Je tomu už více než půl roku, co jsem na stránkách Deníku Referendum popisoval návrh věcného záměru zákona o vysokých školách. Tehdejší verzi jsem označil jako nekoncepční a radikální. Podívejme se na to, co se od té doby změnilo. Na stole totiž leží návrh nový, na základě kterého se patrně bude vytvářet paragrafované znění zákona. Jak tedy bude pokračovat příběh českých vysokých škol?

Rada vysoké školy

Klíčovým orgánem každé veřejné vysoké školy podle současného návrhu je její rada. O té se vznosně píše, že „bude vymezena jako orgán veřejné vysoké školy pověřený péčí o naplňování jejího poslání stanoveného statutem“. Pravomocí rady bude mimo jiné schvalovat statut, dlouhodobý záměr a rozpočet veřejné vysoké školy. Zároveň rada bude navrhovat rektora (jmenovat ho bude prezident) a rozhodovat o jeho odměňování. To by samo o sobě bylo v pořádku, pokud bychom odhlédli od toho, jak bude rada sestavována. V návrhu se totiž píše, že členství v radě veřejné vysoké školy má být neslučitelné se členstvím v akademické obci veřejné vysoké školy. Jinými slovy, členem rady VŠ nebude moci být osoba, která na dané škole učí, bádá anebo studuje. To však není všechno. Členy rady bude jmenovat ministr, přičemž jednu třetinu mu navrhne rektor (tady se rýsuje potenciální střet zájmů, jelikož kandidáta na rektora navrhuje prezidentovi právě tato rada), druhou třetinu akademický senát a v třetí třetině má ministr volnou ruku. Zároveň se v návrhu píše, že nejméně jedna třetina musí být osoby, které jsou „členové veřejné vysoké školy“. Z návrhu není jasné, co to znamená, jelikož termín „člen VŠ“ se jinde nepoužívá a z výše uvedeného je zřejmé, že je tím myšleno něco jiného než člen akademické obce.

Veřejné vysoké školy tak bude kontrolovat orgán, který bude jmenovat ministr a do kterého nebudou moci vstoupit akademičtí pracovníci (nebo studenti) dané vysoké školy. To fakticky znamená minimalizaci autonomie českých veřejných vysokých škol a zásadní posílení jejich podřízenosti vládě ČR, respektive aktuální politické garnituře.

Akademický senát

Z toho, co jsme řekli o radě VŠ, je již jasné, že role akademického senátu bude značně omezená. Zůstává mu pouze to, že ještě před jednáním rady VŠ schvaluje status, vnitřní předpisy a dlouhodobý záměr. Jinak se k čemukoliv sice bude moci vyjadřovat — není však nutné, aby mu kdokoliv byť jen naslouchal.

Návrh rovněž počítá se snížením role studentů. Ti dosud mohli mít až jednu polovinu členů senátu (konkrétní poměr stanovovaly vnitřní předpisy VŠ), nyní jich nebude moci být víc než jedna třetina.

Studenti

Studenti sice přijdou o silnější zastoupení v akademickém senátu, ale budou mít povinnost platit školné. Maximální výši školného stanoví zákon, reálnou výši pak vysoká škola. To je již veřejně známo. Vhodné je však na tomto místě zmínit, že se zákonem stanovená maximální výše školného má vztahovat pouze na standardní dobu studia, což standardně znamená tři roky pro bakalářské studium a dva roky pro navazující magisterské studium. To je potenciálně velmi riziková věc, která de facto může přerůst až v legalizované vydírání — představme si, že student platí například 15 000 Kč za rok po dobu tří let. Studuje poměrně úspěšně, během tří let téměř vše splní a zbývá mu jen posledních několik atestací a bakalářská práce, na jejíž napsání potřebuje ještě půl roku. Škola mu pak může říct, že musí za tento půlrok zaplatit třeba 70 000 Kč, jinak mu bude studium ukončeno. Patrně extrémní příklad, pravda — avšak nikoli nereálný. Podotkněme, že studium, které překračuje standardní dobu, je na kvalitních vysokých školách běžnou věcí a v žádném případě nemusí znamenat, že student zahálí. Naopak, nejlepší závěrečné práce obvykle nebývají z pera studentů, kteří se do standardní doby studia vejdou.

Podotkněme ještě další důležitou věc: Zavedení školného efektivně minimalizuje ochotu studentů jezdit na stipendijní pobyty do zahraničí. V době výjezdu totiž obvykle nelze přerušit studium na domácí škole. Student tak bude platit nejen za pobyt v zahraničí (stipendia často znamenají pouze splacení školného na zahraniční univerzitě), ale rovněž za studium doma. Sociálně slabší si tak výjezd do zahraničí (často tak důležitý pro osobní a odborný rozvoj studenta) nebudou moci dovolit.

Hodnocení kvality

Asi nejhumornějším prvkem současného návrhu je propagované hodnocení kvality. To má být dvojí. Jednak se má škola hodnotit sama, přičemž průběh takového hodnocení bude ještě upřesněn. Zároveň má podle věcného záměru každá VŠ „v pravidelných intervalech vnitřně hodnotit funkčnost vnitřního systému zajišťování kvality“. Kafkovský systém hodnocení vlastního hodnocení bude doplněn ještě tzv. vnějším hodnocením, které se bude provádět jednou za pět let a bude ho zajišťovat vybraná organizace (vázaná smlouvou s ministerstvem), které za to bude platit ministerstvo.

V době neustálých šetření tak MŠMT přichází se zákonem posvěcenou metodou na „odklánění“ peněz ze státního rozpočtu do soukromých rukou. Přitom efektivnost takového nakládání s penězi je mimořádně nejistá. Hodnotícím firmám se z principu nemůže vyplatit hodnotit školy negativně, protože by si je tyto školy pro svá hodnocení přestaly vybírat.

Financování veřejných vysokých škol

Každá vysoká škola bude s ministerstvem školství uzavírat tzv. rámcovou dohodu, která bude na jednu stranu obsahovat údaje o směrech působení veřejné vysoké školy a „ukazatelích výkonu při jeho naplňování“, a na stranu druhou také „minimální zaručenou výši příspěvku náležejícího veřejné vysoké škole při dosahování sjednaných ukazatelů výkonu v jednotlivých letech“. Rámcová dohoda se bude sjednávat zpravidla na tři až pět let.

Jinými slovy, financování bude probíhat systémem něco za něco a vysoká škola bude mít garantovanou určitou částku, kterou každý rok dostane. Zcela nejasné je v tuto chvíli to, jak se bude stanovovat výše této částky a jakou roli v tom bude hrát školné. Nikde se však nepíše nic takového, že by peníze ze školného šly přímo na účty jednotlivých vysokých škol. Patrně to tedy bude tak, že školné půjde ministerstvu, které je vysokým školám přerozdělí na základě rámcové dohody a že peníze v současnosti poskytované vysokým školám ze státního rozpočtu se využijí jinde a nahradí se penězi z kapes studentů.

Představa, že školné zvýší kvalitu vysokých škol, se tak zdá bláhová až směšná a je neuvěřitelné, že ji stále zastává i velké množství studentů. Patrně se chtějí zadlužit, aby zalátali díry ve státním rozpočtu.

Předkládaný věcný návrh obsahuje ještě několik dalších drobných „vylepšení“, ta však již nechám stranou. Už z toho, co jsem uvedl, je jasné, jak bude pokračovat příběh vysokého školství v České republice. Vítězem bude státní rozpočet, ministerstvo školství a několik nově vzniklých soukromých hodnotících agentur. Rozpočet si přijde na desítky milionů díky školnému, vysoké školy ztratí téměř všechnu svoji autonomii a přímou vládu nad nimi získá vláda, respektive ministerstvo školství. Dobrý konec nečekejte.