Stále těžší a těžší. Útlak queer lidí v Rusku sílí
Jitka KomendováReprese vůči queer osobám se v Rusku stupňují od začátku století. Nový impuls přišel s válkou na Ukrajině. Nejnovější zákon vylučuje jakoukoli legální činnost LGBT+ občanských organizací a projevů queer identity na veřejnosti.
Během posledního roku vstoupily v Rusku v platnost tři zákony, které tvrdě omezují práva LGBT+ osob. Tažení proti těmto skupinám lidí se stalo součástí ideologie ruského státu, jenž během války na Ukrajině dovedl do krajnosti ideologii založenou na „obraně tradičních ruských hodnot“ proti „dekadentnímu kolektivnímu Západu“. Homofobie a transfobie jak na úrovni státu, tak v ruské společnosti však rozhodně nejsou novinkou posledního roku.
Nové tisíciletí právům LGBT+ lidí v Rusku nepřeje
Po relativně benevolentních devadesátých letech dvacátého století začaly být v prvním desetiletí jednadvacátého století přijímány zákony o „zákazu homosexuality mezi nezletilými“, které měly prozatím jen regionální platnost. První velmi tvrdý legislativní zákrok proti právům LGBT+ osob na celostátní úrovni přišel v roce 2013, kdy byl schválen federální zákon o zákazu „propagandy netradičních sexuálních vztahů“ mezi nezletilými.
Propagací se rozumělo šíření informací, které formovaly „netradiční sexuální postoje“, stavěly naroveň „tradiční a netradiční sexuální vztahy“ či ukazovaly „atraktivitu netradičních sexuálních vztahů“. Pokuty hrozily také za „vnucování informací o netradičních sexuálních vztazích, které vzbuzují zájem o takové vztahy“.
V důsledku zákona byly zakázány některé pořady, například publicistický pořad Děti-404, který pomáhal dospívajícím LGBT+ osobám. Pořádání veřejných akcí se stalo obtížnějším, a pokud už byly povoleny, téměř vždy byly narušovány agresí homofobů. K nátlaku na LGBT+ organizace začala být využívána také legislativa o „zahraničních agentech“.
Jako první byli na základě nové legislativy v roce 2013 odsouzeni Nikolaj Alexejev a Jaroslav Jevtušenko, kteří v Archangelsku protestovali s plakáty „Gay propaganda neexistuje. Lidé se homosexuály nestávají, ale rodí.“
Zákon z roku 2013 představuje názornou ukázku, jak ruský stát účelově využívá homofobii pro potlačení opozice. V roce 2012 se po mezidobí na postu premiéra vrátil do prezidentské funkce Vladimir Putin, což mnozí ruští občané vnímali jako bezprecedentní pošlapání ústavy a přímou cestu k autoritářskému režimu.
V Rusku se proto silně aktivizovala opozice, a to nejen ta demokratická, ale i nacionalistická. Putinův režim tehdy použil LGBT+ lidi jako snadný cíl, vůči němuž bylo možné namířit agresi nacionalistů, a tím odvést jejich pozornost od politiky ruské vlády. Zároveň obraz „zvrácenosti“ LGBT+ lidí sloužil režimu k diskreditaci liberálů a proevropských demokratů, kteří byli vydáváni za přisluhovače dekadentního Západu.
Navzdory nenávistnému propagandistickému tažení ruského státu se LGBT+ lidé ve druhém desetiletí jednadvacátého století aktivizovali i mimo metropoli. Díky tomu se v regionech se objevila řada nových občanských organizací, jež se snažily hájit právo LGBT+ osob na důstojný život.
Útlak roste s válkou
Znovu se ruský stát k podněcování nenávisti vůči LGBT+ lidem obrátil po zahájení invaze na Ukrajinu. Již v projevu 24. února 2022 kladl Vladimir Putin důraz na obranu „tradičních hodnot“, které se staly středobodem kremelské ideologie. Spolu s tím, jak se stupňuje nenávistná propaganda vůči Západu, stále více se akcentuje teze, že LGBT+ identity představují jeden z mnoha projevů úpadkovosti západní civilizace, odkud byly do Ruska „importovány“, neboť v ruské kultuře žádné „netradiční sexuální vztahy“ nemají místo.
Stát se rovněž snaží nevzdělané lidi indoktrinovat argumentem, že příslušnost ke komunitě LGBT+ ovlivňuje porodnost. Právě demografický propad je totiž jedním z nejpalčivějších problémů dnešního ruského státu. Důraz na „tradiční hodnoty“ se tak v dnešním Rusku pojí nejen s tažením proti LGBT+, ale i se snahami omezovat právo žen na potrat.
V listopadu 2022 Státní duma zpřísnila legislativu proti LGBT+ lidem. Za „propagaci netradičních sexuálních vztahů, preferencí a změny pohlaví“ mezi lidmi všech věkových kategorií byly stanoveny pokuty až 400 000 rublů pro občany a až 5 milionů rublů pro právnické osoby.
Samostatný paragraf se týkal šíření informací „demonstrujících netradiční sexuální vztahy nebo schopných vyvolat touhu po změně pohlaví“ mezi nezletilými. Pokuty pro občany činí až 200 000 rublů a pro právnické osoby až 4 miliony rublů.
Nepřípustnými se staly „materiály propagující netradiční sexuální vztahy“, což mělo devastující dopad na reklamu, kinematografii, média i knižní trh. V nastalé panice po schválení zákona totiž z pultů knihkupectví zmizel bezpočet titulů včetně potenciálně závadné ruské i světové klasiky, řada filmů byla stažena z distribuce.
Jak upozorňují opoziční aktivisté, jedním z největších úskalí represivních režimů je, že zákony jsou natolik vágní, že si nikdo nemůže být jist, jak legislativa bude fungovat, proti komu a proč bude použita. V takové atmosféře se šíří strach a autocenzura.
V červnu 2023 následoval zákon o zákazu „změny pohlaví“. Lidé, kteří změnili svou genderovou identitu, mají na základě tohoto zákona zakázáno adoptovat děti nebo být jejich poručníky, úřady budou moci rozvést manželství osoby, která předtím změnila v dokumentech označení pohlaví — včetně případů, kdy svazek bude z hlediska státu „heterosexuální“. Zakázány jsou veškeré lékařské procedury spojené s tranzicí, a to i ve formě medikace. Zákon upírá translidem možnost lékařské péče a zmírnění genderové dysforie.
Panují obavy, že lidé budou podobné zákroky podstupovat ilegálně, bez adekvátního lékařského dohledu, což pro ně může mít fatální následky. Lidskoprávní aktivisté soudí, že tato situace nutně povede k prohloubení systémové diskriminace a spolu s tím k nárůstu počtu sebevražd.
„V naší organizaci provádíme pravidelné průzkumy zaměřené na translidi. Počet respondentů, kteří mají pocit, že už nevidí žádnou možnost jak v Rusku normálně žít, se jen v průběhu roku 2023 zvýšil ze čtyřiceti na šedesát procent,“ popisuje pro Deník Referendum situaci psycholog D. (jehož jméno neuvádíme s ohledem na jeho bezpečnost), který se věnuje podpoře LGBT+ osob v Rusku. „ A to jsou údaje ještě z doby před otevřením kauzy LGBT+ a extremismu,“ dodává.
Organizace LGBT+ osob mimo zákon
Listopad 2023 totiž přinesl další krok v homofobním tažení ruského státu. Ministerstvo spravedlnosti prohlásilo, že LGBT+ identity jsou projevem příslušnosti k „mezinárodnímu hnutí LGBT“. Vzhledem k tomu, že v činnosti tohoto hnutí „byly odhaleny různé známky a projevy extremistické orientace, včetně podněcování k sociálnímu a náboženskému rozkolu“, Vrchní soud Ruské federace prohlásil 30. listopadu „mezinárodní hnutí LGBT“ za „extremistickou organizaci“ a její působení na území Ruské federace postavil mimo zákon.
Orgány činné v trestním řízení budou nyní moci stíhat osoby, které budou označeny za příslušníky této zakázané „organizace“, podle příslušných paragrafů Trestního zákoníku. Za příslušnost k extremistické organizaci přitom hrozí dva až pět let odnětí svobody, za vedení extremistické organizace je to až dvanáct let.
Stíhání běžných LGBT+ osob jen na základě jejich genderové identity ze zákona nevyplývá. Nový zákon však vylučuje jakoukoli legální činnost LGBT+ občanských organizací nebo jakoukoli formu propagace tolerance vůči LGBT+.
Několik občanských organizací, zaměřených na pomoc LGBT+ lidem, již oznámilo ukončení své činnosti, další se stahují do ilegality a hodlají ve své práci navzdory nebezpečí pokračovat. V tuto chvíli ještě nikdo přesně neví, jak přesně bude zákon používán, kdo bude vystaven perzekuci a jaké možnosti dosud zbývají. Prozatím se například zdá, že zákon neomezuje psychologické poradenství.
„Doporučení, která slýcháme od právníků, tedy zní: co nejvíce vyčistit své účty na sociálních sítích, odstranit jakoukoli symboliku, skrývat osobní údaje, přes své otevřené účty nečíst příspěvky s queer tematikou. To samozřejmě vyvolává obrovské napětí a obavy jak u aktivistů, tak u obyčejných lidí,“ vysvětluje D.
„Jako psycholog se nyní setkávám s velmi vypjatými reakcemi queer lidí. Mnozí z nich začali pokládat emigraci za jediné řešení. Někteří přitom odcházejí ve spěchu, rezignují na jakoukoli pečlivější a promyšlenější přípravu. Jiní přicházejí do našeho centra s pocitem naprosté bezvýchodnosti, silnými depresivními stavy, zoufalstvím a sebevražednými myšlenkami,“ popisuje D.
„První šok jsme zažili již v souvislosti se zákonem o zákazu tranzice. Po počáteční těžké fázi lidé vesměs našli jakési východisko a dokázali se nové realitě přizpůsobit. Jenže toto pro ně bohužel znamená nové kolo nátlaku, další ránu. Čelíme proto ještě silnější šokové reakci,“ pokračuje ve svém vyprávění D.
Život ve strachu a nejistotě
Lze očekávat, jak je v Rusku ostatně pravidlem, že perzekuce podle nového zákona budou opět chaotické a selektivní. „Absolutně nelze předvídat, co přitáhne nežádoucí pozornost: informativní příspěvek s lékařskými radami pro translidi? Příspěvek na sítích o cestování s partnerem? Duhové ponožky? A pokud nějaký takový projev vzbudí pozornost, jak to všechno bude vnímáno a interpretováno?“ uvažuje D.
Navíc je velmi pravděpodobné, že zákon bude mít mnohem tvrdší dopady v provinciích, kde už dříve bylo pro LGBT+ lidi mnohem obtížnější žít než ve výrazně liberálnější atmosféře velkoměst. LGBT+ lidé se proto dlouhodobě snažili odcházet z provincií do větších měst, z těch pak do Moskvy nebo Petrohradu a pak, pokud možno, emigrovat.
Lidé, kteří takovou možnost nemají a zůstávají v provinciích, obvykle volí maximální uzavřenost. Pomáhající organizace se tam už dříve dostávaly velmi obtížně. Vzhledem k tomu, že nejnovější zákon je zaměřen primárně právě proti aktivistům, situace LGBT+ osob v regionech se tím ještě zhorší.
Diskuse ve Státní dumě během schvalování anti-LGBT+ zákonů byly přehlídkou předsudků, stereotypů, neznalosti nebo zcela otevřené, agresivní homofobie. Neustále byly směšovány pojmy homosexualita, transgenderová identita, transsexualita a dokonce pedofilie.
Úroveň politické debaty o LGBT+ se přirozeně přelévá do společnosti a ovlivňuje postoje a chování běžných lidí. Již po přijetí zákona v roce 2013 sociologové zaznamenali nárůst homofobních trestných činů. Vzhledem k nynějšímu rozvratu ruské společnosti a válkou vystupňované agresi lze sotva pochybovat, že se situace ještě mnohonásobně nezhorší.
„Stále věřím, že existují možnosti, jak přežít a pokračovat také v pomoci ostatním. Ale samozřejmě je to stále těžší a těžší,“ uzavírá své vyprávění pro Deník Referendum ruský psycholog D.
Kontrolní otázka: Jak to vypadá s právy queer lidí v Gaze, pod Hamásem?
Izraelský „pinkwashing“
https://denikreferendum.cz/clanek/18558-lgbt-prava-a-zahranicni-politika-nerovne-spojenectvi
Nepopiratelná skutečnost, že například gayům a lesbám se v Izraeli vede mnohem lépe než na arabských územich, je tedy „ve skutečnosti velice sofistikovaným podvodem jak vykreslit Izrael v příznivém světle“.
„LGBT+ komunita se proti takovému propagandistickému zneužití reality musí velmi ostře vymezit a podporovat spravedlivý boj Palestinců včetně jejich tradičního útlaku sexuálních menšin na Blízkém východě.“
--------------------------
Ještě pamatuji realitu, kdy se pracujícímu lidu na západ od železné opony vedlo opravdu mnohem lépe (včetně té nesouměřitelné míry západní svobody) než pracujícímu lidu v zemích socialistického lágru za železnou oponou, ale „samotná tato realita byla ve skutečnosti velmi sofistikovaným hnusným podvodem morálně zkažených přisluhovačů prohnilého západního imperialismu, jak prostřednictvím zcela nepodstatných věcí (jako je třeba svoboda a prosperita) lživě vykreslit Západ ve falešně příznivém světle a za odporný jidášký groš pomluvit pokrokové země socialismu v čele se Sovětským svazem“.
----------------------------
Samotná realita je tedy pokračováním civilizační mise sloužící k ospravedlnění kolonialismu, „projevem sionistického kolonialistického vyprávění o přivedení civilizace do zaostalé země ve dvacátém prvním století“.
Autorka by ještě mohla doplnit malé srovnání z oblasti porna, zvláště pak porna etického (v intencích novinářky Petry Dvořákové). Jaké je postavení etického porna v současném Rusku a na Ukrajině, jak se pokrokovému etickému pornu daří bourat stereotypy v Izraeli a na palestinských územích? Může nás etické porno zcivilizovat a pomoci tak tyto válečné konflikty ukončit? Může být etické porno (samozřejmě společně s jednostranným jaderným odzbrojením) tím rozhodujícím faktorem v nastolení světového míru?
Příspěvky pana Nusharta o tzv. etickém pornu ve mně budí dojem, že chce mermomocí zpochybnit, jak Rusko zachází s homosexuály. Na jiný motiv jsem nepřišla. Jestli se mýlím, pane Nusharte, prozraďte mi, proč to sem píšete, když je to úplně mimo dění v Rusku.
Takové odhodlání najít v textech Jiřího Nusharta smysl nebo alespoň záměr. Obdivují Vaší činnou lásku k lidstvu ve všech jeho podobách. Já sice miluju staré chasidské požehnání: "Pochválen buď ten, kdo stvořil svět v jeho rozmanitosti." (vhodné při spatření obludu a manažera), ale v případě Nushartovi xenofobie vím, že se tu chasidskou moudrost pokouším-- se střídavým úspěchem, častěji neúspěchem -- přivolat z hodně velké dálky, rozhodně z mnohem vzdálenějších míst než je Polonina nebo Chustk.
Vážená paní Zemanová a milý pane Profante,
smyslem mého diskusního příspěvku bylo iniciovat diskusi o instrumentalizaci emancipace lidské sexuality [a samozřejmě také instrumentalizaci současných podob této emancipace, projevujících se například jako „etické porno“] v mocenském boji. Diskusi o využití emancipace sexuality jako nástroje hybridní války – podobně, jako byl v minulosti k témuž účelu využit například boj za mír, boj za jednostranné jaderné odzbrojení ap.
Ve svém odhadu mého záměru jste se tedy, milá paní Zemanová a vážený pane Profante, zmýlili.
Moje otázka na vás tedy zní: Dá se boj za emancipaci sexuality využít podobně jako boj za mír? (S přihlédnutím k historickým konotacím tohoto pojmu.)
není to má činná láska k lidstvu ani jiná pozitivní emoce, co mě vedlo k mému předešlému příspěvku, ale docela všední nechuť k jednomu konkrétnímu člověku a k plevelu, který tu "bují" jeho pochybnou zásluhou.
Mám v skrytu duše pocit, že to dobře víte.
Slušně jsem vám, paní Zemanová, odpověděl na vaši otázku a očekával jsem totéž od vás.
Rusko je odporná země s odpornými obyvateli, a mnozí zde přítomní to vzali na vědomí jenom velmi neradi. (Ostatně nejeden z nich by mě rád i teď ještě za tuto větu moralizoval.)
Samozřejmě že zachází s homosexuály špatně, a cokoliv jiného by mě velmi překvapilo.
Tento článek je možno brát jako článek o Rusku, ale taky jako článek o vztahu k homosexuálům, přičemž je možno legitimně přejít k tomu, jak je to v jiných zemích.
V tomto ohledu ten 9 let starý článek, který vyhrabal pan Nushart, je skutečně bomba.
Připomíná, že když jde o džihád proti Izraeli, jdou nějaká práva homosexuálů stranou, a to, že je Izrael velmi slušně dodržuje, je jenom "pink washing". Zatímco o tom, že ISIS, tedy pardon, Hamás, s homosexuály dělá velmi krátký proces, se v "lepším" případě zamlčí, a v horším případě - inu, může za to zase Izrael.
Proti tomuto smrdutému hnoji je plevel pan Nusharta a trocha toho trollení docela legrace, nemyslíte, paní Zemanová?
Těžko můžete, paní Zemanová, nejprve žádat o vysvětlení záměru a pak tvrdit, že vás k této žádosti vedla docela všední nechuť k člověku, kterého žádáte o vysvětlení. Ledaže by vaším záměrem už dopředu vůbec nebylo pochopit smysl toho příspěvku. Ano, jedině v tomto případě by oba vaše diskusní příspěvky byly logicky konzistentní. Jinak by ovšem samozřejmě logicky konzistentní nebyly.
„LGBT+ komunita se proti takovému propagandistickému zneužití reality musí velmi ostře vymezit a podporovat spravedlivý boj Palestinců včetně jejich tradičního útlaku sexuálních menšin na Blízkém východě.“
Tak to je skutečně něco.
LGBT+ komunita musí podporovat tradiční útlak sexuálních menšin na Blízkém východě.
Podezírám ovšem pana Nusharta, že i když tam dal uvozovky, je to jeho vlastní citát.
To je ale právě ono. Člověk si nemůže být jistý, co je parodie, a co je autentický citát zdejších džihádistů.
"...smyslem mého diskusního příspěvku bylo iniciovat diskusi o instrumentalizaci emancipace lidské sexuality [a samozřejmě také instrumentalizaci současných podob této emancipace, projevujících se například jako „etické porno“] v mocenském boji."
Pane Nusharte, nenapadá mě žádná slušná odpověď na takový s prominutím žvást, když jsem žádala důvod, proč zatahujete tyhle věci pod článek o tom, jak Rusko zavádí zákony proti lidem LGBT+ a jak je to provázeno směsí předsudků, stereotypů, neznalosti nebo zcela otevřené, agresivní homofobie.
Kde přesně vidíte žvást v ruském zneužití té zcela pochopitelné touhy lidí s odlišnou sexuální orientací po jejich akceptaci okolní společností? Kde ve zneužití této touhy k politickým cílům mocenského boje spatřujete homofobii, milá paní Zemanová?
Spatřovala byste snad v poukázání na evidentně odporné zneužití přirozené lidské touhy po míru k politickým (potažmo válečným) cílům Sovětského svazu za „chorobný strach z míru“?
Když jsem, paní Zemanová, výše napsal, že jsem od vás očekával slušnou odpověď, nebyla to vlastně úplně pravda. Slušné odpovědi od vás totiž neočekávám nikdy. Je to jen takové naivní přání, toho dítěte ve mně. Člověk by měl věřit ve slušnost alespoň před Vánoci.
proč je váš výrok žvást? Vidím vaši snahu zneužít touhu lidí s odlišnou sexuální orientací po jejich akceptaci okolní společností ve vašem vlastním soukromém boji s imaginárním nepřítelem. Vyzbrojil jste se na to termíny jako instrumentalizace, mocenský boj, politické cíle...teď jste do toho navíc namíchal téma tzv. etického porna. Zkrátka vesele instrumentalizujete, což je vlastně diplomatické označení pro falšování a ohýbání skutečnosti. Teď momentálně jde o situaci v Rusku, kde nejde o nic jiného než o přímočarý útok na queer komunitu, ale vy chcete mermomocí naznačovat politický boj, jaký podle vás zuří všude kolem.
Snadno se, paní Zemanová, shodneme na tom, že situace lidí s odlišnou sexuální orientací je v Rusku velmi špatná (ještě daleko horší než v Rusku je na palestinských územích, takže LGBT+ komunita, která podporuje palestinský boj, tím podporuje svoje utlačovatele a pronásledovatele).
Na tom velmi špatném stavu, který pro lidi s odlišnou sexuální orientací v Rusku panuje, se tedy shodneme. Když ale napíšu, že Putinův režim tyto lidi zneužívá ke svým politickým cílům, jsem podle vás homofob :-), protože „je přece nikdo k žádným cílům politického boje nezneužívá, žádný takový politický boj neexistuje – a navíc zde ještě zřetelně vidíte i tu moji snahu zneužít jejich touhu po akceptaci okolní společností pro potřeby politického boje“.
Nezbláznila jste se, paní Zemanová?
Asi bych se zbláznila, kdybych pokračovala v tomhle marném dialogu. Ne, pane Nusharte, nepsala jsem nic o Putinově boji proti homosexuálům, protože ten je jasný. A na vaši soukromou válku, která vás nutí zabývat se etickým pornem a podobnými "problémy" a montovat je do diskusí, odteď kašlu.
„Nepsala jsem nic o Putinově boji proti homosexuálům... ...Teď momentálně jde o situaci v Rusku, kde nejde o nic jiného než o přímočarý útok na queer komunitu, ale vy chcete mermomocí naznačovat politický boj.“
Takhle to, paní Zemanová, u vás vypadá, když se soutředíte na žvásty. Kdybych měl brát vážně něco z toho co píšete, musel bych být blázen. Sexuální menšiny už celá léta vedou politický boj za uznání a rozšíření svých práv, ale podle vás se nic takového neděje. Každý boj za uznání a rozšíření práv nějaké skupiny ve společnosti logicky vyvolá nějakou širší společenskou reakci, někteří lidé se například postaví proti a vytvoří k tomu účelu třeba nějakou organizaci, jiní lidé zas tento boj za práva sexuálních menšin budou prostřednictvím jiných organizací podporovat a ještě jiní lidé budou mít nějaké konkrétní výhrady...
[například k tzv. „etickému pornu“, které do tohoto boje za práva sexuálních menšin v českém prostředí vnesla novinářka Petra Dvořáková: https://denikreferendum.cz/clanek/35864-nase-touhy-jsou-formovany-spolecnosti-eticke-porno-umoznuje-stereotypy-odnaucit ]
... a prostě něco z těch požadavků podpoří a něco zase ne.
Jestliže ovšem pro tuto chvíli účelově existenci tohoto boje za práva sexuálních menšin popíráte (abyste se teď nemusela zabývat jeho důsledky [čili jeho instrumentalizací] v mezinárodní politice, pak samozřejmě musíte popírat i tu širokou společenskou reakci na tento boj za práva sexuálních menšin a jste tedy nucena tuto širokou společenskou reakci (včetně třeba i existence těch zmíněných organizací) zcela nesmyslně označit za „soukromou válku“.
Dialog je marný do doby, dokud je zaměňován za soukromou válku a není akceptován jeho jiný účel.
Trochu se divím, že si z mého levicového úhlu pohledu stoupenci pravice paní Zemanová a pan Nushart nerozumějí lépe. Z čeho pak máme čerpat naději na pokračování pravicové vládní koalice? (Nemyslím to ironicky, neboť zahraničněpolitický zřetel je pro mě nyní prvořadým).
Kritika (týkající se, žel, podstatné části) levice, jež nahlíží Putina (a Rusko, to abychom imperialismus nepersonifikovali) se zamhouřením obou očí, zatímco na Netanjahuovi (potažmo Izraeli) nevidí (nechce vidět) jakýkoli odstín šedé (natož duhu), protože jen čerň je správně, je přínosná a v podání pana Nusharta dobře konkrétně doložená.
Nevím, proč namísto ocenění potřebného pranýřování (neskrývané) čiré účelovosti a vzorové praxe dvojího metru (převažující části) levice, "odhalovat" v podstatě netematizované (ani nepopírané) konzervativnější hledisko autora kritiky vůči převážně výstřelkům emancipačního hnutí konkrétního typu, jež navíc mohou usnadňovat diskriminaci skupin osob v nedemokratických zemích.