Rok 1968 je také rokem vydání Kalivodovy Moderní duchovní skutečnosti a marxismu. Fascinující čtení, inspirované a inspirující. Ale nemůžu si pomoct: Kalivodova obhajoba Titova režimu mi přišla dílem naivní, dílem nestravitelná. Jiskřivý text plný omylů.

jsem tento text nečetl.Ale z oné doby si jako student vzpomínám,že o Jugoslávii a jejím modelu samosprávy jsme měli velké iluze. Dnes vím, že i tento model byl v podstatě formou protosocialismu s jeho systémovými vadami - vládnoucí třídou řídícího aparátu, samospráva podniků jen rozšiřovala formy omezeného podílu na řízení u zaměstnanců, ale při dané společenské dělbě práce z toho měla prospěch spíše nižší technická inteligence, která u nás byla naprostým otloukánkem. Úroveň výrobních sil byla zkrátka ještě příliš industriální a dělnická třída neměla integrující mechanismy.

Česká filozofie 60. let zhusta hovořila o návratu k autentickému marxismu, k obnovení dialektické metody, kterou stalinismus nahradil umrtvujícími hodnotícími dichotomiemi. Ten motiv se objevuje u Kosíka a Kalivoda má v úvodu Moderní duchovní skutečnosti a marxismu hezkou metaforu o autentickém marxismu a jeho dogmatickém dvojníkovi - rigidním stalinismu.

Ale právě Kalivoda je příkladem myslitele, pro kterého návrat k autentickému marxismu neznamená návrat k nějakému kánonu, ke komentování a myšlenkovému rozmělňování určitého korpusu textů. Znamená to rozvíjení dialektické metody, dialektického myšlení. Docela odvážně otevírá marxismus strukturalismu a freudismu a leckdy je to možná zajímavější počtení než u Herberta Marcuse.

A to je to, co chci poukazem na Kalivodu říct: marxismus není (neměl by být) něčím definitivním, k čemu se můžeme navracet jako k něčemu "hotovému" a vsazovat to pomocí vhodných či méně vhodných aktualizačních strategií do takových nebo makových kontextů. Ta hrstka textů, kterou jsem přečetl, mi dává představu, že marxismus je v jistém smyslu "work in progress".

Abychom si rozuměli, ani já nevolám po rigidním marxismu (ale tím vlastně není ani stalinismus - co on prezentuje jako marxismus, nemá s názory klasiků mnoho společného, spíše to absolutizuje jejich slabiny), na druhé straně mám dnes silnou averzi k tomu "otevírání marxismu tomu či onomu", při současném vypouštění základních prvků i celkové logiky marxismu. Např. opěvovaný marxista Olin Wright takto vypustil teorii pracovní hodnoty a nadhodnoty - takže to co hlásá žádný marxismus není a je to nepravdivý odraz reality, je to v podstatě akceptování buržoasní ideologie. Obdobně se v soukromém mailování se mnou vyslovil odmítavě dr. Škabraha, který marxismus dokonce učí, o determinaci národa ekonomikou (neznám jeho přesné názory, protože se mi ho nepodařilo ho přimět, aby věcně polemizoval), ale myslím si,že pod záminkou nepřeceňování ekonomické determinace společenských procesů v podstatě tuto determinaci odmítá - ekonomika je u něj jeden z faktorů - a to už samozejmě marxismus není. A jestliže já dost ostře útočím na podobné případy a proudy, je to proto, že podle Occamovy břitvy nepovažuji za účelné odhazovat naprosto platné a fungující prvky marxismu a nahrazovat je opačnými - těmi, které v podstatě - třeba v hoidně levicovém hávu - vyjadřují zájem buržoasie. Navíc zjišťuji, že mnoho těchto prominentů ten autentický marxismus minimálně nechápe, ale většinou ani pořádně nezná, protože místo originálů pánové znají jen povídánmí o marxismu u buržoasních ideologů - např. Poppera, Schumpetera apod. Proto se momentálně (dříve jsem na to neměl čas) snažím rozvinout boj za očištění Marxova pojetí teorie pracovní hodnoty od obrovského pozdějšího nánosu (Bortkiewicz, Sweezy, Sraffa, atd.), který mohl vzniknout jen proto, že o skutečný marxismus nestála ani vládnoucí třída řídícího aparátu v protosocialistických zemích a úspěšně - např. u nás za normalizace - ten skutečný marxismus, který v šedesátých letech nebyl špatný - jej udusila. Dokonce i mnozí nadějní marxisté u nás, kteří se stali obětí perzekuce - znám takové historiky - např. Miloš Hájek -. nakonec opustili své lepší já a skončili v blivajzech buržoasní ideologie a antikomunismu.
Takže já volám po racionálním dialogu s cílem vrátit se k těm prvkům marxismu, které dnes platí, a opuštění takového toho módou vynuceného přezírání marxismus. Např. pan Škabraha mně na výzvy k věcné diskusi odpověděl, že rozdíl mezi nestalinským marxismem a stalinismem je pod jeho rozlišovací schopnost, že je to rozdíl pouze kosmetický. To stalinisti v KSČM (nejsou tam jen stalinisti) tenhle rozdíl svým třídním instrinktem dobře chápou a kdyby mohli se s námi (jsem členem KSČM) vypořádat po svém, tak už visíme. Jen doufám, že v tom případě by vedle mne po pravici nevisel pan Škabraha.
Takže pane Kandl - vyrukujte klidně s věcnými argumenty proti tomu, co já nazývám nestalinský marxismus a uvidíme, jak to dopadne. Jen na mne nechoďte s argumenty módních západních teorií (např. stratifikační sociologické teorie, psychologizující ekonomie, postmoderna neno třeba Žížek), přiznávám se, že na jejich studium jsem v životě čas neměl, pokud jsem se s nimi nějak seznámil, vždy jsem se musel usmívat, protože za příznivých společenských podmínek by se s nimi musel vyrovnat každý průměrný marxista.

Ale já s vámi, pane Hellere, nevedu polemiku, jen píšu skromné poznámky na okraj vašeho článku.

Pokud jde o to otvírání marxismu, nehlásám to přece jako bezmála obligatorní interpretační přístup k Marxovým textům, vidím to spíš dobově: Kalivodovo dialektické promýšlení strukturalismu a freudismu bylo ve své době prostě něčím (přinejmenším) intelektuálně osvěžujícím a stojí to za přečtení i dnes. Toť vše. Nikde jsem také nezpochybnil, že marxismus má své základy, v tom nejsme ve sporu.

Hovoříte o nestalinském marxismu, ale co marxismus leninský?

Nikdy jsem netvrdil, že nevidím rozdíl mezi "stalinským" a "nestalinským" marxismem. Za prvé proto, že takové rozlišení sám nepoužívám, řeč v daném kontextu byla o "stalinistech" v KSČM. Za druhé proto, že když už bych měl použít nějaké analogické rozlišení, tak bych mluvil třeba o "otevřeném" či "kreativním" apod. marxismu (kam patří třeba ti naši jako Kosík a Kalivoda, evidentně dost ovlivnění Lukácsem), ne o "nestalinském", protože vymezení se vůči Stalinovi v čistě teoretickém kontextu nepovažuji za adekvátní, spíš je to projekce lokálního politického zápasu do teoretické roviny.
Pokud jde o popření toho rozdílu: ano, napsal jsem něco v tom smyslu, že rozdíl mezi tím, proti čemu pan Heller uvnitř KSČM bojuje a čemu říká stalinismus, a tím, co sám zastává, je z mého hlediska - bohužel - kosmetický. Já prostě odmítám diskutovat s tezemi typu "Popper byl jen buržoazní ideolog".
A navíc je mi jedno, jestli třeba Althusser je "skutečný marxismus", nebo jen nějaký "neomarxismus" či "postmarxismus", atd. atp., a případně mu upírat příslušnost k marxismu. Já de facto přijímám, k čemu se hlásí sám autor, plus se dívám, jestli se dá chápat v tradici určitého tázání (ne odpovědí); primárně mne zajímá, jestli je ten text inspirativní a může mě něco naučit, útoční ortodoxové všeho druhu, čistící pravdu od "pozdních přídavků", jsou mi protivní, jedno v jaké konfesi. Toť můj profil, jestli jsem buržoazní nebo ne, to si zjevně osobují posuzovat jiní, budiž jim přáno.
Jenom mě ještě napadá: Nevede ta konfesijní čistota, za kterou se tak bije pan Heller, nutně k tomu, že se stane pověstným "kůlem v plotě"? I to by jej ostatně spojovalo s jistými soudruhy blahé paměti...

Pan Škabraha mi připomíná hned několik anekdot z bývalého SSSR, které se zde za dob normalizace šířily - tu, kde lektor vysvětluje, jak posluchači nemohli jeho lekci pochopit ani po několikerém vysvětlení, když dokonce pochopil i on, a tu druhou, kde kapitán poškozené sovětské ponorky bez ohledu na jazykové různosti pořád opakuje Američanům "počemu vy rozgromili naš korabl?!
I pan Škabraha opakuje pořád totéž. Naše vzájemná nepovedená diskuse začala tím, že pan Škabraha lehkými bonmoty a povrchním moralizováním odbyl marxismus jako něco, co nemůže být užitečné pro řešení problému. Já jsem se mu pokusil vysvětlit, že marxismus nerovná se stalinismus a opakovaně jsem se ho pokoušel vtáhnout do diskuse o věcných problémech - kde by on vystupoval ze své pozice a taky ji blíže vysvětlil, pokud možno bez moralizování a planých bonmotů, a já bych mu čelil z pozic nestalinského marxismu. I když pan Škabraha nepoužívá mé termíny, jako intelektuál musel vědět, co míním, ale prostě se se mnou nehodlal zahodit (byla by tu i interpretace, že si asi nebyl tak úplně jist svou znalostí Marxe, příp.Lenina, protože, jak jsem napsal v předchozí reakci, zná marxismus jen přes jeho recepce různými jinými autory - netvrdím to, ale ten dojem to na mne dělalo, znám více podobných případů). Takže na mé nadhazování problémů neragoval a nakonec mi napsal, že neví, co si má s mými odpovědmi počít. Vskutku upřímné od intelektuála (v podtextu bylo - že já se své metodologie nevzdám,čímž dokazuji jak svou poznávací omezenost, tak svou mravní hodnotu, takže on se se mnou nehodlá zahazovat - kdyby byl zájem tak mohu maily pana Škabrahy i své zveřejnit, mám je pečlivě schované).
Stále tedy opakuje totéž. Chápu, že ho zlobí, že si dovoluji konstatovat, že lze poměřit, komu určitá teorie slouží, čí je ideologií /což neznamená žádnou mravní dehonestaci dotyčného, terý měl tu většinou nezaviněnou smůlu, že se nadýchal té brzdící ideologie - kdyby tuhle metodu pan Škabraha dokázal použít, možná, že by nebyl až tak nadšen některými těmi postmarxismy apod. - mne taky nebaví je třídit, protože to nakonec stejně je jedno brdo - opuštění teorie pracovní hodnoty, relativizace až odmítnutí materialistické a dialektické metodologie - ta opravdu existuje, není to žádná vumloidní naléjvárna, odmítnutí tříd a spojení ideologie s třídami a navíc ještě odmítnutí marx. pojetí pravdy a determinace poznávacího subjektu duchovním prostředím a ideologií tříd a taky rozlišením tohoto vlivu na pozitivní v případě progresivní třídy a negativního v případě třídy reakční, zejména té současné vládnucí). To ale je prostě součást marxistické metodologie a kdyby měl zájem diskutovat, mohl proti tomu vznést nějaký věcný argument - možná by se zjistilo, že některé prvky uvažování máme společné a ,jak píše pan Škabraha, diskuse by se obohatila Jestliže on akcentuje obohacení od různých neo post - já to neodmítám, jen za obohacující považuji také a v řadě momentů více ten skutečně původní marxismus (přičemž kritizuji i jeho chyby, a dost podstatně, což pan Škabraha nedokáže rozlišit - viz řekl bych mravně nekorektní závěr páně Škabrahova vystoupení - demagog je dobrý - kde se pokouší u čtenáře vzbudit znovu dojem, že se vlastně od lidí typu Jakeše neliším - což mimochodem je sprostá pomluva, protože s lidmi podobného typu v KSČM bojuji nejen od polistopadové doby, ale i před tím, kdy pan Škabraha, pokud vůbec existoval, tak nenejvýše jako teenager - proč se místo toho nepokouší na nějaké věcné otázce dokázat, že jsem stalinista?).
Nicméně odjakživa nebyl počet těch, kteří sdílejí určitý názor, žádným kriteriem vědecké správnosti, což ve své straně stále opakuji, když se nás vedení snaží donutit, abychom přijali takové pojetí socialismu 21.století , které se jim líbí a nenadělá jim poblémy se stalinisty, totiž zestátňovací - i tady se skutečně s několika přáteli stáváme"kůly v plotě". U tohoto argumentu pana Škabrahy se mi vybavuje zase jiná legrace - Voskovcova Werichova píseň o té střední cestě vyšlapané většinou poslušných oslů, se spasenou trávou kolem. Odbornický idiotismus je strašná věc, viz Pasteur, který marně nutil většinu porodníků, aby si myli ruce a byl považován za blázna.

jestli jsem Vás nepřesnými formulacemi nějak rozladil. Já jsem pochopil, že se mnou nepolemizujete a i kdyby ano, by mi to nevadilo. Nemám k Vám žádnou negativní připomínku, jen jsem se Vás snažil k té polemice přimět (jako marně pana Škabrahu) a vymezoval jsem zápasiště, na kterém mohu obstát (mou slabou znalost různých módních západních směrů).
K tomu leninismu: Nejsem pro zásadní odlišování Marxe a Engelse na jedné straně a Lenina na straně druhé v teorii. Základní chybu či přesněji historickou omezenost poznání mají společnou. Byli přesvědčeni, že přechod k socialismu proběhne zcela jinak než minulé přechody, pokud jde o roli politiky. Věřili, že nejprve musí proběhnout politická revoluce nastolující diktaturu proletariátu a teprve pak po delším přechodném období vznikne socialistické společenské vlastnictví a ekonomika na něm založená, Diktaturu proletariátu viděli jako nejvyšší typ demokracie, politiku odlišnou od politik jiných tříd a odumírající směrem k samosprávě. V realitě to ovšem bylo jinak - moci se chopila rychle se formující třída široce chápaného řídícího proletariátu a ta ovládla stranu a nastolila svoji diktaturu. K cti klasiků je třeba vidět, že všichni - včetně Lenina - dokázali geniálně tušit překážky a mateřská znamenka starého, která se objeví (odvbozené od staré dělby práce) - i když to plně nedomysleli. Lenin dokonce na konci života ukládal odborům, aby organizovali jakýsi "jako třídní boj" dělníků proti svým socialistickým ředitelům (tohle mám od studentských dob dobře prostudované). Lenina, který se pohyboval v prostředí rodícího se aparátu, vidím více jako člověka načichlého jeho ideologií (viz jeho učení o straně). Skutečným ideologem a politikem řídícího aparátu byl pochopitelně Stalin.
Přeskočme k listopadu 1989: Ideologie minulé vládnoucí třídy rychle zmutovala v určitý neostalinismus. Ten se ujal zvláště mezi některými členy a sympatizanty KSČM - byli to hlavně příslušníci nižšší řídící elity, kteří odvedli kus poctivé práce pro společnost a byli v šoku po neobjektivní a v mnohém prolhané kritice antikmunismu. S náladami těchto členů pracovali někteří politikové ve straně, kteří na nich udělali stranickou kariéru. Většinové pragmatické vedení strany nedokázalo tento proud zkrotit, protože se bálo rozkolu strany a chtělo mít klid - teď mu tento proud přerůstá přes hlavu. Stalinisté si bez ohledu na nízkou znalost skutečného marxismu, včetně Lenina, říkají "marxisté - leninovci". Povšimněte si, že pojem marxismus -leninismus se v oficiálních dokumentech KSČM a vystoupeních většiny politiků KSČM neobjevuje (není to proto, že bychom - třeba já - odmítali přínos Lenina, jak nám to stalinisté vytrvale předhazují), je to jistá forma distance od stalinismu.
Takže se klidně ptejte dál, popřípadě polemizujte - rovnoprávný dialog mám rád ( k němu ovšem patří i to, že marxista musí z třídních pozic analyzovat společnost, i teorie, a přiřazovat je k určitým třídám - ať už úplně či částečně - to není mravní dehonestace nositelů těchto tříd)
Dobrou noc či pěkný den, podle toho, kdy si to přečtete.

Zatracený šotek překlepový v příspěvku panu Kandovi zasáhl jako vždy na citlivém místě - moci se chopila nikoli třída řídícího proletariátu, ale třída řídícího aparátu.

Marxismus není definitivně ukončeným učením. To dokazuje, že je opravdu vědecký.
Ekonomika sice neurčuje dějiny, ale žádné jednání jednotlivce, komunit i všeho lidstva nemůže svou hospodářskou situaci ignorovat.
V mém myšlení je současná ekonomie hlavního proudu POLITICKOU EKONOMIÍ NEOLIBERALISMU (PEN). Její pojmosloví je nekompatibilní s pojmoslovím Marxovy politické ekonomie (MPE). Další cestu autentického marxismu proto vidím ve vyvrácení celé pojmové struktury neoliberální ekonomie, nebo naopak s jejím použitím dokázání pravdivosti Marxových analýz minulosti.

Děkuji panu Hellerovi za obsáhlou reakci.

Jen tak mimochodem: v diskusi pod jiným článkem zaznělo, že Marxova analýza kapitalismu je dobově podmíněna. Ta formulace měla relativizovat platnost Marxových závěrů. Nuže, hovořit o dobové podmíněnosti toho či onoho je banalita non plus ultra. Dobově podmíněna je i kritika marxismu. Jde jen o to, aby se dobově podmíněné analyzovalo a aby se netvářilo jako univerzálně (transhistoricky) platné.

Promiňte mi tu banalitu.

Čím se liší věda od ideologie? Mj. tím, že dokáže kritizovat i své pilíře a pokud pozná, že jsou chybné, tak je buď opraví nebo opustí. Lidé jako Sraffa (mimochodem pomáhal vynášet Gramsciho poznámky z vězení) původně chtěl dokázat platnost pracovní teorie hodnoty. Zjistil však, že tam něco nehraje. A i když se mu to asi nelíbilo, tak se to snažil pojmenovat a např. teorii vykořisťování rozvíjet na jiných základech. Ale jsou i pokusy, jak pracovní teorii rehabilitovat, ale s tím, že se zohlední její nedostatky pojmenované třeba Sraffou. Diskuse probíhá na úrovni současné ekonomické teorie, která používá matematický aparát. O tom všem kdysi v seminářích SOKu přednášel Petr Gočev. Nejsem ekonom a tudíž se nepouštím do odborné debaty na toto téma.

Pokud se však už předem označí každé odmítnutí pracovní teorie hodnoty apod. za projev buržoazní ideologie, říká se následující: pracovní teorii nelze odmítnout, protože tím pádem bych se stal slouhou buržoazie. Tudíž nejde o poznání (zda tato teorie opravdu platí), ale o ideologickou tezi: každý, kdo ji odmítá, je slouha. Je v ní zbytek ideologie minulého režimu. Proto by se dalo obrátit to, co říká Josef Heller na adresu západního marxismu: když tam působí ideologie buržoazní, tak u Josefa zas působí ideologie minulého režimu (zájmy dělnické třídy stojí nad poznáním). Pokud by Josef k pracovní teorii přistupoval vědecky, musel by nám povědět, jak se tedy vyrovnává s námitkami Sraffy atd. (ale ne tak že je prohlásí za slouhy), a mnoho dalších věcí.

Pane Hošek,
souhlasím s tím, že mainstream současné ekonomie je neoliberalismus a samozřejmě je to politická ekonomie svou funkcí – prosazováním zájmu buržoasie.Tento zájem ale prosazuje na rozdíl od klasické politické ekonomie tím, že vědomě odmítá se zabývat hlubší podstatou ekonomických jevů (teorie hodnoty) a zkoumá vlastně jen určité odrazy těchto objektivních procesů ve vědomí a jednání subjektů (zjednodušeně tržní chování). Samozřejmě to všechno zasazuje do rámce apriori prezentovaných ideologických dogmat (volná ruka trhu, stát špatný vlastník, apod., nízké daně podnikatelů oživují ekonomiku pod.)V tomto smyslu je spíše ekonomikou, než politickou ekonomií. Jistě je možno převést pojmy neoliberální ekonomie do marxistického jazyka a potřít logiku celé soustavy odlišnou metodologií, především prezentací teorie pracovní hodnoty a vyvrácením jejích kritik (jako orientační ukazatel, že tyto kritiky asi nejsou správné, tady samozřejmě působí ideologie neprivilegovaných vrstev – bez teorie pracovní hodnoty nemůže být založen komplexní pohled na procesy vykořisťování a logické přeměny světa (což samozřejmě neznamená, že se nedá k Marxovu pojetí leccos přidat. Já ale jako svůj úkol marxistickou kritiku neoliberální ekonomie nevidím, na to jsou jiní, kteří ji znají líp. Dále viz odpověď Michalovi Hauserovi
Jinak souhlasím s tou neukončeností marxismu – viz vztah Newtonnova a Einsteinova systému, já nebojuji za nedotčenost dogmat, to právě dělá stalinismus, ale za plné využití a dobrou znalost skutečného marxismu, současně s kritikou jeho nedostatků, ale z pozic ideologie neprivilegovaných tříd. Netvrdím, že poznání „štrejchnuté“ buržoasní ideologií nemůže být cenné, jenom se mi v případě těch post a neomarxistů zdá, že už vyčerpali své možnosti a spíše věci zamlžují.
Mimochodem ekonomika podle mne i marxismu je určující, ale – v statistické perspektivě, při složitém odrazu a zprostředkování do ostatních oblastí života společnosti, jenom „konec konců“
Michale,
potíž je v tom, že ty zřejmě ty mé reakce v různých diskusích tady na Deníku moc nečteš, takže Tvůj výpad je trochu legrační. Pořád jen a jen obranářství s tendencí skandalizovat Hellera, žádné argumenty. I já jsem si vyslechl přednášku P.Gočeva i diskuse na SOKu. Protože dobře znám marxismus, vím, že bez teorie pracovní hodnoty se hroutí celá jeho logika, pojal jsem k celé té letité linii politické ekonomie silnou nedůvěru (ano – tady vedla ta ideologická orientace – mimochodem, už jsi asi zapomněl na základní prvek marxismu – ideologie je v třídní společnosti určitý rozměr každé teorie, každé vědy (zejména společenské, ale nejenom), není to podle Leninova rozvíjení Marxe jen falešné vědomí, ani věda není s to jen sama ze sebe podrobit svá východiska zásadní kritice, nepůsobí-li tu nějaký nový ideologický rozměr, který ji k tomu tlačí (třeba přes společenskou objednávku), na kvalitu poznání působí ideologická angažovanost (může být třeba nejasná či rozporná v důsledku boje různých ideologií o hlavu konkrétního jedince) podle toho, zda jde o ideologii progresivní či reakční či třeba zájmově dvojaké (maloburžoasie) třídy. Jelikož já nejsem v zajetí ani ideologie řídícího aparátu (obvinil jsi mne bez důkazu – nejdříve to z něčeho dokaž, to já mohu u Tvých Althusserů klidně dokázat, že relativizace materialistické determinace je v nejvlastnějším zájmu buržoasie, mimochodem u Gramsciho nebyla, tam byla jen polemika s ekonomickými fatalisty), ani buržoasní, ale nadýchal jsem se hodně ideologie pokrokové třídy (i když ta se teprve rodí – ve vývojové triádě dělnická třída klasického typu – kognitariát – třída samosprávných vlastníků), tak mně, přes moji inteligenční omezenost a neznalosti, moje ideologická orientace a určitý třídní instinkt vede k nedůvěře vůči celé té transformační linii a k rozhodnutí jí podrobit kritice. Bohužel zatím na to nemám dost znalostí, ani potřebné jazykové vybavení, ale něco do začátku jsem přece získal – Bortkiewiczův a Sweezyho text. Jal jsem se ho tedy procházet – kupodivu tam zjišťuji nejen nesrovnalosti i přímé chyby, včetně matematických, ale začínám vidět základní chybný prvek, na kterém je ta teorie založena. Vůbec nevadí, že jak Bortkiewicz, tak Sweezy a snad i Sraffa vlastně chtěli Marxe chránit – jenomže po jeho smrtí prosytil vliv ideologie buržoasie i v důsledku určité společenské situace a paralyzování dělnického hnutí reformismem natolik politickou ekonomii, že se chytili do pasti, ze které ovšem existuje východisko a přitom je možné hloubku Marxova učení ještě dále prohloubit a rozvinout (nejsem strážcem neměnných ikon). Bohužel jsem v tomto zkoumání na počátku, na což jsem poctivě upozornil a proto jsem uvedl jen malý náznak svého poznání. Kdybys nebyl beznadějně zajatý svým domečkem, kde jsi se pohodlně zabydlel, a neosvojil si k tomu i ten „škabrahovský“ přístup k těm, kteří ti domeček nabourávají, tak by ses budˇzajímal, na co jsem přišel nebo se pokoušel něco věcného vydedukovat i z toho náznaku – ale ne – tys mne zase zatratil lehkými bonmoty, ve kterých si vy všichni Škabrahové, Dolejšové, Novotní,Hauserové, Tožičkové apod. tak libujete, takže vás člověk ani za nic nedostane do věcné polemiky. Ale přiznám se, že mne baví s těmi vašimi domečky cloumat a dráždit vás – mám dobrý úmysl otřást vaší sebejistotou a přimět se alespoň trochu zamyslet nad skutečným jádrem marxismu (nestalinského). Říkáš, že nejsi odborník ekonom, ale přesto jsi se otřel o teorii pracovní hodnoty – ale bez věcných argumentů, jen ideologickými spekulacemi. Ostatně před časem jsem cloumal Tvým domečkem kolem Althussera a tam jsi se taky nijak do věcné polemiky s mými argumenty nehrnul. Ale pokud jde o toho Bortkiewicze ti klidně svůj více než nezralý text pošlu pro Tvou potřebu
Jen tak na ukázku - Bortkiewicz dokazuje nesprávnost Marxova pojetí transformace zavedením tří rovnic, které vyjadřují určitou vyváženost tří skupin výroby - výrobních prostředků, spotřebních předmětů pro zaměstnance a luxusu pro buržoasii. Marx ale si při výkladu transformace hodnot ve výrobní ceny žádnou podmínku rovnovážnosti výrobních skupin nekladl (to až na úplně jiném místě textu, kde se i o to pokoušel, ale ve zcela jiné souvislosti). Takže Bort. Marxovi něco svévolně přisoudil a pak to zkritizoval a všichni následovníci už pak v tom pokračovali. Dále - všichni vlastně měli jakési substanční pojetí hodnoty - jako jakési sumy energie - ale Marx ne. No, ale je to samozřejmě mnohem víc a je tam spousta počítání, musím si sehnat matematika, který by to přepočítal kvalifikovaně.
Gočev by byl první, s kterým bych rád konzultoval, jenže je v USA a na mé maily nereaguje. Takže doufám, že budu mít argumenty proto, že Bortkiewiczové a spol. pravdu nemají a že opravdu, chca nechca, posloužili objektivně buržoasii (vlastně ale i stalinismu, protože ten taky neměl zájem na marxistickém rozpracování teorie pracovní hodnoty, proto se ten pelevel tak rozmnožil.)
Takže je už ti marxistické pojetí ideologie a ideologické determinace poznávacího procesu (a tedy i mé myšlení a jednání) jasnější? Říkáš, že mám vysvětlit mnoho jiného. Tak se ptej konkrétně. Velice rád odpovím nebo přiznám neznalost.
Pane Kanda, žádná banalita, trefil jste hřebíček na hlavičku. V jisté době – po hnití a nakonec pádu protosocialismu – kdy třída řídícího aparátu natolik destruovala vědomí širokých vrstev a celé intelektuální fronty, že zcela otevřela cestu buržoasní ideologii, nakonec podepřené i mocensko-politickými zásahy a diktátem i lákadlem peněz a kariér, vznikla u intelektuálů hysterická reakce odmítající všechno s marxismem související a považující ho málem za sprosté slovo nebo předmět ironického špičkování, které tak dobře umí pan Škabraha. Tato móda antimarxismu už pomíjí, včetně módy těch polovičatých „neo“. A samozřejmě – hloupost stalinismu nás zase učí neulpět na povrchu, ale být kritický i k vlastním východiskům.

Tak se ptám na tohle: je podle Tebe možné teoreticky vyvrátit pracovní teorii hodnoty? Anebo je to předem nemožné a kdo to dělá, je buržoazní ideolog? Pokud přijímáš to první, tak diskuse smysl má, pokud to druhé, tak smysl nemá, protože to má charakter náboženského vyznání. Já osobně s pracovní teorií souhlasím, ale nevylučuju, že ji vyvrátit lze.

Nač tato planá diskuse. Samozřejmě buide jistě i Marxova teorie hodnoty překonána, ale nikoli jako holá negace, zůstane tam jako jádro - naspř. Newton ve vztahu k Einsteinovi. Ale nic mne zatím nepřesvědčilo, že mají pravdu ti, kteří tvrdí, že ji překonali (viz minulý příspěvek), a nebude překonána zásadně,jako holá negace.
To ti mám tyhle banality marxistické gnoseologie vysvětlovat? je vidět, že už jsi úplně mimo. Proč mi nevytyčuješ věcné problémy? Např. ty alternativy? Proč Tě tak šokuje, že zařazuji určité teorie k určitým zájmů tříd a tedy i k určité ideologii - vždyť je to jeden ze základních prvků marxismu a nejen marxismu.. Proč se poořád snažíš mne osobně kádrovat a dělat ze mne dogmatika? To ti tak vadí představa, že ten neomarxismus prostě nedosahuje poznávací kvality skutečného marxismu a rozmělňuje ho buržoasní ideologií ? Netvrdím přece, že to ti levicoví autoři dělaj vědomě- tlak buržoasie je ale veliký - to je objektivní záíkonitost, zvláště když přechodně prochází transformací sociální subjekt - za Marxe to byl nový nastupující subjekt, mezi tím prošel úpadkem industrialismu a krachem protosocialismu a jen počátky VTR.. Ale to je jako házet kamínky do rybníka. Jen se opevňujte ve svých domečcích. On vás kapitaliskus srovná.

všichni se hlásíte k zájmu o marxovo duchovní dědictví, ale přesto se nemilosrdně tepete. Není to spíš jako když hodím do rybníka cihlu a čekám, že se od místa dopadu začnou šířit hranaté vlny ? Pokud nejde o pravověří, tak co zkusit sejít o etáž níže a nemistrovat realitu z výšin ne věcných abstrakcí.

Už mne unavuje vysvětlovat hluchým krásy hudby.
Protože ty pravdu neuznáváš, tak nemůžeš pochopit, že mně nejde o to, kdo je víc marxistický. Jenomže na rozdíl od těch různých "neo" říkám, že marxismus není kde co, že oni už od původního marxismu odešli a že je to zbytečné, protože ten původní marxismus se osvědčuje a je schopen dosáhnout vyšší shody s objektivní realitou než ty neo a jde mi prrávě o ty problémy reality, ale někteří moji oponenti místo těch problémů pořád zkoumají, jestli jsem speciálně já oprávněn k přesvědčení, že mám pravdu a vůbec můžu něco zkoumat. Za živého boha se nedají vtáhnout do problému k diskusi, příp. když jim naserviruji marxistické pojetí problému (vliv ideologií), tak se vykroutí nějakým bonmotem o tom, že jsem vlastně stalinista. Mimochodem nic nemůžeš zkoumat bez abstrakcí, ty jsou složkou poznávacího procesu, způsobem pronikání od jevu k podstatě - dřevo totiž těžko přeřízneš třeba kamenem. A ty pořád jen opakuješ - snaha to dřevo přeříznout je umanutostí, ať si každý řeže čím chce a kdoví jestli to dřevo vůbec je dřevo nebo voda, hlavně že se máme všichni rádi a budeme společně vykonávat rituál, jak jsme chytří a tolerantní ke každé blbosti, i když nám kapitalismus cosi dělá na hlavu.Já se opravdu divím, proč se pořád mícháš do diskuse, když vlastně nemáš o čem diskutovat, v životě jsi nepředložil k diskusi vlastní tezi (kromě té relativizace pravdy).

myslel jsme to v dobrém, jen v zájmu naslouchání jeden druhému, jinak abstrakce mi nevadí (pouze když se odtrhnou od života). Chtěl jsme to jen trochu posunout z mrtvého bodu.
Aby ta bída intelektuálů nepotrefila i ty co si myslí že oni mají klíčové myšlenky a ostatní jim to jejich opus magnum jen nemístně kazí. Téma samo o sobě přeci není špatné.
Jinak pokud bude kdokoliv trvat na samomluvě na téma kdo není se mnou je proti mně a slouží cizí ideologii, tak mu samozřejmě bránit nechci a ani nebudu. Každý máme volbu. V tom ani teď nejsme ve při.

A aby mi nebylo vytýkáno, že nemám o čem diskutovat, tak k kté včerejší uklidńující poznámce přidám následující :
Dotkly jste se tu staletého sporu o teorii hodnoty a její transformace. Pracovní teorie hodnoty začíná už u Richarda, Z klasické polit-ekonomie to Marx používá jako hlubinný důkaz historické mise proletariátu. Pozitivní ekonomie proti této abstrakci staví konkrétní nákladovou (faktorovou) teorií hodnoty. A co je více scholastické
Že tu ekonomika nemá duální povahu je možná téma pro filosofy. Ekonomové spíše řeší, jak se vývoj promítá do vztahu mezi hodnotou a cenou. mění se produktivnost práce, vstupují do hry faktory enviromentální atd. posouvající chápání společenské efektivnosti mimo směnné relace
Otázkami pracovní teorie hodnoty se nedávno zaobíral Petr Gočev (viz jeho Rehabilitace pracovní teorie hodnoty z roku 2005 ). A ten věří, že to mohou vyřešit "jiné vzorečky" i když se vliv. tzv. organické skladby kapitálu a tvorba nadhodnoty jinak strukturuje. No důkaz není, zde se jedná spíše o „dialektický“ myšlenkový skok. Podobně jako byl vysvětlen páně . Boehm-Bawerkův paradox mezi 1. a 3. dilem Kapitálu.
Tedy je o čem diskutovat. M. Hauser kdesi připomíná, že podle klasického marxismu by míra zisku měla klesat, ale že tomu tak v etapě ranného globalistu a VT rozvoje. dlouhodobě není.Sraffa a "neomarxisté" to dokládají rovněž. Pokud praxe nepotvrzuje klesající výnos z kapitálu, ani prorocká funkce teorie hodnoty není 100%.

Dolejšovy argumenty jsou jen zdánlivě vědecké. Jaká solidní statistika prokazuje, že neklesá míra zisku?Z které doby?
Už jsem naznačil argumenty, že transformace hodnoty do výrobních cen je založena na špatné metodologii - k tomu Jirka nic nepřináíší - jsem přesvědčen, že žádný z účastníků diskuse, dokonce včetně Petra Gočeva, si nepřečetl Bortkiewiczovu argumentaci proti Marxovi a nepřepočítal si jejho vzorce. Ale zatím se k tomu nechci vyjadřovat, protože na tom teprve pracuji. Uvedl jsem ve zkratce i vlastní interpretaci, čím se liší hodnota od užitné hodnoty - žádná reakce. Myslím, že kritikové teorie pracovní hodnoty a Marxe jen opakují fráze z učebnic, ze kterých se to učili a které jen fixují léta omylů politické ekonomie od druhé poloviny 19.století.
Jestliže tedy nemá pravdu Marx, kde se Jirko bere hodnota - kdo ji vytváří - iniciativa podnikatelů? Výrobní faktory? Ekologie?
Pak nevím, co mít proti kapitalismu - jeho zisk je zřejmě podle tebe spravedlivá odměna?
Pořád uvažuješ "aj tak možno, aj tak možno"? K čemu je to dobré?

vždyť o to jde - empiricky ověřit zda platí některé předpoklady. To je ono z nebe na zem. Nikdo tu neodmítá apriori nic (a já sám také teorii hodnoty beru), ale je třeba nově a důkladně prověřit jak to funguje a co funguje jinak.
Některé propočty prostě klesající míru zisku v nové době oproti marxovu 19. století nepotvrzují ...a jejich spolehlivost je bohužel stejně nedostatečně validní jako ty co tvrdí opak. Open your mind....

Pepo, žádný mail od Tebe jsem nezaregistroval, pošli mi to kdyžtak znovu na gmail. Jinak doporučuju tohle video :-))) http://www.youtube.com/watch?v=Eb1R3mjyZqc

A tahle nová kniha vypadá taky zajímavě: http://www.springer.com/economics/macroeconomics/book/978-3-642-00323-3

... o tom poklesu zisku, doporučuji Andrewa Klimana, protagonistu TSSI verze marxistické ekonomie (teorie hodnoty) ...

(myslím, že www.part.cz nebo jinde podle klíčového slova na portálech, už si nepamatuji kde ...)

Mimochodem integrální celek staré pracovní teorie hodnoty tvoří jen Ricardo, de Quincey a Marx - a ti jsou "odbočka", všechno ostatní z klasické ekonomie jsou korálky na linii "Smith - Mill - Marshall" ...

Ohledne klesajici miry zisku je nejlepsi tenhle clanek: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/1467-999X.00032/pdf
Klimana a TSSI moc vazne neberu, oni jsou to takovi "rakusane" marxismu - same tautologie a hlavne dokazat, ze mistr mel ve vsem pravdu. Ale to by se prave mohlo nekterym tady diskutujicim libit :) Viz treba tahle kritika: http://nongae1.gsnu.ac.kr/~issmarx/html/eng15_TSSI.pdf

nějak jste vůči TSSI zpřísněl, pane doktore ...

... ve Vašem původním členění (Rehabilitace ...)nepatřil Kliman do skupiny těch, co dokazují, že "...mistr měl vždy ve všem pravdu.." ...

Ostatně já nemám k TSSI žádný vztah - jenom jsem chtěl upozornit, že když už existuje nějaká provázaná koncepce, která na rozdíl od těch neoricardiánských marxistů hájí koncepci poklesu míry zisku, tak je to TSSI ...

hergot, to češtinovačka - "koncepce, která hájí koncepci" ...
... fuj