Kouzla s čísly a aktivní politika nezaměstnanosti

Politika zaměstnanosti nebo spíše nezaměstnanosti v posledních dvou letech by se s trochou ironie dala charakterizovat nikoliv jako snižování počtu nebo podílu lidí bez práce, ale jako snižování statistických dat, která tyto počty zachycují.

Podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí je v České republice bez práce 585 809 lidí ve věku od 15 do 64 let. Z celkového počtu lidí (tedy aktivních i neaktivních) v této věkové kategorii je to tedy přibližně osm procent. V minulosti ministerstvo uvádělo nikoliv podíl nezaměstnaných na věkové kategorii celkově, ale jen na ekonomicky aktivní části této kategorie. Celková čísla by podle původní metodiky byla nutně ještě vyšší, než uváděných osm procent. Ať už se ale díváme na počty lidí bez práce tou či onou optikou, trend je bohužel jasný – je jich čím dál více.

Jak to všechno začalo
Udělejme si malou exkurzi do koaliční smlouvy, kterou v polovině roku 2010 podepsal tehdejší vládní triumvirát – TOP 09, ODS a Věci veřejné. Podkapitola nadepsaná pracovní místa, tedy ta, která je z hlediska politiky zaměstnanosti obzvlášť podstatná, obsahuje jen několik poměrně stručných bodů, které se většinově zabývají „flexibilizací“ trhu práce, tedy určitým znejisťováním pozice zaměstnanců.

Příkladem je možnost opakovaného uzavírání pracovního poměru na dobu určitou nebo „pružnějších kont pracovní doby a její flexibilnější nerovnoměrné rozložení“. Vláda tak chtěla firmám (nikoliv zaměstnancům) umožnit lépe využívat pracovní dobu v návaznosti na množství zakázek. Silnou kartou a to nejen v politice zaměstnanosti měla být podpora podnikání a daňové úlevy. O tom, nakolik šlo o skutečně koncepční kroky nebo jen vábničku pro voliče, si lze udělat celkem jasný obrázek.

Léčba šikanou
A zpátky do současnosti. Politika zaměstnanosti nebo spíše nezaměstnanosti v posledních dvou letech by se s trochou ironie dala charakterizovat nikoliv jako snižování počtu nebo podílu lidí bez práce, ale jako snižování statistických dat, která tyto počty zachycují. Jinými slovy nejde ani tak o zaměstnání lidí bez práce jako spíš jejich zahnání do oblasti mimo statistiky, tedy mimo evidence úřadů práce.

Brilantním krokem byly z tohoto hlediska veřejné „nucené“ práce jako podmínka pro výplatu podpory v nezaměstnanosti a to nejen pro dlouhodobě nezaměstnané. Dalšími kroky byl například systém docházky nezaměstnaných na poštu nebo zavedení sKaret, které se měly vztahovat na nejrůznější formy sociální podpory a pomoci. Je pochopitelné, že mnohý nezaměstnaný dá před stigmatizací a šikanou raději přednost odchodu z evidence úřadu práce. A čísla statistik jdou dolů…

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.