Mor antikomunismu

Antikomunismus má jeden zvláštní rys, jakousi nápodobu předmětu nenávisti. Ve svém boji s komunismem často postupuje tak, že se chová jako „komunismus“. To se ostatně nedávno ukázalo v některých reakcích na knihu Michala Pullmanna „Konec experimentu“.

Antikomunismus je pozoruhodná věc. Má politický dopad a přitom v zásadě nemá nic společného s realitou. Pracuje v něm to, co by se nejpřesněji dalo označit jako lacanovské fantasma. Je to představa vzpírající se reflexi, která poskytuje slast-strast (jouissance). Jeho mottem by v tomto případě mohlo být: Nemohu si pomoci, ale musím nenávidět komunismus a vše, co s ním souvisí. Zároveň mi cosi brání, abych se ptal, co to komunismus je. Touto překážkou je právě slast-strast, kterou mi přináší má nenávist, lépe řečeno strach z toho, že bych o ni mohl přijít. Proto antikomunista o komunismu nediskutuje a nerozlišuje jeho vzájemně protikladné roviny, historickou realitu „komunistických režimů“ a komunismus jako projekt společnosti, kde vládne základní rovnost a svoboda všech.

Nenávist podle lacanovské politizované psychoanalýzy není pouze jakási negativní emoce, jíž se někdo užírá, ale obsahuje také stopu slasti. Ta vyplývá už jenom z toho, že nenávist třeba vůči Romům určitým způsobem organizuje naše vnímání reality. Je v tom jistá slast, když tu je skupina obyvatel, na kterou lze ukázat jako na zdroj potíží. Je to jistě větší slast, než se probírat nějakými ekonomickými analýzami. Slavoj Žižek proto považuje bujení fantasmat všeho druhu za jedno z největších nebezpečí dnešní doby. O fantasmatech hovoří jako o moru, na který je obtížné nalézt protilék.

Antikomunismus má v tom blízko k antisemitismu nebo současným formám rasismu. Utváří se na základě fantasmatu „komunismu“ jako svého druhu absolutního zla a pátrá po jeho dnešních výhoncích. Krystalicky čistý antikomunismus projevila jistá žena z lidu, která s vážnou tváří tvrdila, že za dnešní šíření rakoviny mohou komunisté, kteří nás kdysi krmili rakovinotvornými potravinami. Když na místo Žida nebo Roma dosadíme komunistu, uvědomíme si, kolik toho má antikomunismus společného s antisemitismem nebo rasismem.

Všechny tyto sociální patologie představují náhražkové formace, které působí jako elektrizace. Kdo jim propadne, je ve zvláštní křeči a nemůže se jich pustit. Nepomáhá zde racionální argumentace jako třeba to, že komunisté přece nemohou znovu nastolit minulý režim nebo že komunismus není z definice totéž, co reálný socialismus. Tyto argumenty už začínají být obehrané, a přece na ně antikomunisté neslyší. Je to zkrátka stejné, jako chtít od antisemity, aby se zabýval argumenty o nesmyslnosti celosvětového židovského spiknutí. Dnešní opožděný antikomunismus můžeme přiřadit ke klasickým politickým morům dvacátého století. Otázka potom je, za jakých podmínek může zmizet nebo se stát okrajovou podivínskou záležitostí.

Antikomunismus má však jeden opravdu kuriózní rys, který by Adorno nazval jako nápodobu předmětu nenávisti. Ve svém boji s komunismem a jeho výhonky často postupuje tak, že se chová jako „komunismus“.

To se nedávno ukázalo v některých reakcích na knihu Michala Pullmanna Konec experimentu. Autor tu na základě archivního materiálu zkoumá charakter moci na konci minulého režimu. Je to především odborná historická práce, která však podkopává antikomunistický příběh o minulém režimu, v němž zlí komunisté zotročili společnost svobodných a racionálních jedinců.

Ale když si čteme reakci takového Jana Rejžka (Lidové noviny, 9. 6. 2011) nebo Jaroslava Kollera (tamtéž, 24. 6. 2011) připadáme si právě jako v „komunismu“, v němž se odborná nebo vůbec profesní způsobilost posuzovala vesměs podle toho, jaký má kdo původ. Člověka napadne, že Rejžek má tajnou zálibu v Rudém právu z dob honů na chartisty, když o Pullmannovi píše: „S životopisem, jaký má on, bych byl opatrnější. Jeho otec totiž sloužil v letech 1980-1986 v Moskvě v Radě vzájemné hospodářské pomoci (bylo by možná zajímavé zjistit, jak na tom byl se zpravodajskými službami) a hošík studoval dva ročníky základní školy tamtéž.“

Podobný tajný obdiv k postupům minulého režimu můžeme najít snad u všech antikomunistů. Rubem jejich horlení proti zločinům „komunismu“ je přehlížení nebo schvalování zločinů, jichž se dopouští současný řád. Tedy heslo, že jménem zachování daného řádu lze omluvit cokoli, které tak vadilo chartistům. O tomto „komunistickém“ jádru antikomunismu svědčí i to, že až na výjimky se z bývalých chartistů nestali antikomunisté.

V tom je nebezpečí antikomunismu. Svým bojem s komunismem jako „zločinným systémem“ a jeho výhonky pomáhá nastolit realitu, proti níž bojuje.

A co si myslíte vy? Diskuse (49 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Co dodat k perfektně napsanému článku? Pátek, 8.Července 2011, 11:24:44

Jen tolik: Jak myslíte, milí kolegové na tomto serveru, že je nejlépe antikomunismu čelit? Věcnou, historicky fundovanou argumentací, anebo spíše poukazováním na současnou ideologickou funkci antikomunismu (tedy na to, co ve skutečnosti zastírá a čemu napomáhá)?
Zajímal by mě názor ostatních...

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Dva antikomunismy Pátek, 8.Července 2011, 11:35:56

Martine, souhlasím, článek je výborný, ale přece jen přemýšlím, zda ten problém antikomunismu příliš nezjednodušujeme. Pokud se s problémem chceme vyrovnat, musíme být přesní. A já myslím, že existují nejméně dva antikomunismy.

První antikomunismus popsal Michael Hauser a hovořili jsme o tom v diskusích pod druhým Slačálkovým článkem. Vyznačuje se jednoduchou bipolaritou: komunismus je Zlo, antikomunismus Dobro. Je to tedy týž model ideologického myšlení, jen s opačnými hodnotovými znaménky. To je celkem jasné. Hovořil bych o Antikomunismu s tím velkým "A" na začátku, aby se signalizovala ta esencializující tendence.

Ale ještě tu máme jiný antikomunismus, který vznikl jako reakce na negativní zkušenost s komunistickým režimem a tento antikomunismus si zaslouží úctu, je podle mého názoru hluboce morálním postojem. Miroslav Tejkl uvedl jako příklad Jiřího Horáka, bývalého předsedu ČSSD, já bych třeba zmínil Vladimíra Špidlu, který přece také neuzavřel koalici s KSČM, ačkoli by mu dala pohodlnou většinu 111 hlasů. Je tedy Špidla demokrat (o čemž nepochybuji) a současně antikomunista?

Dávám toto rozlišení k úvaze.

Martin Profant - Praha 7

Mohou být i pragmatické důvody Pátek, 8.Července 2011, 12:34:23

On důvod, proč v roce 2002 neuzavřel Špidla koalici s komunisty, není nutné hledat v nějakém osobním antikomunistickém postoji. Uzavřel by si tak prostor v politickém středu a šanci na širší politický konsenzus - na ideologicky vybudovaném protilevicovém valu (kdy se socdem v duchu nejlepší stalinistické propagandy jevila jako nedůslední komunisté či po klausovsku kryptokomunisté) byla tehdy životně závislá US, ale hodil se i ODS a KDU. Tůze by se jim hodilo jeho navýšení.
Koalice s komunisty se tehdy rovnala sice spolehlivé vládní majoritě, ale za cenu nadreprezentativního vlivu menšího koaličního partnera (dnes názorně předvádí VV, co taková závislost pro silnější partnery znamená - a KSČM je na rozdíl od VV organizovaná a funkční politická strana se silným voličským hardcorem). Politickou izolaci by navíc doplnila izolace společenská, stačí se podívat na Czechtek, aby bylo vidět, jak bezbranná v tomto směru tehdy ČSSD byla (ostatně není na tom dnes líp).
A v neposlední řadě by to nejspíš rozštíplo samotnou ČSSD - byl v ní účinný ten jiný antikomunismus, který souvisí s žitou zkušeností s předchozím režimem (lidí pod čtyřicet v tehdejším poslaneckém klubu ČSSD moc nebylo a ona ta zkušenost opravdu nebyla hezká). Nevím, o kolik poslanců by tím Špidla přišel. Osobně bych typoval kolem patnácti lidí, sedm určitě.
Možná to měl přes uvedená rizika zkusit, ale to nic nemění na tom, že se jednalo o rozhodnutí, které lze pragmaticky vysvětlit v rámci demokratických politických strategií.

Článek jako vždy perfektní,diskuse taky není od věci Pátek, 8.Července 2011, 13:56:1

Já jsem měl v práci analytika KSČM určitou povinnost, ba až koníček reagovat na různé maily a dopisy antikomunistického charakteru . Reagoval jsem z vlastní vůle, velkou většinou pod vlastním jménem i mailem, i na naprosto sprosté a nenávistné vstupy, a to s cílem pokusit se zjistit, co jsou dotyční zač a vtáhnout je do debaty.Leccos se mi povedlo - jedna z mých metod např. byla odpovědět mu na sprostotu urážlivou ironií zpochybňující jeho inteligenci - dost často to ten největší agresor spolkl a snažil se mi ukázat, že takový blbec není. Nejúspěšnější bylo, když on zaútočil přes zločiny komunismu a čekal že se budu bránit stalinskou argumentací, ale já mu odpověděl vlastním pojetím a naprostým souhlasem s tím, že zločiny byly. To řadu z nich vykolejilo, zjevně nevěděli, co si počít, tak zaútočili podruhé stejně, jako by žádná moje vstřícná odpověď nebyla, teprve až na třetí pokus jim došlo, že je to všechno jinak. S některými jsem pak vedl kultivovaný dialog a s některými jsem si mailově spřátelil a naší společnou platformu. Bylo zjevné, že část těch AK vlastně střílelo na Maryšku, protože byli naštvaní na lišku. na většině bylo vidět, jak se jim to v hlavě všechno plete.Někteří samozřejmě byli "s tuhou stolicí", úplně zaslepení a neschopní vůbec vnímat, co jsem jim psal, neustále si to překládali do svých významů - je zajímavé, že právě tito "tuzí" mysleli a jednali úplně stejně jako stalinisté - jen opačné hodnoty, ale stejné metody, stejné neschopnost vnímat to, co je v jejich citem a rozumem v rozporu. Stejně jako stalinisté, kteří zločinx komunismu buďto nepřípustně marginalizují nebo dokonce popírají (Katyň), tak i antikomunisté ( i ti slušní) nebyli schopni diskutovat na téma "zločiny kapitalismu"- snad nikdy jsem se nesetkal s tím,že by mi některý na rozbor těchto zločinů reagoval.
To byly pro mne velmi cenné zkušenosti a proto se musím smát, když intelektuálové postmoderního ražení zuřivě popírají, že poznávající subjekt je determinován svou ideologickou orientací nebo tuto determinaci všelijak marginalizují (včetně poslance KSČM Jiřího Dolejše). Ze své korespondence jsem zjistil ještě jednu věc - kromě nějakým způsobem minulou elitou postižených rodin a pisatelů - reagovali spíše chudší podnikatelé, zjevnw záípolící o existenci, kterým KSČM nijak neškodí,naopak. Boháči se s takovou korespondencí nezahazují Jinak potvrzuji Hauserovo konstatování, že AK je pro pisatele slast a že odmítají jakýmkoli způsobem si přečíst nějaké pozitivní informace o komunismu, minulém systému, KSČM a projektu nového socialismu. I v tom se shodují se stalinisty, kteří rovněž zuřivě odmítají si přečíst něco s jinou logikou než je ta jejich a většinou připisují antistalinským autorům to, co nikdy neřekli.
Sdílím názor pana Kandy, že je rozdíl mezi AK plynoucím vlastně z třídního zájmu privilegovaných vrstev a jím zmanipulovaným antikomunismem části neprivilegovaných na jedné straně a antikomunismem neprávem postiužených či lidí narážejících v minulém systému na zájmy tehdy vládnoucí elity a její dogmata, kteří de facto nejsou antikomunisty, ale odůrci tehdejší (většinou i současné) elity a jejich stalinských pohrobků v současné KSČM. Na bazi antistalinismu nevidím problém nejen ve vedení dialogiu s s těmito tzv. antikomunisty, ale i v politické dohodě proti současné elitě.
Na rozdíl od pana Kandy bych ovfšem nepersonifikoval typy AK jím uvedenými osobami - Horák byl antikomunista z třídního zájmu a u Śpidly sice v pozadí byla buzerace minulou elitou, ale překrytá tím, že se vydal na cestičku kapitalismu - to to prostě buržoasní politik a AK už je dnes pro něj jen zástěrkou a výmluvou před trapnými otázkami. A tak je to se všemi těmi pány politiky antikomunisty - napravo i nalevo. Naproti tomu bych ještě bral AK mladých anarchistů i trockistů, zvláště pokud se obrací proti mladým stalinistům, ze kterých se zvedá žaludek i mně.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Antikomunismus a demokratické přesvědčení Pátek, 8.Července 2011, 14:49:14

V zásadě souhlasím s rozlišením kolegy Kandy, ale nemluvil bych o dvou antikomunismech, ale o antikomunismu a demokratickém přesvědčení. Jedna věc je kritika minulého režimu z toho hlediska, že nebyl demokratický, nerespektoval lidská práva, zneužíval moc a represivně postihoval široké vrstvy obyvatelstva, jak politické kritiky, tak lidi nábožensky smýšlející, tak uměleckou avantgardu, obyčejné pracující i lidi marxisticky či komunisticky smýšlející, kteří dogmaticky nedrželi "liniii strany". Existoval i lidový antikomunismus typu "Za všechno můžou komunisté" v různých variantách. Lidi, co se pokoušeli o nápravu režimu, šlo jim o spravedlivější, demokratické zřízení, také pocházeli ze všech vrstev a pokoušeli se o to různým způsobem, nebyli to však antikomunisté, ale demokraté.

Je oprávněná morální a politická kritika minulého režimu, ale není oprávněné všechny viny a chyby přičítat komunistům, považovat komunismus a komunisty za vtělené zlo. Antikomunismus je ne-demokratický či dokonce proti-demokratický tehdy, když z minulé chyby, přehmaty i špatnou politiku zobecňuje a vyvozuje z toho nutnost současné diskriminace (snahy o zákaz KSČM, ostrakizace všech, kdo jsou označeni za komunisty, štvanice proti vybraným jedincům, naposledy proti Milanu Kunderovi).

Proto je třeba opakovat: Demokracie není totéž co kapitalismus a trh bez přívlastků a demokracie nerovná se antikomunismus. Naopak antikomunismus nese některé velmi nebezpečné ne-demokratické či proti-demokratické totalitární rysy.

Ještě dluh Panu Plevovi Pátek, 8.Července 2011, 15:57:32

Pokud jde o to, jak čelit antikomunismu:
Záleží na tom, jakému - lidem, kterým se zažral do osobnosti a kteří pociťují tu "slast", když se mu v+nují nelze čelit žádným druhem logiky -. snad jedině bych mohl z vlastní zkušenosti říci, že je nejvíce štve antistalinská argumentace, to nevědí, co říci a nejvíce odkrývajísvoji zmanipulovanost a hloupost.
Lidem, kteří vlastně nejsou antikomunisty a jsou jen zhnuseni světem či současnou elitou (což si vybíjejí na komunismu) takx pouhá argumentace slovy nepomůže - těm nejvíce od AK pomáhá praktická poliítika, morálka apod. současné vládnoucí třídy - Kalousek je nejlepší lektor proti antikomunismu.
U lidí postiužených minulým systémem a odpůrců de facto stalinismu o nic nejde - pokud uvidí, že síly hlásící se ke komunismu to s jinou, nestalinskou cestou ke komunismu myslí vážně, berou to.
Konec konců - praktická zkušenost se současným systémem a jeho elitou na jedné straně a se současným komunistickým hnutím a levicí na straně druhé - to je společný jmenovatel všech forem boje proti antikomunismu.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Vladimír Špidla a KSČM Pátek, 8.Července 2011, 17:38:55

Panu Profantovi: ta vaše strategická úvaha je validní, ale myslel jsem na Špidlovu kritiku KSČM, kterou vlastně nepovažuje za levicovou stranu. To souvisí se Špidlovým chápáním levice jako širokého pokrokového proudu, který je nesen dynamikou emancipačního vzmachu (jak já tomu rozumím); a také bych zde připomněl jeho pojem "transcendentální politika". To je naopak ten typ politiky, který chce skutečnost vměstnat do apriorních (transcendentálních) systémů...

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Ještě poznámka Pátek, 8.Července 2011, 17:51:20

Ten pojem antikomunismu vlastně závisí na tom, co chápeme pojmem komunismus. Toto je důležité analyzovat, protože výraz antikomunismus v sobě skrývá množství sémantických rovin, které pokud nerozkryjeme, máme před sebou takřka nerozbornou masu. Čili začít od prvotního.

Pokud chápu komunismus jako radikální emancipační projekt, jako radikální humanismus, pak nemohu být antikomunista. Ale pokud tím myslím systém, který by pan Heller nazval protosocialistickým, pak antikomunista jsem. Nemohu nebýt: četba Souostroví Gulag či Wajdova Katyń mě doslova tlačí k zaujetí vyhraněného morálního postoje.

To jsou na první pohled snad i zjevné věci. Ale to, co jsem navrhl k rozlišeni (antikomunismus x Antikomunismus) nestojí proti sobě, ono se to může i překrývat. Proto řada osobností, která zastávala antikomunistické stanovisko z morálního přesvědčení přijala ten nejvulgárnější steigerwaldovsko-komárkovský diskurs - ale tím vlastně selhala, protože nedokázala rozlišit pravdu svého postoje od falšování skutečnosti.

Takže je to docela komplikovaná věc...

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Vinu má i KSČM Pátek, 8.Července 2011, 17:58:22

To, co napsal pan Heller, je velmi zajímavé. Myslím tu zkušenost s mailováním. Proč vlastně KSČM nedokáže učinit radikální obrat od protosocialistické etapy? Když M. Ransdorf řekne, že ve vztahu k minulosti zastává KSČM princip kontinuity a diskontinuity, je to pro mnoho lidí prostě nesrozumitelné. Když si člověk přečte v Haló novinách trapný článek o čs. pohraničnících, neví, co si má myslet. Tohle je radikální levice? Nemá nakonec Špidla pravdu v tom, když označuje KSČM jako konzervativní? Nevím, ptám se.

Kane Kanda - v zásadě jste mne pochopil jako obvykle dobře Pátek, 8.Července 2011, 18:55:5

Mám jen tyto připomínky:
1.I ten protosocialismus musíme hodnotit objektivně a spravedlivě - oddělit co je systémový rys (příp. systémové negativum - as tzo nelze ztotožňovat automaticky s jen s léty čistek a s Katyní) - něco je nutno přičíst specifice zaostalých zemí a zejména Ruska, která třeba k nám byla násilně vnucena mocenskou převahou - ani kapitalismus nelze ztotožnit jen s hrůzami prvotní akumulace a koloniálních tažení, něco je to, co potkávalo všechny revoluce - ta první léta nezvládání mocenských mechanismů - viz jakobínské či cromwellovské období). Za modelový, nejčistší z hlediska neexistence specifických nahodilostí, považuji protosocialismus v ČSSR. Dále je nutno vidět zlom od toho, kde se systém ještě docela osvědčoval a rostl, k hnilobě stagnace a normalizace. Je třeba to objektivně porovnat se systémovými rysy kapitalismu, které dále pokračují a zhoršují se apod. Je třeba vzít v úvahu že protosocialismus v mezinárodním měřítku brzdil negATIVA KAPITALISMU a nutil ho volit mírnější strategii sociálního státu atd.

Pokračování o KSČM Pátek, 8.Července 2011, 20:04:46

2) Je nutno si uvědomit konkrétní třídně sociální základnu polistopadové komunistické strany (zjednodušeně KSČM) - v listopadu a těsně po něm houfný útěk příslušníků minulé vládnoucí třídy řídícího aparátu, ale i dělníků a řady neprivilegovaných. Po r.1993 odchod další skupiny mladších intelektuálů a řídících pracovníků, která se chtěla zachytit v systému a dekomunizovat se, ale organizovaně, s celou stranou (zisk postů), což nevyšlo, pro odpor ostatního členstva, které sestávalo ze dvou složek:
a) bývalí příslušníci řídícího aparátu, vojáci, policisté, ideologický aparát apod. spíše staršího věku a nízké funkční úrovně a bez šancí zachytit se na privilegovaných místech v systému,
b) skuteční fandové projektu sociálně spravedlivé společnosti, kritikové minulého systému a stalinismu.
Samozřejmě k tomu různí nejistí, marxisticky nevzdělaní, ale přece jen tíhnoucí k levici a odmítající systém.
Tohle sociální schéma se ne přesně, ale odrazilo v ideovém profilu.
Jako reakce na antikomunistické útoky proti minulosti (kálejí na naše životní dílo) se značná část áček, ale i někteří z béček dali oblbnout novou podobou stalinismu (minulý systém neměl vady, padl zradou a tlakem protivníka,je to dočasné, zase bude ten náš systém, žádné zločiny, jen pomluvy, když ano- tak prostě byla taková doba, žádné omluvy, nemáme se za co stydět atd.). V prvních letech pochopitelně bylo více slyšet těch pár reformátorů typu Ransdorfa. Všechny spojoval odpor ke kapitalismu. Ale v této chvíli se zformovala vnitřní politická elita strany - ta pochopila, že si funkce může získat a udržet jen s podporou těch tuhých a osvojila si takový styl, který charakterizoval Grebeníček - na vnitřních mítincích revoluční řeči, v televizi kličování a umírněnost, vlastní názor - mírně stalinistické srdce, ale pragmatismus nade vším, nehádejme se, jsme všichni bratři.
Tato vnitřně rozporná koalice vedená spíše pragmatiky beroucími ohledy na srdíčko seniorů stranu udržela proti útokům, ale nevyprofilovala ji do podoby životaschopné strany nových neprivilegovaných vrstev, kognitariátu apod. Značná část mladších členů s intelektuálním potenciálem se od teorie úplně odklonila, měla co dělat v zaměstnání, později v zastupitelských aj. funkcích a nechtěla se hádat. Už jenom díky termínům členských schůzí stanovených podle potřeb důchodců se na vnitřním životě strany moc nezúčastňovala. Volili a nominovali hodně důchodci usměrňovaní mírně stalinskými pragmatiky ze základů elity, nahoře pragmatici plus pár reformních na ukázku.Do toho velmi dobře spolupracující ostrůvky tuhých stalinistů opírající se o rostoucí neschopnost seniorů vyznat se ve věcech a o demagogii a de facto vydírání vedení strany několika předními stalinskými poltiky ve špičce a stalinskými regiony, hlavně z Prahy. Takže kompromis - slušná poctivá sociální politika a kritika systému, ale mlčení o minulosti, abychom se nerozhádali, kdo by to chtěl, to je nepřítel strany a to uznají i mírní odpůrci stalinismu. To se časem přeneslo i do programů a úvah o budoucím strategickém cíli. Takže bahýnko, tělocvik na veřejnosti, odsouvání problémů čím dále tím více, stárnutí a neakceschopnost seniorů a rostoucí neochota těch mladších zaměstnaných či podnikatelů "se hádat", postupně i ohledy na kšefty politické i jiné - čeká se, ale na co? Stalinisté na bolševizační sjezd - zatím marně, ale těžiště se víc a víc posunulo od reformy - pragmatici nejsou s to se oddělit od stalinistů a provádějí vůči nim tanečky, ve veřejnosti stranické i jiné nepochopitelné, stalinisté útočí a vydírají - naštěstí buržoasie řádí tak, že do strany a voličské obce přicházejí ti, které dosavadní třenice nezajímají a chtějí se prát s kapitalismem. Jenže se už také zrodili mladí stalinisté a v důsledku stárnutí a umírání získávají pozice. Velmi neradostný obrázek. Přední reformní osobnosti jsou buď odsouvány nebo degenerují. Já sám už moc nevěřím na porážku stalinismu a profilování strany jediným možným nosným způsobem - t.j. jako strany samosprávného socialismu (samozřejmě jsou rozdíly mezi regiony i uvnitř Prahy - je nutno diferencovat).

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pane Hellere - Pátek, 8.Července 2011, 20:29:38

- jsem si vědom toho, že pojem protosocialismus je mnohem obsažnější, než jak jsem to neobratně formuloval ve své poznámce. Že tu realitu nelze zúžit jen na aspekty, které jsem zmínil, že je tu celá socioekonomická dimenze, její vývojová dynamika atd. Takže tu vaši opravu samozřejmě akceptuji.

Ale tím spíš vlastně nevidím důvod, proč se KSČM nepostaví kriticky k určité politické praxi - ten teror přece není třeba hájit ani o něm mlčet. Dokonce bych řekl, že toto je právě úkolem KSČM, a nikoho jiného.

To jsem teď vyslovil jako pozorovatel zvnějšku. Avšak to, co jste tady teď popsal a co má i jistou sociologickou relevanci, je dost smutný obrázek...

Martin Profant - Praha 7

ideologický antikomunismus Pátek, 8.Července 2011, 20:41:4

Když se Hannah Arendtová pokoušela vyrovnat s fenoménem amerického antikomunismu, zdůraznila dva rysy, které má společné s komunismem: a) potřebu silné ideologie jako šablony, která umožňuje rozumět světu jako světodějnému zápasu, ve kterém se mohu postavit na tu správnou stranu; za b) soustavné úsilí zbavit věci a činy reálných souvislostí a chápat je jen jako funkce určitého, ideologicky daného procesu – v komunismu ve vazbě třídní strukturu (Ano soudruhu, možná máš pravdu, ale podívej se, komu ta pravda prospívá – našim třídním nepřátelům.), v antikomunismu většinou v o něco méně sofistikované podobě ( Ano, Pinochet se snad dopustil nějakých excesů, ale je to hrdina, který se postavil nebezpečí bolševizace Jižní Ameriky).
Při četbě komentáře J. Hellera jsem si na tu Arendtovou vzpomněl. Interpretace postojů Jiřího Horáka, který utekl v roce 1948 ze strachu před komunistickými represemi ( pokud se podívám na osudy jiných tehdejších mladých sociálně demokratických politiků, kteří se nenechali sloučit s KSČ, pak dost opodstatněného strachu) jako „antikomunismus z třídních pozic“,to chce buď silné chucpe anebo silnou ideologickou impregnaci proti faktům. Právě tak jako označení zákazu výkonu povolání jako „buzerace“.


Panu Kandovi: Vývoj komunistických stran probíhal od radikálně demokratického emancipačního projektu k zařízením, která provozovala silně autoritativní režimy a opírala se přitom o dost tristní nekonzistentní ideologii. Součástí této ideologie se přitom postupně stávaly nacionalistické, panslavistické, v krátkém období i antisemitské motivy ( U Slánského rozsudek zdůrazňoval židovský původ apod.), odmítání „formalistického“ moderního umění, řádný dohled na ochranu mládeže před negativními vlivy atd. - to vše se tradičně spojuje spíše s konzervativismem. Tyto odpudivé složky reálné komunistické ideologie v zemích takzvaného „reálného socialismu“ se soustavně střetávaly s marxistickým jádrem řečené ideologie. Tedy s radikálně demokratickým emancipačním projektem.
Špidlovo hodnocení - alespoň podle toho,jak ho referujete – akcentovalo ten autoritářsky konzervativní aspekt KSČM. Býval u ní v devadesátých letech silně přítomný, spojoval se s politickou nostalgií, anitiněmeckými resentimenty a byl nesen věkovým složením té strany. Nechci soudit, jak je to dnes. Vždy byl ovšem v KSČM přítomen i ten druhý, emancipační proud.
Nemyslím, že by slovo „antikomunismus „ vhodně popisovalo Špidlovu – a také mojí – obezřetnou odtažitost vůči českým komunistům – rezervoval bych tento výraz pro přesvědčení, že komunisté se liší od zbytku lidstva ( „bývalý komunista je stejný nonsens jako bývalý černoch“) a že je potřeba je zbavit některých politických práv, ke kterým patří slučovat se v politické straně podle svého přesvědčení. Pouhá nevstřícnost k nějaké politické straně ze mě dělá stejně málo antikomunistu jako antitopáka či antiodeesáka. A že jsem ke KSČM vstřícnější než k oběma jmenovaným.

Panu Kandovi Sobota, 9.Července 2011, 10:55:49

Vy pane Kanda jste v zásadě pochopil celek mé koncepce, na rozdíl od pana Profanta, který jako všichni polistopadoví rychlokvašení politikové se na všechny souvislosti dívá prizmatem různých teorií vzniklých na západě. Jestliže jsem psal, že Horák byl antikomunistou z třídního zájmu, myslel jsem tím fakt, že v době svého mládí byl svědkem třídního boje, ve kterém na jedné straně stála buržoasie využívající i řady lidí, kteří se na její stranu dostali náhodně, třeba i pod vlivem již na počátku procesu se projevující deformované politiky řídícího aparátu. Na druhé straně stála většina neprivilegovaných vrstev, vedená formujícím se řídícím aparátem, který už v období 1945-48 měl leccos ošklivého na triku a choval se jako každá mocenská elita prodírající se k moci, elita buržoasního tábora se od ní lišila jen tím, že v dané historické situaci měla ztížené podmínky - kdyby v únoru zvítězila , nejspíše by to taky byl pěkný totalitarismus (viz řecko). Řídící aparát tehdy ještě realizoval (se všemi problémy revolucí) ono počáteční progresivní nakročení a zkoušel jednu možnou variantu nekapitalistické společnosti, která ovšem byla dlouhodobě neudržitelná. Tehdy se Horák zařadil a jeho celý další život už byl službou buržoasii, takže jeho antikomunismus se sice mohl oprávněně ohánět zločiny řídícího aparátu a systémovými vadami protosocialismu, ale už to byl profesionální politik jedné - a bohužel stejně reakční třídy. Termin buzeraqce, který jsem užil u Špidly neměl zlehčit jeho zážitky s minulou elitou, ale naopak zesílit, nešlo jen o zákaz výkonu povolání, ale o další věci (mám informace o tom, jaký totální blbec byl ideologický tajemník v Jindřichově Hradci, proto bych mu odpustil obolavěnou duši. Ale ve chvíli, kdy zmařil šance levice (samozřejmě se tehdy důvody v postoji KSČM najít daly - jenomže - byla to křižovatka i pro vývoj v KSČM a Špidla tím vlastně vydatně pomohl stalinistům, se kterými jsme tehdy sváděli docela úspěšný boj), se prostě zařadil - jako kdysi ten Horák - jako politický profesionál buržoasie (jako jádro politiků sociální demokracie - pozor!!! - ne členů a voličů)- takže tyto postavy se mi nezdály symbolizovat proudy antikomunismu. To, že pan Profant považuje Špidlovo tehdejší jednání za normální, logické apod. je signifikantní.
Ale to je odbočení.
Vracím se k Arendtové a jiným.Tito teoretici, i když třeba s levicovým smýšlením, možná ve svých srovnávacích analýzách postihují některé jevové formy -a teď pozor - ne projektu komunismu - ale protosocialismu jako toho nedokonalého a degenerujícího nakročení dopředu pod diktaturou řídícího aparátu. Tedy postihují ty ideologické prvky či formy politické praxe, které si osvojil řídící aparát, zdeformoval jimi marxismus a představu o diktatuře proletariátu jako nejvyšším typu demokracie a udržoval s nimi v područí masy tehdy převážně industriální dělnické třídy.
Většina těchto prvků nevypovídá nic o komunismu, dokonce ani o historické tvořivosti třídy řídícího aparátu, protože jsou převzaty z tisíciletých tradic vývoje ideologie a politiky buržoasie i jejích předchůdců. Z tohoto hlediska bych mohl částečně zatleskat úloze Arendtové za existence protosocialismu, ale v dnešní situaci, když se snažíme o analýzu kapitalismu zgruntu, typu Marxovs Kapitálu, mi její užitečnost nepřipadá moc velká. Ale, jak jsem zdůrazňoval již vícekráte, dějiny teorií nejsou moje silná stránka.

Martin Profant - Praha 7

Vážený pane Hellere, Sobota, 9.Července 2011, 11:58:1


odpusťte, že si Vás dovoluji oslovit, ačkoliv jste svým návěštím svého předchozího textu dal jasně najevo, že nejsem pro svojí nechápavost hoden diskuse s Vámi. Obávám se, že moji nechápavost lze bez obtíží vysvětlovat psychoanalyticky, ale snadnější by to bylo v rovině vědomé motivace.
Prostě mě nudí používání ideologického paklíče třídní struktury popsané v Anglii v polovině devatenáctého století na vysvětlování dnešních jevů a dnešního jednání lidí. Jistě, i dnes je smysluplné interpretovat společnost s pomocí třídních vztahu, ale těch současných.
Nemluvě už o tom, že pro ten Váš "protosocialismus" či jaké jste si to zavedl označení pro někdejší komunistické režimy ve východní a střední Evropě, neštimuje ani ta ani ta interpretace prostřednictvím odbytého stavu třídních vztahů - posun nebyl k emancipaci dělnické třídy (a už vůbec ne pracující třídy), ale k vytvoření politické třídy, která těžila z privilegovaného přístupu k postátněným, nikoliv zespolečenštěným výrobním prostředkům.
Co to, proboha, znamená, když pro komunistickou věrchušku používáte bez rozpaků výraz elita a zároveň ten režim zkoušíte interpretovat jak pouze nedostatečný krok směrem k osvobození? Proč Vaše analýza zůstává stát u faktu, že ten ideologický tajemník v Jindřichově Hradci nebyl výjimka, ale běžný zjev?
Ano, komunistická hnutí vzešla z široké rodiny radikálně emancipačních proudů a lidská i intelektuální tragedie V. I. Lenina a jeho nejbližších spolupracovníků, kteří se v hrůzných poměrech rozkládajícího se carského Ruska pokusili – po selhání naděje na světovou revoluci - o salto mortale ve prospěch socialistické modernizace. Úctyhodné rozhodnutí, které skončilo katastrofou stalinismu. Ale tahle vyprávění znáte, pocházejí vesměs od marxistických autorů první poloviny dvacátého století, zatím ovšem neznám přesvědčivější a méně rozpornou interpretaci dějin komunismu.
Odvoláváte se na mezinárodní situaci padesátých let a „dětské nemoci“ jiných režimů. Ale to jinými slovy znamená, že stavíte padesátá léta u nás na úroveň opileckého teroru senátora McCarthyho, válečných zločinů v Koreji, stupidity hesel „Better dead than red“ - to není zrovna společnost, která by něco omlouvala.
Nenapíšu, že bych byl rád, kdyby v komunistické straně převládl leninský, emancipační proud, protože se nesluší mluvit ani do cizích domácnosti, ani cizích snů. Ale řeknu něco podobného – úctyhodné a moudré komunisty v dějinách pro mě představoval takový Karl Korsch, Györy Lukács, Karel Kosík či Santiago Carrillo.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 9.Července 2011, 12:16:46


kdyby měla být západní a východní Evropa ohledně porušování lidských práv v době studené války srovnatelná, tak by minimálně vedení obou silných komunistických stran Informbyra Francouzské a Italské (vlastně velezrádci optikou bolševika) muselo být postřílené - a ne aby členové těchto stran fungovaly v západních parlamentech a řídily nebo spoluřídily obce, i velká města a rovněž kraje - i když kromě Finska po r. 1948 už nikoli západní státy ...

Jen podezření, že věhlasný (původně eserský) ekonom Kondratěv chce založit rolnickou labour party (čili vlastně stranu levicových eserů obnovit)
znamenalo osmiletou internaci a nakonec popravčí četu ...
ve východní Evropě po II. světové to bylo v jisté fázi podobné

... snaha tvrdit že na obou stranách železné opony byla porušována lidské práva je možná formálně vzato pravdou - ale současně je takové srovnávání nekonečnou donebevolající drzostí bolševika ...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 9.Července 2011, 14:27:12

Soudím, že panu Hellerovi vůbec nejde o to, aby cokoliv, co se tady dělo, omlouval, ale jen se snaží vysvětlit, proč k tomu došlo. Omlouvat a vysvětlovat není totéž.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 9.Července 2011, 16:31:13


pana Hellera jsem teď zrovna nemyslel - ten si od stalinistů schytá takhle dost ...

Mám na mysli podobná drzá srovnání od mnohých nikoli řadových komunistů v Haló novinách - a zdaleka nejde jen o nějaké "dopisy čtenářů" a mezi těmi řadovými zdaleka nejde jen o nějaké zifčákovce a štěpánovce, ale často o jakýsi konzervativní hlavní proud členů a voličů KSČM ...

Vážený pane Profante, Sobota, 9.Července 2011, 16:34:22

vůbec jsem nenaznačoval, že nejste hoden diskuse se mnou, jen jsem konstatoval, že prostě neznáte to, co byste pro diskusi se mnou potřeboval, především moji koncepci protosocialismu, jeho vládnoucí třídy a vůbec metodologii, kterou užívám. Ostatní na tomto foru (i na jiných) už měli příležitost se s lecčím z toho seznámit,takže se nedobývají do otevřených dveří jako Vy a jsou jim srozumitelné pojmy, které užívám. Vy samozřejmě máte právo na to neznat můj a kolegů způsob rozvíjení marxismu, interpretace minulosti a projektu budoucnosti a řídit se jakoukoliv jinou metodologií a z ní vyvozovat argumenty.Jenže mne už nudí pořád dokola vysvětlovat tu mylnou interpretaci marxismu i mé vlastní teorie, kterou by autor,který přečetl a porozuměl mému textu neprováděl. Máte samozřejmě omluvu - ani před listopadem, ani po něm jsem neměl možnost svoje názory publikovat - po listopadu hlavně z finančních důvodů, ale i z důvodů nepřijatelnosti určitých témat pro nakladatelství a distribuční společnosti. Máte-li zájem, pošlu Vám poslední práci mne a mých kolegů elektronickou cestou.(můj mail je heller47@seznam.cz) Zatím jsme ještě na její vydání nevyžebrali dost peněz.
Ale teď věcně k Vaším argumentůlm:
Máte tam věty, kde jen deklarujete, proč pro Vás není přijatelný některý klíčový prvek marxismu (ovšem bez zdůvodnění - jestli současná společnost není hluboce třídně diferencovaná, tak žádná, jakýpaki ideologický paklíč, to je naopak pořádný klíč, záleží ovšem na tom, jak se kategorie třídy chápe) - k tomu se nemohu vyjadřovat - na to máte právo, pro mne zas je nepřijatelná ta snaha různých buržoasních ideologických variant existenci tříd zakrývat, Bylo by to téma na velkou diskusi.
Jinak s Vámi plně souhlasím, že je nutno pracovat se současnou podobou třídně sociální struktury, ovšem - ten základní diferenciační prvek - vlastnictví výrobních prostředků a možnost přivlastňovat si nadhodnotu zdarma a nutnost prodávat schopnost pracovat a tvořit nadhodnotu a dostávat za ní jen hodnotu pracovní síly - ten se vůbec v ničem nezměnil, samozřejmě je tu daleko více jevových forem, přechodných jevů apod.,Klidně proto mohou zůstat dva základní pojmy - buržoasie a proletariát (i když jeho nejvýznamnější součástí se stává duševně pracující proletariát vědeckého typu - tzv. kognitariát) Je příznačné, jak jste mi hned ve svém povědomí přiřkl nějakou zastaralou nebo stalinskou argumentaci - to je jistá forma antikomunismu, se kterou se často setkávám - antikomunista má v hlavě schema, obraz nepřítele,neporovnává ho s názory protivníka, ale automaticky protivníka na toto Prokrustovo lože cpe.
Teď k protosocialismu - nevím, jak Vy víte, co já si pod tímto pojmem představuji, ale píšete (chybně), jako byste to věděl. Měl byste si vzpomenout, že klasikové marxismu hovoří o dvou fázích komunistické formace – socialismu a komunismu. Protosocialismus je podle mne první historický pokus o nekapitalistickou formaci, ale neúspěšný,i když přinesl i leccos užitečného a prozkoušel jednu možnou variantu dějin. Zdegeneroval a zkrachoval díky svým systémovým, především ekonomicko-vlastnickým vadám. Průřezovou vadou byl vznik a diktatura třídy řídícího aparátu, která rozhodně nebyla politickou třídou, i když samozřejmě svou politickou elitu měla. To mne právě neuspokojovalo na trockistických teoriích a Djilasovi, které mne inspirovaly – snažil jsem se třídu aparátu uchopit dle Marxovy metody z Kapitálu, ekonomicky.Nebyla to klasická třída vykořisťovatelská, ale třída s určitým privilegovaným vztahem k výrobním prostředkům, s možností s nimi v jistém omezeném rámci disponovat a případně i plnit další nadstavbové funkce s tím spojené.Samozřejmě tu nešlo o emancipaci dělnické třídy. Nicméně dělnická třída něco dostala – práci, určité sociální jistoty (jistě trvale neudržitelné), aparát se k ní nemohl v pracovním procesu chovat tak, jako za kapitalismu a měla jistou společenskou prestiž. Na druhou stranu se brzy přestala cítit jako vlastník a od toho pak efektivita.
Ještě k třídám – protosocialismus byl tedy třídní společností s hlubokým rozporem mezi řídícím aparátem a dělnickou třídou, nebyla tam pracující třída – nic takového neexistuje, to jsou umělé konstrukty těch, kdo s třídami nedovedou pracovat, třídy jsou založeny na určitém komplexu realizace vlastnického postavení ve výrobě, rozdělování, směně a spotřebě, kromě dvou uvedených tříd tam byla vnitřně rozporná třída skupinových vlastníků a specifické skupiny ve službách,obchodu a nadstavbě, které sice zápolily s aparátem, ale měly s ním společnou tu specifickou vlastnickou subjektivitu. Ale o tom všem podrobněji v naší knížce
Máte pravdu jenom v tom, že někdy nekorektně, kvůli čtenáři, užívám pojmu kratšího pojmu elita tam, kde myslím třída řídícího aparátu v širším smyslu, ne pouze politická elita třídy řídícího aparátu, ale myslím, že tomu běžný intelektuál rozumí.
Nemohu přijmout Váš argument, že lidé typu ideologického tajemníka v Hradci byli běžným zjevem. Přesněji řečeno – pitomci jsou běžný zjevem v každém systému, včetně tohoto. Ale ta pitomost nebyla neoddělitelnou charakteristikou řídícího aparátu a dokonce ani jeho ideologické složky. Základem třídy byli vysoce kvalifikovaní manažeři, ovšem svázaní podmínkami systému a utopení v daném lokálním zájmu, ale to by byl dlouhý výklad. Pokud se u třídy projevuje pitomost jako nedílná charakteristika, může za to charakter vlastnických vztahů, vyčerpávání jejich funkčnosti, jako u naší buržoasie a jí sloužícících politických elit.
Je mi jasné, že stínem na klasicích je představa, že stačí politická revoluce a je nastolena diktatura proletariátu jako nejvyšší forma demokracie a pak se dobudují vztahy společenského vlastnictví. Tento omyl klasiků je třeba přiznat – ale je to omyl velikánů daný historickými podmínkami. Tragedie Leninova, který pomohl zformovat aparát a pak pozoroval, jak nastoluje svoji diktaturu, je nesporná, je otázka, zda si to plně uvědomil.
Proč bych nestavěl počátky protosocialismu na úroveň jiných začínajících systémů? Vždyť on nebyl až zase tak lepší (nakročení), nesdílím dnes své dětské představy o ideální společnosti – proč si myslíte, že bych je měl sdílet? Co mne štve, je to, že se melou zločiny komunismu zasahující u nás pár let a v Rusku ovlivněné historickou specifikou, a to se pak srovnává s nejdokonalejší podobou kapitalismu – zločiny kapitalismu jako by neexistovaly. A srovnávání procesů padesátých let s kapitalismem – to není jen srovnávání s Mc Carthym, ale i s tím,co se v padesátých letech dělo v dalších zemích ovládaných buržoasií - Řecko,Guatemala, Irán atd. (nejde jen o politiku ale o sociální stav) a na rozdíl od protosocialismu – tyhle zločiny pokračovaly a pokračují dál.
Nechtěl jsem tedy omlouvat, ale pro větší kvalitu zkoumání jsem chtěl látku očistit od nesystémových příměsí.
Na závěr Vámi uvádění úctyhodní komunisté jsou sice opravdu hodni úcty – ale smutným faktem zůstává, že žádný z nich nepostihl podstatu protosocialismu a jeho místo v dějinách, zákonitost jeho zániku a nevypracoval projekt skutečného socialismu. O to jde v současné KSČM a jistě mi nebudete vyčítat, že jsem stav v ní nějak idealizoval. Udělal byste to Vy pro ČSSD?

Martin Profant - Praha 7

Vážený pane Hellere, Sobota, 9.Července 2011, 17:23:35

děkuji za vysvětlení Vašeho postoje a jen pro upřesnění: Neinterpetuji Vaší verzi marxismu, ani Váš pojem protosocialismu. Reagoval jsem pouze na Vaše suverenní pominutí konkrétního lidského osudu, v tomto případě Jiřího Horáka, ve prospěch kadrující formule o třídním zájmu.
Jinak si opravdu vystačím s pojmy "komunisický režim" či "reálný socialismus" a postrádám důvod, proč bych v tom režimu měl vidět předstupeň socialismu. Nejméně od roku 1929 v něm vskutku těžko lze nacházet potenciál k podobnému vývoji. Mnohem přijatelnější mi už přijde intepretace jako znamení emenacipačního invariantu, jak to nahodil Alain Badiou (a u nás Hauser) -ale ani to není můj šálek čaje.
A jakkoliv nepovažuji tu otázku za relevantní pro diskusi, nechci Vám zůstat dlužen odpověď. Ne, to co Vy pro KSČM bych já pro ČSSD neudělal, ani bych nemohl, V ČSSD pokud vím - nejsem jejím členem - je zcela normální si neidealizovat její stav, a tudíž to není nic, co bych pro ní já či kdokoliv jiný mohl udělat.

Vážený pane Profante Sobota, 9.Července 2011, 18:43:25

bad tou poslední větou jsem se velmi zasmál, znám totiž řadu Vašich členů a v politologických a novinářských analýzách taky leccos je. Ale nicméně mi stačí odpověď, že Vy byste střeva své strany neodkryl, což Vás nejspíše šlechtí.
Jinak - klidně si odmítejte, co chcete na to máte právo - zkrátka někdo má rád holky, jiný vdolky
Pěkný večer

Martin Profant - Praha 7

Vážený pane Hellere, Sobota, 9.Července 2011, 19:52:27

při vší úctě - napsal jsem jasně, že nejsem členem ČSSD. Tudíž mohu sotva odkrývat její střeva, neznám je.
Jinak si myslím, že ta strana je v hluboké krizi, zahlcená dílem korupcí, dílem slinami, které jejím členům tečou při vyhlídce na vládní prebendy, které jim slibují volební preference. Tak zahlcená, že už není schopná dělat každodenní politiku.
Doufal jsem, že se v ní prosadí poznání, že nestačí představovat lepší a inteligentnější alternativu k současné vládní koalici - to není nic težkého, to by zvládla i banda kvasinek -, ale že je potřeba i přijít s nečím, co by představovalo alespoň výhled na dílčí zlepšení, ale poslední dobou mi podobné doufání přijde dost beznadějné.

Tak to jsme na tom podobně Sobota, 9.Července 2011, 21:28:51

(Omlouvám se,že jsem přehlédl, že nejste členem ČSSD)
Dobrou noc

Lepenka

Michal Špína - komparatista

Sobota, 9.Července 2011, 23:09:25

Na okraj: velmi podobně posloužil Pullmann a Rejžek v nové A2 (14/2011, téma: utopie) Slačálkovi; on-linie dostupné to není, zato je tam jiný Hauserův text o utopii.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Profantovi Sobota, 9.Července 2011, 23:37:40

ČSSD "má přijít s něčím, co má představovat výhled na dílčí zlepšení"? Jak si to prosím konkrétněji představujete?
Strana vypracovává alternativní penzijní, daňovou, zdravotní reformu, probíhá v ní velmi bouřlivá diskuse... Co byste chtěl víc? (Zkorumpovanost ČSSD ovšem je vážným problémem, o tom se vůbec nepřu.)

Pokud má být nějaká naděje, je třeba zlomit dosavadní hlavní sociálněekonomické trendy vývoje globálního kapitalismu. Na to ale může stačit pouze spojená evropská levice, která by navíc musela výrazně zvítězit v eurovolbách. A i tak není jisté, jestli se podaří vývoj zvrátit. Nic než doufat ve výše řečené nám však dle mého mínění nezbývá. Co vy o tom soudíte?

Martin Profant - Praha 7

Dílčí zlepšení Neděle, 10.Července 2011, 11:50:52

Vážený pane Plevo,

za dílčí zlepšení u ČSSD bych považoval, kdyby přestala své klíčové programové výhledy psát na poli neoliberálniho diskursu - tedy přestala zařazovat problém vzdělání a vědy pod téma konkurenceschopnosti a uvědomila si, že jde o svébytnou oblast (která mimo jiné spoluurčuje konkurenceschopnost); kdyby přestala uvažovat o důchodech jako o solidárním pojištěni a začala o nicb uvažovat jako o prostředku, jak zajistit slušný život seniorů (prostředku, který se realizuje formou pojištění, ale má být vždy podřízen účelu) - kdyby přestala genderový problém považovat za jakousi povinnou ozdobu své programatiky a vzala ho vážně - kdyby si uvědomila, že ze současné politické poloizolace a diskriminace v pravicích ovládaných mediích vede cesta přes skutečnou spolupráci se společenskými inciativami atd.
Na otázku s trendy vývoje globálního kapitalismu neumím nic odpovědět - neumím přijmout ten téměř fatalní charakter, který se jim připisuje. I planetární komnadující instance může působit jen tehdy, když jsme se ochotni nechat komandovat.

Martin Pleva - pedagog, Brno

V zásadě s vámi souhlasím, Pondělí, 11.Července 2011, 14:18:59

ale nechtěl byste toho - prozatím - trošku moc?
Já vidím u ČSSD pokrok oproti loňským "třináctým důchodům" a také oproti někdejší špidlovsko-grossovské úchylce a la třetí cesta (to TEHDY vycházela socdem z neoliberálních konceptů, dnes k nim - těžkopádně, ale přece jen - hledá alternativy).
Jinak myslím, že trpíte - stejně jako velká část české veřejnosti, řekl bych - něčím, co bych nazval husovským syndromem. Chcete příliš dokonalou politiku jako on církev, bez poskvrny, bez hříchu, zkrátka společenství vyvolených (ke spáse). Ale žádná taková církev ani strana nikdy nebyla, nebude a být nemůže. Až čeští intelektuálové opustí husovský syndrom ve svém vztahu k politice (nejedná se jen o požadavky morální, ale i o nároky intelektuální), pak se teprve začne blýskat na lepší časy.

Ad globální trendy: Ale právě ty jsou rozhodující! Papandreou si možná myslí o globálním kapitalismu totéž co většina diskutujících na tomto serveru, ale brázdu MUSÍ šlapat podle diktátu velkokapitálu, už jen z nejobyčejnějšího vlastenectví se mu ekluje uvrhnout svou zemi do naprostého chaosu (i když komunisté a radikální socialisté si myslí, že právě to by bylo to nejlepší, neboť by se z něj snad zrodila revoluce...).
Zkrátka - lidé protestují, "nenechají se komandovat" - a k ničemu jim to není. Neboť neexistuje politická síla schopná čelit neoliberalismu a globálnímu velkokapitálu. Proto je dle mého třeba podporovat jakékoli výhonky alternativ, i když - a právě tehdy když se rodí na půdě zavedených politických stran.

Martin Profant - Praha 7

Husovský syndrom Pondělí, 11.Července 2011, 17:28:15

On Jan Hus byl evidentně docela schopný pragmatický politik s pevnou pozicí v universitní i dvorské politice.
Osobně bych hodnotil vývboj ČSSD v posledním desetiletí trochu jinak, určitě bych nepoužil pojem špidlovsko-grossovská úchylka - a abych pravdu řekl, kromě náběhů v důchodové politice navrhovaných právě V. Špidlou nevidím nic, co by byť klopýtavě mířilo mimo herní pole vymezené současnými vládními neoliberály.
Globální trendy jsou až příliš často jen pohodlné alibi a Řecko není příliš dobrý případ. Jeho dluh by byl pro zemi jeho či naší velikosti příliš vysoký vždy a prosazující se řešení jistě odpovídá zájmům mezinárodního finančního kapitálu. Ovšem státní bankrot, tedy klasické řešení doby suverénních států, mají Řekové plně ve svých rukou.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Poznámky (Hus - Špidla - globální kapitalismus) Pondělí, 11.Července 2011, 18:02:53

Pánové, opatrně s tím Husem. On rozhodně nebyl jen morálním kritikem dobových církevních nešvarů, pod tou kritikou ležela určitá teologická koncepce, ta je základní - a na tu se právě zapomíná. (Osobně by mě zajímalo, kdo ještě dnes čte spis "O církvi".)

Také si nemyslím, že by V. Špidla byl reprezentantem "třetí cesty", to právě ne. Při hodnocení jeho vládní politiky musíme vycházet z toho, že šlo o vládu koaliční, a tedy kompromisní.

Pokud jde o globální kapitalismus, ten pojem nepovažuji za nejšťastnější, i když už se asi vžil. Implikuje totiž představu, že hlavní kategorií je v něm prostor - ale já myslím, že je jí naopak čas: rychlý přesun kapitálu atd. Aby se postihly totalizující nároky současné podoby kapitalismu, navrhuji pojem "totální kapitalismus" - ale to Martin (sc. Pleva) už asi ode mě četl, takže se nebudu opakovat.

Jinak: mám dojem, že jsme se od tématu antikomunismus trošku vzdálili.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Ano, vzdálili - ale s tím Husem mi to přece jen nedá Pondělí, 11.Července 2011, 23:07:20

(ostatně, byl svátek, že...).

On byl především dobovým filizofickým termínem řečeno realista, což odpovídá spíše dnešnímu pojmu idealista (a to i v determinologizovaném užití, v přirozeném jazyce), zkrátka platonik. A jako každý platonik (včetně Platóna samého) tíhnul tedy k utopismu (už jsme u zase u toho). A já si skutečně myslím, že utopismus minimálně tohoto druhu je nebezpečný a velmi zrádný. Spíše bych se přimlouval za masarykovský realismus. Je třeba hrát s těmi kartami, které máme. Nikdo nám samá esa do rukávu nepřičaruje.

A ještě ad Špidla: nebyl to útok přímo na něj (ostatně B. Sobotka a hlavní představitelé jeho křídla v ČSSD byli u toho tehdy také). Spíš tehdy vládla všeobecná dezorientace, ona zrádná TINA, dnes jsme snad díkybohu dál.

Martin Profant - Praha 7

Vážený pane Plevo, Pondělí, 11.Července 2011, 23:45:1

Hus byl v prvé řadě myslitel pozdního středověku. Určitě nebyl utopický myslitel, to ostatně nebyl ani Platon. A i s tím rovnítkem realismus a idealismus byl o něco opatrnější, jistě realismus má geneticky jasnou vazbu k platonismu, ale redukovat to navzájem opravdu nejde. Pokud pomineme Husův obraz v národní mytologii, určitě to nebyl vhodný symbol pro intelektuála, který se nemůže smířit s nedokonalostí světa a hledá proto ideální společenství. Krevnatý kazatel, který žil obdivem publika, ostrý politický hráč schopný hodně neurvalých tahů, odhodlaný k riziku a konfliktům. Ta oprava církve přece nebyl utopický projekt, ale něco, co bylo na programu dne, vždyť o totéž hrál i někteří z těch, kteří ho na koncilu odsoudili, nemluvě o tom, že to vystačilo jako základ programu husitskému hnutí.
Ostatně ani já nebudu vhodným kandidátem na reprezentanta Vámi popsaného husovského komplexu. Na to jsem se ve stranické politice motal příliš dlouho. Ale realistický respekt k tomu, že lidé jsou nedokonalí a politické strany jakožto nálezek lidský ((abychom zůstali v utrakvistické tradici) jsou nedokonalé dvojnásob, není důvod k tomu, abych zavíral oči před tím, že se určitá politická strana ocitla v krizi a potřebuje se sebou něco udělat. A že mě štve, že právě strana, které jsem nějakých patnáct let věnoval dost tvrdé práce, hraje hluboce pod svojí úrovní a cpe si do stínové vlády persony obdobně pochybné jako jsou jejich protějšky v té stávající vládě – to má opravdu málo co společného s ideálními pohnutkami.
Omlouvám se, tohle už je opravdu zcela mimo téma článku, ale je slušné odpovědět na vážně míněnou otázku.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Profante, Úterý, 12.Července 2011, 00:42:29

myslím, že vám rozumím. Jste zklamaný z vývoje v ČSSD, dal jste jí řadu let práce a výsledek se nedostavil. Na tuto osobní zkušenost nemůžu samozřejmě ničím kontrovat a ani by to nebylo slušné.

Ale nemyslíte si přece jenom, že u nás jsou očekávání od politiky přehnaně vysoká a že z toho plynou neustále se opakující zklamání a vždy nová hledání těch správných, nezkorumpovaných lidí a stran a tak dále stále dokola...?
Pravicoví intelektuálové čekají na slušný kapitalismus (který nikdy nepřijde) a levicoví i pravicoví voliči dohromady čekají na konečně už tu slušnou stranu a politiku, která taky nikdy nepřijde. Nebylo by tedy lepší (možná se mnou tedy budete nakonec souhlasit) řešit ty jednotlivé konkrétní problémy?

A snad opravdu nakonec k Husovi: Nešlo mi o Husa (který je samozřejmě komplikovanou osobností, jistě často v praxi byl i pragmatikem), nýbrž o určitý aspekt jeho nauky, jenž se - právě díky oné národní mytologii - dostal do všeobecného povědomí. A tak my Češi (i když já žiju na Moravě) nejsme sice katolíky, ovšem nikoli proto, že se neztotožňujeme s tím, co tato církev učí, nýbrž proto, že arcibiskup chce katedrálu a kněží zneužívají hochy. A stejně tak stranu a politiku neposuzujeme kriticky podle toho, co hlásá a (hlavně!) jakou politiku dělá, nýbrž podle toho, jak moc se mediálně jeví, že je zkorumpovaná a prolezlá skandály. TOP 09 mohla být zvolena jen díky tomuto nevěcnému, myslím si opravdu, že typicky českému, moralismu.
Pro levici je ovšem moralismus zhoubou, levice stojí a padá se svými hodnotami a se svou ideologií (o níž je - dle mého oprávněně - přesvědčena, že hájí zájmy většiny).

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Úterý, 12.Července 2011, 07:33:35


Dovolím si položit provokativní olázku:

Že Hus tepal zlořády církve a nespravedlnost to víme.

Ale myslí si zdejší diskutéři, že Hus byl i člověkem skutečně svobodomyslným a tolerantním?

Já jen doufám, že jako Čech by byl snad pouze Lutherem - nikoli ženevským polpotem Kalvínem ...

Pane Profante, máme něco společného, ale já jsem na tom lépe Úterý, 12.Července 2011, 18:42:20

Společnou máme tu nespokojenost se stranami, jimž jsme dali léta práce (já jí dal mnohem více, protože jsem pracoval léta na politické škole KSČ a byl až do konce jejím členem) a po listopadu jsem v podobné pozici a dobrovolně, ne že bych neměl jinou možnost, pracoval a byl členem (STÁLE JEŠTĚ JSEM) KSČM. Míra naší deziluze je zřejmě stejná, ale já jsem na tom lépe - proč? Protože já jsem sice ze své strany a zejména jejího vedení frustrován, ale na druhou stranu mi vývoj KSČM potvrzuje moji metodologii, kterou jsem myslím rozpracoval za hranice Marxe. Vím už od Marxe, že strany jsou takové, jaké jsou třídy, které je ovládají, a třídy jsou takové, jaký je systém. V KSČM má velký vliv a zastoupení bývalá třída řídícího aparátu protosocialismu a je vlastně absurdní, když se zlobím, že se tato třída chová, jak se chovala vždycky. Stejně tak je absurdní, když se zlobím na pragmatický proud ve vedení, že se přizpůsobil podmínkám kapitalismu a hlídá si především své kšefty, a to nejen politické. Všechno tohle jsem s předstihem prognózoval - mohu doložit.
Kdybyste byl marxista, tak by Vás nepřekvapovalo to, co kritizujete v ČSSD. ČSSD je konec konců strana ovládaná buržoasií, která má za úkol být v kapitalistickém politickém systému cukrem, zatímco třeba TOPka bičem. Tak to fungovalo zhruba od přelomu 19.-20. století, kdy soc.dem hnutí jako masové hnutí dělníků a neprivilegovaných ovládla buržoasie - nejprve prostřednictvím maloburžoasních a intelektuálských vrstev a dělnické aristokracie a stranické a odborářské byrokracie a později už přímo a odmítla socialismus.Dalo by se říci, že se vrstvy spojené se soc.dem. a protosocialistický řídící aparát navzájem potřebovaly a nesou společnou odpovědnost za vítězství fašismu. Abych nebyl obviňován z necitilivosti k osobním osudům sociálně demokratických předáků (k mase dezorientovaného soc.dem. členstva z neprivilegovaných vrstev nemám vůbec žádnou neúctu) - vím o jejich odbojové činnosti, koncích v koncentrácích apod. Jak jsem se dočetl v pramenech o soc.dem. na Kolínsku, tak její čelná osoba - poslanec Koudelka - typický prosazovatel buržoasní politiky, lobbyista, boháč a korupčník - zahynul v koncentráku, když podstrkoval chleba spoluvězni. Tady ale nejde o osoby, které vždy přesahují sociální role, ale právě o ty roie celých vrstev či tříd. V tomto smyslu obnovená ČSSD - to jest její vedoucí garnitury plynule navázala na prvorepoublikovou politiku a stala se pevnou oporou kapitalismu a ne z nevědomosti, jak dokázal Paroubek jednou odpovědí na mou otázku na mítinku. Jednotlivci se v tom samozřejmě zase všelijak motali a ne všichni věděli, i když si myslím, že pro řadu mladých, které jsem osobně poznal, byla soc.dem. prostě jedna cesta ke kariéře. Takže třeba podíl na korupci a propojení mafií soc.dem a ODS (/viz koalice v Praze) mi připadá naprosto přirozené, i když si vážím poctivých členů ČSSD a byl bych klidně s to uzavírat dočasné spojenectví i s těmi vůdci ČSSD, ovšem za důstojných podmínek a bez jejich ideologicky pochybených podmínek (podmínku zřeknutí se stalinismu bych ovšem bral).
Takže chápu, že Vy, bez nástroje poznání, jakým je marxismus, múžete být vývojem ve své bývalé straně zaskočen a frustrován, ale v zásadě to patří ke kapitalismu. Jiná strana typu CSSD být nemůže, stejně jako asi nemůže být jiná než stalinistická strana typu KSČM. Pro obyčejné lidi je to škoda, ale je třeba vyčkat až vyzraje kognitariát jako nástupce industriální dělnické třídy, začne vyrůstat samosprávný sektor a neprivilegoivané vrstvy si buď založí vlastní stranu, nebo některou ovládnou - Já už se bohužel toho asi nedočkám, ale Vy tu možnost máte.Ale zatím musíme bojovat jak se dá a s pomocí, jakou můžeme najít..

Martin Profant - Praha 7

Vážený pane Hellere, Úterý, 12.Července 2011, 20:04:31

nezlobte se, ale ač nejsem marxista, pokud si dobře vzpomínám, dávali přední myslitelé tohoto směru přednost konkrétním zkoumáním historické situace před nacpáním každé události do předem připraveného schématu. Marx si při studiu puče Ludvíka Bonaparta nevystačil s přiřazením třídních znamínek. Pominu-li tvrzení stalinistické kominterny, postrádám jaksi odůvodnění pro Vaše tvrzení, že by sociální demokracie byla kdy stranou ovládanou buržoasií.

Pane Profante - tohgle jsem očekával Úterý, 12.Července 2011, 23:11:51

Jednou Chruščov řekl na OSN - Každý chrobák svoje bláto chválí, vy si chválíte vaše kapitalistické bláto - já samozřejmě neřeknu že socialismus je bláto .....a dál už si to nepamatuji. Ale přesně to vystihuje.
Jestliže jste se nikdy nesetkal s obsáhlými zdůvodněními mého jen naznačeného konstatování, tak Vám závidím panictví Vaší duše, ale musel jste se hodně namáhat. To, že tato zdůvodnění formuloval Lenin a před ním naznačoval už Engels a současně LKuxemburgová apod. a celá další obsáhlá literatura pro Vás patrně argumentem není. V bibli je něco jako "Mají oči nevidí, mají uši neslyší" - už jen vývoj sociálně demokratických programů, např. obsah godesbergského, který odmítl marxismus a socialismus, už jen takové ty trapné momenty jako hlasování pro válečné úvěry v parlamentech před 1.světovou, podíl sociální demokracie v Německu na rozbití ( a krvavém) poválečného dělnického hnutí, vztah soc.dem. internacioonály k Španělsku
a potom, když přeskočím, politika ČSSD po jejím obnovení, vztah k privatizaci, Sobotkovo lavírování směrem do středu, nemluvě o Vaší zaměstnavatelce Buzkové, za jejíhož hlavního poradce Vás politologové považovali - jestli jste to dělal zdarma, tak se omlouvám,já to měl v náplni práce atd. O Standovi Grossovi už vůbec nemá cenu mluvit. Stačí velmi jednoduché posouzení různých programů, hlasování apod. v dějinách soc.dem of poč.20 století jednoznačně ukazuje, čím zájmy jsou zde preferovány (tedy které třídy, třídního pohledu na dějiny se opravdu nemohu vzdát,to bych lhal o objektivní realitě, kdybych ho neměl, nemohl bych vidět vládnoucí třídu protosocialismu - řídící aparát) - tohle není žádné předem připravené schéma - to je výsledek s\ystematického studia dlouhého toku dějin. Marx naopak v brumairu pracuje velmi důsledně s třídami a jde ještě hlouběji - zkoumá převodní mechanismy třídního zájmu do politiky přes různé skupiny buržoasie a maloburžoasii - já bych to samozřejmě třeba při zkoumání současné ČSSD dovedl taky, zejména bych podtrhl úlohu části příslušníků říádícího aparátu protosocialismu, určitých skupoin mládeže apod. - ale o to mi teď nešlo - chtěl jsem Vám jenom říci, že já si o neostalinistech a pragmaticích v KSČM iluze nedělám, zatímco Vy o sociálně demokratické vedoucí garnituře, lobby apod.) zřejmě ano (mimochodem povšimněte si, že přísně odděluji členstvo a voličstvo ČSSD a její partokratické a podnikatelské struktury - v tom je přece ta funkce soc.dem v buržoasním politickém systému - je převodní pákou základního třídního zájmu buržoasie k širokým vrstvám neprivilegovaných, on ten její dnešní radikalismus časem vyšumí, velká koalice nebude asi zcela mrtvý projekt).Ale podtrhuji - přesto být šéfem KSČM budu i pro to omezené spojenectví s vedoucí garniturou ČSSD, ale je mi zcela jasné, že to tato garniutura nemůže udělat a nikoli z důvodů odporu k neostalinismu v KSČM.
Ale jinak - už jsem jednou říkal - věřte si čemu chcete máte na to právo, snad byste se měl jen varovat přílišné naivity.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Hellere, vaše třídní kádrování socdem Středa, 13.Července 2011, 12:01:32

nemohu přijmout, ačkoli v řadě konkrétních věcí máte jistě pravdu. Kdyby byla např. ČSSD "jejich", proč by exponenti kapitálu proti ní spouštěli neustále tolik kampaní? Nebylo by pak jedno, jestli vládne Nečas nebo Paroubek? Ale ono to byznysu evidentně jedno nebylo, viz loňské volby.

A především, kacířská otázka od "polo-marxisty": proč by se zájmy buržoazie a pracujících musely nutně tak zásadně vylučovat - samozřejmě za předpoklkadu, že by se buržoazie opět stala sociálně citlivou, protože by kupř. pochopila, že jen spokojený a nefrustrovaný zaměstnanec je také nejlepším zákazníkem... (Stačí k tomu odhodit Friedmana do kouta a začít používat zdravý selský rozum.)
Dělníci (přesněji pracující vůbec) přece nechtějí vlastnit podniky, ostatně na tom také mj. ztroskotal minulý režim (ale i jugoslávský model, který byl přece oné vámi propagované samosprávě daleko blíž). Pracující chtějí spokojeně a důstojně žít, beze strachu o práci a budoucnost, neotročit, ale mít základní jistoty a lidská práva.
Žižek teď nejnověji (výňatek z jeho knihy v LitN 8.7.2011) píše, že každý odpůrce komunismu se ve skrytu duše bojí, že komunismus má ve skutečnosti pravdu. Nedá se to obrátit? Nebojí se ve skrytu duše každý komunista, že relativně (!!) "harmonický kapitalismus" je uskutečnitelný a že nebyl jen specifickou poválečnou epizodou?

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Kritika soc. dem. zleva Středa, 13.Července 2011, 13:28:51

Na to vám ale každý marxista řekne, že nezáleží na dobré vůli - respektive dobré vůli se meze nekladou, buržoazie může být sociálně citlivá, ale existují zde konkrétní ekonomické a třídní determinanty (nebo možná jemněji: podmíněnosti), které prostě určují roli buržoazie jako třídy. Takže sociální citlivost by byla jen jakási pozitivní odchylka, která neřeší podstatu systému, principy jeho fungování.

V tom spočívá kritika sociálně demokratického projektu zleva: neupírá soc. dem. autentický postoj, ale právě touto snahou o polidštění kapitalismu soc. dem. jen změkčuje jeho dehumanizační tendence, a tím - abych takl řekl - prodlužuje životnost kapitalistického systému.

Tento paradox "kapitalismu s lidskou tváří" pěkně rozvádí právě Žižek; přikládám link: http://www.youtube.com/watch?v=eUvP1ioLygg

Pane Plevo, Čtvrtek, 14.Července 2011, 00:10:39

Tady je nejprve třeba upřesnit pojmy – v určitém metodologickém kontextu nemají totiž ani ty zdánlivě (pro běžné vědomí) nejsamozřejmější pojmy stejný obsah.
Termín „ovládání strany buržoasií“ – do běžného vědomí se bohužel tlačí představa buržoasie jako jakési sumy naprosto identických entit reprezentované nějakým výborem, který za všechny dává příkazy. Ale třída – je především sociální role předepsaná zejména vlastnickými vztahy, která v různé míře ovlivňuje jednání a myšlení skupiny lidí, navíc v rámci jednoho typu sociální role lze vyčlenit dílčí typy, přechodné typy apod. Zkrátka – třída je složitý systém vztahů a vazeb, které se nacházejí v pohybu, vzájemném ovlivňování apod., mají své základy i nadstavbové fenomeny apod. Buržoasie je vlastně jakýsi složitě strukturovaný organismus, působí prostřednictvím různých chapadel, plynů či paprsků, které vyzařuje.
Takže na Vaši otázku můžu naprosto primitivně odpovědět: Jedna skupina buržoasie se pohybuje v určité povrchovější rovině, ve které prostřednictvím svých regulérně získaných sluhů či jenom sympatizantů, třeba z hlouposti, a snaží se soc.dem. vyřídit, zatímco hlouběji ve spodu jsou silnější a strategičtěji uvažující složky, které mají více želizek v ohni a různě je střídají a dávají si jen pozor, aby nebyl ohrožen systém a zájem celé třídy, nedávají tolik na vnějšková hesla a pokřiky, a slepují často velmi podivné a skryté aliance - mohou klidně i obětovat zájmy části této třídy, mohou využít třeba i sporů uvnitř levice a problémů komunistické strany,na níž mají taky různé páky přes různé zájmové skupiny apod. Je to neustálý složitý proces, ale když ho převedete na základní shrnutí, tak vidíte, že cílem je růst míry zisku a honba za co největší mírou. Takhle živelně a složitě tedy probíhá to ovládání ČSSD buržoasií – jako dlouhodobá tendence, která je ale neoddělitelnou součástí kapitalismu,ale klidně může být nahrazena fašismem. Z různých dílčích zájmů buržoasních skupin se skládá prosazování základního dlouhodobého zájmu buržoasie.
Dělníci nechtějí vlastnit podniky – to je zase typické zjednodušení, běžné vědomí, zneužité buržoasií (ale velmi přijatelné i pro stalinisty). Bylo by to jistě možné potvrdit nějakým výzkumem veřejného mínění. Ale o čem by ten výzkum vypovídal? Pouze a výhradně o stavu manipulovatelnosti dělnické třídy buržoasií v určitém čase- k tomu, že je pro dělníky potřebné vlastnit podniky, tato třída nedojde automaticky, k tomu musí projít řadou zkušeností s kapitalismem i třeba protosocialismem, dostat hezkých pár facek od kapitalismu prostřednictvím krizí a tzv. hledání východisek z krizí a samozřejmě tu jako katalyzátor musí působit ideologie dělnické třídy vytvořená jejími teoretiky, vůdci apod. na základě poznání reality, určitého prognózování. Pokusy o samosprávu (npř. Jugoslávie) neztroskotaly na nechuti dělníků ji provozovat, ale na tom, že to byla samospráva formální kontrolovaná a deformovaná řídícím aparátem ( Mondragon není bez problémů, ale funguje v naprostém obklíčení kapitalismem). Stav, kdy si dělníci ještě neuvědomují,že život podle jejich představ není možný bez jejich vlastnické a politické aktivity,zvládání informací apod., to je stav obdobný stavu dělnické třídy v Anglii za existence rychle se poburžoazňujících odborů na přelomu 19. – 20. století. To není argument proti samosprávě.
Samozřejmě, že jsou možná období určitého relativního třídního příměří, zmírnění třídního boje, uklidnění rozporů – to byl sociální stát – ale jen proto, že se to buržoasii dočasně vyplatilo, jakmile začala míra zisku klesat, příšel neoliberalismus a dlouhodobý trend je velice varující. Osobně čekám ještě jednu určitou stabilizaci kapitalismu v souvislosti s obratem k využívání kvalifikovaného lidského kapitálu. včetně forem samosprávy. Zůstane-li neoliberální směr, tak může dříve než toto dočasné uklidnění nastat Armaggedon. Jinak dějiny jasně ukazují, že klidný kapitalismus neexistuje, že jsou jen různé formy projevování se jeho rozporů a konfliktů.
Samozřejmě – pochybují-li kapitalisté o správnosti své ideologie, proč bychom nepochybovali i my a nehledali nové a nové argumenty zpřesňující tuto ideologii jako první v historii vědeckou ideologii.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Kritika radikálního socialismu (komunismu) zleva?? Čtvrtek, 14.Července 2011, 01:22:34

Já to beru spíš tak, že rozporné třídní zájmy (které ovšem chápu šířeji než klasický marxismus) budou exisatovat v každé společnosti. Už jsme na to narazili loni v jedné velmi dlouhé diskusi. Vždycky budou ti Napoleonové (a původně i Kulišové!) z Farmy zvířat. Před tím neuteče ani p. Heller (obávám se) se svým samosprávným socialismem, ani Žižek se svým novým komunismem...

A právě proto neodepisuji kapitalismus: myslím, že je potřeba ty u moci vždy nějak držet na uzdě - a že je možná jednodušší krotit současné mocipány než dát vzniknout novým elitám a na ně pak vymýšlet nějaké kontrolní mechanismy. Pokud se ale ukáže, že kapitalismus je nereformovatelný, pak nezbude než tu naši lidskou farmu začít budovat na zcela nových základech, u vědomí všech rizik.

Pane Pleva - upřesňuji Čtvrtek, 14.Července 2011, 09:53:26

Už jsme se o tom hodně bavili ,znovu připomínám své hledisko:
Rozpory budou a budou jistě i nějaké ty elity, ale na zcela jiném základě - nebudou to rozpory, třídy a elity vytvářející se na bazi nerovného postavení ve vlastnických vztazích (třída vykořisťovatel- vykořisťovaných). Váš problém je ten, že se nejste s to odpoutat od současn reality - ani směrem do minula, ani směrem do budoucna -uvědomte si, že už jednou byla společnost, ve které nebyly třídy, nebylo soukromé vlastnictví, nebyla dokonce ani dnešní dělba práce - a pro lidi v této společnosti bylo zcela nepředstavitelné, že by mohly vzniknout ty naše poměry, je prostě třeba konkrétně rozebrat příslušnou formaci a poměry v ní, nepřenášet je na věky (v tom je právě ta lež buržoasní ideologie, vlastně všech ideologií minulých vládnoucích tříd, včetně protosocialismu).Kapoitalismus se odepsat musí a ty další problémy si budou řešit příští generace.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Hellere, o jaké společnosti to mluvíte, Čtvrtek, 14.Července 2011, 12:54:38

kde prý nebyly třídy ani elity? O pravěké prvobytně pospolné? Ta přece nemůže být naším vzorem, dnešní potřeba ekonomické efektivity je někde světelné roky jinde...
Sociální nerovnost je daň za civilizaci, obávám se.
Ale k civilizaci taky patří i schopnost seberegulace, tedy schopnost své neduhy mírnit a dle možnosti i odstaňovat a neutrtalizovat.

Pane Pleva, čtěte mé příspěvky pozorněji Čtvrtek, 14.Července 2011, 15:37:9

Vy jste v kostce napsal, že třídy a elityx budou vždy, já jsem Vám připomenul, že nebyly vždy a že pro lidi z prvobytné bylo třídní uspořádání nepředstaviteln, stejně jako pro Vás beztřídní,a kritizoval jsem Vás, že se ve svém vědomí nedokážete ofdpoutat od daného stavu - s podtextem, že je to vlastně iracionální, protože z konkrétní analýzy dnešní společnosti vyplývá, že třídy mohou ba musí zmzet,a to Vaše zvěčňování dnešních poměrů je vliv buržoasní ideologie. Nepsal jsem nic o tom, že by pro mne byla prvobytně pospolná společnost ideálem. Nemohu přijmout ani tu daň za civilizaci, protože právě vysoce civilizovaná, postindustriální společnost zánik tříd umožňuje, ba přímo si vynucuje. Proč - to jsem Vám v\světloval už tehdy v té velké diskusi a zopakuji to, jen když to bude muset být. Taky jsem napsal, že rozpory a nějaká strukturace bude jistě i po kapitalismu (v socalismu víme jaká, v komunismu ne - ale to už nás vlastně nemusí zajímat, ale třídy, jako skupiny odlišující se postavením ve vlastnických vztazích, to nebudou.

Martin Profant - Praha 7

Nikdo se neumí odpoutat od přítomnosti, Čtvrtek, 14.Července 2011, 15:57:42

jen si to může namlouvat. Minulosti rozumíme jen z přítomnosti. A utopie, které orientují naše očekávání v budoucnosti vždy koření v naší přitomnosti (minulé utopie jsou docela dobře datovatelné). Můžeme ovšem přítomost odmítast a ze zcela přítomných pohnutek ji zkoušet interpretovat s pomocí starobylých a přežilých ideologických konstruktů. Někteří Jako třeba Joch s pomocí ideologické výbavy Americké revoluce, jiní s pomocí ideologie raně industriálního období. V obou případech, obávám se, platí Marxův aforismus o dějinách, které se opakují jako fraška.

Promluvil znalec Čtvrtek, 14.Července 2011, 17:36:57

Za prvé poznámka pana Profanta byla zcela mimo kontext mého povídání s panem Plevou, za druhé byla vedle jak jedle - omezené běžné vědomí se jistě odpoutává od přítomnosti těžko, lpí na jevových formách, ale vědec musí vidět celou dějinnou linii,včetně minulosti, musí se od jevových forem dostat k podstatám, a pak může i prognózovat budoucnost - ale pardon - pan Profant vyrostl v postmoderně, takže asi neuznává (především ale nezná) ty zastaralé teorie marxismu (se kterými se dnes zabývá spousta lidí na západě), takže on jistě nevěří na nějaký řád dějin, zákonitosti apod.
Tihle "experti", kteří suverénně posuzují něco, o čem nemají ani nejmenší tušení, což stále průběžně dokazují, a o čem ani nechtějí přijímat kvalifikované informace, mne velmi baví. I to je typický jev polistopadové reality. Předtím byla dogmata, každá doba má své.
Jen se musím přiznat k vlastní hlouposti, protože netuším, co by se jako mělo znovu opakovat - vzhledem k tomu, že protosocialismus byl jen jedná boční dějinná větev, tak on to asi nebude, tu frašku představují teorie a aktivity dnešních stalinistů v KSČM, naproti tomu ty zastaralými teoriemi rozebíráné společenské procesy jako vykořisťování, přivlastňování si nadhodnoty, třídy, politika jako jejich nástroj apod. stále existují, i když se to obhájcům kapitalismu nelíbí a snaží se to všemožně zatemnit,

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 15.Července 2011, 07:43:59


nechte všichni ty citové konotace slova "vykořisťování".

Vykořisťování je pro marxistu technický termín, je to práce nadreprodukční vůči té, která reprodukuje pracovní a životní sílu bez rozšiřování (případné udržování už existujícího lidského kapitálu na úrovni doby je ovšem reprodukce statu quo, to je hodnota pracovní síly, to je práce nutná), je-li ta nadreprodukční prvotně přivlastňována soukromým subjektem na trhu ...

Joan Robinsonová s odkazem na asijské komunistické režimy píše

"bída způsobená vykořisťováním není ničím ve srovnání s bídou, která nemá původ ve vykořisťování"

Tady vidíte, že jakožto levicová postkeynesovská ale ekonomka do toho nedává nic emocionálního

Vykořisťování má svou definici, míra je m : v ...


Mirku Tejkle, Pátek, 15.Července 2011, 08:40:19

proč si myslíš, že do toho dávám něco citového - i pro mne je to chladný termín - přivlastňování nadhodnoty nad hodnotou pracovní síly (teď nechme stranou fakt, že každý z nás má tu politickou ekonomii jinou - to by čtenáře jen unavovalo) Ale termín vykořisťování je alespoň trochu srozumitelný pro obecné povědomí lidí, kteří marxismus neznají.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 15.Července 2011, 10:10:32


omlouvám se, Pepíku - napsal jsem všech, ale Ty jsi klasický marxista, Tebe se to skutečně netýká ...

... Excusez moi ...

Stanislav Hošek - Český těšín

Můj obdiv...teprve pak k antikomunismu. Středa, 27.Července 2011, 19:47:36

Vážení, zde diskutující pánové. Skláním se před Vámi. Obdivuji, kde berete čas na tak zasvěcené a především až nekonečné debaty, a někteří dokonce při tom pracujete. Pochopil bych, kdyby se debata u dnešních textů rozvíjela v předešlé době dvou svátečních dnů, ale teď?!!
Už před mnoha lety Kohák vysvětlil poměrně přesně, že antikomunismus v ČR této doby je fakticky stejným negativem, jako komunismus normalizační doby. Nesouhlasil jsem s tím tehdy, nyní ještě méně. Antikomunismus totiž má své historické kořeny už v dobách vznikání samotného komunismu. Dá se říci, že jde o dvě hnutí dějinně spolu paralelní. Antikomunismus je tak od počátku fakticky zarytým konzervatismem. Pro každého, kdo vidí ve vzniku komunismu pokus o spravedlivější svět, je proto antikomunismus mnohem větší negativum, jak komunismus sám a opačně. Prvý reálný pokus o komunismus byl ale, bohužel, prakticky rovněž prvním ač nechtěným, reálným antikomunismem. Nerespektoval totiž svou základní dějinnou hypotézu. Způsobil diskreditaci komunismu, což je jeho největší vina. Ba dokonce ulehčil původním antikomunistům jejich snažení. Mimo jiné dal veřejnosti do ruky argumenty typu, „reálný komunismus byl horší než to, co ho předcházelo“, nebo „šlo o slepou cestu vývoje“ a jiné líbivé pravdy. Současný antikomunismus v ČR není ničím jiným, než zaslepenou revanší i zdánlivě postižených. Je naprosto iracionální a tedy u jejich nositelů nezvratitelný. Ovšem podle mých zkušeností to ne vždy platí to pro generaci, která v něm nežila. Ta je jenom manipulovaná. Mezi ní drobná, ale především poctivá argumentace, může dojít sluchu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.