České ministerstvo zahraničních věcí pod vedením tandemu Lubomír Zaorálek a Petr Drulák od svého vstupu do úřadu deklaruje, že chce nastolit nové směřování české zahraniční politiky. Ačkoli první dva větší výstupy — Rusko, Čína — vzbudily spíše rozpaky a těžko je lze pokládat za zdařilé příznaky nástupu nového trendu, sama debata, která se začala rozviřovat, má značný smysl. A především: nová orientace české zahraniční politiky je skutečně potřebná.

↗

Záměry tandemu Drulák & Zaorálek jsou úctyhodné. Pokulhává provedení i komunikační strategie. Foto www.radio.cz

Formulování přepjatých postojů k cíli nemůže vést

Právě vystoupení nového vedení ministerstva k Rusku a Číně jsme v Deníku Referendum označili z hlediska tvorby vztahů k veřejnosti za „vyloženou katastrofu“ a na tomto postoji není zapotřebí ani s odstupem nic revidovat. Co naplat, že úmysly jsou vyloženě dobré, když praktické konání zužuje základnu k jejich uskutečňování.

Přeexponovaně kritický postoj k Rusku zbytečně zbavil Zaorálka s Drulákem sympatií značné části levice, všech možných segmentů. Získali tím sice obdiv pravicových městských liberálů, ale získali jej právě za to, že se jevili jako to, čím být nechtějí: že vypadali jako krotcí Schwarzenbergovi a Vondrovi následovníci.

Vzápětí se ovšem zbavili i beztak vrtkavé přízně tohoto prostředí svou zbytečně přeexponovanou manifestací vřelé náklonnosti k Číně. Netřeba zvláště zdůrazňovat, že jestřábím postojem k Rusku rozladěné části levice zvrat v přístupu k Číně udobřit nemohl, už proto, že málokdo pociťuje k česko-čínským vztahům tak silnou emoční investici jako ke vztahům česko-ruským. Šup, šup, dva rázné kroky a rezervoár přízně veřejnosti povážlivě vyschl.

Z obou nezdarů by mělo být evidentní, že novou orientaci české zahraniční politiky nebude možné ukotvit formulací přemrštěných stanovisek. V obou případech se podařilo zbavit se sympatií početných segmentů české společnosti, které je třeba naopak zapotřebí snažit se trpělivě pro nový program získávat.

Diplomacie přece je především disciplínou opatrného lavírování, jemných posunů v důrazech, elegantního manévrování. Tak se pojem ostatně užívá i ve svém přeneseném významu. Ale počínání nového vedení Černínského paláce jak v čínském, tak v ruském případě bylo elegantní zhruba jak krájení másla motorovou pilou.

Je to o to větší škoda kvůli tomu, že úmysly, jak již bylo řečeno, mají Drulák se Zaorálkem vyloženě dobré: česká zahraniční politika posun ve svých základních důrazech jednoznačně potřebuje. Základní strategickou chybou, z níž všechny dílčí potom vyplývají, je ale tak okázalé vymezování se vůči politické tradici Václava Havla.