dnes po materiální stránce mnohem lépe, než tehdy. Tenkrát zamlada mi vadil nejvíc tehdejší nedostatek pěkného oblečení, což jsem si mohla pak ve starším věku vynahradit. Ale děsí mě to, že mé děti už se tak mít nebudou (mám na mysli ty jistoty, ne to oblečení). Pokud platí to, co psal Jan Keller, totiž že potomci těch, jejichž předkové byli chudí, spadnou zase tam, kde byli jejich prarodiče a praprarodiče, pak se mi z toho dělá nanic, že do takového světa jsme přivedli své děti. O sebe se nebojím. Jestli se budu mít na stará kolena hůře já osobně, na tom mi zas tolik nezáleží. Jde mi hlavně o děti.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 12.Dubna 2013, 18:40:31

A ze všeho nejhorší je, že z potomků proletariátu, povýšeného takto na střední vrstvu, jež má však před sebou zase sestup, se už nestane znovu proletariát, vzhledem k tomu, že doba průmyslového rozmachu je za námi. Pokud se lidé, jejichž předkové byli dělníci, neudrží ve střední vrstvě, stane se z nich nanejvýš tak lumpenproletariát. Když se člověk rozhlédne kolem sebe, zejména v bývalých průmyslových oblastech, tak někde to už má možnost vidět. Ze všeho nejhorší je ten morální sešup.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 13.Dubna 2013, 11:06:50


Průmyslový proletariát posledních století měl svůj étos a morálku.

Jakou ale morálku měl řekněme na konci římské republiky kolem roku 60. př. n. l. tamější proletariát dlouhodobě nezaměstnaných ... ? .... slintajících v arénách a řvoucí Verbera !!! (zaútoč!) na toho silnějšího gladiátora, protože chtěli vidět krev, chtěli mít znovu a znovu vzrušeny své smysly v tom nekonečném, nudném nikam nevedoucím životě špinavých čtvrtí "věčné" Urbs ... (viz Loukotkové "Doma lidé umírají", která ale popisuje spíš tu předchozí gracchovskou nebo spíš mariovsko-sullovskou éru ... pak to bylo rok od roku horší a horší) ... systém se reprodukoval jedním zhoubným směrem ... republika institucionálně adekvátní "ctnostem" vyhasla (její formální obnovení Octaviánem r. 27 př.n.l. se dnes považuje za její faktický konec) ... a po tom prvním ještě normálním nastoupili šílení císaři juliánsko-klaudijské dynastie ...


Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 13.Dubna 2013, 11:18:18

Právě takovými se nemajetní stali, protože byli svými bohatými spoluobčany postupně zbaveni půdy a tím i práce. Práce svobodných občanů byla nahrazena prací otroků a prací příslušníků závislých národů. Nějakou dobu se to totiž ekonomicky vyplácelo.

Bohumil Trávníček - Brno

Poučení z historie Sobota, 13.Dubna 2013, 12:01:55

Myslím, že pan Tejkl správně hledá poučení v historii, i já se domnívám, že základní principy fungování lidské společnosti jsou pořád obdobné od nepaměti. Takže díky za zajímavý postřeh.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

malá glosa Sobota, 13.Dubna 2013, 15:09:36

ad B.T. :.co je tedy obsahem vývoje, když je to furt to samé ? skáza republikásnkých zásad či barbaři co rozvrátili imperium je snad jen hrubá paralela.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Je to "furt to samé"? Sobota, 13.Dubna 2013, 21:29:30

Je a není. Na jedné straně je, protože "Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového." Na druhé straně není, protože nikdy se neopakuje nic doslova, pouze nastává podobná situace. A co je hlavní - přece existuje vývoj k dokonalejším a složitějším formám, což se ovšem netýká jen vědy a techniky, nýbrž i samotného člověka. Člověk se emancipuje čili osvobozuje, byť to někdy vypadá, že je spíš v úpadku.
A ještě musím napsat, že barbaři impérium nerozvrátili. Ani tehdy ani nyní.

Bohumil Trávníček - Brno

Pane Dolejši, Sobota, 13.Dubna 2013, 22:04:13

Nepsal jsem "furt to samé", ale "obdobné". Je to sice nevelký významový posun, ale i na tom mnohdy velmi záleží.

Obdobné je to v tom, že Homo sapiens (jako i jiní primáti) tvoří smečky či tlupy. A určitá část tlupy se vždy snaží získat pro sebe privilegia oproti zbytku tlupy. Ten vývoj je v tom, že je třeba vymýšlet pořád nové a nové metody jak zbytek tlupy oblafnout aby to nebrala jako kradení/parazitování.

Je to obdobné jako koevoluce mezi hostiteli a parazity. Připomínám, že z dlouhodobé perspektivy úspěšnější jsou paraziti, kteří své hostitele neždímají úplně. A nejvíc ti, kteří jim i něco poskytují. A o to jde. Aby se z parazitismu stal spíše mutualismus. Pak lidstvo přežije.
Jsou toho ale dnešní mocní schopni nebo jednají stupidně a zničí nakonec i sami sebe? Viz: http://www.youtube.com/watch?v=aRSZeTPQFAE
Extrémní nerovnováhy (např. mezi chudými a bohatými) neunese nakonec žádný systém. A v současném světě funguje pozitivní zpětná vazba, která nerovnováhy vždy zvětšuje: čím jsi bohatší, tím větší máš moc a tím zase víc zbohatneš (= okradeš ostatní). A tak pořád dokola až do okamžiku, kdy to už systém neunese a zkolabuje.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 14.Dubna 2013, 10:47:56


Řekla jste to dobře, paní Hájková ... nějakou dobu se otroctví vyplácelo.

Zatímco kolonát a feudalismus jsou schopny dlouhodobě udržitelné reprodukce, bylo - podobně jako asi kapitalismus - to skutečné, nejen antické, ale prostě helenské, kartaginské a zejména římské otroctví v době imperia, tedy ve velkém ...

... nerovnovážné.

Pokud přestala expanze, nekonečné války a nastoupil pax romana, imperiální mír ... a na trzích splaskla nabídka otroků, takže ceny stouply a bylo nutno otroka pěstovat, reprodukovat a udržovat generačně ... pak ovšem celkově zdražil a kolonát (tedy polofeudalismus) se stal nutností ...



jedna momentka z jednoho mého staršího článku:



" Preludium

Dnes nám připadá samozřejmé, že i kdyby díky nepříznivé vyjednávací síle neprivilegovaných docházelo k utahování šroubu globálním kapitálem sebevíc, musí hodnota vyráběného statku či služby obsahovat reprodukci životních sil.

Ale dokonce i lidské bytosti a jejich životní síly bylo kdysi možno nevratně vyčerpávat a drancovat.

I v zemích vyspělých …


A nejen to.

Nevratné drancování lidských životů dokonce i mohla být podmínka reprodukce statu quo příslušné společenské soustavy …

Agresívně rostoucí střední a pozdní republika s obrovskou záplavou a tedy nabídkou otroků na trhu byla pochopitelně společností s velmi stlačenou cenou průměrného otroka – ovšem v té míře, v jaké tyto podmínky trvaly. Pokud to tak ovšem bylo, vyplatilo se ekonomicky vzato otroka doslova vyždímat jako citron a dodělávajícího někam zahodit – vždyť trhy na otroky byly napěchovány k prasknutí (později za císařství už určité státní, právní zásahy do zacházení s otroky být mohly) …

Masové otrokářství zejména pozdní římské republiky kvetlo, ale zejména do té doby, dokud existoval „nereprodukční přísun“ otroků z pernamentních válek.

Po ustálení velkého římského míru „pax romana“, TENTO přísun v potřebném rozsahu vyhasínal a bylo třeba stále nákladněji reprodukovat generace dalších a dalších otrockých pracovních sil, což bylo nákladnější – a stále víc.

Všezahrnující otrokářství se takto ukázalo jako nestabilní, nerovnovážná situace, pokud nemohlo parazitně a „externalitně“ čerpat z pernamentních válek a z nízkých cen otroka takto vzniklých.

Nová situace si začala vynucovat jinou formu spojení výrobních sil mezi sebou a latifundista nakonec spontánně začal v pozdním Římě reformovat původní model hospodaření do podoby zvané kolonát …


(Obraz)

Reprodukce a drancování
Pozdní římská republika.
Všude se válčí …

Když Crassovy legie v sedmdesátých letech před naším letopočtem zlikvidovaly Spartakovo povstání, byly trhy narvány záplavou otroků a Crassa (podle Howarda Fasta) údajně podplatili někteří bohatí podnikatelé trhů s otroky, aby nevrhl zajaté otroky na trhy, které by rozvrátil, ale aby je ukřižoval, aby nabízené množství nezlikvidovalo cenu.


Ale to jsme se zakecali.

Protože stroj času právě přistává. A my teď jen tiše přibouchneme dvířka a proplížíme se k ville patricije Marca Licinia Reducta …

Vážený patricij Marcus Licinius Reductus ve své tóze právě dává příkazy svému galskému villicovi Cloxidovi, otroku-správci, který třebaže Gal, vyrostl mezi vzdělanými massilijskými Řeky (dnešní Marsseille – pozn. M. T.) …

A vznešený Reductus už ani neskrývá podrážděnost nad nedůvtipným správcem:

„Myslím, že snad mluvím srozumitelně a nevím, co je tu k nepochopení.

Říkám to snad jasně, ne?

Nebo si snad myslíš, že jako patricij neumím počítat?

Nepochybuj, hochu o tom, že já počítat umím a možná líp než polovina equitů v celé republice (equiti : podnikatelská vrstva (jezdci) ve starověkém Římě – pozn. M. T.) …

Takže ještě jednou a naposled, a už mně neštvi - snížíš dávky pro ergastulum (kobky otroků) o pětinu. Drž hubu, teď mluvím já … to je mně taky jasný, že vesnický otrok, kde je silný výdej energie, nevydrží takhle o moc déle než půl roku.

Jenže Crassovi důstojníci prý nesplnili kvótu pro ukřižování. Na trhy bylo nakonec vrženo tolik otroků, že se trhy skoro zhroutily, protože i trhy mořských pirátů jsou napěchované k prasknutí. Féničtí piráti pod Gadesem u Herkulových sloupů teď prodávají doslova a dopísmene za hubičku. Dnes jsem se cestou z veřejných lázní stavil u Egypťana Reclandama v jeho kanceláři. Visí tam tabulky se situacemi na všech velkých trzích, nejen italských.

Už jsem to tedy (Reductus si hlasitě a jakoby odevzdaně povzdechl) propočítal sám, Cloxide - když ty se, jak vidím, neobtěžuješ udělat pro familii a latifundii něco trochu přínosného. Ta pětina snížených dávek je úspora, která vydělá na dalšího otroka plného síly při dnešních směšných cenách otroků už za čtyři a půl měsíce. A já vycházím z toho, že ještě pár měsíců přes ten půl rok bude otrok, hlupák, zoufale usilující přežít, fungovat - než si ho vezmou bozi z tohoto pro něj nedobrého světa…. Teď mluvím já, Cloxide, už jsem ti to jednou říkal … To vím taky, že otrok bude fungovat čím dál hůř a bude slabší a slabší – u primitivních prací to ale neudělá takovou škodu, a dozor si s tím poradí.

No a pro mě to všechno je už čistý zisk – každý měsíc nad ten půl rok, co bude fungovat. Moje bohatství, hochu, totiž není nekonečné – já nejsem Crassus, Cloxide. Mně se bude, hochu, hodit každý sestercius - víš přece, že příští rok budu usilovat o kandidáturu na kvestora …“

Vznešený Reductus vstává s tím, že audience je u konce:

„Do březnových Kalend mně připravíš propracované návrhy. A teď vypadni, čeká mně koupel. A řekni Ridoně, ať mě přinese do lázně falernské.“

A vznešený Reductus si ještě při odchodu bručí „…abych taky všechno zařizoval sám, kolem mám samé takové 'kam ho postavíš, tam ho najdeš' ...“


(Konec obrazu)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 14.Dubna 2013, 14:01:22

Díky za tento názorný a zajímavý náhled do dávné historie, pane Tejkle.

Evoluce2

Martin Ševčík - Přisluhovač globálního kapitalismu 2, Frýdek-Místek

Příspěvek pana Tejkla Pondělí, 15.Dubna 2013, 15:13:50

Velice zajímavý příspěvek, ta historická momentka. Neměl by jste odkaz na celý článek, rád bych si to přečetl?
Díky

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.