Situace s bydlením a prací chudých lidí je vážná. Sociální bydlení prakticky neexistuje. A práce často není ani pro lidi ze střední vrstvy, natož pro sociálně slabé, Romy i „bílé“. Romové, i chudí lidé obecně, se navíc stávají v očích stoupajícího počtu lidí „nepřizpůsobivými parazity“ či sockami. Tento koktejl je výbušný.

Dluhová past

Podle mých zkušeností z práce v chudinských čtvrtích, ghettech či ubytovnách se mnoho chudých ocitá v dluhové pasti, z níž není úniku. Protože jim často nezbývá na jídlo, tak neplatí nájmy nebo si půjčují peníze u lichvářů. Když neplatí nájmy, ocitají se na ulici či přespávají u příbuzných v přecpaných bytech.

Když si jdou půjčit k lichváři, stávají se, až na výjimky, jeho doživotním majetkem, platí mu pak pořád, protože většinou nedají vše do pořádku jedinou půjčkou. A protože úroky jdou někdy až do několika set procent. Mnoho lichvářů navíc na mnoha místech republiky vlastní v sociálně vyloučených lokalitách či poblíž herny a kasina - hráči mezi chudými tak část vypůjčených peněz vrací rovnou do kapsy toho, kdo mu na vysoký úrok půjčil.

Ztráta naděje a perspektivy

Narůstá drobná kriminalita páchaná chuďasi, především krádeže - a růst bude dál, jelikož odpovědní politici se spoléhají na represi („řešení“ důsledků), namísto toho, aby zvýšili šance chudých na bydlení a zaměstnání (tedy řešili příčinu). Lidé na sociálním dně ztrácejí naději a perspektivu do budoucna, z toho plyne nárůst jejich frustrace a bezmoci. Proto roste i prostituce, užívání drog a gamblerství. Proto se prohlubují špatné sociální návyky (například nedostatek hygieny) a nezískávají návyky jinak běžné (když nikdo z rodiny ve druhé třetí generaci nechodí do práce, jak mají děti tento návyk získat?).

A proto také mají chudí rodiče více dětí než bohatší - tak tomu ostatně bylo v historii vždy, že ti nejchudší měli nejvíce potomků, aby ve stáří měli někoho, kdo se o ně postará, i proto, že děti jsou pro ně radostí, které jinak mají čím dál méně.

A narůstá i válka hlupáků v podobě hledání vnitřního nepřítele v diskusích a článcích na internetu i v médiích.

Chudí v Ostravě jsou bez šance

Jako odstrašující příklady situace nejchudších lidí sloužily v poslední době dvě mediální kauzy: Přednádraží (Ostrava) a ubytovna v Krásném Březně (Ústí nad Labem). Situace je však stejná i jinde. V souvislosti s tím mne zajímalo, jaké jsou v těchto dvou velkých městech možnosti bydlení i možnost sehnat práci. Ústím jsem se již zabýval. A jak je to v Ostravě?