Je tomu již déle než měsíc, co se na webu MŠMT objevil Pracovní návrh věcného záměru zákona o vysokých školách (pdf). Ačkoliv je to dokument, který stojí za přečtení, veřejně se o něm dosud prakticky nediskutuje. Člověk, který není s danou problematikou bezprostředně spojen, se z médií ani nedozví, že se něco takového jako reforma vysokých škol připravuje a co všechno se v ní slibuje. Výjimku představuje snad pouze článek Univerzity přestanou nabízet všehochuť oborů, došlápne si na ně agentura ze serveru iDnes (publikovaný 35 dní po zveřejnění návrhu). Ten však bohužel poněkud jednostranně poskytuje pouze stanovisko tvůrců návrhu.

Česká média se o vysoké školy zajímají jen zcela okrajově. Nyní by však měla zbystřit, a to alespoň proto, že připravovaná reforma je mimořádně rychlá a velice nenápadná (což vzhledem k české politické praxi budí obavy a podezření samo o sobě), a hlavně nekoncepční a radikální (což je pro jakoukoli reformu snad ta nejhorší možná kombinace).

K rychlosti reformy stačí říct jen to, že během dubna mají být projednány tzv. „zásadní připomínky“, od května do července se projednají „podrobnosti“ a po několika dalších víceméně administrativních krocích bude věcný záměr v listopadu předložen vládě. Před předložením současné podoby věcného návrhu zákona prakticky žádná diskuse nebyla. Zdá se tak, že o žádnou diskusi není ze strany MŠMT ani zájem, jelikož i přes kratičkou možnost podávání tzv. „zásadních připomínek“, tedy těch, které mají něco společného s celkovou koncepcí vysokoškolského vzdělávání v ČR, je cesta jednoznačně nalinkovaná k jasnému cíli, a tím je schválení tohoto návrhu vládou. Pokud by to tak nebylo, postupovalo by se nepochybně jinak — pomaleji a s větší ochotou veškeré obecné plány nejprve prodiskutovat na plénech, která jsou k tomu určena (Česká konference rektorů, Rada vysokých škol, akademické senáty, vědecké rady).

Nekoncepčnost a radikálnost jdou v rámci předloženého dokumentu ruku v ruce. Tzv. východiska věcného záměru poukazují sice (v řadě případů trefně) na problémy současné situace vysokoškolského vzdělávání, skutečně ucelená a promyšlená koncepce z nich však nevyplývá (přitom právě do hloubky promyšlenou koncepci by vysokoškolský sektor potřeboval jako sůl). Navrhovaná reforma se tak dá přirovnat ke stavbě několikapatrového domu bez architektonického projektu — prostě se jen tak od oka dá dohromady to, co se líbí jednotlivým architektům. Ve výsledku vzniká nutně a pochopitelně pokřivený paskvil, který pravděpodobně spadne hned, co zafouká prudší vítr.

Radikálnost současného záměru bychom zde mohli rozebírat dlouho. Shrňme to však v co největší krátkosti:

1. Studenti budou platit školné. To už patrně nikoho nepřekvapí. Problém je, že předložený návrh vůbec neříká, co s penězi ze školného bude. Neví se tak, jestli je dostane přímo škola, nebo si na peníze sáhne nejdříve ministerstvo a to poté blahosklonně část peněz (po odečtení tzv. „nutných administrativních nákladů“ ve výši procent až desítek procent) rozdělí školám.

2. Nepočítá se s vědeckými radami ani s fakultami. Obojí si bude moci zřídit vysoká škola, bude-li z nějakého důvodu chtít. Otázkou však je, proč by při správném „efektivním manažerském“ řízení vůbec takové orgány „navíc“ chtít měla.

3. Docent a profesor budou funkční místa, tj. docenti a profesoři budou jmenováni na základě formálního konkurzu, přičemž tato místa budou nejprve na dobu určitou, ale napodruhé až do důchodu. Všichni současní docenti a profesoři budou mít automaticky právo stát se docenty a profesory v novém systému. V České republice se tak jednak zastaví tlak na kvalifikační růst všech akademických pracovníků, jednak se zmrazí současná situace. Zároveň není vůbec jasné, v čem je tento funkční systém výhodnější — v záměru z něj totiž neplynou prakticky žádné povinnosti či práva (s výjimkou samostatné kurie docentů a profesorů v akademickém senátu univerzity). Docentem se zároveň bude moci stát i magistr, tj. k této pozici nebude třeba doktorát.

4. Akreditace budou nikoli oborové, ale celouniverzitní. Jinými slovy, současný neefektivní systém (kdy akreditační komise nemá čas materiály podrobně pročítat, analyzovat a vyhodnocovat) se nahradí systémem, kde na neefektivitu už nepůjde ani dohlédnout (skoro nic k pročítání zde nebude).

5. Místo akreditační komise bude zřízena tzv. Agentura pro kvalitu vysokého školství, která bude jednotlivé školy hodnotit a na základě tohoto hodnocení se bude rozhodovat např. o odnětí akreditace určité škole. Provedení hodnocení je povinné, a jak z návrhu vyplývá, bude si ho muset zaplatit daná vysoká škola.

6. Vysoké školy bude možné zrušit mávnutím kouzelného proutku. Jejich existence bude záviset na tzv. rámcové dohodě s MŠMT, která bude uzavírána zpravidla na období tří až pěti let a z níž bude vyplývat „příspěvek na činnost vysoké školy“, který bude VŠ každý rok dostávat. Toto je velké varování zvláště pro veřejné regionální vysoké školy — „kauza Hajn vs. České Budějovice“ už se opakovat nebude, prostě se nepodepíše rámcová dohoda a proběhne to „v klidu a bez hysterie“.

7. Posílí se role správních rad. Bude mít pět nebo devět členů (podle typu školy) a nejméně polovina členů bude jmenována na návrh akademického senátu dané školy (otázka však je, kdo navrhne zbylé členy). To je oproti očekávání vcelku pozitivní, jelikož se zde zachovává alespoň nepřímá role akademické samosprávy, kterou ještě nedávno hodlali reformátoři zdecimovat zcela. Horší už je, že jmenovat členy rady bude prezident. Nezbývá tedy než doufat, že k tomu nedojde alespoň do roku 2013.

8. Ve hře jako jedna z variant je to, že rigorózní zkoušku (za niž se dostávají ve světě bezvýznamné a v naší veřejnosti nadšeně oslavované tituly JUDr., MUDr., PhDr. apod.) budou moci dělat i pouzí bakaláři, pokud počkají alespoň pět let od absolvování titulu. Jeden z autorů reformy Mgr. Jiří Nantl, LL.M., komentuje tuto variantu následovně: „Tyto změny musíme provést, protože ne všichni jednotlivci si mohou dovolit studovat tak dlouho, jak je tomu dnes,“ (zdroj: iDnes).

„Zajímavých“ míst by se ve věcném záměru našlo mnohem víc. Přečtěte si ho sami. Snad se už brzo rozhoří smysluplná diskuse o vysokoškolské reformě. Nezapomeňme, že už v květnu bude pozdě.