Od zoufalství k extrému?

Cílem emancipačních hnutí není to, abychom byli všichni velmi bohatí. To prostě není možné. Cílem je demokratizace ekonomiky, získání důstojně pozice lidí práce a jejich spolurozhodování v pracovním procesu.

V posledních dnech mne hluboko zasáhlo zoufalství, s jakým jeden z mých dávných přátel glosoval v telefonickém rozhovoru současné politické poměry. Přemýšlel jsem o tom celé dny. Současná situace mého známého trápí hned ze dvou důvodů.

První je ideový. V osmdesátých letech se jako mladý podílel na disidentských aktivitách. Přispěl svou účasti k pádu komunistického režimu. Jako mnozí z nás, třeba tehdy už zkušenějších, věřil ideologickým floskulím o svobodě, demokracii a pluralitě. Dokonce dal později po listopadu svou odbornou způsobilost do služeb ideového boje nového režimu s pozůstatky starého. Reálná podoba systému nastoleného na přelomu let 1989 a 1990 ho však zaskočila. Definitivní vítězství nejtvrdšího kapitalismu, obnaženého po volbách do sněmovny v květnu 2010 ho definitivně ukázalo marnost jeho usilování.

Druhý důvod jeho zoufalství je sociální. Ač absolvent university s doktorátem, žije od výplaty k výplatě. Hrozí mu zadlužení. Děsí se chvíle, kdy mu vypoví službu některé z dražších domácích zařízení jako je lednice nebo pračka, protože v takovém měsíci by se možná musel rozhodovat, jestli bude prát nebo jíst.

Snažil jsem se ho v jeho zoufalství uklidnit a napsal jsem mu něco v tom smyslu, že výměna politických garnitur toho zase tolik změnit nemůže a že nebude velký rozdíl mezi nynější vládou otevřeně asociální a budoucí vládou, která pocukruje hořké ekonomicko-sociální podmínky trochou sociální rétoriky. V tomto smyslu se jeví střídání parlamentní levice a pravice u vesla jako nepodstatné. Dá-li se současná vláda vyjádřit jako tragédie, nebude zřejmě žádná příští tématem jásavé ódy.

Napsal jsem mu také, že všichni chudneme a s tím že se asi nedá nic dělat. I se svými současnými potížemi, s rostoucími daněmi, částečně zpoplatněnou zdravotní péčí, s vyšší cenovou a nižší mzdovou hladinou než v sousedním Německu patříme tady všichni k 10 % nejbohatších lidí na světě. Máme se mimo jiné lépe než naší evropští spoluobčané v Řecku, na Kypru, na Maltě, v Portugalsku, v Litvě, Lotyšsku a Estonsku, lépe než v Polsku, Bulharsku a Rumunsku. Ekonomicky se vzchopily lidnaté země, jako je Čína, Indie a Brazílie. Kdyby se tam lidé brzy měli tak, jako teď my, byly by neobnovitelné zdroje vyčerpány mnohem dřív, než se zatím míní, nejspíš ještě za života dnes žijících lidí. Odpady, např. skleníkové plyny by možná nenapravitelně zamořily planetu. Je spravedlivé, že se v těch donedávna chudých zemích budou mít lidé poněkud lépe a že my se i v zájmu ekologické rovnováhy trochu uskromníme. To však žádná strana před volbami otevřeně neřekne.

Myslím, že cílem emancipačních hnutí není to, abychom byli všichni velmi bohatí. To prostě není možné. Cílem není ani to, aby ti, kdo svou práci vytvoří větší hodnoty, měli stejný příjem jako ti, kdo vytvoří méně. Cílem je demokratizace ekonomiky, získání důstojně pozice lidí práce, jejich (spolu)rozhodování v pracovním procesu.

Jak nastolit sociální a obnovit občanskou demokracii? Zjevně ne volbami podle dosavadních scénářů. Kde se naskýtá politický subjekt, který by místo mírného pokroku v mezích zákona přinesl radikální změnu, návrat k ústavnímu pořádku, respekt k občanským svobodám a sociálním právům zaručeným mezinárodními i českými závaznými a ignorovanými dokumenty? Vznikne a získá důvěru voličů? Transformuje se v něj některá současná parlamentní nebo neparlamentní strana?

Sdílím s mým přítelem jeho úzkosti a hledám řešení. Nedivím se, že všude vystrkují růžky spasitelé. Obvykle pod hlavičkou přímé demokracie nabízejí přímou diktaturu. Vládnout má lid. Z voleb a referend těchto let je však zřejmé, že souhlas s tou či onou verzí vlády je ochotna poskytnout menšina obyvatel. Spasitelé ovšem vědí, co obyvatelstvo chce, a nepotřebují se nás ptát. I dnes někteří věří, že Strana (která už existuje nebo kterou teprve vytvoří) má vědecké poznání společenských zákonitostí a má proto úkol a právo vládnout. Není moc přesvědčivé, když to doprovázejí rituálními gesty naznačujícími, že oni se starých chyb dopouštět nebudou.

Půjdu volit, ať už k tomu dojde brzy nebo na konci řádného volebního období a budu hlasovat pro menší zlo. Nemyslím si však, že bude mezi politiky méně rasismu. Je lhostejné, zda se opovržlivě vyslovuje o Romech pravičačka Liana Janáčková nebo bývalý národní socialista, pak sociální demokrat posunutý z nevolitelného na volitelné místo voličským kroužkováním v květnu 2010 Stanislav Křeček. Je lhostejné, přivolává-li huntigtonovskou válku civilizací (islámské a západní) ateista Valentin Kusák nebo křesťanský konzervativec Dan Drápal. Neoliberální diagnózy, terapie a prognózy jsou nakonec stejné bez ohledu na to, znějí-li z tábora modrého, oranžového nebo případně i rudého. Vím, že první, co po volbách musí přijít, jsou kompromisy mezi volebními sliby a reálnou aritmetikou mandátů. Voliči, kteří čekají spásu od některé velké a tradiční strany nebo od některého zbrusu nového plodu politické vynalézavosti, budou zklamáni. Evropa bude nadále chudnout a my v ní. Demokratičtější poměry můžeme přivolat vysokou volební účastí, volbou ne podle okamžitých poryvů iracionálních sympatií a antipatií, nýbrž podle volebních programů a podle dosavadního jednání, a pak dál důslednou občanskou kontrolou politiků a tlakem na ně.

Nemohu se zbavit dojmu, že nás z existenciální tísně spojené s tristní politickou a ekonomickou situací nezachrání politika ve smyslu líté řeže politických směrů. Snad ano politika jako péče o polis, tedy o obec. Ale ta se neobejde bez péče o jazyk a péče o duši.

A co si myslíte vy? Diskuse (28 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Mluvíte mi z duše pane Štampachu. Pondělí, 16.Dubna 2012, 11:07:29

Zastavím se u jedné jednotlivosti. V českém prostoru rozhodně chybí evropsky kultivovanější pohled na přímou demokracii. Pokud bychom vzali za bernou minci nejviditelnější český výhonek příznivců přímé demokracie, Hnutí za Přímou Demokracii, a podívali se na jeho program a návrhy a představili si je v praxi... - brrrr.
Ne Moc posvěcená diktátem většiny. Spíše čistý zákonodárce.
Je třeba se podívat po funkčních modelech.
Je třeba řešit klíčové otázky Přímé demokracie, mezi něž rozhodně patří zneužitelnost...
Pokud by se našla v budoucnu shoda, mohlo by být Referendum velmi dobrým pomocníkem. Sluhou. Ne pánem.

Hurá program HzPD spíš škodí, než pomáhá...

Vojtěch Klusáček - Brno

Budeme chudnout Pondělí, 16.Dubna 2012, 16:34:43

Především, za okolností neustálého růstu produktivity práce a souběžného růstu ekonomiky, zároveň za přítomnosti asi třetiny nevyužitých průmyslových kapacit a desti (a třeba ve Španělsku dvaceti) procent nezaměstnaných, za těchto okolností je nějaká nutnost chudnutí logicky nesmysl. Vůbec mám pocit, že se levicové alternativy příliš zabývají demokracií, lidskými a sociálními právy, bezesporu dojemnými příběhy provázejícími majetkovou a příjmovou polarizaci společnosti - a příliš málo se pouštějí do ekonomických analýz. Nepotřebujeme ukazovat, že současný systém ztrácí lidskost. Potřebujeme prokazovat, že současný systém ztrácí ekonomickou výhodnost. Toto je pole neorané a tady se budou svádět hlavní bitvy. Dojímavé příběhy sociálního úpadku zatím jsou s úspěchem smetávány ze stolu odkazem - to je všechno strašně smutné, ale vidíte sami, nemáme na to sociálno, nevyděláme na to, je to neekonomické, nebostojíme v soutěži atd atp. Neustále omílaný, ale je třeba přiznat účinný argument, tvrzení pravice zefektivňuje a vydělává, levice zneefektivňuje a rozhazuje. Toto je potřeba převědčivě rozbít. Příležitostí je k tomu dost, jen se jich chopit. Resignované "budeme chudnou, musíme chudnout", to je přesně to, kam nás chtějí neoliberálové natlačit, tím přejímáme jejich agendu.

Vlasta Hábová - Borkovice

Podstata našich dnešních běd Pondělí, 16.Dubna 2012, 17:01:31

nemohla být vyslovena lépe: "Cílem emancipačních hnutí není to, abychom bylo všichni bohatí. Ani to, aby ti, kdo svou prací vytvoří větší hodnoty, měli stejný příjem jako ti, kdo vytvoří méně. Cílem je demokratizace ekonomiky, získání důstojné pozice lidí práce, jejich (spolu)rozhodování v pracovním procesu." Až naše levicové politické strany (jakož i odborové i družstevní centrály) naberou odvahu právě toto učinit svým hlavním cílem své případné vládní angažovanosti (resp. její podpory) místo toho, aby se soustřeďovaly na změkčování dopadů pravicového hyenismu, svitne občanům naděje na lidský život a přírodě na její obnovu. Toto by měla být "hvězda betlémská", za kterou by se měla vydat různá alternativní hnutí a podřídit tomoto kompasu všechny své ostatní podcíle. Chtělo by se zvolat :"Štampach na hrad!", ale bojím se, aby to pak nedopadlo jako s heslem o vítězné pravdě a lásce a jejím autorem.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 16.Dubna 2012, 17:08:49

Připustit, že lid není schopen vládnout je velice ošemetné, protože tím připustíme, že není schopen ani dobře zvolit toho, kdo vládnout má. Myslím si, že v každém případě by naším cílem nemělo být vládnutí, ale měli bychom usilovat o vliv na své okolí a na celý svět, aby nikdo nerozhodoval bez nás o tom, co bude se světem a tedy i s námi. Je mi dávno jasné, že voliči, kteří čekají spásu od kohokoliv, budou naprosto zklamáni. Nevkládám naději do vlády sociální demokracie ani žádné jiné strany. Zato úplně schvaluji požadavek demokratizace ekonomiky. Všichni by se měli učit zodpovědnosti, což však neznamená, že ten, kdo nebude hned dostatečně zodpovědný, nemá právo na důstojný život. Ten by měl být zaručen všem bez rozdílu. Důstojný život znamená nestrádat; nemusí však nutně znamenat blahobyt. Měli bychom myslet jak na jiné lidi, kteří trpí bídou více než my, tak na velikost ekologické stopy každého z nás. A to už nutně souvisí s požadavkem nežít konzumně, tedy i s péčí o duši nebo prostě s náklonností k nehmotným věcem. Tím nikterak nepřejímáme agendu neoliberálů. Nikdo totiž nemá právo žádat po někom, aby se uskromňoval, pokud tak nečiní sám, tedy ani neoliberálové. Nelze kázat vodu a pít víno.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Co je špatného na programu HzPD? Pondělí, 16.Dubna 2012, 19:47:42

Pane Morbicere,

jelikož znám Milana Valachu a (sice už starší, ale předpokládám, že stále tentýž) program HzPD, nedá mi to nezeptat se, co vám na nich _konkrétně_ tolik vadí? Co vám připadá tak "brrr"?

Vojtěch Klusáček - Brno

ad uskromňování Pondělí, 16.Dubna 2012, 23:18:19

Paní Hájková, argument neoliberálů je jiný. Nepožadují uskromnit se, požadují, nechť každému náleží tolik a pouze tolik, kolik si vydělal a není žádné přerozdělování. Strašně špatně proti tomu hledají námitky. Náš úkol není nic menšího, než skutečně obhájit krádež za bílého dne. Mějme to na paměti. A pomněme, že cílem není převědčovat převědčené, nýbrž ty ostatní.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 17.Dubna 2012, 05:41:16

Pane Klusáčku, já nemyslím, že musíme někoho přesvědčovat, aby žil skromně. Já vím, že si tím nepomůžeme.To nemám vůbec na mysli, ale domnívám se, že to tak nějak přijde nebo už přichází samo, jako výraz určitého postoje. Něco podobného, jak se za francouzské revoluce prosadila úplně nová móda v oblékání - bez zbytečného přepychu a okras - která prostě jen demonstrovala názor svých nositelů, zdůraznění jejich kontrastu s "rozežranou" šlechtou.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Jsem pro, pane Samohýle. Buďme zcela konkrétní. Úterý, 17.Dubna 2012, 06:41:22

Přečtěte si prosím znova na jejich webových stránkách Návrh Občanské ústavy a soustřeďte se přitom na roli Prezidenta v tomto systému.
Je to v pořádku?
Není moderní demokracie spíše o vyvažování moci, než o jejím soustředění do jedněch rukou s použitím momentální většiny (tzv. vůle lidu)?
...........
K čemu se vlastně přímá demokracie hodí? Určitě k rozhodování místních sporů, jaké teď řeší třeba brňáci (les x garáže). Ale i k věcem celostátního významu - obzvlášť u těch sporů, které je třeba v dohledné době nějak vyřešit, ale kde jsou politické strany v nesmiřitelném klinči nebo naopak, kdy podpora či nepodpora na příslušnosti k té či oné části politického spektra nezáleží, může pomoci. Rovněž se hodí pro zcela konkrétní a vyhraněné záležitosti, které stranické programy tak detailně nedokáží postihnout anebo se prostě politiky netýkají.

Přímá demokracie také určitě nedokáže "vychovat kádry" ke každodennímu vládnutí a správě země. To, mimo jiné, dokáží politické strany. Jenže pokud se na výkonné moci žádní straníci podílet nemohou (opět viz NOú), systém stran se nepochybně zhroutí...

Těch konkrétních výhrad je zkrátka mnoho.

Je třeba ale sestoupit i kapku hlouběji. Jak funguje a čím je tvořena ve funkčních přímých demokraciích rozhodná (rozhodující) většina? Je to jednolitá, diktující masa?
Jak je to z dobrovolností / povinností účasti při referendu? Atd.
Otázek je spousta.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Opět se omlouvám češtinářům. Úterý, 17.Dubna 2012, 07:58:57

"Jak je to s dobrovolností / ... " samozřejmě. (inu, vypadám jako idiot)

Jan Samohýl - Programátor, Praha

OÚ a HzPD Úterý, 17.Dubna 2012, 13:13:14

OÚ jsem četl už kdysi dávno, takže si detaily již nepamatuji. Ale znovu jsem to prohledal na slovo "prezident" a nevidím tam nic, proti čemu by bylo možné něco zásadně namítat (oproti současnosti).

Upřímně řečeno, vaše pozice mi není příliš jasná. Pokud přijmeme, že demokracie je vládou lidu, nevidím moc problém v tom, pokud tu moc chtějí lidé vykonávat. Zastánci demokracie a současně odpůrci PD jsou v logickém sporu - chtějí ale zároveň nechtějí lidem tu moc dát.

Z mého pohledu není PD nic jiného, než jen efektivnější forma demokracie. Je to asi podobné jako psané vs. ústní smluvní právo - psané právo není odlišný morální princip, ale je to efektivnější procedurální záležitost - v případě sporu můžeme lépe určit, kde je pravda. Stejně tak zavedením přímé demokracie získáme lepší mechanismus, jak politiky kontrolovat (díky možnosti je obejít), ale nepřidává to nic, co by principiálně, z morálního hlediska nebylo možné i v reprezentativní demokracii.

Co se týče těch kádrů a dalších otázek, zkušenosti ze zemí s PD naznačují, že nemáte pravdu. PD zvyšuje účast lidí na politice (ve Švýcarsku mají referenda 4x do roka s účasti nad 30%), snižuje polarizaci ve společnosti (lidé chápou prohru v referendu jako běžný stav), a zlepšují politickou kulturu (politici ani moc neprotlačují zákony proti vůli lidí, protože to zkrátka nemá velký smysl), a tak dále. Další informace lze nalézt ve vynikající knížce: http://www.democracy-international.org/book-direct-democracy.html

Někteří lidé označují PD za "diktaturu většiny". To je ovšem propagandistický blábol. V PD vzniká ona většina ad hoc a mění se s konkrétní politickou otázkou. Žádnou "většinu", která rozhoduje, nelze identifikovat, a proto nejde o diktát. Dále se často tvrdí, že "masy" mění své názory ze dne na den. Empirie ukazuje pravý opak - voliči v PD jsou daleko konzervativnější než zastupitelé, dokonce tolik, že by toto bylo možné považovat za nevýhodu.

A konečně, účast v referendu a volbách by měla být dobrovolná. Lze poměrně snadným myšlenkovým experimentem ukázat, že takový systém vede společensky k lepším výsledkům.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Představme si, že "Občanská ústava" platí. Úterý, 17.Dubna 2012, 14:06:34

Jak byste kontroloval (obešel) Prezidenta v případě, že by se jeho předvolební sliby ukázaly jako pouhé lži?
Prezidenta,
který jmenuje a odvolává svou Vládu,
který rozpouští Parlament,
který odpouští popř. "zmírňuje" rozhodnutí Soudů?
Prezidenta, o kterém není povoleno min. rok hlasovat?
Jak kontrolovat Absolutního vladaře???
(tohle má být PD? děkuji, nechci)

A jak chcete lidovým hlasováním, konaným tak 4x do roka, stvořit např. nějakého náměstka ministra, zodpovědného za určitou část resortu?

Ale aby nebyla mýlka: s větší částí toho, co říkáte, souhlasím. Obzvlášť předposlední odstavec je dobrý.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

konzumní život Úterý, 17.Dubna 2012, 14:54:58

Výborný článek. Co se týče uskromnění a konzumního života, tak jde o dva různé úhly pohledu. Na jedné straně neskutečná sprostota výzev těch "nahoře" s přecpanými břichy a tučnými konty k běžným lidem, že jejich přežranost je důvodem krize i takzvaných reforem. To je opravdu nejen ideologické, ale i lidsky hnusné svinstvo.

Pak je tady druhý pohled a to, že konzumní život a vůbec život, kde cílem jsou peníze a nakupování věcí v žádném případě nemůže vést k naplnění a štěstí. To vychází z hlubinné moudrosti "umění žít", která se z tohoto světa vytrácí, což je katastrofální. Měli bychom mít všichni a nejen v Čechách možnost žít důstojný život, ne v luxusu, ani v blahobytu, ale se zajištěním základních potřeb, kde je ale možné se taky věnovat něčemu jinému, než je vydělávání a hmotné zabezpečení. Samozřejmě zde je možná diskuse, co patří mezi základní potřeby. Je to například jedno auto pro rodinu, nebo dvě auta, nebo vůbec žádné ? Je v odpovědi na takovou otázku důležité, nakolik cítíme solidaritu s ostatními lidmi ? Nakolik vnímáme, že jsme, jak říkal Komenský "všichni bratři, jednoho světa občané" ? Podle mě zcela zásadně.

Co nejhoršího podle mě konzum a technokratické myšlení vytvořil je naprostá devalvace lidského nitra, zbožštění účelového rozumu na úkor citu, což vede k "rozumářské absurditě" a v důsledku toho i degradaci lidkosti. Protože ale věřím v člověka a v to, že existuje určitý smysluplný vesmírný řád, tak právě pro tu do očí bijící nelidkost bohatých a mocných se celá řada lidí z ideologického poblouznění probouzí. A hledá, případně oprašuje a oživuje hodnoty, na něž po dlouhé roky zapomněla. Řekl bych, že u lidí propadlých moci nelidkost roste v přímé úměře jak roste lidskost lidí, kteří skutečně alespoň do nějaké míry chápou, co to je cesta lásky. (Mimochodem o ní napsal v 60-tých letech skvělou knihu "Umění milovat" marxista! frankfurtské školy a psycholog Erich Fromm - jeho závěry se zcela shodují s poznáním skutečných mystiků ať už zakotvených v jakémkoliv náboženství nebo i bez něj. Fromm knihu zakončuje varováním, že když z veřejného prostoru zmizí "lidi lásky" jako vzory, když přestane být vidět, že skutečně existují, tak tím dojde k zániku kultury i civlizace. Není to blízké naší celosvětové situaci ?).

Na co vzpomínají lidi před smrtí ? Na peníze ? Na baráky ? Na auta ? Na práci ? Ve většině případů na dětství, kdy byli ještě sami sebou, na vztahy, na zážitky s druhými lidmi, na dobro i na křivdy ve vztazích, na lásku, na zážitky krásy, na svou tvorbu, na dobrou stopu, kterou zanechali, pokud nějaká je. Zkrátka povětšinou na to, co není materialistickými hodnotami, ale naopak hodnotami duchovními v tom nejširším slova smyslu.

Podstatné je, aby ve veřejném prostoru dostala slovo také řeč srdce. Řešíme symptomy, nemluvíme o hlubinných důvodech. Přesně tak jako západní medicína a psychiatrie. My však potřebujeme humanistickou otevřenou a dialogickou psychoterapii. Ať promluví kultivované srdce lidí, co umí žít a znají cestu, jsou poctiví, vyvíjí se a rozumí současnosti nejen v ekonomickém ohledu. Ať místo rozumářství promluví moudrost! Jedině tak je možné vyvážit rostoucí emoce vzteku a nenávisti, které zákonitě plodí takové skutečnosti jako je tekutý hněv Holešovická výzvy a které hrozí dohnat celou situaci k násilí a válečnému výbuchu.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Úterý, 17.Dubna 2012, 18:40:23

Pane Morbicere,

tak to jsem vás špatně pochopil. Myslel jsem, že vám OÚ přijde příliš radikální, a přitom se zdá, že je pro vás radikální málo.

Myslím, že popsané pravomoci prezidenta fungují i v současném systému (a mnoha z nich jsou dodatečné podmínky). Přesto se o žádný absolutismus nejedná. Takže opravdu nevím, čeho se na tom děsíte.

OÚ je určitý krok, a mě připadá dostatečný. Příliš radikálních změn se většina lidí bojí (a právem!). Ostatně, já například s Milanem Valachem nesouhlasím v tom, aby HzPD mluvilo o ekonomické demokracii, přestože si jí přeji také; ale doba k tomu ještě nedozrála. Obávám se totiž, že to řadu lidí od HzPD odrazuje.

Chci tím říct, že odmítat nějaký krok správným směrem jen proto, že se vám zdá malý, není příliš prozíravé. Proč zbytečně štěpit síly, dokud máme společnou cestu?

Už i jen omezenou formu PD bude velmi těžké zavést, protože praxe ukazuje, že politici raději ustoupí v libovolné jiné otázce, než aby dopustili plnohodnotné referendum, jakmile začne takový požadavek z nějaké skupiny hrozit.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pane Samohýle, Středa, 18.Dubna 2012, 10:06:8

text Návrhu Občanské ústavy podle mě není ani málo radikální, ani moc radikální. Je absolutně nepřijatelný. Šílený.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Ještě k té "rozežranosti" bohatých Středa, 18.Dubna 2012, 10:55:38

Elitu možná časem přejde chuť předvádět se vysokou mírou spotřeby. Bude to před chudnoucími davy čím dál tím více trapné a možná i nebezpečné. Viz článek http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/265143-sarkozy-si-pri-pozdravu-s-priznivci-radeji-strcil-drahe-hodinky-do-kapsy.html
A když se nebudou moci předvádět, k čemu jim bude přepych?

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Pane Morbicere, Středa, 18.Dubna 2012, 11:25:3

přiznám se, že vám stále nerozumím. Uvědomujete si, že všechny pasáže OÚ týkající se pravomocí prezidenta pocházejí ze současné ústavy (tedy, možná se některé věci změnily od té doby, nejsem si jistý)?

Logicky vám tedy současný systém (alespoň co se pravomocí prezidenta týče) přijde nepřijatelný (a tedy se vám OÚ zdá málo radikální). Pak je ovšem otázka, co by pro vás přijatelné bylo. Ať tak či onak, v takovém systému již žijeme, a není to tak strašné.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Středa, 18.Dubna 2012, 11:30:45

Navíc, pokud si dobře pamatuji, OÚ obsahuje prostředky, které ji umožňují lidem pozměnit. Takže pokud by bylo žádoucí omezit pravomoci prezidenta, je to možné provést i po přijetí OÚ. (Což je něco, co se mi právě na PD líbí - v computer science se tomu říká "bootstrap".)

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Návrh Občanské ústavy Středa, 18.Dubna 2012, 15:48:52

předává do rukou přímo zvoleného prezidenta minimálně na rok absolutní moc.
Vám to příjde normální a srovnatelné s dneškem?

Petr Litschmann - M.Žižkov

Pan Štampach Středa, 18.Dubna 2012, 22:53:1

sepsal pěkný sloupek, ale toho (jak by se věci měli mít) uvedl ve výčtu víc, než by se kdy podařilo Bohu, bohužel. Obávám se, že dobrovolnou skromnost si lidé zvolí, až si opravdu připustí že jim teče do bot, to je záležitost charakteru lidského rodu-resp. kultury, na tohle instrument přímé demokracie nestačí, rozhodně ne před 14.tou (h). A bída&hlad je stav, kdy ohledy na estetiku jdou stranou, nejen chamtivost je drancující. (A zkusil jsem trpělivě otevřít knihu s podtitulem Proč společnosti zanikají a přežívají ...)

Za klíčovou pokládám (část) této věty: "Demokratičtější poměry můžeme přivolat ... důslednou občanskou kontrolou politiků a tlakem na ně." To má však dvě překážky: 1. je tradičně posttotalitní outsourcing zodpovědnosti&moci z polis (pospolitosti) na politiky, kteří sou navíc čím víc neodvolatelní, tím víc "fuj" 2. je past konformismu - je-li totiž kultura chorá, mohou ji měnit jen nekonformní přístupy a názory a ty jsou samozřejmě lidsky vyčerpávající (kontrolovat a odvolávat zvolené zastupitele lze jen s jistou dávkou nonkonformity, přizpůsobiví si raději zvykají třebas i na šibenici; no když se to přežene, udělají si vás "na Cibulkovi")

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Litschmannovi Čtvrtek, 19.Dubna 2012, 07:12:1

Ano, vlastnosti a chování lidí jako celku se do jisté míry vyznačují určitými zákonitostmi, s nimiž počítá třeba ekonomie nebo sociologie. Zapomíná se však na to, že tyto zákonitosti nejsou přírodní, tedy nezměnitelné. Poznání těchto zákonitostí není klíčem k fatalismu (nedá se nic dělat), nýbrž naopak předpokladem k tomu, abychom je změnili. Stejně jako jednotlivci, který pozná své negativní vlastnosti, se otvírá cesta k tomu, aby se snažil být lepším člověkem, zatímco ten, kdo si vůbec neuvědomí, že špatné vlastnosti má, ten se asi ani nebude chtít změnit.
Já osobně jsem si to, že se nemá podléhat konformismu, že není nutné se přizpůsobovat, uvědomila až před několika lety. A to už nejsem nejmladší.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

sebeurčení člověka Čtvrtek, 19.Dubna 2012, 10:02:33

Vlastnosti člověka nejsou nijak dopředu dané, člověk je nesmírně tvárný tvor, který se mění socializací a to především skrze vzory (u dětí je to zjevné, dospělí to rádi maskují). Reduktivní teorie typu těch Freudových apod (nemluvě o zrůdnostech různých sociodarwinismů), že jsme jen sexuální parní stroje byly většinou vyvráceny a jinými doplněny a pozměněny do mnohem lidštější a pravdivější podoby (Jung, Frankl, Rogers např.)

Zásadní pro vývoj člověka je směr, zaměření, kterým jde, což znamená víru. Víru nikoliv jako cosi primárně náboženského, ale jako základní lidskou psychickou schopnost. A ta vyplývá z představy o tom, co to znamená být člověk a co je smyslem lidského života. Pokud budu člověka považovat za schopného rozvíjet cestu lásky a porozumění, budu také věřit, že se může člověk stávat lepším. Když si budu naopak myslet že člověk je nenapravitelně sobecký a amorální "omyl přírody" nebudu mít žádný skutečný důvod na sobě pracovat a měnit se k lepšímu. Ve skutečnosti tyto falešné a ponižující pohledy na člověka slouží většinou jako alibi.

To samé je konformita - alibistická cesta nejmenšího odporu, kdy se člověk může vždycky obhájit tím, že řekne "kradu (/udávám/hajluji atd.) protože to je normální, protože OSTATNÍ to dělají taky tak". Ve skutečnosti ale touto cestou nelze dosáhnout skutečného vnitřního naplnění, nelze se zcela vymanit z osamění (jak by řekl Erich Fromm) nebo se stát skutečnou osobností (jak by řekl Berďajev).

Zákonitostí je, že pokud člověk chce opravdu růst, musí být schopen dávat, musí se umět milovat (což znamená milovat život v sobě, jen tak ho mohu milovat i v druhých - to není sobectví, ale jeho pravý opak), musí se učit milovat druhé. Skutečné naplnění přichází jen ze svobody, lásky (láskyplných vztahů) a tvořivé činnosti. K tomu všemu je ovšem třeba odvaha, schopnost za své přesvědčení trpět, být i třeba v nějaké skupině lidí neoblíbený, nepochopený, dávat v sázku pro životní pravdu celý svůj život.

Je zajímavé, že v tomto se shodují filosofové vycházející z mystiky - tj. přímé zkušenosti a mystici sami například s marxisty frankfutské školy (nebo i jiní, u nás např. filosof Machovec), kteří Marxe humanizovali v tom smyslu, že z něj vzali především pasáže týkající se osvobození člověka a hledali způsob jak skutečně svobody dosáhnout.

Stanislav Hošek - Český těšín

Dvakrát kratičce. Čtvrtek, 19.Dubna 2012, 13:25:43

Globální trh je podvod zaměřený na zubožení obyvatel mírného pásma. Nemají v žádném případě šanci konkurovat cenou své pracovní síly lidem žijícím v regionech, kde se nemusí topit, bydlet v zateplených domech, chodit půl rolu v zimním oblečení a na jejichž zahrádkách se naopak urodí čtyři úrody zelí a až tři úrody rýže do roka.
Dokud absolutní většina bude tak hloupá, že dovolí, aby někdo vlastnil majetek větší, než je jeho nutná spotřeba, pak bude na této planetě neustále „revoluční situace“. On i ten Marx se mýlil. Nešlo o zespolečenštění vlastnictví. Jde o zrušení jakéhokoliv vlastnictví, přece nikdo tady není věčně, jsem tu všichni fakticky v podnájmu. Nebo si někdo myslí, že až budeme chtít opravdu masově do vesmíru, že budeme mít nějaké soukromé vlastnictví?!!

Jan Konvalinka - biochemik

Globální trh a zrušení vlastnictví Čtvrtek, 19.Dubna 2012, 15:30:42

Pan Hošek: nějak Vám nesedí fakta. Takovým Švédům a Kanaďanům se to globální soutěžení daří docela dobře, ačkoli tam nahoře mají zimu jak v Rusku. Senegalci, zdá se, zas tak úspěšní nejsou, ačkoli dost ušetří za topení....

Na druhou stranu, ta myšlenka o zrušení jakéhokoli vlastnictví mne zaujala. Jsem pro. Navrhuji, abychom začali tím Vaším. Zítra si k Vám přijedu pro ledničku.

Filip Zíka - Úsobí

k polemice pánů Hoška a Konvalinky Čtvrtek, 19.Dubna 2012, 15:52:29

je zajímavé, že prakticky všechny vyspělé civilizace vznikly v mírném pásu, tedy tam, kde jak pan Hošek podotkl je život těžší než v pásu tropickém či subtropickém. Díky tomu nebo snad navzdory?

Petr Štěpánek - grafik a programátor

peníze a vlastnictví Čtvrtek, 19.Dubna 2012, 18:09:53

Ten text o mírném pásmu a zrušení vlastnictví je vtipný :) Připomíná to kdysi slavnou Proudhonovu větu "vlastnictví je krádež". Na druhou stranu je v něm i náznak zrnka pravdy - přicházíme na svět bez ničeho a jediné co si můžeme odnést je náš životní příběh, a z něj plynoucí obraz naší vlastní osobnosti. A pokud milujeme někoho opravdu silně, odnášíme si s sebou tam, kde nevíme nikdo přesně, co bude, či nebude, i tuto lásku. A náš životní příběh, to jsou především zážitky a vztahy.

Přesto však v průběhu života potřebujeme jak peníze tak nějaké věci. Já osobně vlastním jen knihy, audio přehrávač a kolekci CD, ale mám toto své vlastnictví rád, protože mě a nejen mě k něčemu, co považuji za dobré, slouží. Společně se ženou platíme hypotéku na jednopokojový byt, kde jsme i s dcerou, byt je psán na ženu. Auto ani nic podobného nemáme. Žijeme od výplaty k výplatě, přesto nemám nejmenšího důvodu někomu něco závidět. Rozhodně ne v oblasti věcí. Jednou mi jeden člověk popsal, jak by vypadal život lidí, kdyby se bohatství světa rozvrstvilo opravdu rovným dílem pro všechny. To co říkal nachlup odpovídalo životu naší rodiny. Takže pro nás by se ani v ekonomickém rovnostářství nic neměnilo :) Ovšem trvalo mi cca 36 let, než jsem pochopil, díky krizím, špatným i dobrým zkušenostem, lásce druhých lidí, jak správně žít, a to doufám zdaleka nejsem na konci cesty.

Nevadí mi bohatší lidi, než jsme my. Záleží ovšem na míře jejich nadbytku, na způsobu, jak jej získali, za jakou cenu a co s ním dělají. A to všechno opět souvisí s mezilidskými vztahy. Mezi kvakery, kde přátelství, tedy bratrská láska, nejsou jen prázdné pojmy jsou i bohatší lidi. Například jedna kvakerka ve Vídni zdědila několik bytů. Co s nimi dělá ? Používá jeden a ostatní propůjčuje bezdomovcům. Jiný můj pražský kamarád je taky bohatší, má perfektně fungující rodinou se 4 dětmi, jsou vždy ochotni pomoci a angažují se v tzv. Hunger project, což je aktivistické hnutí za odstranění hladu na světě, samozřejmě i finančně. Nebo jiný příklad - náš Jan Amos Komenský by se ve své době nemohl věnovat své didaktické i jiné práci pro budoucnost, nebýt jeho mecenášů z řad šlechty, kteří jej podporovali, protože jeho snahám o zlepšení světa věřili.

Co z toho vyplývá ? Že pokud by byla v těch největších sobcích, co hromadí takový nadbytek, který už ani nemohou k ničemu použít, kromě manipulace a moci, špetka lidkosti, dávno se chovají jinak. Většina z nich taky ovšem k tomu nadbytku došla ne zrovna čistou cestou. O to méně je může jejich majetek těšit, proto potřebují neustálé dokazování si své důležitosti skrze druhé - tedy moc. Člověk co opravdu miluje sám sebe, svůj život, není na mínění druhých nijak zásadně závislý, jeho pocit ze sebe vyvěrá z vlastní nitra a sebepoznání. Sobci, většinou navíc zloději, jsou ve skutečnosti neschopní se milovat, nejsou opravdově naplněni a proto baží po moci, aby se mohli buď mstít, nebo budovat kult své osobnosti. Záleží na nás, jak to budeme snášet nebo se bránit a jak jim to budeme "žrát". Právě díky tomu, jak to mocní a nejbohatší se svou nelidkostí přehánějí se lidi mění - řada z nich už nehledí zpitomněle a s obdivem a závistí na žebříčky nejbohatších, jako ještě před pár lety a hledá v životě něco jiného

Samozřejmě je dávno naprosto nelidsky překročena rozumná míra rozpětí od nejchudších po nejbohatší. Ale víc než vlasnictví samo o sobě je důležité - jak bylo získáno ve vztahu k druhým a jak je používáno v tomtéž vztahu.

Totéž se dá říct o i penězích. Ty jsou samy o sobě zcela neutrálním, prázným znakem bez významu. Co to je ? Kov, papír, číslo ? Hodnotový význam peníze získávají opět až svým užitím. A i zde je zásadní otázka vztahu k druhým (i k sobě samému ). A vztahy vznikají na základě toho, jak myslíme, cítíme a jaké máme představy. A tady je potřeba zásadní změny. Jedině tak je podle mě možné zepsod změnit sociální systém, který nebude umožňovat takové politické prostředí, jako je dnes, nebo nespadne k nečemu ještě horšímu, jako byl např. stalinismus, nebo nacismus.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nepřítelem není ekonomie jako taková Čtvrtek, 19.Dubna 2012, 19:48:19

zrušit vlastnictví, směnu a peníze.....a pak už zbývá jen zpět na stromy, nalést pravý Eden v lůně animální přirozenosti. Však se téhle naivitě Proudhonově klasikové něco nasmáli.
Problém je že člověk je bytost společenská a tedy i ekonomická. Tohle prostě zrušit nejde, pokud nezrušíme i toho člověka. I to vlastnict ví není nic jiného než sociální vztah. A peníze jako universální zboží jsou jen výrazme tohoto sociálního vztahu.
Jakékoliv pokusy o něco podobného jako zrušit to nějak na povel, skončiliy velmi ošklivě. Problém je snad jinde - např. sociální (pro mně klidně i socialistický) trh, demokratizace vlastnictví... techniky jak dát ekonomii člověka (politické ekonomii) správnou formu se najdou.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

pane Dolejš Pátek, 20.Dubna 2012, 01:13:45

na něco jste ve své definici člověka velmi přiznačně zapomněl. Člověk je bytost společenská, ale taky duševně-duchovně-tělesná, tedy niterná. Co se týče ekonomie, tak ta je jen podmnožinou společenskosti člověka, tedy vzájemných lidských vztahů.

Právě to popírání duševně-duchovně-fyzického základu, tedy samostatného jádra osobnosti člověka, jeho jedinečnosti, jedinečné subjektivity, je v hloubce jedním z hlavních důvodů krize, která teď vrcholí ale začala už velmi dávno. Rodíme se vybaveni učitými vrozenými předpoklady, určitým semenem osobnosti, které se touží rozvinout v úplnost a celistvost. Teprve až poté začínáme být výchovou socializováni. A to často velmi špatně. Socializace by naše vrozené duševně-duchovní sémě měla rozvíjet, ne zabíjet.

Popírání individuálního vědomí je zcela absurdní. To už na Marxově a Engelsově filosofii kritizoval Masaryk v jejím velmi pobdrobném rozboru v knize "Otázka sociální". Právě to že mám vědomí je mi jedinou skutečnou jistotou. Když už se o nitru vůbec dnes mluví, tak se spojuje výlučně s rozumem, to je taky redukce a nesmysl. Descartovo "myslím, tedy jsem" je neúplné - správně by se mělo říct "vnímám, cítím, prožívám, myslím, mám představy, mám intuici, cítím své tělo, tedy jsem".

Stejně tak je nesprávné popírání subjektu z jiných důvodů, jako to udělal Foucault, podle kterého jsme jen výtvory dobového mocenského diskursu, tedy dobové vůle k moci (ach ta vůle k moci, co ta už nadělala zlého! nebo že by sama byla tím hlavním zlem ?). To by znamenalo že jsme nutně všichni konformisti a nemůžeme jinak, což není pravda. Znám mnoho lidí, kteří jdou proti, nebo mimo hlavní dobový proud.

Stejně tak znám děti, které jsou tak výrazně jiné, než rodiče a další předci, že jejich vrozené dispozice nelze vysvětlit geneticky.

A dnes je tak všechno špatně uspořádáno - na vrcholu pyramidy je člověk jako ekonomická jednotka, což je ve skutečnosti jak jsem psal podmnožina člověka sociálního, pak je člověk sociální prý jako důsledek ekonomického a teprve na konci je, pokud se nepopírá zcela, člověk jako duševně-duchovně-fyzická osobnost. Důsledkem je tak zcestný, reduktivní a vulgárně materialistický pohled na člověka, jaký se nepovedlo prosadit ani v reálném komunismu.

Ve skutečnosti z hlediska příčin a důsledků je to právě naopak. Všechno počíná v našem nitru, díky tomu vzniká určitá forma sociálních vztahů a tím i vztahů ekonomických. Jako náš výtvor na základě toho, jací jsme. Samozřejmě vazba je zde oboustranná, ale co se týče základu, tak ten je v niternosti. Stejně tak svět psouvají kupředu ti, kteří dokázali realizovat svou osobnost a tím svou vnitřní svobodu navzdory podmínkám své doby. Příkladů je dost a dost.

Takže nejde o to, něco rušit, nebo zakazovat, jde o to věci správně uspořádat.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

samozřejmě Pátek, 20.Dubna 2012, 08:06:46

nejsme v rozporu - mně šlo o to připomenout jak absurdní je když nkdo má mlhu před očima jen proto když slyší ekonomie, peníze, ziska, vlastnictví atp. Že "nejen" ekonomie je přeci jasné - ale bez ní, nějak uspořádanéÉ, to prostě nejde.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.