Tekutý hněv

Miroslav Kalousek odsoudil Holešovskou výzvu jako útok na demokracii. Má sice pravdu, ale měl by si položit otázku, kdo zahnal tisíce lidí do pocitu takové bezvýchodnosti, že už nevěří smysluplnosti změn „uvnitř“ systému?

Na adresu tzv. Holešovské výzvy poznamenávají někteří politici a komentátoři ironicky, že její program je zmatený a nerealistický. Totéž bylo před časem slyšet o tzv. „rozhořčených“, jejichž hnutí se rozlilo z Madridu do ostatních evropských měst, nebo o americkém hnutí Okupujte Wall Street.

Ti, kdo tato hnutí odbývají tímto poněkud povýšeneckým způsobem, by si ale možná měli položit otázku, zda projevy „tekutého hněvu“, jak esenci rostoucích masových protestů současnosti pojmenoval trefně Václav Bělohradský, nejsou jen odvrácenou stranou neschopnosti politických elit nabízet smysluplná východiska ze situace, kterou stále více lidí vnímá jako hlubokou krizi demokratického systému.

S tím souvisí i otázka, zda se tudíž nejedná o jev potenciálně mnohem nebezpečnější, protože zneužitelnější různými populisty, než jsou třeba masové protesty různých hnutí a odborů, které alternativy k systému, jenž vidí jako nefunkční, asociální či zkorumpovaný, nabízejí.

Jinými slovy: nabízí se otázka, zda „tekutý hněv“ není poslední fází zloby na systém, který je neschopný reflektovat svá selhání a „opravovat se“ zevnitř.

Když ministr financí Miroslav Kalousek odsoudí Holešovskou výzvu jako útok na demokracii, má v jistém slova smyslu pravdu, ale možná by se měl obratem zeptat, kdo zahnal tisíce lidí do pocitu takové bezvýchodnosti, že už nevěří smysluplnosti změn „uvnitř“ systému, ale chtějí rovnou smést celou existující politickou třídu?

Bylo možné zaslechnout, že organizátoři a účastnici protestů pod záštitou Holešovské výzvy mají prý v hlavách názorovou „bramboračku“, přičemž ukazují neschopnost či neochotu artikulovat nějaký strukturovaný program.
S tím se prý dá jen těžko pracovat na politické úrovni.

Je na místě se otázat, zda k vytváření takové „bramboračky“, která ovšem nebezpečně vře jakousi beztvarou zlobou vůči „systému“, nemají zásluhu právě ti, kdo by v politice měli vytvářet prostor pro strukturovanou diskusi.

Četní pozorovatelé české politiky už drahnou dobu varují, že katastrofální stav politické kultury u nás přímo vybízí k tomu, aby nastoupilo hnutí, které už nebude usilovat o „pokrok v mezích zákona“, ale bude chtít smést celý systém, anebo bude v lepším případě populisticky útočit na současné elity, které bude vykreslovat jako neschopné skutečné změny.

Současná vláda je bohužel možná zatím asi nejhorším projevem této politické „kultury“, jež dláždí cestu k nástupu v podstatě nedemokratických hnutí. Bylo by vlastně překvapující, kdyby se taková hnutí nezjevila, když to, co se vydává za demokracii v české politice, dnes uspokojuje jen naprostou menšinu občanů.

Uchyluje-li se Kalousek v reakci na Holešovskou k historickým příměrům a v této souvislosti mluví o nástupu Hitlera, měl by se možná coby představitel establishmentu, který se tak rád ohání demokracií, zamyslet nad tím, jaké společenské a politické patologie ve Výmarské republice Hitlerův nástup k moci umožnily.

Měl by si především položit otázku, co jeho vláda dělá pro to, aby dále zbytečně nerostla společenská frustrace do té míry, že mnoho lidí může vidět demokracii a kapitalismus jako nereformovatelné, a nechtějí už nic jiného, než systém smést bez toho, že by formulovali skutečně pozitivní alternativy.

Současná česká vláda bohužel pocit bezmoci v širokých vrstvách společnosti jen posiluje. O „reformách“ se nevedou žádné velké diskuse, protože si je prý vynucují „trhy“. Politika se tak jeví jako stále více zprivatizovaná do rukou skupin, které nejsou odpovědné voličům, ale řídí se kritérii vlastního zisku.

Přitom „zisku“, který by v nepokřiveném tržním prostředí měl být výsledkem soutěže a nových idejí, se stále častěji dosahuje tak, že nejrůznější mafie manipulují politiky a ovládají politické strany. Občan, který by možná v transparentním prostředí uznal, že je třeba si utáhnout opasky, pociťuje jen zlobu a bezmoc, když si uvědomí, že peníze na něm „asociálně“ ušetřené putují zčásti do kapes korupčních souručenstev.

Nikdo by se také neměl divit, že v prostředí tekutého hněvu se na iniciativy, jako je Holešovská výzva, okamžitě nalepí nejrůznější extremně pravicové, utopicky libertinské, nebo neostalinské skupiny. Všechny je spojuje hněv vůči „systému“.

Pokud tento systém nebude ústy politiků schopen nabídnout společnosti dialog a nepřestane arogantně přijímat rozhodnutí, která vytvářejí, často zcela zbytečně, v lidech pocit ohrožení, bude tekutý hněv sílit. A jak známo, „tekutost“ je ošidná kvalita. Tisíce malých potůčků se nakonec vždy spojí v jeden proud. Nečasova vláda si opravdu zahrává.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Petrasek Milan - penzista

Zřídlo tekutého hněvu ve kterém se zrcadlí zdejší prostředí Úterý, 20.Března 2012, 17:55:55

popisuje britský historik Tony Judt, v knize "Zemi se vede špatně".
°Příčinu krize - kult trhu - chápe jako boj proti všemu závislému na masovému konsensu, jako výrazu extrémní nedůvěry elity vůči demokratické politice, která vedla k dnešní globální krizi podceněním role státu v ekonomické teorii a praxi.
°Následky krize vidí v destruhované civilní angažovanosti, nárůstu nerovnosti a tím oslabení demokratické kontroly moci.
°Původ krize vysvětluje Judt v kapitole „Pomsta Rakušanů“ - pro nás, sousedky spjatými extra poučně:
Na počátku stáli ekonomové Vídeňské školy – Hayek, Schumpeter, von Mises - kteří v americké emigraci zpracovali své traumatické zkušenosti s rozpadem demokratického státního uspořádání do teorie, která od osumdesátých let ovládá euroatlantickou civilizaci. Jejich rakouské/středoevropské zkušenosti je přivedli ke skálopevnému předvědčení, že nadměrně dominantní stát vede nezadržitelně k totalitarismu a svobodný trh naopak vytváří prostředí neustále nových kompromisů, za kterých menšiny i jedinci uzavírají dohody a tím trvale vytváří pevnou společenskou kooperaci. Široký demokratický konzens – tedy vliv státu tak dostává druhotný význam.
To byla podstata nauky, kterou vyvodili na základě lekce svých zavržení hodných rakouskoevropských zkušeností. Po několika desetiletích se pak zásluhou svých intelektuálních potomků – Chicago Boys – stali intelektuálními původci dnešní krize.
Jejich nauka vystavená na exaktností posedlé ekonomii končí ve své konsekvenci v opovržení myšlením, které se jí příčí. Ústí do absolutizace rozdílu mezi vyšší a nižší kulturou, do stavu znemožňující pochopení pro konzens – schopnosti integrace širokých vrstev – a tím do stavu oslabující, ba znemožňující demokratické vědomí.
Jde o defekt zasahující celou společnost. Patologickým elitarismem dnes trpí jak politické elity, tak i intelektuálové. Jde o tekutý hněv vyvolaný vlastní impotencí účinné demokratické opozice. Bych řekl.

Petr Litschmann - M.Žižkov

ano, Úterý, 20.Března 2012, 20:52:22

pan Pehe to vystihl přesně!!
Snad jen k poslední větě bych dodal, že na svou vlastní zodpovědnost si vláda bohužel asi nezahrává (ani také). Jaké politické důsledky (pro příští volby) si nečasovci dnes obstarávají? A nevyhovují záměrům jednoho zakladatele a rozkladače modré strany? Byť by třeba už ty záměry nestály za řeč?

Stanislav Hošek - Český těšín

Neklame-li mne paměť. Neděle, 25.Března 2012, 18:49:16

Vzpomínám si, že Kalousek v roli předsedy Lidovců se dožadoval spolupráce s KSČM. Byl za to ihned smeten. A mně se tak zdá, že dělá všechno proto, aby komunisté nakonec moc převzali.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.