O tom, že je třeba český vysokoškolský systém reformovat, se mluví už řadu let. Je to mantra, která přežívá nejen ministry, ale už i ministerské úředníky. Je to něco, na čem se v obecných rysech shodnou téměř všichni, ale v rysech konkrétních téměř nikdo. Už asi třičtvrtě roku se píše o připravovaném věcném záměru zákona, který byl zpočátku natolik konkrétní, že naprostou většinu lidí z akademické sféry vyděsil, a nyní je napsán natolik obecně, že nikdo neví, co jeho předkladatelé vlastně chtějí. Nyní však naši zákonodárci přišli s nenápadnou fintou, která kromě toho, že reformuje veřejné vysoké školy, navíc posílí věčnými tunely a předraženými zakázkami chřadnoucí státní kasu.

Poslanecká sněmovna má na stole novelu zákona 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech. Ta se původně veřejných vysokých škol prakticky netýkala, po jednání rozpočtového výboru se však situace změnila. Rozpočtový výbor přišel s návrhem, aby všechny veřejné vysoké školy musely mít svůj bankovní účet u České národní banky a jejich účet tak byl podřízen státní pokladně. Pokud by tento pozměňovací návrh byl přijat, znamenalo by to, že by Ministerstvo financí získalo značná oprávnění přímo nakládat s finančními prostředky veřejných vysokých škol (samozřejmě s určitými omezeními danými pravidly pro řízení likvidity státní pokladny) a faktickému rozhodování o využití těchto prostředků (v pozměňovacím návrhu je přímo bod „Ministerstvo je oprávněno stanovovat termíny a rozsah platebního režimu na účtech podřízených souhrnným účtům státní pokladny a povolovat jeho výjimky.“).