Komunismus včera a dnes

Českobratrská církev evangelická varuje: komunismus škodí Vám i lidem ve Vašem okolí. Před skutečnými problémy dneška nás ovšem nevaruje.

29. listopadu vydala Synodní rada Českobratrské církve evangelické Vyjádření k vývoji ve společnosti. Ačkoli se ústředí evangelické církve snaží do politiky příliš nezasahovat a mnoho prohlášení nepíše, „znepokojení“ nad politickou situací v této zemi ji přimělo se vyjádřit. Česká politika se údajně „dotkla dna - morálně i odborně“. Volila bych trochu jiné výrazy, ale do této chvíle se s vyjádřením ztotožňuji, tj. s prvními dvěma větami - situaci v zemi sleduji rovněž se znepokojením.

Statisíce lidí se náhle propadají do chudoby. Moc a prostředky exekutorů nabývají ohromných rozměrů. Nejchudší lidé jsou vystěhováváni do předražených ubytoven, kde řádí úplavice i místní mafiáni. Mnoho lidí přišlo o práci a šance získat jinou je mizivá. Politici se nesnaží vytvořit systém na podporu pracovních příležitostí, spíše naopak. Nezaměstnaní jsou šikanovaní systémem DONEZ a ještě donedávna museli povinně a zdarma nastoupit na veřejnou službu, jinak by jim byla odebrána podpora v nezaměstnanosti. Skutečné dno lidského smýšlení pak odkryl výrok jednoho z ústavních soudců, který označil nezaměstnané za „lehkoživky“ a „pijavice“.

Ke všem těmto případům Synodní rada ČCE necítí nutkání se vyjádřit, ačkoli sama píše, že „péče o potřebné, nemocné, handicapované, chudé, vyloučené na okraj společnosti“ patří k důležitým hodnotám křesťanů.

Zarážející je fakt, že evangelíci nejen že neprohlédli systém novodobého otrokářství (více k veřejné službě např. zde), ale že na něm některé jejich orgány dokonce participovaly (seznamy realizátorů veřejné služby vyvěšovalo MPSV každý měsíc na svém webu). Po prokázání takové politické otupělosti a neprozíravosti vyznívá každé prorocky laděné vyjádření k politické situaci od této instituce poněkud komicky. Světlou výjimku tvoří skupina evangelíků okolo časopisu Protestant, kteří zahrnuli Vyjádření SR kritikou.

Co tedy podle SR ČCE představuje ono „morální dno“? Jsou to komunisté. Ve všem tomto nečase nás chce církev varovat před nebezpečím návratu komunistů, jejichž předchůdci „zničili kulturu a školství, potlačili iniciativu, převrátili morální hodnoty, vztahy mezi lidmi a zničili mnoho životů“. Nechci obhajovat minulý režim, ale pokládám za důležitější vyjádřit se k tomu, kdo „ničí kulturu a školství, potlačuje iniciativu a převrací morální hodnoty“ dnes. Potřebujeme opravdu donekonečna varovat, že vše, co má v názvu „komunistický“, je špatné?

Jsem mladá a v komunismu jsem prožila pouze osm let. Co jsem si ale odnesla z vyprávění pamětníků jako poučení pro budoucnost, byla ostražitost vůči totalitnímu způsobu uvažování, vůči nepřipouštění jakékoli alternativy, znormalizování nenormálních (odlišných, dnes by se řeklo „nepřizpůsobivých“), udržování lidí v nejistotě, ostražitost vůči propagandistickému jazyku v médiích, nesvobodě projevu atd. Co z toho všeho se skutečně změnilo? V čem žijeme dnes? Je to opravdu demokracie a ona vysněná svoboda?

Pouze jediná z vyjmenovaných věcí mi přijde zdánlivě odlišná od minulého režimu - svoboda projevu. Ale také bohužel jen zdánlivě - dnes člověk sice může říkat nahlas vše, co si myslí, a scházet se s lidmi, kteří mají podobně „nebezpečné“ (tj. odlišné od vládnoucí vrstvy) uvažování jako on, ale ve výsledném efektu to nic nemění, alespoň zatím ne. Ani sto tisíc lidí na náměstí nestačí na vytvoření dialogu, vláda si stejně udělá, co chce. Média informují pohledem toho, kdo je vlastní. Nepřizpůsobiví se budou muset přizpůsobit. Alternativy musí být v normě. Kdo není jako my, je parazitem společnosti. Soukromé vlastnictví je skloňováno stejně často jako marxismus-leninismus dříve. A do toho všeho sledujeme bezpočet reklam na uzavření všech možných pojištění, možnosti půjček nebo nákupu na splátky a sugerovávání, že žít na dluh je úplně normální.

Problém není v názvu politické síly, problém je ve způsobu uvažování - těch, kteří normy vytvářejí (a to teď komunisté rozhodně nejsou), i těch, kteří je souhlasně přijímají. Zástupci obou skupin se od svých předchůdců za minulého režimu příliš neliší. Nedávno jsem si v jedné internetové diskuzi přečetla, že komunismus je pěkná myšlenka, ale neuskutečnitelná, protože nepočítá s lidskými chybami jako lenost, závist, touha druhé ovládat atd. Ano, dá se však říci, že kapitalismus z těchto chyb přímo těží - počítá s nimi a využívá je, což je možná ještě horší.

Nebojím se návratu minulého režimu, protože v oné podobě už se těžko vrátí, leda že by to byl trend v celé Evropě. Ale je pravda, že i Českobratrská církev evangelická nebo alespoň její ústředí si musí začít pomalu zvykat na fakt, že reakce na současný režim bude určitě výrazně levicová. Je načase očistit slovo „levicový“ od nánosů antikomunistického prachu posledních 23 let. (Antikomunismem rozuměj ten politický diskurz, rozšířený od devadesátých let, který vylučuje vše levicové pomocí myšlenkové zkratky levicový = komunistický = totalitní.) 


Zrovna církev, která se hlásí k odkazu Ježíše Krista, by mohla mít v tomto směru dostatek představivosti, jakými cestami jít dál, tj. jak být levicový a zároveň netotalitní. Skuteční následovníci Krista mají co nabídnout dnešní společnosti. Řeší-li však namísto toho majetky a nebezpečí komunismu, kyrie eleison!

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Evoluce2

Martin Ševčík - Přisluhovač globálního kapitalismu 2, Frýdek-Místek

Úterý, 4.Prosince 2012, 09:32:16

V "komunismu" jsem žil svých prvních 7 let. Z otcovi "výchovy" jsem si odnesl stejný cit pro propagandu a totalitu.
Text autorky podepisuji v plném rozsahu, nemám co bych k němu dodával.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Děkuji autorce za příspěvek Úterý, 4.Prosince 2012, 10:15:8

Prohlášení synodní rady ČCE je poplatné současné pravicové vládě. Stydím se za něj. Připomíná to prohlášení synodní rady za starého režimu, kdy byla poplatná tehdejšímu komunistickému režimu a neustále varovala před Novou orientací a chartisty, dnes varuje před komunisty a sociální demokracií. Je to špatná politika.

Výborně na to reaguje Tomáš Trusina v Protestantu: http://protestant.evangnet.cz/o-hanebnosti-synodneradniho-vyjadreni.

Více k tomu není co dodat.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Znojmo

svoboda projevu Úterý, 4.Prosince 2012, 15:45:52

Nevím, s tím jsem problém neměl... myslím, že osobně mi na minulém režimu vadila spíš nesvoboda pohybu.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 4.Prosince 2012, 15:47:59

V komunistickém režimu jsem prožil 41 let, říkal jsem v ně co si myslím a měl jsem s tím značné nepříjemnosti, a vůbec se mi to nejeví, že současná mafiánská moc je lepší. Tehdy ideologové, kteří se kvůli své ideologii občas uchylovali je zločinům, dnes mafiáni a jejich posluhovači, kteří žádnou závaznou ideologii nepotřebují, své zločiny už ani nezastírají. Tehdy stát nahrazovala Strana a její (i tehdy) nezákonná ozbrojená složka (Lidové milice), dnes je stát programově oslabován a redukován a na místo státních orgánů zastupuje bezprostřední a nekontrolovatelná moc ekonomických subjektů, jejich soukromých armád a soukromých policií.

Z komunistického režimu jsme vystoupili jako jedna z nejbohatších, průmyslově nejrozvinutějších zemí světa, i když chudší než USA, Německo, Švýcarsko, Skandinávie, Británie, Kanada či Francie. Po 23 letech kapitalismu jsme se ekonomicky propadli o mnoho příček níž a od zmíněných zemí jsme ještě dál, a krom toho propast mezi ekonomickými elitami a masami obyvatel se všude nebezpečně rozevírá.

Významné nebezpečí dnes nepředstavují komunisté, kteří se koneckonců stali součástí systému a dávná ideologie a dávné symboly jsou už jen nostalgickou hrou. Jsou stranou sociální, konzervativní a nacionální, dost podobní lidovcům. Daleko větším nebezpečím jsou církve, které se právě před našima očima mění v mocné firmy a budou se pokoušet nás svou ekonomickou mocí ovládnout.

Petrasek Milan - penzista

Ano, pane Štampachu sebou jsme si do svobody přinesli Úterý, 4.Prosince 2012, 17:10:28

neschopnost rozeznávat pravou tvář politické manipulace/desinformace v prostředí liberální demokracie.
Konfuzní pocit nevole vůči demokracii je dědictví totality.
Zneužití občanské nesvéprávnosti menšinou - která se dnes pokouší instrumentalizovat jakékoliv religiózní proudy - se tak protagonistům neoliberální epochy přímo nabízelo.

122422137

Jan Hrudka - Brno

Příjemné čtení Čtvrtek, 6.Prosince 2012, 23:18:3

Až takové otterovské, řekl bych.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.