↗

Čtvrteční parlamentní debatu doprovodil protest proti náhradnímu mateřství, který zorganizovala Alance pro rodinu. Foto FB Aliance pro rodinu

V Poslanecké sněmovně se ve čtvrtek po měsících odkladů několik hodin konečně souvisle debatovalo o manželství pro všechny. Návrh ve sněmovně ležel takřka netknutě přes tři roky.

Minulá sněmovna jej do druhého čtení pustila až půl roku před volbami souběžně se zcela protichůdným návrhem — opatřením, které by manželství pro všechny zakázalo ústavně. A aby politici pojistili, že se zákon do třetího čtení před volbami už zaručeně nedostane, debaty na výborech se účelově natahovaly. Téma se pak stalo populistickým prostředkem v předvolební kampani.

Kdo českou politickou debatu kolem zmíněného zákona pozoruje, jistě tušil, že i čtvrteční pokus o reparát je předem odsouzen k nezdaru. Na program se bod dostal z iniciativy předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) v atmosféře slovních přestřelek a obviňování z politikaření.

Ty vyvstaly poté, co zákon navrhlo předminulý týden poprvé na program nečekaně zařadit hnutí ANO. Učinilo to i hlasy těch poslanců hnutí, kteří patří mezi notorické odpůrce zrovnoprávnění stejnopohlavních párů. Někteří zástupci vládní koalice pak Babišovo hnutí obvinili, že se snaží vládní koalici sporným tématem rozklížit.

Nicméně sám fakt, že se takové téma může stát prostředkem rozdělování vládní pětky, poukazuje na zoufalost a bídu českých veřejných představitelů — jak se to projevuje i v jiných lidskoprávních otázkách, jako je třeba ratifikace Istanbulské úmluvy či přístup k právům trans lidí. Vrtochy kolem manželství pro všechny jsou takřka dokonalým odrazem bídy vztahu velké části českých politiků k lidský právům.

Významná část českých politiků, včetně většiny vládních, totiž otázku manželství pro všechny nevnímá jako praktický problém, který brání v běžném fungování a spokojeném životě části občanů, včetně dětí a mladých lidí.

Namísto toho téma lacině využívají v kampaních, k zisku antisystémově naladěných hlasů, vyvolávají a živí umělé kulturní války, využívají téma manželství pro všechny k jiným agendám nebo k němu alibisticky a ze strachu odmítají zaujmout postoj. Je to nedůstojné a zraňující směrem k LGBTQ lidem, ale také to poukazuje na absenci vize, schopnosti podobné problémy se samozřejmostí rychle řešit a do hloubky se věnovat skutečně zásadním tématům pro budoucnost země, jako je klimatická a sociální transformace, kvalita vzdělávání či deficity veřejných rozpočtů.

Pořád dokola

Čtvrteční debata na půdě sněmovny nebyla jiná. Oproti dřívějšku ji v pozitivním smyslu poznamenalo snad jenom to, že se svými obvyklými hloupými a zraňujícími projevy neměli potřebu vystupovat politici rasistické SPD v čele s Tomiem Okamurou.

Pozitivní změně mohlo napomoci i to, že ve Sněmovně sedí i lidé, jichž se projednávané téma přímo dotýká: poslanci Jiří Navrátil (KDU-ČSL) a Jan Berki (STAN), kteří se loni na podzim po teroristickém útoku na bratislavský gay bar Tepláreň veřejně přihlásili ke své orientaci, a poslankyně Michaela Šebelová (STAN), která nedávno veřejně vystoupila s tím, že jeden z jejích dvou náctiletých synů je gay.

„Když se moji dva synové, jednovaječná dvojčata, narodili předčasně, dostali plnou zdravotní péči, stát se o ně staral o oba stejně. Pak chodili do škol, na které mají taky stejné právo a nikdo to neřeší. Když budou chodit do práce, budou platit řádně daně, ale když si najdou životního partnera, tak jen jeden z nich bude moci uzavřít trvalý svazek,“ vystoupila Šebelová na sněmovním plénu s osobním příběhem.

Přes civilizovanější a většinou méně prvoplánově homofobní charakter debaty však nezůstali pozadu ani dnešní debatující. Poslankyně a ultrakonzervativní aktivistka bojující mimo jiné dlouhodobě proti přijetí Istanbulské úmluvy Nina Nováková (za KDU-ČSL) tak dnes označila snahy o zrovnoprávnění manželství za neomarxismus, její kolegyně Romana Bělohlávková (KDU-ČSL) pak sněmovně oznámila, že je „heterosexuální žena“ a že se za to nestydí. A vyjádřila obavu, že v případě zrovnoprávnění stejnopohlavních párů budou homosexuálové zvýhodňováni při adopci dětí.

Poslanec ODS Karel Haas přišel ve svém projevu s obehranou mantrou postupující eroze tradičních institucí, jeho stranický kolega Vít Vomáčka pak popřel heslo, s nímž jeho koalice šla do kampaně, když si postěžoval, že má strach ze Západu. Odtud prý kromě manželství pro všechny přicházejí i „green dealy“.

Putinovy hodnoty

Poslanci ODS, KDU-ČSL nebo hnutí ANO se posléze pohoršovali nad tím, že poslanec Martin Exner (STAN) dal ve svém vystoupení velmi přesně anti-LGBTQ politiku na roveň putinovského Ruska. Právě to proti sexuálním menšinám uplatňuje stále restriktivnější legislativu a v postkomunistických zemích ve své propagandě mimo jiné využívá narativu o dekadentním Západu a ruském civilizačním boji za tradiční rodinné a náboženské hodnoty.

Jak vidno, do diskuse se zjevně účelově opakovaně hlásili konzervativci s léta stejnými, dokola obehranými argumenty o erozi hodnot a o „právu dětí na matku a otce“ či o aktivistech, kteří při schvalování registrovaného partnerství před takřka dvěma dekádami údajně slibovali, že další práva už chtít nebudou. Na hlasování o manželství pro všechny tak kvůli pevně zařazenému jinému bodu opět nedošlo, historie se už poněkolikáté opakuje jako stále drásavější fraška.

Obdobné návrhy mezitím schvalují politici v jedné světové zemi za druhou. Nejnověji se k nim zřejmě přidá Estonsko, které spolu se Slovinskem Českou republiku jako někdejšího regionálního průkopníka v oblasti práv LGBTQ lidí už dávno předstihlo.

Naopak, hned za manželstvím pro všechny na pásce programu sněmovní schůze leží obdobný návrh, který by po vzoru putinovského Ruska nebo orbánovského Maďarska a dalších zemí východní Evropy zakázal rovnost gayů a leseb v otázce manželství ústavně. Pod návrh se podepsala čtvrtina sněmovny, včetně třeba šéfky poslanců hnutí ANO Aleny Schillerové, předsedů klubů ODS, respektive lidovců Marka Bendy a Marka Výborného, místopředsedy sněmovny Jana Skopečka (ODS) nebo ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09).

Je stále zjevnější, že na manželství pro všechny si zkrátka budeme muset počkat. Je to odraz současné mizerné úrovně politické kultury, nekvalitní politické reprezentace a obecné marnosti a rezignovanosti značné části občanů na zájem o věci veřejné. Namístě by přitom bylo nejen bezodkladně manželství pro všechny schválit, ale Sněmovna by také měla odhlasovat rezoluci, v níž uzná, že dosavadní stav byl bezdůvodně diskriminační.