Situace nejchudších lidí: Časovaná sociální bomba tiká, obzvlášť v bydlení

František Kostlán

O situaci nejchudších nemají zájem stát ani města. Konkrétní případy lidí ze sociálně vyloučených lokalit, kterým se pokoušejí sebrat i střechu nad hlavou.

Situace nejchudších lidí je kritická, neřeší ji stát ani města. Není pro ně práce, rovnocenné vzdělání ani dostatek důstojného bydlení. Sociální „časovaná bomba“ tiká. Až vybuchne, budou se představitelé státu a měst od situace distancovat a vydávat alibistická prohlášení - jako vždy při takových příležitostech. Společenská atmosféra nahrává asociálnímu chování politiků, chudí lidé, včetně těch Romů, kteří žijí v ghettech, jsou šmahem bráni jako paraziti, kteří se přiživují na ostatních.

Solidaritu, bez níž je společenská soudržnost nemožná, ponížila současná vláda na výrobu zákonů a opatření namířených v prvé řadě proti těm nejchudším. Jde o krátkozrakou politiku, sociální soudržnost je důležitá pro zdraví celé společnosti, odvíjí se od ní i spokojenost lidí majetnějších. To dobře věděli němečtí politici, kteří válkou zničenou zemi postavili na nohy zavedením sociálního státu - tento model byl skvělým evropským přínosem do diskuse o řešení vzájemného soužití.

Absence sociálního bydlení

Pro současnou situaci v České republice je příznačné, že média (kromě kauzy Přednádraží) začala o situaci v bydlení chudých lidí a protestech proti vládní politice s tím spjaté informovat až v momentě, kdy několik lidsko-právních aktivistů při pondělní demonstraci vniklo do budovy Ministerstva práce a sociálních věcí a nechalo se kvůli tomu zadržet policejními těžkooděnci. Ti vůči nim postupovali nevybíravě a surově, jak je policejním zvykem. Aktivistům za to patří dík. Ten patří i organizátorům akce z iniciativy Bydlení pro všechny.

Politika sociálního bydlení u nás prakticky neexistuje či v praxi nefunguje, jak má. Pro toto tvrzení existuje nespočet důkazů ze života lidí, o něž se zajímají pouze některé neziskové organizace - a i ty jsou leckdy perzekvovány, protože se snaží potřebným pomoci. Že to zní absurdně?

Ústí nad Labem, Předlice

Z ústeckých Předlic, kde je podle statika téměř třicet domů vadných, jsou postupně vystěhováváni lidé. Zatím museli odejít ti, kteří bydleli v jednom z domů v ulici Beneše Lounského, který statik označil za neobyvatelný. Nájemníci z dalších domů je ovšem budou brzy následovat, hrozí přitom, že mnozí z nich skončí na ulici, protože je už nebude kam ubytovat.

Mnohé budovy v Předlicích jsou ve špatném stavu. Majitelé, kterým tyto domy město před časem lehkomyslně rozprodalo, se o svůj majetek nestarají, nechávají ho chátrat. Někteří z nich si domy koupili, vzali si na ně hypotéku, ale do oprav se nehrnuli. Město vystěhovaným nájemníkům pomoci nechce, odvolává se na to, že náhradní bydlení jim má sehnat majitel. To je sice pravda, ale pokud tak majitel nečiní (což je tento případ), město je povinno se o ubytování svých občanů, kteří s ocitli v nouzi, postarat.

„Obec má ze zákona povinnost zajistit bydlení nájemníkům, kteří přišli o střechu nad hlavou, a je nutné se na to dobře připravit. Obec by to nemělo nepřiměřeně zatížit, na druhou stranu se o své občany starat musí. Případné náklady na zabezpečení domů má pak vymáhat na majitelích nemovitostí,“ napsal v článku k situaci v Ústí nad Labem pro server Romea.cz Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování. Zákon však ústecké radní příliš nezajímá.

Ústí na Labem, Krásné Březno

Lidé z již vystěhovaného domu skončili v ubytovně v ústecké čtvrti Krásné Březno, což jim přineslo řadu finančních výdajů navíc, za přemrštěné nájemné a za dojíždění dětí do školy. Majitel domu navíc ubytovnu ke konci ledna, tedy zítra, zavírá, což s sebou nese další komplikace.

Někteří lidé se snažili najít si slušné bydlení sami, ale většina z nich narazila na dnes již bohužel běžnou diskriminaci. Romové jsou realitními kancelářemi i přímo majiteli domů otevřeně odmítáni kvůli tomu, že jsou Romové.

Shánět byty pomáhaly i tři neziskové organizace - do některých z těchto bytů se ovšem nechtějí lidé z ubytovny nastěhovat, protože jsou hygienicky závadné, se štěnicemi, šváby atd. Otázkou je, jak dlouho jim toto odhodlání vydrží, když z ubytovny musejí nyní odejít. Bydlení zatím nemá 10 rodin - přes třicet lidí.

A některým se bydlení podařilo sehnat, buď díky spolupráci s neziskovkami, či z vlastní iniciativy.

Zpět do Předlic

Paní Iveta chtěla nazpět do Předlic s tím, že chce celý rod (tři rodiny) zůstat pohromadě. Napřed našla několik bytů, nájemné však bylo příliš vysoké. „Majitel po mně chtěl za 1+1 přes 10 tisíc korun, 9 000 nájem plus energie. Kde bych to vzala, na živobytí mám dohromady devět tisíc, i pro děti.“

Pak se jí v Předlicích podařilo sehnat tři byty 1 + 1, v každém by platili 4 000 plus vodné. Byty jsou ovšem prázdné, nejsou tam kamna ani nábytek, musí se vyměnit vodovodní baterie atd. Svůj nábytek nechala v onom domě, z něhož s musela vystěhovat, protože ho neměla kam dát. A dům někdo mezitím vykradl. Než se zařídí v novém bydlení, nějakou dobu to potrvá.

Co s těmito rodinami bude do té doby, se neví. Mohou (dočasně) skončit na ulici, jako jiní, mohou přijmout (též dočasně) jiné bydlení, ale na zaplacení nájmu v obou bytech naráz tyto rodiny peníze nemají. „Kdyby s tím zavíráním ubytovny ještě alespoň tak čtrnáct dnů počkali,“ vzdychla si paní Iveta z bezmoci. Ovšem v pondělí se již s dalšími členy rodiny a známými účastnila demonstrace u ministerstva práce proti vládní asociální politice v bydlení.

Ostrava, Palackého

Dům Palackého 97 leží jen kousek od dnes již známé lokality Přednádraží. Loni na podzim se jeho nový majitel rozhodl, že budovu rekonstruuje. Nájemníci, většinou romští, se proto museli vystěhovat. Některým nájemníkům končily smlouvy a nový majitel je neprodloužil. Rod paní Evy, její rodina a rodina jejího otce, zde však měly smlouvy na dobu neurčitou. Nakonec se museli pod tlakem vystěhovat i oni, přestože majitel nedostál svým povinnostem a nenašel jim adekvátní bydlení, ale byty menší a se smlouvou na dobu určitou. V Palackého ulici žili patnáct let.

Nebyla to první štace těchto dvou rodin o jedenácti členech, ani poslední. Ubytování u jiného soukromého majitele nakonec nevyšlo, dostali od něj výpověď, která zanedlouho vyprší. Eva totiž měla tolik troufalosti, že v médiích kritizovala majitele domu v Palackého ulici. A majiteli domu, kde dnes rodina pobývá, se kritika realitních podnikatelů nelíbí. Rodiny nyní čekají, zda dostanou byt od města prostřednictvím obálkové metody. Eva však sama příliš nevěří tomu, že by Romové mohli získat byt touto cestou.

Lidé z obou rodin už mají věčného nuceného stěhování plné zuby. Vyhlédli si proto dvě garáže upravené k bydlení, kam jsou odhodláni se přestěhovat, aby už měli pokoj. Každá z garáží má zhruba 9 metrů čtverečních. „Už mě vážně nebaví, že jsme neustále štváni z místa na místo jako bychom byli nějaká zvěř, to radši půjdu do těch garáží,“ dodává paní Eva rozhořčeně.

Ostrava, Přednádraží

O situaci v Přednádraží informoval mnoha články server Romea.cz. Z nich plyne, že ostravská čtvrť Moravská Ostrava a Přívoz se snaží dostat odtud lidi za jakoukoli cenu. Těm několika málo posledním rodinám, které v Přednádraží ještě bydlí, ČEZ nedávno vypnul elektřinu. A je ochoten ji zapojit jen v tom případě, když tam bude zaveden jeden nový elektroměr pro všechny, což předpokládá předělání elektrického vedení.

„Stále se snažíme, aby v Přednádraží mohli lidé bydlet. Celkově jsme do oprav jednoho z tamních domů už dali přes tři sta tisíc korun, zavedení domovního elektroměru vyjde zhruba na dalších 50 tisíc,“ řekl Romea.cz Kumar Vishwanathan, předseda sdružení Vzájemné soužití, které pomáhá Romům v moravskoslezském regionu i jinde.

Elektřinu ovšem chtějí pustit až na jaře, protože lidé nemají na její zaplacení peníze. „Příspěvky na bydlení či zaplacení energií lidé v Přednádraží nedostávají, protože bydlí v domě, kde nesmějí. Stavební úřad jim to zakázal. A České dráhy navíc před lety vymyslely takovou fintu: aby nemusely platit vysoké daně, nechaly domy v Přednádraží převést do nebytového fondu,“ dodal Vishwanathan.

Tamní nájemníci mají další výdaje, za něž nemohou. Zvýšil se jim poplatek za vodu, na jehož zaplacení také nemají prostředky, protože ta v důsledku mrazů a i kvůli tomu, že je zde obydlených jen málo bytů, teče na více místech. Vodu si proto mohou nyní nájemníci natočit jen na jednom místě v přízemí. Teď však zamrzla a bude se muset vyměnit kohout.

Vždy se zastaneme lidí v nouzi

Sdružení Vzájemné soužití bylo za pomoc těm nejchudším lidem po zásluze potrestáno. Městská část Moravská Ostrava a Přívoz je vystěhovala z kanceláří, kde mělo sociálně-právní poradnu. (Bližší informace zde.)

„Jako důvod městská část uvedla, že potřebuje místo pro své úředníky, na webové stránce úřadu se však tento prostor uvádí jako volný k pronajmutí,“ řekl Vishwanathan.

Výpověď je podle něj účelová. „Mám pocit, že jde o útok na svobodu slova a projevu, že se k nám rada Moravské Ostravy a Přívozu tak trochu chová, jako se k lidem chovala předlistopadová moc. Jakoby se nás snažili umlčet či donutit k tomu, abychom v souvislosti s Přednádražím byli poslušní vůči politickým a ekonomickým zájmům. My jsme však součástí občanské společnosti a na něco takového přistoupit nemůžeme. Vždy se zastaneme lidí v nouzi,“ sdělil již dříve naší redakci Kumar Vishwanathan.