V sérii výpadů, obran a dílčích potyček přerůstá povstání, které se rozhořelo před třemi týdny v Libyi. Rebelové si udržují kontrolu nad východem a několika městy v západní části země. Režim Muammara Kaddáfího ovládá Tripolis, řídce osídlený jih a centrální oblasti mezi metropolí a Kaddáfího rodištěm Sirte.

O města na pomezí těchto zón se vedou boje. Spíše než o otevřenou občanskou válku jde ale o sled lokálně omezených útoků a pozičních střetů.

Lehce až středně vyzbrojené jednotky opozice takto o víkendu ovládly přístavní města Bin Džavát a Rás Lanúf ve střední části pobřežního pásu. Oddíly věrné Kaddáfímu však vzápětí dobyly Bin Džavát zpět a soudě dle pondělích zpráv postupují k dalšímu sídlu.

Rás Lanúf je důležitým přístavem pro transport ropy a po boji o město Brega, které uhájili povstalci v závěru minulého týdne, představuje nejzápadnější baštu východního vzbouřeného pásu. Jeho obrana má tak i symbolický význam.

V přípravě na očekávaný útok bombardovala Rás Lanúf v neděli i v pondělí letadla. Podle výpovědi svědků ale nezpůsobila obráncům větší ztráty.

Kdo má navrch?

Znalci BBC v tematickém rozboru uvádějí, že jednotky věrné režimu disponují lepší výzbrojí a mají naprostou převahu ve vzduchu. Vzhledem ke snaze dobýt zároveň vzbouřená města Misuráta a Zavíja na západě a bojům o východní pozice ale nemohou — anebo nechtějí — přejít do rozsáhlé ofenzívy.

Rebelové navíc v každém z dobytých měst formují oddíly domobrany. Když se pak prorežimní oddíly snaží získat příslušná sídla zpět, musí podstoupit náročný boj v ulicích.

V názoru na důvody současného podoby bojů se odborníci liší. Podle jedné skupiny analytiků si teď oba tábory snaží vší silou udržet stávající pozice, a místo plnohodnotných útoků podnikají jenom jakési přepady. Dle jiné skupiny znalců mají režimní síly potenciál povstalecké pozice dobýt, musely by ale přejít k agresivnějšímu způsobu boje a čelit hrozbě mezinárodní intervence.

Ať už má pravdu jakýkoliv z analytický táborů, výsledek se jeví být stejný. Silové rozložení v zemi se za posledních deset dní příliš nezměnilo a konec konfliktu zůstává v nedohlednu.

Pozvolna vzrůstá jen počet obětí. Agentury jej nyní odhadují na jeden až dva tisíce, někteří z lékařů sloužící v povstaleckých městech však mluví i o dvojnásobku.

Možnosti intervence

Představitelé velmocí se mezitím snaží shodnout, zda a případně jak v Libyi zasahovat. Návrh na vyhlášení bezletové zóny získal o víkendu podporu vlivného předsedy zahraničního výboru v Senátu USA Johna Kerryho, prezident Obama ani šéfdiplomatka Clintonová se ale doposud jednoznačně nevyslovili. Vyhlášení zóny by zřejmě podpořila Británie, Francie a snad i Německo. Proti zůstává americký ministr obrany Gates, Liga arbských států, Rusko i Čína.

Od schválení odsuzujících rezolucí v OSN předminulý víkend nicméně všichni státníci Západu postup Muammara Kaddáfího soustavně kritizují. Umírněnější hlasy vyzývají k ukončení násilí, razantnější k plukovníkově odstoupení.

Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen o víkendu znovu zopakoval, že Aliance v Libyi zásah neplánuje. Připomněl také, že jakákoliv operace podobného typu by musela získat mandát Rady bezpečnosti OSN.

Tisk v Británii, Francii, Belgii, Německu, Itálii i dalších západních zemích současně poukazuje na zásilky zbraní, které příslušné státy v uplynulých letech Kaddáfímu prodaly. Vedle série mediálních výstupů, v nichž se pokouší odpovědní představitelé obchody hájit, však probíhají také rozhovory o nových zbrojních dodávkách, tentokrát pro povstalce na východě země.

OSN řeší uprchlíky

OSN se kromě obecných výroků navenek vzdalo jakéhokoliv vybízení k velkým intervencím a v posledních dnech se zaměřuje na problém uprchlíků. Podle aktualizovaných údajů opustilo zemi v posledních týdnech na 200 tisíc lidí, převážně egyptských gastarbeiterů. Přibližně stejný počet ale k hranicím teprve míří, a tak situace přerůstá v humanitární krizi.

Generální tajemník organizace Pan Ki-mun o víkendu jmenoval bývalého ministra zahraničí Jordánska Abdilíláha Chátiba zvláštním zmocněncem pro Libyi. Ten se nyní snaží s režimem i velmocemi dohodnout na způsobu pomoci.