Zpátky v realitě

Když policii nezahnaly sněhové koule a na ministerstvu práce a sociálních věcí sedí paní pokud možno ještě asociálnější než její předchůdce, jaká naděje zbývá pro chudé rodiny, které mají být pozítří vystěhovány z provizorní ubytovny?

Apolena-rychlikova2

Apolena Rychlíková

29.01.2013 10:54

Související

Zatímco na sociálních sítích se ještě odehrávají boje plné plamenných obvinění, kdo že vlastně může za Zemana na Hradě (voliči, nevoliči, váhaví voliči, komunisti, vlastizrádci, idioti, hlupáci, typičtí Češi), počet výhrůžek emigrací vzrostl společně s počtem skupin, které ještě před Zemanovou inaugurací tak či onak prohlašují „Nejsi můj prezident", a šok z toho, že někteří si dovolili nevolit „morálně", ale sociálně dostává svého vrcholu (doufám, že opravdu skončí oním tolik kýženým odtržením Prahy od zbytku republiky - co jiného dělat s regionem, kde se ODSka volila v dobách, kdy jí zbytek republiky pomalu nemohl ani přijít na jméno), v reálném světě včera opět vzplály boje o dodržování toho, čím se tu každý slušný člověk tak rád zaklíná. Základních lidských práv.

S těmi je to totiž v českých zemích složité. Jak nedávno poznamenal můj kamarád Richard, jsou našim nejlepším vývozním artiklem. Můžeme se přetrhnout solidaritou s feministickými anarchistkami (toto sousloví si řekněte třikrát nahlas, nejlépe před zrcadlem) Pussy Riot, což je jistě v pořádku. Když se však rozhodne různorodá skupinka demonstrantů projevit solidaritu s těmi, jejichž základní lidská jsou porušována před našima očima, skončí to zatýkáním a policejní brutalitou. Navíc přímo v budově Ministerstva práce a sociálních věcí (TOP 09 - víc, než si myslíte).

Včerejší demonstrace Nenechme je skončit na ulici si kladla za cíl upozornil na dlouho neřešenou situaci v oblasti zacházení s Romy na severu Čech (tato situace je však obdobná s ostravským Přednádražím nebo jinými „vyloučenými lokalitami"). S těmi je to na Ústecku víc než složité – domy, ve kterých Romové najdou podnájem, patří nedohledatelným majitelům, kteří se o ně nestarají a domy tak chátrají.

V Předlicích se v listopadu minulého roku jeden dům zřítil a usmrtil jeho obyvatelku. Aby takové katastrofy byli ušetřeni i ostatní, našlo se jim přechodné bydlení – v tělocvičně. I přes snahu sociálních pracovníků z Konexe a Člověka v tísni a vlastní iniciativu Romů se pro ně nepodařilo sehnat bydlení a rodiny s dětmi skončily nakonec v otřesné ubytovně, která – světe div se – patří jednomu z pěti nejbohatších Čechů u nás – Radovanu Vítkovi. Ten se o ni – světe div se podruhé – vůbec nestará.

V prostředí injekčních stříkaček, štěnic a nepořádku tak za nektřesťanské peníze trávili Romové Vánoce i následný první měsíc tohoto roku. Ve čtvrtek 31 .ledna mají být vystěhováni. Pro komunitu, jejímž hlavním stavebním prvkem je rodina, což jí mimochodem pomáhá překonávat těžká období (lidé z většinové společnosti by se v situacích, ve kterých se nacházejí Romové, už dávno ocitli na ulici), se chystá dělení rodin – matky mají jít asi do azylových domů, otcové bůhví kam.

A to navzdory tomu, že se sami pokoušeli sehnat bydlení, na které mají i peníze. Jak správně podotkla jedna z řečnic včerejší demonstrace, Anna Šabatová, tomu se říká jednoduše: diskriminace.

To, jakým způsobem se vyvinula včerejší demonstrace sama, je už tak nějak kapitola sama o sobě. Poté, co malá skupina demonstrujících vnikla – ano, neoprávněně, jak jinak se to asi dělá – do nitra budovy Ministerstva práce, aby se pokusila jednat přímo s paní ministryní Müllerovou, byla k zásahu zavolána policie.

A to i přesto, že okupanti slíbili, že v klidu sami odejdou, dostane-li se jim záruky v podobě prohlášení do médií, že se během plánovaného čtvrtečního vystěhování nestane nic předlickým rodinám. Mezitím, co se ale hledal někdo, kdo by to těm několika řekl, přijeli těžkooděnci a rozjel se kolotoč zbytečného – a co víc, zbytečně brutálního – postupu proti těm, kteří byli nahoře.

V takových situacích si vždycky sama pro sebe říkám. Na bandu děcek sedících na zemi posíláme těžkooděnce, zatímco ožralý Janoušek poté, co málem přejede naschvál ženu, může v klidu telefonovat...

Za hlasitého skandování ostatních demonstrujících, kteří mezitím pronikli dovnitř do budovy, se se zatčenými zacházelo osvědčeným způsobem - o tom svědčí díry v sádrokartonové zdi způsobené mlácením. Jednu z těch větších udělal policista rovnou hlavou jedné z demonstrantek. Po nesmyslném, asi dvouhodinovém držení, jehož jediným cílem bylo odehnat zbytek demonstrantů a zajistit si další posily pro převoz, se po nepopsatelných policejních manévrech podařilo zadržené osoby cpát do auta – v tu chvíli už na místě bylo kolem čtyřiceti těžkooděnců, z nichž většina tvořila ochranný kordon před policejním antonem.

Absurditu toho celého pak završil výjev jakoby oživlý z Banksyho graffity. Přihížející začali po policii házet sněhové koule, policie se s hlasitým pokřikem „Hledí dolů!" organizovaně bránila, a k tomu pro jistotu zatkla a do jedoucího auta narvala ještě další lidi.

Co dělat... Za pár dní se tak jako tak můžou Romové ocitnout na ulici. V zimě. Systém vyplácení dávek na bydlení se v českém prostředí stal výnosným byznysem, takoví lidé, jako právě miliardář Radovan Vítek na chudobě systémově vydělávají tím, že zneužívají prostředí plné diskriminace a předsudků.

Vlastnit velké množství realit na severu Čech, brát od státu příspěvky po haldách, o domy se nestarat a vůbec nekomunikovat, to by se nedalo nazvat odpovědným podnikáním ani v případě, že by na takové jednání nedopláceli sociálně slabí. Takže co. Budeme se před souslovím „vyvlastnění ve veřejném zájmu" tvářit pořád pohoršeně?

A ještě jedna rada: až vás zase napadne si adoptovat černouška a v kavárně u vínka kámoškám povídat, jak jste solidární, zkuste někdy taky přijít na takovou demonstraci, nebo odjet za Prahu, do Ústí nad Labem, do Ostravy, kamkoliv. Slumy ne nepodobné těm v Africe tu máme taky, ale chápu, že na obrázku to přece jenom vypadá roztomileji než v realitě.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Lukáš Hofman - Praha

Článek je velmi pěkně a emotivně napsaný, proložený hezkými odkazy na místní darebáky, jako např. na Janouška, Úterý, 29.Ledna 2013, 20:39:18

nicméně mi chybí jakýkoli nástin řešení, jaké by si autorka představovala.

Z dlouhodobého hlediska je samozřejmě problém koncepce příspěvku a doplatku na bydlení, který ovšem byl zaveden v současné podobě právě proto, že stát po nedobré zkušenosti nevěří těm, kdo pobírají dávky, že si z hotovosti, kterou by jinak na bydlení dostali, zodpovědně zaplatili nájem. Když už, tak bych kritiku směřoval sem.

Z krátkodobého hlediska ale samozřejmě je problém umístit někoho, u koho je důvodný předpoklad, že nájemné platit nebude a byt vybydlí. Jedna věc je plamenně vykřikovat o diskriminaci a údajném porušování lidských práv a pořádat demonstrace, druhá věc je ale ta, že nemůžete někoho nutit, aby pronajal svůj byt někomu, kdo se mu ale vůbec nelíbí, nebo aby provozoval podnikatelskou činnost (jako třeba ubytování) proti své vůli. Stejně tak prostě nemůžete dopustit, aby celé rodiny včetně dětí v klidu žily v baráku, co na ně může kdykoli spadnout.

Bylo by hezké, kdybyste navrhla, jak chcete takovýto problém řešit.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Pokus o odpověď panu Hofmanovi Středa, 30.Ledna 2013, 10:39:25

Vážený pane Hofmane,
pokusím se na Vaši otázku odpovědět, i když se netážete mne, ale paní Rychlíkové.

Důstojný lidský život není možný bez civilizovaného bydlení a zaměstnání, z jehož výtěžku lze bez velkých problémů hradit životní náklady.

Takže zaprvé:
Je třeba stavět domy pro tzv. sociální bydlení. Peněz je v rozpočtu na to dostatek. Ročně se u nás rozkrade z rozpočtu minimálně 200 miliard korun. Jeden byt, bude-li stavěn v režimu neziskovém, bude stát 1 milion až 2 miliony korun.
To máme 100 000 až 200 000 bytů ročně. Během roku dvou je bytový problém vyřešen.

Zadruhé:
Vytvářet pracovní místa v podnicích družstevního charakteru, kde nejde o zisk. Zakládat státní, krajské, okresní a obecní podniky, v nichž nepůjde o sobecký privátní zájem, ale o zájem všech. Veškeré organizace státní správy, vč. zdravotnictví a školství, včetně příslušných servisních služeb, ustanovit jako státní podniky buď neziskové, anebo s kontrolovanou mírou zisku. Zisk navracet zpět do systému, tedy zpět občanům. Znovu zavést mzdové tabulky a regulaci cen.

Co to vše předpokládá? Nekrást, nepodvádět a nebýt na sebe zlí.

Že je to utopie? Ale není. Mnohé z toho leckde funguje, např. v Rakousku. Tady to fungovalo také. Za monarchie, za první republiky a za komunismu. A kdyby to utopie přece jen byla, pak jsme ztraceni.

S pozdravem a přáním všeho dobrého
Jiří Vyleťal



Lukáš Hofman - Praha

Pane Vyleťale, Čtvrtek, 31.Ledna 2013, 19:59:44

děkuji za příspěvek do diskuse. Bohužel jsem nemohl pro pracovní zaneprázdněnost odpovědět dříve. Samozřejmě, že existují varianty, jak si poradit se sociálně slabými; sám ostatně navrhuji změnu v příslušných příspěvcích státní soc. podpory a podpory v hmotné nouzi, aby na příspěvcích pro tyto lidi nemohli parazitovat majitelé polorozpadlých nemovitostí, co si účtují nájemné jako ve *** hotelu. Samozřejmě lze diskutovat i o Vašich návrzích (teď budu ale politicky velmi nekorektní na okraj poznamenám, že mnohým se podařilo za několik let vybydlit panelákové domy i za doby hlubokého socialismu). To je ale spíše koncepční otázka.

Když jsem se ptal paní Rychlíkové, co si představuje za řešení, měl jsem na mysli řešení v této konkrétní situaci. Jak si ona přeje vyřešit danou situaci. A jaký je vlastně smysl celé demonstrace.

Pokud se demonstruje proti vystěhování, tak co s tím má společného MPSV? Jaké konkrétní kroky má kterýkoli úřad učinit? Má nařídit Radovanu Vítkovi, aby provozoval ubytovnu proti své vůli? Nebo má nařídit majitelům bytů dostupných k pronájmu, aby si nastěhovali do svých bytů romskou rodinu? Anna Šabatová sice poznamená, že se tomu říká diskriminace, ale ani ona sama by si do svého bytu nenastěhovala rodinu, která je komplet bez práce (nebo minimálně nemá dostatečný příjem), předtím žila ve vybydlených domech a naposledy ji vyhodili z ubytovny - a to bez ohledu na barvu pleti. Samozřejmě mě mrzí, že mnoho rodin se bude muset rozdělit, ale pořádání demonstrací mi přijde zcela absurdní.

Jediné, co autorka navrhuje, je "vyvlastnění ve veřejném zájmu", což je prostě naprosto nepřiměřené a nevhodné řešení, které v současné situaci není ani možné,

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Čemu se nevyhneme Čtvrtek, 31.Ledna 2013, 21:42:52

Vážený pane Hofmane,
děkuji také za Vaši reakci.

Nějaká lepší administrace sociálních dávek a jejich řádné využití je jistě krokem vpřed, avšak je řešením jenom dočasným a týká se pouze následků, nikoliv příčin. Proto je tak nutné, aby lidé měli trvalé zaměstnání s platem odpovídajícím přiměřeným rodinným potřebám a řádné bydlení. Nemají-li toto, jejich život upadá a návrat do života řádného se stává den ode dne nemožnějším.

Vybydlené domy, jako např. v Chánově, je zase jenom následek. Příčinou je sociální vyloučení vlivem nezaměstnanosti a dalších s tím souvisejících patologických jevů. Sociálně vyloučení pak logicky vytvářejí ghetta, kde cítí jakousi ochranu mezi stejně postiženými.

K vyvlastnění bude muset jednou dojít. Problémy celospolečenského charakteru, jimiž jsou sociální vyloučení, masová nezaměstnanost, bezdomovectví, nárůst chudoby apod., jsou řešitelné zase jenom na úrovni celospolečenské, tedy minimálně na úrovni státu. Stát, který všechna aktiva zprivatizoval a pravidla pro hospodářskou činnost nastavil tak, že všechny výdobytky z ní končí v soukromých kapsách, je státem chudým, který není schopen společnost řídit. Nejde už vlastně o stát, ale o nadvládu silnějších nad slabšími. Má-li být stát znovu vzkříšen, bude muset opět disponovat určitou nemalou mírou majetku a hospodářskými aktivy. To vše ve prospěch občanů. Jiným způsobem než vyvlastněním to nepůjde, protože z ničeho se něco nevytvoří. Kdyby alespoň zprivatizované státy měly to pouhé nic, ale ony mají ještě k tomu gigantické a stále narůstající dluhy!

Litování těch, jimž by měla být jistá část majetku vyvlastněna, nemusí být vždy na místě. Jejich extrémního bohatství dosáhli skoro vždycky na úkor druhých, díky státu, který neetickému hromadění majetku jakož i ponižujícímu chudnutí otevíral dveře dokořán, a hlavně bez práce, tedy spekulací.

Možná se tomu, pane Hofmane, budete divit, ale znárodnění jako akt spravedlivého narovnání materiálních podmínek společnosti, připouští i katolická církev. Kéž bychom toho byli schopni bez válek a násilí.

Dobrou noc
Jiří Vyleťal

Lukáš Hofman - Praha

Vážený pane Vyleťale, Čtvrtek, 31.Ledna 2013, 23:20:24

také přeji hezkou noc. Předtím jen několik poznámek. Jedna se týká otázky sociálně vyloučených (chtěl jsem napsat romské otázky, ale má první asociace k tomuto obratu byl Heydrich v uniformě SS), další k otázce vyvlastnění.

Pokud jde o vyvlastnění, ten pojem vnímám ve smyslu čl. 11 Listiny a podobně jako všechny civilizované státy - tedy jako nucené odnětí vlastnického práva za přiměřenou náhradu. Vyvlastnění celých odvětví tu bylo (na Západě), náhrada byla i nižší než cena tržní a je to za určitých okolností přípustné i podle judikatury ESLP. Mám ale takový dojem (opravte mne, jestli se mýlím), že, i vzhledem k odkazu na dluhy státu máte na mysli nikoli takovéto přijatelné vyvlastnění, ale expropriaci, konfiskaci, zábor bez náhrady. Osobně se bojím toho momentu (má-li nutně přijít), kdy přijde někdo a s rétorikou posledního spravedlivého a s ukazováním na pár lumpů, kteří si v příhodnou dobu dokázali nakrást, a halasnou podporou těch, co z velmi rozličných důvodů mají málo, začne konfiskovat lidem majetek. Bojím se toho, že takovouto politikou budou postihnuti i ti, co si nikdy na nic nenakradli a ke svému majetku přišli jen poctivou prací. A také se bojím toho, že takto zabavený majetek nakonec nebude sloužit všemu lidu, jak je nádherně malováno, ale třeba jiným cílům. To je ale nicméně otázka světonázoru, zřejmě se neshodneme a zřejmě už vůbec nenalezneme oboustranně přijatelné řešení :-)

K otázce sociálně vyloučených: ano, naprosto souhlasím s tím, že je potřeba zajistit trvalé zaměstnání se slušným platem. To je ale dle mého názoru ale zejména úkolem těch, kdo jsou takto postiženi. Dokážu si nicméně představit, že vzhledem k rodinnému zázemí, environmentálním vlivům a trvalé nouzi je to mimořádné obtížné. Tady je samozřejmě potřebná role státu, popř. jiných organizací, aby těmto lidem podaly pomocnou ruku a pomohly s doplněním vzdělání, rekvalifikací apod., aby tito lidé takové zaměstnání vůbec mohli vykonávat. Nakonec i romské organizace mnohdy uvádějí, že není správný přístup těch Romů, kteří se staví do role oběti a sebemrskačsky se v tom vyžívají. Na druhé straně je potřeba pozitivní přístup většinové společnosti. Jinými slovy, pokud zjistím, že dělám takový dojem, že si nejsem schopen opatřit důstojný nájem, natožpak práci, musím zejména já usilovat o to, aby se toto změnilo...a ne před ministerstvem s Annou Šabatovou vykřikovat "diskriminace" a dožadovat se ubytování v rozpadlém baráku nebo soukromé ubytovně, která uzavírá provoz; samozřejmě naopak úkolem zbytku společnosti je nabídnout pomocnou ruku.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Vážený pane Hofmane, píšete Pátek, 1.Února 2013, 18:16:8

"pokud zjistím, že dělám takový dojem, že si nejsem schopen opatřit důstojný nájem, natožpak práci, musím zejména já usilovat o to, aby se toto změnilo.."

takže za předpokladu, že zrovna já jsem nezaměstnaná, starám se o děti a mám jen základní vzdělání, co bych asi tak mohla dělat jako jedna z půl milionu nezaměstnaných v této zemi, když volná pracovní místa nejsou? To je jen aritmetika. Představte si na jednom počitadle 100 kuliček a na druhém jen 90. Jak chcete těch 100 kuliček přiřadit těm 90? Jak chcete aby 100 lidí pracovalo na 90 pracovních místech a aby žádný člověk nebyl bez práce? Jak chcete aby 5 milionů práceschopných v této republice pracovalo, když je tu jen 4,5 milionu pracovních míst?
Vinit dnes lidi z toho, že nemají práci, není rozumné. Jistě, vždycky se najdou lidé, kteří nepracují proto, že jsou lenošní. Ale těch je jen malé procento ve společnosti, kde pracovat je považováno za normální.

Pokud jde o vyvlastňování, tak svámi souhlasím. Vyvlastňování není krádež, vždy jde o smluvní akt podložený (demokratickým) zákonem.
Jen na okraj k uvážení dávám, co se mi nedávno přihodilo. Vlastním jako dědictví z maminčiny strany kousek políčka vrácený v restituci. Nic to nevynáší, co dostanu v nájmu, zaplatím na pozemkové dani. Já s tím nic nezamýšlím, zdědí to moji potomci. Představte si, před asi dvěma lety jsem poštou dostala nabídku od zcela neznámé osoby o zcizení ve prospěch této nabízející osoby. "Zcicení", jak jsem se dověděla, je právní terminus technikus, když přenecháte svůj majetek podle příslušné smlouvy druhé straně. Takže vidíte, i tohle je dnes asi možné.

Lukáš Hofman - Praha

Paní Švandová, Pátek, 1.Února 2013, 20:06:49

díky za příspěvek. Nevyjádřil jsem se úplně zřetelně jasně, za což se omlouvám. Tím "nejsem schopen si opatřit důstojný nájem, natožpak práci" měl na mysli úplně něco jiného, než jim vyčítat to, že jsou nezaměstnaní. Myšlenka je ta, že i když mám na své straně stát, který za mne a moje rodinné příslušníky platí (třebas i dost vysoký) každý měsíc nájemné, a přesto z nějakých důvodů nejsem schopen přesvědčit ani jednoho normálního pronajímatele v určitém městě a musím žít v rozpadlé díře, asi nebude úplně problém v ostatních. Rozhodně 100 % obyvatelstva ČR nejsou rasisté; to by jinak DSSS dominovala na politické scéně. Jinými slovy: když ke mně přijde redaktor ČT Richard Samko nebo Vlasta Horváth, že chce pronajmout byt, tak jim ho rád pronajmu. Když ke mně přijde v monterkách Dežo (nebo kdokoli bilý, žlutý, černý nebo třeba Paroubkův Marťan), co bydlel naposledy v Přednádraží, co se vyjadřuje, jako kdyby měl 5 tříd ZŠ, a co ho naposledy z nájmu stěhovali těžkooděnci, tak v takového člověka nemám důvěru, že mi bude platit nájem, že mi byt nezničí, že nebude dělat nepořádek, že byt v klidu opustí a že se mi případně nebude mstít násilím, když ho za pomoci exekutora i s rodinou vystěhuji.

Opravil bych Vás: vyvlastnění není smluvní akt, ale správní akt. Není to ani na základě smluvního přímusu, ale je to prostě zbavení (omezení) vlastnického práva na základě správního rozhodnutí. A právě proto je potřeba k tomuto institutu přistupovat velmi velmi opatrně.

Jo, jasně zcizení. Ono to zní podobně jako odcizení :), ale ve skutečnosti to je velmi užitečný právní termín, co tu je už po staletí (veräußern, alienate, enajenar, отчуждать).

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Hofmane, díky za odpověď. Pátek, 1.Února 2013, 22:11:48

Je mi jasné, že to myslíte dobře, a souhlasím, že v situaci, kdy už před sebou máte nedůvyrohodně vypadajícího Dežu, se asi už nic jiného dělat nedá, než ho jako nájemníka odmítnout.
Jenže na druhé straně si myslím, že tahle situace nenastala jen tak, ale že jsme k ní dospěli na základě předchozích špatně nastavených pravidel a zákonů, které takového Deža v montérkách vygenerují. A nemusí to být zrovna ani Rom (jak by se dalo soudit podle jména). Tohle nemůže vyřešit nájemce, který se přece chová tržně v rámci nastavených pravidel, v tom s Vámi souhlasím, tohle musí vyřešit instituce tohoto státu, musí se to donést až k lidem, kteří v zastupitelské demokracii nastavují příslušná pravidla. Musí se to prostě lépe promyslet na úrovni těch pravidel, a dát napříště lidem šanci, aby z nich nevyrůstali nedůvěryhodní Dežové v montérkách. Náprava by měla začít lepším přístupem ke vzdělání včetně osvojování pracovních návyků. Ale jak to chcete dnes lidi naučit, když každý desátý práceschopný práci nedostane. Za chvíli tady bude normální práci nemít. A týká se to zvláště mladých lidí, mezi kterými je nezaměstnaných ještě vyšší procento. Znovu říkám, změnit to mohou jen lidé, kteří nastavují v parlamentu pravidla.
A to jsou moje neobratně načrtnuté důvody, proč si myslím, že demonstrovat na ministerstvu práce a sociálních věcí "Nechceme skončit na ulici" bylo zcela na místě a kdybych byla poblíž, tak bych se přidala.

Děkuji za upřesnění ohledně vyvlastnění jakožto správního a nikoli smluvního aktu.

Lukáš Hofman - Praha

Ano, jasně, Pátek, 1.Února 2013, 22:32:20

v zásadě souhlas. Samozřejmě to není černobílé.

Nakonec mi přijde, že jediný rozdíl, který v našich názorech je, je to, kdo klade na co více akcent. Zatímco Vy kritizujete systém, který plodí tyto sociální jevy a usilujete o změnu pravidel ve snaze "vodit tyto lidi za ručičku" a naučit je pracovat, já si naopak myslím, že i ten Dežo by se měl sám od sebe snažit o to, aby v současném světě uspěl (když už ne kvůli sobě, tak aspoň kvůli svým dětem, ať mají pozitivní vzor) a stát by jim měl hlavně nabídnout příležitost, kterou oni by se měli snažit využít.

Nicméně považuji za naprosto legitimní jít v demokratické společnosti demonstrovat za Vámi uvedené důvody a domáhat se např. změny sociální politiky, změny výplaty soc. dávek či změny čehokoli. Jít demonstrovat proti neprodloužení smlouvy o ubytování/nájmu se soukromou osobou mi ale přijde jako nedostatek sebereflexe, který mi vadí u každého, ať je Rom, Čech, Němec, Rus nebo Papuánec.

Lukáš Hofman - Praha

...jakkoli si uvědomuji, že Pátek, 1.Února 2013, 22:34:9

kdybych byl na místě těch lidí (i se sociálním původem, okolím apod) a hrozilo mi vystěhování., asi bych to vnímal ještě trochu jinak.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Odpověď panu Hofmanovi Sobota, 2.Února 2013, 07:22:27

Vážený pane Hofmane,
myslím, že mezi námi není sporu, ale na některé věci se já dívám jinak.

Lidé, které je třeba vodit za ručičku, mezi námi vždycky budou. Mají proto žít v nějakém strádání ve srovnání s těmi, kteří jsou tzv. aktivní? Asi ne. Tolik křesťanství a láska k bližnímu.

Musí být všichni lidé takoví, aby dychtili po vlastním úspěchu, ať už měřitelném penězi, prestiží, tituly či jinak? Anebo je správné, aby lidé dělali co je mravné a bohulibé a přitom nehleděli na to "co za to"? Řekl bych, že to druhé.

Má nám jít především o dobro vlastní anebo toho druhého? Já bych řekl, že toho druhého. Svět totiž nebude dobrý tehdy, až každý bude mít to, po čem touží, ale až ten druhý bude mít vše, co potřebuje.

A jsme u toho vyvlastnění. Může být něco dobrého na tom, že se někdo topí v miliardách a soutěží s konkurencí o délku své zaoceánské jachty a miliarda chudých trpí hlady?

Jak všichni víme, peníze přinášejí moc a moc přináší peníze. Náš svět stojí na falešných hodnotách. Stojí na penězích, které si člověk zabsolutizoval, nikoliv na lásce ke druhému člověku, kterou od člověka očekává Bůh.

Dnes je stav takový, že o všem rozhodují anonymní majitelé obrovského kapitálu, tzv. jedno procento. Vládnou ti, kteří mají peníze, žádný lid a už vůbec ne demokracie. Vidět to všude, teď nejvíce v Řecku.

Takže jsou jen dvě možnosti. Buď peníze zrelativizovat a postavit společnost na nehmotných hodnotách, tedy lásce k bližnímu, jak to žádá křesťanství již 2000 let, anebo těm, kteří rozhodují o světě skrze majetek, tento majetek vyvlastnit a začít jinak.

S nějakými náhradami to ale bude těžké, když pár nejbohatších lidí vlastní více majetku než většina států v Africe dohromady. Navíc zadlužené státy - a jsou to v Evropě a Americe skoro všechny (nejzadluženější je Japonsko) - nemají z čeho náhrady platit. Jedině, že by si na ně zase půjčili od těch vyvlastňovaných - to by bylo takové ryze české řešení, není liž pravda?

S pozdravem a přáním všeho dobrého
Jiří Vyleťal

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Vyleťale, Sobota, 2.Února 2013, 07:59:22

souhlasím s vámi. Náš svět opravdu stojí na falešných hodnotách. A dlouho už se na nich nemůže udržet.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 2.Února 2013, 08:51:0

A je to na nás, zda najdeme ty správné hodnoty nebo zda ten "náš" svět spadne.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.