Kavárník K. a Malíř M. ve světle stávky

Adam Borzič

V souvislosti se stávkou proběhla rovněž tzv. stávka cestujících, kteří vyjádřili nesouhlas se stávkou tím, že odmítli opustit metro. Organizátorem této akce je pozoruhodná postava pražské politicko-umělecké scény.

V souvislosti se stávkou odborů byla rovněž zorganizována akce „mladých lidí“ (ČT 24), kteří vyjádřili nesouhlas se stávkou tím, že odmítli opustit metro. Jejich heslem bylo „Odboráři všech zemí vyližte si prdel!“ Shodou zvláštních životních dějů jednoho z organizátorů této „stávky proti stávce“ osobně znám. Říkejme mu pěkně po kafkovsku Kavárník K. Tušil jsem, že na něj ještě někdy v životě narazím.

Včerejší akce ve mně vyvolala vlnu vzpomínek na tuto podivuhodnou postavu. Kavárník K. není černobílá bytost. Kavárník K. má ovšem zcela černobílé vidění. Za několik let, co jsem mohl setrvávat v jeho blízkosti a pracovat v jeho službách, jsem ho poznal jako muže, který dokáže být lidský a vřelý a současně je ukázkovým příkladem neoliberálního fanatika. Vzpomínám si, jak se zlobil, když popravili Sadama Hussajna, protože vášnivě nesouhlasí s trestem smrti. Neváhal se pohádat s téměř celou společností. A vybavuje se mi, jak starostlivě pomáhal jednomu bezdomovci. Vynořuje se mi, jak se vášnivě přel s jedním katolickým konzervativcem o tom, zda jsou levicoví radikálové nebezpečnější než pravicoví. Kavárník K. se tehdy zastal levičáků. A vynořují se mi i jiné vzpomínky. Jedné noci, v alkoholovém transu, kdy padlo za vlast mnoho panáků slivovice, mě shledal hodným, abych si vyslechl jeho vizi světa. Byl to podivně mrazivý trans. Oslava totalitní kapitalistické vize vrcholila snem o světě, kde i policie bude v soukromých rukou. Na moji námitku (moc jsem jich mít nemohl, protože Kavárník K. vedl nepřetržitý monolog), jak by to bylo s majiteli takové policie a jejich případnými proviněními, odpověděl lakonicky, že by se to „nějak zařídilo.“

Kavárník K. je fanatický antikomunista, antikomunismus je hermeneutickým klíčem ke všem jeho občanským postojům. Antikomunistické běsnění se pak následně přelévá téměř na všechny další přisluhovače komunismu (sociální demokraty, levicové liberály, odboráře atd.). Nedivil bych se, kdyby i prezidenta Obamu podezíral z komunismu. Kavárník K. není demokrat. Demokratický étos založený na střídání směrů a ideologií u moci je mu cizí. Je to křižák bojující proti zlu. A se zlem je možné zápasit raketami a bombami respektive výsměchem a nenávistí. Současně má jeho křižáctví (pan Kopecký se neurazí) „švejkovský“ šmak. Skutečnost, že zorganizoval blokádu metra, mě nepřekvapila. Kavárník K. je zvláštní figura. Jedno je jisté, jeho celoživotní boj s komunismem se na něm podepsal. Možná je to tím, že si boj s opravdovými komunisty užil jen pár let jako mladíček. Vždycky mě fascinovala až bolševicky jednotná názorová atmosféra panující v jeho přítomnosti. O levicovém zlu a pravicovém dobru se tu nediskutuje. Kavárník K. se také rád vyhřívá na výsluní mocných. Mezi návštěvníky jeho salónu patří několik „předních pravicových politiků a novinářů“. Ti se zde setkávají s několika „předními pražskými umělci“. Prostě pražská pravicová idylka. A tuhle idylkou prostupuje jen napůl přiznaný sen o světě, v němž nejsou sprostí odboráři, hnusní levičáci a míroví štváči, sen o světě, kde „socky“ konečně ví, kde je jejich místo, kde Rusko dobrovolně mizí z mapy a všude vše střeží americké rakety (ovšem bez bolševického negra v Bílém domě) — prostě svět svobodných lidí, svobodných zbraní, svobodného trhu!

Nedávno jsem o této „stávce proti stávce“ mluvil v jednom baru se svým přítelem, říkejme mu pro změnu malíř M. I ten je svéráznou pražskou postavou. Malíř, umělec, DJ, muž, který si vždy dává načas, přirozený rebel proti uspěchanému světu, v němž vládne konkurence a výkonnost. Radikálním politickým postojům a gestům se vždy vyhýbal, jeho srdci je blízký „zelený havlovský humanismus“. Levicový radikalismus mu je spíše cizí. O politice se spolu bavíme spíš jen tak na okraj, spojují nás jiná témata. Přesto Malíř M. na „stávku proti stávce“ reagoval překvapivě ostře. Řekl mi, že snad jen v „lidově demokratických režimech“ se vyskytují lidé, kteří organizují stávky proti stávce. V demokratických zemích se takhle chovají jen náckové. Běžní lidé tam vyjadřují stávkujícím solidaritu, protože to vychází z jakéhosi základního společenského étosu. Lidé, kteří se takhle chovají, jsou svazáčci, uzavřel své rozjímání Malíř M., a připomínají bolševiky. Bohémský malíř se odborářů zastal.

Kavárník K. a Malíř M. mají původně podobná východiska: havlovský „sametový“ patos, ekologické cítění (oba jsou vášniví cyklisté) a bohémskou náturu. Tato východiska je ovšem přivedla k naprosto odlišným závěrům. Kavárník K., aniž by si to uvědomoval, je už několik let na cestě k autoritativnímu pravičáctví, na své „lidsko-právní“, anarchistické kořeny už zapomněl, vyměnil je za přízeň „bojovníků s terorismem a komunismem“. Malíř M. dospěl ke skutečnému humanismu, ač není zaměstnanec, pochopil, že stávkovat proti stávkujícím v sobě nese podivně nahnědlou pachuť.

    Diskuse
    AJ
    June 17, 2011 v 14.37
    Pěkný :-) Ale ten Havel...
    Taky znám dost lidí, které před revolucí 89 spojoval odpor k režimu, ale po revoluci jedni se vydali cestou fanatické démonizace levice za každou cenu, i za cenu popírání občanských práv.

    Druhé pak ten samý postoj (odpor k totalitě, nesvobodě) postupem let přivedl až k sympatiím s levicí...

    Kavárník K. a Makíř M. jsou pro mě symboly těchto dvou proudů, až na ten "zelený havlovský humanismus“ - to do toho nesedí. Havel sám se bohužel (a po smrti manželky Olgy, která byla skutečná humanistka a ideově ho dost kočírovala) postupem času přiblížil spíše k linii Kavárníka K.
    AJ
    June 17, 2011 v 14.39
    oprava
    v závorce mělo být: (a po smrti manželky Olgy, která byla skutečná humanistka a ideově ho dost kočírovala, dost výrazně)
    AB
    June 17, 2011 v 17.04
    Milá paní Jančaříková,

    "havlovský zelený humanismus" ani tak neměl vyjádřit postoj exprezidenta, jako spíše pohled některých středových intelektuálů, kteří se k hlásí k "pravdo-láskařům", či chcete-li k původním Havlovu odkazu. U nás na DR to byl např. pan Bárta (škoda, že už nepíše). Tato nepříliš početná obec jistě sklon k autoritativní pravici nemá.

    Co se týče Václava Havla - to je poněkud složitější případ a nemám zde dostatek prostoru, abych ho rozebíral. Myslím, že na ucelenou kritickou reflexi tzv. havlismu si budeme muset ještě počkat. I přes řadu výhrad, které k Havlovi v současnosti mám, si nemyslím, že by byl autoritativní pravičák, jakkoli jeho podpora Bushovy válečnické linie pro mne byla smutným zklamáním.
    AJ
    June 17, 2011 v 17.17
    Vidíte,
    a mě to ve vašem techtu bouchlo do oč hned jako naprostá nekonzistence :-))

    Havla bohužel nejsem schopna respektovat. Nemyslím si, že by byl autoritativní pravičák. Ale podle mě prostě nění intelektuál a má černobílé vidění světa. Amerika - dobro - Rusko - zlo - velmi zjednodušeně řečeno. Zklamal mě už tolikrát (humanitárním bombardováním počánaje, přes obhajobu radaru, mediální podporou vládních reforem konče), že jsem schopná omluvit ho pouze počánající senilitou.

    Určitě není autoritář, ale má černobílé vidění světa.Problém je, že je v našem státě až ikonicky zbožňován, takže jeho mediální projevy mají velký vliv na veřejné mínění. O to horší byla jeho veřejná a naprosto nesofistikovaná a nekritická podpora reforem. Kdyby se nevyjadřoval, udělal by lépe.


    FO
    June 18, 2011 v 22.26
    Cesta do hlubin pravicové duše
    Díky, Adame, za výborný text. Také mám zkušenosti s přáteli, velmi vzdělanými a celkově tolerantními lidmi, kteří jsou ale vyhraněně pravicově zaměření. Zdá se mi, že příčinou je nezpracovaná úzkost a nejistota, jakási mnohem jemnější varianta neonacistického vytěsnění strachu do nenávisti k jiným.

    Havel... i u něj se možná dá najít základní strach a úzkost - z nesvobody, z "Ruska" (což je podle mě v Havlově mysli jakýsi symbol, říše zla spíš než skutečný stát v dané době). Nevím, jestli je či není Havel intelektuál (podle čeho se to dá posoudit?). Nemyslím, že dnes má tak velký vliv na veřejné mínění, spíš mi přijde, že už je tak trochu na okraji. Doba zbožňování je pryč, a to podle mě hlavně proto, že se Havel nevnucuje a nesnaží se být stále na očích, takže postupně tak trochu mizí do své osobní sféry. Ano, vyjadřuje se k některým věcem, například k ekologickým tématům (proto podpora zelených), nebo k reformám - jako tak mnoho lidí (i pravicových intelektuálů) zřejmě věří nutnosti neoliberálních reforem. Já ho nejsem schopen za to odsoudit.

    Pro mě asi vždy zůstane někde zakódován "symbol Havel" jako pozitivní protipól "symbolu Klaus". Humanismus proti fašizoidnímu neoliberalismu. Bez ohledu na některé konkrétní postoje VH.
    AB
    June 19, 2011 v 1.30
    Milý Filipe,

    naprosto s Tebou souhlasím. Včetně posleních řádek o Havlovi. Na postavě "Malíře M." jsem mj. chtěl ukázat, že havlovský odkaz může stále mít i své humanistické vyústění.
    June 19, 2011 v 22.00
    Havlovo intelektuální a politické dědictví
    Také děkuji za zajímavý text a rovněž zajímavou diskusi o Havlově intelektuálním a politickém dědictví. Zastal bych se Havla v tom smyslu, že byl a je intelektuál. Kořeny jeho postojů bychom museli hledat v existencialismu 60. let. Nesporně kladně bych hodnotil jeho disidentství, občanské postoje, rozhodující podíl na vytvoření Charty 77, přípravě Sametové revoluce a podporu občanské společnosti. Nejproblematičtější je podle mě nekritická podpora americké zahraniční politiky, zvláště v podání G.W.Bushe, také občasné podléhání kultu vlastní osobnosti, který bohužel někteří jeho přátelé pěstovali. Oceňuji, že vzdoroval agresivní pravicové politice V.Klause, i když z ne úplně jasných ideových pozic někde mezi ODA, později US a stranou Zelených. Nicméně myslím, že na pořádné kritické zhodnocení si budeme muset ještě počkat. Také si myslím, že není náhoda, že lidé navazující na Havlův humanismus se nacházejí v různých stranách a směrech, Sašou Vondrou počínaje, Schwarzenberkem a Tomášem Halíkem pokračuje, malířem M. konče
    AJ
    June 19, 2011 v 22.21
    I jako disident je Havel sporná postava,
    došla jsem k tomu závěru po přečtení životopisu Olgy Havlové. Ale OK, budiž. Stál na té z dnešního pohledu správné straně barikády. OK.

    Ovšem jeho rok od roku tragičtější působění po revoluci prostě nelze omlouvat dobou předrevoluční. Havel se nějak z mého pohledu absurdna stal symbolem nščeho, co relálně prostě nepředstavuje. A jeho až ikonické vnímání nejsem prostě schopná pochopit.

    A ten Schwarzenberg - to je gól :-) Pokud por Vás Schwarzenberg představuje nositele Havlova odkazu, tak to jen potvrzuje moje pochybování o havlovi jako skutečném humanistovi. Schwarzenberg je asociální elitář. Sledovala jsem ho už dlouho a celá jeho arogance podle mě vyvrcholila při stávce lékařů výrokem, že nevadí, že spousta nemocnic nebude fungovat, protože "každý má dnes přece auto" a do nějké té nemocnice dojede. V tom výroku se kumuluje arogance, elitářsví, pohrdání a naprostá neznalost skutečných poměrů, v nichž hodně lidí mimo Prahu a velká města žije.Takovou neomalenost by snad ani ten pro mě sporný Havel z úst nikdy nevypustil.



    June 20, 2011 v 8.19
    Adame, v první řadě díky za skvělý text.
    i diskusi. Přiznám se, že jsem se v první chvíli chtěla diskusi spíš vyhnout, neboť Havlovská tématika je pro mě osobně náročná. Znala jsem Václava Havla dobře ve svých 18 letech a ( pochopitelně) jej v tomto věku nekriticky obdivovala. V dalších letech pro mne jeho vývoj znamenal smiřování se s pádem idolu. Souhlasím s pí Jančaříkovou, že páteří manželství byla Olga a po její smrti už Václav nebyl schopen svůj slavomam udržet v mezích ( obzvlášť když má vedle sebe někoho, kdo jej posiluje), takže, když - jak kdysi napsal Petr Uhl v Právu: " jej doma kritizovali a v USA mu dávali ceny", obrátil se tam až do podob, které ho dnes už řadí mezi možné obžalované pro zločiny proti lidskosti. Divný příběh, ale ne zcela ojedinělý. Pro mne je vždy znovu mementem toho, jak člověk může sám sebe zapomenout a jak nenápadná a jednoduchá je cesta od dobře míněných činů k dobře ceněným zločinům. Ale rozhodně to není důvod, proč mu upírat zásluhu za to, co bylo. Jiná otázka je, že se stal symbolem určité generace a jejího vítězství a zůstává jím pro mnohé i poté, co už dávno přešel k motivům, řečeno eufamisticky, veskrze osobním. Ale i v tom je možná symbolem jedné generace, která si zoufale není ochotná přiznat, že vítězství jejich mládí bylo jen dočasné.
    Když jsem článek vyvěsila na FB, ozval se pod ním jeden starý známý ( Havlovec) ještě z dob "undergroundu" - že prý "se o politiku moc nezajímá, ale se stávkou nesouhlasí". Snažila jsem se mu vyložit, že jedním dechem vyjadřovat CO si myslí a zároveň nepotřebovat aspoň tušit PROČ si to myslí, mi připadá dost nešťastné - marně. Myslím, že pro spoustu těchto lidí, je VH skutečně "zárukou", což není příliš povzbudivé , ale co s tím, že...
    AJ
    June 20, 2011 v 9.11
    Olga Havlová
    byla páteří nejen jejich manželství, ale i Havla jakožto veřejné respektováníhodné postavy. Po Olžině smrti se tato postava začala hroutit - paní Hrbková - Bidlová to popsala narozdíl ode mě uhlazeně :-)

    Pro mě je skutečnou předtavitelkou neokázalého humanismu, statečnosti a zásadovosti právě Olga Havlová.

    Ad Havlova naprosto neznalá podpora reforem: budu se opakovat, ale měl mlčet. Nerozumí tomu, má černobílé vidění, ale bohužel stále je adorován spoustou lidí a jak skvělě vystihla paní Hrbková - Bidlová - je pro ně v této džungli zárukou. Zárukou toho, že co on podpoří, to je dobré. Ale Havel už poměrně dlouhou dobu obhajuje veřejně jako dobré věci, které předtavují omezování občanských práv, restrikce, násilí, asociální opatření...

    Zrovna člověk s jeho symbolickým a názorovým vlivem by si měl dávat sakra pozor, co veřejně podpoří.

    June 20, 2011 v 14.14
    Diskuse o Havlovi
    Stručně: kdo se nechá podporovat Zdeňkem Bakalou, není důvěryhodný. Havlovy eseje ze 60.-80. let jsou v mnohém inspirující, ale je otázka, zda je opravdu tak velký rozdíl mezi Havlem-disidentem a Havlem po r. 1989. Na tuto otázku nemám odpověď...
    FO
    June 20, 2011 v 20.39
    Havel a Schwarzenberg
    Zkusil bych se zlehka zastat i Schwarzenberka. Nepochybně se projevuje značně asociálně - jeho výrok o tom, že dnes už má každý auto, který citovala paní Jančaříková, musel právem nadzvednout spoustu lidí. Havel se ke stávce lékařů vyjádřil přece jen rozumněji. V téhle souvislosti je zajímavé, že dosti vstřícně se k lékařské stávce vyjádřil jiný představitel "havlovského humanismu" citovaný p. Šimsou - Tomáš Halík.
    Podle mě Havel (a to je samo o sobě smutné) je pro sociální témata téměř úplně necitlivý. Jako by je nevnímal.
    Zpět k Schwarzenbergovi - vím, že podporuje například pomoc uprchlíkům (sdružení Berkat), což považuju za potřebnou a sociální aktivitu. Určitá stopa humanismu, jak psal pan Šimsa, u něj podle mě je.
    Potíž je v tom, že dnes je i "kníže" pro mnohé tou "zárukou", ale jeho vliv, jeho "symbol" přesahuje jeho reálné možnosti a lidé do něj vkládají mnohé, co v něm prostě není - jako dříve (či ještě dnes) do Havla...
    VF
    June 21, 2011 v 6.51
    P. Outrato, od okamžiku, kdy si Schwarzenberg za manažera své praktické politiky vyvolil Kalouska, rozkryl a ozřejmil tím všechny své drobné sociální PR akce jako čiré divadýlko pro kmány.
    Asi si některé věci zjednodušuji, ale toto je myslím velmi relevantní argument, vždyť to bylo v době, kdy Kalousek byl už hodně profláklý. Přitom musím říci, že v jednu dobu, kolem jeho silných vyjádření k vyšetřování Čunka, jsem jeho kouzlu podlehl i já, bohužel. Podobně jako třeba dlouho předtím i Havlovi. Ale asi to tak mělo být, člověk má člověku nejprv důvěřovat.
    FZ
    Přijde mi, že Havel a snad i Schwarzenberg by na západě patřili k typické levici.
    Zde však vlivem postkomunistických dogmat tíhnou doprava.
    AJ
    June 21, 2011 v 11.32
    Pane Friči,
    souhlas. Schwarzenberg svou osobou zaštiťuje to nejdrsnější křídlo vládní koalice a myje ruce Kalouskovým zvěrstvům.

    Na rozdíl od Havla, který je podle mě upřímně černobílý, zaslepený a není schopen sofistikovanějších úvah, to ale Schwarzenberg dělá vypočítavě, je to u něj kalkul. Kalousek mu pomohl k jeho zviditělnění, on mu za to dělá štít.

    A ty "bohulibé" aktivity, o nichž píšete pane Outrato, jako o ukázce jeho "sociálního cítění", to není nic než PR, jak podle mě trefně pojmenoval pan Frič.

    Schwarzenberg se totiž už vidí na hradě a úmyslně kolem sebe tu havlovskou pseudoatmosféru čehosi, co je jen pozlátko, vytváří.
    AJ
    June 21, 2011 v 11.34
    to je dobrej vtip,
    ze vy schwarzenberg patřil na západě k levici :-))))

    Ne, nepatřil, to je naprosto mimo.

    Schwarzenberg svou osobou posvěcuje postupy a praktiky extrémně asociální strany, která by i n azápadě představovala velmi trvdou pravici.
    June 21, 2011 v 11.53
    Ano, Schwarzenberg je podle mého názoru typický konzervativec. Už svým původem:)
    SH
    June 24, 2011 v 12.04
    Charakter epochy.
    Studená válka byla od samého počátku horkou válkou s komunismem, vedenou všemi antikomunisty světa pod ideologickým a vojenským vedením USA.
    V zemích sovětského tábora byly většinově dva druhy jeho odpůrců. Ryzí antikomunisté, o nichž hovořím v první větě a odpůrci byrokratismu aparátčíků komunistických stran.
    Po globálním vítězství antikomunistické kontrarevoluce u nás dominoval antikomunistický revanšismus od ekonomiky po politiku. S ním se neztotožnili ti, kdo odporovali pouze byrokratické nadvládě KSČ.
    Havel byl jako disident, jako ústavní činitel i jako ex… minimálně ve dvou dominantních charakteristikách pořád stejný. Přemýšlí a chová se jako vlastník svědomí, které nadřazuje všemu, dokonce i právnímu řádu. Jeho manipulátorské manýry a vůdcovské ambice jsou poznamenány komplexem z dětství. Motivován dobře skrývanou zuřivostí obtloustlého, nazrzlého chlapečka bohatých rodičů, se kterým si nikdo nechtěl hrát i když měl nejlepší balon a který si proto umínil, že udělá všechno, aby sami za ním přilezli.
    Schwarzenberg si nasadil masku žoviálního bonvivána s některými rysy zastydlé puberty, čímž zaujal právě mladé. V kritických chvílích vždycky odhalí své skutečné já, jímž je feudální povinnost šlechtické služby k panovnickému rodu Habsburků (Kosovo), elitářství (ulice drž hubu) a zneužívání „poddaných“ (viz jeho chování vůči zaměstnancům továrny, kterou restituoval)
    + Další komentáře