Protesty 15.října inspirované hnutím Indignados, které proběhly po celém světě (nejmohutnější byly ve Španělsku — 500 tis. lidí v ulicích), vyvolaly podrážděné, zaslepené a neomylně chybné reakce dogmatických neoliberálních ideologů,kteří dominují masmédiím. Podle nich šlo o nějaký druh marxistické recidivy a obnovování starých receptů a konceptů. V jednom komentáři jsem četl, že protestující přicházejí se starou Marxovou myšlenkou, že kapitalismus zničí sám sebe. Jako kdyby tato teze byla nějakou ideovou konstrukcí dvě stě let starého myslitele. Na to přece nepotřebuji Marxe, abych si sám poměrně rychle a snadno spočítal, že s příchodem nástupnických zemí (Čína, Indie, Brazílie) nárokujících si stejný konzumní komfort a prokazujících stejnou technologickou a pracovní vyspělost budou přinejmenším suroviny během pár desítek let fatální a neřešitelný problém.

Slavoj Žižek ve své poslední knize s příznačným názvem Living In The End Times napsal: „globální kapitalistický systém se blíží k apokalyptickému bodu nule. Jeho ´čtyři jezdci apokalypsy´ se skládají z ekologické krize, důsledků biogenetické revoluce, nevyváženosti uvnitř samotného systému (problémy s duševním vlastnictvím, nadcházející boje o suroviny, potraviny a vodu) a z prudkého růstu sociální nerovnosti a vyloučení.“ Nedalo by mnoho práce dokázat, že apokalyptická vize zejména v oblasti ekologické a vyčerpání zdrojů, vezmeme-li v potaz vstup dalších 3 mld. lidí do světa konzumu a technologie, který byl dosud omezen na Euro-atlantickou civilizaci, je pravdivá. Je jen otázkou několika desítek let, kdy se celý systém globálního kapitalismu dostane do slepé uličky a zhroutí se jak domeček z karet.