Menšina SPD proti federalizaci Evropy

Ernst Hillebrand posluchače Akademie sociální demokracie svými tezemi překvapil. Coby vysoce postavený člen odborného zázemí německých socialistů hovořil proti federalizaci Evropy. Proměnit EU v sociálně demokratický projekt nepovažuje za možné.

Peichler_2010

Patrik Eichler

05.03.2012 09:15

Sloupky DR

PONDĚLÍ
• Alena Zemančíková
• Patrik Eichler
• Petr Minařík
• Ivan Štampach

ÚTERÝ
• Jan Miessler
• Jiří Pehe
• Jiří Silný
• Ondřej Vaculík

STŘEDA
• Eduard Chmelár
• Fabiano Golgo
• František Kostlán
• Saša Uhlová

ČTVRTEK
• Lukáš Jelínek
• Jan Májíček
• Roman Sikora
• Matěj Stropnický

PÁTEK
• Oto Novotný
• Jakub Patočka
• Pavel Šaradín
• Tomáš Tožička

Ernst Hillebrand je vedoucím referátu střední a východní Evropy berlínského ústředí Friedrich-Ebert-Stiftung. Českou republiku navštívil o uplynulém víkendu na pozvání organizátorů Akademie sociální demokracie. Ve své přednášce se Hillebrand věnoval jednak budoucnosti sociálně demokratických stran, a jednak evropské integraci. Projekt tzv. třetí cesty považuje ve shodě s hlavním proudem evropské sociálně demokratické debaty za vyčerpaný. Následující text je výběrovým shrnutím jeho přednášky. Jeho cílem není s řečníkem polemizovat.

Sociální demokracie si Hillebrand do budoucna představuje jako menší až středně velké strany. Přístup k moci podle něj budou mít především v koalicích napříč spektrem systémových stran. Koaliční partneři tak budou pocházet jak z prostředí levicově liberálních zelených, tak i ze stran napravo od středu, jak je tomu v Německu nebo v Rakousku. Mimo koaliční spolupráci budou stát pravicově a levicově populistické formace.

Sociální demokracie podle Hillebranda musejí do budoucna počítat s tím, že budou spíše menšími, nejlépe středně velkými stranami. Podle Hillebranda mají asi 13 % kmenových voličů a asi 13 % voličů, na které se lze spolehnout více méně. Pod heslem „Je lépe být důvěryhodný pro některé než nedůvěryhodný pro všechny.“ by si pak sociálně demokratické strany podle Hillebranda měly vybrat skupiny voličů, které chtějí reprezentovat. A smířit se s tím, že některé voličské skupiny sociální demokracii prostě volit nebudou.

Evropské sociální demokracie podle Hillebranda doplácejí na skutečnost, že se jim nepodařilo zmírnit sociální rozdíly ve společnosti ve prospěch vlastních voličů (Velká Británie). V zásadě neúspěšná byla jejich snaha snižovat míru nezaměstnanosti mezi mladými (Španělsko). Jako příklad nelze použít ani vysoké školy. Sociální rozdíly totiž konzervují (Francie), místo toho aby je pomáhaly stírat.

Naději na budoucí úspěch sociální demokracie naopak dává otřes, kterým během krize prošla neoliberální hegemonie. Lidé dnes podle Hillebranda chtějí více jistot a zajištění standardů sociálního státu. Debata o hodnotových východiscích sociálně demokratické politiky je podle Hillebranda důležitější, protože hodnotově založenou politiku lze vykonávat i tehdy, když trpíme nejistotou ohledně rámce politické spolupráce.

Prvním východiskem hodnotově založené politiky má být specifické vnímání spravedlnosti. Sociální demokraté se pokoušejí bojovat proti privilegiím některých společenských skupin. Usilují o zajištění rovných příležitostí na účast v hospodářské soutěži všem lidem.

Sociální demokracie se musí vypořádat se skutečností, že dnešní společnosti jsou silně individualistické. Historicky přitom ale levicové koncepty byly zaměřeny na skupiny, ať už šlo o ženy, migranty, homosexuály nebo dělníky. Dnes, tvrdí Hillebrand, se lidé nechápou jako součást ideologických sítí. Nikdo neříká, že je součástí strany nebo církve. Všichni říkají, že jsou individua.

Tezi potvrzují i průzkumy, podle kterých lidé chtějí více autonomie a kontroly nad vlastním životem. A podle kterých mají obavy z různých anonymních mocí (počínaje finančními skupinami a konče Bruselem). Cestou řešení je posilovat participaci obyvatel. Může jít o referenda, petice nebo participativní rozpočty. V zemích, kde lidé nemají pocit, že mohou rozhodovat, je podle Hillebranda vhodné rozšířit po vzoru USA volební právo i na funkce soudce nebo šerifa.

Pokud jde o evropskou integraci, Hillebrand sám sebe označil za příslušníka malé menšiny v Sociální demokracii Německa (SPD), která prohloubení integrace Evropské unie nahlíží skepticky. Z pohledu méně rozvinutých států podle něj polosuverenita může být dobrá. Podíl na rozhodování totiž získají lidé ze společností s vyšší kvalitou demokracie i života. Nechat německou politiku ovlivňovat tradicemi a pravidly třeba britské stavovské společnosti by ale za přínos nepovažoval. I proto se pak Hillebrand přihlásil k tezi, podle které je – nezbytná a nutná – spolupráce národních států výrazně jistější cestou k udržení Evropské unie jako projektu.

Postoj většiny SPD, která si Evropu představuje coby federální stát, považuje za chybný: Navrhuje nehlásit se k Evropské unii a její politice nijak „hurá-optimisticky“. Navrhuje následovat procesy evropské integrace, ale nebýt jejich iniciátorem. Na evropskou úroveň by se podle něj měla k řešení předávat jen ta témata, která nejde pojednat níže.

Za problematickou považuje i představu, že se Evropskou unii podaří přetvořit v sociálně demokratický projekt. Považuje totiž za příliš náročný koncept solidarity, na kterém po druhé světové válce stála evropská solidární společnost, resp. evropský sociální stát. Solidarita totiž podle Hillebranda předpokládá vytvoření společné identity. Vyžaduje pocit sdílení věcí a vědomí, že druhý mi vrací ekvivalent hodnot, které získává ode mě.

Představit si takovýto typ solidarity v Evropě je podle Hillebranda obtížné. Dnes je totiž obtížné zajistit solidaritu i v rámci Německa, kde „Němci“ říkají „ať si jsou Turci bez práce“. A „Turci“ odpovídají „proč bychom měli platit na Němce“.


Text je shrnutím jedné z přednášek Akademie sociální demokracie 2011-2012. ASD je vzdělávací projekt určený mladým sociálně demokratickým politikům a političkám z České a Slovenské republiky. ASD podporuje zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung  v České a Slovenské republice.

Ernst Hillebrand ve své přednášce formuloval osobní stanoviska k daným tématům, neprezentoval oficiální postoj žádné z výše zmíněných institucí.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Petrasek Milan - penzista

Myslím, že jde o Pondělí, 5.Března 2012, 13:54:26

velmi pragmatický postoj, který v mnohém vychází takřka z nezvratnosti ideálů prosazených neoliberální revolucí. Příkladně....lidé se nechápou jako součást ideologických sítí. Nikdo neříká, že je součástí strany nebo církve. Všichni říkají, že jsou individua...
Extrémní vliv podobných neoliberálních maxim však může, ba skoro musí podnítit zájem o tak odlišný postoj, který dá základ společné identitě umožňující solidární společnost.
Pokouším se semtam poslouchat rozpravy na rai tre - tedy italskou!!! postberlusconskou rozhlasovou stanici. Slovo solidarita se tam skloňuje ostošest.
Vltava to slovo nezná...pomyslel jsem si..

Martin Pleva - pedagog, Brno

Hloupý kapitulant před neoliberalismem, ten Hillebrand Pondělí, 5.Března 2012, 23:43:25

To to dopracovala SPD... W. Brandt se musí v hrobě obracet...

"Levicoví populisté" - Die Linke v německých poměrech - mají více rozumu než celá kdysi úctyhodná SPD. A na tyhle L. Kraus sazí při boji za sociálnější Evropu...

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 6.Března 2012, 11:06:49

Myslím, že to pan Pleva vystihl - kapitulant. Jestli hloupý, nebo vychytralý je již jiná otázka. "Divide et impera", rozděl a panuj, nebo též přesvědč občana, že jeho svoboda spočívá v individuálním, sobeckém přístupu ke společnosti a místo milionů protivníků máš milion neakceschopných ovcí, které nejsou schopny odporu. Evropská levice, naši nevyjímaje, je jinak velké zklamání. Její boj za neoliberální Evropu, zaštítěný hesly o odpovědnosti /co je zodpovědného na zachraňování nezodpovědných experimentů neoliberálů?/ její zjevné zaostávání, ba nechopnost vytvořit alternativu neoliberálního systému, je pro její příznivce frustrující. Současný systém dosáhl svých fyzických možností, jeho nynější krize není jednou z cyklických. Kdo a za co dál bude nakupovat ohromné množství zboží, jehož jsou plné sklady a dál a dál ho fabriky přitom produkují? Copak může vše vyřešit tištění nových peněz? Tohle by pochopilo i malé dítě, proč to nejsou schopni pochopit levicoví politici, kteří se prezentují jako vzdělaní lidé? Nevidí, nebo nechtějí vidět, že král je nahý? Proč nevystoupí Sobotka,Filip a další a neřeknou lidem pravdu, že systém je u konce svých možností a že se musí mnohé změnit? Těch otázek by ještě bylo .......

Petr Litschmann - M.Žižkov

Díky za sloupek Úterý, 6.Března 2012, 21:56:40

Otázka jestli voličům dále slibovat něco(ideály), co se ukazuje, že ve krátko-střednědobém horizontu nelze splnit a jazykem, kterým mluví čím dál méně občanů, je kardinální. Další taková otázka zní, jak by vypadala federalizovaná Evropa prosazená při stávajícím rozložení politických sil. Nejsou však tyto otázky nepříjemné? - A není právě to důvodem, proč na ně máme jen málo jasnějších odpovědí?

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Středa, 7.Března 2012, 08:57:9

Sociální demokrat, který opustí elementární programová východiska z jakéhokoliv důvodu, pro tu či onu vlaječku ba i samotný stát, zůstane vždy nedůvěryhodným mravním socanem. Nad každodenní realitou lidí práce nestojí už žádná vyšší hodnota, pro kterou je nutné opouštět program z tzv. taktických či jinak vylhaných důvodů. Soc.dem. hnutí je výsostně internacionální, proto cílí na transregionální společný zájem lidí práce. Kdo vyměňuje program za tzv. národní zájem, uvažuje z tohoto úhlu (mlčení o Řecku, sedánek u stolu), omlouvá zradu programu národními specifiky, tenduje k národnímu, až nacionálnímu socialismu.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Středa, 7.Března 2012, 09:21:34

Jaké potom štěstí, že voliči sociální demokracie jsou spíše anonymní a postih nálepkou nedůvěrohodnost jim tedy nehrozí.A jaké ???, že soc.dem.programy nejlépe vědí, co je pro lidi práce dobré.

Oto Novotný - politický analytik

Byla to tvrdá diskuse Středa, 7.Března 2012, 12:43:8

Nutno podtrhnout, že tohle je opravdu menšinový názor v SPD a stál by za analýzu, protože není fundován jenom neoliberálními předsudky. V první reakci jsem proti panu Hillebrandovi vyjel standardními eurofederalistickými argumenty, v dalším rozhovoru mě sice nepřesvědčil, ale uvědomil jsem si, že musíme mít pro hlubší integraci pádnější argumenty.

Petr Hlávka - učitel, Rokycany

Je to liberální názor Středa, 7.Března 2012, 22:57:24

ponechat rozhodování na té úrovni, kde je to nejníže možné - jde součaně i o možnou strategii v současné době, kdy jsou lidé oblbováni lkaním nad "byrokratickým Bruselem". Projekt federalistické Evropy však tím nemusí být pohřben, naopak může mu být dán oddechový čas na nabrání nových sil se znalostí (ne všech) problémů, které s sebou přinese.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.