Chci přispět X

České antikomunistické pokrytectví

Protesty proti KSČM jsou nejen opožděné, ale také měří dvojím metrem. Liberální demokracie přitom stojí a padá s tím, že se vše poměřuje jasnými pravidly.

Jen máloco ilustruje český demokratický deficit a nejrůznější historické komplexy lépe, než jsou postoje ke komunistické straně. KSČ, jakož i budoucí existenci jakékoliv strany používající ve svém názvu slovo „komunistická“, bylo možné, ba dokonce žádoucí, zakázat po roce 1989 s odkazem na kriminální praktiky KSČ a totalitní podstatu komunistické ideologie v její bolševizované verzi, ale z různých důvodů se tak nestalo.

Místo toho se „lustrovalo“, často s následky pro lidi, kteří se do seznamů StB dostali omylem nebo pod nátlakem, přičemž nejvyšší pohlaváři KSČ si dál spokojeně užívali jak nahromaděného majetku, tak důchodů a vil. V roce 1993 sice Poslanecká sněmovna přijala deklarativní zákon, jímž byl komunistický režim prohlášen za zločinný, ale komunistická strana existovala dál.

Nové politické elity po roce 1989 se chtěly s existencí komunistické strany vypořádat „politicky“, jenže se ukázalo, že to nebude tak snadné. Hlavní příčinou přitom není přitažlivost komunistické ideologie nebo program KSČM, ale slabost a excesy nových demokratických stran. Z KSČM se stala typická „protestní“ strana, která vedle „nevyléčitelných“ komunistů sbírá hlasy lidí nespokojených s politikou polistopadového establishmentu.

Jak správně připomněl Ondřej Slačálek, KSČM je dnes v podstatě stranou nacionalismu malého národa, sociálních jistot a konzervativních hodnot. Má jen máloco společného s revoluční „internacionalistickou“ KSČ, která měla v zádech Sovětský svaz.

Od roku 1989 bylo učiněno několik pokusů KSČM zakázat, ale ministerstvo vnitra nikdy neshledalo, že by činnost a program KSČM natolik ohrožovaly demokratický pořádek, aby žádost o zákaz strany postoupilo příslušným soudním instancím. Nezbývá než tedy „demokraticky“ usoudit, že pokud jde o pravidla demokratické hry, KSČM je demokratická politická strana, která má právo se účastnit politické soutěže.

Většina odpůrců KSČM tento fakt sice (nerada) uznává, ale zároveň argumentuje, že KSČM není „demokratická“ strana v pravém slova smyslu, a to přinejmenším proto, že od ní nelze odpreparovat její historické dědictví. Za zločiny své předchůdkyně se prý řádně neomluvila, jakkoliv komunističtí předáci opakují, že tak strana už učinila několikrát.

Další tvrdí, že komunisté sice oficiálně zastávají program, který se nesnaží o likvidaci demokratického řádu, ale na jejich různých neformálních shromážděních takové výzvy pravidelně zaznívají. Někteří význační komunisté zase glorifikují bývalé komunistické předáky, nebo zlehčují zločiny spáchané KSČ. Straně tedy prý nelze věřit, i kdyby se tvářila jakkoliv demokraticky.

Jenže to jsou v liberální demokracii, která je ze své podstaty založena na pravidlech hry, tak trochu zástupné argumenty. Rozhodující je, že český stát KSČM nezakázal jako nedemokratickou stranu, ba že ani nezakázal strany, které mají v názvu slovo „komunistická“. A neméně důležité je, že se KSČM, která není totéž co KSČ, nedopustila za posledních 23 let antidemokratických excesů.

Pokud jde o popularitu KSČM, tu mají „na svědomí“ také především politici, kteří se v kontrastu ke KSČM rádi označují za demokraty. Jinými slovy, KSČM je, jak už bylo řečeno, poměrně populární především kvůli otřesné politice „demokratů“. Lidé tuto stranu volí nikoliv kvůli jejím idejím a programu, ale především na protest proti vládní politice i korupci a klientelismu velkých stran.

Je proto nanejvýš pokrytecké, když po nedávném úspěchu KSČM v krajských volbách vznikají různé antikomunistické iniciativy, které buď protestují proti přítomnosti KSČM v krajských radách nebo proti jmenování toho kterého komunisty do té které funkce.

Volební úspěch KSČM je totiž především výsledkem nezájmu o volby ze strany nekomunistických voličů, a ten je pro změnu výsledkem znechucení těchto voličů z politiky „demokratických“ stran. Protesty proti úspěchu KSČM, jakkoliv jsou vysvětlovány „morálním“ znechucením, tak přicházejí s „křížkem po funuse“, protože se lze zeptat, kde byli titíž aktivisté před volbami a v době voleb. Měli-li obavy, že komunisté mohou profitovat z nízké volební účasti, měli svoji energii investovat do kampaně za účast nekomunistických voličů ve volbách.

Zároveň tyto protesty z pozic „morálního znechucení“ nad opětovným vzestupem strany s temnou minulostí ohýbají pravidla demokratické hry. Pokud je KSČM v právním a ústavním slova smyslu legitimní součástí našeho politického systému, pak je poněkud licoměrné umožnit ji, i kvůli pohodlnosti či znechucení velké části voličů „demokratického establishmentu“, aby výrazně skórovala, ale pak ji s pomocí morálních apelů zakazovat, aby se podílela na moci, k čemuž dostala v demokratických volbách mandát.

Mnoho Čechů svými současnými postoji říká, že vlastně nechtějí demokracii. Na jedné straně odmítají podporovat (například tím, že nechodí volit) zavedené „demokratické“ strany kvůli znechucení z korupce a nekompetentní politiky, na straně druhé odmítají respektovat výsledky voleb, v nichž nakonec kvůli výše zmíněné pasivitě „demokratických“ voličů uspějí komunisté. Přitom se jen menšina české společnosti aktivně angažuje v rámci občanské společnosti, aby se pokusila změnit poměry v té části politického spektra, kterou považují sice za demokratickou, ale nevolí ji, protože jsou znechuceni jejími praktikami.

Bohužel na této schizofrenní frašce se podílejí i média. Zejména jejich pravicová část, což je v České republice většina, se různými způsoby ráda pohoršuje nad vzrůstajícím vlivem KSČM, a přímo či nepřímo „vychovává“ občany, kteří jsou už prý zase laxní ke komunistickému nebezpečí. Stranou dost často zůstává skutečnost, že současný úspěch komunistů je v prvé řadě selháním ostatních stran, zejména těch vládních.

Vládu sice tato média kritizují za to či ono, ale zároveň často tvrdí, že její politika je nakonec ta jediná možná, i když by se mohla tu a tam modifikovat. Jenže drtivá většina voličů si to například o současné vládě nemyslí. Mnozí možná volí komunisty nejen ze znechucení z politiky vlády či klientelských praktik v ČSSD, ale i znechucení z pokrytectví části médií.

V mnoha případech je „morální“ panika z KSČM v této části médii navíc často jen účelovým pokusem oslabit pozici sociální demokracie, která se komunistů prý dostatečně neštítí. Různé antikomunistické mobilizace byly v minulosti podprahově zaměřeny právě proti ČSSD, nikoliv KSČM.

Zároveň kritici KSČM v médiích, kromě morálního znechucení nad minulými praktikami komunistů, nejsou nijak schopni doložit, čím je konkrétně dnešní KSČM nebezpečnější pro demokracii, než byla třeba v Polsku vládní Liga polských rodin či Sebeobrana, nebo Slovenská národní strana či Hnutí za demokratické Slovensko na Slovensku.

Přitom odvaha velké strany, jako byla strana Právo a spravedlnost v Polsku nebo Směr na Slovensku „přibrat“ tyto strany do vládní koalice rychle vyjevila neslučitelnost jejich anti-systémovosti s plným fungováním uvnitř demokratického establishmentu. V prostředí často pokrytecké české morální paniky nad komunisty má ovšem málokdo odvahu se zabývat tím, zda by přesně stejný postup i u nás nevedl k ústupu komunistů z výsluní. Na tom se totiž vyhřívají částečně i proto, že více než dvacet let nenesou za nic odpovědnost.

Současná vlna protestů proti té či oné roli KSČM po krajských volbách je pokrytecká také proto, že, pokud známo, nikdo ze současných protestujících nepořádal demonstrace, když KSČM například pomohla zvolit současnou hlavu státu, nebo když s ní v minulosti dělaly malé a větší politické kšefty nejen ČSSD, ale i pravicové strany.

Jinými slovy, protesty proti KSČM jsou nejen opožděné, ale také měří dvojím metrem. Liberální demokracie přitom stojí a padá s tím, že se vše poměřuje jasnými pravidly.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Martin Pleva - pedagog, Brno

Naprosto přesný článek Úterý, 20.Listopadu 2012, 17:44:42

Pokud je KSČM totalitní, pak musí být zakázána. Pokud zakázaná není, je třeba na ni pohlížet jako na kteroukoli jinou stranu, dát jí konečně odpovědnost (což její preference spolehlivě oslabí) a hlídat pár stalinistických fanatiků v jejích řadách.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Martinu Plevovi - KSČM Úterý, 20.Listopadu 2012, 18:02:17

Není nakonec to "hlídání pár stalinistických fanatiků" nadbytečná starost?

Důležitější je zbavit se představy, že KSČM je levicovou stranou a že může čímkoli významněji přispět rozvoji levicového myšlení.

V případě, že levicové křídlo ČSSD posílí (?), může být KSČM nanejvýš dočasnou berličkou k podepření příští vlády. To si soudruzi na třídě Politických vězňů mohou namlouvat co chtějí. To, co dvě desetiletí předvádějí je více než dostatečným dokladem jejich myšlenkové impotence i politické sterility. Není mi známo, zda se jim za to Václav Klaus alespoň přiměřeně odvděčil.

Pokud si převahu v ČSSD udrží pravice, je vcelku jedno s kým půjdou do koalice. Ve šlépějích Blaira nebo Schrödera totiž mohou kráčet do pekel stejně úspěšně s Dolejšem jako s Bělohrádkem, Liškou, Bursíkem nebo Zemanovci.

26092009712

Petr Votava - student práv, PRAHA

Když KSČM například pomohla zvolit současnou hlavu státu...jen současnou? Úterý, 20.Listopadu 2012, 20:54:23

Díky za článek, pane Pehe!

Jen drobnou glosu k vašemu postřehu s presidentem...zajímá ty naivní "antikomunistické" křiklouny, kdo DNES KANDIDUJE NA PRESIDENTA?

Např. bývalý normalizační komunista Fischer, který nemá ani špetku cti a dělá dnes ze sebe velkého antikomanče a ještě klábosí, že by bránil sestavit vládu za podpory ksčm...není to k smíchu od bývalého komunisty? Další pán na holení: exministr Dlouhý - převlečkabátník jak bič: KSČ-OF-ODA! Tomu říkám "kádrový profil" - viz komentář k fotce č.3: http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2012/11/19/foto-celebrity-na-finale-davis-cupu/
Do třetice Zeman, ten ale patřil k osmašedesátníkům a z ksč ho vykopli...budiž po této stránce a do kvarteta nám chybí bývalá svazačka Bobošíková, která poklonkovala s kyticí Husákovi, bylo to nedávno v čt před 25 lety v tom dokumentárním cyklu.

Není to ironie osudu, že tu máme pár křiklounů, kteří klidně strpí případného komunistu na Hradě, který mistrně převleče kabát za jakéhokoli režimu a vadí jim hejtman nebo pár komunistických zastupitelů na úrovni kraje? Inu, bohužel platí i v tomto případě, že (ne)volič = vůl!
Mně daleko více vadí komunista (působící ještě za normalizační éry v ksč) na Hradě (byť jen kandidát na tento post) než v podhradí na úrovni komunální, tj.dnešníní člen ksčm! Zkrátka, nedokážeme rozlišit nuance komunismu a je otázkou, zda se to někdy naučíme...těžko říci, zda "demokratičtí pitomečkové" uvažovali někdy o tom, jak moc se od sebe liší právě lidé jako např. Pithart, Zeman, Dlouhý nebo Fisher..všichni bývalí komunisté, ale jen dva posledně jmenovaní tam vlezli za normalizace. Ale tento "detail" nikomu nevadí, že? V tom jsme velkorysí... :-(

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Antikomunismus pravicových stran není a nebyla velkorysost, Úterý, 20.Listopadu 2012, 22:48:6

ale promyšlená strategická manipulace. Že jim na to naši občané tak dlouho skákali !?!

ODA se prezentovala jako ta jediná správná pravicová strana, napravo od ODS a přitom se nechala reprezentovat Dlouhým, který přešel rovnou z funkce komunistického politruka do "liberální" strany, kde hlásal volný trh bez přívlastků. Stejně jako Dlouhý (dlouho náš nejpopulárnější politik!!!) nevadili pravicovým stranám nikdy ani Kočárník, Dyba a další aparátčíci, kteří z předlistopadových funkcí komunistických přecházeli do ministerských funkcí "pravicové" vlády ODS a ODA, protože patřili do Klausovy party. Zato vždy ostře útočili na Dienstbiera, Šabatu a další údajné osmašedesátníky, protože nepoklonkovali před Klausem jako ostatní čerství antikomunisté.

Komunisté pak ještě pomohli zvolit Klause prezidentem, aby byla dotvrzena jednota našeho antikomunistického lidu !

Snad se z toho lidé začínají probírat a začínají trochu přemýšlet a dávat si věci dohromady.

Petrasek Milan - penzista

probírání se nekoná pane Šimso Středa, 21.Listopadu 2012, 10:46:20

včera jsem se projížděl s Pražáky po dalničním okruhu a jinde a nestačil počítat bildboardy s poťouchlým pohledem pana Zemana na pozadí nacionalistické kýčovité mazanice se stejně takým heslem. Za hlavu jsem se chytal pouze já, nemluvě o schopnosti Pražáků dávat si věcí dohromady.
Lstivě koncipovaný antikomunismus zůstává pevnou zbraní pravice - občan byl ošizen o znalost základních předpokladů demokratického režimu.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Konec jedné éry? Středa, 21.Listopadu 2012, 11:32:20

Dvacetiletý pobyt v KSČM v politickém ghetu byl výhodný pro pravici. Část levicových hlasů se odčerpala volbou strany s nulovým koaličním potenciálem, navíc proti ČSSD byl možno použít argument, že by se přece jen mohla s KSČM spojit nebo je jí podobná. V důsledku toho většinu doby od roku 90 vládla pravice, přestože její politika vyhovovala spíše menšině společnosti.

Poslední volby politické gheto KSČM asi ukončily. Ukázalo se, že se voliči KSČM už tolik nebojí. Je jasné, že pravice bude zkoušet, zda strašák návratu předlistopadových poměrů přece jenom ještě funguje, ale vypadá to, že ne. Většina lidí začíná chápat, že KSČM nemá dva miliony členů, Lidové milice, stranické buňky na závodech, Stalina za zády atd. jako KSČ v roce 48. I kdyby chtěl změnit režim, tak k tomu nemá mocenské nástroje.

Teď je otázka, jak se k tomu postaví sociální demokracie. Dojde k revokaci Bohumínského usnesení nebo bude usilovat o menšinovou vládu s podporou komunistů?

Jiří Janeček - Brno

Konec jedne ery??? Středa, 21.Listopadu 2012, 12:10:30

Bohuminske usneseni se melo zrusit po volbach do PS 2010... Nebo letos 8. listopadu rano... Podobne vhodna prilezitost do voleb asi nebude.
Misto toho se bude obcas vahave mluvit tak, jindy (kdyz zakdaka kulturne medialni fronta) rikat "V zadnem pripade..." a po volbach nekdo rekne, ze by to mozna bylo vhodne prehodnotit (pak opet zakdaka kulturne medialni fronta, mozna i na demonstrace dojde) a nejak se to uplaca...Treba s obrozenymi lidovci a Zelenym salonem...

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 21.Listopadu 2012, 12:39:30


Na nejvyšší, tedy sjezdové úrovni se KSČM nikdy neomluvila - omluvila se její předchůdkyně KSČ na prosincovém sjezdu v roce 1989.

Kdyby byli moudří, mohli majoritní (tedy ti standardní, velcí, neštěpánovští a nezifčákovští) komunisté taky přidat jednu sjezdovou omluvu někdy v roce 2000 nebo později - a pak mohli vždy říci "omluva byla vyslovena, nelžete".

Takto naopak lžou ti, kteří tvrdí, že se omluvila současná KSČM na sjezdu v prosinci 1989 - tehdy existovala více jak milionová strana KSČ a její tehdejší omluva nemá smysl, protože jí vyjádřilo členstvo, které z valné většiny ze strany pak vystoupilo z KSČ ...

Poctivě ale nutno dodat, že hned na počátku své existence se omluvila i KSČM samotná - ovšem na úrovni ústředních orgánů mezi sjezdy ...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.