Osmadvacet senátorů stačilo, aby ČR odmítla Istanbulskou úmluvu

Petr Janyška

Senát ve středu odmítl ratifikovat úmluvu, ta jde na několik let k ledu. Debata před hlasováním byla směsicí nepravd, strašení a konzervativních klišé. Ministr Blažek se o prosazení úmluvy nesnažil.

Boj o Istanbulskou úmluvu je důležitou etapou v dlouhém boji za práva žen. Proti volebnímu právu žen kdysi tvrdě protestovaly podobné síly jako dnes proti úmluvě. Také tvrdily, že není potřeba a že rozvrátí rodinu. Foto Česká ženská lobby

Minulá středa byla černým dnem pro všechny české ženy, které doma, v práci či na ulici zažívají násilí. Že je jich hodně, se ví. A to, že česká společnost je vůči tomuhle problému stále vnímavější a pachatele odsuzuje, se ví také.

Neví to ale zřejmě část českých senátorů, a dokonce senátorek (sic!). Jejich přičiněním Senát týraným a obtěžovaným ženám ve středu vzkázal, že nevidí důvod, aby se jimi stát zabýval a přijímal nějaká zvláštní opatření. Vysmál se jim do očí. Ukázal, že jako celek nevnímá, čím žije česká společnost a co trápí její občany. Ukázal, že je slonovinovou věží konzervativní ideologie.

Nezájem senátorů a vlády na úmluvě

Ve středu se v Senátu hlasovalo o ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (lidově nazývané Istanbulská). A osmadvacet hlasů proti stačilo, aby Česká republika úmluvu odmítla ratifikovat. Jako jedna z několika mála zemí Evropy. Přesto, že k ratifikaci vybízel prezident i předseda Senátu.

Ale nejen Senát, i současná vláda ukázala, že jí domácí násilí neleží na srdci a že to je pro ni druhotná záležitost. Bylo to vidět na způsobu, jakým neslaně nemastně úmluvu za vládu představil k ratifikaci v senátu ministr spravedlnosti Blažek a jak dal od ní v podstatě ruce pryč. Řekl jen, že je zvědav na debatu. Přitom by se čekalo, že za ni bude kopat.

V úvodní řeči vůbec nevysvětlil, v čem je úmluva důležitá a proč ji senátu předkládá, neargumentoval, proč vláda podporuje její přijetí. Naopak dlouze hovořil o podmíněném trestu pro otčíma, který léta znásilňoval svou nevlastní dceru, a o protestní demonstraci proti tomu rozsudku, kterou ženy den předem svolaly před jeho ministerstvo. Dlouze se pozastavil nad dvěma vulgárními hesly, která se tam objevila.

Nedalo se to chápat jinak než jako kritika aktivistických žen. Stačil také sdělit, že podle něj náboženství má smysl. Po takovém úvodu nebylo jasné, proč by senátoři měli pro úmluvu zvednout ruku. Zvlášť když ve své závěrečné řeči řekl: „Vůbec si nedovolím doporučovat vám tady, jakým způsobem máte hlasovat.“

Istanbulská úmluva je „prvním evropským právním instrumentem zabývajícím se specificky domácím násilím a násilím na ženách. Jejím cílem je nulová tolerance k těmto formám diskriminace a porušování lidských práv… Usiluje o vymýcení předsudků a společenské nerovnosti mezi pohlavími, které produkují násilí,“ jak stojí v Předkládací zprávě pro český parlament.

Úmluvu podepsalo v roce 2011 pětačtyřicet států, Česká republika až v roce 2016. Teď, osm let po podpisu, ji vláda konečně doporučila parlamentu ke schválení. Učinila tak ovšem rozpačitým způsobem, jako by chtěla říci, že o ni nestojí. Všeobecně se ví, že o uvedení úmluvy do života stáli Piráti a STAN, zatímco lidovci a ODS nikoli. SPD byla samozřejmě proti a ANO jako v mnoha jiných kauzách lavírovalo.

Senát odmítne, sněmovna si myje ruce

Mezi zasvěcenými bylo slyšet, že taktikou konzervativců bude nechat úmluvu prohlasovat nejdřív v Senátu, kde vzhledem k jeho většinově konzervativnímu založení neprojde. Po čemž poslanci už nebudou muset hlasovat, umyjí si ruce a nebudou muset veřejně ukázat, kdo by byl pro a kdo proti. Spiritus agens odmítavého výsledku byl podle mnoha informací konzervativní katolík Marek Benda (ODS), rovněž hlavní tahoun a stratég ODS v boji proti manželství pro všechny.

A skutečně to tak dopadlo. Senát úmluvu 28 hlasy odmítl. Pro bylo sice 34 senátorů a senátorek, k většině bylo ale potřeba 36 hlasů, jelikož přítomno bylo 71 členů senátu. Devět se jich zdrželo a navýšili tím tedy kvórum (potřebnou většinu) a nahráli tak odpůrcům. A deset jich u tak závažného hlasování, kde bylo jasné, že půjde o každý hlas, chybělo. Ať si sáhnou do svědomí, z jakého důvodu absentovali a jestli byl tak důležitý. Svou nepřítomností nahráli odpůrcům textu, podobně jako ti, kdo se zdrželi. Skutečně tím vyjádřili mínění voličů svého okrsku?

Piráti, STAN a Vystrčil versus ODS a lidovci

Úmluvu ve středu podpořili všichni z klubu Piráti a Senátor 21 a většina přítomných z klubu STAN, dva senátoři za ANO, dva lidovci, předseda senátu Vystrčil a další tři členové zvolení za ODS a všichni senátoři TOP 09. Proti byli nebo se zdržela většina občanských demokratů, lidovců, tři členové klubu ANO a SOCDEM a všichni tři nezařazení, tj. Daniela Kovářová, Jana Zwyrtek Hamplová a Pavel Fischer. Obě nezařazené vystoupily s demagogickými výroky proti úmluvě. Jak kdo hlasoval, se lze dočíst na stránkách Senátu.

Tenhle výsledek prakticky znamená pohřbení úmluvy zase na několik let. Senát by o ní mohl hlasovat zřejmě až v novém složení po podzimních volbách, než by ale úmluvu probrala Poslanecká sněmovna, skončí příští rok její mandát a může se začít zase od nuly.

Jak vypadala sedmihodinová debata, než se přistoupilo k hlasování? Pročetl jsem si celý záznam a nevěřil vlastním očím.

V minulosti se pro senátory zorganizovala řada seminářů s odborníky, kteří senátorům podrobně vysvětlili, oč v úmluvě jde a v čem by bylo přínosné ji k nám uvést. Slyšeli řadu svědectví napadených žen o obtížích, s nimiž se setkávají a které společnost neřeší. Senátoři měli veškeré možnosti se odborníků zeptat a zkorigovat si své výhrady. K úmluvě se vyjádřila všechna potřebná ministerstva, lehce se kvůli ní změnil dokonce právní řád, vše bylo připraveno k ratifikaci.

Vystoupení kritiků úmluvy ale minulou středu vypadala, jako by žádný odborný hlas ani svědectví neslyšeli a opakovali všechny možné pseudoargumenty, na které lze narazit na sociálních sítích, typu, že to bude konec rodiny, že úmluva vynucuje převýchovu dětí a jejich sexuální orientace. Snad každý z nich strašil genderem, jehož údajnou škodlivost by k nám prý úmluva propašovala. Padly dokonce argumenty biblí.

Ač ministr Blažek řekl, že „ratifikace úmluvy nevyžaduje bezprostředně legislativní změny našeho právního řádu“, hrozila bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, že bude třeba měnit zákony. Přijetí úmluvy by podle ní prý mohlo vést i k zákazu časopisu Maminka.

Mnozí také tvrdili, že nám je úmluva k ničemu, protože český právní řád prý obsahuje vše, co je pro ochranu obětí násilí potřeba. Přitom lidé, kteří skutečně profesionálně pomáhají týraným ženám, vědí a opakovaně říkají, že co máme, zdaleka nestačí.

Za všechny to řekl senátor Václav Láska (SEN 21): „Nemůžeme zavřít oči a tvrdit, že u nás násilí na ženách a dalších slabých obětech není. Anebo že ho snad umíme efektivně řešit, preventivně mu předcházet. Kdyby tomu tak bylo, tak nemáme plné azyláky žen. Ty jsou absolutně přeplněné. Ženy, které jsou obětí domácího násilí, nemají kam utéct. Přinejlepším, když mají hodně štěstí, tak jim nabídneme takzvaný krizový pokoj. Když mají štěstí. Tam si mohou sedm dní odpočinout, umýt se, vyspat se a pak hybaj zpátky k partnerovi, který tě týrá. Tak to u nás funguje.“

Těch, kdo tvrdí, že úmluvu nepotřebujeme a že si můžeme přijmout nejrůznější opatření i bez ní, se lze zeptat: co jste udělali — a udělaly — za těch osm let od podpisu úmluvy pro týrané ženy? Jakou legislativu jste navrhli, kolik peněz jste pro prevenci a potírání násilí vyčlenili z rozpočtu? Kde jsou azylové domy a byty, kde je právní pomoc, kolik soudců a policistů bylo vyškoleno, v kolika školách se konala nějaká osvětová debata?

Katolická církev všude proti

Odmítnutí úmluvy mělo rysy ideologické předpojatosti, jako by ti, kdo hlasovali proti, nevnímali racionální hlasy podporovatelů. To odmítnutí totiž není jen domácí záležitostí, má širší mezinárodní rozměr.

Pseudoargumenty či přímo lži, které je slyšet u nás a které říká spousta lidí, ač úmluvu nikdy nečetli, je stejně tak slyšet v Bulharsku nebo v Polsku, nemluvě o Rusku. Ve střední Evropě je za nimi především katolická církev a její konzervativní instituce jako Ordo Iuris, v Bulharsku zase pravoslavná církev.

Katolická hierarchie nemá ve své postkomunistické podobě zájem na právech jednotlivce, nemá zájem na emancipaci žen. Není s to přizpůsobit se měnícímu se světu a myslí si, že svůj vliv si udrží jen tehdy, pokud udrží staré formy života společnosti a pokud bude mít vazby na politiku, které jí umožní ty staré formy prosazovat. O životě žen ti vesměs starší pánové žijící teoreticky v celibátu nemají tušení.

Za zmínku stojí, že s úmluvou ale nemají problém protestantské církve. Je tomu podobně jako s manželstvím pro všechny: katolická hierarchie střední a východní Evropy je kategoricky proti, protestanté bez většího problému. Jako by si na těch dvou tématech konzervativci celého světa testovali svou sílu.

Jako volební právo žen

Boj těchto kruhů je ovšem bojem proti času, úmluvu či její myšlenky český parlament jednou přijme. Nabízí se analogie s volebním právem žen, proti němuž kdysi tvrdě protestovaly podobné síly jako dnes proti úmluvě. Také tvrdily, že není potřeba a že rozvrátí rodinu.

Jak řekl ve středu senátor Krsek (bezpartijní): „Tradice a s ní i společenské role muže a ženy se přirozeně vyvíjejí. Kdyby to tak nebylo, tak dneska v tomto sále sedí jen samí muži a ženy by sem měly vstup zakázaný.“

Navíc Evropská unie teď dokončuje směrnici o násilí na ženách, která je přísnější, než takzvaná Istanbulská úmluva. Po svém dokončení se promítne i do českého právního řádu.

Spor o takzvanou Istanbulskou úmluvu se zároveň týká i postavení republiky v Evropě a ve světě. Úmluvu podepsaly a ratifikovaly všechny státy Evropy od Španělska po Ukrajinu, neratifikovaly ji jen Česká republika, Slovensko, Maďarsko, mimo Visegrád ještě Bulharsko a Litva. A Turecko jako jediné od úmluvy ustoupilo.

Ten zvláštní středoevropský ostrůvek kverulantů zvaný Visegrád se neprojevuje jen u této úmluvy. Pokud vládní strana ODS v kampani tvrdila, že „patříme na Západ“, měla by se podle toho i chovat.

Skutečností přitom je, že to ona, spolu s lidovci, tuhle úmluvu v senátu shodila se stolu. Často se zdá, že ODS má pro své potřeby jakýsi mýtický „Západ“, který nemá s realitou moc společného a kterým mává, jak se jí to hodí.

Skutečný Západ si ale odmítnutí ratifikace všiml, psaly o něm mj. agentury Reuters i Associated Press, Washington Post, USA Today, Deutschlandfunk nebo AP Weltnachrichten. Všichni kriticky.

Původní verze textu obsahovala nepřesnou pasáž o tom, jak kdo v Senátu hlasoval. Opravili jsme ji tak, aby odpovídala skutečnosti. Autorovi i čtenářům se omlouváme.