Za prvé se mýlíte v tom, že komunisté se řídí podle stranických vůdců. Vůdcovský princip je snad vlastní nacismu, ne? Možná byli nebo ještě jsou takoví komunisté, kteří uznávají hlavně významné osobnosti. Je pravda, že komunističtí vůdcové existovali a mnozí lidé si jich vážili, věřili jim, či některé z nich přímo uctívali (ať živé či mrtvé). Pokud jde o mrtvé, tak to se dá tak trochu přirovnat k uctívání svatých. A pokud jde o živé? Já si myslím, že žádný opravdový vůdce nikdy nevyzvedává svou osobu. To by totiž vedlo ke špatným koncům, takže to není nikterak žádoucí. Rozhodně to není něco, co je komunistům vlastní, nic charakteristického natož nutného. Každý se musí řídit hlavně vlastním svědomím.
Za druhé: Ježíš Kristus už u komunistů zakázaný není, na rozdíl od dřívější doby, kdy museli prohlašovat, že se vyrovnali s náboženskou otázkou.
A za třetí: o vnucování jakýchkoliv idejí komukoliv (ať Evropanům nebo Neevropanům) nemůže být ani řeči. Ale o vzájemném poznávání a spolupráci určitě ano.

P.S. Komunisté mi doufám prominou, že drze mluvím za ně.

Vážená paní Hájková,
komunismus právě stojí a padá s absolutní mocí vládce. Není žádnou náhodou, že se nejprve prosadil v Rusku, kde panovník byl vždy zbožšťován. Proto ta mauzolea, aby stranický vůdce nesl všechny znaky nesmrtelnosti. Cožpak se především Lenin, Stalin, svým způsobem také Chruščov a jistě i Brežněv nechovali jako nikým a ničím neomezovaní bozi? Ve stejné tradici dnes pokračuje Putin.
Východnímu zbožšťování panovníka odpovídá také komunismus v Číně - Mao ce tung a všichni další ničím neomezovaní komunisté (kapitál-komunisté). Totéž přece platí o Severní Koreji - dynastie Kimů, není-liž pravda?.
U nás to nebylo v principu jiné. Jen s tím zbožšťováním jsme byli zdrženlivější. Nicméně i pro Gottwalda jsme vystavěli mauzoleum v Praze na Vítkově. A všichni první tajemníci KSČ po Gottwaldovi (s výjimkou Dubčeka) disponovali rovněž neomezenou pravomocí - výjimku samozřejmě tvořily příkazy od nadbohů z Kremlu.
Ježíšovým vzorem se v jeho plnosti neřídil žádný dosavadní politický model (jistou výjimku tvoří monarchie, ale to je na sáhodlouhý rozbor). Buď takový politický model zakazoval vzor, jenž představuje Ježíš - komunismus (dejme tomu, jak Vy tvrdíte, ten někdejší), anebo mu byl dokonale lhostejný - demokracie resp. kapitalismus (deismus; Bůh je, ale je jinde a o nás se nestará. Tak se jeho řádem neomezujme.)
Po pravdě řečeno, žádný příklon našich komunistů ke křesťanství, tedy k lidskému vzoru Ježíše Krista, jsem dosud nezaznamenal. Ani to nečekám. Bohužel, značná část levicových myšlenkových proudů trpí marxistickým striktně materialistickým výkladem světa. V důsledku toho podceňuje vše, na co se nedá sáhnout, co nese duchovní náboj.
Pokud se mýlím, a u komunistů dochází k obratu, jsem jenom rád.
S pozdravem a přáním všeho dobrého
Jiří Vyleťal

Milý pane Vyleťale,

napsal jste pěkný článek. K diskusi jsou vlastně jen poslední čtyři odstavce, tj. počínaje slovy "Tím programem, který všichni..." -- Taková diskuse bude velice velmi obsáhlá - koneckonců už je vedena přes 2000 let - a tak se do ní v tuto chvíli neponořím.

1) Co se týče toho, že se "metanoia" u "komunistů" nekoná - nemýlíte se, to jste nahlédl úplně správně.

2) Naprosto mylná je naproti tomu Vaše představa o marxismu.

Řekl bych, že v tom jste typickým představitelem "VULGÁRNÍHO IDEALISMU". Od toho se pak logicky odvíjejí všechny Vaše další představy o vůdcích....
A přitom by stačilo jen docela maličko zalistovat v klasikovi:

"To nejvyšší, čeho dosahuje nazíravý materialismus, tj. materialismus, který chápe smyslovost ne jako praktickou činnost, je nazírání jednotlivých individuí v “občanské společnosti”."

Já klasiky blízké Vám (?) občas čtu:
„Nepokouším se, Pane, proniknout tvé výšiny, protože na to mé nahlédnutí ani zdaleka nestačí. Toužím však alespoň poněkud nahlédnout tvou pravdu, v kterou věří a kterou miluje mé srdce. Nesnažím se totiž nahlédnout, abych věřil, ale věřím, abych nahlédl. Neboť věřím také tomu, že pokud nebudu věřit, nemohu ani nahlédnout.“


Prozatím se s Vámi loučím slovy Trumana Burbanka:

"Good morning, and in case I don't see ya, good afternoon, good evening, and good night!"

Jan Kopecký

PS: Být křesťanem nebyla vždycky taková idylka jakou tady líčíte coby "program" - čtěte Pascala...

Také si myslím, že s tím výkladem marxistického "materialismu" je to jen hluboce zakořeněný omyl. Prosím, aby následující citaci z Engelsova díla "Ludvík Feuerbach a vyústění klasické německé filosofie" nikdo nevztahoval na sebe, tím méně autor tohoto článku. Vysvětluje to pouze postoj klasiků k těm pojmům:
"Šosák rozumí pod pojmem "materialismus" obžerství, chlast, chtíč, tělesnou rozkoš a vypínavost, chamtivost po penězích, lakotu, hrabivost, výdělkaření a burzovní švindl, zkrátka všechny špinavé neřesti, kterým sám v skrytu holduje; a pod jménem "idealismus" rozumí víru ve ctnost, ve všeobecnou lásku k lidem a vůbec v "lepší svět", o kterém žvaní před druhými, ale sám tomu věří jen tenkrát, když prožívá kocovinu a bankrot, nutně se dostavující po jeho obvyklých "materialistických" excesech."

Vážený pane Kopecký,
těší mne velmi, že Vás můj článek zaujal.
Marx zcela jistě žádný člověk víry nebyl. Mluví o tom např. jeho výrok o náboženství, které má být opiem lidstva. Také v jeho Komunistickém manifestu jsou nápady naprosto neslučitelné s křesťanstvím resp. duchovním nazíráním na život vůbec.
Marx velice přesně popsal sociální nespravedlnost a společenské problémy, které přináší kapitalismus. Avšak jeho tvrzení, že veškerý pohyb ve společnosti je dán výrobními vztahy, je naprosto mylný. Právě tím, že nevidí všechny ty duchovní pohnutky, jimiž je člověk ve svém nitru formován.
Marx byl dítětem své doby, jako ostatně snad všichni filosofové devatenáctého století. Byla to éra překotného průmyslového a vědecko-technického vývoje, která sváděla k tomu, aby si člověk o sobě myslel, že pánem světa a dějin je on. Že na všechno přijde sám, že si podrobí přírodu s jejími zákonitostmi a nakonec se stane pánem i nad životem a smrtí.
Přesně tak si Marx myslel, že přišel na zákonitosti vývoje společnosti, a že tudíž může směle předvídat její vývoj. Jak víme, vše bylo jinak.
Marx považoval za určující hybnou sílu vývoje dělnickou třídu. Kvůli její masovosti, možnosti organizovat se a stejnému společenskému postavení. Zcela zapomněl, že šlo o lidi z venkovského prostředí vytržené z přirozených a velmi úzkých společenských vazeb. Tyto vazby měly své hluboké křesťanské kořeny. Kořeny, o nichž tu mluvím, byly zpřetrhány houfným stěhováním mladých mužů z venkova do měst. Marx viděl v dělnictvu revoluční předvoj pro svoji revoluci, a duchovního úpadku, kterému byli tito lidé vystaveni, si ani nevšiml. Přesně tento pohled na člověka, jako na jakýsi živoucí obraz výhradně materiálních poměrů, které určují jeho činy, s sebou značná část levice stále vláčí.
Mohu-li Vám také já něco ke čtení doporučit, pak jsou to Duchovní dějiny Evropy od Friedricha Heera (rakouský historik). Dílo je to v odborných kruzích velmi ceněné. Čtenář se tam doví, kterak určité myšlenkové směry, technická vývoj a mocenská uspořádání utvářely evropské dějiny. Friedrich Heer to psal na konci padesátých let a určitě to mají v knihovnách a v antikvariátech.
Mějte se moc hezky. Přeji Vám dobrou noc
Jiří Vyleťal

Vážený pane Vyleťale,
děkuji Vám za obšínou odpověď.
Friedricha Heera jsem četl někdy před 25 lety.

Jsem na rozpacích, jak nazvat Vaše představy o marxismu a Marxovi, které Vy sám podle všeho považujete za znalosti. Na to se asi vážně dá těžko říci něco jiného než: "Einbildung ist auch eine Bildung".
Nemějte mi, prosím, za zlé, že mi chybí schopnost diskutovat (s člověkem Vaší generace) na podobné úrovni, a že proto nepůjdu do detailů.
Jan Kopecký

To je náhoda! Téměř jsme se časově shodli. Ještě musím uvést na pravou míru jednu věc: To, že se mladí muži houfně stěhovali do měst, aby si tam hledali práci, za to opravdu nemohl Marx, nýbrž kapitalismus. S tím Marxem se seznámili většinou až v těch městech. Vím dobře, kolik měli moji praprarodiče na venkově dětí. Jedni měli dvanáct a druzí ještě víc. A půdy měli jen kousek. Tam se rozhodně nemohli všichni uživit.
A ještě musím, bohužel, dodat, že církev jim vůbec neradila, aby měli méně dětí.