Proč potřebujeme antikomunismus

Komunismus i antikomunismus jsou autentickými součástmi našeho historického dědictví a demokratická levice by se neměla vyhýbat pečlivému studiu nedávné historie.

Photo_filipoutrata

Filip Outrata

20.12.2012 08:17

Související

Diskuse o komunismu a antikomunismu v posledních měsících, oživená působivým, byť ne překvapivým výsledkem KSČM v krajských volbách, ukázala řadu věcí. Tou možná nejdůležitější je to, jak působivě se nám připomněla vlastní minulost. To zdaleka není banální konstatování. Minulost se nedá ošidit, nedá se jí uniknout. Na to je příliš podstatná, je do příliš velké míry součástí nás samých.

Protiklady jen zdánlivé
Antikomunismus jako zásadový, ideologicky zakotvený odpor proti komunismu a komunistické vládě patří k našim dějinám, k naší podstatě, k naší duši stejně jako komunismus. Máme v sobě, ve svém nitru – v hlubině osobních i kolektivních vzpomínek, sdílených zkušeností, obav i nadějí – dědictví komunismu i antikomunismu. Kulturní hodnoty vytvořené významnými tvůrci-komunisty, jež nedávno připomněl Jakub Patočka, i mlácení pendrekem povýšené na princip vládnutí, o němž psal František Kostlán.

Až do ztráty smyslu opakovaná fráze „vyrovnání se s minulostí“ možná dává pravý smysl jako jakési smírčí řízení mezi dvěma stranami, které jsou jen zdánlivě protikladné. Jen podá-li si pomyslně ruce „antikomunismus“ coby důsledná obrana důstojnosti každého jednotlivce tváří v tvář odlidšťující mašinerii moci založené na manipulaci a násilí (nakonec jakéhokoli ideového zabarvení) a „komunismus“ jako důsledné odmítání všech privilegií a úsilí o skutečně otevřenou a sociálně spravedlivou společnost, může jít o skutečné vyrovnání a ne pouze o navyšování našich dluhů vůči vlastním dějinám, vůči sobě samým.

Co ukazují protesty
Právě probíhající protesty gymnaziálních studentů a dalších občanů proti účasti radních za KSČM v krajských vládách, především proti jejich vládnutí nad školstvím a kulturou, si zaslouží všechno jiné, jen ne blahosklonný odsudek. Právě levicoví politici a intelektuálové by se nad nimi měli zamyslet. I jim, a právě jim, se tím připomněla minulost ještě příliš živá a působící.

Neblahé panování mocenského monopolu KSČ nad vzděláním a kulturou není něco neaktuálního, hluboko zasutého, co je možné pominout a zabývat se otázkami dneška. Odpor k nominaci někdejšího politruka Václava Sloupa do funkce karlovarského radního pro školství je naprosto legitimní a v žádném případě nepředstavuje zpochybňování výsledků voleb či dokonce demokracie. Je stejně oprávněný jako podpora současně vyjadřovaná Vítězslavě Baborové, která je odmítána, aniž dostala šanci cokoli udělat.

Protesty mohou mít pozitivní význam. Ovšem pouze v případě, že po nich bude následovat diskuse a společné přemýšlení o minulosti i současnosti. Měla by se odehrávat nejen v učebnách, ale i ve stranických sekretariátech a místních organizacích. Pokud například KSČM nedokáže vzít vážně, bez laciného bagatelizování a různých vytáček, problematičnost nominace člověka typu Václava Sloupa, jen obtížně s ní lze v jakémkoli výhledu počítat jako s partnerem pro demokratickou levicovou politiku. Skutečnou diskusi či reflexi samozřejmě nelze nikomu vnutit; je však namístě obezřetně sledovat, jak se kdo dokáže vyrovnávat s kritikou a jak se staví k názorovým oponentům.

S komunisty ano či ne?
Z pohledu sociální demokracie protesty ukázaly, jak je potřebné znovu a poctivě promyslet možnosti spolupráce s KSČM. Bylo by nezodpovědné a zrádné vidět ve spolupráci s komunisty jakousi bezpečnou záložní variantu, v naději, že vděční komunisté přijmou jakékoli podmínky, jen aby mohli podpořit menšinovou vládu ČSSD. Nepřijmou, a spolupráce s nimi bude obtížná, s dopředu těžko odhadnutelnými riziky. Nezbývá než do omrzení trvat na tom, že prioritou je možnost prosadit co nejvíc z programu, a podle toho si vybírat koaličního partnera.

Skutečné rozhodnutí po volebním rozdání karet bude ale neskonale složitější než tato univerzální odpověď. Jak bylo již vícekrát napsáno, komunisté jsou dnes spíš národoveckou, konzervativní stranou s víceméně izolacionistickou zahraniční politikou. Tak nevypadá vysněný vládní partner pro sociální demokracii, jakkoli řadě sociálnědemokratických politiků mohou právě takové postoje konvenovat.

Komunisté jsou dnes v dobrém i zlém součástí politického systému, jsou stejně demokratickou stranou jako ODS, ČSSD či KDU-ČSL. Na tom je třeba trvat, i když to může být v očích některých nepopulární. Formální demokratičnost ale sama o sobě neznamená, že je daná strana přínosem pro rozvoj demokracie v dané zemi.

Se zesílením vlivu KSČM se brzy může stát, že negativa komunistické politické reprezentace se ukážou stejně zásadní a fatální jako korupční podstata stran dnešní vládní koalice. Je dokonce pravděpodobné, že se tak stane. Sociální demokracie musí mít odvahu k tomu hájit rovná práva KSČM jako účastníka demokratické politiky, a zároveň kritizovat i tohoto programově blízkého politického konkurenta, a to ne z ideologické, ale věcné pozice.

Za svobodu minulosti
Co budeme všichni potřebovat především, je do hloubky jdoucí pohled na vlastní dějiny. Neobejdeme se především bez důkladné reflexe normalizace a poznání hluboké kontinuity mezi normalizační dobou a tou polistopadovou. Mnohé bylo v tomto směru už vykonáno, například díky Michalu Pullmannovi. Zkreslování minulosti hrozí „zprava“ i „zleva“, živá a mnohotvárná skutečnost dějin stejně těžce snáší nátěr černou i růžovou barvou.

Je dobře, že nově zvolení členové rady Ústavu pro studium totalitních režimů Michal Uhl a Lukáš Jelínek budou moci vnášet do činnosti této instituce potřebný kritický přístup. Nesmíme si dovolit, aby se „totalita“ stala klackem na všechny kriticky, jinak či levicově smýšlející, ale stejně tak si nesmíme dovolit nezabývat se smrtelně vážně zločiny proti lidské svobodě a důstojnosti, které nacistická i komunistická éra umožnily v míře v našich dějinách dlouho nebývalé.

V tomto smyslu nepochybně má svou důležitost i zkušenost, kterou ztělesňuje znovuzvolená členka rady, předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová. Její vyhraněně pravicové zaměření ji apriorně nediskvalifikuje od toho dobře sloužit uchovávání cenné historické paměti. Pokud se tak bude v nové radě dít ve svobodné diskusi a ne v atmosféře manipulace, může to být služba prospěšná všem, od pravice po levici.

Sociální demokracie bude po případných vyhraných volbách řešit mimo jiné otázku, co počít s ÚSTRem. I v tomto případě bude potřeba dobře zvažovat všechny souvislosti, v první řadě nepochybný ideologický charakter samotné instituce, jejíž samotný název je interpretací dějin a neslučuje se s podstatou svobodného historického bádání. I kdyby se ale rozhodla Ústav zrušit, měla by nadále podporovat bádání o totalitním dědictví naší minulosti a věnovat pozornost a úctu těm, kdo skutečně bojovali za svobodu a lidskou důstojnost.

Užitek antikomunismu
Nejzávažnější chybou antikomunismu, jako každého jiného světonázoru určeného záporem onoho anti-, je zkreslení perspektivy, z níž nahlíží na svět. Vymezení se proti jedinému nepříteli postupně pohlcuje další a další prostory mysli, až vše ztratí své skutečné rozměry a reálné kontury. Někteří antikomunisté se pak oprávněně jeví jako fanatici, kteří jsou odtržení od reality a vlastně je není třeba brát vážně.

To by ale byla chyba. Kritický pohled, důsledný a zásadový, ryzí, má sám o sobě hodnotu. Umožňuje podívat se na vlastní pozici, na vlastní teze, na vlastní konání z odstupu. Takový pohled nemusí být příjemný; je ale zdravý a potřebný. Snad by se tato úvaha dala zakončit možná trochu provokativně tak, že naše demokratická levice potřebuje ke svému zdárnému vývoji i špetku antikomunismu.

A co si myslíte vy? Diskuse (40 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Tomáš Tožička - Duchcov

ano, ale... Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 15:37:15

Když jsem kritizoval Reál-socialismus za minulého režimu, kritizoval jsem ho vždy zleva, jako něco, co nemá s komunismem nic společného a ani se nijak nesnaží o jeho realizaci. Což nakonec sami komunisté (tedy členové největší složky Národní fronty), sami připouštěli.

Totalitním můžeme u nás nazývat tak maximálně režim padesátých let - ten si skutečně chtěl totalitně nárokovat celého člověka a jeho myšlení a využívat k tpomu absolutní moc.. To co následovalo, si nekladlo totalitní nárok na člověka, ale jen loyalitu a ani tu ne absolutní, ale jen v mezích, neohrožujících zásadně režim. Tady se různé československé režimy lišily i od autoritářů III. Říše, kteří vyžadovali poslušnost absolutní, ale neočekávali, že se Češi stanou nacisty. I když i tady by to stálo za analýzu.

Studium II. Republiky, Okupace a následných režimů je jistě prospěšné. Hlavně proto, aby nás poučilo, jak nenápadně se kolaborace a zrada vkrádá do lidského společenství.

Takovým kolaborantstvím a ideovou zradou bylo zkreslování dějin První republiky - a rozhodně ne jen komunisty. Stejnou zradou a osobním selháním je zkreslování událostí před listopad a za okupace, jak to dělají antikomunisté.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 18:03:55

Pan Vyleťal tuhle napsal u jednoho svého článku: "A tam, kde si nejsme jisti, se ptejme, jak by se v dané situaci zachoval Ježíš. Obvykle máme vzápětí jasno."
Já se tedy ptám: byl by v této chvíli Ježíš antikomunistou?

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Nepochybně Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 20:56:57

Věřit ve svou ideologii tak, že pro ni vraždím je modlářství nejhoršího druhu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 21:14:22

Kdo z žijících komunistů dnes vraždí a kolik z nich kdy vraždilo?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 21:15:52

Navíc, kdyby byl antikomunista, musel by být třeba i proti mně.

Filip Outrata - Praha

Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 21:37:13

Paní Hájková, podle mě by Ježíš použil podobenství, jako často v evangeliích. On si na ideologie moc nepotrpěl. Možná by promluvil nějak takto: "Každý, kdo zjedná spravedlnost utištěnému a pokrm hladovějícímu, je blízko mého království. Ale každý, kdo svého bližního utiskuje a nedbá na jeho nouzi, je ode mě daleko, třebaže mi říká Pane, Pane."

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 21:54:44

No dobře, já chápu, že si nepotrpěl na ideologie. Proto si také v žádném případě nedovolím tvrdit, že by dnes byl komunistou. Ale ze stejného důvodu (protože si na ideologie nepotrpěl), by nebyl ani antikomunistou. Jsem si tím úplně jistá. Zda by byl proti těm či oněm konkrétním osobám, to už bych nechala na nich a na něm.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

na podobenství Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 22:15:9

bych se pane Outrato spíš vykašlal.
- Jaroslav Hašek, Oscar Wilde nebo Ladislav Klíma mívali občas i lepší podobenství než Ježíš z Nazaretu - a k čemu nám to je dobré - snad abychom vešli do království Božího uchem jehly?

Filip Outrata - Praha

Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 22:18:21

Já bych to spíš řekl tak, že by byl pro ty a ony konkrétní osoby: pro komunisty a jiné levičáky, kteří se skutečně zasazovali za spravedlnost, pro ty, kdo byli šikanováni jako údajní komunisté, pro ty, kdo byli pronásledováni zločinci maskujícími se komunistickou ideologií, pro ty, kdo upozorňovali na rozpor mezi oficiální ideologií a skutečnou realitou.

Filip Outrata - Praha

Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 22:22:1

Pane Kopecký, vystihl jste to tak, že bych to líp nesvedl: ano, právě k tomu je nám to dobré.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Paní Hájková, Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 22:31:18

jaká je tedy komunistická ideologie dnes?
V co věříte?

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ježíš by nebyl ani antikomunistou, ani komunistou Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 22:57:49

Vážená paní Hájková,
protože Váš první vstup do debaty je výzvou směrem ke mě, pokusím se i já přispět svojí troškou do mlýna.

Ježíš by za vlády liberálů, kteří si potrpí na antikomunismus, antikomunistou nebyl. A za vlády komunistů by komunistou také nebyl. Nikoliv z trucu notorického opozičníka, ale proto, že ani liberalismus, ani komunismus nemají za cíl dobro všech.
Oběma systémům jde jen o výhody vyvolených.

Pro zajímavost Vám ocituji pár vět ze sociální encykliky papeže Pavla VI. Populum progressio z r.1963:

"Křesťan, který chce žít podle své víry, nemůže se hlásit k ideologickým systémům, které se příčí jeho víře a jeho pojetí člověka. Nemůže se hlásit k ideologii marxistické, k jejímu materialismu, k její dialektice násilí a ke způsobu, jak utápí individuální svobodu. Stejně tak nesmí ale křesťan přitakávat ani ideologii liberální, která tvrdí, že vyzdvihuje individuální svobodu, ale vyjímá ji z jakýchkoli zákonných omezení a podněcuje k hledání zisku a moci. Sociální vztahy považuje tato ideologie za samočinné výsledky soukromé iniciativy jednotlivce a nikoliv za cíl a hlavní vztah, který je měřítkem hodnoty správně uspořádané společnosti.“

S přáním všeho dobrého
Jiří Vyleťal

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Souhlas pane Vyleťale, Pátek, 21.Prosince 2012, 00:30:9

jen bych dodal:
Ježíš by pro objasnění "dobra všech" asi připoměl, že nejen chlebem je živ člověk.
Ps. Hladového by však nejdříve nakrmil a snad by i vyzval učedníky, aby ho (toho hladového) naučili rybařit.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Rychetníku, Pátek, 21.Prosince 2012, 00:49:1

dobře jste popsal chování mnoha křesťanů v dějinách, zejm. katolíků: "Věřit ve svou ideologii tak, že pro ni vraždím je modlářství nejhoršího druhu."

Marxista (pozor, to není totéž co "marxista-leninista"!) ví, že násilí je (bohužel) důležitou a neodmyslitelnou součástí dějin. Nemusí se nám to líbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno. Ani Ježíš násilí zcela neodmítal.
Jde tedy jen o to, aby násilí bylo co nejméně, aby mělo pokud možno co nejmírnější a nejkultivovanější podobu a abychom mu co nejvíce předcházeli. O míře násilí ale rozhodují především utiskovatelé a vykořisťovatelé, nikoli utlačovaní, kteří se obvykle jen brání.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Vyleťale, Pátek, 21.Prosince 2012, 00:52:48

papežské encykliky jsou v mnohém sympatické, ale jaká je realita?

Kdy bude tedy Duka exkomunikován za to, jak se paktuje s neoliberalismem?

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Ale především díky panu Outratovi. Pátek, 21.Prosince 2012, 00:56:20

Jeho článek vytahuje do veřejného prostoru a soustřeďuje pozornost na jeden ze zásadních problémů dneška. Vyrovnat se s komunismem nejen odsouzením jeho zločinů, ale i s tím v čem měl pravdu (jak po volbách řekl na ČT24 Václav Bělohradský).
Neoliberalismus - lidé jím zaslepení - nevidí sociální otázku a ona se projevuje v destruktivních důsledcích této slepoty - jako jedna z prapříčin finanční a ekonomické krize. U nás je celá věc umocněna neschopností (nedostatkem snahy) politiky ustavit spravedlivý řád ve státě.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Ano pane Plevo, Pátek, 21.Prosince 2012, 01:17:45

německý evangelický teolog Pavel Tillich (odešel do USA ve 30tých letech minulého století) psal o "démonizaci náboženství", která se projeví vražděním pro určitou doktrinu. 2. vatikánský koncil (začátek šedesátých let) se s "démonizací" snažil vyrovnat a vyhlásil náboženskou svobodu jako oficiální církevní doktrinu. Iniciátorem byl náš kardinál Beran. Jeho projev o hrůzách pobělohorské rekatolizace v Čechách přesvědčil koncil.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Antikomunismus Pátek, 21.Prosince 2012, 05:08:44

Aby člověk mohl kritizovat bývalý režim a to špatné, co s ním souviselo, na to nepotřebuje být antikomunistou. Tímto prostě není potřeba antikomunismu zdůvodnitelná. Antikomunismus je tedy odpor proti čemu?
PROTI IDEOLOGII? (upozorňuji, že neexistuje žádná JEDNOTNÁ ideologie komunismu)
PROTI STRANĚ? (Komunistické strany minulosti a současnosti nejsou totožné, stejně jako nejsou totožné současné komunistické strany v různých zemích)
PROTI BÝVALÉMU REŽIMU? (Upozorňuji na fakt, že v 50. letech režim popravoval i komunisty!)
PROTI LIDEM, kteří si říkajé KOMUNISTÉ? (To jsou přece různí lidé, kteří dokonce ani nemají POVINNOST být v jedné straně! Kdo by jim tu povinnost mohl uložit?)
Některé z těchto čtyř skupin, které jsem vyjmenovala (možná by se daly ještě rozšířit) mají jen velmi malý průnik, když je pojmu jako množiny. ANTIKOMUNISMUS je musí chtě nechtě vzít VŠECHNY jako celek, tedy být proti tomu VŠEMU! Stejně tak se tvrdí, že komunista se nemůže distancovat od všeho, co bylo kdy ve jménu komunismu spácháno. Ano, nemůže to jen tak ze sebe setřást jako by se nic nestalo. Ale nemusí v tom přece nutně pokračovat, aby zůstal komunistou. Já se za komunistku už dnes nepovažuji, ale nemohu se ke komunismu vůbec nehlásit. Není mi lhostejný a není mi proto lhostejný ani antikomunismus. Takže pokud je nutné vzít si to všechno, co špatného se stalo, na triko, beru si to tedy na triko. Světská spravedlnost mě za to odsoudit nemůže a na věčnosti si to zodpovím osobně.
Panu Vyleťalovi děkuji za odpověď. K tomu, co napsal Pavel VI. podotýkám jen tolik, že dnes neexistuje žádná jednotná ideologie marxismu, navíc taková, která by nutně vyzvedávala násilí a utápěla osobní svobodu (takže tento argument padá), nehledě na to, že kdo se chce hlásit k Ježíšovi, nemusí se nutně hlásit k papeži.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

V jakém smyslu mluvíme o ideologii? Pátek, 21.Prosince 2012, 05:35:26

Na otázku v čem je rozdíl mezi „ideologií komunismu“ a „ideologií antikomunismu“, kterou jsem mu položil 30.11.2012 v Třeboni, mi ThDr. Daniel Herman (*1963, ředitel ÚSTRKu – ve skutečnosti pravděpodobně pouhý „pokrývač“ skutečného šéfa – pana Žáčka) odpověděl, že

nelze mluvit o antikomunismu jako ideologii, protože jsou různé formy antikomunismu: křesťanská demokracie, liberální (konservativní) demokracie, a konečně demokracie sociální.

– Upřesnil jsem svou otázku poukazem na známý výrok Thomase Manna:
⟹ Thomas Mann, 1944, etwa "[konnte] nicht umhin, in dem Schrecken der bürgerlichen Welt vor dem Wort Kommunismus, diesem Schrecken, von dem der Faschismus so lange gelebt hat, etwas Abergläubisches und Kindisches zu sehen, die Grundtorheit unserer Epoche." (Th. Mann, Schicksal und Aufgabe, 1944, zitiert nach Klaus Schröter, Thomas Mann, rororo rm 93, S. 182; siehe auch GW XII, 934, EV, 234) ⟸

S tím si ovšem pan Herman nevěděl rady.

1) Ideologií mínili Napoleon Bonaparte, Karel Marx, Karel Mannheim etc. různé věci.

2) Ideologie není totéž co doktrina nebo "falešné vědomí".

3) Je nebo není ideologie ("ideologická")
"státní doktrina" České republiky formulovaná v lustračním zákoně, zákoně o "třetím odboji" nebo zákoně o protiprávnosti komunistického režimu, etc.?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Rychetníkovi Pátek, 21.Prosince 2012, 07:43:41

V co věřím? To bych si musela opravdu rozvážit, takže dnes vám kvůli předvánočnímu shonu asi ještě neodpovím. Určitě v žádnou "doktrínu".

Petrasek Milan - penzista

JÁ bych úvahu pana Manna trochu zaktualizoval Pátek, 21.Prosince 2012, 10:30:37

Ta hrůza před slovem komunismus byla v roce 1944 infantilnímu spoluobčanu - popravdě rozmrzelého nad neúspěchy fašismu - poněkud vyčichlá.
V dnešním rozmrzení nad neúspěchy jak totálního socialismu, tak totálního neoliberalismu je pro infantilního spoluobčana slovo komunismus opět čerstvou, vonnou návnadou.
Moc dlouho z té hrůzy před komunismem klausismus profitovat ale taky nebude.
Trebonští od Světa jsou tak trochu mimo svět ....řekl bych.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

MP-ovi Pátek, 21.Prosince 2012, 10:41:9

Vzhledem k tomu, že na veslování se asi dnešní mladí (?) nedají, budou mít blíž než ke Světu k Rožmberku.
Rybolov,lázeňství, manažerismus - to jsou slibné obory. -

- A kdyby jim nedejpámbu socani a komouši zrušili gimpl, založí si soukromou universitu...třeba s arabskou kapitálovou účastí.

Filip Outrata - Praha

Paní Hájková, Pátek, 21.Prosince 2012, 15:47:2

díky za zajímavé rozvedení obsahu pojmu "antikomunismus". Já jsem svůj příspěvek v žádném případě nemyslel tak, že by každý odpůrce nesvobody nebo demokrat musel být antikomunista. Tak to právě vykládají ideologové antikomunismu jako výše citovaný D. Herman (mimochodem přítel a obhájce fašizoidního "Žita" D. Landy). Šlo mi o to, že i antikomunismus v určité podobě (jako zásadový postoj, ne ideologická manipulace) má svou kladnou hodnotu, stejně jako něco z odkazu komunismu, jak napsal pan Rychetník.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Adam Michnik o antikomunismu Pátek, 21.Prosince 2012, 20:40:32

To nejhorší na komunismu bylo to, co přišlo po něm (citováno v Tony Judt: Zle se vede zemi)

Nyní nemáme komunismus jeden, ale dva: komunismus a antikomunismus

Já: Antikomunismus je špatná nedemokratická ideologie, která na základě nejasných a mlhavých definic buď dogmaticky tvrdí, že komunismus je zlo nebo komunistická strana je zlo nebo komunisté jsou zlo, aniž by to odůvodnili nebo to jen odůvodňují jednáním KSČ v minulém režimu a nerozlišují mezi minulým a současným režimem, a na základě toho se snaží buď komunistickou stranu nebo komunisty nebo občany, kteří volí KSČM připravit o část politických práv. Antikomunismus je pochopitelný historicky či psychologicky, ale neodůvodnitelný eticky - demokraticky, pokud KSČM dodržuje ústavu a současné zákony, navíc komunisté a občané, kteří je volí mají požívat plná demokratická práva.

Možná to však bude ještě nějakou dobu trvat. Existuje nějaká teorie, že člověk se vzpamatovává z nemoci tak dlouho, jak nemoc trvala, případně z vězení tak dlouho, jak byl vězněn - podle této teorie se budeme z minulého režimu vzpamatovávat ještě 17 let. Ale bude to znamenat, že nebudeme moci mluvit o naší zemi jako plně demokratické a o našich občanech jako svobodných a demokraticky zralých.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Ad pan Pleva o násilí Pátek, 21.Prosince 2012, 21:32:29

Rád bych se ještě vrátil k příspěvku pana Plevy o násilí v dějinách (Pátek, 21.Prosince 2012, 00:49:1). Mohlo by to pomoci vyjasnit otázky anti/komunismu. Pro pohodlí přetiskuji co o násilí napsal:

"Marxista (pozor, to není totéž co "marxista-leninista"!) ví, že násilí je (bohužel) důležitou a neodmyslitelnou součástí dějin. Nemusí se nám to líbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno. Ani Ježíš násilí zcela neodmítal.
Jde tedy jen o to, aby násilí bylo co nejméně, aby mělo pokud možno co nejmírnější a nejkultivovanější podobu a abychom mu co nejvíce předcházeli. O míře násilí ale rozhodují především utiskovatelé a vykořisťovatelé, nikoli utlačovaní, kteří se obvykle jen brání."

Myslím, že to jsou příliš obecná tvrzení, než aby mohla být vodítkem pro politiku. Souhlasím, že by násilí mělo být co nejméně - regulace a omezování násilí je jistě důležitá stránka společenského pokroku. Kultivovanější podoba? Tomu bych rozuměl tak, že rozlišíme legitimní moc a s ní spojené násilí oproti moci a násilí nelegitimnímu. Charakteristikou státu je monopol na násilí, jedině státní násilí a jen to, které je v souladu se zákony (nezbytná sebeobrana) může být legitimní (za některých dalších podmínek formulovaných v doktrině spravedlivé války). Za legitimní státní moc u nás od vzniku republiky (1918) považujeme tu, která byla ustavena demokratickou procedurou a je v souladu s principy vlády práva. A pouze to násilí, které je nezbytné k udržení vlády práva, by bylo legitimní. Tyto podmínky, demokracie a vláda práva, jsou instituce, které mají přiblížit život společnosti k ideálu demokracie. A (jak víme již od Aristotela a sv. Augustina) stát bez spravedlnosti se zvrhává ve vládu loupežnické bandy a společnost skomírá, rozpadá se a život lidí je "osamělý, ubohý, hnusný, zvířecí a krátký" (Hobbes).

Pane Plevo, přijímá marxita(-leninista) téze tohoto předchozího odstavce? Já jsem se z díla Marxe naučil lecos užitečného, zejména z jeho sociologie a doporučil bych každému zajemci o společenskou teorii aby si Marxe promyslel - pokud by si byl vědom, že jeho teorie jsou schematické deterministické modely, odvozené z kapitalismu v polovině 19. století, vedené příkladem Newtonovské fyziky (determinismus) a Feuerbachova materialismu. Marxovo chápání legitimity násilí patrně nevychází z pojmu spravedlnosti, spíše z hlediska účelnosti pro třídní boj. Ale rád se nechám poučit.

Paní Hájková, přijímají hořejší argumentaci dnešní komunisté? Osobně považuji komunistický režim u nás v podstatě za nelegitimní, i když plnil některé nezbytné státní funkce a z počátku umožnil hmotný a kulturní vzestup těch nejchudších vrstev. Souhlasím se stávkou třeboňských studentů, protože považuji za nevhodné a nebezpečné, aby komunisté mohli ideologicky ovlivňovat výuku (třeba jen tím, že by některý předpodělaný ředitel "usměrňoval" výuku historie). Stejně tak bych považoval za nebezpečné pro naši demokracii, kdyby komunisté mohli ovlivňovat vnitro, soudnictví a armádu. Naopak v jiných rezortech by mohli být i méně zkorumpovaní, než naši pravicoví "demokrati".

Poznámka k chápání ideologie: požívám ten termín neutrálně popisně, v souladu s americkou politologií, tj. jako část světového názoru, souboru základních filosofických představ o světě, tu, která se týká společenského uspořádání a politického režimu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Rychetníkovi Pátek, 21.Prosince 2012, 22:36:10

O současných komunistech toho příliš mnoho nevím, protože ve straně už nejsem. Nejsem s nimi ani v kontaktu, takže vám neřeknu, zda přijímají tuto argumentaci. Já mohu mluvit v podstatě jen za sebe. Můj vztah ke komunismu se odvíjí vlastně jen z minulosti a dost mě v tom ovlivnili rodiče (ačkoliv teď jsem od jejich názorů už hodně daleko). Nemohla jsem ale pominout jejich pohled na věc a jejich zkušenosti z předválečné doby, které byly odlišné od zkušeností jiných lidí, což patrně vyplývalo i z jejich společenského postavení. Pro rodiče ten minulý systém legitimní byl, protože zlepšil jejich osobní situaci oproti minulé době. Neřešili tedy věci, které trápily jiné lidi, a s režimem byli spokojeni. Tak to prostě bylo. Já tady nechci nějak zdůrazňovat třídní přístup, ale zanedbatelné to taky není. Nikterak ale z toho neplyne, že si myslím naprosto totéž, co si mysleli mí rodiče. Totéž jistě platí i pro současné komunisty. Prostě se všichni názorově vyvíjíme.
K té legitimitě: Spravedlnost všech dosavadních systémů nebo států byla dosud vždycky relativní. V každém z nich existovala určitá vrstva lidí, na kterou se spravedlnost nevztahovala buď vůbec nebo jen ve značně omezené míře. Pokud jde o minulý režim, tam to platilo též. Pouze se ty vrstvy poněkud prohodily. Samozřejmě zjednodušuji, bylo to složitější, ale stejně to nic nemění na faktu, že o legitimitě čili oprávněnosti nějakého režimu mohou smýšlet různí lidé různě.
Pokud jde o současnost nebo spíš budoucnost: Když se přidržím marxistického hlediska, tak už třeba jenom to, že rozvrstvení společnosti je dnes jiné, než bylo za první republiky, že zde neexistují takové třídy, jaké existovaly tehdy a že komunisté nemají tytéž schopnosti, jaké měli tehdy (prostě úplně odlišná situace), to všechno přece vylučuje jakési opakování Února 1948. Chápu, že někteří lidé přesto všechno mohou mít i dnes z komunistů obavy, ale nezakládá se to vůbec na racionální úvaze.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Nastolení komunistické diktatury dnes? Sobota, 22.Prosince 2012, 00:00:50

Souhlasím s Evou Hájkovou v tom, že je bláhové mít obavy v současné mezinárodní situaci z návratu komunismu a nastolení komunistické diktatury. Vřele doporučuji přečíst si o zkušenostech Karla Košťála žijícího ve městě Fontaine, na předměstí Grenoblu, ve francouzských Alpách, na upatí pohoří Vercors. Zde komunisté „převzali moc“, „ont pris le pouvoir“, 22. srpna 1944. Jsou na radnici dodnes.
http://www.blisty.cz/art/66313.html

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

paní Švandové - my o očekávaném příchodu Beránka - a Vlk za humny! Sobota, 22.Prosince 2012, 01:40:38

Upozorňuji jen, že pár (?) lidí je jiného názoru, např kardinál Vlk v článku, na který jsem už odkázal na jiném místě:

http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Hrozi-totalita-Brante-se-podporil-studenty-kardinal-Vlk-257723

Jeho věta o PLÍŽIVÉM návratu totality - "Sleduji od začátku vaše velké úsilí o to, aby si naše veřejnost uvědomovala nebezpečí plíživého návratu totality..." - svědčí přinejmenším o tom, že slovník někdejší normalizační nomenklatury a jejích novinářských poskoků (z nichž mnozí své patolízalství dokáží úspšně zpeněžit i dnes) vstřebal docela dobře.

Petrasek Milan - penzista

Kolik vodstva musí ve Stříbropěnné uplynout Sobota, 22.Prosince 2012, 11:26:35

aby v zemi české po vyslovení slova komunista zazněla jiná odezva než kazisvět?
Kolik času as uplyne ve Zlaté stoce, než příteli Hobsbawna a Sartra bude dovoleno vyučovat dějepis na gymplu mezi stokou a parkem, jako jeden ze zastánců na moci závislých?
Kolik stresových zážitků si ještě můsíme odskákat, abychom byli schopni žít neustrašenou otevřenou společnost se spolehlivým legitimním násilím, nezbytným k udržení vlády práva.
Povzdechl jsem si směrem ke kolébce zastánce bezmocných

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Paní Hájkové z pátku 21. prosince 2012 večer. Sobota, 22.Prosince 2012, 15:42:36

Děkuji za otevřenou argumentaci: tu první osobní polovinu přijímám s plným porozuměním.

K otázce legitimnosti a třídního uplatňování spravedlnosti:
Mé schéma, kde na jedné straně je ideál legitimního spravedlivého státu a na druhé peleš lotrovská, stanoví pouze krajní body. Skutečnost ukazuje, že 174 států (které sleduje a hodnotí Transparency International) je téměř plynule rozprostřeno mezi těmito krajními body. Od Dánska, Finska a Nového Zélandu, které jsou blízké ideálu, až po kleptokracie nebo "zhroucené státy", jako Turkmenistan, Uzbekistan, Sudan a Somálsko.
Pokud se týče nás, jsme v poctivosti a spravedlnosti na 54. místě (ze 174) za Rakouskem, Estonskem, Slovinskem, Polskem, Maďarskem a Litvou (abych jmenoval pouze sousedy nebo kolegy v postkomunismu). Používám zde škálu CPI, indexu vnímané korupce, který dává poměrně slušnou - i když jednostrannou - představu o legálnosti a vnitřní kázni společnosti. (Tou druhou stánkou je to, že bohatství si může "legálně" kupovat politické výhody. Psal o tom před časem Václav Bělohradský pod termínem "postdemokracie" (v Salonu 24. února 2010, a i jinde se o ní široce debatuje). Barack Obama však nachází lék: uvědomělou aktivní občanskou společnost. Toto jsou naléhavé otázky dnešní doby a hledáme řešení. Pro úspěšné hledání však potřebujeme orientaci.

Pro nás jde tedy o to, abychom se blížili ideálu spravedlnosti a vzdalovali od kleptokracie, kterou naše politická sféra někdy nepříjemně připomíná. Napsal jsem o tom knížku: "Svobodný řád. Úvod do umění si vládnout", Vyšehrad 2012. Budu rád, když si ji přečtete a pošlete mi dojmy a kritiku (má jen 130 stran a prý je čtivá). Má adresa je < ludekr2@volny.cz >.

Podobně jako Vy se neobávám návratu komunistické diktatury. Ale komunisté neukazují, že by rozuměli ideálu legitimního spravedlivého státu a cesty k sociální spravedlnosti v něm. Ale naše evropsko-americká civilizace je na něm založena. To je to naše judeokřesťanské dědictví, kterému komunisté nerozumějí (a bohužel přestávají rozumět i některé síly v Evropské Unii). Ten civilizační regres, k němuž u nás došlo za komunistické vlády, to jasně prokazuje. Byl to ten civilizační rozdíl, který jsme si stále více uvědomovali, který nás vedl k téměř všeobecnému odmítnutí komunistického režimu v roce 1989. Bohužel jsme nepochopili, že Evropská civilizace potřebuje i určitou vnitřní poctivost a ukázněnost. A politická reprezentace nebyla lepší, naopak, "zhasla světla" a nechala řádit veksláky a další a ještě náš poučovala, že "špinavé peníze odlišit nelze" a že "pravda a láska je nesmysl".
Naši komunisté jsou částečně nostalgicky zahleděni do minulosti a mají tendenci ji obhajovat - v odporu vůči tomu je "můj antikomunismus". A pokud by usilovali o sociální spravedlnost, obávám se metod, jakými by postupovali. Marxistický materialismus nemá protilátky proti posvěcování prostředků účelem.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 22.Prosince 2012, 17:15:51

Pane Rychetníku,
já si myslím, že marxismus je sice materialistický, ale v poněkud jiném smyslu, než se pod tím pojmem obvykle rozumí. Nedávno jsem tu v diskusi pod jedním článkem citovala Engelse, který to vysvětluje:
http://denikreferendum.cz/clanek/14377-otazniky-kolem-vyroci-17-listopadu#comment_24710
Klasikové ostatně žili v době, kdy byl filosofický materialismus na velkém vzestupu. Naopak křesťanství tehdy příliš progresivní nebylo, spíš naopak. Tíhlo stále k feudalismu. Proto patrně nepovažovali za nutné zabývat se upevňováním křesťanství, jakožto nezbytné evropské tradice (ta byla v té době samozřejmostí), spíš chtěli člověka duchovně osvobodit. Tak to aspoň vidím já. Na všechno je třeba nahlížet v kontextu doby.
Předpokládám, že Marx a Engels nevěnovali pozornost duchovní stránce ne z toho důvodu, že by duchovní stránku člověka vůbec neuznávali, ale proto, že svůj úkol spatřovali ve vyložení důležitých ekonomických a filosofických otázek, a to ostatní přenechali jiným. Spousta lidských vlastností ostatně asi byla v té době považována za jakousi samozřejmost - například smysl pro čest, solidaritu atd. Předpokládali patrně, že je to jaksi "samo sebou", že to prostě k člověku patří.
My dnes žijeme ve zcela jiné době. Myslím si, že potřeba duchovnosti dnes stoupá. Možná i potřeba jakési tradice, která by ovšem nebyla konzervativním návratem k minulosti. Nedomnívám se, že tyhle věci by byly s marxismem neslučitelné. Otázkou ale je, kdo je sloučí, že? Možná, že takoví filosofové byli, to nevím tak jistě, protože bohužel nejsem tak filosoficky vzdělaná, jsem úplně obyčejná žena. V určitých dobách i komunistická strana přitahovala lidi, kteří byli poněkud více duchovně založení, kdežto v jiných dobách zase spíš pragmatiky. I toto je třeba vidět v kontextu doby. Filosofie je ostatně stejně jen pro intelektuály. Většině lidí, ačkoliv též mají potřebu jistého duchovna, je filosofie (včetně té marxistické) celkem k ničemu, protože jí nerozumí. To platí nejen pro komunisty.
V KSČM jsou dnes lidé různí. Jsou tam lidé pragmatičtí, lidé filosoficky vzdělaní, typu M. Ransdorfa (ačkoliv jich asi moc není), a jsou tam i lidé, kteří mají jen minimální vzdělání. Přisuzovat jim nějaký jednotný postoj k duchovnu a k tradici není zrovna dvakrát rozumné. Pokud vám jde o jakousi zatíženost komunistů dědictvím marxismu - nezdá se mi, že by současní komunisté byli marxismem nějak zvlášť zatíženi. Bohužel ani v tom dobrém slova smyslu ne.
Pokud jde o protilátky proti posvěcování prostředků účelem, tak ty nemá bohužel nikdo. Dokonce ani křesťanství je nemá. To heslo (účel světí prostředky) přece vynalezli jezuité nebo ne?

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Rychetníku, Sobota, 22.Prosince 2012, 20:40:37

samozřejmě že násilí by mělo být legitimní, abychom je mohli akceptovat. Násilí proti ustikovatelům (ať jsou jimi kapitalisté, šlechta, nebo někdejší "rudá šlechta" nomenklaturních papalášů) považuji v zásadě za legitimní vždy. Jde samozřejmě o jeho formy, a tady jsme u té kultivovanosti.

Nevím, jestli se toho dožiju, ale předstravoval bych si to třeba tak, že představitelé dnešní finanční hyperburžoazie, kteří přivedli západní svět tam, kde je, nebudou jednou pověšeni na lucernách, nebudou ani týráni v nějakých nových gulazích, ale že budou posláni na převýchovu třeba do nějakého centra sociálních služeb pečujícího o staré, nemocné nebo narkomany, aby pochopili, že život může mít i jiný rozměr než je hromadění nul na kontech.

To je přijatelné i pro křesťana, ne?

Jinak s tou duchovností - souhlasím s pí Hájkovou, určité marxistické přístupy nemusí být jejím protikladem, jak ostatně ukazuje mj. třeba i teologie osvobození.

Jinak děláte jako každý "marxofob" tu chybu, že otázku nespravedlnosti okažitě převádíte na korupci. Ta je ale jen nevyhnutelným projevem soudobého kapitalismu, zejm. v postkomunistickém prostředí. Není to příčina, pouze součást problému, a nikoli ta nejdůležitější.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Paní Hájková Neděle, 23.Prosince 2012, 14:00:35

děkuji za Váš uvážený příspěvek.
Přečetl jsem si Váš citát z Engelse. Materialismem jsem však nerozuměl "obžerství, chlast, chtíč ...", ale monistický filosofický materialismus (na rozdíl od dualismu rozlišujícího duch a hmotu). Protilátkou proti "posvěcování prostředků účelem" jsem rozuměl víru v transcendentího Boha, nebo univerzální ideál (jako dobro lidstva, nebo zachování života), na rozdíl od víry v lidské konstrukce, modely, teorie. 
Domnívám se, že komunistická víra v teorii, že třídní boj a revoluce nás dovede ke komunismu - beztřídní společnosti blahobytu pro všechny, se stala pávě takovou modlou, v jejímž jménu komunisté ustavili diktaturu a byli ochotni dopouštět se všech těch zločinů v padesátých letech u nás a od dvacátých let v Rusku. Byl v tom idealismus, ale zrůdný. Pro lidskou svobodu a důstojnost v něm nebylo místa, pokud šlo o "třídního nepřítele". Takové víře snáze podlehne člověk pokud nemá ono transcendentní zakotvení. Takto si vysvětluji myšlenkovou genezi dvou totalitních hnutí a pak režimů ve 20. století. (Nacismus měl svou "modlu" v čisté rase a teorii ve zrůdně zpotvořeném darwinismu.)

Domnívám se, že slabinou Marxova a Engeslova výkladu ekonomických a filosofických otázek je právě absence faktoru lidské svobody a z ní vyplývající nepředvídatelnosti společenských dějů. Některé Marxovy předpovědi jsou platné na velice obecné úrovni - jako že v kapitalismu dochází ke krizím. Pro podrobnější pochopení mechanismu té které krize a pro operativní zásahy jsou zapotřebí jiné novější teorie.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Pane Plevo Neděle, 23.Prosince 2012, 14:02:9

lituji, pokud jsem se Vás dotkl. Chápu Marxovy teorie jako zajímavé a podětné teorie pro ekonomii nebo sociologii, které však - jako každá vědecká teorie - jsou omezeny ve své platnosti. Vychází z dobových omezení (např. deterministické paradigma), z určitých předpokladů. Nejsem marxofob, ale ani marxofil. Pro některé lidi je soubor Marxových teorií spíše osobní vírou a pak jim můj suchý kritický přístup připadá svatokrádežný.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Rychetníku, Neděle, 23.Prosince 2012, 14:54:36

já ve vašich názorech nic svatokrádežného nevidím, ale připusťte prosím, že někteří lidé rozuměli nebo rozumějí Marxovi také jinak, než jak ho chápete vy. A jakým způsobem mu rozumějí, to musejí vědět hlavně oni sami. Zlo působí vždycky lidé, nikoliv ideologie. A to dokonce i v případě fašismu. Ve svém hořejším příspěvku jste napsal: "věřit ve svou ideologii tak, že pro ni vraždím, je modlářství nejhoršího druhu". Nevraždili snad lidé pro svou ideologii už dávno před komunisty? Starý zákon je plný vraždění, přičemž ne všichni, co vraždili, byli pokládáni za modláře. A nejde pouze o Starý zákon. Křesťané povraždili spoustu lidí ve jménu Ježíše Krista (například americké Indiány, kacíře, čarodějnice...). Vždycky, když to někomu uvedu jako protiargument, tak řekne: Ale to už je dávno, kdežto komunisté vraždili docela nedávno. Opravdu? Byla třeba první světová válka něčím jiným, než vražděním nevinných lidí, které do ní bez špetky svědomí poslali křesťanští panovníci? Ano, ti legitimní evropští panovníci, kteří byli nositeli evropských humanistických tradic!
Vraždit pro něco jiného než jsou ideologie - například pro moc a pro zisk - patrně modlářství není. Jen se to vraždění musí zařídit tak, aby nevypadalo jako vraždění, ale jako neviditelná ruka trhu, případně jako zlý osud.
Nic ve zlém, přeji vám krásné Vánoce. Doufám, že aspoň ze mě nemáte strach, když někteří marxisté ve vás, jak vidím, určité obavy přece jen vzbuzují.

Petrasek Milan - penzista

A když pane Rychetníku se opřeme o zkušenosti evropské levice Neděle, 23.Prosince 2012, 15:15:5

která je výrazně méně ve své minulosti poznamenána politickou podporou dogmatiků a tím spoluúčastí na propadu společnosti do totality. Nebyla to právě ona bezbožná levice, zaštítěna univerzálním ideálem (jako dobro lidstva, nebo zachování života) , která na základě suše kritikého postoje ( i k Marxismu), byla výrazně odolnější vůči svodům dogmatických světonázorů?

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Paní Hájková, Neděle, 23.Prosince 2012, 21:21:52

děkuji za milé vánoční přání, rád je opětuji a ujišťuji Vás, že z Vás strach mám. Naopak, na obrázku vypadáte velice mile (jen nevím, co to držíte v ruce: mikrofon?).
Jsem také rád, že mé názory nevidíte jako svatokrádežné, ač naznačujete, že se považujete za marxistku. Každý máme nějakou víru, věříme v nějaký soubor idejí, v určitý světový názor. Paul Tillich (kterého jsem citoval výše) označoval takové světové názory, které prozařuje univerzální humanistický princip, jako „transparentní“, nehrozí jim, že by byly „démonizovány“ a staly se zdůvodněním zločinů. Zřejmě Váš marxismus je transparentní. Pokud Vás inspiruje k zájmu o sociální otázku, pak se v tom shodneme, i když má inspirace je o něco starší (od starozákonních proroků až po Marxe a Masaryka). Proto také považuji násilné revoluce a narušení řádu za zhoubné, ve stavu bezvládí a chaosu obvykle nejvíce trpí ti slabí a bezbranní.
Jsem si však vědom, že někdy je i násilná revoluce nutná. Tyrana, diktaturu lze těžko svrhnout bez násilí. Důležité však je, zda nový režim nebude/není horší než stará tyranie. Zatím stále ještě nevíme, jaké budou porevoluční režimy v arabských zemích. Za rozhodující považuji úroveň občanského uvědomění společnosti. To platí i u nás. Podle mého vidění od roku 2010 se mobilizuje občanská společnost, snad je to vliv nové nastupující generace, která již netrpí mindráky „totáče“ a proto jsem ohledně dalšího vývoje poměrně optimistický. Dovoluji si formulovat tezi, že míra svobody ve společnosti závisí na míře občanského uvědomění rozhodujícího množství lidí, na jejich (našem) umění si vládnout (o tom je má knížka).
Jen ještě poznámka k otázce, zda zlo působí lidé nebo ideologie. Jistěže zlo vykonávají lidé. Ale pokud nejde o impulsivní bezmyšlenkovitý zločin, pak lidé jsou vedeni svou vírou a démonizované ideologie hrají svou roli. Mluvíme o vraždění páchaném organizovaným množstvím lidí. Organizace si vyžaduje ideologii. Totalitní režimy velice pečovaly o indoktrinaci jím vyhovující ideologií. Vzpomeňte si na všechna ta školení, kontrolu tisku, umění atd. a zdůrazňování „vědeckosti“ propagované ideologie. My lidé děláme to, v co opravdu věříme. Donucování je nákladné.

Ohledně první světové války – plný souhlas. Náš mocnář, křesťanský císař František Josef II. nese asi největší vinu na jejím rozpoutání. Před mnoha lety jsem viděl maďarský film, který naznačoval, že císař a mocné společenské kruhy kolem něho viděli ve válce únik z rostoucího napětí mezi národy (a nacionalismy) v monarchii. Snad považoval za prioritu zachránit monarchii. To byla jeho modla. Doplatili však na to. Otřes z hrůzy války vyústil v kolaps starého režimu a nástup demokracie (píše o tom Masaryk ve Světové revoluci).

Pane Petrásku, univerzální ideály jsem uváděl jako protilátku proti páchání zla. Podobně jako transcendentní víra pomáhají ideologii zůstat „transparentní“ (viz výše).
Také Vám: Veselé Vánoce!

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 23.Prosince 2012, 21:44:42

Pane Rychetníku, díky za přání. V ruce držím ucho od kabelky, kterou obvykle nosívám na rameni. Jsem ráda, že si v podstatě, až na detaily, rozumíme. Já většinou vyjdu s každým, protože nesnáším konflikty, a tak je ani nevyvolávám. Ale v některých věcech mám prostě svou hlavu.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

detaily?! Neděle, 23.Prosince 2012, 22:27:12

Na některé lidi leze ta předvánoční nálada snad až příliš - ale ono to zase pomine....

? Detaily:
* páchání zla a "protilátky"...
* ideologie - a "světové názory, které prozařuje univerzální humanistický princip"...
* transcendendentní víra
* "Náš mocnář, křesťanský císař František Josef II. (sic!) ..."
* Tak teď už fakt chybí jenom ten
⟹ "Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen"

který podle Jan Pavla II. "hledal, rozpoznával a následoval Boží vůli v každé záležitosti..." --- měla snad Jeho Svatost na mysli používání bojových plynů? ---

Zajímalo by mne, zda si tahle odporná garnitura občas vzpomene, že jednou předstoupí před Boží soud? Dost o tom pochybuji, protože TIHLE v Boha nevěří. Také proto potřebu "vyrovnání se s minulostí" nějak zvlášt silně nepociťují....
--- V Boha věřili Jan Hus, Blaise Pascal, Karel Havlíček, Tomáš Masaryk a Franz Jägerstätter. A ovšem milióny prostých lidí. - Výraz bohabojnost musí dnešní mladé generaci, obávám se, znít dost směšně?

***

Jedno se ale těm lotrům musí nechat:

JEJICH zločiny nejsou zpravidla ani IMPULSIVNÍ ani BEZMYŠLENKOVITÉ !

Petrasek Milan - penzista

Shrnuji nad jesličky - antikomunismus je nám zapotřebí Pondělí, 24.Prosince 2012, 10:36:50

Používáme ho jako indikátor kvality protilátek proti páchání zla. Podobně používáme také transcendentní víru k udržení průhlednosti ideologie.
Poučení - nebýt antikomunismu, tak veškeré prohřešky církví by nám zůstaly zcela utajeny.
Pěkně zapeklitá situace..........kdo se v tomhle má vyznat pomyslel jsem si.........inu zapějmeš koledy.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.