Rozhořčení v éře globálního kapitalismu

Protesty proti sociální nerovnosti, které inspirovány španělským hnutím Indignados propukly 15.října tohoto roku, jsou vyjádřením pudového intuitivního strachu účastníků těchto protestů z apokalyptických konců, k nimž globální kapitalismus bez sebemenšího váhání směřuje.

Images

Jan Štern

24.10.2011 08:00

Protesty 15.října inspirované hnutím Indignados, které proběhly po celém světě (nejmohutnější byly ve Španělsku – 500 tis. lidí v ulicích), vyvolaly podrážděné, zaslepené a neomylně chybné reakce dogmatických neoliberálních ideologů,kteří dominují masmédiím. Podle nich šlo o nějaký druh marxistické recidivy a obnovování starých receptů a konceptů. V jednom komentáři jsem četl, že protestující přicházejí se starou Marxovou myšlenkou, že kapitalismus zničí sám sebe. Jako kdyby tato teze byla nějakou ideovou konstrukcí dvě stě let starého myslitele. Na to přece nepotřebuji Marxe, abych si sám poměrně rychle a snadno spočítal, že s příchodem nástupnických zemí (Čína, Indie, Brazílie) nárokujících si stejný konzumní komfort a prokazujících stejnou technologickou a pracovní vyspělost budou přinejmenším suroviny během pár desítek let fatální a neřešitelný problém.

Slavoj Žižek ve své poslední knize s příznačným názvem Living In The End Times napsal: „globální kapitalistický systém se blíží k apokalyptickému bodu nule. Jeho ´čtyři jezdci apokalypsy´ se skládají z ekologické krize, důsledků biogenetické revoluce, nevyváženosti uvnitř samotného systému (problémy s duševním vlastnictvím, nadcházející boje o suroviny, potraviny a vodu) a z prudkého růstu sociální nerovnosti a vyloučení.“ Nedalo by mnoho práce dokázat, že apokalyptická vize zejména v oblasti ekologické a vyčerpání zdrojů, vezmeme-li v potaz vstup dalších 3 mld. lidí do světa konzumu a technologie, který byl dosud omezen na Euro-atlantickou civilizaci, je pravdivá. Je jen otázkou několika desítek let, kdy se celý systém globálního kapitalismu dostane do slepé uličky a zhroutí se jak domeček z karet.

Globální kapitalismus mezitím důsledně a systematicky pracuje na tom, aby podobné úvahy nevstupovaly do veřejného vědomí a do základních rozhodovacích procesů. Tisíce novinářů, vědců, bankéřů a expertů pracují v mediální sféře na tom, aby odvedli pozornost od nebezpečných apokalyptických témat ke každodenním starostem kapitalistického provozu. Je to stejný proces, jaký popsal Heidegger ve svém Bytí a čas, když líčil jak dasein uniká před nevyhnutelností konce do každodenního provozu a společně sdíleného plku. Zde se něco podobného odehrává jenom na vyšší a profesionálnější úrovni. Např. každodenní hlášení o vývoji na burze o tom, jak si která společnost polepšila nebo pohoršila na základě tak bezcenného údaje, jako je momentální nabídka a poptávka po jejích akciích, které nemají se skutečným stavem daných společností nic společného a které jsou dobré akorát pro burzovní spekulanty, dominují vysílání většiny zpravodajských kanálů. Zamyslel se někdo vůbec nad vágností těchto informací? Copak může někdo vážně myslet, že gigantické společnosti typu Siemens nebo Honda kolísají ohledně svého stavu denně nahoru a dolu? Tyto společnosti fungují v řádu let a rozbor jejich stavu by několika expertním týmům trval měsíce možná roky. Nicméně každé takové hlášení nás ukolébává v pocitu, že věci fungují, dnes bylo hůře, zítrra zase bude lépe. Experti královsky placení mateřskými finančními institucemi nám denně s vážnou tváří servírují tyto bezvýznamné údaje, jejichž jediným smyslem je vtáhnout nás do každodenních žvástů a vyčistit nám hlavu od podstatných věcí.

Protesty proti sociální nerovnosti, které inspirovány španělským hnutím Indignados propukly 15.října tohoto roku, jsou vyjádřením pudového intuitivního strachu účastníků těchto protestů z apokalyptických konců, k nimž globální kapitalismus bez sebemenšího váhání směřuje. Lidé sice protestovali proti sociální nerovnosti, proti vládě Wall Sreetu nebo proti korupci a propojení politiky a byznysu, nicméně za všemi těmito konkrétními výhradami stojí jedna daleko nejzásadnější: půjde-li to takhle dál, celé se to zhroutí s katastrofickými následky.

Protesty jsou pouhým počátkem procesu uvědomování si skutečného stavu věcí. Nejprve je třeba prolomit ideologické sevření společenského vědomí neoliberální ideologií panující v masmédiích, která vymývá mozky svým jednoduchým katechismem. Je zapotřebí, aby velká část občanů pochopila, že varovný křik o blížícím se konci není nějaké neomarxistické gesto ale spočitatelná realita, která nepochybně dopadne s plnou silou na generaci našich dětí a vnuků. Buďme rádi, že už nyní se formují hnutí jako Indignados, jejichž uvažování jde za horizont každodenního politického a ekonomického provozu a které hledá nové recepty na novou situaci.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Miroslav Novák - Praha 9

Pondělí, 24.Října 2011, 11:30:28

"Nejprve je třeba prolomit ideologické sevření společenského vědomí neoliberální ideologií panující v masmédiích", tak, to už jsme četli mnohokrát. Pane Šterne, nějaký konkrétní nápad, jak tu neoliberální propagandu v ČTv zastavit, nemáte? Zrovna dnes běží další díl jednoho z mnoha antisocialistických seriálů, "Po stopách třetího odboje", pro jistotu dopoledne i večer. Po té následuje historie.cs "Socialistický realismus", pochybuji, že by tam zazněla nějaká chvála. Včera večer v hlavním vysílacím čase "Kráska a netvor 1950". Jak to, že ČTv slouží pouze jedné ideologii? Neustále se zabývá dobou před 60 lety, těsně po nejstrašnější válce v historii. Té době přece nikdo ze současníků nemůže rozumět. Jaký v tom je přínos? Pouze ideologická masáž. To tomu opravdu nikdo nedokáže zabránit? Kritika současných (= kapitalistických) poměrů byla pokrytecky přesunuta do pořadů o osobních selháních jednotlivců, čímž má být vyvolán dojem, že se nejedná o systémovou chybu. Kritické dokumenty ze zahraničí jsou vysílány v pozdních nočních hodinách, zřejmě kvůli nedostatku vysílacího času. Je zbytečné chodit demonstrovat před úřad vlády, je třeba změnit poměry v ČTv !

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 24.Října 2011, 15:26:55

Změnit poměrny v ČT? Jistě, ale kdo by to tak asi udělal? KSČM na tohle nemá a už vůbec ne ČSSD, se svým stávajím dvojvládí, rozkročena natolik, že neví, jestli je vpravo nebo vlevo, se svým hloupým antikomunismem, jímž se sama podílela na diskreditaci levicových myšlenek. Pokud se vůbec něco má hnout na levici, tak je třeba nejprve jasně určit co je skutečná levice. Musí být samozřejmě pestrá, musí tam probíhat politická soutěž mezi různými směry o voliče, ale nesmí to být náhražka pro pravicové politiky, kteří se nedostali na vedoucí místa v pravicových stranách, tak si udělali výtah k moci z levicových stran. Jasná definice levice by také mohla vést k odchodu různých divných hejtmanů z ČSSD, kteří musí zákonitě mást levicové voliče. Neboť tito se pak mohou domnívat, že titulek u takového politika v ČT převrátili, protože levicový politik, navíc ve vrcholné funkci, by nemohl veřejně obhajovat neoliberální myšlenky. Co bylo platné, když B.Sobotka přesvědčivě odpověl na otázky kladené mu před volbou ProAltem, když po volbě nezametl s velrybáři, ani s Haškovým křídlem. Takže impuls je nejdřív vybudovat skutečně levicovou funkční stranu, nebo hnutí, s kterým by se dal vytvořit tlak nejen na změnu poměrů v ČT. Zůstává mi tak trochu záhadou, proč levice v boji proti globalizačním struktůrám je tak málo sama globalizovaná?

Petrasek Milan - penzista

Nehledal bych předmyslitele doma Pondělí, 24.Října 2011, 21:19:56

Ke společenským změnám zřejmě dojde obdobným procesem jako v roce 1989 - následkem vnějších okolností.
ČT nejen formuluje zadání reakčních mocenských elit, ale také vyjadřuje impotenci na moci závislé většiny.

Stanislav Hošek - Český těšín

Čím začít? Sobota, 29.Října 2011, 18:20:26

Čímkoliv, hlavně pořád nedat mocným pokoj.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.